1
Karina Gauvin (Alcina)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 1NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 1 27.01.2022 10:39:3127.01.2022 10:39:31
2
Doubravka Součková (Morgana) a Ladislav Mikeš (Kouzelník)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 2NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 2 27.01.2022 10:39:3527.01.2022 10:39:35
3
Pavla Vykopalová (Alcina)
Ty stěny, v kterých hoří drahokamy,
tím předčí vše, kdo se zhlíží v nich,
zří v duši, její obsah jest mu známý –
i ctnosti, touhy, přednosti i hřích.
Jej neobloudí lichotky ni klamy,
ni chvála moudrých, hana bláhových,
on, hledě do křišťálů těch z nebe,
je opatrný, neb zná sebe.
Ludovico Ariosto: Zuřivý Roland
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 3NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 3 27.01.2022 10:39:3827.01.2022 10:39:38
4
Kangmin Justin Kim (Ruggiero)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 4NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 4 27.01.2022 10:39:4127.01.2022 10:39:41
5
Obsah
9 Osoby a obsazení
12 Obsah opery
14 Synopsis of the Opera
17 Inhalt der Oper
22 Kdo je kdo a co
27 Pověz, srdce moje…
36 Literární počátky Alciny
48 Who is who
52 Speak, O heart of mine…
62 Inscenační tým
70 Alcina – libreto
88 Collegium 1704
89 Collegium Vocale 1704
92 Na inscenaci se podílejí
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 5NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 5 27.01.2022 10:39:4327.01.2022 10:39:43
Vážení priatelia vážnej hudby,
Vitajte na dnešnom predstavení plnom čarov, zla padlých a magickej
oslobodzujúcej sily lásky. Opäť úprimná láska vyhrá nad pomätením
a neslobodou, aj keď na povrchu krásnou. Opäť sa dnes večer zo zábavného
žánra panskej roztopaše stane symbol návratu k slobode
a voľnosti.
Ľudské generácie sú príliš krátke na to, aby vedeli na vlastnej
skúsenosti poznať skutočné utrpenie boja so smrtiacou nepriazňou
osudu. Je naším požehnaním, alebo prekliatím, že žijeme v dobe, kedy
ľudská hlúposť a opovážlivosť vypustila do sveta z nášho vnútra Zlo,
ktoré ohrozuje všetkých a každého jedného z nás.
Táto skúsenosť by nás však mala urobiť lepšími. Tak predsa káže
antropocentrická sebaláska. Výsledkom nedostatku vlastnej pokory
však je, že magické zlo opantáva netušené oblasti osobného i verejného
života. V omámení nevidíme, nechceme vidieť a popierame pravdu
za výdatnej podpory ziskuchtivosti výkvetu technologického pokroku.
Sebecky nevieme skrotiť svoje túžby najnižších pudov, len aby od nás
nikto nechcel lásku darovanú mnohým. Úmyselne sme zúžili svoj životný
obzor na hranice svojho malého dvora.
Je preto pre nás veľkým potešením, že po úspešnej Arsilde môžeme
s Collegiom 1704 a tentokrát aj Národním divadlem Brno spolupracovať
na tomto krásnom diele.
Nechajme dnes magickú lásku vyhrať. V rozprávke. Aj v nás.
Štefan Dobák
Gesamtkunstwerk
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 6NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 6 27.01.2022 10:39:4327.01.2022 10:39:43
Milí přátelé umění,
je mi ctí Vás přivítat na uvedení velkého klasického příběhu s děsivým
začátkem, ale s dobrým koncem – geniální Händelovy opery Alcina.
Tato inscenace je v tuzemském měřítku ojedinělým počinem. Výjimečnost
opery spočívá především v mimořádné technické obtížnosti
a v nárocích, jež na hráče i sólisty klade. Proto při jejím nastudování
spojily sílu dva špičkové týmy. Národní divadlo Brno, respektive
jeho Janáčkova opera s Jiřím Heřmanem v čele, dlouhodobě dokazuje
především vzácný cit pro nové interpretace slavných děl. Orchestr
Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse patří mezi nejlepší barokní
orchestry současnosti a na brněnské scéně vystoupí úplně poprvé.
Je proto zcela přirozené, že fond mecenášů kultury Bohemian
Heritage Fund vznik této unikátní inscenace podpořil. BHF tak plní své
základní poslání, tedy podporovat to nejlepší, co v naší zemi vzniká.
Velmi nás těší, že to je projekt mezinárodní – po Janáčkově divadle
bude inscenace uvedena v Královské opeře ve Versailles a v Théâtre
de Caen.
Přeji Vám, abyste v tomto představení nalezli dnes tolik potřebnou
inspiraci a povzbuzení i radost ze svátku krásného umění.
JUDr. Pavel Smutný
president nadačního fondu
Bohemian Heritage Fund
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 7NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 7 27.01.2022 10:39:4327.01.2022 10:39:43
Georg Friedrich Händel
Inscenace vznikla v koprodukci Národního divadla Brno,
Théâtre de Caen a Royal Opéra – Château de Versailles Spectacles,
v mimořádné spolupráci s Collegiem 1704 a za podpory
Gesamtkunstwerk Bratislava a Bohemian Heritage Fund.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 8NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 8 27.01.2022 10:39:4327.01.2022 10:39:43
9
Libreto neznámý autor podle libreta
k opeře L’isola di Alcina
Premiéra 5. února 2022, Janáčkovo divadlo
Hudební nastudování Václav Luks
Režie Jiří Heřman
Scéna Dragan Stojčevski
Kostýmy Alexandra Grusková
Světelný design Daniel Tesař
Choreografie Jan Kodet
Dramaturgie Patricie Částková
Osoby a obsazení
Alcina Pavla Vykopalová / Karina Gauvin
Morgana Doubravka Součková / Mirella Hagen
Ruggiero Kangmin Justin Kim / Ray Chenez
Bradamante Václava Krejčí Housková / Monika Jägerová
Oberto Andrea Široká / Eva Kývalová
Oronte Ondřej Koplík / Krystian Adam
Melisso Roman Hoza / Tomáš Král
Kouzelník Zdeněk Bačko / Ladislav Mikeš
Zvířata milenci Viktor Bukový, Patrik Földeši,
Lukáš Hlavatý, Michal Heriban, Jakub Liška,
Stanislav Stanek, Tomáš Tlučhoř
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
Délka představení 4h, 2 přestávky 20min po 1. a 2. dějství
Alcina
Opera o třech dějstvích
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 9NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 9 27.01.2022 10:39:4327.01.2022 10:39:43
10
Jakub Liška (Leopard) a Stanislav Stanek (Býk)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 10NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 10 27.01.2022 10:39:4627.01.2022 10:39:46
11
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 11NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 11 27.01.2022 10:39:4927.01.2022 10:39:49
12
Obsah opery
Ostrov uprostřed oceánu… na pláži stojí dům. Do písku se
snáší hipogryf s rytířem Ruggierem. Kde se to ocitl a co skrývá
dům, v jehož okně vidí stát krásnou ženu?
1. dějství
Ostrov patří kouzelnici Alcině. Ta Ruggiera vítá ve svém paláci a z hosta
se záhy stává milenec. Zdá se, že Alcina konečně našla svou skutečnou
lásku. Ruggiera ale hledá jeho snoubenka, válečnice Bradamante
v převlečení za muže, rytíře Ricciarda, v doprovodu vychovatele Melissa.
Jejich přistání se kvůli bouři změní ve ztroskotání a na pláži je najde
Morgana, sestra Alciny. Pohledný mladý muž jí hned padne do oka,
okamžitě zapomene na svého milence Oronteho a zve oba trosečníky
do paláce. Před nimi se otevírá místo plné kouzel a vítá je sama královna
Alcina. Bradamante zjišťuje, že Ruggiero zamilovaný do Alciny zapomněl
na svůj předešlý život. Na dvoře Alciny žije i chlapec Oberto, jenž
se marně snaží najít svého otce – ten je jedním z Alcininých minulých
milenců, které proměnila ve zvířata. Bradamante s Melissem se pokoušejí
přesvědčit Ruggiera, aby se vrátil ke svým povinnostem, ten však
nemyslí na nic jiného než na Alcinu.
Oronte zjistí, že se Morgana zamilovala do Bradamante/Ricciarda,
a marně se jej snaží vyzvat na souboj. Morgana ho zastaví a prohlašuje,
že bude milovat, koho se jí zachce. Oronte se rozhodne soka zbavit
tak, že v Ruggierovi vyvolá žárlivost. Ten ztropí před Alcinou žárlivou
scénu a obviní ji z náklonnosti k Ricciardovi. Alcina ho však ujišťuje,
že bude vždy milovat jen jeho. Bradamante se neovládne a odhalí před
Ruggierem svou totožnost, Melisso ale rychle zasáhne.
Morgana zjistí, že Alcina chce proměnit Bradamante/Ricciarda
ve zvíře, aby upokojila Ruggierovy obavy. Přichází ho varovat a Bradamante/Ricciardo
ji ubezpečuje, že miluje někoho jiného než Alcinu.
Morgana se domnívá, že mluví o ní.
2. dějství
Melisso vyčaruje podobu Ruggierova vychovatele Atlanta, aby ho přiměl
nasadit si kouzelný prsten. Díky němu náhle Ruggiero vidí ostrov
jako poušť. Rozhodne se odejít, ale Melisso mu radí, aby před Alcinou
předstíral, že se chce vydat na lov. Nedočkavá Bradamante před ním
odhalí svou totožnost, Ruggiero se však domnívá, že to je další z Alcininých
kouzel, a utíká před ní.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 12NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 12 27.01.2022 10:39:4927.01.2022 10:39:49
13
Alcina se chystá proměnit Bradamante/Ricciarda ve zvíře, aby
uklidnila Ruggierovu žárlivost. Ten se ji snaží přesvědčit, že to není třeba.
Přichází Morgana a prohlašuje, že Ricciardo miluje ji. Ruggiero žádá
Alcinu, aby mohl odjet na lov. Ta, ač nerada, souhlasí. Přichází Oberto,
který hledá svého otce. Alcina mu slibuje, že se s ním brzy setká.
Oronte zjistil, že se Ruggiero s ostatními chystá uprchnout, a přichází
to oznámit Alcině. Alcina je zoufalá, ale chce o svou lásku bojovat.
Oronte se vysmívá Morganě, že ji její nový milenec zradil, ta mu
to nechce uvěřit. Bradamante prozradí Obertovi, že jeho otce Alcina
proměnila ve lva. Ruggiero prosí Bradamante za odpuštění. Morgana je
překvapí, odhalí pravou podobu Bradamante/Ricciarda a slibuje pomstu.
Ruggiero se smutně loučí s místem, kde prožil tolik štěstí. Alcina,
vyděšená, že ji Ruggiero opustil, se marně v sobě snaží najít svou
kouzelnou moc, aby ho zastavila.
3. dějství
Morgana se pokouší udobřit Oronteho, ten jí však vrací její slova o volnosti
v lásce, přesto ji stále miluje. Ruggiero chystá loď k odplutí a je
překvapen Alcinou. Ta jej nejprve prosí, aby ji neopouštěl, ale když
pochopí, že to je marné, odhání ho od sebe.
Bradamante odmítá opustit ostrov, dokud nevysvobodí všechny
oběti Alcininých kouzel. Oronte, který se přidal na jejich stranu, pomůže
zinscenovat bitvu s Alcininými služebníky. Přichází Alcině oznámit,
že bitva je ztracena, a nechává ji jejímu zoufalství. Oberto se těší
na shledání s otcem, Alcina mu ale dává do ruky zbraň a přikazuje mu
zabít lva, který se k němu lísá. Oberto odmítá, protože v něm poznává
svého otce. Přichází Bradamante s Ruggierem. Alcina se je snaží
přesvědčit, že pokud Ruggiero odejde, čeká ho podle věštby jen smrt.
Bradamante s Melissem přesto nutí Ruggiera, aby rozbil kouzelnou
perlu skrývající prsten od Alciny určený pro něj. Ten váhá, ale nakonec
perlu rozbíjí. Kouzlo je zrušeno a muži proměnění ve zvířata jsou vysvobozeni.
Všichni opouštějí ostrov, Ruggierův poslední pohled patří
Alcině, která ztrácí svou lásku a zbývá jí jen samota.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 13NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 13 27.01.2022 10:39:4927.01.2022 10:39:49
14
Synopsis of the Opera
An island amidst the ocean… with a house on a beach.
A hippogriff lands on the sand, bearing the knight Ruggiero.
Where has he found himself, and what secrets lie hidden
in the house, where he can see a beautiful woman standing
in the window?
1st act
The island belongs to the sorceress Alcina. She welcomes Ruggiero
to her palace as a guest, and he soon becomes her lover. It seems as
though Alcina has finally found her one true love. However, Ruggiero
is sought by his fiancée, the warrior Bradamante, who is disguised
as a man, the knight Ricciardo, and accompanied by her tutor Melisso.
Because of a storm, their boat is wrecked during their arrival, and
they are found on the beach by Morgana, Alcina’s sister. She is immediately
attracted to Ricciardo, who seems a handsome young man.
Immediately forgetting her lover Oronte, she invites both castaways
to the palace. A place full of magic opens up before them, and Queen
Alcina welcomes them herself. Bradamante discovers that Ruggiero
has fallen in love with Alcina, and has forgotten all about his previous
life. A boy named Oberto also lives at Alcina’s court, but he is trying
in vain to find his father, who was one of Alcina’s previous lovers and
has been transformed into an animal like all the others. Bradamante
and Melisso try to persuade Ruggiero to return to his duties, but he
can’t think of anything other than Alcina.
Oronte finds out that Morgana has fallen in love with Bradamante/
Ricciardo, and tries to challenge the knight to a duel. Morgana stops
him, and announces that she is free to love whoever she wants. Oronte
decides to get rid of his rival by provoking Ruggiero to jealousy.
Ruggiero makes a jealous scene in front of Alcina, and accuses her
of loving Ricciardo. However, Alcina reassures him that she will always
love only him. Bradamante loses control and reveals her identity to
Ruggiero, but Melisso swiftly intervenes.
Morgana discovers that Alcina wants to change Bradamante/
Ricciardo into an animal in order to reassure Ruggiero of her feelings
for him. Morgana goes to warn Bradamante/Ricciardo, who tells
her that he loves someone other than Alcina. Morgana assumes he
is talking about her.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 14NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 14 27.01.2022 10:39:4927.01.2022 10:39:49
15
2nd act
Melisso magically assumes the form of Ruggiero’s tutor Atlante in order
to persuade the knight to put on a magic ring, which allows him
to suddenly see the island as a desert. Ruggiero decides to leave, but
Melisso advises him to pretend to Alcina that he wants to go hunting.
Bradamante impatiently reveals her identity to him, but Ruggiero believes
it’s another of Alcina’s enchantments, and runs away from her.
Alcina is preparing to change Bradamante/Ricciardo into an animal
so as to quench Ruggiero’s jealousy. He tries to persuade her that
it isn’t necessary. Morgana appears and announces that Ricciardo
loves her. Ruggiero asks Alcina if he can go on a hunt. She reluctantly
agrees. Oberto arrives looking for his father. Alcina promises that he
will soon meet him. Oronte finds out that Ruggiero and the others are
preparing to escape, and goes to Alcina to inform her. Alcina is desperate,
but wants to fight for her love.
Oronte mocks Morgana, saying that her new lover has betrayed
her, but she doesn’t want to believe him. Bradamante reveals to
Oberto that Alcina has transformed his father into a lion. Ruggiero
begs Bradamante for forgiveness. Morgana surprises them, uncovers
Bradamante/Ricciardo’s true form, and promises revenge. Ruggiero
bids a sad farewell to the place where he’s found so much happiness.
Alcina, terrified that Ruggiero is leaving her, tries in vain to find the
magical power within her that can stop him.
3rd act
Morgana tries to reconcile with Oronte, but he just returns her words
about freedom in love, even though he still loves her. Ruggiero gets
a boat ready to leave and is surprised by Alcina. She begs him to stay,
but when she understands that the situation is hopeless, drives him
away from her.
Bradamante refuses to leave the island until they have freed all
the victims of Alcina’s magic. Oronte, who has joined their side, helps
contrive a battle with Alcina’s servants. He goes to Alcina and announces
that the battle is lost, and leaves her to her desperation. Oberto is
looking forward to meeting his father, but Alcina gives him a weapon
and orders him to kill a lion which is approaching them. Oberto refuses
because he recognises the lion is his father. Bradamante and Ruggiero
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 15NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 15 27.01.2022 10:39:4927.01.2022 10:39:49
16
appear. Alcina tries to persuade them that if Ruggiero leaves, according
to prophesy only death will await him. Even so, Bradamante and
Melisso pressurise Ruggiero to break the magic pearl hidden in a ring
Alcina made for him. He is unsure, but breaks the pearl in the end.
The spell is broken and the men who were transformed into animals
are freed. All of them leave the island, and Ruggiero’s final look back
is reserved for Alcina, who has lost her love, and is left with only
loneliness.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 16NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 16 27.01.2022 10:39:4927.01.2022 10:39:49
17
Inhalt der Oper
Eine Insel inmitten des Ozeans… am Strand steht ein Haus.
Im Sand landet ein Hippogryph mit dem Ritter Ruggiero.
Wohin ist er hier gelangt, und was birgt das Haus, in dessen
Fenster er eine schöne Frau stehen sieht?
1. Akt
Die Insel gehört der Zauberin Alcina. Sie hat Ruggiero in ihrem Palast
empfangen, und aus dem Gast wurde bald ihr Geliebter. Es scheint,
dass Alcina endlich ihre große Liebe gefunden hat. Ruggiero jedoch
wird von seiner Verlobten, der Kriegerin Bradamante, gesucht, die
sich als Ritter Ricciardo verkleidet hat und von ihrem Lehrer Melisso
begleitet wird. Ihre Landung auf der Insel endet wegen des Sturms
mit einem Schiffbruch, am Strand werden sie von Morgana, der
Schwester Alcinas, aufgefunden. Diese verliebt sich auf der Stelle in
den gut aussehenden Jüngling, vergisst vollkommen ihren Geliebten
Oronte und nimmt die beiden Schiffbrüchigen mit ins Schloss. Vor
ihnen eröffnet sich ein Ort voller Wunder, und sie werden von Königin
Alcina persönlich empfangen. Bradamante muss feststellen, dass
Ruggiero in seiner Liebe zu Alcina sein früheres Leben vollkommen
vergessen hat. Am Hof lebt auch der Bursche Oberto, der vergeblich
versucht, seinen Vater zu finden – dieser ist einer von Alcinas früheren
Liebhabern, die sie in Tiere verwandelt hat. Bradamante und
Melisso versuchen Ruggiero zu überzeugen, zu ihr zurückzukehren,
doch dieser denkt an nichts anderes als an Alcina.
Oronte bemerkt, dass sich Morgana in Ricciardo (Bradamante)
verliebt hat, und fordert ihn vergeblich zum Duell. Morgana bremst
ihn und erklärt, sie werde lieben, wen sie wolle. Oronte beschließt,
sich seines Rivalen zu entledigen, indem er Ruggieros Eifersucht erregt.
Dieser macht Alcina eine Szene und wirft ihr vor, Ricciardo zugeneigt
zu sein. Alcina jedoch versichert ihm, dass sie stets nur ihn
lieben werde. Bradamante kann sich nicht mehr beherrschen und will
Ruggiero ihre wahre Identität enthüllen, doch Melisso schreitet
rasch ein.
