Církevní organizace VS a PS v EVROPĚ a pohřební ritus Rozdělení křesťanské církve Řím: papež – boj o investituru Konstantinopol/Cařihrad: patriarcha – podřízen císaři 1054: rozdělena církev Západní – katolická (bohoslužby v latině a národních jazycích) Východní – pravoslavná – bohoslužby v řečtině a národních jazycích • Byzantská říše (Východořímská říše) • Byzantion (Konstantinopol) 330 n. l. • Největší rozmach: Justinián I. (císař 527; rodný jazyk latina, Ravenna: San Vitale) • 7. století: řečtina oficiální jazyk říše • 7. -8. st.: problémy: odrážení rozpínajících se Arabů, • vnitřní spory o církevní nauku, boj s herezemi, obrazoborectví 9. – 10.st. • Stabilizace politická i kulturní, rozvoj vzdělanosti, školství, přepisy a výpisky z antických děl Obrazoborectví vs. obnovení uctívání obrazů (matka Michaela III.) 863 misionáři Konstantin a Metoděj – východní Evropa, Krym, Moravské knížectví – Rostislav Konstantin – rétor, filozof, disputace, argumentace, mše ve slovanském jazyce, výchova kněží i vysvětlování věrouky prostým lidem, boj s přežívajícím pohanstvím Metoděj – právník • nevraživost panovníků Východofranské říše, německých kněží proti slovanské misi (osamostatnění) odcizení mezi západními a východními křesťany • 1054 církevní rozkol (Velké schizma) • 1204 Konstantinopol dobyta křižáky • 1261 obnovena, občanské války - postupný rozklad • 1453 pád Konstantinopole, dobytí zbývajících byzantských území osmanskými Turky. Raný středověk a vrcholný středověk Ota I. – křesťanský stát a církev jsou totožné • Velké schizma (1054) Rozdělení dosud jednotné církve na Západní církev (římská, latinská, katolická) X Východní církev (pravoslavná, ortodoxní) • Boj o investituru (12.st.) • Boj papeže Řehoře VII. za osvobození církve od zásahů světské moci • Křížové výpravy (4) • Znovuzískání Svaté země • Vznik rytířských řádů (johanité, templáři, němečtí rytíři) • Hnutí chudoby • Požadovaný návrat k evangeliu podle vzoru Krista • Zakládání řádů – žebravé řády František z Assisi (františkáni) • Dominik Guzmán (dominikání) Scholastika a Univerzita Tomáš Akvinský Vědecké pojetí teologie Přenesení na evropské univerzity Církevní organizace kolem 1500 Biskupství: Praha (973) →1344: arcibiskupství: Praha metropole podřízená papeži Biskupství: Olomouc (obnovení 1063) Biskupství: Litomyšl (1344-1425), 1481 1344: pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství (1. arcibiskup Arnošt z Pardubic) 1344: v Litomyšli založeno nové biskupství. 7 kurfiřtů: 3 duchovní: arcibiskup mohučský (jako říšský kancléř pro německou část říše) arcibiskup kolínský (jako říšský kancléř pro Itálii) arcibiskup trevírský (jako říšský kancléř pro Burgundsko) 4 světští: král český (jako nejvyšší číšník) falckrabě rýnský (jako nejvyšší stolník) vévoda saský (jako nejvyšší maršálek) markrabě braniborský (jako nejvyšší komorník) volitelé PS - Anglie Pozdní středověk • Papežské schizma a avignonské zajetí • Přesunutí papežského stole do Francie (Avignon) • Papežství ve francouzském zájmu Následná volba – 2 papeži (Řím a Avignon) Až do roku 1415 • Kostnický koncil • Husitství Novověk • Nově etablované protestantské církve Luteráni, protestanti, anglikáni Německo, Švýcarsko, Británie • Reformace a čarodějnictví Bílá hora (17.st.) • Protireformace a katolizace • Toleranční patent (1781) – Josef II. • Osvícenství Konce honu na čarodějnice • Zrovnoprávnění katolictví a protestantství Církevní organizace: hierarchie 1. • papež 2. • kardinálové 3. • arcibiskupové 4. • biskupové, opati 5. • faráři, mniši Simon of Sudbury, zavražděn 1381 církevní organizace – české země kláštery, probošství • RS: kláštery • benediktini • cisterciáci • premonstráti • VS: kláštery • Mendikanti Biskupství →arcibiskupství • fara • děkanát • kapitula • Biskupství (Praha: 973; Olomouc: 1063) • Arcibiskupství (Praha: 1344) Schéma církevní správy ve 13. století MLADOHRADIŠTNÍ OBDOBÍ • Podle zprávy papeže Jana XV. potvrdil kníže Boleslav II. biskupu Vojtěchovi před jeho návratem do Čech v roce 992 za prvé kompetence v manželském právu a za druhé také povolení stavět na vhodných místech kostely a vybírat desátky (Kosma) • VELKOFARNÍ ORGANIZACE: • kostel (odvozen od termínu castellum – hrad) – na každém hradě – kastelánie – velkofary • ? : duchovní/pastýřské funkce církve – pro širší zázemí • * farní organizace – síť venkovských kostelů • Kanovník Vyšehradský – 1136: vánoce – uzdravení ochrnuté ženy z Běstviny na Čáslavsku – sňala náušnice a obětovala je na oltář v kostele, kde byl její bratr farářem a kam se v neděli scházeli lidé z okolí na mši – důkaz farnosti Běstvina kostel sv. Jana Křtitele Církevní uspořádání • Farnost (parochia) • farní okruh • farář X kněz: • Farář: pleban (?), parochianus, rector ecclesiae parrochialis • Kněz: presbyter, sacetdos, capellanus • Kaplan: vicarius • Fara • Soubor práv udělených kostelům • Křest • Pohřeb • Desátky • Vymezení farního obvodu • VÝKON SLUŽEB x PRÁVO NA VÝKON SLUŽEB • Patronát (patronátní právo): vlastník – zeměpán, šlechtic (tzv. vlastnické kostely) – r. 1222: Velké privilegium české církve – vlastnick éprávo změněno na patronátní, pokud klášter (dochází k tzv. inkorporace – vtělení – klášter získává kostelní požitky), obec, patricicát • Literatura: • Hrubý 1917, ČČH; Novotný 1928, ČD I/3, 385; Šilhan 1981, AH 6; Sommer • Štefan, I. - Varadzin, L., 2007: Počátky farní organizace v Čechách a na Moravě ve výpovědi archeologie, In: Církevní topografie a farní síť pražské církevní provincie v pozdním středověku/Praha : Filosofia, 33-53. • Baletka 2007: Proměny farní sítě na Moravě mezi pozdním středověkem a raným novověkem CMP 8, 