Jak se stalo, že máme tak krátké střevo, malé zuby, čelistní svaly i žaludek, a přitom uživíme takový mozek? Že máme tak dobrý vytrvalostní běh a rychlý a přesný hod na cíl? Že někteří dokážeme i v dospělosti trávit mléko cizích druhů? Že máme tak nanicovaté novorozence, dlouhé dětství a menopauzu? Každý dospělý šimpanz by přepral i nejlepší olympijské sportovce našeho druhu, a přesto jsme co do habitatů nejúspěšnější a nejrozšířenější suchozemský savec planety. Odpovědí není ani individuální chytrost ani fyzická zdatnost lidí, ale jejich schopnost učit se od druhých a dlouhodobě kumulovat úspěšné chyby kulturních řešení. Na příkladu dvou studií si ukážeme sílu kultury měnící nejen naši biologii, ale i naši genetiku.