Morgana erfährt, dass Alcina Ricciardo (Bradamante) in ein Tier
verwandeln will, um Ruggieros Bedenken zu zerstreuen. Sie warnt
Ricciardo (Bradamante), doch dieser (diese) versichert ihr, er (sie) liebe
jemanden anderes als Alcina. Morgana glaubt, dass sie gemeint sei.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 17NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 17 27.01.2022 10:39:4927.01.2022 10:39:49
18
2. Akt
Melisso nimmt die Gestalt von Ruggieros Erzieher Atlante an, um ihn
dazu zu bringen, sich den Zauberring anzustreifen. Durch ihn nimmt
Ruggiero die Insel nun plötzlich als wüsten Ort wahr. Er beschließt,
diesen Ort zu verlassen, doch Melisso rät ihm, gegenüber Alcina vorzugeben,
er werde auf die Jagd gehen. Die ungeduldige Bradamante
enthüllt vor ihm ihre Identität, doch glaubt Ruggiero, dies sei nur ein
weiterer von Alcinas Zaubern, und flieht vor ihr.
Alcina will Bradamante (Ricciardo) in ein Tier verwandeln, um
Ruggieros Eifersucht zu dämpfen. Dieser versucht sie davon zu überzeugen,
dass dies nicht nötig sei. Morgana kommt hinzu und erklärt,
dass Ricciardo sie liebe. Ruggiero bittet Alcina, ihn zur Jagd gehen
zu lassen. Sie gibt ihm, obgleich ungern, ihre Einwilligung. Da kommt
Oberto, der auf der Suche nach seinem Vater ist. Alcina verspricht
ihm, dass er ihm bald begegnen werde. Oronte bemerkt, dass Ruggiero
und die anderen flüchten wollen, und meldet dies Alcina. Alcina ist
verzweifelt, doch will sie um ihren Geliebten kämpfen.
Oronte lacht Morgana aus, dass ihr neuer Liebhaber sie verraten
hat, doch sie will ihm das nicht glauben. Bradamante verrät Oberto,
dass Alcina seinen Vater in einen Löwen verwandelt hat. Ruggiero
bittet Bradamante um Verzeihung. Morgana überrascht sie dabei,
erkennt Ricciardos (Bradamantes) wahre Identität und schwört Rache.
Ruggiero nimmt traurig Abschied von dem Ort, wo er so viel Glück
erlebt hat. Alcina, entsetzt, dass Ruggiero sie verlassen hat, versucht
vergeblich, ihre Zauberkraft zu finden, um ihn aufzuhalten.
3. Akt
Morgana versucht Oronte gnädig zu stimmen, doch dieser erwidert
ihre Worte von der Freiheit der Liebe, obgleich er sie noch immer liebt.
Ruggiero macht ein Schiff zum Auslaufen bereit und wird dabei von
Alcina überrascht. Diese bittet ihn zunächst, sie nicht zu verlassen,
doch als sie erkennt, dass ihr Bitten vergeblich ist, jagt sie ihn davon.
Bradamante weigert sich, die Insel zu verlassen, solange nicht
alle Opfer von Alcinas Zaubern befreit sind. Oronte, der sich auf ihre
Seite geschlagen hat, hilft dabei, einen Kampf mit Alcinas Dienern zu
inszenieren. Er meldet Alcina, dass der Kampf verloren sei, und überlässt
sie ihrer Verzweiflung. Oberto freut sich auf das Wiedersehen
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 18NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 18 27.01.2022 10:39:4927.01.2022 10:39:49
19
mit seinem Vater, doch Alcina drückt ihm eine Waffe in die Hand und
befiehlt ihm, den Löwen, der sich an ihn schmiegt, zu töten. Oberto
weigert sich, da er in dem Löwen seinen Vater erkennt. Da kommen
Bradamante und Ruggiero. Alcina versucht sie zu überzeugen, dass
Ruggiero nach der Prophezeiung der Tod erwarte, falls er gehen sollte.
Bradamante und Melisso drängen Ruggiero dennoch, die Zauberperle
zu zerschlagen, in der sich der Ring befindet, welchen Alcina ihm gewidmet
hat. Ruggiero zögert, doch schließlich zerschlägt er die Perle.
Der Zauber ist aufgehoben, und die in Tiere verwandelten Männer
sind wieder frei. Alle verlassen die Insel, Ruggieros letzter Blick gilt
Alcina, die ihre Liebe verliert und vereinsamt zurückbleibt.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 19NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 19 27.01.2022 10:39:4927.01.2022 10:39:49
20
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 20NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 20 27.01.2022 10:39:5127.01.2022 10:39:51
21
Pavla Vykopalová (Alcina), Michal Heriban (Lev) a Collegium Vocale
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 21NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 21 27.01.2022 10:39:5327.01.2022 10:39:53
22
Kdo je kdo a co
aneb rychlá orientace v barokní opeře
Na jevišti
Ruggiero – rytíř ze saracénského tábora. Netuší, že jeho otec byl
křesťanský král, kterého zabili švagři, co přešli do saracénského
tábora. Osiřelého Ruggiera vychovával mág Atlante. Ruggiero
se v bitvě u Montalbanu utká se slavnou křesťanskou válečnicí
Bradamante a zamilují se do sebe. Sňatek, který je předurčen
osudem, jim však komplikuje řada událostí.
Bradamante – rytířka z řad křesťanského vojska, je sestrou Rinalda
(o něm Händel taky napsal operu) a dcerou vévody Haimona.
Mimo konání hrdinských činů tráví dost času hledáním Ruggiera,
aby se konečně mohli vzít. Na Alcinin ostrov se vydá v přestroje-
ní za rytíře Ricciarda.
Alcina – kouzelnice na ostrově v Indickém oceánu. Má dvě sestry,
Morganu a Logistillu. Alcina s Morganou jsou u Ariosta zosobněním
lásky tělesné, Logistilla naopak té duchovní. Milence, kteří
ji přestanou bavit, Alcina začarovává do podoby zvířat a stromů.
Do Ruggiera se ale opravdu zamiluje.
Morgana – kouzelnice, Alcinina sestra, v Ariostovi hraje trochu druhé
housle, ale Händel jí dal mnohem větší prostor. Z původního eposu
Zamilovaný Roland o ní víme, že to je vlastně slavná soupeřka
Merlina, Morgana le Fay.
Melisso – vychovatel Bradamante, který se s ní vydá zachránit Ruggiera.
Původně to ovšem byla kouzelnice Melissa, žačka Merlina pomáhající
Bradamante nejen se záchranou Ruggiera. Händel zřejmě
chtěl v opeře i basovou roli, a tak ji změnil v Melissa.
Oronte – velitel Alcininy stráže. Je zamilovaný do Morgany, ta si s ním
ale zahrává a neustále hledá nové lásky. Oronte ve snaze překazit
její milostné vzplanutí k Bradamante převlečené za Ricciarda
spustí vlnu událostí, které vedou k rozpadu Alcinina ráje.
Oberto – chlapec, syn paladina Astolfa, jejž Alcina začarovala do podoby
lva. Neustále se snaží zjistit, co se s jeho otcem stalo.
Atlante – mocný mág, vychovatel Ruggiera. Snaží se zabránit sňatku
Ruggiera a Bradamante, protože ví z Merlinovy věštby, že Ruggierovi
sice přinese slávu, ale také předčasnou smrt. V opeře jeho
podobu použije Melisso, aby Ruggiera přiměl opustit Alcinu a vrátit
se k povinnostem a Bradamante.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 22NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 22 27.01.2022 10:39:5327.01.2022 10:39:53
23
Trocha hudebních pojmů
Kastrát/kontratenor – kastráti byli skutečnými popstar barokní opery.
Ale platili za to vysokou cenu. Aby chlapcům v dospělosti zůstaly
vysoké hlasy, byli před mutací kastrováni. Tam, kde nesměly ženy
na jeviště, zpívali kastráti i jejich postavy. Dnes máme na jejich
místě kontratenory – místo chirurgického zákroku tu je pěvecká
technika umožňující mužům zpívat hlasem podobným ženskému.
Kdo chce vědět víc, ať se podívá na film Farinelli.
Da capo árie – má tzv. ABA formu, protože první část se opakuje.
A není to proto, že by se skladateli nechtělo pracovat. Představte
si, že najdete zničené tulipány před domem – díl A je váš pláč nad
zničenými květinami. Stopy pneumatik naznačují, že to byl sou-
sed – díl B, emoce se mění a s vraždou v srdci vyrážíte souseda
konfrontovat. Soused se omlouvá, dostal smyk a pořídí nové
tulipány – díl A podruhé, vrací se první pocit, ale není úplně stejný,
je vám pořád líto tulipánů, nicméně už přemýšlíte, jaké budou
ty nové. Tak to funguje i v da capo árii.
Recitativ – že se v opeře nemluví? Omyl, jen to má specifickou podobu
zvanou recitativ. Tam, kde melodická árie tlumočí emoce, recitativ
vychází z toho, jak normálně mluvíme, a naopak posouvá děj a přináší
nové informace, např. že nepřátelské vojsko se blíží.
Continuo – skupina nástrojů, kterou najdete v orchestru každé barokní
opery, je takovým jeho srdcem zodpovědným za doprovod recitativu.
Barokní skladatelé dávali svým interpretům značnou volnost,
a tak mohlo být složení continua proměnlivé, ale obvykle jej
tvoří cembalo, violoncello a theorba (typ basové loutny), někdy
se může přidat třeba fagot. Od skladatele dostali muzikanti jen
tzv. basso continuo, číslovaný bas – jednoduchou linku nejhlubších
not s číselnou nápovědou (zjednodušená, dodnes užívaná
podoba, jsou akordové značky pro kytaru) a zbytek už byl na hráčích.
Jejich úkolem bylo dotvořit správnou atmosféru k tomu, co
se říká v recitativu.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 23NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 23 27.01.2022 10:39:5327.01.2022 10:39:53
24
Monika Jägerová (Bradamante) a Roman Hoza (Melisso)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 24NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 24 27.01.2022 10:39:5527.01.2022 10:39:55
25
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 25NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 25 27.01.2022 10:39:5727.01.2022 10:39:57
26
Georg Friedrich Händel (Balthasar Denner, 1726–1728)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 26NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 26 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
27
Pověz, srdce moje…
Se jménem Georga Friedricha Händela (1685–1759) se většině lidí vybaví
jako první pravděpodobně jeho oratorium Mesiáš a slavné Aleluja.
Seznam děl tohoto velikána barokní hudby však čítá více než 600 položek
a 46 z nich jsou opery. Může se to jevit jako malé procento, ale
opera byla Händelovou vášní po celý život a ani jeho oratoria a kantáty
nezapřou skladatelův výsostný cit pro divadlo.
Jeho otec si pro něj přál jistější a společensky významnější povolání,
ale naštěstí pro nás zvítězila hudba. První velké setkání mladého
Händela s operou se odehrálo v Hamburku roku 1703, ale centrum
německé opery mu po třech letech přestalo stačit a vydal se do Itálie.
Sbíral zkušenosti a sklízel úspěch jako varhaník, cembalista, a především
jako skladatel. V roce 1710 přišla nabídka z hannoverského dvora
a Händel se vrátil do Německa. Když se však ukázalo, že kurfiřt Jiří I.,
budoucí anglický král, není ochoten dále investovat do nákladného provozu
opery, Händel si vyžádal dovolenou a vypravil se do Anglie, která
neoplývala velkou operní tradicí. Od Purcellovy smrti uplynulo už 16 let
a zemi ovládli italští umělci. Ředitelem londýnské opery Theatre Royal
Haymarket byl tehdy Aaron Hill, spisovatel, překladatel, chemik i stavitel
lodí, a hlavně prozíravý muž. Händelovi hned po jeho příjezdu zadal
zakázku na operu a v únoru 1711 tak skladatel zažil svůj první londýnský
triumf – premiéru Rinalda. Händel se ještě na chvíli vrátil do Hannoveru,
ale brzy si znovu vyžádal dovolenou a tentokrát už plánoval zůstat
v Londýně natrvalo. Čekalo ho zde téměř padesát let triumfů i pádů,
během nichž nejenže zvládal organizační práci v divadle, ale především
komponoval. Anglie se mu stala domovem, a i když několikrát jeho oponenti
očekávali, že se vrátí do Německa, Händel zůstal a zemřel jako
britský občan.
V roce 1719 Händel spolu se skladateli Ariostim a Bononcinim
založili operní společnost Royal Academy of Music. Ne všem se líbilo,
že operu v Londýně vede německý skladatel, a nastalo období střídavých
úspěchů, neúspěchů, finančních ztrát zpestřené např. rvačkou
dvou sopranistek přímo na jevišti. Royal Academy po 11 letech ukončila
provoz, ale Händel se nevzdal a založil nový soubor. Tomu vznikla
v roce 1733 konkurence v podobě souboru Opera of the Nobility,
do níž přešla většina Händelových zpěváků. Končila mu také nájemní
smlouva v divadle a jeho místo v něm obsadil právě konkurenční soubor.
Nebyl by to však Händel, aby v těžké situaci neviděl příležitost.
Vždyť nedaleko v Covent Garden vyrostlo nové divadlo, které vedl
John Rich. Mělo nejen skvělé technické vybavení, ale i vlastní malý
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 27NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 27 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
28
sbor a taneční soubor. Ač byly na programu spíše balety a pantomimy
a občas i varieté, Richovy produkce byly pověstné svou výpravností.
Navíc Rich měl nos na podnikání, nakonec to byl on, kdo stál za provedením
Gayovy Žebrácké opery, která způsobila před časem v Londýně
skutečnou senzaci.
Nadcházející sezona 1734/35 se měla stát velkým soubojem konkurenčních
divadel. Opera of the Nobility nasadila velký kalibr, proto-
že se jejímu vedení povedlo, oč se Händel marně dlouho snažil – získali
do angažmá slavného kastráta Farinelliho. Händel se naopak rozhodl
doplnit své italské zpěváky anglickými kolegy a nikdy toho nelitoval.
Přestože začal sezonu později, na programu byly kromě revivalů starších
děl i dvě operní novinky, Ariodante a Alcina.
Kde se vzala Alcina
Stejně jako u dalších Händelových oper nevíme, proč si jako námět nové
opery zvolil právě příběh o kouzelnici Alcině vycházející z 6. a 7. zpěvu
eposu Zuřivý Roland italského renesančního básníka Ludovica Ariosta.
Z Händelovy korespondence se zachoval jen zlomek zachycující
minimum informací k samotné tvorbě. Nicméně příběhy plné kouzel,
které přímo volaly po využití divadelní mašinérie a opulentním zpracování,
byly v baroku časté. Nakonec Alcina nebyla pro Händela prvním
kouzelnickým námětem, ani prvním využitím tehdy stále velmi populárního
Ariostova eposu, snadno dostupného díky několika překladům
i anglickému publiku.
Jednotlivé epizody ze Zuřivého Rolanda už posloužily řadě skladatelů
před Händelem a Alcinin kouzelný ostrov a zápletka s Ruggierem
se na operním jevišti vyskytovaly poměrně často. Jednou z nejstarších,
o které máme informace, byla námořní pastorální hra Alcina
Sebastiana Martiniho uvedená ve Ferraře roku 1609. Jen o rok později
následoval balet na stejný námět určený jako dvorní zábava pro francouzského
krále Jindřicha IV. Ve Florencii se roku 1625 dávala divadelní
slavnost La liberazione di Ruggiero dall‘Isola d‘Alcina, následovaná
zhudebněnou tragédií o pěti dějstvích L‘isola di Alcina v Modeně.
V roce 1664 se pod záštitou krále Ludvíka XIV. konala v zahradách Versailles
opulentní týdenní podívaná. Jmenovala se Les Plaisirs de l‘isle
enchantée (Rozkoše zakletého ostrova), její součástí byly Molièrovy
hry, hudba, ohňostroje, bankety a plesy. Sám král hrál postavu Ruggiera
a třetího dne slavností byl na třech umělých ostrovech ve velkém
paláci předveden Ballet du palais d‘Alcine od Isaaca de Benserade.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 28NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 28 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
29
Že si autoři neváhali z kouzelnice tropit i legraci, dokazuje parodie
Alcina Maga z roku 1726.
Händelovým hlavním zdrojem však bylo libreto L‘isola di Alcina
Antonia Fanzaglii (1701–1735), které původně zhudebnil italský skladatel
Riccardo Broschi (1698–1756), bratr slavného kastráta Farinelliho.
Opera byla uvedena během karnevalové sezony 1728 v Římě
a Händel pravděpodobně libreto získal při své návštěvě Itálie o rok
později. Text jedné z árií „Mi restano le lagrime“ použil už v roce 1731
v nedokončené opeře Titus l‘Empereur. Libreto L‘isola di Alcina sice
vychází z 6. a 7. zpěvu Ariostova Zuřivého Rolanda, ale epizoda o svedení
Ruggiera Alcinou a jeho útěku z ostrova je rozšířena o postavu
jeho snoubenky Bradamante, která přichází v doprovodu kouzelnice
Melissy Ruggiera zachránit. Fanzaglia do libreta přidal postavu Oronta,
velitele Alcininých stráží, a poskytl více prostoru i postavě Morgany.
Ta měla dokonce v původním libretu víc árií než Alcina, ale to bylo
zřejmě dáno postavením jednotlivých představitelů v souboru. Vzhledem
k tomu, že papežský interdikt zakazoval ženám vstup na veřejná
jeviště v Římě, byly všechny čtyři ženské role obsazeny kastráty.
Změny v libretu
Kdo byl libretistou podílejícím se na úpravách Händelova libreta, nevíme.
Přestože Händel ponechal v libretu sled událostí a zachoval
všech 9 scén, v každém dějství 3 (to byl maximální počet, neboť divadelní
mašinérie měla tři sety scény a vyměnit za jiné je bylo možné
jen o přestávce), do libreta přece jen zasáhl. Bezpochyby mu šlo
nejen o větší dramatický efekt, ale změny (především v přidělení
jednotlivých árií jiným postavám) mu posloužily k vytvoření lépe vyprofilovaných
a zajímavějších charakterů. Snížil původní počet 34 árií
včetně dueta a terzetta a ponechal jich 24. Pět z nich však s drobnými
úpravami změnilo postavu, a tak i své vyznění. Např. dojemné „Si,
son quella“, které původně zpívala Bradamante, se tak stalo krásným
vyznáním lásky a věrnosti Alciny Ruggierovi. I „Mi restano le lagrime“
původně určené pro chvíli, kdy Morganu opustí Oronte, je v ústech
Alciny srdcervoucím momentem. Zcela jinak vyzní i slavné „Verdi prati“,
které u Broschiho zpívala Bradamante na konci 1. dějství. U Händela
přichází bezprostředně před Alcininou velkou scénou zaklínání
„Ombre pallide“ jako Ruggierův nostalgický pohled na místa, kde prožil
tolik šťastných chvil a měl by je teď zničit. Původní duet Ruggiera
a Bradamante ve chvíli, kdy poznává svou snoubenku, se změnil v árii
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 29NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 29 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
30
Oronteho „Un momento di contento“ – šťastná myšlenka na smíření
s Morganou, a zároveň jeho přesun na jiné místo vytváří onu dokonalou
händelovskou rovnováhu mezi dramatickými momenty a odlehčenými
místy.