139-143 • ARCIJÁHENSTVÍ • Jindřich Zdík – reorganizace • DĚKANÁT • DĚKAN VENKOVSKÝ x DĚKAN JAKO PŘEDSTAVITEL KAPITULY • Kněz stojící v čele menší-větší skupiny farností • 1253: Znojemský děkan • 1262: bítovský děkan • 1306: děkan třebíčský • 1345: děkan tasovský • FARNOST církevní organizace Morava Z-Morava: děkanát tasovský, třebíčský, znojemský, bítovský Čechy Kapituly v českých zemích Diecéze/arcidiécéze název kapituly založení pražská Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze (od 1344); (Svatovítská kapitula) 971 Kolegiátní kapitula Všech svatých na Hradě pražském 1339 Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích 1057 Kolegiátní kapitula Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně 1357 Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi 1046 papež Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (Vyšehradská kapitula) 1070 olomoucká Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci 1131 Kolegiátní kapitula u svatého Mořice v Kroměříži 1262 Královská stoliční kapitula sv. Petra a Pavla v Brně 1296 Uspořádání kapituly • Kolegiátní kapitula: • Katedrální kapitula: • probošt • děkan • kanovníci církevní organizace 1222: Velké privilegium české církve • Obročí – beneficium, prebenda • A. Záduší (nadání, lat. Dos, obvěnění, věno) – fond na udržování kostela ale i na nákup svíček; zádušní majetek – z výnosu hrazeny výdaje kostela • B. záduší (Dos, donace): Nesvobodný majetek, donace donátora, kněz tento majetek nemohl zcizit • Nejstarší popis věna vesnického kostela se hlásí již doby vlády Soběslava I. Kanovník pražského kostela Zbygněv založil tehdy v Uněticích malou kapitulu pro dva kanovníky. Nadání kostela pocházelo z rodového dědictví a tvořila jej celá řada roztroušených pozemků, polí, lesů, zahrad, mlýn a především lidé s přesně určenými povinnostmi. • 13. století nadání – 2 lány - Kostel v Rynárci roku 1203, CDB II, č. 33, s. 30-31; Přímětice 1220, CDB II, č. 205, s. 190; Stará Říše před 1257, CDB V/1, č. 135, s. 216-17; Čejč 1257 CDB V/1, č. 131, s. 211-12. • Věčné platy • Zakladatelská práva: kníže, velmoži, biskup nebo třeba i samotný klášter pokud se založení nového kostela uskutečnilo z jeho iniciativy a nekřížilo se s cizími nároky • Zakladatelská práva: • Soudní pravomoc nad lidmi přináležejícími k nadání kostela nebo církevní instituce. • Disponování s majetkem – bez souhlasu fundátora nemožné, zároveň fundátor s tímto majetkem disponovat mohl • Patron rovněž v případě uprázdnění biskupského stolce nebo opatského a nebo kněžského místa přímo požíval příjmy kostelních statků - tzv. regalia, která podle mínění Jarlocha nepřiměřeně využívali Vladislav I. i jeho syn Bedřich. Stačilo jim pouze odkládat biskupskou volbu. • samotná volba kněze, opata nebo biskupa patřila také mezi důležitá privilegia zakladatelů.. • Lenní vztah: fundátor – kněz, opat • Vymáhání pomoci • Zábor donace ale kompenzace: Jihlavsko – Tišnov, Přeštice Johanité • Dle velkého privilegia lidé náležející (k) církvi měli být nadále souzeni králem nebo dvorským sudím, v případě nehrdelních zločinů i kancléřem. • Světská vrchnost nemohla přijímat zběhlé poddané z církevních majetků. • Vojsko a šlechta mohla nadále užívat klášterních hostitelských služeb jen za souhlasu kláštera a kláštery nadále nemusely zásobovat královské vojsko táhnoucí do boje. • Církevní lidé se neměli účastnit na robotních povinnostech panovníkovi a velmožům (např. stavba hradů, příkopů apod.) jindy, než když se těchto povinností zúčastnili i lidé panovníka nebo těchto velmožů. • Církevní lidé také měli nadále svědčit u světských soudů pouze na výslovné obeslání. • Během generálních sněmů král slíbil vyslyšet opaty a další církevní hodnostáře. Klérus neměl nadále při opouštění ze země platit velké mýtné. • Proti zlovolnému nakládání s kostelním majetkem • Proti prodávání úřadů a vůbec vlivu laiků na dosazování kněží se církev tvrdě stavěla. • odboj biskupa Ondřeje X Přemyslu Otakarovi I. • POI. Můj biskup (okrespondenci papeži Honoriovi III. • Ondřej ovlivněný klimatem IV. Lateránského koncilu se rozhodl prosadit jeho závěry a kanonické zásady do praxe. • Proti zadržování desátku, libovolné sesazování a dosazování kněží do úřadů a mezi nimi dokonce i kněžských synů, disponování s kostelním jměním, vyžadování neoprávněných robot a dávek od kostelních lidí a v neposlední řadě zásahy světských soudů se staly základem mnohaletého sporu. • Zásady kanonického práva totiž neměly v oblasti majetkové žádnou platnost. Stejně viděla situaci šlechta, která se postavila za svého panovníka jako jeden muž a vstoupila dokonce do jednání s papežem jako samostatný subjekt. Raně středověké panovnické fundace • Praha – sv. Jiří: benediktinky • Praha – Břevnov: * 993 benediktini • Ostrov: *999, benediktini • Rajhrad: *1045, • Hradisko u Ol.: * 1077, benediktini, údělný kníže Ota • Třebíč: *1101-04, benediktini, údělná knížata • Kladruby: *1115, benediktini, Vladislav I. • Strahov: *1143, Vladislav II. s manželkou Gertrudou, pražským biskupem Janem a olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, premonstráti • Plasy: cisterciáci, *1144, Vladislav II. Raně středověké šlechtické fundace • Sázava - Sv. Prokop, * 1032, benediktini • Svatý Jana pod skalou: * 1030, ostrov u Davle • Opatovice nad Labem: * 1086-1087, Mikulec • Postoloprty – *1119-21, Drahuš, benediktini • Sedlec – *1142, Miroslav, cisterciáci • Pomuk/Nepomuk – *1145, ?, cisterciáci • Svaté Pole - cisterciáci • Hradiště – Markvartici, cisterciáci • Teplá- Hroznata, * 1193?, premnstráti • Milevsko - Jiří z Milevska, * 1184 • Osek – Milhošť, cisterciáci kláštery církevní