Bylo to téměř před čtyřmi stoletími, kdy První Galaktická Říše upadala a chromla, což předcházelo konečné smrti a kdy muž jménem Hari Seldon předvídal blížící se konec. Prostřednictvím psychohistorie, jejíž matematická složitost byla už dávno zapomenuta,

(Na chvíli se zastavila a váhala. Byla si jistá, že složitost se píše jinak, než to bylo napsáno. Ale dobrá, stroj se přece nemůže mýlit...)

on a muži, kteří s ním spolupracovali, byli schopni předpovědět průběh sociálních a ekonomických obtíží, které vzniknou v Galaxii. Bylo v jejích možnostech uvědomit si, že ponechána sama sobě se Raše rozpadne a poté nastane třicet tisíc let dlouhé období chaosu a anarchie, než bude ustavena Říše nová.

Bylo příliš pozdě na to, aby mohli zabránit pádu, ale bylo ještě možné zkrátit období chaosu. Plán byl rozpracován tak, aby pouhé tisíciletí dělilo Druhou Říši od První. My nyní ukončujeme čtvrté století tohoto tisíciletí, mnohé generace žily, žijí, umírají a Plán se zatím pomalu naplňuje.

Hari Seldon založil dvě Nadace na opačných koncích Galaxie, takovým způsobem a za takových podmínek, které měly předpoklady pro nejlepší matematické řešení psychohistorického problému. Jedna z nich, naše Nadace, založená zde na Termínu, soustřeďovala poznatky fyzikálních věd Riše a jejich prostřednictvím byla schopna odolávat útokům barbarských království z okrajů Říše, které se odštěpily a staly nezávislými.

Nadace byla vskutku schopná dobýt tato jepičí království zpět díky vůdcovství několika moudrých a statečných mužů, jako byli Salvor Hardin a Hober Mallow, kteří uměli inteligentně rozluštit Plán a provést naši zemi všemi

(Napsala by zde opět složitostmi, ale rozhodla se to podruhé neriskovat)

nástrahami. Naše planety ještě dnes ctí jejich památku, přestože to bylo před staletími.

Konečně, Nadace ustavila obchodní systém, kterým kontrolovala velké oblasti Siwennijské a Anacreonské části Galaxie a dokonce porazila zbytky staré Říše i s jejím posledním velkým generálem Belem Riosem. Zdálo se, že nic nemůže zastavit uskutečňování Seldonova plánu. Každá krize, kterou Seldon naplánoval, přišla v ten určitý čas a byla vyřešena a s každým jednotlivým řešením se Nadace posouvala obřími kroky směrem k Druhé Říši a míru.

A pak,

(Její dech se zkrátil v tomto okamžiku a ona syčivě cedila slova mezi zuby, přepisovač je však jednoduše zapisoval, nevzrušeně a půvabně.)

jako poslední pozůstatek mrtvé První Říše, jako jediný vojenské služby neschopný diktátor, vládnoucí nad úlomky a zbytky upadajícího kolosu

(Získala tuto frázi z trháku, který viděla minulý týden na videu, ale stará slečna Erlkingová neposlouchala nic kromě symfonií a přednášek, takže to určitě nebude znát.)

přišel Mezek.

S tímto podivným mužem Plán nepočítal. Byl mutant, jehož narození nemohlo být předpovězeno. Měl zvláštní a tajemnou moc řídit a ovládat lidské emoce a tímto způsobem mohl každého přizpůsobit své vlastní vůli. S rychlostí, která bere dech, se stal dobyvatelem a stavitelem Říše, dokud nakonec neporazil Nadaci jako takovou.

Ale přesto všeobecnou nadvládu nikdy nezískal, protože při svém prvním násilném výpadu byl zastaven moudrostí a odvahou jedné velké ženy,

(Nyní tu byl opět starý problém. Otec bude trvat na tom, že nikdy nepodá důkaz, že by ona byla vnučkou Bayty Darellové. A přitom každý věděl, že právě Bayta byla tou největší ženou, která kdy žila. To ona zastavila Mezka pouhýma rukama.)

jejíž pravdivý příběh je vcelku znám jen velmi málo. (Hle! Kdyby to četla před třídou, toto poslední by řekla zastřeným hlasem a někdo by se určitě zeptal, jaký je ten pravdivý příběh a pak - nu, nemohla by neříci pravdu, kdyby se jí ptali, že? A v duchu už rychle promýšlela, jak složitě a s výmluvnou přesvědčivostí zakormidluje k otázce otcova původu.)

Po pěti letech absolutistické vlády nastala další změna, jejíž zdůvodnění není známo, Mezek se vzdal všech svých dalších dobyvačných plánů. Jeho posledních pět let bylo lety osvíceného krutovládce.

 Někteří tvrdí, že Mezkova změna byla způsobena intervencí Druhé Nadace. Avšak nikdo zatím neobjevil přesné místo, kde se tato Nadace nachází, ani nikdo nezná její přesnou funkci, zůstává tedy tato teorie nepodložena.

Od té doby, co Mezek zemřel, se už vystřídaly celé generace. Jaká tedy bude budoucnost poté, co přišel a zase odešel? Přerušil Seldonův plán a zdálo se, že ho rozbil na kusy, a přesto, jakmile zemřel, Nadace opět roste, jako nova z mrtvého prachu umírající hvězdy.

(To ji samotnou dojalo.)

A opět je planeta Terminus sídlem centra obchodní federace, která je téměř tak velká a tak bohatá jako před dobytím, a přitom ještě více mírumilovná a více demokratická.

Je toto vše naplánováno? Žije ještě Seldonův velký sen a zformuje se nakonec už za šest set let Druhá Galaktická Říše? Já osobně věřím, že ano, protože

(Toto byla důležitá pasáž. Slečně Erlkingová vždy vpisovala velkým šerednými červenými škrábanci: 'Ále toto je pouze popisné. Jaký je váš osobní názor? Myslete! Vyjádřete sebe! Pronikněte do svých vlastních duší!' Pronikněte do svých vlastních duší. Kolik toho ona věděla o duši, se svým kyselým obličejem, který se nikdy v životě neusmál...)

ještě nikdy nebyla politická situace tak příznivá. Stará Říše je zcela mrtvá a období Mezkovy vlády ukončilo éru vojenských diktátorů, která mu předcházela. Většina okolních oblastí Galaxie je civilizována a je naplněna mírem.

Navíc vnitřní zdraví Nadace je lepší než kdy předtím. Despotické časy ještě před dobytím, časy dědičných starostů uvolnily místo pravidelně konaným demokratickým volbám. Nejsou už dále žádné disidentské světy nezávislých obchodníků, neděje se žádné další bezpráví, není tu nic, co by narušovalo stabilitu federace, nic z toho, co je obvyklé, když je tak velký majetek shromážděn v rukou pouze několika jedinců.

Není tedy žádný důvod obávat se neúspěchu, pokud není pravda, že Druhá Nadace představuje nebezpečí. Ti, kteří si toto myslí, nemají pro své tvrzení žádný důkaz, jsou to pouze neurčité obavy a pověry. Myslím, že naše důvěra v sebe samé, v náš národ a ve velký Plán Hari Seldona by měla

vyhnat z našich srdcí a myslí všechny nejistoty a (Hmmm-m. Toto bylo strašně sentimentální, ale něco takového se na konci očekává jak já tvrdím...