Nově přidané árie poskytly svým postavám lepší vykreslení charakteru,
ať to je zoufalý výbuch Bradamante „Vorrei vendicarmi“, ze
kterého je zároveň cítit, že se jedná opravdu o slavnou válečnici, a ne
o nějakou uvzdychanou slečinku. Stejně tak Morganina árie „Tornami
a vagheggiar“ ve chvíli, kdy se domnívá, že ji Bradamante převlečená
za muže miluje, je kouzelným hudebním vyjádřením nejen Morganina
vzrušení, ale i její v lásce přelétavé povahy. Další úpravou opery oproti
originálu byla změna pohlaví kouzelnice Melissy, ze které se stal Melisso,
vychovatel Bradamante, aby měl Händel roli pro bas. Přidal také
postavu chlapce Oberta hledajícího svého otce.
Sbory netvořily častou součást barokní opery a závěrečné číslo
bylo většinou zpíváno spojenými silami sólistů, jakkoliv bývá v partituře
označeno jako sbor. Alcina však vznikala ve chvíli, kdy měl Händel za sebou
již několik úspěšných oratorií uváděných v divadle, a tak je možné,
že to (spolu s existujícím sborem v Covent Garden) ho vedlo k tomu,
aby se rozhodl napsat do Alciny skutečná sborová čísla. Taneční kusy
byly již součástí Broschiho opery a Händel je ponechal i na stejných
místech. Důvodem bylo, že měl k dispozici francouzský taneční soubor
Marie Sallé, který účinkoval i v předcházející opeře Ariodante. Novodobé
inscenace taneční čísla obvykle vypouštějí, což je škoda, protože nejsou
samoúčelná. V naší inscenaci jich většinu uslyšíte, i když ne vždy
na původních místech, ale jejich účel je takový, jaký Händel zamýšlel –
dokreslují děj a atmosféru ostrova plného kouzel.
Alcina je po Orlandovi a Ariodante třetí z Händelových oper vycházejících
z Ariostova Zuřivého Rolanda. Je také poslední, v níž se
vyskytují kouzla. Ta jsou spolu se svody a s přírodními krásami Alcinina
ostrova důležitou součástí opery a Händelova hudba v tomto
směru rozhodně probouzí posluchačovu představivost. Händel měl
pro své kouzelnice slabost, vždy jim patřila nejkrásnější hudba v opeře
a nikdy nebyly jednoznačně negativními charaktery. Alcina je mistrně
propracovanou postavou, kterou na počátku vidíme jako šťastnou
a zamilovanou ženu. Postupně se nám před očima mění v tragickou
hrdinku a její árie „Ah! mio cor“ je skvělým obrazem ženy zmítající
se mezi žalem, láskou, zraněnou pýchou a pomstychtivým vztekem,
což vyvrcholí v jejím dalším čísle „Ombre pallide“ v zoufalou snahu
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 30NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 30 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
31
najít v sobě svou kouzelnou moc a zadržet prchajícího milence. Že má
v sobě i další zcela lidské polohy, dokazuje následující árie „Ma quando
tornerai“, kde vyhrožuje Ruggierovi, aby v kontrastní prostřední části
přešla do úpěnlivé prosby. Její poslední árie „Mi restano le lagrime“ je
přiznáním si ztracené lásky.
Händelovy opery v sobě obvykle nesou jedno velké téma. V případě
Alciny je to mnohotvárnost lásky – každá z hlavních postav hledá
nebo se snaží udržet si lásku, kterou považuje za tu pravou. Výjimku
tvoří Ruggiero, který je naopak rozpolcený mezi dvěma ženami, k nimž
ho poutají milostné city. Možná právě tato rozpolcenost je důvodem,
proč mu Händel nedal žádnou milostnou árii, což je v případě role určené
pro kastráta neobvyklé.
Händel a jeho zpěváci
Händelovy hudební výpůjčky z jeho vlastních děl a inspirace u jiných
skladatelů představují často propírané téma, na druhou stranu se
v baroku jednalo o zcela běžnou praxi, a tak zde můžeme slyšet vliv
Telemanna, Keisera i Bononciniho. Přesunům hudebních čísel z dřívějších
Händelových skladeb se nevyhnula ani Alcina. Např. Morganina
slavná árie „Tornami a vagheggiar“ má svůj původ v Händelově kantátě
Oh, come chiare e belle zkomponované o 27 let dříve. Co však vždy
výrazně formovalo Händelův hudební jazyk a sloužilo mu jako zdroj inspirace,
byli jeho zpěváci. Dokázal maximálně využít jejich schopností,
a kde bylo třeba, pomoci v případě nedostatků.
Alcina vznikala pro zpěváky, které skladatel dobře znal z předešlé
spolupráce. Italská sopranistka Anna Maria Strada del Pò byla jeho
primadonou řadu let a jako jediná neodešla ke konkurenční Opera of
the Nobility. Händel se jí za to odvděčil nádhernými rolemi, jejichž vrcholem
byla právě Alcina. V době vzniku Alciny patřila Strada k hvězdám
londýnského hudebního života, ač ne všichni ji obdivovali. I když
na portrétu Johna Verelsta můžeme vidět celkem pohlednou mladou
ženu v elegantních šatech, zřejmě neodpovídala anglickým měřítkům
krásy. Ačkoli měla nádherný hlas a výborně hrála, její tvář vypadala při
zpěvu podle dobových záznamů nepřitažlivě, a dokonce si díky tomu
vysloužila přezdívku The Pig (Prase). Londýnské publikum navštěvovalo
opery především kvůli zpěvákům a Strada rozhodně patřila k těm,
na něž se chodilo.
Kastráta Giovanniho Carestiniho pověstného velkým hlasovým
rozsahem se Händelovi podařilo angažovat v roce 1733. Historik
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 31NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 31 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
32
a spisovatel Charles Burney o něm psal: Carestini byl vysoký, krásný
a majestátní. Byl to velmi živý a inteligentní herec. Händel záhy zjistil,
že je nejen skvělým interpretem brilantních, rychlých árií, ale má
stejný talent pro přednes pomalých, lyrických čísel. To pro něj napsal
slavnou srdceryvnou árii „Scherza infida“ v Ariodante a v Alcině mu
v roli Ruggiera poskytl příležitost maximálně předvést obě pěvecké
polohy. Ve stejném roce jako Carestiniho přivedl Händel do Londýna
i kontraaltistku Marii Caterinu Negri, která se specializovala především
na interpretaci mužských postav nebo žen bojovnic, jako byla právě
Bradamante v Alcině.
Jestliže na začátku Händelova londýnského působení v operách
převažovali italští zpěváci, poměr se začal v dalších letech měnit a v obsazení
Alciny najdeme řadu anglických jmen. Mezi ně patřila i představitelka
Morgany Cecilia Young, považovaná za jednu z nejlepších anglických
sopranistek své doby. Tenorista John Beard byl Händelovým
dlouholetým spolupracovníkem a vytvořil velký počet rolí nejen v jeho
operách, ale zpíval téměř ve všech jeho anglických oratoriích. V době,
kdy vrcholila sláva kastrátů, napsal Händel pro Bearda titulní role jako
Samson, Juda Makabejský nebo Jefta. Basovou roli Melissa Händel
určil krajanovi z Německa Gustavu Waltzovi, který byl také jeho pravidelným
spolupracovníkem.
Alcina v Londýně
Kdy začal Händel na kompozici Alciny pracovat, není známo. Jediné
dochované datum – 8. dubna 1735 – bylo uvedeno v autografu opery
jako den dokončení práce. Určitým vodítkem může být skutečnost, že
z Alciny Händelem před premiérou vyškrtnutá árie Ruggiera „Bramo
di trionfar“ zazněla jako součást premiérového uvedení oratoria Athalia
1. dubna 1735.
Jediná informace o přípravách opery se nám dochovala prostřednictvím
deníku Mary Pendavers, Händelovy dlouholeté obdivovatelky,
přítelkyně a žačky. Ta se 12. dubna spolu se svou sestrou zúčastnila
první zkoušky v Händelově domě na Brook Street a zapsala si: Včera
ráno jsme se s paní Donellanovou vydaly do Händelova domu, abychom
si poslechly první zkoušku nové opery Alcina. Myslím, že je to nejlepší
[opera], jakou kdy vytvořil, ale myslela jsem si to o tolika jiných, že
nebudu tvrdit, že je nejlepší, ale je tak krásná, že nemám slov, abych
ji popsala. Strada má celou scénu půvabného recitativu – je v ní tisíc
krás. Zatímco pan Händel hrál svůj part, nemohla jsem se ubránit
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 32NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 32 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
33
dojmu, že je jako černokněžník uprostřed svých vlastních kouzel. Že
nešlo všechno zas tak hladce, je zřejmé ze zmínky Charlese Burneyho,
který později napsal o sporu Händela a Carestiniho odmítajícího zpí-
vat „Verdi prati“, což vyvrcholilo skladatelovými výhrůžkami, že kastrátovi
nezaplatí honorář.
Někdy mezi 8. dubnem a premiérou byla také přidána do opery
postava chlapce Oberta a čtyři scény určené pro něj. Popudem
Händelovi zřejmě bylo úspěšné účinkování patnáctiletého Williama
Savage v roli Joase, o němž londýnský Daily Post 3. dubna zmínil, že
se setkal s všeobecným aplausem. Kromě jmen sólistů jsou v partituře
také uvedena jména šesti sborových zpěváků. Tanečníci patřili
do skupiny Marie Sallé, která tančila sóla. Přestože její výkon
londýnský tisk nijak nekomentoval, u diváků velký úspěch nevzbudila.
Už v předešlém roce šokovala Angličany tím, že vystoupila bez
sukně, bez šatů, v přírodních vlasech a bez ozdoby na hlavě. Kromě
živůtku a spodničky na sobě neměla nic jiného než prosté mušelínové
roucho upravené do drapérie po vzoru řecké sochy. V Alcině
se objevila v roli Amora v mužském oděvu, což jí vysloužilo syčení
od publika, a Sallé spolu se svým souborem na konci sezony odjela
zpět do Paříže. Další provedení opery v listopadu se tak konalo bez
tanečních čísel.
Alcina představovala Händelův poslední velký operní úspěch.
V sezoně se po premiéře 16. dubna 1735 dočkala 18 repríz, což je číslo,
které překonala pouze opera Admeto. Lord Shaftesbury ve svých
Vzpomínkách na Händela napsal, že přinesla určitý obrat v jeho
prospěch a trochu mu vrátila ztráty v jeho boji s Opera of the Nobility.
I přesto skončily oba soubory v závěru sezony ve velké finanční
ztrátě. 8. května vyšla dokonce v časopise The Grub-Street Journal
pochvalná báseň od anonymního autora velebící Händelovy výkony
ve hře na varhany a operu Alcina.
Alcina se na jeviště Theatre Royal Covent Garden vrátila ještě
v listopadu 1735 a v červnu 1736. Carestini mezitím odjel zpět do Itálie
a nahradil ho sopranista Gioacchino Conti. Změnilo se i obsazení
Morgany a Melissa. Pro Händela to znamenalo řadu úprav a transpozic,
aby role přizpůsobil novým zpěvákům. Dokonce musel přesunout
árii „Tornami a vagheggiar“ Alcině, protože ji chtěl zachovat, ale Rosa
Negri, která nahradila Cecilii Young, ji nedokázala zazpívat ke skladatelově
spokojenosti. K dalším uvedením již nedošlo a Alcina se vrátila
na operní jeviště až v roce 1928 v Lipsku.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 33NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 33 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
34
Alcina v baroku a dnes
Spisovatelé a dramatici renesance často hledali své vzory v antické
literatuře. I v případě Ariosta a jeho příběhu o kouzelném ostrově pod
vládou Alciny se již na první pohled nabízí spojitost s čarodějnicí Kirké
z Homérovy Odysseie. Dá se zde však nalézt i další odkaz, a to k příběhu
Herkula a k Vergiliově Aeneidě. Stejně jako antičtí hrdinové Herkules
a Aeneas stojí Ruggiero před zásadní životní volbou – má se vydat
hrdinskou cestou a naplnit své osudové předurčení, které mu mimo
slávu ale přinese i předčasnou smrt, nebo mít dlouhý a spokojený život
a zemřít neopěvován? Zároveň jsou příběhy Zuřivého Rolanda plné
alegorií, které mají poskytnout čtenářům výchovné ponaučení. I proto
na své cestě kouzelným ostrovem potkává Ruggiero obludy – alegorie,
s nimiž musí bojovat. Přemůže tlupu zrůdných postav – neřestí, ale
před alegorií rozkoše Alcinou je náhle bezmocný. Zajímavý rozklad jednotlivých
alegorií a jejich účelu lze najít ve studii Alberta Russell Ascoliho
Ariosto’s Bitter Harmony.
Barokní divadlo v námětech, jako je Alcina, samozřejmě vidělo
i příležitost přenést na scénu dobrodružství a romantický příběh –
onen efekt „il meraviglioso“, snaha ohromit a dojmout. Velkolepé jevištní
efekty, nad nimiž bylo možno žasnout, představovaly něco, co divák
17. a 18. století v opeře očekával. Libreta oplývala scénografickými
prvky, lodě ztroskotávaly, hořely paláce, zjevovali se bohové, alegorické
postavy, čarodějové, nadpřirozené bytosti se vznášely nad jevištěm
na mracích nebo ve vozech tažených hipogryfy či draky. I když se spektakulární
podívané Händel nikdy nezříkal, měl neuvěřitelnou schopnost
vytvořit ve svých operách i oratoriích příběhy, které zůstávají pořád
aktuální, protože jsou především o lidech a o jejich silných i slabých
stránkách. Jeho hrdinové sice vzešli z antických nebo renesančních
knih, on je však přetvořil v normální smrtelníky, jako byli lidé okolo něj
a jako jsme my. Jeho Ruggiero už není jen rytíř, jehož příběh je výchovnou
alegorií o hrdinovi na křižovatce cest ke slávě a smrti nebo dlouhému
životu bez slávy. Je to normální chlap, co musí volit mezi dvěma
ženami a obě miluje. Každý z nás může zažít podobnou situaci.
Řada dnešních inscenací vnímá Alcinu jako bezohlednou kouzelnici
proměňující odložené milence ve zvířata. Naše koncepce se vrací
k Händelovu tématu mnoha podob lásky a hledání té pravé, na celý
život. Jestliže v Ariostovi má Alcinina sestra Logistilla ve svém paláci
stěny z tak dokonale vybroušených kamenů, že se v nich může člověk
vidět jako v zrcadle, ale co vidí, je ve skutečnosti jeho duše, zde
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 34NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 34 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
35
v sobě palác Alciny skrývá zrcadlové stěny nabízející postavám pohled
na to, jaké doopravdy jsou a co je ukryto hluboko v jejich nitru. Nakonec
zrcadla vždy patřila do světa magie.
Milostný příběh, hrdinové, alegorie – Händel to všechno dokázal
vyjádřit neskutečně působivou hudbou. Jeho cesta je neokázalá, nepotřeboval
velký orchestr ani sbor, aby nás zasáhl, jedno z nejkrásnějších
míst v Alcině je jen pro lidský hlas a violoncello. Ne nadarmo o něm
Beethoven říkal: Běžte se k němu naučit, jak dosáhnout velkých efektů
jednoduchými prostředky.
/ Patricie Částková /
Ruggiero se setkává s Alcinou (Niccolò dell’Abbate, 1550)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 35NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 35 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
36
Literární počátky Alciny
aneb kdy bude ta svatba?
Přestože autoři barokních oper čerpali často náměty z klasické a renesanční
literatury, mohli při jejich zpracování počítat s tím, že jejich
publikum je zná. Ariostův Zuřivý Roland byl po více než dvě století
skutečným bestselerem, za nějž by se nestyděla ani autorka Harryho
Pottera. Dočkal se i několika anglických vydání, a tak se Händel příliš
nezabýval tím, aby v Alcině podrobněji osvětlil, co předcházelo samotnému
ději opery – vždyť přece jeho obecenstvo Ariosta dobře znalo.
Vzhledem k tomu, že Zuřivý Roland v češtině vyšel naposledy na konci
19. století ve Vrchlického překladu, pojďme se na literární předlohu
Alciny podívat trochu podrobněji, protože nám toho o našich hrdinech
hodně prozradí.
Kde se vlastně vzal Zuřivý Roland? Náš příběh začíná někdy za vlády
Karla Velikého (747–814), franckého krále, co systematicky válčil se
všemi sousedy a vládl na území cca dnešní Francie plus něco navíc (podle
toho, koho zrovna porazil). Jednou z válečných zón byl i Pyrenejský
Titulní strana Ariostova
Zuřivého Rolanda,
vydání 1558
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 36NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 36 27.01.2022 10:39:5827.01.2022 10:39:58
37
poloostrov, toho času z velké části v rukou Arabů neboli Saracénů,
a právě tam se Karel Veliký se svým vojskem roku 778 vypravil. Moc
dobře nepochodil, ale pro náš příběh je důležitá bitva, která se odehrála
v jedné z pyrenejských soutěsek – u Roncevaux. Díky zmínce životopisce
Karla Velikého víme, že tam padl jeden z jeho rytířů – paladinů
jménem Hruodland neboli Roland. Přestože Karlovo tažení proti Arabům
představuje v rámci jeho bojů s křesťanskými sousedy jen miniepizodu,
právě tato část se stala základem množství literárních děl a jejich
největším hrdinou právě Roland. Jeho popularita trvala několik
století – ve středověku byl hitem La Chanson de Roland neznámého
autora, křižácké války tehdy vrcholily a rytířské náměty byly oblíbené.
Jak se tradovaly v písních trubadúrů a truvérů, dostávaly se z Francie
i do dalších zemí a v Itálii se z Rolanda stal Orlando.
Ve 14. století začali Toskánci překládat do toskánštiny francouzské
cykly a taky je doplňovat dalšími příběhy (o Rolandovi z francouzských
pramenů víme jen, jak zemřel). To Italové mu vymysleli hned celý
podrobný životopis i rivala, rytíře Rinalda, a spolubojovníky, do děje
rovněž zapletli další epizody např. o Merlinových kouzlech a o Artušovi
a rytířích kulatého stolu. Na přelomu 15. a 16. století vznikla dvě díla,
která mají již přímou souvislost s naším o 200 let mladším libretem –
Zamilovaný Roland a Zuřivý Roland.
Zuřivý i zamilovaný Roland
Autorem Zamilovaného Rolanda je Matteo Maria Boiardo (1441–1494),
šlechtic z ferrarského dvora, kde byly rytířské příběhy z Bretaně plné
kouzel a zkoušek rytířů populární. Jako správný renesanční autor
přidal trochu inspirace od klasických autorů (myšleno starověkých)
a vzniklo vyprávění o rytířích, ale především o lásce. O víru tu šlo zcela
minimálně – v obou Rolandech se jedná především o sérii bojů jednotlivých
rytířů, ať už pocházejí z jakéhokoliv tábora, a důvody pro jejich
utkání nemají s náboženstvím nic společného – většina soubojů je
o ženy, koně a zbroj. Příležitostně jim pomáhají (nebo naopak ne) kouzla.
Navzdory v té době již existující inkvizici se zde v kouzlech nevidí nic
špatného a využívají je obě strany, muslimská i křesťanská. A tím se
myslí kouzla jako magický zámek, začarování lidí do stromů a kamenů,
a nikoliv boží zázraky.