řády Mnišské, řeholní, žebravé • Benediktini: nejstarší mnišský řád, zakladatel: Benedikt z Nursie (6. stol.), 1. klášte na Monte Cassinu • Cisterciáci: mnišský řád, *1098, na reformované zásady Benedikta z Nursie • Kartuziáni: • Augustiniáni: řeholní společenství *spojením několika poustevnických s řeholí sv. Augustina - *1059 • Obutí augustiniáni=Augustiniáni poustevníci → vydělení Bosí augustiniáni. • Augustiniáni kanovníci: vznikl z kapitul kanovníků při významných kostelích, kteří přijali Augustinovu řeholi • Premonstráti: řeholní kanovníci, řehole sv. Augistina, mateřský klášter v Prémontré * 1120 Norbert z Xantenu, potvrzeni 1126 • Mendikanti • Dominikáni: řád bratří kazatelů, *1215, Augustinovy řehole, španělský kněz Domingo de Guzmán – sv. Dominik • Minoriti, františkáni rytířské • Johanité: • Templáři: • Němečtí rytíři: • Křížovníci s červenou hvězdou: řehole sv. Augustina Ambit – křížová chodba, tvoří součást klausury, obíhá rajský dvůr Cela (cella) – komora, komůrka, buňka Cellarium – klášterní zásobárna, Dormitář – společná mnišská ložnice Elemosinarium – místnost v klauzuře, kde se udělovala almužna laikům Empora (tribuna)– vyvýšená tribuna v kostele pro laického zakladatele Grangie – hospodářské dvory spjaté s cisterciáky osazené konvrši Chór – presbytář, kněžiště, nejčastěji východní část kostela Infirmarium – místnost vyčleněná v konventu nemocným Kalefaktorium – původně jediná vyhřívaná místnost v klausuře, u benedikt. pracovní Kanonie – řádový dům řeholních kanovníků Kapitula – společenství členů konventu Kapitulní síň – slavnostní prostor ke scházení se kapituly(od 11. stol.), honosně provedena Kartouza – dům řádu Kartuziánů Klášter – z něm. Kloster – něco uzavřeného, dům mnišského řádu Klausura – obydlí členů konventu uzavřené veřejnosti Koinonia – kláštery založené sv. Pachomiem ve 4. stol. Konfraternita – dohody o přátelském spojení dvou a více konventů Kongregace – sdružení několika klášterů, či členů jež skládají jednoduché sliby Krypta – podzemní prostor pro pohřby významných laiků i duchovních Latrina – hajzlík Laura – shluk samostatných cell Lavatorium – zdroj vody(umývárna) v rajském dvoře Lettner (lektorium) –přepážka mezi chórem a lodí kostela,oddělení světské a mnišské části Mandatum – lavice v ambitu Oratorium – modlitebna(budova, místo, kaple) - blíže nevyhraněný termín Ossarium – kostnice, márnice Parlatorium – hovorna sloužící k pohovoru nadřízeného s podřízeným Proboštství – samostatný řádový dům Rajský dvůr – prostor vymezený ambitem v rámci konventu Refektář – společná konventní jídelna Řehole – pravidlo, systém pravidel Sakristie – místnost vedle chóru pro uchovávání liturgických ředmětů Transept – příčná loď kostela Trapéza – víceúčelová hala reprezentativního charakteru Exempce – vynětí ze soudní pravomoce, u klášterů např. z jurisdikce místního biskupa Konvent – řádové osazenstvo jednoho kláštera či ta budova, kterou obývají Kanovník – člen kapituly nebo řádu řeholních kanovníků Konvrš – laický bratr Prelát – vysoký duchovní hodnostář Probošt – představený samostatného řádového domu KLÁŠTERY Cluastrum=uzavřený Dispozice kláštera lze pochopit z úsilí Benedikta z Nursie (519 Monte Cassino) a dalších zakladatelů řádů, kteří chtěli nahradit mnišské poustevny společenstvím mnichů s pevnými pravidly kolem 4-stranného otevřeného dvora: 1. křížová chodba, 2. klášterní studna, 3. kostel, 4. kapitulní síň (shromažďovací místnost), 5. refektář (jídelna; u něm. rytířů – remter), 6. parlatorium (hovorna), 7. v horním podlaží dormitář (společná ložnice) X klausura (mnišské cely) Řeholní život na počátku středověku • MNIŠSTVÍ: eremitské x koinobitské + počátky řeholí kanovnických. • Eremitské mnišství: 3. st. V Egyptě - křesťané odchod na poušť (řec. hé erémos), aby se tam o samotě věnovali službě Bohu: rozjímání a modlitba - monachos (česky “mnich”), souvísející s řeckým monos (česky “sám”). Brzy se tito mniši - eremité (poustevníci) stali vyhledávanými rádci těch, kdo zůstali “ve světě”, tj. kdo neodešli na poušť, ale žili nadále, ať jako klerici, nebo jako laici, ve společnosti s ostatními lidmi. V eremitážích (poustevnách) vznikala i literární a vědecká díla. • Konobitské mnišství: kolem 320 - nová idea spojení mnichů ke společnému životu, zvanému koinobitským. (Řec. koiné = společný, bios = život.) Model společného života mnichů v monastýrech (klášterech) se rozšířil z Egypta a Sinaje do Syropalestiny a později do Malé Asie, kde církevní otec Bazil Veliký napsal pro mnichy první řeholi (z lat. regula = pravidlo). Mnišství se stalo nejstarším typem řeholního zasvěcení. • Mniši si zachovali po staletí ráz laických sdružení. Jen malá část z nich přijímala kněžské svěcení pro potřeby komunity. Začátkem pátého století pojal na africkém Západě biskup Augustin myšlenku sdružit podobným způsobem ke společnému životu kněze. Sepsal k tomu účelu řeholi, která je mnohem volnější než Bazilova, neboť bere v úvahu vnější činnost kněží. Tito kněží měli žít (spolu s jistým počtem bratří laiků) kanonickým životem (podle určitých pravidel - kánonů). Ujal se pro ně název canonici regulares (řeholní kanovníci). • Z toho vyplývá, že Augustin vytvořil nejstarší formu jiného řeholního zasvěcení než mnišského, a to řeholního zasvěcení kanovnického. Od jeho myšlenky společného kanonického života kněží se pak odvíjí i pozdější sdružování kněží - pomocníků biskupů do kapitul, tvořených neřeholními kanovníky. Augustin zřejmě ani netušil, že na základě jeho ře- hole, která měla “domácí ráz”, bude jednou žít celá rodina nejrozmanitějších řeholních řádů kanovnických jako protějšek podobně rozmanitých