DAS RHEINGOLD / ZLATO RÝNA / Vorabend des Bühnenfestspiels "Der Ring des Nibelungen" / Předvečer slavnostní scénické hry „Prsten Nibelungův" / Die Personen: / Osoby: / Wotan, Göttervater Fricka, Göttin der Ehe (u.a.) Freia, Göttin der Jugend (u.a.) Loge, (Halb-)Gott des Feuers Donner, ein Gott Froh, ein Gott Erda, Urmutter Erde Alberich, Zwerg (Nibelunge) Mime, Zwerg (Nibelunge) Fafner, ein Riese Fasolt, ein Riese Die Rheintöchter: Woglinde Wellgunde Flosshilde Schauplätze und Szenenfolge: Erste Szene: In der Tiefe des Rheines. Die drei Rheintöchter, Alberich. Zweite Szene: Freie Gegend auf Bergeshöhen, am Rhein gelegen. Wotan, Fricka, Freia, Fasolt, Fafner, Donner, Froh, Loge. Dritte Szene: Die unterirdischen Klüfte Nibelheims. Alberich, Mime, Wotan, Loge. Vierte Szene: Freie Gegend auf Bergeshöhen, wie in der 2. Szene. Alberich, Wotan, Loge, die übrigen Götter und Göttinnen, Erda, Die drei Rheintöchter. Obrazy a pořadí scén: První scéna: V hlubinách Rýna. Tři rýnské dcery, Alberich. Druhá scéna: Volná krajina v horských výšinách při Rýně. Wotan, Fricka, Freia, Fasolt, Fafner, Donner, Froh, Loge. Třetí scéna: podzemní sluj v Niebelheimu. Alberich, Mime, Wotan, Loge Čtvrtá scéna: Volná krajina v horských výšinách, jako ve 2. scéně. Alberich, Wotan, Loge, ostatní bohové a bohyně, obři, Erda, tři dcery Rýna. VORSPIEL UND ERSTE SZENE 1,2 PŘEDEHRA A PRVNÍ SCÉNA Auf dem Grunde des Rheines. Na dně Rýna Grünliche Dämmerung, nach oben zu lichter, nach unten zu dunkler. Die Hö 1 he ist von wogendem Gewässer erfüllt, das rastlos von rechts nach links zu strömt. Nach der Tiefe zu lösen die Fluten sich in einen immer feineren feuchten Nebel auf, so daß der Raum in Manneshöhe vom Boden auf gänzlich frei vom Wasser zu sein scheint, welches wie in Wolkenzügen ü ber den nächtlichen Grund dahinfließt. Überall ragen schroffe Felsenriffe aus der Tiefe auf und grenzen den Raum der Bühne ab; der ganze Boden ist in ein wildes Zackengewirr zerspalten, so daß er nirgends vollkommen eben ist und nach allen Seiten hin in dichtester Finsternis tiefere Schlüfte annehmen läßt. (Um ein Riff in der Mitte der Bühne, welches mit seiner schlanken Spitze bis in die dichtere, heller dämmernde Wasserflut hinaufragt, kreist in anmutig schwimmender Bewegung eine der Rheintöchter) Zelenavý soumrak, směrem nahoru světlejší, směrem dolů temnější. Výše je naplněna valícími se vodami, jež bez ustání proudí z pravá na levo. Směrem do hloubi přechází proud ve stále jemnější vlhkou mlhu - takže prostor ode dna do výše muže se zdá být úplně prost vody-, jež teče po soumračném dně v podobě táhnoucích se mraků. Všude vyčnívají z hloubi příkré skalní útesy a ohraničují prostor scény; veškerá půda je rozryta v divokou spleť roklí, takže není nikde úplně rovna a dává všemi směry v nejhlubší tmě předpokládat hlubší rozsedliny. Kolem útesu uprostřed scény, který štíhlým hrotem vyčnívá až do hustšího, jasněji prosvítajícího proudu, krouží v půvabně plovoucím pohybu jedna z dcer Rýna. WOG LINDE Weia! Waga! Woge, du Welle, walle zur Wiege! Wagalaweia! Wallala, weiala weia! 3A Weia! Waga! Hourej můj víre, val se a houpej! Wagalaweia! Wallala, weiala weia! WELLGUNDE (Stimme von oben) {hlas shora) Woglinde, wachst du allein? Woglindo, sama tu bdíš? WOG LINDE Mit Wellgunde war' ich zu zwei Ted' s Wellgundou budeme dvě WELLGUNDE (taucht aus der Flut zum Riff herab) (Spustí se proudem k útesu) Laß sehn, wie du wachst! Až zvím, zdali bdíš! (sie sucht Woglinde zu erhaschen) (Chce Woglindu chytit) 2 WOG LINDE (entweicht ihr schwimmend) 2 {plovouc jí uniká) Sicher vor dir! Lépe než ty! (sie necken sich und suchen sich {škádlí se a hravě se honí) spielend zu fangen) FLOSSHILDE (Stimme von oben) 2 (hlas s hora) Heiaha weia! Wildes Geschwister! Heiaha weia! Svévolná chásko! WELLGUNDE Flosshilde, schwimm'! Woglinde flieht: Flosshildo, pojď! Woglindu viz: hilf mir die Fließende fangen! pomoz mi v proudu ji schvátit! FLOSSHILDE (taucht herab und fährt zwischen 2 (spustí se dolů a vjede mezi hrající si) die Spielenden) Des Goldes Schlaf hütet ihr schlecht! Vy zlato v snách hlídáte zle! Besser bewacht des schlummernden Bett, Střežte přec lip to lůžko, kde spí, sonst büßt ihr beide das Spiel! sic v nářek přejde vám ples. 2 (Mit muntrem Gekreisch fahren die beiden auseinander. Flosshilde sucht bald die eine, bald die andere zu erhaschen; sie entschlüpfen ihr und vereinigen sich endlich, um gemeinschaftlich auf Flosshilde Jagd zu machen. So schnellen sie gleich Fischen von Riff zu Riff, scherzend und lachend.) (S veselým zavřísknutím rozejdou se obě od sebe; Flosshilda chytá hned tu, hned onu, obě jí uniknou a spojí se konečně, aby Flosshildu honily spolu; tak míhají se jako ryby od útesu k útesu, žertujíce a smějíce se.) (Aus einer finstern Schluft ist währenddem Alberich, an einem Riffe klimmend, dem Abgrunde entstiegen. Er hält, noch vom Dunkel umgeben, an und schaut dem Spiele der Rheintöchter mit steigendem Wohlgefallen zu.) (Z temné rozsedliny vystoupil zatím Alberich, vylézaje z propasti po útesu. Zastaví se, jsa ještě obklíčen temnotou a přihlíží hře vodních dívek s rostoucím zalíbením). 