Kromě detailů o jednotlivých hrdinech se v Zamilovaném Rolandovi
také dozvíme původ některých kouzelných předmětů objevujících
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 37NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 37 27.01.2022 10:39:5927.01.2022 10:39:59
38
se v Alcině. Například Angeličina prstenu, který na ostrov přiveze Melisso
a přinutí Ruggiera, aby si jej nasadil. Angelika byla dcerou krále
z Kitaje (Číny), který ji jako kouzelnici poslal do Paříže, aby zde vyvolala
rozkol mezi rytíři. Díky prstenu se mohla stát neviditelnou, a pokud si
jej navlékl na prst někdo jiný, všechna kouzla zmizela a dotyčný viděl
skutečnost takovou, jaká je. Angelika je hrdinkou řady epizod, kde se
do ní střídavě zamilovává Roland i Rinaldo, pro nás je ale důležitá jedna
jediná – bitva u Montalbanu, kde se proti sobě v boji utkají dvě hlavní
postavy naší opery – saracénský rytíř Ruggiero, potomek trojského
Hectora, a křesťanská válečnice Bradamante, jinak Rinaldova sestra.
Mimo zjištění, že renesanční rytířské zpěvy jsou velmi moderně genderově
vyvážené, je toto onen moment, kdy se ti dva do sebe zamilují.
Důvod, proč se vlastně naše postavy Ruggiero a Bradamante
v příběhu ocitly, je ryze pragmatický a politický. Boiardo měl z pověření
svého vládce Ercola d‘Este vylepšit genealogii ferrarského vládnoucího
rodu, a proto byla vytvořena legenda o sňatku Ruggiera a Bradamante
a následně o jejich potomstvu jakožto zakladatelích rodu d‘Este.
Nicméně Boiardo už to nestihl dovést do šťastného konce. A tady se
dostáváme k Zuřivému Rolandovi (Orlando furioso) italského básníka
Ludovica Ariosta (1474–1533). Ten se asi deset let po Boiardově smrti
rozhodl, že napíše pokračování. Sice už ho nikdo z ferrarského dvora
neponoukal, aby rozvíjel onu genealogickou historku, ale ona se mu
vlastně dobře hodila – dva zamilovaní z nepřátelských táborů, kterým
je osudem předurčen sňatek, toť ideální námět pro hrdinský epos.
Ariosto pracoval na Rolandovi skoro třicet let, začal roku 1504 a vlastně
nikdy neskončil.
Hlavním hrdinou je samozřejmě Roland a my můžeme sledovat to,
jak se zblázní z lásky k Angelice, jak křesťanská vojska ztratí Francii
a jak se Rolandův rozum zase najde. A souběžně s touto hlavní linkou
pokračuje příběh Ruggiera a Bradamante plný překážek, které se kladou
do cesty jejich svatbě. Ani u Ariosta nehraje náboženství vlastně
žádnou roli – křesťané i Saracéni – jde především o vyobrazení rozdílných
táborů, i když muslimové tu jsou označováni za pohany vzývající
prapodivnou směsici trojice bohů Apollon, Makó a Trivigant.
Bradamante, Ruggiero a hipogryf
Pokračování příběhu našich hrdinů začíná ve venkovské hospodě někde
v Pyrenejích. Přijíždějí tam dva rytíři, jeden v nádherné zbroji
s dlouhými zlatými vlasy (Bradamante) a druhý černý ohava (Brunell,
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 38NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 38 27.01.2022 10:39:5927.01.2022 10:39:59
39
zloděj ve službách saracénské armády, který ukradl Angeličin kouzelný
prsten). Oba sledují stejný cíl – osvobodit Ruggiera, jejž drží na svém
železném hradě mocný mág Atlante. Brunella tam vyslal velitel Saracénů,
aby Ruggiera přivedl zpět k vojsku. Bradamante má taky dobrý dů-
vod – v tuto chvíli už je po bitvě, kde se do sebe s Ruggierem na první
pohled zamilovali. Nakonec bylo předurčeno osudem, že se Ruggiero
obrátí na křesťanství a ožení se s Bradamante, zároveň je ale také osudem
dáno, že po svatbě bude Ruggiero zabit zradou mohučského rodu.
Co se má stát, ví díky Merlinově věštbě i mág Atlante, jinak Ruggierův
vychovatel, který právě proto ve snaze zabránit sňatku zavřel Ruggiera
v začarovaném hradu a obklopil statečnými rytíři a krásnými ženami.
Atlantův hrad je celý z oceli a tyčí se na vysoké hoře přístupné pouze
ze vzduchu.
Statečná Bradamante (Antonio Tempesta, 1597)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 39NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 39 27.01.2022 10:39:5927.01.2022 10:39:59
40
Bradamante se k Brunellovi přidává, aby mu, jak jí poradila kouzelnice
Melissa, ve vhodný okamžik sebrala Angeličin kouzelný prsten,
který ji ochrání před veškerými kouzly. Což taky udělá – moc se
neostýchá, srazí Brunella z koně, sebere mu prsten a nechá ho přivázaného
v lese k jedli. Jak je vidět, Bradamante je skutečně válečnice
a v rukavičkách moc nejedná (tento charakterový rys pro ni převzal
do opery i Händel). Mimo prsten je také potřeba získat hipogryfa (kříženec
koně a ptáka Noha – kdo viděl Harryho Pottera, ví), protože
na hrad vede cesta jen vzduchem.
Atlante na Bradamante zaútočí pomocí svých kouzel, ale ji chrání
Angeličin prsten. Předstírá však, že omdlela, a když se k ní Atlante přiblíží,
chytne ho pod krkem. Marně se starý kouzelník snaží, kouzla na ni
neplatí. Dokonce jí prozradí, proč hrad vykouzlil a proč tam Ruggiera
drží, ale Bradamante nemá slitování a donutí ho, aby rozbil dýmající křivuli,
která v sobě skrývá celé kouzlo, a hrad se rozplyne jako dým. Hrad
je pryč, Atlante uprchl a družina rytířů je na svobodě. Ruggiero je šťastný,
že ho Bradamante zachránila. Chvíli si povídají o tom, jak a kde se
vzájemně hledali, a pak sejdou do údolí, kde pobíhá Atlantův hipogryf.
Nejde o náhodu, Atlante ho tam nechal, pořád doufaje, že Ruggiera
zachrání před osudem, a hipogryf má instrukce rytíře odnést pryč z Evropy.
Ruggierovi se skutečně podaří k sobě hipogryfa přilákat a nasednout
na něj. Ten zamává křídly a vyrazí do výše, a než se Bradamante
vzpamatuje, Ruggiero je opět pryč.
Vzhůru na Alcinin ostrov
Hipogryf uhání nad oblaka, a než se Ruggiero naděje, míjejí Herkulovy
sloupy (dnes Gibraltar) a pokračují až do Indického oceánu. Přistanou
na ostrově tak dokonalém, že musí být kouzelný. Nakonec posuďte sami:
Mírné kopce, pěstěné roviny,
průzračné vody, měkké lučiny.
Půvabné hájky sladkých vavřínů,
palem a myrt, co přelíbezně voní,
oranže, cedry, které v skupinu
plody a květy, větve, jež se kloní,
spletly, a tak můžeš ve stínu
skrýt v letních dnech, kdy země žárem zvoní,
a ve větvích, kde žádných tenat není,
slavíci krouží, zpěvem rozvášnění.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 40NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 40 27.01.2022 10:39:5927.01.2022 10:39:59
41
Ruggiero uváže hipogryfa ke kmeni myrty, shodí zbroj a jde si zaplavat.
Hipogryf se snaží uletět, a přitom málem vytrhne myrtu ze země. Strom
hlasitě protestuje a žádá rytíře, aby si to zvíře uvázal jinde. Ruggiero je
poněkud zmatený, přece jen kytky na nás moc často nemluví. Myrta se
ale rychle představí jako Astolfo, syn anglického krále – toho si pamatujte,
v opeře jej máme taky, je to otec Oberta, v Händelově verzi proměněný
ve lva. Astolfo putoval se skupinou dalších rytířů včetně Rinalda
a cestou narazili na ostrov, který ovládaly tři sestry, mocné kouzelni-
ce – Alcina, Morgana a Logistilla. Rytíři Alcinu potkali na pláži a ta se je
hned pokusila vlákat do svých osidel. Rinaldo s dalšími byl obezřetnější
a rychle uplaval z dosahu jejích kouzel. Astolfo zůstal a užil si všechny
rozkoše, které mu Alcina nabízela, nakonec jej však stejně postihl osud
všech Alcinou odložených milenců – proměnila ho v součást místní flóry.
Astolfo Ruggierovi prozrazuje, že ostrov vlastně patří Logistille,
která je oddána ctnosti, ale půlku jí její dvě zlovolné sestry Alcina a Morgana
uloupily. Ruggiero si nechá od Astolfa popsat cestu k ctnostné
Logistille a vydá se přes ostrov. Nejprve musí čelit zrůdným postavám –
alegorii neřestí. Ruggiero je rychle rozpráší a už tu je obryně s dlouhými
zuby – alegorie lakotnosti. I ta je rytířem poražena a už se před ním tyčí
hradby nádherného Alcinina města – alegorie rozkoše. S tou se Ruggiero
rozhodne nebojovat a vydá se do města, kde jej Alcina očekává s celým
svým dvorem. Jeden pohled do jejích černých očí a vše, co mu vyprávěl
Astolfo, náhle není důležité. Na velkolepé hostině mu Alcina slíbí, že
za ním v noci přijde. Ruggiero napjatě čeká ve svém pokoji a v duchu
počítá kroky Alciny na cestě k němu. Co následuje dál, si laskavě domyslete
sami…
Nic ale netrvá věčně – v tomto případě příčinou konce není Alcina,
kterou by Ruggiero začal nudit, ale zamilovaná Bradamante. Ta chce
Ruggiera zpátky. Na rozdíl od opery, kdy se na ostrov vypraví osobně
v doprovodu Melissa (Händel si přál roli pro bas), tak u Ariosta přesvědčí
kouzelnici Mellisu, aby Ruggierovi doručila magický prsten, který způsobí,
že nebude vidět v Alcině krásnou kouzelnici, ale olysalou stařenu
a rozhodne se utéct. Díky Logistille získá Ruggiero teď už zkroceného
hipogryfa a vydá se zpět do Evropy. Naše opera končí, když se Ruggiero
šťastně dostává z Alcinina ostrova, ale díky Ariostovi máme možnost
zjistit, jestli se s Bradamante někdy i opravdu vzali, protože zatím to
vypadá na spoustu dobrodružství a svatbu v nedohlednu. A taky nesmíme
zapomenout, že v tuto chvíli jsou oba pořád ještě slavní bojovníci
ze znepřátelených táborů!
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 41NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 41 27.01.2022 10:39:5927.01.2022 10:39:59
42
Z kouzelného ostrova do kouzelného zámku a do války
Ruggiero odletí na hipogryfovi z Alcinina ostrova a vezme to s několika
turistickými odbočkami zpět do Evropy. Cestou se zastaví na ostrově
v Irském moři zachránit Angeliku před šupinatou nestvůrou a společně
dorazí do Bretaně. Tam mu Angelika ale uteče. Mezitím saracénská
a křesťanská vojska pokračují v krveprolití a mezi nimi řádí šílený Roland.
Krátce shrnuto – odehraje se bitva o Paříž, Astolfo se vrátí z Alcinina
ostrova a cestou v Egyptě zabije loupežníka Orrila. Angelika se
zamiluje do prostého vojáka Medora a vdá se za něj. Uf, aspoň jedna
svatba za námi.
Atlante se ovšem nevzdává pokusů zabránit svatbě Ruggiera a Bradamante.
Vyčaruje palác, tentokrát na louce nedaleko pobřeží kanálu La
Manche. Začarovaná je i louka u něj – je to taková pastička na rytíře, ty
zamilované obzvlášť. První se tam objeví Roland, slyší dívčí výkřik a vzápětí
vidí obra, jak bránou do paláce unáší Angeliku, ale marně palác prohledává,
nikde nikdo. Totéž se stane Ruggierovi. I on uslyší výkřik a vidí
tentokrát unášenou Bradamante. Ale ani on v paláci nic nenajde, ovšem
taky nenajde cestu ven. Další je Astolfo, který do paláce pronásleduje
zloděje svého koně. Na něj však kouzla neplatí, protože má od Logistilly
magickou knihu, kde jsou k palácům tohoto druhu praktické vysvětlivky.
Astolfo tedy rovnou zvedne mramorovou dlaždici v prahu a palác se rozplyne.
Na louce zbudou jen rytíři, kteří tam marně hledali své dívky.
Mezitím se to v saracénském i křesťanském táboře sváří o sto
šest – pánové a občas i dámy se perou o kouzelné meče apod. Takže
i když Ruggiero Bradamante miluje, není snadné najít volnou chvilku
a nechat se pokřtít, přestoupit do křesťanského tábora a požádat Bradamantina
otce o její ruku. Ruggiero taky nechce jen tak dezertovat
a rád by prve splnil své povinnosti v saracénském táboře. Vysvětlí
to tedy Bradamante v dopise a odjede ke svému vojsku. Bradamante
čeká na hradě Montalbanu, až si na ni Ruggiero udělá čas. Má pochopení,
nakonec život vojenský jako slavná válečnice dobře zná, jenže když
přijíždějící rytíři trousí poznámky o krásné Saracénce Marfise, která je
Ruggierovi neustále po boku, začne jí docházet trpělivost. Podle zvěstí,
jež Bradamante rytíři nosí, Marfisa bojuje po Ruggierově boku, léčí ho
z utržených zranění, navíc je slavnou válečnicí jako ona sama. První záchvat
zoufalství přivede Bradamante k myšlence na sebevraždu, ale anděl
zadrží její meč a poradí jí, že bude určitě lepší si to s nimi vyříkat –
tedy, protože to je středověký anděl, doporučí jí, aby Ruggiera i Marfisu
vyzvala na souboj.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 42NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 42 27.01.2022 10:39:5927.01.2022 10:39:59
43
Bradamante se tedy vypraví do hlavního saracénského ležení
krále Agramanta, aby si to s Ruggierem vysvětlila. Cestou jako správná
válečnice koná různé hrdinské skutky a taky se jí podaří získat zpět
Ruggierova věrného oře Frontina, na kterého páníček poněkud pozapomněl
ve svém nadšení nad hipogryfem. Svěří koně Frontina Fiordiligi
(s postavou z Mozartovy Così fan tutte nemá nic společného :),
jež má cestu přes saracénské ležení, spolu s nepodepsanou výzvou
k souboji. Ruggiero výzvu přijme – a nejen on, víc saracénských rytířů
je zvědavých, kdo je onen neznámý nepřítel, a chtějí se taky pocvičit
v máchání kopím. První tři Bradamante snadno srazí ze sedla, zachová
se však velkoryse a vrátí jim koně (tak znělo pravidlo z rytířských
turnajů – vítězi připadne zbroj a kůň poraženého, takže takový turnaj
byl nejen celkem zdraví nebezpečný, ale ještě se dost prodražil). Bradamante
vyhlásí, že chce bojovat s Ruggierem. Ten neváhá, ale Ferrau,
třetí z poražených rytířů, ho varuje, že soupeřem mu bude Bradamante,
jejíž totožnost během souboje odhalil. Než však Ruggiero stihne
zaklapnout helmu, na bitevní pole se vyřítí Marfisa. Jenže Bradamante
má k dispozici kouzelné kopí (tady se opravdu nebojuje fér) a Marfisa
letí ze sedla jako zralá hruška. To jí ale nebrání, aby nechtěla pokračovat
v boji. Postupně se zapojí další rytíři i s Ruggierem a je z toho
pěkná rvačka. Ruggiero a Bradamante si mezi jednotlivými údery stihnou
vyměnit pár žárlivých vět a výhrůžek, že „když ne já, nebude tě
mít ani žádná jiná“. Ruggiero ji prosí, aby ho vyslechla. Bradamante se
tedy spolu s ním vytratí z bitvy do cypřišového háje, ale ani tady nemají
možnost si v klidu vše vyříkat. Jejich odchod viděla Marfisa, která
se rozjela za nimi. Bradamante si myslí, že ji Ruggiero odlákal z bitvy
pod falešným úmyslem, a zaútočí na Marfisu, aby se jí definitivně zbavila.
Ruggiero se je snaží zastavit, ale nikdo ho neposlouchá. Marfisa
dokonce pozvedne svůj meč i proti Ruggierovi. Ten se brání a skoro se
mu podaří Marfisu zabít, protože pro změnu podvádí s kouzelným štítem.
Bitku zastaví hrozivý hlas, který se ozve z cypřišového háje. Je to
mág Atlante, jenž zemřel bolestí nad tím, že nemůže svého chovance
ochránit před předurčenou svatbou. Prozradí jim, že Ruggiero a Marfisa
jsou sourozenci, a odhalí pravdu o skutečném původu obou vá-
lečníků – jejich otec Ruggiero starší byl křesťanský král, kterého zabili
věrolomní švagři, co přešli do saracénského tábora. Matka je porodila
jako trosečnice na ostrově Syrt a mág Atlante je společně vychovával,
dokud Marfisu neunesli arabští loupežníci. Bradamante a Marfisa se
usmíří a Marfisa je rozhodnuta přejít do křesťanského tábora a bojovat
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 43NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 43 27.01.2022 10:39:5927.01.2022 10:39:59
44
po boku rytířů, aby pomstila smrt otce. Bradamante logicky očekává,
že se Ruggiero zachová stejně, jenže ten cítí vůči Agramantovi závazek
a je rozhodnut vrátit se do saracénského tábora a vyvázat se ze služby
až po vykonání nějakého hrdinského činu.
Do saracénského tábora se ale Ruggiero vrátí v nejméně vhodnou
chvíli. Muslimové byli odraženi od Paříže a teď se dozvídají, že se
na ně přes Afriku hrne zezadu s vojskem Astolfo, který se po útěku
z Alcinina ostrova po mnohých dobrodružstvích zase zapojil do boje.
Saracéni jsou v nevýhodě a vymyslí kličku, jak to celé ukončit a nepřijít
o zbytek armády – navrhnou křesťanskému králi Karlu Velikému, že
válku vyřeší bojem dvou vybraných rytířů. Za Saracény je nominován
Ruggiero a za křesťanskou stranu Rinaldo. Tím se ovšem Ruggiero dostane
do velice prekérní situace, protože Rinaldo je Bradamantin bratr.
Problémem je, že ti dva pečlivě tajili svou lásku, Rinaldo nic netuší
a je odhodlán Ruggiera v souboji zabít. Ruggiero má také dilema – buď
se nechá zabít, aby ušetřil Rinalda, nebo zabije bratra své teoreticky
nastávající – tak jako tak ze svatby asi sejde. A aby to rodinné drama
bylo kompletní, Bradamante musí všemu přihlížet. Souboj začne a nevypadá
to na šťastný konec. Naštěstí se objeví kouzelnice Melissa
a slíbí Bradamante, že vše vyřeší. Promění se v saracénského rytíře
Rodomonta a přesvědčí Agramanta, aby porušil dohodu a vpadl s celou
armádou na bitevní pole. Rozhořčení křesťané se v čele s Bradamante
a Marfisou vrhnou do boje. To Melissa moc nepromyslela, takto
jsou náhle v ohrožení života všichni… Agramantovi saracénští spojenci
však nesouhlasí s porušením daného slova a nenápadně z bitevního
pole zmizí. Opuštěnému Agramantovi nezbude než se dát na ústup,
na němž je pronásledován Bradamante a Marfisou, které to chtějí jednou
provždy skoncovat. Agramantovi se podaří dostat se na loď, ale
zaskočí ho křesťanská flotila, kterou vykouzlil z hrsti větviček a lístků
Astolfo. Na moře vyplouvá i Ruggiero a ztroskotá. Až v momentě, kdy
se topí, dospěje k tomu, že teď je ta správná chvíle obrátit se na křesťanskou
víru, a slibuje hory doly. Kupodivu to zafunguje, a Ruggiero
doplave na malý ostrůvek, na kterém bydlí moudrý poustevník, co ho
může rovnou pokřtít.