řeholních řádů mnišských. Augustin sepsal také řehole pro sestry - kanovnice (řeholnice kanovnického řádu). • Jaké jsou ústřední principy řeholního zasvěcení? Řeholník, ať již mnich nebo řeholní kanovník či příslušník jiných řeholních řádů nebo řeholních kongregací se dobrovolně zříká některých darů života, které jsou ostatním křesťanům doporučovány: osobního vlastnictví, života v manželství a osobní nezávislosti. Místo toho se zavazuje k dodržování evangelních rad: chudoby, čistoty v celibátu a poslušnosti. Tuto profesi (závazek) přijímá jako prostředek k posvěcení svého života a k dosažení prospěchu pro druhé. Dějinná zkušenost nás poučuje o tom, že díla řeholních komunit jsou nezastupitelná. • Koinobitské mnišstvi na Západě, hlavně v Římě a v Galii, se realizovalo poněkud později než na Východě. Roku 410 mnich Honoratus založil klášter Lerinum u Nizzy a hned poté Cassianus založil roku 415 klášter sv. Viktora u Marseille. V nich získali potřebná studia téměř všichni budoucí biskupové na území Galie. • Za otce západního mnišství historikové označují Benedikta z Nursie (tj. dnešní Norcia ve střední Itálii). Ten založil roku 529 klášter Montecassino u Neapole a napsal vlastní řeholi, podobnou Bazilově. Jeho sestra Scholastika založila ženskou větev řádu, kláštery mnišek - benediktinek. • Během několika staletí byla celá Evropa poseta hustou sítí benediktinských opatství. Jejich zásadní vliv na zachování starověkého kulturního odkazu i na následný rozvoj vzdě-lání, umění i ekonomiky ve většině evropských zemí je v současném dějepiseckém díle vyso-ce hodnocen. Bez sítě benediktinských opatství by nevznikla dnešní evropská civilizace. • Benediktova řehole ukládá mnichům rozdělení dne na modlitbu, duchovní četbu a ruční práci. To je smyslem hesla “ora et labora” - modli se a pracuj. Klášterní společenství má být hospodářsky soběstačné. Mniši jsou si rovni, nečiní se rozdílu mezi svobodně narozený-mi a bývalými otroky. Kláštery jsou zavázány k pohostinnosti. Jejich hospice jsou předobra-zem budoucích hotelů. Z klášterních škol se v průběhu doby vyvinuly univerzity. • Mezi typické mnišské observance, tj. organizační a kázeňské závazky umožňující mnichům dosáhnout předsevzaného výsledku, patří kromě silencia (mlčení) v určité doby a na určitých místech také nošení hábitu (řeholního roucha) a stabilitas loci, tj. vázánost k jed-nomu klášteru jako svému vlastnímu na celý život. • Klášterní forma života • Život ve společenství východní mnišství – navazovalo a překrývalo se s poustevnictvím - Svatý Pachomios v Egyptě v roce 318 první klášter, ve kterém žili tzv. cenobité: řeholní pravidla, něco mezi poustevnictvím a řeholním životem v dnešním smyslu slova, muži i ženy, převor) • Svatý Basil - Navštívil proto poustevníky a mnišské komunity v Sýrii, Palestině, Mezopotámii a Egyptě, aby se seznámil s jejich životem basiliánské řehole: platná dodnes, • rozšířená Basil kladl život v klášteře nad poustevnictví, projev lásky k Bohu i bližnímu (umírněnou askezi), výchova dětí v klášteře Benediktinský model (římská církev, latina): • misionáři z kontinentu, snažili se prosadit biskupskou správu a kláštery s čistě Benediktovou řeholí – vazba na domovský klášter, rovnost před Bohem, umírněnost a askezi • klášter Monte Casino • vzor pro budování mnohých klášterů • vypleněn Langobardy, Saracény, za francouzské revoluce, za 2. světové války – pokaždé obnoven od 7. století nepochopení a střety mezi irskou a římskou církví • Snaha centralizovat a ujednotit církev, převážil římský model (irské prvky) • Od 8. století Británie součástí římského modelu, nahrazení národního liturgického jazyka latinou, postupné přejímání zvyklostí Mapa raně středověké západní Evropy. Čísla označují roky připojení k říši, černá linie vyznačuje hranice po rozdělení na Francii západní, střední a východní (Francia Occidentalis, Media, Orientalis). Velké schizma • 1054 rozkol v Rané - Prvotní církvi, který vyústil v rozdělení církve na dvě větve - dnešní tzv. Západní (tj. Katolickou) a tzv. Východní (tj. Pravoslavnou) • důsledkem po staletí se prohlubujících rozdílů mezi východním řeckým a západním latinským civilizačním okruhem spory o autoritu papeže (moc nad ostatními čtyřmi starověkými patriarcháty na Východě) • rozpory v nauce o Boží Trojici (východní církev ortodoxnější) • vzájemná exkomunikace patriarchy a papežských legátů • exkomunikace definitivní po křížových výpravách • Po 1. křížové výpravě: vyhnání pravoslavných mnichů z Antiochie a Jeruzaléma - dosazeni latinští preláti, • 1204 dobytí Konstantinopole křižáky – latinizace Byzantské umění Chrámy - půdorys tvaru kříže, nad jehož středem a rameny se tyčí kopule, mohutnost, zdobení, mozaiky Ikony (na dřevěných deskách) – ježíš Kristus, svatí a mučedníci křesťanské církve (uchovaly se nejvíce v klášterech – klášter sv. Kateřiny, kláštery v Mistře) rukopisné knihy (miniatury – zdroj informací) obrazoborectví (9.