26 2.3. Etická rovina archeologické rekonstrukce a vizualizace Obecná ustanovení týkající se tohoto tématu jsou zapsána do dvou klíčových úmluv, kterými jsou London Charter (z roku 2005), snažící se komplexně popsat a definovat možnosti vizualizace kulturního dědictví pomocí počítače (podrobněji Hermon, 2007). London charter definuje, že vizualizace by měla přesně informovat, jaké jsou rozdíly mezi reálnými daty a hypotézami a mezi rozdílnými úrovněmi jejichpravděpodobnos� (Denard, 2012, p. 60). Navazující úmluvou jsou tzv. Principles of Seville (podrobněji Bendicho, 2013). Z historie lze zmínit několik momentů, které odporují pravidlům vizualizace kulturního dědictví.Je třebasi uvědomit, že předevšímprvotní pokusy o vizuální vyprávění archeologického poznání sice obvykle byly konzultovány s archeology, nicméně stále zde byla poměrně vysoká míra tzv. umělecké licence – čím větší nejistota v archeologickém poznání, �m více byla vizuální reprezentace tohoto poznání poplatná své době. Ukázkovým příkladem je zasazení sekeromlatů do kontextu slovanského narativu Mikolášem Alešem. Tento jev byl umocněn v momentě prolnutí antropologických a archeologických dat. Proto lze jako elementární příklad zmínit vývoj imaginace podoby neandrtálce. Kresby Fran�ška Kupky z počátků 20. stole� připomínají svým narativem spíše lidoopy, což odpovídá původním darwinis�ckým myšlenkám o vývoji druhů. Se zpřesňováním vědeckého poznání a přesunu myšlenkových nara�vů vznikají již na konci 30. let 20.století skiciAmerického antropologa C.S. Coona (Coon,1939, p. 24) znázorňující možnou podobu neandrtálce ve společenských šatech. Ačkoliv jsou zachovány stejné anatomické proporce, využi� oděvu v rekonstrukci postavu neandrtálce polidš�lo. Podrobněji se trendům ve znázorňování neandrtálců v kontextu vizuálního jazyka archeologie věnovala autorka S. Moser, přičemž závěrem své práce konstatuje, že právě vnímání minulos� na základě obrazů (a potažmo samy obrazy) jsou klíčovým aspektem, na základě kterého je minulost vnímána (Moser, 1992, p. 842). Téma�ce vyobrazení podoby neandrtálců se ve své antropologické studii věnoval i E. Trinkaus a P. Shipman, kdy jejich práce shrnují vývoj bádání v oblasti spojeného s neandrtálci (Trinkaus and Shipman, 1993). Právě antropologie hraje v rekonstrukci podoby neandrtálců klíčovou úlohu. Díky stanovení forenzních metod rekonstrukce obličeje (např. Wilkinson, 2004) a jejich následné přizpůsobení moderním technologiím, jsou rekonstrukce tkání a svalové hmoty neandrtálců pravděpodobně velmi blízko realitě. Na základě daných proměnných (rozdílné pro různé forenzní metody) tak antropologové vytvářejí model podoby člověka minulos�. Je všaktřeba podotknout,že ipři sebepřesnější metoděnebude výsledný model neměnný (tj. 100% odpovídající minulos�), jelikož zůstává celá škála proměnných, které je komplikované určit. Při rekonstrukci podoby člověka to může být například barva očí, ple� či ochlupení. Souhrnným názvem určení rasy daného jedince. Typickým příkladem je rekonstrukce podoby nejstaršího obyvatele Anglie, tzv. Cheddar man7, která se nachází v Galerii vývoje člověka (z anglického Human evolu�on Gallery) v Natural history museum. Jedna z původních rekonstrukcí byla dle Natural history musem provedena roku 1997 Manchesterskou univerzitou. Z anatomického hlediska jde u obou modelů o téměř porovnatelnou interpretaci. Nicméně nejnovější analýza ancient DNA přinesla nová 7 Kosterní pozůstatky byli objeveny roku 1903 v Goughově jeskyni, Somerset, Anglie. (Brace et al., 2019, p. 765) 27 poznání v podobě reinterpretace vzhledu tzv. Cheddar mana (Brace et al., 2019, p. 768) – dle nejnovějších dat byl nejstarší Angličan tmavé pleti. Na tomto příkladu lze pozorovat nejzásadnější momenty, které by měli být reflektovány i v archeologické imaginaci podoby minulos� a potažmo ve 3D rekonstrukci. Prvním z nich je důležitost metody – tj. postupy zahrnující co největší počet archeologických dat a umožňující jejich interpretaci. Díky tomu nedošlo z anatomického hlediska k příliš velkému rozdílu. Druhým momentem je poplatnost takové rekonstrukce dostupným datům a z ní plynoucí nutnost práce s metadaty. Obr. 9 Neandrtálský muž v moderním oblečení. Autor pravděpodobně J.H. McGregor (Coon, 