3 ALBERICH Hehe! Ihr Nicker! He, he! Vy mršky! Wie seid ihr niedlich, neidliches Volk! Jak vy jste hravý, rozkošná spřež! Aus Nibelheims Nacht naht' ich mich gern, Já Nibelheimu noc opustil rád, neigtet ihr euch zu mir! přízně chcete-li mně přát! (die Mädchen halten, sobald sie Alberichs Stimme hören, mit dem Spiele ein) {Dívky, jakmile uslyší Alberichův hlas, ustanou ve hře) WOG LINDE Hei! Wer ist dort? Aj! Kdo tam? WELLGUNDE Es dämmert und ruft! To z temna je hlas! FLOSSHILDE Lugt, wer uns lauscht! Shlédněme, ký to špeh! WOGLINDE UND WELLGUNDE (sie tauchen tiefer herab und erkennen {Spustí se hlouběji a poznají den Nibelung) Nibelunga) Pfui! Der Garstige! Fuj! Ten ošklivec! FLOSSHILDE (schnell auftauchend) {rychle vyplave nahoru) Hütet das Gold! Na svoji stráž! Vater warnte vor solchem Feind. Těch se máme nepřátel stříc. (Die beiden andern folgen ihr, und alle drei versammeln sich schnell um das mittlere Riff) {Obě si pospíší za ní a všechny tři shromáždí se rychle kolem prostředního útesu) ALBERICH Ihr, da oben! Vy, tam hore! 4 DIE DREI RHEINTÖCHTER Was willst du dort unten? Co chceš, ty tam v hloubi? ALBERICH Stör' ich eu'r Spiel, Uhranu hru, wenn staunend ich still hier steh'? když divíc se, tich zde dlím, Tauchtet ihr nieder, mit euch tollte Splouti sem blíže, tu plískal by und neckte der Niblung sich gern! a laškoval Niblung též rád! WOG LINDE Mit uns will er spielen? Že s námi by hrál si? WELLGUNDE Ist ihm das Spott? Tropí si žert? ALBERICH Wie scheint im Schimmer ihr hell und schön! Wie gern umschlänge der Schlanken eine mein Arm, schlüpfte hold sie herab! Jak plá v tom lesku váš jas a čár! Oh, jak by stiskla z těch štíhlých jednu má paž, sklouznout vnadně sem hloub! FLOSSHILDE Nun lach' ich der Furcht: der Feind ist verliebt! Byl k smíchu strach:sok láskou je slep! (Sie lachen) (Smějí se) WELLGUNDE Der lüsterne Kauz! Ten zachtivý sýc! WOG LINDE Laßt ihn uns kennen! Pojďme ho poznat! (Sie läßt sich auf die Spitze des Riffes hinab, an dessen Fuße Alberich angelangt ist) {Spustí se na vrchol útesu, k jehož úpatí Alberich dospěl) ALBERICH Die neigt sich herab. Ta spouští se sem. 5 WOG LINDE Nun nahe dich mir! Nuž pojď ke mně blíž! (Alberich klettert mit koboldartiger Behendigkeit, doch wiederholt aufgehalten, der Spitze des Riffes zu) {Alberich leze s mrštností skřítka, avšak stále jsa zadržován k vrcholu útesu) ALBERICH Garstig glatter glitschiger Glimmer! Wie gleit' ich aus! Mit Händen und Füßen nicht fasse noch halt' ich das schlecke Geschlüpfer! (er prustet) Feuchtes Naß füllt mir die Nase: verfluchtes Niesen! (er ist in Woglindes Nähe angelangt) Klatě hladká kluzká ta slída! Vždy sklouznu zpět! Ni rukou ni nohou mi nelze se držet ve slizké té slotě! ( kýchá) Vlhka z vod plno mám v nose: mě ďas tak kýchat! {Dospěl blízko k Woglindě) WOG LINDE (lachend) Prustend naht meines Freiers Pracht! ALBERICH Mein Friedel sei, du frauliches Kind! (er sucht sie zu umfassen) WOG LINDE (smějíc se) S rýmou kráčí sem krásy vzor! Mou perlou buď, ty poupě všech žen! (snaží seji obejmout) (sich ihm entwindend) Willst du mich frei'n, so freie mich hier! (sie taucht auf einem andern Riff auf, die Schwestern lachen) {octnula se na jiném útesu, sestry se smějí) ALBERICH (vyvíjí se mu) Chceš-li mne mít, pak miluj mne zde! (kratzt sich den Kopf) (škrábe se na hlavě) 6 O weh! Du entweichst? Komm' doch wieder! Ó žel! Jsi zas pryč? Vrať se opět! Schwer ward mir, was so leicht du erschwingst. Těžko jít, kam se shoupneš jak pýr. WOGLINDE (schwingt sich auf ein drittes Riff in größerer Tiefe) (připluje na třetí útes hlouběji) Steig' nur zu Grund, da greifst du mich sicher! Sestup jen hloub, tu lapneš mě jistě! ALBERICH (hastig hinab kletternd) {slézá chvatně) Wohl besser da unten! Ba lépe zde dole! WOG LINDE (schnellt sich rasch aufwärts nach einem hohen Seitenriffe) {rychle se vymrští na vysoký postranní útes) Nun aber nach oben! Však zase teď vzhůru! WELLGUNDE UND FLOSSHILDE Hahahahaha! Hahahahaha! ALBERICH Wie fang' ich im Sprung den spröden Fisch? Jak stydlavou v ráz bych rybku stih'? Warte, du Falsche! Počkej, ty hádě! (er will ihr eilig nachklettern) {chce spěšně vylézti za ní) WELLGUNDE (hat sich auf ein tieferes Riff auf der anderen Seite gesenkt) {spustila se nižší útes na druhé straně) Heia, du Holder! Hörst du mich nicht? Heja, můj hochu! Vzhlédni přec sem! ALBERICH (sich umwendend) (obrátí se) Rufst du nach mir? Voláš to mě? 7 WELLGUNDE Ich rate dir wohl: zu mir wende dich, Woglinde meide! Ó dbej, co ti dim:sem a v mou náruč pojď, Woglindy nedbej! ALBERICH (klettert hastig über den Bodengrund zu Wellgunde) (přelézá chvatně přes rokliny k Welgundě) Viel schöner bist du als jene Scheue, die minder gleißend und gar zu glatt. Nur tiefer tauche, willst du mir taugen. Jsi půvabnější než ona plachá, jež míň sice hybká a přec jak had. Jen hloub se zhoupni,chceš-li mě hovět. WELLGUNDE (noch etwas mehr sich zu ihm herabsenkend) {spustí se ještě trochu níž k němu) Bin nun ich dir nah? Jsem už blíž než dřív? ALBERICH Noch nicht genug! Ne ještě dost! Die schlanken Arme schlinge um mich, Své útlé rámě oviň mne kol, daß ich den Nacken dir neckend betaste, abych tvé šíje se škádlivě dotknul, mit schmeichelnder Brunst a v lichotném žáru an die schwellende Brust mich dir schmiege, na vzkykělá ňadra se přimknul. WELLGUNDE Bist du verliebt und lüstern nach Minne, Láskou-li pláš a žádost tě