-10. st.): omezena sochařská tvorba kláštery cisterciáci http://www.paradoxplace.com/Photo%20Pages/France/French%20Abbeys%20and%20Cathedrals.htm Iberský poloostrov: kláštery a řádové domy St. Gallen: ideální klášter sálový kostel: 1 loď bazilika: trojlodní kostel, hlavní loď je vyšší než boční lodě halový kostel: hlavní loď a boční lodě jsou ve stejné výšce pseudohalový kostel: hlavní loď je vyšší, ale boční nemají vlastní osvětlení dvouchórový kostel: loď ukončená z obou stran chórem -chór – kněžiště -stupňovitý – hlavní apsida, boční apsidy -trojapsidální závěr -katedrální závěr (vysoký chór, ochoz, kaple) -redukovaný katedrální závěr (vysoký chór, ochoz, bez kaplí) -boční prostory vedle chóru -cancelii – chorové desky, které obklopují kněžiště (Tridentina: vyhlášení koncilu o bořebí Cancelii; 16.st.) -pastofória: pro uchování svátostí a přípravu kněze, později z nich vznikají sakristie (oficiálně až od 16. století), jedno pastaforium pro kněze, druhé pro dary chudých; následně vznikají jako samostatné přístěnné stavby v podobě věží, které navazují na funkci sanktuáře (uzamykatelný výklenek s eucharistií) -boční kaple – z nich jsou pak často sakristie, původně často soukromé kaple -oltář, vítězný oblouk -schola cantorum – prostor pro zpěváky -ambon – později kazatelna -chórová přepážka -letner (lektorium) – přepážka (spíše arkádová stěna) mezi chórem a kněžištěm v biskupských kostelích, na které se nahoře četla bible, před ní vždy oltář zasvěcený sv. Kříži; oddělený chór sloužil jen kapitulním kanovníkům CHÓR CHÓROVÝ OCHOZ Halový kostel, Olomouc, sv. Mořic KOSTEL dvouchórový kostel: loď ukončená z obou stran chórem Severní boční loď=evangelická Jižní boční loď=epištolní Mikroarchitektura tzv. světla mrtvých: lucerny v kostele nebo samostatně sloup s lucernou, ve kterém bylo věčné světlo -lucerny na stavbách uvnitř kostela sanktuárium → pastoforium (věžovitá přístěnná stavba na kalich) sedílie: na epištolní straně kostela; sedátka pro kněží, kteří nestáli u oltáře boží hrob + boží muka: na okrajích města a vesnic, vymezovali vnitřní a vnější svět pastoforium sanktuárium krypta (confesio): raně křesťasnké a byzantské: confesio komorový hrob světce pod hlavním oltářem, na který je vidět otvorem ze štoly první kostely vznikaly nad hroby světců; prostor pro uctívání ostatků s ve středověku nesloužily k pohřbívání, ale k uctívání ostatků svatých -chodbové (štolové) krypty – jsou nejstarší, chodba kolem místa hrobu světce -halové krypty – už vytvářejí prosto pod kněžištěm, část chrámu nad halovou kryptou musela být vyvýšena -tzv. venkovní krypta – překročila pod zemí pomyslnou hranici kněžiště nebo kostela -později se označení přeneslo na vše pod podlahou kostela Členění zdí v rámci hlavní lodě - loď -arkáda: seskupení oblouků nebo průběžná řada oblouků na pilířích nebo sloupech, jako arkáda se označuje chodba jejíž jedna strana (nebo obě strany) je otevřena oblouky = arkádová chodba; (zvlášť vyčleněné: slepá, trpasličí arkádá=trpasličí galerie) -triforium: v katedrální dispozici ochoz v síle zdi otevřený (např. sloupkovými arkádami) do vnitřního prostoru a umístěný pod okny hlavní lodi a vysoké střední části chóru, nad arkádami bočích lodí -okna -vazby kleneb: vazný systém (na 1 pole hlavní lodi navzují 2 pole v boční lodi) X průběžný systém (1 pole klenby v hlavní lodi odpovídá 1 poli klenby v boční lodi) vrcholná a pozdní gotika: síťové klenby, kroužené klenby, ... - západní průčelí: -loď, 1 nebo 2 věže, portál, západní chór → vstup do kostela z jihu a severu - před západním průčelím: -různé předsíně (pro věřecí – ochrana před deštěm, vyhlašování soudních nařízení → už se vztahovalo exilové právo): drobné předsíně před západním průčelím - arkáda (porticus=nartex, předsíň kostela, často bohatě zdobená architektoniskou plstikou, dříve se zde ukládali a žehnali mrtvý předtím, než byli odneseni do kostela), dvůr (atrium, nartex) – raně kresťanské a středověké baziliky, přední dvůr obklopený sloupovými síněmi Atrium/nartex WESTWERK – samostatně řešená část na západní straně baziliky (odtud označení westwerk); předrománská a románská architektura – měl zdůraznit postavení zakladatele/majitele kostela – v patře: tribuna, ze které se otevíral pohled na hlavní oltář; nebo kaple, která sloužila často jako soukromá Na českém území - nesrovnatelné s prvky u románských staveb: např. sv. Jiljí v Milevsku, Kondrac, Kojice, Svojšín Tribunové (emporové) kostely Typy tribun (empor) Kirchenfamilie – soustava vedle sebe stojích liturgicky jednotných kostelů do literatury uvedeno r. 1952: E. Lehmannem Na základě klášterních pravidel a liturgických předpisů Různé funkce církevních staveb: baptisterium, oratorium, kaple poutní kostel: – uloženy ostatky světců biskupské, soukromé kostely: např. tribunový kostel sv. Bartoloměje v Kyjích kaple: nemají farní práva - stojící samostatně nebo integrované v kostele - slouží jako pomocné, boční nebo soukromé prostory -křestní (baptisteria), pohřební, soukromé (součástí falcí, hradů) -někdy jsou i dvoupatrové: horní patro sloužilo pánovi -dvoupatrový kostel X kaple: Kláštery: Strahov 1143, Premonstrátský klášter 1. trojlodní bazilika 2. kaple s pohřební funkcí 3. sakristie 4. průchod: z ambitu do dvora 5. refektář Hovorna(audotorium) Kapitulní síň cellarium Studna (lavatorium) bazén kuchyň knihovna Letní refektář Cisterciácké kláštery v Evropě Kláštery cisterciáků Velehrad 1. kapitulní chrám 2. západní portál 3. vstupní předsíň 4. „branka mrtvých“ (porta mortuorum) 5. vstup do křížové chodby (ambitu) 6. schodiště do dormitáře 7. sakristie 8. kapitulní síň 9. schodiště do dormitáře? 