1939, p. 24) Obr. 10 Tzv. Cheddar man. a) Původní rekonstrukce z roku 1997 b) Aktualizovaná rekonstrukce z roku 2018. Zdroj Natural history museum 28 Obr. 11 Struktura procesu tvorby modelu dle Apollonio 2015 (převzato z Unger, 2019, fig. 10). Graficky upravil autor diplomové práce. Metadata jsou typem dat, poskytujících informace o jiných datech (Ogleby, 2007, chap. 3). Právě jejich strukturování a využi� je jedním z klíčů ke zodpovědnému a e�cky korektnímu 3D modelování a rekonstrukci v archeologii. Práce s metadaty by měla být základní součástí 3D rekonstrukčního procesu (Apollonio and Giovannini, 2015) tak, jak jej popisuje (Apollonio, 2015, viz obr. 11; přeložil J. Unger 2019, 38-39): 1. sběr dokumentačních zdrojů, 2. séman�cké strukturování artefaktů, 3. analýza dokumentačních zdrojů a extrapolace informací stálých vlastnos� artefaktu (geometrický tvar, vzhled povrchu, fyzikální vlastnos�) zahrnující analýzu / interpretaci / rozhodnutí na základě evidence, vzájemných vztahů mezi informacemi, dedukce nebo domněnky, 4. korelace mezi daty použitými v procesu rekonstrukce a mírou jejich nejistoty charakterizovanou pro každý jednotlivý element, 5. rekonstrukční 3D modelování, 6. séman�cké rozšíření 3D rekonstrukčního modelu, 7. validace rekonstrukční hypotézy získané z rozšířených dat každého základního nebo podstatného elementu a jeho zobrazení. 29 Po uskutečnění výše popsaného by mělo být navázáno klasifikací důvěryhodnos� rekonstrukce: 1. rekonstrukce založená na archeologické / architektonické evidenci (reálná data, stratigrafický záznam), 2. rekonstrukce založená na originální kresebné dokumentaci (nižší úroveň přesnos� prostorových dat), 3. rekonstrukce založená na konstrukčních datech vztahujících se k časově stejným analogiím (kry�na, typ střechy, rámová konstrukce, řešení suterénu, okna, dveře nebo dekorace), 4. reference na literaturu na dané téma přímo od autora rekonstrukce, 5. reference na literaturu vztahující se ke studovanému tématu, 6. interpretační hypotézy zaměřené na studovaný architektonický styl a časové období, 7. interpretační hypotézy i z dalších oblas� výzkumu, které se vztahují ke konstrukčním systémům daného období a které mohou poskytnout konstrukčně věrohodné řešení, 8. rekonstrukční hypotézy bez referencí. Mimo tento nas�něný postup existuje mnoho metodických přístupů na práci s metadaty a etických řešení, nicméněklíčovým sestala implementace návaznostimetadat do podoby Harrisovi ma�ce (Demetrescu, 2015), přičemž jde o dynamické navázání dat na 3D model (Ferdani et al., 2020a) pomocí Extended Matrix tools for Blender. Koncept dynamického propojení metadat s daty 3D rekonstrukce za účelem vizualizace považuje na nejvýhodnější i J. Unger a to přesto, že výše citované studie ve své disertační práci nereflektuje. Díky funkci dynamického provázání dat a metadat je minimalizováno riziko subjek�vního chápání obrazů. Je možné dynamicky měnit prvky 3D modelu a současně přednášet přesný a pro archeology čitelný zápis 3D rekonstrukce. Je třeba si uvědomit že veškerá imaginace minulos�, ať již pouhá kresba, fyzický model či virtuální 3D rekonstrukce, ovlivňuje chápání minulos� nejen široké veřejnos�, ale i archeologů samotných. Jde o způsob prezentace archeologického poznání, který je srozumitelný pro všechny, kdo se o dané archeologické téma zajímá. Zda zůstane apolitická, e�cky korektní a vědecky odpovídající je pouze na tvůrcích této imaginace. 2.4. Možnos� analýzy virtuální rekonstrukce Jak již bylo řečeno, virtuální 3D rekonstrukce umožňuje pracovat s rekonstrukcemi jak hmotovými, tak i materiálními – při odborné rekonstrukci dochází k transkripci reálného fragmentárního předmětu do jeho virtuální kopie, doplněné o interpretační podobu, založenou na veškerých dostupných datech. Čistě z teoretického hlediska lze hovořit o prak�cky stejných možnostech, jaké jsou dostupné pro standardní 3D skeny reálných dat – tj. archeometrické analýzy, prostorové analýzy a virtuální experimenty. Avšak s ohledem na problematiku tvorby 3D rekonstrukcí je při jejich analýze nezbytné kri�ckého posouzení pravděpodobnosti validity rekonstruovaných dat. Lze říci, že je třeba uplatnit obdobné postupy, které jsou známé z experimentální archeologie, tj. zaznamenat metody