Bude ta svatba, nebo nebude?
Války je šťastně konec. Karel Veliký vyhrál, Ruggiero je pokřtěn a Rinaldo
mu slíbí ruku své sestry Bradamante. Jenže to zapomněli říct otci –
vévodovi Haimonovi, který mezitím přislíbil ruku Bradamante Leonovi,
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 44NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 44 27.01.2022 10:39:5927.01.2022 10:39:59
45
synovi řeckého císaře. Ruggiero (jako ostatně celou báseň) místo rozhodného
činu odjede bojovat do války, kterou vedou Řekové s Bulhary.
Na straně Bulharů je takovým hrdinou, že mu je po porážce Řeků nabídnuta
bulharská koruna. Taky rozšíří svůj fanklub o korunního prince
Leona, syna řeckého císaře Konstantina, který k neznámému hrdinovi
z nepřátelského tábora obdivně vzhlíží. Konstantin ale pomocí zrady
Ruggiera zajme. Leon ho osvobodí a Ruggiero je opět zmítán mezi láskou
a povinností, v tomto případě v podobě vděčnosti k Leonovi, kterému
je Bradamante oficiálně zaslíbena.
Ta se chudák mezitím snaží zabránit nechtěné svatbě a přesvědčí
Karla Velikého, aby vyhlásil turnaj. Kdo z rytířů jí dokáže vzdorovat
od úsvitu do západu slunce, za toho se provdá. Počítá s tím, že Leona
hravě vyřídí, jenže netuší, že ten za sebe poslal bojovat Ruggiera. Ten
vázán povinností vůči Leonovi se musí snažit – a skutečně vyhraje.
Bradamante pořád netuší, kdo ji to porazil, ale Marfise připadá divné,
že se bratr Ruggiero neukázal, a tak prosadí ještě jednu zkoušku. Protože
Ruggiero požádal o ruku Bradamante jako první, je třeba počkat
na jeho návrat a pak uspořádat ještě souboj s ním. Leon chce za sebe
opět poslat svého hrdinu, jehož totožnost stále nezná. To ovšem definitivně
rozřeší Ruggierovo dilema, protože dost dobře nemůže bojovat
sám se sebou. Leon se velkoryse vzdá Bradamante a Ruggiero je korunován
bulharským králem. Už to vypadá, že se stihne aspoň zásnubní
hostina, ale ve chvíli závěrečné párty turnaje se objeví černý rytíř
Rodomonte a vyzývá Ruggiera na souboj za to, že zradil saracénskou
stranu. Za nastávajícího ženicha se hned nabídne několik hrdinů v čele
s Rolandem a Rinaldem, ale Ruggiero je odhodlán se do souboje pustit.
Nakonec po nervydrásajícím boji Rodomonta zabije. Jestli si ale myslíte,
že Ariosto stihl tu svatbu napsat, jste na omylu…
/ Patricie Částková /
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 45NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 45 27.01.2022 10:39:5927.01.2022 10:39:59
46
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 46NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 46 27.01.2022 10:40:0127.01.2022 10:40:01
47
Michal Heriban (Lev), Václava Krejčí Housková (Bradamante),
Tomáš Král (Melisso) a Eva Kývalová (Oberto)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 47NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 47 27.01.2022 10:40:0427.01.2022 10:40:04
48
Who’s who, or, how to quickly get your
bearings in a Baroque opera
On stage
Ruggiero – a knight from a Saracen camp. He is unaware that his father
was a Christian king who was killed by his brothers-in-law
when they defected to the Saracen camp. The orphaned Ruggiero
was brought up by the mage Atlante. During a battle at
Montalbano, Ruggiero meets the famous Christian warrior Bradamante,
and they fall in love. The marriage to which they are predestined
is unfortunately frustrated by a series of events.
Bradamante – a female knight from the ranks of a Christian army. She
is the sister of Rinaldo (about whom Händel also wrote an opera)
and the daughter of Duke Haimon. Aside for the performance
of heroic acts, she spends a lot of time searching for Ruggiero
so that they can finally get married. She travels to Alcina’s island
disguised as the knight Ricciardo.
Alcina – a sorceress on an island in the Indian Ocean. She has two
sisters, Morgana and Logistilla. For Ariosto, Alcina and Morgana
are personifications of physical love, while Logistilla represents
spiritual love. When her lovers start to bore her, Alcina enchants
them into the forms of animals and trees. However, she truly
falls in love with Ruggiero.
Morgana – an enchantress, and Alcina’s sister. In Ariosto’s work she’s
reduced to playing second fiddle to her sister, but Händel gave
her a lot more space. From the original epic Orlando in Love we
know that she is also Merlin’s famous rival, Morgan le Fay.
Melisso – Bradamante’s tutor, who sets off with her to save Ruggiero.
This of course was originally the enchantress Melissa, a pupil of
Merlin’s, who helped Bradamante with more than just Ruggiero’s
rescue. Händel evidently wanted to have a bass role in his opera,
and so changed her into Melisso.
Oronte – the leader of Alcina’s guards. He is in love with Morgana, but
she just toys with him and constantly searches for new lovers.
In an attempt to put an end to her desire for Ricciardo (i.e. Bradamante
in disguise), Oronte triggers a chain of events that ends
in the disintegration of Alcina’s paradise.
Oberto – a boy, the son of the paladin Astolfo, whom Alcina has transformed
into a lion. He keeps trying to find out what has happened
to his father.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 48NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 48 27.01.2022 10:40:0427.01.2022 10:40:04
49
Atlante – a powerful mage, and Ruggiero’s tutor. He tries to prevent
Ruggiero and Bradamante from marrying, because he knows
from Merlin’s prophesy that although it will bring Ruggiero glory,
it will also lead to his early death. In the opera, Melisso takes
on his appearance in order to persuade Ruggiero to leave Alcina
and return to his duties and to Bradamante.
A few musical terms
Castrato/Countertenor – castratos were the true pop stars of Baroque
opera. However, they paid a high price for their abilities.
In order for boys to retain their high voices once they reached
adulthood, they were castrated before their voice broke. They
sang female roles in places where women weren’t allowed on
stage. Today they have been replaced by countertenors – instead
of undergoing a surgical procedure, countertenors utilise a singing
technique that allows men to sing in a voice that’s similar to
a woman’s. If you want to know more, watch the film Farinelli.
Da capo aria – this has a ternary, or ‘ABA’ form: the first part is repeated.
This isn’t out of any laziness on the composer’s part.
Imagine discovering that the tulips outside your home are bro-
ken – part A represents your crying over the destroyed flowers.
The tyre tracks indicate that it is your neighbour who’s at fault –
part B displays your change in emotion as you head off to confront
your neighbour with murder in your heart. The neighbour
apologises, saying they skidded by mistake, and then promises
to get you some new tulips – part A returns for a second time, as
the first feeling also returns, though it’s not quite the same: you
are still sad because of the broken tulips, but you’re now thinking
about what the new ones will be like. That’s how the da capo
aria works.
Recitative – so, in an opera nobody speaks? That’s not true, but
speech occurs in a specific form called recitative. Melodic ari-
as express emotion, while recitative is based on how people
normally speak, and serves to move the plot forward and bring
new information, e.g. that an enemy army is approaching.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 49NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 49 27.01.2022 10:40:0427.01.2022 10:40:04
50
Continuo – a group of instruments which you’ll find in the orchestra
for every Baroque opera, which is fundamentally dedicated to
accompanying recitative. Baroque composers gave the performers
of their works a notable degree of freedom, and so the composition
of a continuo can vary. Typically, however, it consists
of a harpsichord, a cello and a theorbo (a type of bass lute), and
sometimes a bassoon or other instrument may be added. The
composer only provided musicians with a “basso continuo”,
a bass notation – a simple line of the deepest notes with a numbered
legend (a simplified version is still used today to represent
guitar chords), and the rest was left up to the players. Their
task was to create the proper atmosphere as a background to
what was said in the recitative.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 50NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 50 27.01.2022 10:40:0727.01.2022 10:40:07
51
Monika Jägerová (Bradamante) a Mirella Hagen (Morgana)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 51NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 51 27.01.2022 10:40:0927.01.2022 10:40:09
52
Speak, O heart of mine…
The first thing people associate with the name Georg Friedrich Händel
(1685–1759) is probably his oratorio Messiah with the famous Hallelujah
Chorus. The list of works by this giant of Baroque music contains
over 600 items, of which 46 are operas. This may seem like quite
a small proportion, but opera was Händel’s passion throughout his life,
and even his oratorios and cantatas demonstrate his masterful feeling
for theatre.
The young Händel had his first major encounter with opera
in Hamburg in 1703, but after three years the centre of German opera
failed to satisfy him, and so he headed for Italy. He gained experience
there, and found success as an organist, a harpsichordist, and above
all as a composer. In 1710 Händel received an invitation from the court
of Hanover, and so he returned to Germany. However, when it became
clear that the prince-elector Georg Ludwig, the future king George I of
England, wasn’t willing to invest further in the expensive operation
of the opera house there, Händel requested a holiday and travelled
to England, where opera wasn’t particularly well established. Sixteen
years had passed since Purcell’s death, and the land was dominated
by Italian artists. The director of the London Opera, the Theatre Royal
Haymarket, was at that time Aaron Hill, a writer, translator, chemist
and shipbuilder, and primarily a far-sighted man. As soon as Händel
arrived, Mr Hill awarded him a commission for an opera, and in February
1711 the composer experienced his first London triumph – the
premiere of Rinaldo. Händel returned to Hanover for a short period,
but it wasn’t long before he asked for another holiday with the plan
of settling down in London for good. Almost fifty years of triumphs
and travails lay ahead of him, during which he not only managed to
perform organisational work at the theatre, but also, and primarily,
composed a great many works. England became his home, and even
though his opponents occasionally saw hope that he might return to
Germany, he remained there to the end, dying a British citizen.
Where did Alcina come from?
Just as with other operas by Händel, we don’t know why he chose the
story of the sorceress Alcina as the theme for a new opera. However,
Alcina wasn’t Händel’s first magical outing, and neither was it the
first he had drawn from Ariosto’s epic, which was still popular at that
time, and easily available to the English public thanks to the existence
of several translations.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 52NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 52 27.01.2022 10:40:0927.01.2022 10:40:09
53
Individual episodes from Orlando Furioso had already been
tapped by a series of composers before Händel, and Alcina’s magical
island and the incident with Ruggiero had appeared on opera stages
relatively often. One of the oldest we have information about was the
nautical pastoral play Alcina by Sebastian Martini, which premiered
in Ferrara in 1609. However, Händel’s main source was the libretto of
L’isola di Alcina by Antonio Fanzaglia (1701–1735), which was originally
set to music by the Italian composer Riccardo Broschi (1698–1756),
the brother of the famous castrato Farinelli. The opera was staged
during the 1728 carnival season in Rome, and Händel probably obtained
the libretto during a visit to Italy one year later.
The basis for the opera version of Alcina was two works which
appeared at the turn of the 16th century and have a direct connection
with the 200-years-younger libretto we know – Orlando Innamorato
(Orlando in Love) and Orlando Furioso (The Frenzy of Orlando). The
author of Orlando Innamorato is Matteo Maria Boiardo (1441–1494),
a noble from the court of Ferrara, where stories featuring Breton
knights and plenty of magic and questing were popular. Aside from
details about individual heroes, in Orlando Innamorato we also discover
the origins of several magical items which appear in Alcina. One
of these is Angelica’s ring, which is brought to the island by Melisso,
who forces Ruggiero to put it on. Angelica was an enchantress, and
thanks to the ring, she was able to become invisible. If someone
else puts it on their finger, all illusions disappear for them, and they
see things as they really are. Angelica is the heroine in a series of
episodes in which Roland and Rinaldo take turns to fall in love with
her. However, only one thing is important for us – the battle at Montalbano,
where two of the main characters in our opera find them-
selves on opposite sides – the Saracen knight Ruggiero and the Christian
warrior Bradamante. Aside from the discovery that Renaissance
knightly cantos are very balanced gender-wise (how modern!) – this
is the moment in which the two of them fall in love with each other.
The real reason our characters Ruggiero and Bradamante ended
up in the story is purely pragmatic and political. Boiardo’s ruler Ercola
d’Este tasked him with improving the genealogy of Ferrara’s ruling family,
and thus the legend of the marriage of Ruggiero and Bradamante
came into being, as it was their progeny that became the founders of
the house of d’Este. Unfortunately, Biardo didn’t manage to bring the
tale to its happy end, and so we find ourselves at Orlando Furioso,
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 53NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 53 27.01.2022 10:40:0927.01.2022 10:40:09
54
which was written by the Italian poet Ludovico Ariosto (1474–1533),
who decided to write a sequel to Orlando Innamorato around ten years
after Boiardo’s death. Ariosto worked on Orlando for almost thirty
years – he started in 1504 and never actually finished it.
The libretto of L’isola di Alcina is based on the 6th and 7th cantos
of Orlando Furioso, but the episode about Alcina’s seduction of
Ruggiero and his escape from the island has been extended via the
addition of his fiancée Bradamante, who appears accompanied by the
enchantress Melissa in order to save Ruggiero. Fanzaglia also added
the character of Oronte, the leader of Alcina’s guards, and gave more
space to Morgana.
Changes to the libretto
We don’t know the identity of the librettist that contributed alterations
to Händel’s libretto. Even though Händel left the plot of the
libretto intact and kept all 9 scenes, he still made some changes. He
was certainly aiming not only for an increase in dramatic effect, as
the changes to the allocation of arias to be sung by different individuals
gave him the tool he needed to create more clearly defined and
more interesting characters. He lowered the number of arias from the
original 34 to 24. Five of these underwent small changes and were
sung by different characters, and thus took on a different meaning.
For instance, the moving “Si, son quella”, which was originally sung
by Bradamante, became Alcina’s beautiful declaration of love and
faithfulness to Ruggiero, and “Mi restano le lagrime”, which was originally
intended for the moment when Oronte left Morgana, is truly
heart-breaking when heard from the lips of Alcina. The famous “Verdi
prati”, which in Broschi’s version was sung by Bradamante at the end
of the 1st act when she appears just before Alcina’s great cursing
scene “Ombre pallide”, sounds totally different as Ruggiero’s nostalgic
look at the place where he’s experienced so many happy moments,
and now is supposed to destroy. The original duet of Ruggiero and
Bradamante at the moment when he recognises his fiancée was
changed into Oronte’s “Un momento di contento” as a happy thought
about reconciliation with Morgana, and simultaneously his movement
to a different place, creating that perfect balance between dramatic
and lighter moments that’s so typical of Händel.
The newly added arias enable the characters to be described
more finely, as in the case of Bradamante’s explosion of desperation
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 54NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 54 27.01.2022 10:40:0927.01.2022 10:40:09
55
“Vorrei vendicarmi”, from which it is clear that she really is a famous
warrior, and not just a breathless little girl. The same goes for Morgana’s
aria “Tornami a vagheggiar” in the moment when she believes
that Bradamante, who is disguised as a man, loves her. It is a magical
musical depiction of both Morgana’s excitement and her fickle nature
when it comes to love. Another change to the opera in contrast to
the original was the transformation of the enchantress Melissa into
Melisso, Bradamante’s tutor, so that Händel could have a bass role. He
also added the character of a boy called Oberto, who is searching for
his father.
Choirs were not commonly used in Baroque operas, and the final
number was usually sung by all the soloists together, even though
they were labelled as a choir in the score. However, Alcina appeared
at a time when Händel had already had several oratorios successfully
performed at the theatre, and so it is possible that this fact, plus the
existence of a choir at Covent Garden, led him to write a real choir
number for Alcina. The dance pieces were already present in Broschi’s
opera, and Händel left them exactly where they were. The reason
for this was that he had access to the French Marie Sallé dance
troupe, which had taken part in his previous opera Ariodante. Contemporary
productions of Alcina typically leave the dance numbers
out, which is a shame, because they are not just there for show. You
will hear most of them in our production, even if they are not always
in their original locations, as their purpose is what Händel intended –
they complement the story and complete the atmosphere of an island
filled with magic.
Händel had a weakness for his enchantresses, and always gave
them the most beautiful music in the opera. They were never totally
negative characters. Alcina is a masterfully described figure who is
first shown to us as a happy woman in love. She gradually transforms
before our eyes into a tragic heroine, and her aria “Ah! mio cor” is
an excellent depiction of a woman oscillating between sorrow, love,
wounded pride and vengeful anger, culminating in the next number
“Ombre pallide” as she desperately tries to find the magical power within
her to prevent her lover from fleeing. That she has another totally
human side is demonstrated by the following aria “Ma quando tornerai”,
where she threatens Ruggiero before showering him in heartfelt pleas
in the contrasting central part. Her final aria, “Mi restano le lagrime”,
sees her admitting that she has lost her love.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 55NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 55 27.01.2022 10:40:0927.01.2022 10:40:09
56
Händel’s operas usually contain a single great theme. In the case
of Alcina it is the many-faceted nature of love – most of the main
characters are searching for a love they believe to be true, or striving
to hold on to it. The exception here is Ruggiero, whose affections are
split between two women. It is perhaps because of this split that
Händel didn’t give him any romantic arias, which is unusual for a role
intended for a castrato.
Händel and his singers
Händel’s musical borrowings from his own works, and his drawing of
inspiration from other composers, are often the subject of discussion,
but in the Baroque era it was a totally normal practice, and so we can
hear the influence of Telemann, Keiser and Bononcini in his works.
The transfer of musical numbers from Händel’s previous compositions
also occurred with Alcina. For example, Morgana’s famous aria “Tornami
a vagheggiar” had its origin in Händel’s cantata Oh, come chiare
e belle composed 27 years earlier. However, the thing which really
had a formative influence on Händel’s musical language and served as
a source of inspiration was his singers. He was able to make maximum
use of their abilities, and when necessary, provide help in the event
of insufficiencies.
Alcina was created for singers whom the composer knew
well from previous collaborations. One of them, the Italian soprano
Anna Maria Strada del Pò, was his prima donna for many years and
the only one who did not leave for his rival, the Opera of the Nobility.
Händel rewarded her with beautiful roles, and Alcina was the
most wonderful of these. Even though she had a dazzling voice and
was an excellent actress, according to contemporary accounts her
face appeared unattractive while singing and apparently earned her
the nickname The Pig. London audiences mainly went to the opera
because of the singers, and Strada was definitely one of those who
drew the crowds.
In 1733 Händel managed to engage the castrato Giovanni Carestini,
who was famed for his impressive vocal range. Händel shortly discovered
that he wasn’t just a great performer of brilliant, swift arias,
but had the same talent for conveying slow lyrical numbers. It was for
him that Händel wrote the celebrated heart-rending aria “Scherza infida”
in Ariodante, and the composer provided him with the opportunity
to get the maximum out of both singing styles as Ruggiero in Alcina.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 56NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 56 27.01.2022 10:40:0927.01.2022 10:40:09
57
While London was dominated by Italian singers when Händel
began his career there, in later years the proportions changed, and
a number of English names appeared in the original cast for Alcina.
