Pracovní sešit k dějinám hmotné kultury středověku AEA_59 Kůň tažný a jezdecký • Podkova • Udidlo • Třmen • Ostruha • Vůz • zápřah Síť cest v Čechách Doprava • JEZDECKÝ • válečný • cestovní • TAŽNÝ • doprava • zápřah • do vozu • soumar • podkovy • využití v zemědělství kůň • Uzdění • udidlo (udítko, kruhy, postranice) • ohlávka • otěže • Sedlo • popruhy • přezky • Péče o koně • podkovy • hřebla • bič • třmeny • ostuhy VÝBAVA KONĚ A JEZDCE PODKOVA•12.-13.století – chomout podkova Kování koní: 1. tažní, pak jezdečtí (váleční – pro těžkou jízdu) Koňská pouta datace • formování ramen: šířka pásu ramen, obvod • počet a tvar ozubu • případně: hmatec, novověké kusy i čapka, charakter rýhy, tvar a počet otvorů pro podkováky (v rýze, lůžka- hnízda) • Čermák 1963: přední podkova (kruhový tvar) a zadní podkava (liptický tvar) - ? • ? rzlišení tažných a jezdeckých podkov – sociálůní prostředí (vesnice – tažní X hrad – jezdecký) • šířka ramen: • mladohradištní:– 18 – 22 mm • PS: • Mstěnice 30-45 mm • Sezimovo Ústí: I. skupina kolem 20mm, II. skupina 30-40 mm PODKOVAPODKOVAPODKOVAPODKOVA tvary ozubů: Konůvky (Šaurová 1979) Nekuda 1985: kvádříkové ozuby starší než s klínovitými ozuby Šaurová 1979: tvar hranolu, jehlanu, stříšky Krajíc 2003: vodorovně obdélný typ 4, kvadratický typ 5, příčně obdélný typ 6, klínovitý typ 7, prosté ohnutí typ 3 tvar ozubu • velikost – vnější obvod • malé – do 330 mm (skupina I) • střední – do 420 mm (skupina II) • velké – nad 420 mm typy ozubů: Sezimovo Ústí Skupina I. Skupina II. podkovy bez ozubů nejsou doloženy v Sezimově Ústí Krajíc 2003: tvary ozubů prostě ohnutý typ 3 vodorovně obdélný typ 4 kvadratický typ 5 příčně obdélný typ 6 klínovitý typ 7 Sezimovo Ústí I. Malé podkovy z úzkými rameny II. Malé a střední podkovy s rozšiřujícími se rameny nejrozšířenější v SÚ: Podkovy s vodorovně obdélnými ozuby – typ 4a- 4d – celkem 113 ks 11.-12. století (Vysoká Zahrada) Mstěnice – hrádek 12.-13. století Krajíc typ 1b Luginsland Luginsland Přerovec Mstěnice KonůvkyMstěnice od pokročilého 13. století: rozšíření ramen 2 ozuby, 6-8 otvorů pro podkováky (i rýha – po celém obvodu nebo přerušena) PS: nástup hmatce (počátek 14. století) Konůvky Konůvky rýha Bez nánosníkus nánosníkem Uzdečka: hlavní komunikační prostředek mezi jezdcem a koněm Správné nauzdění: zvolení správného typu a tvaru – kvalitní ovládání koně při jízdě Základní části uzdečky: nátylník, čelenka, lícnice, nánosník, udidlo a otěže. UDIDLO Dělení A. podle lomení nebo B. podle tvaru a stylu působení A. Udidla •nelomená - měkké varianty se používají pro mladé koně, tvrdé varianty jsou neforemné •1x lomená - udítko ze dvou částí spojené kloubem; působí více na koutky •2x lomená - udítko ze tří částí spojené klouby; působí více na jazyk •vícekrát lomená ("řetízková") - ostrá B. Udidlo 1. Stihlové - nejčastěji používané udidlo s volně se protáčejícími kroužky 2. Roubíkové udidlo - speciální ramena po stranách udítka působí zvenku na čelist 3. Pákové udidlo - nejčastěji nelomené; ramena po stranách vytváří pákový efekt 2. 1. 