Jednou z hlavních oblastí lidské psychiky je kognitivní funkce, prostřednictvím které člověk vnímá svět kolem sebe. Díky kognici dokážeme (mimo spousty dalších podstatných věcí) rozlišit objekty (ohraničené a individualizované, např. strom, prsten) a substance (látky: entity, u kterých pro nás nejsou podstatné hranice, ale jen jejich fyzikální nebo abstraktní povaha, např. dřevo, zlato), což se odráží v gramatice přirozeného jazyka. Díky tomu jsme například schopni (běžnými číslovkami) spočítat kočky, ale nikoli prach. Přirozené jazyky využívají k odlišení objektů a substancí různé prostředky (například v češtině používáme jednotné a množné číslo, mnohé ne-indoevropské jazyky používají rozvinuté systémy tzv. klasifikátorů), o kterých si povíme v této přednášce.