Adobe Systems 1 Padesát odstínů pravdy Jako pes a kočka? Propaganda mezi Byzancí a západořímskou Říší (312 – 1148) Adobe Systems I. Od východního Říma k Byzanci Propaganda mezi Byzancí a západořímskou Říší (312 – 1204) "Barberiniho diptych" ze 6. století zobrazující Anastasia I. nebo (pravděpodobněji) Justiniána jako triumphatora ‚omnium gentium‘ I. Od východního Říma k Byzanci Kdo je legitimním nástupcem Říma? II. Jako pes a kočka? Rozkol mezi Východořímskou a západořímskou Říší III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Funkce padoušských narativů IV. Epilog vzájemné nedůvěry Franští barbaři očima Byzantské princezny Anny Komneny Adobe Systems Mezi kontinuitou a obnovou (cca. 395 – ca. 700) I. Od východního Říma k Byzanci https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/49/Theodosius_I%27s_empire.png Byzanc nebo východní Řím? Dějiny Byzantské říše se dělí na tři epochy: •Pozdně antické a raně byzantské období (cca. 300 až polovina 7. století), stále ještě východní polovina Imperium Romanum, a tedy starořímská velmoc, která ovládá veškeré východní Středomoří •Střední byzantské období (od poloviny 7. století do roku 1204/1261), po velkých územních ztrátách se říše konsoliduje jako stát pod vedením řeckého poloostrova a opět se stává významným mocenským faktorem ve Středomoří •Pozdně byzantské období (1204/1261 až 1453), říše se scvrkává na městský stát, přestává hrát politickou roli, stává se regionální mocí Byzantská říše: směs římského státu, řecké kultury a křesťanské víry Georg Ostrogorsky (1902-1976) Dějiny byzantského státu • •Není pouhým nástupcem Imperia Romana, nýbrž legitimním "Imperiem Romanem„ •Začátek východního Říma: (starší výzkum): vlády císaře Konstantina Velikého (306 až 337) •(Novější přístupy): pouze období od 7. století, protože zásadní strukturální změny pozdní antiky se odehrály až tehdy •Byzantinci se označují jako Římané až do 19. století • Adobe Systems Křesťanské mnišství vzniká v Egyptě téměř současně s konstantinovským obratem. Konstantin (cca. 270/288 - 337): Kontroverze o zásadu jeho zbožnosti: •Jacob Burckhardt (19. století): Konverze ke křesťanství byla především politickým krokem. •Konstantin nebyl křesťanem v pravém slova smyslu: nechal se pokřtít, toleroval (podporoval) tradiční císařský kult, nezakročil proti jiným kultům (v Konstantinopoli: tradiční občanská náboženství Rhey (Démétér) nebo Tyche (Fortuny), ale nechal své syny vychovat jako křesťany. Zbytky bronzové kolosální sochy Konstantina Velikého, Kapitolská muzea, Řím Konstantinův obrat: Vychází z Milánské dohody vydané římskými císaři Konstantinem/Liciniem v roce 313, která legalizovala křesťanství (daňová privilegia pro křest‘any): •Křesťanská církev se stává nejprve tolerovanou, poté právně privilegovanou institucí a za Theodosia I. císařskou církví a v roce 393 státním náboženstvím •Na konci pozdní antiky je křesťanství převládajícím náboženstvím v celé Římské říši, nekřesťané (s výjimkou judaismu) a heretici jsou stále více pronásledováni. Nicejský koncil (325): •Ústředním bodem sporu byla Ježíšova povaha a jeho postavení vůči Bohu Otci a Duchu svatému • Od roku 324 je Konstantin jediným vládcem: koncil je také projevem nové císařské jednoty a jejího přímého spojení s Konstantinovým jménem a jeho •Vedle toho řešení dalších problémů, např. stanovení Velikonoc, spor o arianismus, s cílem nastolit jednotu církve První nicejský koncil (325): Vyznání víry (Niceno-Constantinopolitanum). Následky I. Od východního Říma k Byzanci Konstantin Velký (cca. 270/288 - 337) Adobe Systems Konstantinopol v největším rozsahu Pozdější císařská čtvrť mezi Hippodromem a Hagia