KROKEM VPŘED!


Naše laboratoř

My, řemeslníci slova, trpěliví mistři, kteří jsme se obětovali pro slovo, z měkké tkáně slova
vyrábíme nové věci.

Odstrojené jsou naši Pegasové!

Nepotřebujeme jejich křídla, abychom se vznášeli do výšin pro vyčichlou vůni nebeských parfémů.

Ať skřivani a slavíčci jsou kvůli nám v klidu: abychom si odpočali od nich, namísto jejich
gramofonových hlasů my raději poslechneme třeba bučení krávy!

Odhodlali jsme odvést velice potřebné práce.

Naše živnost slovního řemesla zasluhuje stejnou úctu jako každé jiné řemeslo, pokud je zastáváno
mistry, kteří svou práci milují a ji rozumějí. Majestátní tóga a tajemná vznešenost, která jako že
má zdůraznit prorockou povahu – tak to jsou pro nás cizí a zapomenuté hračky.

Naši tovaryši mají hlínu, cihly, kámen, kov, tvrdý dub a jiné různé látky, ze kterých fortelná ruka
dokáže vyrobit spoustu lidem potřebných věcí.

No a my máme slovo. Především se snažíme o jeho poznání. A následně se učíme z něj vyrobit nové
skvosty.

První naší starostí je pěstování vlastních sil. Neboť víme, že tzv. inspirace je pouze stará, pro
umělce škodlivá pověra, která doposud přežila mezi ostatními pověry akademického a obyčejného
života. Proto nevěříme v nahodilou inspiraci, ale se snažíme za pomocí železné vůle vpravit se ve
mistrné používání slova a důkladně poznat základy a pravidla jimž se řídí.

[…]

Zdůrazňujeme, že rozlišujeme lidové umění slova, z nějž se učíme a budeme učit, a literární tvorbu.
Tato, často chaotická, „tvorba“, rozředěná sladkou tupozubou láskou k vlasti, povrchními imitacemi
lidových motivů a v poslední době také symbolizmem nějakých pahvězd a vyzáblým estetizmem – tato
tvorba jež stihla zkazit celé skupiny slov! Proto náš slovník bude od tohoto smetí očištěn.

Pryč se sladkými, v ústech poetů ošoupanými slokami!

Pryč s ozdobami!