One of these was the actress who played Morgana, Cecilia Young,
who was considered one of the best English sopranos of her time.
The tenor John Beard was a long-term collaborator with Händel, and
not only played a large number of roles in his operas, but also sang
in almost all of his English oratorios. At a time when the fame of castratos
was at its zenith, Händel wrote leading roles for Beard such as
Samson, Judas Maccabeus and Jephthah. Händel created the bass
role of Melisso for his fellow German Gustav Waltz, who also worked
with him regularly.
Alcina in London
It isn’t known when Händel started composing Alcina. The only recorded
date is 8th April 1735, which was written in the manuscript of
the opera as the day work finished on it. At least a hint is provided by
the fact that Ruggiero’s aria “Bramo di triumpher”, which Händel cut
from Alcina before the premiere, was heard during the premiere performance
of the oratorio Athalia on 1st April 1735.
The only information we have about the preparations for the
opera was recorded for posterity in the diary of one Mary Pendarves
Delany, Händel’s admirer, friend and pupil of many years. On April 12th
she went with her sister to the first rehearsals in Händel’s house on
Brook Street and wrote: Yesterday morning my sister and I went to
Mr. Handel’s house to hear the first rehearsal of the new opera Alcina.
I think it is the best he ever made, but I have thought so of so many,
that I will not say positively ’tis the finest, but ’tis so fine I have not
the words to describe it… Whilst Mr. Händel was playing his part,
I could not help thinking him a necromancer in the midst of his own
enchantments. Somewhere between 8th April and the premiere, the
boy Oberto was added to the opera, along with four scenes dedicated
to him. This was evidently due to the mention in the London Daily
Post on 3rd April of the successful performance of the 15-year-old William
Savage in the role of Joas, which apparently was met with wild
applause. The dancers were from the group led by Marie Sallé, who
danced solo. Even though the London press didn’t really comment on
her performance, she wasn’t very successful with the audience. In Alcina
she appeared in the role of Cupid in men’s clothing, which earned
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 57NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 57 27.01.2022 10:40:0927.01.2022 10:40:09
58
her hissing from the audience. At the end of the season, Sallé went
back to Paris with her ensemble. Later performances of the opera in
November took place without the dance numbers.
Alcina was Händel’s last great success in the opera genre. In the
season after the premiere on 16th April 1735, the opera saw 18 repeat
performances, which is a number that was exceeded only by the opera
Admeto. Alcina returned to the Theatre Royal Covent Garden in
November 1735 and June 1736. There were no further performances,
and Alcina didn’t return to the opera stage until 1928 in Leipzig.
Alcina in the Baroque era and today
Writers and dramatists of the Renaissance often turned to ancient
works of literature for inspiration. This was also the case with Ariosto,
and his tale about Alcina and her enchanted island bears immediately
clear similarities with the episode concerning the sorceress
Circe in Homer’s Odyssey. Other connections can be found, these
being to the tale of Hercules and to Virgil’s Aeneid. Just like the ancient
heroes Hercules and Aeneas, Ruggiero stands before a fateful
choice – should he follow the hero’s path, and fulfil his destiny, which
will bring him not only glory but also an early death, or enjoy a long
and satisfying life but die unsung. At the same time, the tales in
Orlando Furioso are full of allegories, which are supposed to provide
the reader with moral lessons. It is also for this reason that on his
journey across the magical island Ruggiero meets allegorical monsters,
which he must fight. He is able to defeat a pack of monstrous
characters representing the vices, but is suddenly powerless when
presented with Alcina’s allegories of delight.
Baroque theatre naturally saw a theme like Alcina as an opportunity
to bring adventure and a romantic story to the stage with the
“il meraviglioso” effect, the intention being to move and impress spectators.
Awe-inspiring stage effects that leave the viewer amazed were
something that 17th and 18th century audiences expected from an
opera. Librettos were chock-full of scenographic elements, wrecked
ships, burning palaces, the sudden appearances of gods, allegorical
figures, wizards, and supernatural beings hovering over the stage in
the clouds or transported in carriages pulled by hippogriffs or dragons.
Even though Händel never rejected the use of spectacle in his
works, he had the unbelievable ability to create oratorical stories that
remain relevant even today, as they are first and foremost about
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 58NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 58 27.01.2022 10:40:0927.01.2022 10:40:09
59
people and their strengths and weaknesses. While his heroes may
have come from ancient or Renaissance books, he transformed them
into normal mortals who are just like the people around them, and like
us. His Ruggiero isn’t just a knight, his story is an educational allegory
about a hero at the crossroads of a journey to glory and death or to
a long life without fame. He’s a normal bloke who needs to choose
between two women, both of whom he loves. Any one of us could find
ourselves in a similar situation.
Many contemporary productions portray Alcina as a selfish sorceress
who turns rejected lovers into animals. Our conception returns
to Händel’s theme of the many forms love takes, and the search for
the right one, one that lasts your whole life long. While Ariosto wrote
that the palace belonging to Alcina’s sister Logistilla has walls made
from stones that are so perfectly polished, a person can use them
as a mirror, but what is seen looking back is the person’s soul, Alcina’s
palace contains mirrored walls that show the characters a view of
how they really are, what is hidden deep inside them. After all, mirrors
have always belonged to the world of magic.
A love story, heroes, allegories – Händel managed to express
them all through incredibly impressive music. He took a humble approach,
and doesn’t need a huge orchestra or choir to move us: one of
the most beautiful moments in Alcina is just for a cello and a human
voice. It wasn’t for nothing that Beethoven said of him: Go to him and
learn how to achieve great effects through simple means.
/ Patricie Částková /
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 59NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 59 27.01.2022 10:40:1027.01.2022 10:40:10
60
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 60NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 60 27.01.2022 10:40:1127.01.2022 10:40:11
61
Stanislav Stanek (Atlante) a Kangmin Justin Kim (Ruggiero)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 61NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 61 27.01.2022 10:40:1227.01.2022 10:40:12
62
Inscenační tým
Václav Luks studoval na konzervatoři v Plzni, na Akademii múzických
umění v Praze a studia završil specializovaným studiem staré hudby
na švýcarské Schole Cantorum Basiliensis ve třídě Jörga-Andrease
Böttichera a Jespera Christensena (obor historické klávesové nástroje
a historická provozovací praxe). Během studií v Basileji i v následujících
letech koncertoval jako sólový hornista Akademie für Alte Musik Berlin
po celé Evropě i v zámoří. Po návratu ze zahraničí v roce 2005 přetvo-
řil komorní soubor Collegium 1704, který založil již za studií, v barokní
orchestr a založil vokální soubor Collegium Vocale 1704. Pod jeho vedením
soubory hostují na prestižních festivalech a účinkují ve významných
koncertních síních. Jejich nahrávky si získaly nejen velký ohlas
publika, ale i četná ocenění kritiky včetně cen jako Trophées, Diapason
d’Or či Preis der deutschen Schallplattenkritik. Kromě intenzivní práce
s Collegiem 1704 Václav Luks spolupracuje také s dalšími uznávanými
soubory jako Netherlands Bach Society, Camerata Salzburg, Akademie
für Alte Musik Berlin, La Cetra Barockorchester Basel nebo Dresdner
Kammerchor. Při benefičním koncertu na obnovu Notre Dame dirigoval
Václav Luks Orchestre National de France. V roce 2021 mu francouzská
rozhlasová stanice France Musique věnovala pět dílů seriálu
Grands interprètes de la musique classique. V květnu 2021 dirigoval
Collegium 1704 při zahajovacím koncertu mezinárodního hudebního
festivalu Pražské jaro. Spolupracoval s mezinárodně proslulými pěvci
jako Karina Gauvin, Vivica Genaux, Ann Hallenberg, Martina Janková,
Philippe Jaroussky, Magdalena Kožená, Bejun Mehta, Sara Mingardo,
Adam Plachetka a Andreas Scholl. Na operních a divadelních představeních
spolupracoval Václav Luks s režiséry jako Willy Decker, Ondřej
Havelka, Ursel Herrmann, Jiří Heřman, Louise Moaty, J. A. Pitínský nebo
David Radok. Collegium 1704 pod jeho vedením nahrálo hudbu k dokumentu
Petra Václava Zpověď zapomenutého i k jeho chystanému filmu
Il Boemo o životě Josefa Myslivečka, na němž se Václav Luks podílí
také jako hlavní hudební poradce. Jeho aktivity sehrály významnou roli
v oživení zájmu o dílo českých skladatelů Jana Dismase Zelenky a Josefa
Myslivečka a také v posílení česko-německých kulturních vztahů
skrze znovuobjevování společných hudebních tradic obou zemí.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 62NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 62 27.01.2022 10:40:1227.01.2022 10:40:12
63
Jiří Heřman vystudoval zpěv na konzervatoři v Plzni a operní režii
na pražské AMU. Renomé si získal jak komorními projekty v netradičních
prostorách, tak inscenacemi na velkých operních jevištích. K těm
prvním patří např. Lamenti (2004), původní scénická meditace na text
F. Micieliho a hudbu Michala Nejtka, uvedená v Universálním prostoru
NoD, v divadle Schlachthaus Theater ve švýcarském Bernu a na festivalu
Rio Cena Contemporânea v brazilském Riu de Janeiro, nebo česká
premiéra duchovní hry B. Brittena Curlew River (2005) v bývalém kostele
sv. Máří Magdalény na Malé Straně (České muzeum hudby) v rámci
festivalu Struny podzimu. Na velkém jevišti se představil v plzeňském
Divadle J. K. Tyla Saint-Saënsovým Samsonem a Dalilou (2002), Wagnerovým
Bludným Holanďanem (2004), který získal Cenu Sazky a Divadelních
novin, a Gounodovým Faustem a Markétou (2013). V letech
2007–2012 byl uměleckým šéfem Opery Národního divadla. Nastudoval
zde šest inscenací, které získaly mimořádný ohlas publika i kritiky –
Monteverdiho Orfea, Dvořákovy opery Rusalka a Jakobín, Hry o Marii
B. Martinů, Wagnerova Parsifala a Brittenovu Glorianu. K jeho dalším
uměleckým počinům patří originální scénické zpracování Schubertovy
Zimní cesty (2013) v prostoru filmového ateliéru č. 4 na pražském Barrandově
a v roce 2014 činoherní Lorcova Yerma v Jihočeském divadle,
Rusalka v Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, Fibichova opera Pád
Arkuna v Národním divadle v Praze (2014), Pucciniho Tosca v Janáčkově
opeře NdB (2015), Řecké pašije B. Martinů v Aalto-Musiktheater
v Essenu (2015), Pucciniho Madama Butterfly v pražském Národním divadle
(2016), dvojvečer Epos o Gilgamešovi B. Martinů a Dido a Aeneas
H. Purcella v Janáčkově opeře NdB, který získal cenu Divadelních novin
za Hudební inscenaci roku 2016. Z nedávných inscenací v Janáčkově
opeře NdB to jsou Dvořákův Čert a Káča (2016), česká premiéra opery
Láska na dálku K. Saariaho (2017), která získala cenu Divadelních novin
za Hudební inscenaci roku 2017, mimořádné projekty s brněnským
operním souborem Gounodův Faust a Markéta (2017) a Smetanova Libuše
(2018), která získala cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci
roku 2018, určené pro BVV, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, které
zahájily festival Janáček Brno 2018, Straussův Růžový kavalír (2019),
Nabucco (2021) a Řecké pašije B. Martinů (2021). V rámci Pražské-
ho Quadriennale 2015 působil jako komisař pro sekci Hudba a prostor.
Od ledna 2015 je uměleckým šéfem Janáčkovy opery NdB.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 63NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 63 27.01.2022 10:40:1227.01.2022 10:40:12
64
Dragan Stojčevski se narodil v Pančevu na území bývalé Jugoslávie.
Vystudoval obor scénografie na DAMU v Praze u prof. J. Duška,
v současnosti pokračuje na stejné škole v doktorandském studiu.
Vedle těchto studií absolvoval také stáž na pražské AVU v ateliéru
V. Kokolii. Kromě scénografie pro divadlo realizoval řadu instalací
a uměleckých intervencí ve veřejném prostoru. Intenzivně se zabývá
tvorbou site-specific projektů, často ve spolupráci se skupinou Mamapapa
jak v Čechách, tak i v zahraničí. Své projekty realizoval v archeologických
lokalitách, v muzeích, v místech opuštěných industriálních
zón či v rurálním prostředí. Jeho scénografická tvorba pro diva-
dlo za poslední dobu: Dobře placená procházka (Západočeské divadlo
v Chebu, 2012), Labyrint světa a ráj srdce (Divadlo Drak, Hradec
Králové, 2015), Král jelenem (Západočeské divadlo v Chebu, 2015),
Řecké pašije (Státní divadlo Essen, 2015), Ženy na pokraji nervového
zhroucení (Západočeské divadlo v Chebu, 2016), Pýcha a předsudek
(Divadlo Jatka78, Praha, 2016), Experiment myší ráj (Národní divadlo,
2016), Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas (Národní divadlo Brno,
2016), Dynastie: Lehman Brothers (Husa na provázku, 2017), Noční
sezóna (Národní divadlo, 2017), Faust (Stavovské divadlo, 2018), Hráč
(Husa na provázku, 2018), Amerika (Husa na provázku, 2018), Příhody
lišky Bystroušky (Národní divadlo Brno, 2018), Proslov k národu (Nová
scéna, Národní divadlo, 2019), Král Oidipús (Národní divadlo, 2019),
Romeo a Julie (Divadlo ABC, 2019), Garsonky (Divadlo Archa, 2019)
a Řecké pašije (Národní divadlo Brno, 2021).
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 64NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 64 27.01.2022 10:40:1227.01.2022 10:40:12
65
Alexandra Grusková se narodila roku 1968 v Bratislavě.
Na Střední uměleckoprůmyslové škole vystudovala restaurování
a ve studiu dále pokračovala na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických
umění v Bratislavě v oborech scénografie a kostýmní návrhářství.
Na katedře scénografie působí od roku 2000 jako pedagog a od roku
2008 jako docent. Spolupracuje s předními divadelními režiséry v Čechách
a na Slovensku, věnuje se operní, taneční i činoherní tvorbě.
K jejím profilovým inscenacím patří Pucciniho Tosca a Madama Butterfly,
Jiráskova Lucerna a Franzův balet Zlatovláska pro pražské Národní
divadlo, Shakespearův Hamlet, Večer tříkrálový a Zkrocení zlé ženy,
Rostandův Cyrano z Bergeracu, Wildeův Ideální manžel, Marivauxovy
Strategie a rozmary, Brittenův Peter Grimes a Bartókův Hrad knížete
Modrovouse pro Slovenské národní divadlo v Bratislavě, Prodaná nevěsta,
Tosca, dvojvečer Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas, Příhody
lišky Bystroušky a Řecké pašije pro Janáčkovu operu NdB, Romeo
a Julie pro Balet NdB, Shakespearův Macbeth, Čechovův Racek, Maryša
bratří Mrštíků, Ibsenova Heda Gabler, Tajovského Statky zmätky
pro Divadlo Andreje Bagára v Nitře, muzikály Excalibur pro pražské
divadlo Ta Fantastika, West Side Story a Mrazík pro Divadlo Nová scéna
v Bratislavě, Řecké pašije B. Martinů pro Státní divadlo v Essenu.
Jako architektka a kostýmní návrhářka spolupracuje také s filmem
a televizí. Za všechny produkce zmiňme televizní filmy Amálko, já se
zblázním, Dlouhá krátká noc, Vůle a představa manželů Andrássyových
(Slovenská televize), filmy Vadí nevadí (Studio honza), Květy sakury
(Arina), Pokoj v duši (Forza), Panelák (televize JOJ), Tma (Film Studio
Gatteo), Květy a Lucie (Oreo). Několikrát byla nominována na slovenskou
divadelní cenu DOSKY, kterou dvakrát získala. V roce 2004 jí byla
udělena Cena Tatrabanky za umění.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 65NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 65 27.01.2022 10:40:1227.01.2022 10:40:12
66
Daniel Tesař je původním povoláním dělník. Od roku 1999 působí
jako světelný designér a spolumajitel obchodní společnosti v tomto
oboru. V minulých letech spolupracoval s choreografem Janem Kodetem
na světelném designu k choreografiím Gates (2000), Danse
Macabre (2001), Cala Estreta (2002), Lola and Mr. Talk (2003),
Zlatovláska (2006), (e)MOTION PURE (2007) a Camoufl AGE (2009).
Dlouhodobě spolupracoval také s choreografkou Věrkou Ondrašíkovou,
např. na inscenacích Aigues Mortes (2004), Unique (2006)
a IN FINITO (2007). S režisérem Michalem Langem v letech 2004–2007
spoluinscenoval řadu her ve Švandově divadle. Pro taneční soubor
DOT 504 vytvořil světelný design k představením Hidden Landscape
(2008) a 100 Wounded Tears (2009). Od roku 2004 se podílí na vizuální
stránce operních inscenací režiséra Jiřího Heřmana – Wagnerův
Bludný Holanďan (2004) pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni, původní projekt
Lamenti pro sdružení in spe (2004), Brittenova duchovní opera
Curlew River inscenovaná v prostoru Českého muzea hudby v Praze
(2005), scénické provedení Schubertovy Zimní cesty v barrandovském
filmovém ateliéru (2013) či Monteverdiho Orfeo (2007), Dvořákova
Rusalka, Hry o Marii Bohuslava Martinů (obě 2009), Wagnerův
Parsifal, Dvořákův Jakobín (obě 2011), Brittenova Gloriana (2012),
Fibichův Pád Arkuna (2014) a Madama Butterfly (2016) pro pražské
Národní divadlo, Pucciniho Tosca (2015), dvojvečer Epos o Gilgamešovi
a Dido a Aeneas (2016) a Dvořákův Čert a Káča (2016), Láska
na dálku (2017), Faust a Markéta (2017), Libuše (2018), Příhody lišky
Bystroušky (2018) a Růžový kavalír (2019) pro NdB. S Baletem ND
spolupracoval na inscenacích Šípková Růženka, Amerikana III a Louskáček
a Myšák Plyšák. V letech 2013–2016 vytvořil světelný design
pro inscenace Verdiho Síly osudu (Divadlo F. X. Šaldy Liberec), Vojáka
a tanečnice B. Martinů (Divadlo J. K. Tyla v Plzni) a Bizetovy Carmen
a Ponchielliho Giocondy (NdB) v režii Tomáše Pilaře. Spolupracuje také
jako technický produkční s festivaly 4+4 dny v pohybu, Tanec Praha
a Divadelná Nitra a na workshopech Institutu světelného designu.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 66NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 66 27.01.2022 10:40:1227.01.2022 10:40:12
67
Jan Kodet se narodil v roce 1968 v Praze a patří k předním představitelům
současné české taneční scény. Taneční základy získal
ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy (později TD
Praha). Zde měl možnost pracovat s předními osobnostmi moderního
tance té doby (Ivanka Kubicová, Jan Hartmann, Marcela Benoniová).
Po absolutoriu na Katedře tance HAMU – oboru pedagogika moderního
tance u prof. Ivanky Kubicové – tančil v řadě zahraničních divadel,
např. Dance Berlin, S.O.A.P. Dance Theatre Frankfurt nebo Ballet
Gulbenkian (Lisabon). Tam se setkal s mnoha světovými choreografy.