žehne, laß sehn, du Schöner, wie bist du zu schau'n? pojď blíž ty svůdce ať vidím ti v tvář! Pfui! Du haariger, höckriger Geck! Schwarzes, schwieliges Schwefelgezwerg! Such' dir ein Friedel, dem du gefällst! ALBERICH Fuj! Ten obrostlý, obhrblý flout! Čpící, zčouzený, zkroucený skřet! Hledej si holče, jemuž jsi vhod! (chce ji násilím zadržeti) (sucht sie mit Gewalt zu halten) Gefall' ich dir nicht, dich fass' ich doch fest! Ač nejsem ti vhod, tě schvátím si přec! WELLGUNDE (schnell zum mittleren Riffe auftauchend) (rychle vypluje na prostřední útes) Nur fest, sonst fließ ich dir fort! 2 Jen schvať, sic prchnu ti v ráz! 8 WOGLINDE UND FLOSSHILDE Hahahahaha! H ah ah ah ah a ALBERICH (Wellgunde erbost nachzankend) (rozezleně ji hubuje) Falsches Kind! Kalter, grätiger Fisch! Zrádná jsi! Studená, štiplavá, z ryb! Schein' ich nicht schön dir, Nejsem-li ti něžný, niedlich und neckisch, glatt und glau - hezký a hravý, vzhledně hladk- hei, so buhle mit Aalen, ist dir eklig mein Balg! hoj, pak si vilni s úhoři, když ti hnusná má tvář! FLOSSHILDE Was zankst du, Alp? Schon so verzagt? Du freitest um zwei: frügst du die dritte, süßen Trost schüfe die Traute dir! Nač láti hned? Ducherrťs již kles? Dbal's v touze jen dvou:taž se i třetí, těchy slast sladce snad skytne ti! ALBERICH Holder Sang singt zu mir her! Wie gut, daß ihr eine nicht seid! Von vielen gefall' ich wohl einer: bei einer kieste mich keine! Soll ich dir glauben, so gleite herab! Vábný zpěv pěje mi vstříc! Jak vhod, že vás více zde jest! Lzeť z hloučku přec líbit se jedné: být jedna, nezlovím žádnou! Mám-li ti věřit, pak schvěj se sem blíž! FLOSSHILDE (taucht zu Alberich hinab) (ponoří se hlouběji k Alberichovi) Wie törig seid ihr, dumme Schwestern, dünkt euch dieser nicht schön! Jak bláhové jste, hloupé sestry, ten-li krásy je prost! ALBERICH (ihr nahend) (kvapně se k ní blíží) Für dumm und häßlich darf ich sie halten, seit ich dich Holdeste seh'. Za hloupé stvůry mohu je míti, co jsem tě líbeznou shléd! FLOSSHILDE (schmeichelnd) (lichotivě) 0 singe fort so süß und fein, wie hehr verführt es mein Ohr! Své písně vděk nech pít mě dál, jenž svůdně zvábil můj sluch! 9 ALBERICH (zutraulich sie berührend) Mir zagt, zuckt und zehrt sich das Herz, lacht mir so zierliches Lob. (důvěrně se jí dotýká) Mně chví, mře, dme v pýše se hruď, pochval těch pýřivou hrou. FLOSSHILDE (ihn sanft abwehrend) Wie deine Anmut mein Aug' erfreut, deines Lächelns Milde den Mut mir labt! (Sie zieht ihn selig an sich) Seligster Mann! (mírně se mu brání) Ó jak tvou krásou můj zrak je zpit, jak tvůj úsměv jemný mě jímat zná! [Něžně jej táhne k sobě) Nejblažší's muž! ALBERICH Süßeste Maid! Wärst du mir hold! Hielt dich immer! Nejsladší z děv! FLOSSHILDE Kéž's měl mne rád! ALBERICH Kéž tě mám pro vždy! FLOSSHILDE (ihn ganz in ihren Armen haltend) (třímá jej cele v náručí) Deinen stechenden Blick,deinen struppigen Bart,Tvůj tak jízlivý zor a ten ježatý vous, o sah ich ihn, faßt' ich ihn stets! kéž vídat jej, vískat vždy smím! Deines stachligen Haares strammes Gelock, Ten tvůj v štětnaté kštice slípnutý vlas umflöß es Flosshilde ewig! kéž oblil by Flosshildu navždy! Deine Krötengestalt,deiner Stimme Gekrächz, A ten ropuší vzrůst,hlasu skuhravý o dürft' ich staunend und stumm skřek,kéž jej smím němě,sám žas, sie nur hören und sehn! stále slýchat a zřít! WOGLINDE UND WELLGUNDE Hahahahaha! Hahahahaha! ALBERICH (erschreckt aus Flosshildes Armen auffahrend) (vzchopí se uleknut z jejího náručí) 10 Lacht ihr Bösen mich aus? Vám vy zlé je to v smích? FLOSSHILDE (sich plötzlich ihm entreissend) (náhle se mu vytrhne) Wie billig am Ende vom Lied! Jak zlehka jsem vyšla z té hry! (sie taucht mit den Schwestern schnell auf) (vypluje rychle za sestrami) WOGLINDE UND WELLGUNDE Hahahahaha! (mit kreischender Stimme) ALBERICH Hahahahaha! (ječivým hlasem) Wehe! Ach wehe! O Schmerz! O Schmerz! Die dritte, so traut, betrog sie mich auch? Ihr schmählich schlaues, lüderlich schlechtes Gelichter! Běda! Ach běda! O že! O žel! Ta přítulná tak mne podvedla též? Vy zrůdně zrádná, prožlukle prohnaná zběři! Nährt ihr nur Trug, ihr treuloses Nickergezücht?Kuje jen klam váš klatý kývalů rod? DIE DREI RHEINTÖCHTER Wallala! Lalaleia! Leialalei! Heia! Heia! Haha! Schäme dich, Albe! Schilt nicht dort unten! Höre, was wir dich heißen! Warum, du Banger, bandest du nicht das Mädchen, das du minnst? Treu sind wir und ohne Trug dem Freier, der uns fängt. Greife nur zu, und grause dich nicht! In der Flut entflieh'n wir nicht leicht! Wallala! Lalaleia! Leialalei! Heia! Heia! Haha! Wallala! Lalaleia! Leialalei! Heja! Heja! Haha! Styď se ty Alpe! Spílat tam přestaň! Poslyš, tobě co díme! Rci, proč ty bloude, spoutat ses bál tu krásku, již bys rád? Věz, věrny, prosty všech zrad jsme hochu, jež nás chyt. Vzchop se a ber, nač chabě se bát! V lomu vln nás nachytáš snáz! Wallala! Lalaleia! Leialalei! Heja! Heja! Haha! (Sie schwimmen auseinander, hierher und dorthin, bald tiefer, bald hö her, um Alberich zur Jagd auf sie zu reizen) {Plovou každá zvlášť sem a tam, hned výš, hned níž, dráždíce Albericha, aby je honil) ALBERICH Wie in den Gliedern brünstige Glut mir brennt und glüht! Wut und Minne, wild und mächtig, wühlt mir den Mut auf! V každé jak žilce sžíravý žár mou žádost žehne! Vztek a milost v touze divé, vzývá mou rujnost! 