3. Současné typy udidel a. anglický pelham b. udidlo pelhamové s pohyblivými hýbly (používalo se v čs. armádě) c. lomené udidlo kroužkové d. pákové udidlo s pohyblivými hýbly e. lomené udidlo s olivami f. pákové udidlo s ohbím pro jazyk g. udidlo vzpřimovací h. španělské udidlo s pohyblivými hýbly ch. lomené udidlo roubíkové i. arabské udidlo s otvorem pro jazyk (velmi tvrdé uzdění) j. lomené udidlo s hračkou k., l. kroužkové rovné udidlo pro tažné postroje a udidlo "Liverpool Lit" pro kočárové postroje m. rovné udidlo kroužkové s gumovým udítkem (udítko je část udidla, kterou má kůň v hubě) Ward Perkins 1940 Tvary udítek Tvary postranic přeplátováním uzavřeno vnější oko Udidlo s postranicemi (roubíkové udidlo) a s dvoudílným lomeným udítkem Udidlo s postranicemi (roubíkové udidlo) a s dvoudílným lomeným udítkem – dutá ramena Udidlo s dvoudílným lomeným udítkem Asymetrické páková postranice - udidlo 11.-12. století (mladohradištní) udidla Vysoká Zahrada; Novotný 1979 Lelekovice Racanzs Racanzs Rokštejn Vikštejn Přerovec Rokštejn pákové udidlo jezdecký postroj z 2. poloviny 15.století 1) sedlání z bible Václava IV., 2) sedlo z 2.poloviny 14. století TŘMEN W. Swietoslawski: typologie třmenů pro území Polska TYPY• SYMETRICKÉ - I. – vakovité – lichoběžníkovité, rozevřená ramena, rovné stupadlo – podkovovité nebo kruhovým vyhnutím ramen – bez speciální závěsové úpravy – jednoduchá profilace závěsu (bez pásu nebo uzavřeného oka) • ASYMETRICKÉ - II. • Lichoběžníkovité • 1 rameno vyhnuté, stupadlo S-prohnutí Symetrické třmeny OSTRUHY TVARY doložené v Sezimově Ústí podle R. Krajíce 2003 ostruhy v průběhu 14. a 15. století podle A. Demmina (1869) chronologie tvarů ostruh podle náhrobků vývoj ostruh Podle P. Koóšové (2004, 540, tab. 1; 2007, 260, tab. 2) typologicko-chronologická řada ostruh z území Moravy podle T. Drobného (Drobný 1995, přílohy) ostruhy s vidlicí a hvězdicí na území Malopolska v průběhu druhé poloviny 13. až konce 15. století (sestaveno podle Kołodziejski 1985) 14. století 12. století 13. století Polovina 15. století Počátek 15. století 14. Století - konec Způsob zápřahu Poprsní tažní postroj Chomoutový postroj obvyklé způsoby zapřahání ve středověku 1) dvojspřeží, 2) tandemové spřežení, 3) trojspřeží, 4) čtyřspřeží SOUMAŘI vůz •písemné prameny • vůz malý • vůz velký • oje a dvě tažná zvířata • (právní kniha města Brna PK II., 202-217) • klanice • kolo • hlava/náboj • zděř osy kola/náboje • paprsek/špic • obruč/obruče kola • zákolník líšně X klanice vzpěry - podpírající boky vozu o nápravy; 2 přední a 2 zadní líšně; Přední líšeň: dřevěná tyč a oko ‚železného kruhu, jímž se navlékala na osu. Zadní líšeň: dřevěná tyč a čep ‚železný konec líšně zastrčený v ose plátové kování osy Pfaffenschlag, Bystřec, Zalužany, Sezimovu Ústí, Lopata Hráněné zděře Bystřec, Mstěnice, Sezimovo Ústí, Zalužany Rozporka s kováním Náboj kola KÁRY (2-kolák) x VOZY (4-kolák, 4-kolový vůz) 1 - káry z roku 1405 2) selský vůz z 2. poloviny 15. století Vůz 1. Kolo 2. Osa (náprava): dřevěná osa s ojí spojena šárkou na níž se pohybuje tzv. oplen nebo obrtel, nesoucí svršek