Nejdůležitější pro něj ale zůstává portugalský choreograf Rui Horta,
v jehož skupině několik let tančil a posléze pracoval i jako jeho asistent,
a to v řadě evropských souborů (Cullberg Ballet, Compagnie
National de Marseille, Icelandic Ballet aj.). Jako pedagog vyučoval
na mnoha zahraničních školách a workshopech. Sám je spoluzakladatelem
a uměleckým šéfem International Contemporary Dance Workshop
Prague (ICDW). V Praze vyučuje mimo jiné choreografii na Katedře
tance HAMU, spolupracoval s Taneční konzervatoří hl. m. Prahy, TC Praha
a zastává funkci baletního mistra v Baletu ND. Jako choreograf
vytvořil v Čechách i v zahraničí mnoho úspěšných projektů, např. Danse
Macabre, Lola & Mr. Talk (Divadlo Archa), Gates (Trans Dance Europe),
Jade (Gulbenkian Ballet Lisabon), Povídání s Fridou (Taneční
konzervatoř hl. m. Prahy, Balet ND Brno), Argonauti, Human Locomotion
a Bon Appétit (Laterna magika Praha), Zlatovláska, Camoufl•AGE,
Čarodějův učeň, Malá mořská víla (Balet ND v Praze), (e)MOTION PURE:
Light Symphony & Kevel (Divadlo Ponec) a další. Vytvořil choreografie
k mnoha operám režiséra Jiřího Heřmana: Rusalka, Hry o Marii, Parsifal,
Gloriana (vše Opera ND v Praze), Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas,
Faust a Markéta (ND Brno) a další. Velmi si také cení mnohaleté
spolupráce s režisérským duem SKUTR. Mimo taneční projekty to byla
činoherní představení jako např. Sen noci svatojánské, Romeo a Julie,
Bouře (Shakespearovské slavnosti Praha), Kytice (činohra ND Praha),
či Mistr a Markétka (Divadlo v Dlouhé Praha), dále opery Výlety pana
Broučka (NDM Ostrava) a Příběhy lišky Bystroušky na otáčivém hledišti
v Českém Krumlově nebo Hoffmannovy povídky (NdB).
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 67NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 67 27.01.2022 10:40:1227.01.2022 10:40:12
68
Stanislav Stanek (Atlante) a Ray Chenez (Ruggiero)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 68NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 68 27.01.2022 10:40:1427.01.2022 10:40:14
69
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 69NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 69 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
70
Georg Friedrich Händel
Opera o třech dějstvích
Libreto neznámý autor podle libreta
k opeře L’isola di Alcina
Osoby
Alcina, kouzelnice zamilovaná do Ruggiera
Ruggiero, rytíř zaslíbený Bradamante
Bradamante, Ruggierova snoubenka
převlečená za svého vlastního bratra Ricciarda
Oronte, vůdce Alcininých stráží
Morgana, Alcinina sestra
Oberto, mladík, syn krále Astolfa
Melisso, vychovatel Bradamante
Alcina
Překlad Marie Kronbergerová, 2021
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 70NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 70 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
71
1. dějství
1. scéna
Bradamante Ó, bohové! Nevidím tu žádnou stezku!
Melisso Tiše! Z té jeskyně k nám zřejmě přichází nějaká žena.
Morgana Jaký šťastný osud vás k nám vede, odvážní válečníci?
Melisso Rozbouřené moře, vítr nás sem zanesl.
Bradamante A čí je ta šťastná země?
Morgana Tohle je království mocné Alciny.
Melisso Ó, to máme štěstí!
Bradamante Slyšel jsem o její moci a kráse. Ale pověz, je vhodné,
abychom se poklonili vznešené královně?
Morgana Šlechetný válečníku, v mé duši se probouzí sladká láska
k tobě. Očekávejte ji tady. Přijde brzy. Drahý, tvá krásná
tvář, ať se otevírá do úsměvu, mluví, nebo mlčí, má
v sobě cosi, jež se velmi líbí mému srdci. Půvabné oči,
již první pohled mi dal zakusit Amorovu sílu.
2. scéna
Sbor Tohle je vrchol spokojenosti, střed veškerého potěšení.
Toto je elysium žijících, hrdinové zde nacházejí
potěšení.
Bradamante Tady je ten zrádce!
Melisso Mlč. Vznešená královno, Melisso se spolu s válečníkem
Ricciardem pokorně sklání k tvým nohám.
Alcina Byl to váš osud, přátelé, doplout do mého království.
Melisso Vzdáváme chválu nebi. Prosíme tě, abys nám milosrdně
dovolila zůstat, dokud se moře neutiší.
Alcina To mi je moc milé. A ty, Ruggiero, duše moje, ukaž jim
mé království, lesy a studánky.
Ať vidí, kde jsme v přátelském stínu vzájemné lásky
odhalili cudný plamen. Pověz, srdce moje, jak jsem tě
milovala, ukaž jim les, studánku, potůček, kde jsem
mlčela a toužebně vzdychala, před tím, než jsem tě
požádala o milost. Kde, s pohledem upřeným do mých
očí, vzdychaje spolu se mnou, jediným pohledem jsi mi
řekl: trpím a planu stejně jako ty.
Sbor Jen po stezkách slunce ušlechtilé potomstvo dokáže
řídit svou pouť.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 71NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 71 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
72
3. scéna
Oberto Ach, vážení bojovníci, pro smilování, slyšeli jste kdy
o paladinovi Astolfovi?
Melisso O Astolfovi?
Bradamante O bratranci?
Melisso Proč?
Oberto Je to můj otec. Když jsme se zachránili po ztroskotání,
přistáli jsme tu s otcem a dobrotivá Alcina nás velkoryse
přijala, dokonce mého otce zahrnula poctami.
Melisso Co se stalo pak?
Bradamante Asi je jako ostatní proměněn ve zvíře.
Oberto Už jsem ho nenašel a má duše si zoufá. Kdo mi ukáže
drahého otce? Kdo mi vrátí otce, aby mé srdce bylo
zase šťastné? Opouští mě naděje. Má pevná víra se
ztrácí. Láska ve mně nemá klid.
4. scéna
Bradamante Pověz, Ruggiero, poznáváš mě?
Ruggiero Podobáš se Ricciardovi.
Bradamante To jsem přece já, bratr tvé drahé Bradamante.
Ruggiero Mojí? Ne, to se pleteš. Já jsem Alcinin milý.
Melisso Ty, pane bez meče a štítu?
Ruggiero Sloužím lásce. Ta nepoužívá zbraně a nastavuje holou
hruď.
Melisso O svou někdejší slávu nic nedbáš?
Bradamante A co věrnost, již jsi slíbil mé sestře a své nevěstě?
Ruggiero Moje Alcina snad nepřijde? Jste otravní. Ty jsi mi k smíchu,
prostoduchý hlupáku.
Následuji Kupida, miluji jednu krásnou tvář. Nemohu
porušit věrnost. Miláček, který ve mně probudil lásku,
ke mně nepřijde? Nevrátí se? Co dělá? Kde je?
5. scéna
Oronte Vy jste sem tedy přišli, abyste mi ukradli lásku nestálé
ženy? To je vážná urážka. Meč ať rozhodne ten hrozný
spor.
Bradamante Jakou urážku, jakou potupu jsme ti uštědřili?
Oronte Ať to poví meč.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 72NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 72 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
73
6. scéna
Morgana Jsem tu na tvou obranu… jako tvá nepřítelkyně.
Nedbáš toho, že jsi host, ty pyšný! Urazil jsi královnu.
Bradamante Vydáme se jinam.
Morgana To nechci, drahý. Dokáži potrestat Orontovu pýchu.
Bradamante To žárlivost, síla lásky sužuje tvou duši, to, co cítíš
v srdci. Ale to je i mé trápení, krutě je cítím v nitru.
Pro krásnou tvář, kterou nám vzali, se ty, smutný, trápíš.
Jsme rozhořčeni!
Naše láska nedochází naplnění.
7. scéna
Ruggiero Hledám krásný důvod svého trápení. Pojď, ach, pojď
ke mně, drahý můj miláčku.
Toužím vítězit, pouze z potěšení z lásky, ale nejsem
stále spokojen, má duše se chvěje.
Obvykle slávu doprovází ušlechtilý plamen, ale bez lásky
nemůže mít srdce klid.
Oronte Já tedy…
Morgana Smělý Oronte, vzpamatuj se a uznej teď, kdo jsem já
a kdo ty jsi. Chci i nechci jít za tím, co se mi líbí. Můžeš
mi v tom snad zabránit, smělý Oronte?
Oronte A co tvá věrnost přísaze?
Morgana Tu smetl prudký vítr.
Oronte Ale drahá, a co moje bolest?
Morgana Milovat a přestat milovat, to je má vůle. Odcházím,
Oronte, sbohem.
Oronte Zadrž. Poslyš, můj krutý miláčku…
8. scéna
Ruggiero Hledám ji marně, ta krutá žena se nevrací.
Oronte Musím vymyslet novou lež. Jeden žárlivý nápadník ať
je ku prospěchu druhému. Poslyš, Ruggiero, ty opravdu
věříš pohledům a lžím své Alciny?
Ruggiero To říká Oronte?
Oronte Ano. Ty snad nevíš, že tyto lesy v sobě tají tisíce nešťastných
milenců proměněných ve vodu, v chladné
skály, v divou zvěř?
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 73NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 73 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
74
Ruggiero Já dobře vím, jakými pouty ji ke mně svázala láska.
Oronte To pouto je rozvázané.
Ruggiero Miluje jenom mne a touží po mně.
Oronte Ale jdi, ty jsi hlupák. Ricciardo je jejím miláčkem.
Ruggiero Ona se do něj zamilovala?
Oronte Zbožňuje ho. A kvůli němu promění i tebe v divou zvěř.
Ty věříš ženě, prosťáčku?
Když ji vidíš, jak na tebe hledí, jak vzdychá, přemýšlí
a mluví, je možné, že tě jen klame. To vzdychání, lichotky,
dlouhé, prolhané pohledy, vše vrhá tak, aby vypadaly
jako milostné, aniž by však milovala.
9. scéna
Ruggiero Ta nevěrnice! Nevěrná! Tohle má být láska?
Alcina Můj poklade, miláčku můj, duše moje! Ty nazýváš Alcinu
nevěrnicí?
Ruggiero Ano, vždyť jí jsi, ty krutá. Jdi, Ricciardo na tebe čeká.
On se sem vydal na tvé přání. Kvůli tobě se tady usadil.
Alcina Jsi žárlivý, urážíš mě, ale stále se mi líbíš.
10. scéna
Bradamante Královno, tvé sídlo obsahuje vše, co v sobě svět má
vzácného, ale největší zázrak je tvá krásná tvář.
Alcina Ta je krásná jen pro Ruggiera.
Bradamante On si to zaslouží.
Ruggiero Ach, vrať se do rodné země, vrať se, Ricciardo, a chop
se zbraně!
Bradamante Zrádce!
Alcina Dovol napřed, aby byla vlna utišena.
Bradamante To je milosrdenství.
Alcina To je povinnost.
Ruggiero To je láska, nevděčnice.
Alcina Tvé kruté srdce takto mluví o mé věrnosti? A přitom ti
jsem věrná, opravdu jsem. Ano, jsem to já. Už ne krásná,
už ne drahá tvým očím. Ale když už mě nechceš
milovat, nevěrníku, neměj mě v nenávisti. Zeptej se očí,
řeči, jestli jsem taková! Ty nevděčníku, pověz to svému
prolhanému srdci, pokud mi chce něco vyčítat.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 74NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 74 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
75
11. scéna
Bradamante Kdybys byl mým nepřítelem, mohl bys jednat hůř?
Ruggiero Jsi můj sok, nenávidím tě, Ricciardo.
Bradamante Nenávidíš milovaného bratra své Bradamante?
Ruggiero I proto tě nenávidím.
Bradamante Zrádný nápadníku, ty mnou tak pohrdáš?
Ruggiero Blouzníš snad z lásky?
Bradamante Nehodný milenče!
Ruggiero Co to říkáš? A koho nehodný?
Bradamante Podívej se na mě, ty pyšný. To Bradamante mluví
s Ruggierem.
12. scéna
Ruggiero Takhle mluví Bradamante? Bradamante takto vyzbrojená?
To je zrada, královno.
Melisso To přece není ona.
Bradamante Ano, je. Jdi a vystav mě hněvu své kouzelnice.
Melisso Neposlouchej ho, Ruggiero.
Ruggiero Vím, že blouzní. Vím, že tě jitří ta půvabná ústa, ty černé
oči. Ale ona je věrná.
Ten, kdo se do tebe zamiluje, tě neláká. Ty jsi hlupák!
Zapomeň na to! Ta tvář se ti líbí, ale uklidni se, není
pro tebe.
13. scéna
Melisso Do jakých divných nebezpečí nás vrhá tvá řeč.
Bradamante Když má jiný potíže, je snadné dávat rady.
14. scéna
Morgana Uteč, srdce moje, pospěš si. Zamilovaná kouzelnice
žárlivému Ruggierovi konečně dovolila proměnit tě
v šelmu.
Bradamante Jdi, vyhledej ho a řekni mu, že po Alcině netoužím, nedokázal
bych ji milovat, planu pro jinou tvář.
Morgana Už letím, je to má tvář.
Bradamante Kéž ta lež utěší můj velký bol.
Morgana Je to snad má tvář?
Bradamante Ano.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 75NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 75 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
76
Morgana Jsem tak šťastná!
Bradamante Jdi za Alcinou a snaž se prosbami dosáhnout toho, aby
ti neupírala věrného milence.
Morgana Vydám se za ní. A budeš mým?
Bradamante To ti přísahám. Tady je mé slovo na to.
15. scéna
Morgana Zase pro mne vzdychej, tebe jediného chce má věrná
duše milovat, drahý můj miláčku.
Již jsem ti dala své srdce. Má láska bude věrná. Nikdy
k tobě nebudu krutá, má drahá naděje.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 76NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 76 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
77
2. dějství
1. scéna
Ruggiero Jste krutá, když třeba jen na chvíli skrýváte pohled svých
drahých očí před tím, kdo vás miluje! Já vás hledám,
avšak vy mi upíráte potěšení, naději jediného pohledu.
Melisso Mlč, zbabělče. Podívej se na mě a styď se, když poznáš
Atlanta.
Ruggiero Ó, můj věrný vychovatel z mládí!
Melisso Lžeš!
Ruggiero Obejmu tě.
Melisso Jdi pryč, já tě odháním, slabošský, ničemný Ruggiero.
Takhle mě odměňuješ za veškerá příkoří, která jsem
pro tebe vytrpěl?
Ruggiero Láska… povinnost…
Melisso A dál?
Ruggiero Zdvořilost… a… laskavé…
Melisso Pokračuj.
Ruggiero … slitování…
Melisso Zajíkáš se a jsi celý popletený? Zbabělý bojovníku lásky:
to má být krásná stezka slávy?
Ruggiero Osud…
Melisso Tohle si teď navlékni na prst, pravý drahokam, a pokud
už mi nevěříš, podívej se, Ruggiero, a spatříš svou
hanbu.
Ruggiero Jaké kouzlo mě to volá, abych prohlédl? Atlante, kde jsi?
Melisso Tu podobu jsem na sebe vzal, abych tě osvobodil.
Ruggiero Ach! Bradamante!
Melisso Právě ta mě za tebou posílá.
Ruggiero Teď jdi za Alcinou. Řekní jí jen, že Ruggiero už ji nemiluje,
že zradil své srdce a svou pověst.
Melisso Kéž je tvé rozhořčení Bradamante milé.
Ruggiero Té řekni, že ji zbožňuji, toužím po ní… A co mám teď
dělat?
Melisso Teď se chop všech dříve užívaných zbraní. Ale před Alcinou
pomlč a předstírej někdejší lásku, někdejší podobu.
Dej najevo touhu po lovu, a zajisti si tak možnost útěku
a zachování zdraví.
Mysli na toho, kdo láskou zlomený naříká a stále se
obává, že ji opustíš. Zase ji miluj a utěš ji, nenechávej ji
bez odezvy, smutnou a o samotě.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 77NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 77 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
78
2. scéna
Bradamante Proč ta nespravedlivá nenávist vůči mně?
Ruggiero Odpusť, síla kouzla překonala můj rozum. Až dosud
jsem blouznil. Hle, probírám se z toho, zlomím ničemné
pouto. A pokud jsi mým sokem, je mi líto tvého nepříznivého
osudu a objímám tě.
Bradamante Opravdu si na mě vzpomínáš?
Ruggiero Ano! Ach, kéž by byla s tebou také tvoje sestra, má
zbožňovaná nevěsta.
Bradamante Ruggiero, nepoznáváš mě? To jsem přeci já.
Ruggiero Bohové! Je to pravda? Bradamante! Ale… Bradamante!
Jak to? Tohle je Alcinino nové kouzlo. Jinak by ho nebyl
zamlčel ten, kdo mi nabídl krásný dar. Odejdi, zákeřná
kouzelnice! Chceš jen lživě předstírat podobu a řeč mé
milované paní.
Bradamante Jsi krutý! Odháníš mě, a přitom jsem to já. Chtěla bych
se pomstít tomu ničemnému srdci! Amore, dej mi zbraně,
probuď ve mně hněv. Jsi krutý a nevděčný k tomu,
kdo se pro tebe trápí.
Ale chceš-li, vezmi si nelítostně i mou krev.
3. scéna
Ruggiero Kdo odhalí mé mysli, jsem-li zrazen, nebo zda slyším
pravdu? Milostný cit ve tváři mého miláčka ve mně
probouzí naději. Avšak kdo ví? Musím se obávat, že mě
možná podvede, když ji budu dále milovat. Avšak je-li
to skutečně ta, kterou jsem zbožňoval, a já ji opustím,
budu nevěrník, nevděčný, krutý a zrádce.
4. scéna
Alcina Ať se ztiší zlé podezření, které trápí mého miláčka. Ať si
Ricciardo oblékne zvířecí kůži.
Ó, vy obávaní duchové, sestupte do známé říše. Tobě,
dcero slunce, předkládám své obvyklé prosby.
Morgana Ještě na chvíli přeruš svou kouzelnickou řeč!
Alcina Chceš mě zastavit, ty dotěrná?
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 78NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 78 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
79
5. scéna
Morgana A tvůj klid by měl být vykoupen takovou krutostí?
Alcina Drahý, chci, abys byl spokojen.
Ruggiero To stačí, Alcino, má láska víc nežádá. Podle mnoha známek
vidím, že Ricciarda nemiluješ. Teď jsem spokojený.
A pokud byl mým sokem, odpouštím mu.
Morgana Miluje, toužebně vzdychá, ale neuráží tě. Plane láskou,
avšak ne k tobě. Trápí se, ale žádá ode mne útěchu,
chce mít ode mne klid.
6. scéna
Alcina Nevidím v tvé tváři dřívější spokojenost. Pověz, co tě
trápí?
Ruggiero Zahálčivá síla teď na mě zase padla.
Alcina Mysli na zábavu.
Ruggiero Dovol mi, ó, královno, abych ve své drátěné košili alespoň
vedl válku se šelmami, a oživil tak svého zmírajícího
ducha.