11 Wie ihr auch lacht und lügt, Byť jste jen smích a mam, lüstern lechz' ich nach euch, dychtě zdám si vás mít, und eine muß mir erliegen! 3A a jednu z vás musím dostat! (Er macht sich mit verzweifelter Anstrengung zur Jagd auf: mit grauenhafter Behendigkeit erklimmt er Riff für Riff, springt von einem zum andern, sucht bald dieses, bald jenes der Mädchen zu erhaschen, die mit lustigem Gekreisch stets ihm entweichen. Er strauchelt, stürzt in den Abgrund hinab, klettert dann hastig wieder in die Höhe zu neuer Jagd. Sie neigen sich etwas herab. Fast erreicht er sie, stürzt abermals zurück und versucht es nochmals. Er hält endlich, vor Wut schäumend, atemlos an und streckt die geballte Faust nach den Mädchen hinauf.) (Se zoufalým úsilím začne je honit, s příšernou hbitostí slézá útes za útesem, přeskakuje z jednoho na druhý, snaží se aby polapil hned tu, hned onu z dívek, které se smíchem stále unikají; zakopne, zřítí se do rokliny, chvatně pak leze zase výš - až mu konečně dojde trpělovost: zuře vztekem zastaví se bez dechu a vzpřáhne zaťatou pěst po dívkách.) ALBERICH (kaum seiner mächtig) (sotva sebe jsa mocen) Fing' eine diese Faust!... Popadnout jednu tato pěst!.... (Er verbleibt in sprachloser Wut, den Blick aufwärts gerichtet, wo er dann plötzlich von dem folgenden Schauspiele angezogen und gefesselt wird. Durch die Flut ist von oben her ein immer lichterer Schein gedrungen, der sich an einer hohen Stelle des mittelsten Riffes allmählich zu einem blendend hell strahlenden Goldglanze entzündet: ein zauberisch goldenes Licht bricht von hier durch das Wasser) {Stane v němé zuřivosti, upíraje zraky nahoru, kde pak následující podívanou je zaujat a upoután. Vodstvem pronikal shora stále jasnější svit, jenž se nyní na vysoko položeném místě prostředního útesu zanítí v oslnivě jasnou, zlatoskvoucí zář; čarovně zlaté světlo prodírá se odtud vodami) 5 WOG LINDE Lugt, Schwestern! 5 Hie, setry! Die Weckerin lacht in den Grund. Jak slunce se směje sem v hloub. WELLGUNDE Durch den grünen Schwall 5 Clonou zelenou den wonnigen Schläfer sie grüßt. jím pozdraven spanilý spáč. FLOSSHILDE 12 Jetzt küßt sie sein Auge, daß er es öffne. Teď líbá jej v očka, aby je otevřel. WELLGUNDE Schaut, er lächelt in lichtem Schein. Viz jej smát se v ten měnný svit. WOG LINDE Durch die Fluten hin fließt sein strahlender Stern! Šero vodstva v šíř ve hvězdnou zaplavil zář! DIE DREI RHEINTÖCHTER (zusammen das Riff anmutig umschwimmend) {společně, kroužíce půvabně kolem útesu) Heiajaheia! Heiajaheia! Hajahaheja! Hajahaheja Wallalalalala leiajahei! Wallalalalala leiajahej! Rheingold! Rheingold! 3B Zlato! Zlato! Leuchtende Lust, 3B Záře tvé čár wie lachst du so hell und hehr! jak smavě a mocně plá! Glühender Glanz Sálavý lesk entgleißet dir weihlich im Wag'! ti ze svatých line se stop! Heiajaheia! Heiajaheia! Hejajaheja! Hejajaheja! Wache, Freund, Wache froh! Vstávej v den, vzhlédni v slast! Wonnige Spiele spenden wir dir: Skýtnem ti rády rozkošné hry: flimmert der Fluß, flammet die Flut, proud je sám lesk,příval sá plam, umfließen wir tauchend, tanzend und singend my obvijem plavně v tanci a plesu im seligem Bade dein Bett! v té bleskuté lázni svůj trůn! Rheingold! Rheingold! 3B Zlato! Zlato! Heiajaheia! Wallalalalala leiajahei! Hajajaheja! Wallalalalala lejajahej! (Mit immer ausgelassenerer Lust umschwimmen die Mädchen das Riff. Die ganze Flut flimmert in hellem Goldglanze) (Se stále rozpustilejší rozkoší obeplouvají dívky útes. Veškeré vodstvo blýská se v zlatoskvoucím lesku) ALBERICH (dessen Augen, mächtig vom Glänze angezogen, starr an dem Golde haften) (jehož zraky, leskem mocně poutány, ztrnule lpí na zlatě) Was ist's, ihr Glatten, 5 Co to, vy hladké, das dort so glänzt und gleißt? co tam se skví a plá? 13 DIE DREI RHEINTÖCHTER Wo bist du Rauher denn heim, Odkud ty hrubce jdeš k nám, daß vom Rheingold nie du gehört? o zlatě rýnském že nevíš nic? WELLGUNDE Nichts weiß der Alp von des Goldes Auge, Což nikdy Alp nepoznal oko, das wechselnd wacht und schläft? jež obnov bdí a spí? WOG LINDE Von der Wassertiefe wonnigem Stern, Tu ve vodstva hloubi planoucí z hvězd der hehr die Wogen durchhellt? jež v proud vždy rozlije jas? DIE DREI RHEINTÖCHTER Sieh, wie selig im Glänze wir gleiten! Viz nás volně v tom lesku zde sklouzat! Willst du Banger in ihm dich baden, Chceš-li,teskný, v něm se též stápět, so schwimm' und schwelge mit uns! 3A, 5 pak pluj, pusť s námi se v ples! Wallalalala leialalai! Wallalalala leiajahei! Wallalalala leialalaüWallalalala leiajahej! ALBERICH Eurem Taucherspiele nur taugte das Gold? Vašim kejklům pouze že slouží ten kov? Mir galt' es dann wenig! Pak stál bych oň málo! WOG LINDE Des Goldes Schmuck schmähte er nicht, Ten čárný skvost nezhaněl by, wüßte er all seine Wunder! Znát jeho mocná vše kouzla! WELLGUNDE Der Welt Erbe gewänne zu eigen, 6B Ten vší země by stal pak se pánem, wer aus dem Rheingold schüfe den Ring, kdo z kovu Rýna prsten by skul, der maßlose Macht ihm verlieh'. jenž skýt by mu bez míry moc. FLOSSHILDE Der Vater sagt' es, und uns befahl er, Tak říkal otec a přísně kázal klug zu hüten den klaren Hort, bystře dbáti o poklad náš, daß kein Falscher der Flut ihn entführe: nikdo nepravý z těch vod