Eirene I. Od východního Říma k Byzanci Adobe Systems I. Od východního Říma k Byzanci Justinián I. (asi 482 - 565) Císař Justinián I. Mozaika ze San Viatale, Ravenna, Detail Císařovna Teodora San Vitale, Ravenna, Detail Monofyzitismus: •Christologická nauka; Ježíš Kristus měl po spojení božského a lidského ztělesnení jenom jednu božskou přirozenost. •V protikladu k učení o dvou přirozenostech, podle něhož božská a lidská přirozenost Krista stojí vedle sebe "nesmíšené a nerozdělené„ (kterou církev převzala po chalkedonském koncilu, 451). Konflikt vede k oddělení = Církevní rozkol oslabil pozici Byzantské říše v konfliktu s perskou Sásánovskou říší, a poté během arabské Expanse • Adobe Systems I. Od východního Říma k Byzanci Propaganda mezi Byzancí a západořímskou Říší (312 – 1204) "Barberiniho diptych" ze 6. století zobrazující Anastasia I. nebo (pravděpodobněji) Justiniána jako triumphatora ‚omnium gentium‘ I. Od východního Říma k Byzanci Kdo je legitimním nástupcem Říma? II. Jako pes a kočka? Rozkol mezi Východořímskou a západořímskou Říší III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Funkce padoušských narativů IV. Epilog vzájemné nedůvěry Franští barbaři očima Byzantské princezny Anny Komneny Adobe Systems 1054 Velké schizma (1054) mezi západní církví a východním pravoslavím 431/51 Církevní rozkol: II. Jako pes a kočka? Rozkol mezi Východořímskou a západořímskou Říší •Cíl západních křestanů (římské církve) bylo od Niceského Koncilu sjednocení všech křestanů Adobe Systems Z Imperia Romana se stává Byzanc: Největší územní expanze Východořímské říše za Justiniána I. Nestabilita císařů (uzurpátorů), Peršané získávají kontrolu nad Egyptem a Sýrií, dostávají se do Konstantinopole (629), zastavuje je až císař Herakleios, Balkán obsazují Avaři Od roku 630: Území dobytá Sásánovci jsou ztracena ve prospěch Arabů; Egypt, Palestina (642), Sýrie, Afrika s Kartágem (698) Východní Řím zajišťuje kontinuitu Imperium Romanum Politický vývoj: II. Jako pes a kočka? Rozkol mezi Východořímskou a západořímskou Říší Adobe Systems Situace v 11. století: •Byzanc přichází o dvě třetiny území a daňových příjmů a také o více než polovinu obyvatelstva; je však schopna přežít bez svých východních provincií •Úpadek většiny velkých měst ve prospěch malých opevněných sídel (Kastron) •Na zbývající východořímská území se přichází četní uprchlíci; grecizace byzantských struktur (zavedení správních oblastí, jazyk: řečtina) •Byzanc se reorganizuje vojensky: v Malé Asii byl systém čtyř stupňovitě uspořádanými obranních linií Následky arabské expanze •Od 9. Století dochází k stabilizaci mocenských struktur a teritorií (Makedonská renezance) II. Jako pes a kočka? Adobe Systems Problematika dvou císařů II. Jako pes a kočka? Rozkol mezi Východořímskou a západořímskou Říší Čtyři tetrarchové, porfyrová socha uloupená z byzantského paláce Philadelphion v roce 1204, roh náměstí svatého Marka v Benátkách, vedle "Porta della Carta". •Od této doby je vztah mezi Byzancí a západořímskou říší poznamenán rostoucí politickou nedůvěrou Adobe Systems I. Od východního Říma k Byzanci Propaganda mezi Byzancí a západořímskou Říší (312 – 1204) "Barberiniho diptych" ze 6. století zobrazující Anastasia I. nebo (pravděpodobněji) Justiniána jako triumphatora ‚omnium gentium‘ I. Od východního Říma k Byzanci Kdo je legitimním nástupcem Říma? II. Jako pes a kočka? Rozkol mezi Východořímskou a západořímskou Říší III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Rozmanité funkce padoušských narativů IV. Epilog vzájemné nedůvěry Franští barbaři očima Byzantské princezny Anny Komneny Adobe Systems III. Legace Luitpranda z