10. hovorna (parlatorium) 11. průchod z konventu do zahrady 12. calefafactorium (ohřívárna) 13. refektář 14. kuchyně 15. konvrši: refektář 16. konvrši: dormitář Cisterciácký klášter Pracovna mnichů? Chór mnichů Chór konvršů cisterciácký klášter sálový kostel: 1 loď bazilika: trojlodní kostel, hlavní loď je vyšší než boční lodě halový kostel: hlavní loď a boční lodě jsou ve stejné výšce pseudohalový kostel: hlavní loď je vyšší, ale boční nemají vlastní osvětlení dvouchórový kostel: loď ukončená z obou stran chórem -chór – kněžiště -stupňovitý – hlavní apsida, boční apsidy -trojapsidální závěr -katedrální závěr (vysoký chór, ochoz, kaple) -redukovaný katedrální závěr (vysoký chór, ochoz, bez kaplí) -boční prostory vedle chóru -cancelii – chorové desky, které obklopují kněžiště (Tridentina: vyhlášení koncilu o bořebí Cancelii; 16.st.) -pastofória: pro uchování svátostí a přípravu kněze, později z nich vznikají sakristie (oficiálně až od 16. století), jedno pastaforium pro kněze, druhé pro dary chudých; následně vznikají jako samostatné přístěnné stavby v podobě věží, které navazují na funkci sanktuáře (uzamykatelný výklenek s eucharistií) -boční kaple – z nich jsou pak často sakristie, původně často soukromé kaple -oltář, vítězný oblouk -schola cantorum – prostor pro zpěváky -ambon – později kazatelna -chórová přepážka -letner (lektorium) – přepážka (spíše arkádová stěna) mezi chórem a kněžištěm v biskupských kostelích, na které se nahoře četla bible, před ní vždy oltář zasvěcený sv. Kříži; oddělený chór sloužil jen kapitulním kanovníkům CHÓR CHÓROVÝ OCHOZ Halový kostel, Olomouc, sv. Mořic KOSTEL Severní boční loď=evangelická Jižní boční loď=epištolní Mikroarchitektura tzv. světla mrtvých: lucerny v kostele nebo samostatně sloup s lucernou, ve kterém bylo věčné světlo -lucerny na stavbách uvnitř kostela sanktuárium → pastoforium (věžovitá přístěnná stavba na kalich) sedílie: na epištolní straně kostela; sedátka pro kněží, kteří nestáli u oltáře boží hrob + boží muka: na okrajích města a vesnic, vymezovali vnitřní a vnější svět pastoforium sanktuárium Řádové komendy johanité Horní Kounice Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě • rytířských duchovních řádů • * 11. století, na území křesťanského Jeruzalémského království • 1309: Rhodos • 1530: Malta • Do Čech: uvedeni knížetem Vladislavem II., který se v rámci vojska německého krále Konráda II. zúčastnil II. křížové výpravy, přičemž se seznámil s činností řádu. • 1156-1159: Praha - území jižně od biskupského dvora na předmostí tehdejšího Juditina mostu. • Centrem řádu se stal chrám Matky Boží pod řetězem Johanité: Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Řádové domy Vývoj řádu v českých zemích • * v Akkonu na konci 12. století • 1191: Řád potvrzen papežem Celestýnem III. – řehole sv. Augustina • 15.3.1204: papež Inocenc III. potvrzuje donace P.O.I. řádu (CDB II, č. 40) • Velmistr – zemští komtuři (provinciálové) – komtuři řádových domů – • Komenda: 12 řádových bratří, 6 duchovních (řadoví kněží) • Českomoravská ballie (vnik mezi 1233-1237)+ v Řiši 11 baillií • Formování pruského státu něm. rytířů (Herman Balk) • Zemský komtur Rudger • 26.8.1222: imunitní privilegium – držba řádu, hospodářská imunita bez robotních povinností vůči králi, osvobození od mýt u věcí, které byly k vlastní spotřebě; souzení – pokuty řádu Praha – Poříčí u sv. Petra: odchází v r. 1244 Praha – SMP u sv. Benedikta: 1244 Řád německých rytířů (Ordo equitum Teutonicorum) vzdělání • Klášterní školy (Scholae monasticae) • Katedrální nebo biskupské univerisity • Universitas • Italské univerzity (Bologna, profesionální orientace) • Univerzita v Paříži: • Bakalářské: trivium, quadrivium • Navazující: medicína, právo, teologie • Oxford, Cambridge, Praha univerzity Existence farního okruhu (FO) Plnění funkce: cura animarum – pastýřská/duchovní činnost Proces: zahuštění sítě kostelů – přebírání funkcí a práv kostelů farních; ? Zakladatelů, patronátní práva 1143: kardinál GUIDO – musí se na Moravě a V Čechách ustanovit hranice FO Rynárec: 1203 – fara – vyjmenování (ustanovení) farního okruhu – 23 míst 7 km vzdálených Znojmo: pro filiální kostel sv. Michala - věřící mohli křtít a pohřbívat, ale 4 ročně (vánoce, velikonoce, Svatodušní svátky a Všech Svatých) – museli slavit v kostele sv. Mikuláše (CDB II, s. 280, č. 285) 1222: Fryšava – hranice FO nevymezeny (CDB II, 227, č. 236) Druhy smrti Příčiny a obraz smrti • smrti předčasné, tragické, hrdinské a také o smrti z lásky, jak tomu bylo v příběhu Tristana a Isoldy. • Dále známe smrt násilnou, zabití či sebevraždu. • Výkon útrpného práva byl často spojen s výkonem trestu smrti, exekuce se většinou vykonávala formou popravy – stětím, oběšením, vpletením do kola, čtvrcením. Zabití mečem bylo považováno za důstojný trest, méně důstojné již bylo topení ve vodě, které většinou postihovalo ženy. • Existovaly i brutálnější způsoby zabití – pohřbení zaživa, které postihovalo opět především ženy, nabodávání na kůl, vaření ve vodě či v oleji a upalování. • Epidemie • Války Pohřbívání ve středověku: pohřební ritus Pohřební místa • Hřbitov • Hrobová jáma • Kostnice • Areál církevní stavby • Kostel, klášter • Hrob • Hrobka • Tumba • Náhrobek • Podle místa uložení • pohřební rituály ad sanctos, intra muros, apud ecclesiam Kostel jako pohřební místo • Pohřbíváním mrtvých v kostele – porušování církevního předpisu • Od 6. století zakázalo pohřbívání v prostoru kostela hned několik synod • 1581: 3 kategorii – kdo smí být v kostele – muži zasvěcení bohu, pocta a hodnost církevní či světská, lidé kteří překonali ostatní službou bohu Svátky zesnulých • 1030: mniši z Cluny v čele s opatem Odilem iniciován svátek všech zesnulých – 2.11. Dušičky či památka duší byly svátkem přímluv za mrtvé, za které nikdo přímluvy nekoná. Pohřební ritus POHŘBÍVÁNÍ Vysvěcená půda – locus sacer – ohrazený prostor se vstupem (vstup: jáma překrytá mříží (curifraga) – Kurdějov u Hustopečí, 16. století) Hřbitov + církevní stavba: kostel, klášter, špitál, + karner Úprava rovu a označení rovu Náhrobní kámen kříž DRUHY POHŘBŮ: Regulérní pohřby v anatomické poloze • 1 jedinec, • Rodinné: 2 jedinci • Hromadné: válečné, epidemie Hloubka hrobové jámy: písemné prameny – obvyklá hloubka 1 loket (od 14. století předpisy: nad víkem rakve 1 loket zeminy – 40- 70 cm X hloubka hrobové jámy 