by jej nevzal: drum schweigt, ihr schwatzendes Heer! tak dost, nic nežvatlat dál! WELLGUNDE Du klügste Schwester, verklagst du uns wohl?Jaks moudrá sestro,chtít mistrovat nás Weißt du denn nicht, wem nur allein Zdaž pomělas, kdo pouze sám das Gold zu schmieden vergönnt? ten kov by skouti byl s to? 14 WOG LINDE Nur wer der Minne Macht entsagt, 6A Jen ten, kdo vášně var by spjal, nur wer der Liebe Lust verjagt, jenž kdož by lásky slast dal v psí, nur der erzielt sich den Zauber, 6B jen ten by v kup získal kouzlo, zum Reif zu zwingen das Gold. jak v kroužek skouti ten kov. WELLGUNDE Wohl sicher sind wir und sorgenfrei: Jsme bez starosti a bezpečny: denn was nur lebt, will lieben, žitím co plá, ždá lásku; meiden will keiner die Minne. milování nevzdá se nikdo. WOG LINDE Am wenigsten er, der lüsterne Alp; Tím méně už on, ten záletný Alp, vor Liebesgier móchť er vergehn! jejž chtíče žár málem by sžeh! FLOSSHILDE Nicht furcht' ich den, wie ich ihn erfand: Nač bát se ho, jak nyní jej známe: seiner Minne Brunst brannte fast mich. jeho touhy pal spálit mě moh. WELLGUNDE Ein Schwefelbrand in der Wogen Schwall: Jak síry var v silný příval vod: vor Zorn der Liebe zischt er laut! tak vztek v něm lásky hlasně sýk! DIE DREI RHEINTÖCHTER Wallala! Wallaleialala! 3A Wallala! Wallaleialala! Lieblichster Albe! Lachst du nicht auch?Smáhnoucí Alpe! Smál by ses též? In des Goldes Scheine wie leuchtest du schön !V zlata skvoucí záři jak skvostně se skvíš! O komm', Lieblicher, lache mit uns! Ó pojď nejdražší, s námi se smát! Heiajaheia! Heiajaheia! Wallalalala leiajahei! Hejajaheja!Hejajaheja!Wallalalala leijahej! (Sie schwimmen lachend im Glänze auf und ab)fSe smíchem plavou v lesku sem a tam) ALBERICH (die Augen starr auf das Gold gerichtet, hat dem Geplauder der Schwestern wohl gelauscht) (ztrnule upíraje pohled na zlato poslouchal dobře ukvapené povídání seter) Der Welt Erbe 6B Že vší země 15 gewann' ich zu eigen durch dich? bych pánem pak tebou se stal? Erzwäng' ich nicht Liebe, Byť neurvav lásku, doch listig erzwäng' ich mir Lust? 6A však lestně přec urvav si slast? (furchtbar laut) Spottet nur zu! - Der Niblung naht eurem Spiel! (strašným hlasem) Smějte se dál! - Jdeť Niblung zmást vaši hru! (wütend springt er nach dem mittleren Riff hinüber und klettert in grausiger Hast nach dessen Spitze hinauf. Die Mädchen fahren kreischend auseinander und tauchen nach verschiedenen Seiten hin auf) {Zuřivě se přehoupne na prostřední útes a šplhá s příšerným chvatem k jeho vrcholu. Dívky se s křikem rozprchnou a vyplují porůznu nahoru) DIE DREI RHEINTÖCHTER Heia! Heia! Heiajahei! Rettet euch! Es raset der Alp: in den Wassern sprüht's, wohin er springt: die Minne macht ihn verrückt! (sie lachen im tollsten Übermut) Heja! Heja! Hejajahej! Chraňte se! Jeť rozzuřen Alp: vody vzevře var, kam vzhoup se v skok: tak láskou třeští ten troup! {smějí se s bláznivou nevázaností) ALBERICH (gelangt mit einem letzten Satze zur Spitze des Riffes) (s poslední větou dospěl k vrcholu útesu) 5 Bangt euch noch nicht? Spjal vás už děs? So buhlt nun im Finstern, feuchtes Gezücht! Nuž dvořte se potmě, výměte vod! (er streckt die Hand nach dem Golde aus) (vztahuje ruku po zlatě) Das Licht lösch' ich euch aus, entreiße dem Riff das Gold, schmiede den rächende Ring; denn hör' es die Flut: so verfluch' ich die Liebe! Tu zář shasnu vám v ráz, a vyrvu z těch skal ten kov, 6B k pomstě bych prsten si skul; neb slyš ten mě proud: tak proklel jsem vši lásku! (Er reißt mit furchtbarer Gewalt das Gold aus dem Riffe und stürzt damit hastig in die Tiefe, wo er schnell verschwindet. Dichte Nacht bricht plö tzlich überall herein. Die Mädchen tauchen dem Räuber in die Tiefe nach) 5 (Vyrve strašnou silou zlato z útesu a kvapem pádí s ním do hlubiny, kde rychle zmizí. Náhle nastane všude hustá noc. Dívky se ponořují střemhlav za lupičem do hlubiny) 16 FLOSSHILDE Haltet den Räuber! Chytněte zrádce! WELLGUNDE Rettet das Gold! Chraňte náš skvost! WOGLINDE UND WELLGUNDE Hilfe! Hilfe! Pomoc! Pomoc! DIE DREI RHEINTÖCHTER Weh! Weh! Žel! Žel! (Die Flut fällt mit ihnen nach der Tiefe hinab. Aus dem untersten Grunde hört man Alberichs gellendes Hohngelächter. In dichtester Finsternis verschwinden die Riffe; die ganze Bühne ist von der Höhe bis zur Tiefe von schwarzem Wassergewoge erfüllt, das eine Zeitlang immer noch abwärts zu sinken scheint.) {Vodstvo padá s nimi do hloubi. Nejzáze ze spoda je slyšet Alberichův pronikavý, výsměšný chechot. Útesy zmizí v nejhustší tmě: celá scéna je naplněna shora až dolů černým prouděním vod, jež se zdá nějakou chvíli stále ještě klesati dolů) 6A, 6B ZWEITE SZENE Wotan, Fricka, Freia, Fasolt, Fafner, Donner, Froh, Loge Allmählich sind die Wogen in Gewölke übergegangen, welches, als eine immer heller dämmernde Beleuchtung dahinter tritt, zu feinerem Nebel sich abklärt. Als der Nebel in zarten Wölkchen gänzlich sich in der Höhe verliert, wird im Tagesgrauen eine freie Gegend auf Bergeshöhen sichtbar. - Der hervorbrechende Tag beleuchtet mit wachsendem Glänze eine Burg mit blinkenden Zinnen, die auf einem Felsgipfel im Hintergrunde steht; zwischen diesem burggekrönten Felsgipfel und dem Vordergrunde der Szene ist ein tiefes Tal, durch welches der Rhein fließt, anzunehmen. - Zur Seite auf