vozu. šárka =Šárka nebo šárnice, šemlice, stolec, polštář, poduška, akštuk Zákolník=lonik Šárka, otáčející se spolu s oplenem kolem svorníku, se mohla jevit jako dvouramenná Předek vozu tvořila ramena, stolička, šárka, voplín, podjížďka, klanice, podstavky (u žebřin líšně), ardeň a oje, na jehož konci byl kovový výčnělek, zvaný formánek. Vůz musel mít brzdu (šlajf), nosič brzdy (trogl), ruku k brzdě (šlajfhulc), šandy a brzdící špalky (pracny). Zadek vozu tvořila ramena (snice), která byla spojeny svěrákem s rozvorou, zakončenou hřebem-závozníkem. Dále tam byl zadní nápravník, stolička, klanice, palečky a oka. Loukoťové kolo - RÁFEK (věnec): z jednotlivých SEGMENTŮ=LOUKOTÍ - STAŽENÍ POPŘÍPADĚ KOVOVOU OBRUČÍ - Ke každé loukoti zpravidla vede od středu kola jeden paprsek - Dřevo: - náboj kola z jilmového dřeva – soustružení X sekerou a pořízem, z kuláče, ze čtvrtkuláče nebo půlky - Paprsek/špic z jasanu - loukoť z buku - koláři Hayen 1980/81; 1983kotoučová vzpěrová loukoťová A. Bez pouzdra B. Pevné pouzdro C.-D.Volné pouzdro E.-F.Náboj Brněnské kolo Georg Birck Kolo nebylo zhotoveno k praktické potřebě, mělo pouze vydržet cestu do Brna; hlava je vyrobena z kuláče - sekerou a pořízem, nikoli soustružením; strom použitý k její výrobě byl mladý, asi 30 cm silný a musel vyrůstat samostatně nebo na kraji lesa; paprsky nejsou lepené, jak bylo u vozových kol zvykem a v souladu s dobovou technologií výroby nejsou rozděleny stejnoměrně; 6 sekaných loukotí - neokovaný obvod kola. - průměr 144,5 cm, - Délka: hlavy 53 cm, 12 paprsků 68 cm. ZSV PFAFFENSCHLAG 1 – KOVÁNÍ OSY 5,6 – ZÁKOLNÍK 7,8 – ZDĚŘE NA HLAVY KOL NEBO DO OTVORŮ PRO OSY ZSV SPINDELBACH 1,2,3,6 – FRAGMENT OBRUČE LOUKOŤOVÉHO KOLA (šířka 35-45 mm, obdélné otvory pro hřebíky) 4,5 – ZÁKOLNÍK 7,8 – ZDĚŘE NA HLAVY KOL KOVÁNÍ OSY KOLA Vozy opatřené nízkými postranicemi a vysouvacími čely (tzv. fasuňky) sloužily k transportu hlíny, kamen, pytlů nebo hnoje (stejně jako tzv. hnojníky). K odvozu píce a okopanin sloužily vozy opatřené vysokou korbou žebřiňáky (název odvozen podle žebříkového vzhledu postranic) ke svozu obilí z polí do stodol Základní vývoj Pevná oje V 15. století byly vozy kupců a formanů technicky vylepšené a odlehčené. Byly to vozy „zavázané“ čili kryté, zpravidla plachtou. Vyráběli je vozáci, loukoťová kola pak koláři. Prvním vylepšením bylo zavedení pohyblivé oje, usnadňující zatáčení vozu. Od 16. století se zvolna začínají objevovat vozy s pohyblivou přední nápravou. Vozkové neseděli na voze, ale řídili vůz buď ze zadního, tzv. podsedního koně, nebo šli vedle spřežení. Těžké formanské vozy táhly dva i tři páry koní, ve stoupání se podle možností připojovaly přípřeže. K dopravě osob sloužily „vozy kotčí“ tažené jedním nebo dvěma koňmi. „Visutý vouz“ měl sedadla zavěšena na řemenech, aby se alespoň trochu omezily otřesy vozu na špatných cestách. Existovaly i osobní vozy s celými korbami zavěšenými na řemenech nebo na řetězech, případně ktlumení otřesů sloužily „oblúky“, dřevěné pružiny. Vozy mohly být i zcela zakryté, buď plachtou s vyříznutými okénky nebo „zabedněné“.