7 mužských stop) etážové hřbitovy: komplikovaná stratigrafie Mělké hroby: několik desítek centimetrů A. obtížný terén na hřbitově; B. obecné zvyklosti; C. projev pracovní morálky hrobníků Pověry o hlasech mrtvých někdy doprovázených i pohyby hlíny nad hrobem - způsobovaných hnilobnými procesy měkkých tkání (srov. Ariès 2000, 237–252). Pohřby – regulérní v anatomické poloze v nevysvěcené půdě – Ve vysvěcené půdě hřbitov Interiér kostela krypty Pohřební ritus Pohřby – regulérní v anatomické poloze v nevysvěcené půdě • Pohřeb: s rakví X bez rakve • Prosté – „nahý nebožtík“ • v běžném oděvu • Ve volném rubáši • Zavinutý v plátně • Rakev: Písemné, ikonografické i archeologické prameny naznačují paralelní pohřbívání v rakvi i bez rakve během celého středověku i novověku. Otázkou však zůstává poměr obou typů pohřbů (Eibl 2005, 224–225). Řešení komplikuje nejen nedostatek publikovaného materiálu, ale i obtíže při zjišťování přítomnosti rakve v hrobě. • Doklady – omezené: 1. půdní podmínky, 2. intenzita pohřbívání • Nálezy stop ztrouchnivělého dřeva: jiné konstrukce, pohřeb na desce • hřeby: výskyt - i jiné spojení než s rakví • Jiný počet než přepokládaný počet pro spoje rakve • Rakev bez hřebíků • Konstrukce: materiál - jehličnatého i listnatého dřeva (více rozborů pro RN – krypty) • Výzdoba: malířská, plastická • Vybavení: textilní vystýlka, případně polštář pod hlavou. Písemné prameny i etnografické analogie dokládají plnění polštáře nejen senem, ale i vonnými či léčivými bylinami. RAKVE - Dřevěná schránka formované pro velikost zemřelého - Kamenné pohřební schránky SARKOFÁGY TUMBY Pohřební ritus • Poloha: převládá v natažené poloze na zádech • Orientace: hlavou k západu, vyskytují se však i orientace odlišné. • Drobné odchylky od Z-V osy - posunuta orientace kostela, u kněžiště • Opačné orientace (V-Z) u některých hrobů (nejčastěji v interiérech kostelů) pohřby kněží, kteří i po smrti mají být obráceni tváří k věřícím (Unger 2002, 76). • Obecně lze předpokládat, že orientace pohřbů je ovlivněna spíše povahou terénu a orientací kostela než ideální západovýchodní osou. • Specifickým příkladem jsou pohřby radiálně rozmístěné kolem závěru kostela. V novověku se častěji objevují pohřby orientované hlavou ke kostelu, a to i podél lodě. • Poloha horních končetin: Hypotéza - poloha končetin chronologicky citlivá, se nepotvrdila. Existují sice tendence, podle kterých u středověkých pohřbů převažuje poloha končetin podél těla, zatímco v mladším období se ve větší míře objevují paže zkřížené na břiše či na prsou • Úpravy zemřelého • Mumifikace • Vyříznutí srdce Z V Pohřby panovníků českých zemí • Pražský hrad • Katedrála sv. Víta • Zbraslavský klášter - chrám Panny Marie • 1294 - děti Václava II., Jan a Jitka 1296 - další dcera Anežka 1305 - král Václav II. 1319 - Otakar, druhorozený syn Jana Lucemburského 1322 - Markéta, dcera Václava II., choť vévody slezského spolu se svým prvorozeným synem Mikulášem 1324 - Eliška, dcera Jana Lucemburského a další její tři sourozenci 1326 - Václav III. (20 roků byl pohřben v Olomouci a pak převezen na Zbraslav) 1330 - Eliška Přemyslovna 1341 - Markéta, dcera Jana Lucemburského 1419 - král Václav IV. Pohřby duchovních • Biskupové, arcibiskupové • Pražští: Katedrála sv. Víta • Oloumoučtí: • Jindřich Zdík (Strahov) • Robert (Velehrad) • Bruno ze Schauenburka (Kroměříž: kostel sv. Mořice) • Dětřich z Hradce (ol. Katedrála) • Opati • řeholníci Pohřby panovníků Sv. říše římské • Katedrála v Magdeburgu • Ota I. • Katedrála v Bambergu • Jindřich II. • Konrád III. • Katedrála ve Špýru • Konrád II. Sálský • Filip Švábský • Rudolf I. Habsburský • Adolf Nasavský • Albrecht I. habsburský • Klášter Lorch Pohřby duchovních • Biskupové, arcibiskupové • Opati • řeholníci Jindřich II. Konrád III. Katedrála v Pise Jindřich VII. Lucemburský Katedrála v Mohuči Arcibiskup mohučský Petr z Aspeltu Arcibiskup trevírský Kuno von Falkesntein †1388, náhrobek 1388 Katedrála v Trevíru Katedrála v Koblenz Arcibiskup trevírský Balduin Lucemburský † 1354, náhrobek po 1354 Kostelní hřbitovy Farní okruhy • Kostel: městský X vesnický pohřby • Uvnitř sakrální stavby • Krypty X tumby • hřbitov Exeter, katedrála Klášterní hřbitovy kostel • Pohřby uvnitř X hřbitov • Významní jedinci: uvnitř stavby Řádový rytíři templář hrob s náhrobkem (náhrobní kámen), Edinburgh Selborne templáři johanité Elisabethkirche, Marburg Velmistr Konrád Durynský, † 1240 Wechselburger Stiftkirche: Komtur Conrad von Bellersheim Němečtí rytíři Náhrobky a tumby - šlechtické pohřby: ženy i muži náhrobní kameny ABERGAVENNY (ST. MARY'S PRIORY CHURCH) ST MARY'S CHURCH AT CLIFTON Špitální hřbitovy Rekonstrukce obličeje muže, 13 st. Augustiniánský špitál: Cambridge sv. Jan Evangelista - Mohlo zde žít 12 lidí špitální hřbitov pro chudé: 1300 pohřbů, 4000 kompletních skeletů 13.-15. století St. Mary´s Spital, London Původně jako pro pocestné u Bishopsgate v roce 1197, délka 15 m dlouhý Po obnovení v roce 1235: druhý největší špitál v Anglii Až 180 osob Hřbitov: Bristol, St. Bartolomeos Hospital 1. 1280–1320. The four sides of an irregular courtyard were formed by Building 1A (the chapel), Building 8 (the presumed guest quarters and staff dormitory), Building 2A (the kitchen and refectory), and Lewins Mead. To the north of Building 2A was a series of service buildings, as well as the Women’s Dormitory 2. 1340–1400. The courtyard was maintained when the site underwent extensive rebuilding, with a new infi rmary hall constructed against the north-west wall of Building 1B (the chapel). The area north of Building 2B remained a service area, although it appears that dormitory space was no longer utilised further north 1 2 Peterborough, Cambridgeshire, špitál • Hřbitov: původně pro leprotický špitál St. Leonard založený 1125 Epidemie: hromadné hroby Lübeck, špitál sv. Ducha, 13.