Cremony Luitprand z Cremony Liutprand z Cremony, Franc. Miniatura, ze 13. století Konstantin VII. je korunován Kristem, řezba ze slonoviny, Moskva, Puškinovo muzeum •Syn byzantského císaře Lva VI. a jeho čtvrté manželky Zoe Karbonopsiny ("Černooké") •913 až 959 byzantský císař •Proslulý především svými díly De Administrando Imperio a De cerimoniis, která jsou spojena s tzv. makedonskou renesancí. Relatio de legatione Constantinopolitana, Zpráva o legaci v Konstantinopoli (cca. 968) Nikephoros II. Phokas Nikephoros II. Phokas "bledá smrt Saracénů" Konstantin VII. Adobe Systems Konstantin VII. III. Legace Luitpranda z Cremony éra politické nedůvěry Liutprand z Cremony •Od této doby je vztah mezi Byzancí a západořímskou říší poznamenán politickou nedůvěrou De Administrando Imperio (cca. 948-952) Antapodosis - [Kniha] odplaty (cca. 949-950) Adobe Systems III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Rozmanité funkce padoušských narativů Liutprand z Cremony Relatio de legatione Constantinopolitana, Zpráva o legaci v Konstantinopoli (cca. 968) I. Popis příjezdu do Konstantinopole a přivítaní delegací císaře Nikephora (4. června 968) Adobe Systems III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Rozmanité funkce padoušských narativů Liutprand z Cremony Relatio de legatione Constantinopolitana, Zpráva o legaci v Konstantinopoli (cca. 968) II. První setkání s císařem Nikephorem II. (7. červen 968) Adobe Systems III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Rozmanité funkce padoušských narativů Liutprand z Cremony Relatio de legatione Constantinopolitana, Zpráva o legaci v Konstantinopoli (cca. 968) III. Bohoslužba k oslavě Letnic (7. červen 968) - 1 Adobe Systems III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Rozmanité funkce padoušských narativů Liutprand z Cremony Relatio de legatione Constantinopolitana, Zpráva o legaci v Konstantinopoli (cca. 968) „A nyní, když kráčel jako plazící se obluda, žaltáře volaly s nízkou lichotkou: Hle, jitřenka! Lucifer vychází! Jeho pohled je zjevením slunečních paprsků! Bledá smrt Saracénů, Nikephora, vládce! Proto zpívali: Vládci Niképhorovi mnoho let! Vy, národy, klanějte se mu, vzdejte mu čest, vzdejte hold tomuto velkému knížeti! Mnohem vhodnější by bylo, kdyby zpívali: Ty vyhořelý uhlíři, pojď, plížíš se jako stařena, ošklivý jako lesní čert, ty hlupáku, ty špinavče, ty zlomyslný, tvrdohlavý, neurvalý barbare, ty drzý, košatý, neukázněný Kappadočane! A tak nadutý takovými lživými chvalozpěvy vstupuje do chrámu svaté Sofie, zatímco jeho páni císaři ho z dálky sledují a klaní se před ním až k zemi v polibku míru“ III. Bohoslužba k oslavě Letnic (7. červen 968) - 2 Adobe Systems III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Rozmanité funkce padoušských narativů Liutprand z Cremony Relatio de legatione Constantinopolitana, Zpráva o legaci v Konstantinopoli (cca. 968) „Když jsem mu chtěl odpovědět na toto vychloubání, nedovolil mi to a s posměchem dodal: "Vy vůbec nejste Římané, ale Langobardi! Chtěl mluvit dál a mávl rukou, abych mlčel, ale já jsem na něj rozzlobeně vykřikl: "Historie zaznamenala, že bratrovrah Romulus, od něhož Římané odvozují své jméno, byl počat při cizoložství a že založil svatyni, v níž přijímal zkrachovalé dlužníky, uprchlé otroky, smrtijedy a všelijaké zločince, kteří přišli o důstojný život. Tak shromáždil řadu takových lidí, které pak nazval Římany. To byli vznešení předkové těch, které nazýváte světovládnými císaři, ale my, my Lombarďané, Sasové, Frankové, Lotrinčané, Bavoři, Švábové a Burgunďané, jimi tak pohrdáme. A když se opravdu rozzlobíme, nemáme pro své nepřátele jiné