Člověk jako kulturní druh: Základy interdisciplinárního výzkumu v humanitních vědách

7. Koheze, kompetice, konflikt a komunikace v archeologických pramenech (30. 10.)

Archeologie je vědní obor, který zkoumá zaniklé společnosti. Jejím hlavním ohniskem není zkoumat  artefakty a archeologické situace, ty tvoří pouze datovou základnu pro analýzu zaniklé společnosti,  jejího fungování, vývoje a zániku.  Přesto se k individuální psychologii jejích nositelů může vyjadřovat jen velmi omezeně, nemůže využít  data živé společnosti tak, jak je využívá psychologie nebo sociologie (dotazníky, slovesnost), ani data  historické společnosti, jejíž duševní (ideový, prožitkový, sakrální a jiný) život zachycují písemné prameny.   Co však jsme schopni zkoumat, jsou společenské jevy, které do značné míry z psychologických  procesů vyplývají.  Jak může archeologie zkoumat zaniklé společnosti? Může zaměřit sběr dat na jednotlivé sociální  procesy   

- subsistenci/ekonomii/produkci/distribuci  

- demografii/sídla a jejich hierarchie/pohřebiště – patologie, zátěže, strava, původ  

- environmentální vazby/exploatace/ekologie‐ extenzivní vs intenzivní zemědělství,  deforestace, water management/sociální krajina  

Ale to, co všechny tyto sociální procesy aktivuje, jsou sociální vazby a jejich propojení s psychologií  jednotlivce. Na příkladu řady archeologických témat budou prezentovány možnosti identifikace,  doložení a rekonstrukce základních sociálních mechanismů z dochovaných hmotných pramenů.