V komunikaci dodržujeme určitá pravidla, která si ani neuvědomujeme, ovšem bez nich bychom nebyli schopni úspěšně komunikovat. Každá naše promluva je pronesena s určitým záměrem, který může nebo nemusí být doslovný (např. prototypická pseudo-otázka: Víš, kolik je hodin?). Jazykové výpovědi, které přesahují doslovný význam, počítají s konverzačními implikaturami, např. pokud se osoba A zeptá, zda osoba B půjde na večírek a B odpoví, že je nemocný,  osoba A si to interpretuje tak, že B na večírek nepůjde, přestože to nebyl doslovný význam promluvy B. Rozeznat význam výpovědi pak v komunikaci většinou znamená pochopit, jaký byl účel (intence), se kterou byla výpověď pronesena. V této přednášce se dozvíte, co je lingvistika schopna říct o tom, jak lze kontrolovaně dojít od doslovného významu jako záměru mluvčího, který pronesl danou výpověď.