blumigem Grunde liegt Wotan, neben ihm Fricka, beide schlafend. Die Burg ist ganz sichtbar geworden. Poznenáhlu přecházejí vlny v mrákavu, jež se více a více vyjasňuje a když se konečně, jako v jemné mlze docela ztratí, objeví se volná krajina na horských výšinách, zpočátku ještě v nočním osvětlení. - Probouzející se den osvětluje rostoucí září hrad se třpytícím se cimbuřím, stojící na skalním vrcholu v pozadí: mezi tímto skalním vrcholem a popředím scény jest předpokládat hluboké údolí, kterým protéká Rýn. - Stranou na květnantém luhu leží Wotan, vedle něho Fricka, oba spí. 7A FRICKA 17 (erwacht; ihr Blick fällt auf die Burg; sie staunt und erschrickt) {probudí se; její pohled padne na hrad; užasne a lekne se) Wotan, Gemahl, erwache! Vzbuď se a viz, můj choti! WOTAN (im Traume leise) Der Wonne seligen Saal bewachen mir Tür und Tor: Mannes Ehre, ewige Macht, ragen zu endlosem Ruhm! 6B 7A FRICKA (ve snu, tiše) A slasti věčné teď síň mně val střeží braná bašt: s mužnou poctou, po věky moc, k slávě se bez konce pnou! (rüttelt ihn) Auf, aus der Träume wonnigem Trug! Erwache, Mann, und erwäge! WOTAN {burcuje jej) Setřes už snů svých líbezný klam! Hej muži, vstaň, mysli moudře! (erwacht und erhebt sich ein wenig, sein Auge wird sogleich vom Anblick der Burg gefesselt) (probudí se a nadzvedne, jeho oko je ihned upoutáno pohledem na hrad) Vollendet das ewige Werk! 7A Auf Berges Gipfel die Götterburg; prächtig prahlt der prangende Bau! Wie im Traum ich ihn trug, wie mein Wille ihn wies, stark und schön steht er zur Schau; hehrer, herrlicher Bau! FRICKA Je skutkem již dílo všech děl! Tam z horstva báně zve božstva hrad: skvostně skví ten skvoucí se val! Jak jsem v snách já jej snil, jak jej v mysli jsem měl, vábně pne pevný se výš: vznosný, nádherný tím! Nur Wonne schafft dir, was mich erschreckt? Jen rozkoš vidíš, já kde se chvím? Dich freut die Burg, mir bangt es um Freia! Achtloser, laß mich erinnern des ausbedungenen Lohns! Die Burg ist fertig, verfallen das Pfand: 7B vergaßest du, was du vergabst? WOTAN Ti vhod je hrad, mne strach jal o Freiu! Bezohledný, přec také pomni co sjednanou zde je mzdou! Tvůj hrad je hotov a zástava v psí: tak vštípil sis, co dal jsi v šanc? Wohl dünkt mich's, was sie bedangen, die dort die Burg mir gebaut; 7B Vím dobře, čeho si zdáli, kdož ten mi sroubili hrad; 18 durch Vertrag zähmt' ich ihr trotzig Gezücht, daß sie die hehre Halle mir schüfen; die steht nun, dank den Starken: um den Sold sorge dich nicht. FRICKA O lachend frevelnder Leichtsinn! Liebelosester Frohmut! Wüßt' ich um euren Vertrag, dem Truge hätt' ich gewehrt; doch mutig entferntet ihr Männer die Frauen, um taub und ruhig vor uns, allein mit den Riesen zu tagen: so ohne Scham verschenktet ihr Frechen Freia, mein holdes Geschwister, froh des Schächergewerbs! Was ist euch Harten doch heilig und wert, giert ihr Männer nach Macht! smlouvě vděk přiměl jsem vzdornou tu spřež, by ono zdobné sídlo mi zdila; jej stát viz, dík těm silným: o jejich mzdu starosti nech. Hravě lehkovážná to hříšnost! Lásky prázdný ten rozmar! Sachry těch smluv vašich znát, tu šalbu zvrtla jsem v nic: však mužně ždá vzdálit vždy muž svoji ženu, by hluch a před ní jsa jist, jen sám stranou s obry moh' jednat: zapřevše stud jste zaprodali krutě Freiu, mou rozmilou sestru, šťastni z čachrů a fint! Což cituprázdní je posvátno vám, zpráh'-li muž poznat moc! WOTAN (ruhig) 6B Gleiche Gier war Fricka wohl fremd, als selbst um den Bau sie mich bat? {tiše) Těch tuch se Fricky byl snad prost, když sama o ten prosila mne hrad? FRICKA Um des Gatten Treue besorgt, muß traurig ich wohl sinnen, wie an mich er zu fesseln, zieht's in die Ferne ihn fort: herrliche Wohnung, wonniger Hausrat 8 sollten dich binden zu säumender Rast. Doch du bei dem Wohnbau sannst auf Wehr und Wall allein; Herrschaft und Macht soll er dir mehren; nur rastlosem Sturm zu erregen, erstand dir die ragende Burg. O chotě věrnost bázní se chvíc, já smutná musím pátrat, čím jej líp k sobě poutat, táhnou-li touhy jej v dál: důstojné sídlo, sladký ten domov měly tě zlákat bys prodlel zde rád. Však tys při tom bydle dbal co boj a zbraň jen ždá: panství a moc má tobě zmnožit; vždy větší bouř aby vzbouzel, ti vyvstal zde bájný ten hrad. WOTAN (lächelnd) 8 Wolltest du Frau in der Feste mich fangen, mir Gotte mußt du schon gönnen, daß, in der Burg gebunden, ich mir von außen gewinne die Welt. 7A (s úsměvem) Ždálas - li v té mne pevnosti poutat, mně, bohu, musíš už přáti, bych v onen hrad jsa zavřen, aspoň si venku ves podrobil svět. 19 Wandel und Wechsel liebt, wer lebt; Zábav a změn si ždá, kdo chce žít; das Spiel drum kann ich nicht sparen! tož hry své nemohu nechat! FRICKA Liebeloser, leidigster Mann! Um der Macht und Herrschaft müßigen Tand verspielst du in lästerndem Spott Liebe und Weibes Wert? Bezcitný jsi, bez lásky muž! Pro svou moc a vlády mátožný tret tys prohře dal rouhavě v plen lásku a vážnost žen? WOTAN (ernst) Um dich zum Weib zu gewinnen, 7B mein eines Auge setzt' ich werbend daran; wie törig tadelst du jetzt! Ehr' ich die Frauen doch mehr als dich freut; und Freia, die gute, geb' ich nicht auf; nie sann dies ernstlich mein Sinn. FRICKA (vážně) Bych tě co choť sobě získal, jsem jedno oko pro tvou přízeň dal všanc: jak křivě