- aktivní tvary tvoříme od perfektního kmene přidáním koncovek -erim, -eris, -erit, -erimus, -eritis, -erint (např. portāverim ; POZOR! s výjimkou 1. os. singuláru jsou koncovky shodné s indikativem futura II.);

- pasivní tvary tvoří PPP a konjunktiv prézentu aktiva slovesa ESSE (např. portātum sit);

- izolované tvary překládáme s pomocí částice "ať" a slovesa v minulém čase (portāverim = ať jsem přinesl, portātum sit = ať bylo přineseno).

Použití ve větách hlavních

• podobné, jako u konjunktivu prézentu

1. zákaz (Nē cantāveris! = Nezpívej!)
2. přání splnitelné v minulosti = přeji si něco, co se mělo stát v minulosti, a já ještě nevím, jestli se to stalo nebo ne (Utinam amīcus meus in bellō nē mortuus sit! = Kéž můj přítel nezemřel v bitvě!)

• aktivní tvary tvoříme od infinitivu perfekta aktiva přidáním základních koncovek -m, -s, -t, -mus, -tis, -nt (např. scīvissem) ; všimněte si, že podobně tvoříme konjunktiv imperfekta);
  
• pasivní tvary tvoří PPP a konjunktiv imperfekta aktiva slovesa ESSE (např. scitum esset);
• izolované tvary překládáme tzv. kondicionálem minulým - česky: podmiňovacím způsobem v minulosti (scīvissem = byl bych (býval) věděl, scitum esset = bylo by se bývalo vědělo).

Použití ve větách hlavních

• podobné, jako u konjunktivu imperfekta:

1. vyjádření nereality v minulosti = něco jsem chtěl udělat, ale nebylo to možné (Epistulam tuam lēgissem, sed eam nōn accēpī = Tvůj dopis bych si byl přečetl, ale nedostal jsem jej.)
2. přání nesplnitelné v minulosti = přeji si něco, co se ale nestalo (Utinam tēcum vīvere potuissem! = Kéž bych s tebou byl býval mohl žít!)