-14. st., písemné prameny: 1367 800 jedinců: 3 epidemie: doložená salmonela – paratyfus C Lincolnshire: 48 jedinců, oběti moru včetně 27 dětí Gdańsk, • 2 hromadné hroby: morově oběti, popravy gilotinou (41 mladých mužů) - Targ Sienny, Gdańsk • V prostoru špitálu sv. Gertrudy • 970 jedinců: 3 hromadné hroby - oběti moru ze 14. století Hromadné hroby Benátky – morové hroby https://contagions.wordpress.com/2011/04/09/dete cting-plague-in-medieval-venice/ Zvláštní zacházení s ostatky • úmrtí mimo vlastní zem nebo v některých případech i ve vlasti • Nutné převezení 1. vyjmutí srdce z těla (ablatio), nebo i vnitřností a nasolení těla – které je převezeno k pohřbu zpět do domoviny. – Vnitřnosti a srdce jsou pohřbeny na cestě např. Balduin I. (1118, Egypt), Richard Lví Srdce (1199, Chalus - Francie), Jan Bezzemek (1216, u Nothighamu - Anglie), Jindřich V. (1422, u Paříže - Francie). – V Písni o Rolandovi se mluví o vyjmutí srdce z těla hrdiny a jeho spolubojovníků a omytí těl vínem a kořením 2. Mos Teutonicos • čtvrcení ostatků a odstranění měkkých tkání pomocí vaření za účelem získání kostí. • Očištěné kosti byly následně převezeny zpět do domoviny – např. biskup z Hildesheimu (922, Řím - Itálie), Fridrich Barbarossa (1190; říčka Salef v Anatolii), Konrád Znojemský (1191, Neapol - Itálie). • Mimořádné zacházení s ostatky se pokoušela upravit bulla De Sepultris papeže Bonifáce VIII. „Král otevřít dal hrudi, jak je zvykem, uschovat srdce v roušce sněhobílé a do kamenné schrány uložit je“ Píseň o Rolandovi 1. Překlad Pelán J. 1987, 156, CCXIII Fridrich I. Barbarossa 1122–1190 tělo v kostele sv. Petra v Antiochii srdce v Tarsu kostra v katedrále v Týru Konrád IV. Štaufský 1228–1254 srdce a vnitřnosti v Melfi ostatky Messině sežehl zásah blesku Maxmilián I. Habsburský 1459–1519 kaple sv. Jiří hradu ve Vídeňském Novém Městě srdce v Kostel Panny Marie v Bruggách Zvláštní zacházení s ostatky HROT ŠÍPU V HRUDNÍKU HROBKA 11. STOLETÍ Ganagobia Priory Francie bojovník Hromadné hroby 51 popravených - dekapitovaných Medieval massacre site found in Dorset http://medievalnews.blogspot.cz/2009/07/medieval-massacre- site-found-in-dorset.html Červen 2009: Weymouth Relief Road discovered a burial pit containing a large number of dismembered skeletons. Fifty-one decapitated skulls were found in one distinct area of the pit and bodies were found randomly placed in another section of the pit. Initially, the burials were believed to date to between the late Iron Age and the early Roman Period. Hromadné hroby Repton Anglosaská Mercie – napadená Vikingy 873/874 Přezimování vikingského vojska Hrob význačného jedince + masový hrob – zkoumán již v roce 1686 – zakryt a znovu objeven 1974 Hromadné hroby Hrob: 249 jedinců/264 jedinců Kosti – přirozená příčina smrti X válka V-komora: 82% muži 69 lebek – jen jedna nad 45 let Robustní kosti - Skandinávci Vikingové zimující v Reptonu 2 ¼ míle od Reptonu – mohylové vikingské pohřebiště - zranění 69 lebek http://viking.archeurope.info/index.php?page=repton- mass-burial Repton Hromadné hroby Weymouth Hrob 51 jedinců Dekapitace – hlavy úhledně poskládané C14 – 910-1030 Izotopy- O, Sr, N, C - Na 10 jedincích – z oblastí s chladným klimatem (Skandinávie) - Všichni muži: 15-25 let, někteří až 30 let - Dekapitace - Někteří obranná zranění – na pažích - „We've got lots of cut marks around the neck, the jaws, the shoulder blades, the top of the spine, and it's really telling us that it's quite a messy job“ Hromadné hroby Sutton Hoo Mohyla 5 Datace: 640-780 až 890-1050 40 jedinců: 38 mužů, 2 ženy Původ: anglosaský Pohřeb na lodi + doklady: 5 z pohřbených – dekapitace, 6 rozčtvrcených (dekapitace+tělo na 4 části), další oběšeni – barevné stopy po provazech kolem krku Hromadné hroby Wisby/Visby 1361 Dánové Gotlanďané velitelé Valdemar IV. ? Síla vojska ? ? Ztráty ? 1800 Hromadný hrob 1 Hromadné hroby Ae výzkum 1905 1912 1928-1930 Hromadný hrob 3 Hromadné hroby Hromadný hrob 2Hromadný hrob 1 Zvláštní zacházení s ostatky Weigelsdorf Dolní Rakousko Farní kostel - kaple kostnice – lebky – zranění – MONGOLOVÉ Mongolská lebka – C14 – datace: 1149-1260 3 časové horizonty 1445-1637: muž sečná rána na lebce 1240-1330: muž otvor na temenní kosti 1149-1260: Mongolové Celkem 507 lebek – zpracováno 104 32 se stopami zranění ♂ ♀ ☺ 343 118 41 Hromadné hroby Vojenské, válečné Kronan Mary Rose Mary Rose (Solent, Anglie) – 1545 – jedinců 88 Vasa (Stockholm, Švédsko) – 1645 – jedinců 25 (i ženy) Kronan (Hulterstad, Švédsko) – 1676 – 150-200 (na lodi podle pís.pramenů: 850 osob – 42 se zachránilo Pohřbívání na popravištích POPRAVIŠTĚ Šibenice pomístní označení: Šibeniční vrch, Šibenice aj. DŘEVĚNÉ KOLENOVÉ 2-4 SLOUPY SPOJENÉ BŘEVNY ZDĚNÉ S PILÍŘI PRO BŘEVNA (3-4 pilíře) – 3 pilíře: 7 odsouzených od počátku 16. století Slezsko – písem. 1492 vchod v – 7m, průměr 5-10 m Stínadla označené: dnes křížem pomístní označení: Stínadla, Ve stínadlech, aj. Pranýře Kašperské Hory Tišnov: kamenný základ čtvercové šibenice a Vokounova veduta Tišnova z roku 1827 s vyznačenou šibenicí Pohřbívání na popravištích Emmenbrücke Na zádech Na boku Na břiše neurčitelná Poloha těla Salzhausen hlava popravených uložena mezi ruce Na břiše - vtlačeni do jámy Pohřbívání na „popravištích“ Bajč sečná rána – krční obratel Popravení v rámci pohřebišť/hřbitovů Stanwick (Anglie) 14. století Hlava mezi nohama Vampirické hroby X popravení Čelákovice Radomyšl