káráš mne teď! Vážím si žen přec víc, než tobě vhod, a Freiu, tu dobrou, dát nechci v žold; což jsem to vážně kdy chtěl? (mit ängstlicher Spannung in die Szene blickend) (se starostlivým napětím hledíc na scénu) So schirme sie jetzt: in schutzloser Angst läuft sie nach Hilfe dort her! FREIA Pak zaštiť ji teď neb v úzkostný chvat jde hledat spásu sem k nám! (tritt wie in hastiger Flucht auf) 10A (vstoupí v kvapném útěku) Hilf mir, Schwester! Schütze mich, Schwäher! Pomoc, sestro! Zachraň mě, švagre! Vom Felsen drüben drohte mir Fasolt, 10B mich Holde kam' er zu holen. WOTAN S těch skal tam s hůry hrozil mi Fasolt mně krásnou že jde si odvést. Laß ihn droh'n! Sahst du nicht Loge? 9 FRICKA Nech jej lát! Neshlédlas Loga? Daß am liebsten du immer dem Listigen traust! Viel Schlimmes schuf er uns schon, doch stets bestrickt er dich wieder. Že tak rád v toho Istného vždy důvěru máš! Co psot již způsobil nám, však vezdy svede tě opět. WOTAN 20 Wo freier Mut frommt, allein frag' ich nach keinem. Doch des Feindes Neid zum Nutz sich fügen, lehrt nur Schlauheit und List, wie Loge verschlagen sie übt. Der zum Vertrage mir riet, versprach mir, Freia zu lösen: auf ihn verlass' ich mich nun. Kde místo má muž, jsa sám, po kom kdy ptám se. Avšak škůdce zášť jak v zisk si zkořit, dí jen uskok a lest, v čem Logův se důvtip tak zná. Jenž byl mi rádcem těch smluv, mně slíbil, Freiu že zprostí: nuž naň se spoléhám teď. FRICKA Und er läßt dich allein! 9 Dort schreiten rasch die Riesen heran: wo harrt dein schlauer Gehilf'? A on opustil tě! Tam obry zřím sem rychle se brát: kde dlí tvůj prohnaný druh? FREIA Kde bloudí moji bratři, by bránit mne přišli, Wo harren meine Brüder, 10A, 10B daß Hilfe sie brächten, da mein Schwäher die Schwache verschenkt?Když svým švagrem jsem dávána všanc? Zu Hilfe, Donner! Hieher, hieher! O pomoc, Donnře! Ke mně, ke mně! Rette Freia, mein Froh! Chraniž Freiu můj Froh! FRICKA Die in bösem Bund dich verrieten, sie alle bergen sich nun! Špatných spolků rádci ti zrádní, se všichni skrývají teď! (Fasolt und Fafner, beide in riesiger Gestalt, mit starken Pfählen bewaffnet, treten auf) 9 (Fasolt a Fafner, oba vysokých postav, vystoupí ozbrojeni silnými kůly) FASOLT Sanft schloß Schlaf dein Aug'; 9 Sladký snil jsi sen; wir beide bauten Schlummers bar die Burg. Já s bratrem sbíjel spánkuprost, tvůj hrad Mächt'ger Müh' müde nie, Nedbaje námah nic, stauten starke Stein' wir auf; na balvan jsem balvan klad; steiler Turm, Tür und Tor, val a věž, bašty bran, deckt und schließt im schlanken Schloß den Saal, vroubí krov a v štíhlém zámku sál. 7A (Auf die Burg deutend) Dort steht's, was wir stemmten, schimmernd hell, bescheint's der Tag: zieh nun ein, uns zahl' den Lohn! {ukazujíc na hrad) Tam vstal, námi vztyčen, v proudech jas naň rozlil den: vejdi tam,- nám vyplať žold! 21 WOTAN Nennt, Leute, den Lohn: Nuž, jmenuj si žold: was dünkt euch zu bedingen? Co myslíš, abys žádal? FASOLT Bedungen ist, was tauglich uns dünkt: gemahnt es dich so matt? Freia, die Holde, Holda, die Freie, vertragen ist's, sie tragen wir heim. 7B Je v smlouvě přec, ký přejem si plat: což paměť máš tak mdlou? 10A Freiu, tu luznou, luznost tu rajskou, jak smlouva zní,my odvést si jdem. WOTAN (schnell) (rychle) Seid ihr bei Trost mit eurem Vertrag? Bere vás běs s mátohou smluv? Denkt auf andern Dank: Freia ist mir nicht feil. Žádej jiný žold:Freiu marno je zdát. FASOLT (steht, in höchster Bestürzung, einen Augenblick sprachlos) (nanejvýš jsa zaražen, na chvíli oněmí) Was sagst du? Ha, sinnst du Verrat? 7B Verrat am Vertrag? Die dein Speer birgt, sind sie dir Spiel, des berat'nen Bundes Runen? 7B Co pravíš?Ha, strůjcem jsi zrad? Ty zrádcem jsi smluv?Cos ryl v kopí, jsou ti teď hrou našich rad a úmluv runy? FAFNER (höhnisch) (s posměchem) Getreu'ster Bruder, merkst du Tropf nun Betrug? 11 Jenž's věřil bratře, chápeš, bloude, již klam? FASOLT Lichtsohn du, leicht gefügter! Synu dne, lehké mysle! Hör' und hüte dich: Verträgen halte Treu'! Věz a varuj se:vždy v smlouvě věrně stůj! Was du bist, bist du nur durch Verträge; 7B Čím jsi teď, tím jsi jen díky smlouvám; bedungen ist, wohl bedacht deine Macht. tak závislá, záludná je tvá moc. Bist weiser du, als witzig wir sind, bandest uns Freie zum Frieden du: all deinem Wissen fluch' ich, fliehe weit deinen Frieden, weißt du nicht offen, ehrlich und frei Verträgen zu wahren die Treu'! Ein dummer Riese rät dir das: Jsa moudřejší, než vtipni my jsme, 7B spjals'li nás volné dle vůle v mír: tvůj vešken um buď proklet, mír tě tvůj provždy míjej, nechcešli čacky, čestný jak muž, všem ve smlouvě věrně vždy stát! Tou hloupý obr radou ti jest: 22 Du Weiser, wiss' es von ihm. to moudrý, jím dej si říct. WOTAN Wie schlau für Ernst du achtest, was wir zum Scherz nur beschlossen! Die liebliche Göttin, licht und leicht, was taugt euch Tölpeln ihr Reiz? Jak zchytra vážně bereš, co jenom v žertu jsem sjednal! Ty půvaby božky, vzdušný vděk, nač vám, vy hlupci, ten čár? FASOLT Höhnst du uns? Ha, wie unrecht! Die ihr durch Schönheit herrscht, 10A schimmernd hehres Geschlecht, wir törig strebt ihr nach Türmen von Stein, 7A setzt um Burg und Saal Weibes Wonne zum Pfand! 