Infinitiv perfekta aktiva

• používá se k vyjádření předčasnosti v infinitivních konstrukcích, jakými jsou akuzativ s infinitivem nebo nominativ s infinitivem (viz příští lekci);
• tvoříme jej přidáním koncovky -isse k perfektnímu kmeni, např. scrīpsisse, fuisse;
• při překladu samostatně stojícího infinitivu perfekta aktiva si pomáháme slůvkem "že" a určitým slovesným tvarem v minulém čase, např. laudāvisse = že (po)chválil.

Infinitiv perfekta pasiva

• použití je stejné jako u předchozího infinitivu;
• tvoříme jej za pomoci PPP (v příslušném pádě, zpravidla v akuzativu) a slovesem ESSE v infinitivu prézenta aktiva, např. dictum esse / dictam esse ;
• při překladu samostatně stojícího infinitivu perfekta aktiva si pomáháme slůvkem "že" a určitým slovesným tvarem v minulém čase, např. scriptum esse = že byl (na)psán / že bylo (na)psáno.

Infinitiv futura aktiva

• používá se k vyjádření následnosti v infinitivních konstrukcích, jakými jsou akuzativ s infinitivem nebo nominativ s infinitivem;
• tvoříme jej pomocí PFA (v příslušném pádě, tj. opět zpravidla v akuzativu) a slovesa ESSE v infinitivu prézentu aktiva, např. moritūrōs esse / moritūrās esse / moritūra esse);
• při překladu samostatně stojícího infinitivu perfekta aktiva si pomáháme slůvkem "že" a určitým slovesným tvarem v budoucím čase, např. futūram esse = že bude (ona);

Infinitiv futura pasiva

• použití je stejné jako u infinitivu futura aktiva;
• tvoříme jej spojením supina a infinitivu prézenu pasiva slovesa eō, např. delētum īrī. Narozdíl od ostatních složených infinitivů u něj nerozlišujeme rod, je tedy nesklonný;
• při překladu samostatně stojícího infinitivu perfekta aktiva si pomáháme slůvkem "že" a určitým slovesným tvarem v budoucím čase, např. āctum īrī = že bude vykonáno.

• Celou škálu latinských infinitivů používáme v klasické latině výlučně ve vazbách akuzativu s infinitivem a nominativu s infinitivem, kde nahrazují indikativní časovou souslednost, s níž jsme se seznámili na minulé hodině;
• Narozdíl od indikativů vyjadřují infinitivy čas relativně ve vztahu k času řídícího slovesa, podobně jako je tomu u ablativu absolutního:

Příklady:

Petrus audit gallum cantāre.   Petr slyší, že kohout zpívá.

Putābam gallum cantātūrum esse.   Myslel jsem, že kohout bude zpívat / zazpívá.

Cristus sciet gallum cantāvisse.   Kristus bude vědět, že kohout (za)zpíval.