Alcina Vždycky mám pochopení pro tvá přání. Jdi, ale ať je to
na krátký čas. Mysli na mé utrpení. Bojím se. Nechám
tě odejít, avšak trápí mě to.
Ruggiero Můj krásný poklade, já jsem věrný miláčkovi, jehož
zbožňuji. Svému miláčkovi slibuji věrnost (ale ne tobě).
Drahý nápadník neodchází a je stále věrný (ale ne
tobě), tomu, kdo od něj žádá, věrně a sklíčeně, klid
a milost.
7. scéna
Oberto Královno, marně hledám milovaného otce!
Alcina Doufej, Oberto, a buď v klidu.
Oberto Ach, bohové! Nemohu.
Alcina Smích, veselí, radost tě sem zvou, aby sis užíval.
Oberto Všechno mě otravuje.
Alcina Využívej mé poklady.
Oberto Já o ně nedbám.
Alcina Tak špatně reaguješ na mou mateřskou lásku?
Oberto Budu ti navěky vděčný, když mi řekneš, kdo je můj otec.
Alcina Je mi ho líto. Teď jej musíme povzbudit. Poslyš, brzy
uvidíš svého otce, to ti slibuji.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 79NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 79 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
80
Oberto Má duše zase začíná dýchat. Srdce se zmítá mezi nadějí
a obavami, zatím nevím, je-li to radost, nebo bolest.
Když vyjde má hvězda, už mi připadá krásnější. Jitřenka
mi ukazuje půvab dne.
8. scéna
Oronte Královno, jsi zrazena. Na tajnou radu zlovolných nepřátel
se tvůj Ruggiero chystá na útěk.
Alcina Bohové! Co to slyším, Oronte? Je to pravda?
Oronte Bohužel, a…
Alcina Teď chápu, proč se ozbrojil. Ten krutý křivopřísežník!
Pomstím se mu, to přísahám. Ach, mé zhrzené srdce!
Hvězdy! Bohové! Božstvo lásky! Zrádce! Tolik tě miluji!
Můžeš mě tu nechat samotnou, v slzách? Ó, bohové!
Proč? Avšak co to Alcina dělá, když naříká? Jsem královna,
ještě je čas. Buď zůstane, nebo zemře! Ať stále
trpí, nebo ať se ke mně vrátí.
9. scéna
Oronte Co tomu teď říkáš, Morgano? Tvůj nový nápadník tě
ničemně a podvodně opouští, víš to?
Morgana Nevěřím tomu, Oronte. Žene tě žárlivost. Ale mé
city k tobě už zmizely. Jsem volná, nežádám od tebe
odpuštění.
11. scéna
Oberto Je pravda, co mi říkáš?
Bradamante Milovaný Oberto, brzy spatříš tvář svého drahého otce,
mého bratrance Astolfa.
Ničemná kouzelnice, která jej proměnila ve lva, se utápí
ve zmatku. Obezřetně střež to tajemství.
Oberto Neboj se!
Bradamante Buď připraven. Teď v míru odejdi.
12. scéna
Ruggiero Hle, jsem u tvých nohou, šlechetná paní. Provinil jsem
se dvojí chybou.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 80NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 80 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
81
Bradamante Povstaň, Ruggiero! Teď se lépe postaráme, ty o své
očištění, já o stížnosti. Kamkoli obrátím zrak, stále se
obávám, že uvidím zlou Alcinu, které mi tě sebere.
Ruggiero Bradamante, srdce moje!
Bradamante Milovaný Ruggiero, prchněme z neblahého místa.
Morgana Co chceš dělat, ty lhářko? Co si myslíš, nevděčníku?
Alcina vás za to spravedlivě odmění. Jsi podvodnice,
cizinko! Ty nemáš čest!
Ruggiero Zelená luka, líbezné lesy, přijdete o svou krásu. Půvabné
květiny, tekoucí říčky, vaše krása pomine. A když
se změní luzný předmět lásky, uvidíte vše v původním
hrůzném tvaru.
13. scéna
Alcina Ach, krutý Ruggiero, tys mě nemiloval! Lásku jsi jen
předstíral a podvedl mě! Přesto tě mé věrné srdce stále
zbožňuje.
Ach, krutý Ruggiero! Ty zrádce! Přijďte teď ke mně,
duchové sídlící na zamlženém Acherónu, vyslanci noci,
slepé dcery kruté pomsty! Naplňte mé přání, aby milovaný
Ruggiero, ten nevděčník, ode mne neutekl. Běda!
Já ubohá! Proč nezvykle meškají? Hej, neslyšíte mě?
Hledám vás a vy se schováváte?
Poroučím vám, a vy mlčíte! Byla jsem podvedena? Byla
jsem oklamána? Má kouzelná hůlka už nemá sílu? Co ti
zbývá, přemožená, zklamaná Alcino? Bledé přízraky, vím,
že mě slyšíte! Bloudíte tu kolem, skrýváte se a já vás
neslyším. Proč? Proč? Můj miláček utíká. Ach, pro slitování,
zadržte jej, když v této hůlce, kterou teď musím
zavrhnout a zlomit, už není síla.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 81NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 81 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
82
3. dějství
1. scéna
Oronte Chci milovat a přestat milovat, tak se mi to líbí.
Morgana A tvá stálost v lásce?
Oronte Už zmizela.
Morgana Co tvá slíbená věrnost v lásce a přísaha?
Oronte Ty odnesl pryč rychlý vítr.
Morgana Chceš se pomstít za nevinnou lest. A přesto tě zbožňuji,
Oronte, duše moje.
Oronte Já umírám láskou kvůli jiné.
Morgana Věříš, že by nějaký cizinec kdy…?
Oronte A přesto jsi ho milovala, nevděčnice. Mé city k tobě už
jsou ale pryč.
Morgana Pokud jsem tě urazila, miláčku, prosím o odpuštění.
Věřte mé bolesti, kruté a drahé oči.
Zmírám pro vás láskou, toužím po vašem slitování! Když
vidíte, jak pláču, když vás nazývám svým pokladem,
a vy říkáte, že vás nemiluji, je to příliš kruté.
Oronte Podvádí mě, uvědomuji si to, přesto ji však stále zbožňuji.
I když ke mně byla krutá, je to můj poklad. Stačí
jedna příjemná chvíle a věrnému milenci jsou milé
všechny slzy, které prolil.
Láska dokáže z bolesti vytáhnout balzám na strasti
a uzdravit toho, koho zprvu zničila.
2. scéna
Ruggiero Velmi nepříjemné setkání!
Alcina Běda! Ruggiero, je pravda, že mě opouštíš?
Ruggiero Volá mě k tomu rytířská čest, kterou láska ničí.
Alcina A na mou bolest nemyslíš, můj drahý?
Ruggiero Někdejší podvod vidí duše s hrůzou.
Alcina Ach, ty jsi lhář! Utíkáš ode mne, aby ses oddal jiné
milence.
Ruggiero To je moje nevěsta.
Alcina Ó, bohové! Dokážeš na mě zapomenout, moje drahá
naděje?
Ruggiero Povinnost, láska, čest svádějí mezi sebou boj.
Alcina Pro mé toužebné vzdechy…
Ruggiero Pošli je po větru.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 82NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 82 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
83
Alcina Byla jsem ti stále věrná.
Ruggiero Zapomeň na minulost.
Alcina Stále tě zbožňuji.
Ruggiero Už není čas.
Alcina Nevděčníku!
Ruggiero Volá mě sláva.
Alcina To je zbytečná záminka.
Ruggiero Podněcuje mě čest.
Alcina Jdi, urážel jsi mě dost. Odejdi, zrádce! Avšak až se vrátíš,
nohy spoutané, čekej, že i já budu přísná a krutá.
A přec, protože jsem tě milovala, mám s tebou ještě slitování.
Pokud mě můžeš utišit, můj miláčku, srdce moje.
Nechceš? Nech mě tedy, nevěrníku, a odejdi!
3. scéna
Melisso Ostrov je celý obklíčen ozbrojenými oddíly a začarovanými
příšerami.
Ruggiero Já uniknu za použití paže.
Bradamante Já se chopím meče.
Melisso Lidská síla nestačí. Vezmi si gorgonský štít, okřídleného
oře a půjč mi ho.
Ruggiero Odejít od tebe, miláčku, to mě trápí. Ve skalnaté Hyrkánii
je pyšná tygřice, a celá nejistá váhá, zda odejít, nebo
počkat na lovce. Chce se vyvarovat nachystané střely.
Ale pak v nebezpečí opustí potomstvo. Třese se zlostí
a zaplavuje ji touha po krvi a soucit se synem. Pak zvítězí
láska.
4. scéna
Melisso Ty jdi s ním. Budu na vás oba čekat tam, kde moře tvoří
zátoku a v ní je ukrytá loď.
Bradamante Neodjedu dřív, než budou zlomena všechna hanebná
kouzla a já navrátím život tomu, kdo ho ztratil. Až se
láska uklidní, osud a nebesa slibují věrné duši smilování.
Uprostřed soužení vidím radost a po všech mukách
přijde potěšení.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 83NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 83 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
84
5. scéna
Oronte Žádná síla ho nezastaví. Ruggiero zvítězil.
Alcina Běda! Ničemné hvězdy! Ale co moji bojovníci?
Oronte Leží porůznu na zemi.
Alcina A mé příšery?
Oronte Jsou přemožené.
Alcina Ten nevděčník tedy utekl?
Oronte Ne, ohrožuje ostrov. Láska dává téhle ženě spravedlivou
odměnu. Za všechny ubohé milence, které potupila,
za všechny jejich slzy jsou trestem tato její muka.
Alcina Jen slzy mi zůstaly, řekla bych, že tak promlouvá duše.
Avšak postavila jsem proti sobě bohy a nebesa už mě
neposlouchají. Kéž bych se mohla v průzračné vlně
vymanit slunci a dni. Kéž bych se mohla proměnit v kámen
a ukončit tak krutá muka.
Oronte Ta nevděčnice k urážce přidává ještě pohrdání? No tak,
odvahu, Oronte, vyžeň ji ze své duše. A pokud tě někdy
kajícně bude chtít znovu milovat, použij stejné zbraně
jako ona. Ne její krása, ale bláznivý, slabošský cit způsobil,
že pyšně zvítězila nad mým srdcem. Teď ať se syn
uraženého Amora postará, aby rozhořčení, které nosím
v nitru, vystoupilo na rty a do očí.
6. scéna
Sbor Slavné plémě se už po cestách slunce dokáže vznést
k letu.
Oberto Již brzy se má bolest promění v potěšení. A jako bych
už s láskou v srdci tiskl k hrudi otce.
Alcina Jak to víš?
Oberto Protože osud, nářky, povinnost…
Alcina Nejsi si jist?
Oberto Vznešená královno, já to dobře vím. Slíbila mi to Alcina.
Alcina Ach, vždyť on stále myslí na to, jak mi ublížit. Nevděčník!
Teď zakusíš obrovská muka. Vezmi si můj šíp, Oberto,
a braň se před tou šelmou.
Oberto Ale chová se ke mně přátelsky.
Alcina Nevěř mu, zabij ho!
Oberto Nemám to srdce.
Alcina Poslechni můj rozkaz.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 84NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 84 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
85
Oberto Ale já dobře poznávám otce.
Alcina Dej mi ten šíp! Já ho zasáhnu naplno.
Oberto Krutá. To ho dřív ponořím do tvé hrudi. Jsi krutá! Já
dobře vím, že je to můj otec, tvá hanebná zuřivost jej
proměnila v šelmu. Ale brzy tě uvidím bloudit po lese,
přemoženou, zmatenou a smutnou, už ne pyšnou.
7. scéna
Bradamante Lichotky a klamné řeči už můj drahý ženich neuslyší.
Alcina Jaké klamné řeči? Naopak, mám slitování. Oplakávám
jeho osud.
Ruggiero Neposlouchej ji.
Bradamante Nenávidím její návrhy a přání.
Alcina Pro tuto drahou pravici…
Ruggiero Teď mě nech.
Alcina Bradamante, u tvých nohou…
Bradamante Jdi ode mne pryč!
Alcina Kráčíš na smrt.
Ruggiero O to se postarají nebesa.
Alcina Ty ho budeš oplakávat jako trpící vdova.
Ruggiero Neposlouchej ji, vždyť lže.
Alcina Není to láska, ani žárlivost, je to soucit…
Bradamante Ty skryté podvody!
Alcina … a touha, kterou si ráda užíváš.
Ruggiero Jaká lživá, proradná slova!
Alcina Neurážím tě!
Ruggiero Mlč, ty potvoro!
Alcina Nepodvádím tě!
Bradamante Lžeš, potvoro!
Alcina Krutá ženo! Zlý tyrane! Já od vás nechci milost.
Ruggiero, Bradamante
Nedoufej od nás v milost.
Bradamante Drahý ženichu!
Ruggiero Duše moje!
Alcina Jen soužení a strasti budou odměnou za vaši věrnost.
Ruggiero Jen radosti a dobro budou odměnou za naši věrnou
lásku.
Alcina Není to láska, ani žárlivost.
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 85NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 85 27.01.2022 10:40:1727.01.2022 10:40:17
86
8. scéna
Ruggiero Tady máš a žij. Ruggiero chce tvou svobodu, ne tvou
krev.
Oronte Pane, ten dar je mi milý.
Ruggiero Teď rozbijeme neblahou nádobu.
Oronte To bude hrdinské dílo.
Ruggiero Jdi, jestli se bojíš. Já na to stačím sám.
9. scéna
Alcina Ach, můj Ruggiero, co to hodláš provést?
Ruggiero Chci svobodu pro ty nešťastníky, které tu držíš zavřené.
Alcina Já to udělám.
Bradamante Nevěř jí. Dovol, aby tu ránu zasadila má paže.
10. scéna
Alcina Ubohá, ach ne!
Morgana Pro život, který jsem ti zachránila, nedělej to!
Poslední scéna
Melisso Proč váháš? Znič to neblahé hnízdo. Vrať jiným život!
Ruggiero Ano.
Oronte Ano.
Bradamante, Melisso
Rozbij ji, Ruggiero.
Alcina, Morgana
Jsme ztracené.
Sbor Kdo nám z hrůzy temné noci přináší život a ztracenou
svobodu? Já jsem byl šelma. Já kus kamene. Já větev.
Já tu rozpuštěn bloudil ve vlnách. Kdo nám vrátil lidskou
vůli? Kdo nás zbavil utrpěných zranění?
Po tolikerém hořkém utrpení již zakouší duše útěchu.
Každé zlo se promění v dobro a nakonec zvítězí láska.
Šťastný je tento den, který nám dal klid a mír. Naše
srdce zbavená podvodů a lstí již jásají.
Konec opery
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 86NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 86 27.01.2022 10:40:2027.01.2022 10:40:20
87
Kangmin Justin Kim (Ruggiero) a Lukáš Hlavatý (Tučňák)
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 87NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 87 27.01.2022 10:40:2227.01.2022 10:40:22
88
Collegium 1704
Koncertní mistr
Helena Zemanová
1. housle
Markéta Knittlová, Vadym Makarenko, Jan Hádek, Petra Ščevková,
Simone Pirri
2. housle
Simona Tydlitátová, Veronika Manová, Martina Kuncl Štillerová,
Pawel Miczka, Dominika Małecka
Viola
Eleonora Machová, Martin Stupka, Julia Kriechbaum, Jakub Verner
Violoncello
Hana Fleková, Libor Mašek, Petr Mašlaň
Kontrabas
Luděk Braný, Ondřej Štajnochr
Cembalo
Pablo Kornfeld
Arciloutna
Juan José Francione
Theorba
Jan Krejča
Harfa
Johanna Seitz
Hoboj / zobcová flétna
Katharina Andres, Petra Ambrosi
Fagot
Györgyi Farkas
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 88NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 88 27.01.2022 10:40:2227.01.2022 10:40:22
89
Lesní roh
Jiří Tarantík, Miroslav Rovenský / Jana Švadlenková
Perkuse
Vladimír Třebický
Basso continuo
Hana Fleková, Pablo Kornfeld, Juan José Francione, Jan Krejča,
Johanna Seitz
Collegium Vocale 1704
Soprán
Tereza Zimková, Helena Hozová, Pavla Radostová
Alt
Aneta Petrasová, Kamila Mazalová, Lucie Netušilová
Tenor
Krzysztof Mroziński, Filip Dámec, Pavel Valenta
Bas
Tomáš Šelc, Martin Vacula, JIří Miroslav Procházka
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 89NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 89 27.01.2022 10:40:2227.01.2022 10:40:22
90
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 90NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 90 27.01.2022 10:40:2427.01.2022 10:40:24
91
Pavla Vykopalová (Alcina), tanečníci a Collegium Vocale
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 91NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 91 27.01.2022 10:40:2627.01.2022 10:40:26
92
Na inscenaci se podílejí
Asistenti režie Vladimír John, Otakar Blaha
Asistent dirigenta Ondrej Olos
Inspicient Silvie Adamová
Vedoucí hudební přípravy Kostiantyn Tyshko
Hudební příprava Mark Pinzow, Galina Aleshkevich,
Jitka Houfová, Daša Karasová
Nápověda Irina Choupenitch, Jana Iskrová
Vedoucí komparsu Vladimír Mrkvička
Produkční Darja Slavíková
Vedoucí jevištního provozu Martin Břečka
Mistr jeviště Karel Růžička
Mistr osvětlení Petr Kozumplík
Mistr zvuku Lukáš Nábělek
Rekvizity Jana Hallová, Renata Řípová
Vedoucí garderoby Renáta Bočková
Vedoucí maskérny Dagmar Potůčková
Vedoucí výroby dekorací Jaroslav Peterka, Pavel Suchý
Vedoucí výroby kostýmů Michaela Savovová
Vedoucí výroby rekvizit David Velčovský
Dekorace, kostýmy, vlásenky a rekvizity vyrobily dílny NdB.
Collegium 1704
Generální manažerka Veronika Hyksová
Produkce Eva Němcová, Blanka Nezbeda Rosecká,
Katarína Korlo, Filip Dámec
Strategic Partnership Andrea Formánková
PR & Marketing Zita Rádlová
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 92NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 92 27.01.2022 10:40:2627.01.2022 10:40:26
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 93NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 93 27.01.2022 10:40:2627.01.2022 10:40:26
94
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 94NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 94 27.01.2022 10:40:2627.01.2022 10:40:26
95
Vaše oči do světa
klasické hudby
Jiný pohled na klasickou hudbu a jazz
rozhovory a seriály / komentáře / kritiky
analýzy / recenze nahrávek
www.casopisharmonie.cz
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 95NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 95 27.01.2022 10:40:2627.01.2022 10:40:26
Vydalo Národní divadlo Brno, příspěvková organizace.
Ředitel — Martin Glaser
Umělecký šéf opery — Jiří Heřman
Program připravila — Patricie Částková
Fotografie na obálce — Václav Jirásek
Fotografie — Marek Olbrzymek
Grafická úprava — Robert V. Novák
Tisk — Litera Brno
Vydalo NdB v sezoně 2021/22, 1. vydání
Statutární město Brno finančně
podporuje Národní divadlo Brno,
příspěvkovou organizaci.
Ministerstvo kultury finančně
podporuje Národní divadlo Brno,
příspěvkovou organizaci.
Jihomoravský kraj finančně
podporuje Národní divadlo Brno,
příspěvkovou organizaci.
Alcina
NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 96NdB_ALCINA_program_STRANKY.indd 96 27.01.2022 10:40:2727.01.2022 10:40:27