slovo výčitky než: Římané! Neboť tímto jediným jménem, totiž Římané, označujeme všechno, co se týká podlosti, zbabělosti, hrabivosti, chlípnosti, prolhanosti, ba všech neřestí vůbec. (...) “ IV. Nikephoros se chlubí vlastními válečnými úspěchy, zároveň tvrdí, že Sasové (západní Římané) neumí bojovat - červenec Rozzuřený Nikephoros ho na to odešle zpět do příbytku, kde Liutprand onemocní, znovu si stěžuje na špatné vybavení hostince, pokojů, stravy pití Protože dny ubíhají bez zpráv od Nikephora, obrátí se na něj písemně a prosí ho o úlevu, kterou na konec dostane ve tvaru pečeného berana (!) Adobe Systems III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Rozmanité funkce padoušských narativů Liutprand z Cremony Relatio de legatione Constantinopolitana, Zpráva o legaci v Konstantinopoli (cca. 968) V. Urážka Liutprandovi cti při slavnostní hostině (29. června 968) Adobe Systems III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Rozmanité funkce padoušských narativů Liutprand z Cremony Relatio de legatione Constantinopolitana, Zpráva o legaci v Konstantinopoli (cca. 968) 1.Propagandistický spis, kterým chtěl Liutprand motivovat Otu k válce proti Byzantské říši (Martin Lintzel) 2.Jon N. Sutherland („Mission to Constantinople“) považuje psaní za omluvný dopis neúspěšného diplomata 3.Werner Ohnsorge zase zdůrazňuje ústřední roli problému dvou císařů 4.Henry Mayr-Harting tvrdí, že Relatio je ve skutečnosti určena lombardským knížatům v jižní Itálii, aby je přesvědčila, že se mají postavit na Otovu stranu 5.Konstance Schummer spekuluje, že Ota I. ve skutečnosti Relatio neviděl a nedostal přesnou zprávu o Liutprandově vystupování v Konstantinopoli = Jedna věc je ale patrná: lesk byzantského dvora už dávno vyprchal, pravým římským císařem je Ota, a ne řecký císař Nikephoros. Relace biskupa Liutpranda z Cremony je sporná. Neví se do dnes, jaký byl Liutprandův záměr Problémy interpretace ? •Každopádně jsou v relaci popsány všechny dobové stereotypy pro východní řimany/řeky, tj. - Lstivost - Prolhanost - Morální podlost Adobe Systems I. Od východního Říma k Byzanci Propaganda mezi Byzancí a západořímskou Říší (312 – 1204) "Barberiniho diptych" ze 6. století zobrazující Anastasia I. nebo (pravděpodobněji) Justiniána jako triumphatora ‚omnium gentium‘ I. Od východního Říma k Byzanci Kdo je legitimním nástupcem Říma? II. Jako pes a kočka? Rozkol mezi Východořímskou a západořímskou Říší III. Legace Luitpranda z Cremony Aneb: Funkce padoušských narativů IV. Epilog vzájemné nedůvěry Franští barbaři očima Byzantské princezny Anny Komneny Adobe Systems IV. Epilog vzájemné nedůvěry Franští barbaři očima Byzantské princezny Anny Komneny Alexiada (cca. 1148) Cesta křižáckých vojsk prví křížové výpravy 1099 Adobe Systems Poté, co Anna hovoří o laskavém, ale prozíravém způsobu, jakým její otec jednal s nepohodlnými a často neuspořádanými oddíly křižáků, když dorazili do Konstantinopole, uvádí následující příklad jejich špatných mravů: IV. Epilog vzájemné nedůvěry Franští barbaři očima Byzantské princezny Anny Komneny Alexiada (cca. 1148) Podle: James Harvey Robinson, ed., Readings in European History: Vol. I: (Boston: Ginn and co., 1904), s. 320-321 Adobe Systems Poté, co Anna hovoří o laskavém, ale prozíravém způsobu, jakým její otec jednal s nepohodlnými a často neuspořádanými oddíly křižáků, když dorazili do Konstantinopole, uvádí následující příklad jejich špatných mravů: IV. Epilog vzájemné nedůvěry Franští barbaři očima Byzantské princezny Anny Komneny Alexiada (cca. 1148) Podle: James Harvey Robinson, ed., Readings in European History: Vol. I: (Boston: Ginn and co., 1904), s. 320-321