Hovoříme-li v latině o tom, že panuje nějaká obecná domněnka, případně že se k nám informace dostala z druhé ruky, učiníme tak dvojím způsobem:
- použijeme vazbu nominativu s infinitivem;
- použijeme tzv. konjunktiv cizího mínění (není předmětem této lekce).
Vazba nominativu s infinitivem
- jedná se o další polovětnou konstrukci (tzn. že se v ní neobjevuje sloveso v určitém tvaru);
- vyskytuje se po stejných skupinách sloves, jako vazba nominativu s infinitivem, pouze s tím rozdílem, že dotčená slovesa jsou v pasivu (např. dicitur = říká se, že; traditum est = tradovalo se / povídalo se, že; scribetur = bude se psát o tom, že);
- podmět vazby je vyjádřen nominativem, přísudek infinitivem, a to kterýmkoli z existujících šesti (např. Discipulus sero venisse/venire/venturum esse dicitur - Říkalo se, že žák přišel/přichází/přijde pozdě);
- osoba řídícího slovesa se shoduje s podmětem vazby Nom+I (např. Caesar venisse, vidisse vicisseque scriptus est - Psalo se (o tom), že Caesar přišel, viděl a zvítězil);
- při překladu do češtiny použijeme neosobní výraz, nebo si můžeme pomoct příslovcem "prý" (Magister ille sapientissimus esse dictus est - Říkalo se, že onen učitel je velmi moudrý = Onen učitel je prý velmi moudrý);
- pasivní tvary slovesa videre překládáme často českým obratem "zdá se, že" (např. Videor stultus esse = Zdá se, že jsem hloupý; Oppidum nostrum pulcherrimum omnium fuisse videbatur = Zdálo se, že naše město bylo (dříve) nejkrásnější ze všech).