9 12 Wir Plumpen plagen uns schwitzend mit schwieliger Hand, 9 ein Weib zu gewinnen, das wonnig und mild bei uns Armen wohne; 10A und verkehrt nennst du den Kauf? FAFNER Schweig' dein faules Schwatzen, Gewinn werben wir nicht: Freias Haft hilft wenig, doch viel gilt's den Göttern sie zu entreißen. V smích ti jsme?Ha, ta křivda! Mohouce krásou vlast, zářný, vzácný tak rod, jak blázni blouzníte věž mít a val, slíbíte za hrad a síň ženy vděk dáti v žold! My troupi dřeli se zde mokří a mozolnou dlaň, chtíce ženu si získat, by luzná jak laň šla k nám bědným bydlet; a ty nám zvracíš ten kup? Plané nech ty plesky, my zisk nejdem zdát: z rukojmí mám málo, jde však o to teď Freiu z božstva řad vyrvat. (leise) 10A (tiše) Goldene Äpfel wachsen in ihrem Garten; sie allein weiß die Äpfel zu pflegen! Der Frucht Genuß frommt ihren Sippen zu ewig nie alternder Jugend: siech und bleich doch sinkt ihre Blüte, alt und schwach schwinden sie hin, müssen Freia sie missen. (grob) Zlaté plody v zahradě její rostou; ona jen zná ta jablka pěstit! Ten plod že jí, kvést může jich plémě, a nikdy jich nestárne mladost: chor a bled by schřad květ jich luzný, stár a sláb zajde jich rod, měl-li Freiu by ztratit. (hrubě) Ihrer Mitte drum sei sie entführt! 9 "IOC Z jejich řad proto musí teď pryč! WOTAN (für sich) (stranou) 23 Loge säumt zu lang! Kdež jen Loge dlí? FASOLT Schlicht gib nun Bescheid! 9 Mluv led', co a jak! WOTAN Sinnt auf andern Sold! Kein andrer: Freia allein! Du da! Folg' uns fort! (Sie dringen auf Freia zu) (fliehend) Helft! Helft, vor den Harten! (Freia in seine Arme fassend) Zu mir, Freia! Meide sie, Frecher! Froh schützt die Schöne. FASOLT FAFNER Zdejte jiný žold! Toť marno: Freiu a dost! Ty tam! S námi pojď! (Obři dorážejí na Freiu) FREIA FROH 10C (prchajíc) Sem! Spějte mne chránit! (jímá Freiu do náručí) Pojď sem, Freio! Kliď se mi lotře! Froh sestru chrání. DONNER (sich vor die beiden Riesen stellend) Fasolt und Fafner, fühltet ihr schon meines Hammers harten Schlag? Was soll das Drohn? Was dringst du her? Kampf kiesten wir nicht, verlangen nur unsern Lohn. FAFNER 9 FASOLT 9 (stane proti oběma obrům) Fasolte, Fafnere, znáte již snad moji pěst a perný mlat? Hrozit chceš nám? Co vpad jsi sem? V boj kdo z nás tu zval? Jdem žádat svůj pouze žold. 24 DONNER Schon oft zahlt' ich Riesen den Zoll. Kommt her, des Lohnes Last wäg' ich mit gutem Gewicht! (er schwingt den Hammer) Již častěji jsem dal obrům jich díl. Jen blíž, chciť žoldu žeň řádně vám naměřit rád! {mává kladivem) WOTAN (seinen Speer zwischen den Streitenden ausstreckend) (vztáhne své kopí mezi peroucí se) Halt, du Wilder! Nichts durch Gewalt! 7B Stůj, ty vzteklý! Násilím nic! Verträge schützt meines Speeres Schaft: 10A Jeť strážcem smluv mého ratiště vrub: spar' deines Hammers Heft! FREIA Wehe! Wehe! Wotan verläßt mich! FRICKA Begreif ich dich noch, grausamer Mann? WOTAN (wendet sich ab und sieht Loge kommen) Endlich Loge! Eiltest du so, 11 den du geschlossen, den schlimmen Handel zu schlichten? LOGE šetři svou pěst a mlat! Běda! Běda! Wotan mě odvh'! Jak rozumět ti, krutý ty muži? {odvrátí se a vidí přicházet Loga) Že přec Loge! Spěchal jsi tak, jejž jsi mi sjednal, ten zlý teď obchod mi srovnat? (ist im Hintergrunde aus dem Tale heraufgestiegen) {vystoupí v pozadí z údolí) Wie? Welchen Handel 11 hätt' ich geschlossen? Wohl was mit den Riesen dort im Rate du dangst? In Tiefen und Höhen treibt mich mein Hang; 7A Haus und Herd behagt mir nicht. Donner und Froh, die denken an Dach und Fach, wollen sie frei'n, ein Haus muß sie erfreu'n. Jak? Jaký obchod já že jsem sjednal? Snad co s těmi obry tam jsi nasmlouval sám? Hloub v sráz v strmé výše štve můj mne pud; dům a krb mne málo zvou. Donner a Froh, ti dychtí mít krov a kryt, zdají-li žen, pak dům velmi jim vhod. 25 Ein stolzer Saal, ein starkes Schloß, danach stand Wotans Wunsch. Haus und Hof, Saal und Schloß, 7A die selige Burg, sie steht nun fest gebaut. Das Prachtgemäuer prüft' ich selbst, ob alles fest, forscht' ich genau: Fasolt und Fafner fand ich bewährt: kein Stein wankt in Gestemm'. Nicht müßig war ich, wie mancher hier; 11 der lügt, wer lässig mich schilt! WOTAN Arglistig weichst du mir aus: 11 mich zu betrügen hüte in Treuen dich wohl! LOGE Mit höchster Sorge drauf zu sinnen, wie es zu lösen, das - hab' ich gelobt. 11 Doch, daß ich fände, was nie sich fügt, was nie gelingt, - wie ließ sich das wohl geloben? FRICKA (zu Wotan) 11 Sieh, welch trugvollem Schelm du getraut! FROH Loge heißt du, 11 doch nenn' ich dich Lüge! DONNER Verfluchte Lohe, dich lösch' ich aus! 11 Mít pyšnou síň, a pevný hrad, po tom přec Wotan práh'. Dům i dvůr, krov i sál, ten rozkošný hrad,zde stojí pevně sbit. Ty skvostné zdi jsem zkoumal sám, zda pevno vše, bystře si vším: Fasolt a Fafner obstáli se ctí: ni heblem nelze hnout. Já nezahálel, jak leckdo zde; a lže, kdo líných mi lál! Úskočné rád by ses vymk': bys mne snad podved věz na mou víru se chraň! Jen sám ze všech bohů jsa přítel tvůj, přijal jsem tě, když tě svízel svírala zlá. Teď mluv a moudře raď! Když ti, kdo roubili hrad, co žold Freiu si zdáli, ty víš, já tím jen svolným se stal, že na své slovo jsi slíbil, mně zástavy výkup dát. Že s veškerou péčí já chci pátrat, jak bys ji splatil-tak zněl onen slib. Však abych našel, co nelze zmoc',co marno ždát,-jak muž by mohl to slíbit? {k Wotanovi) Viz, ký taškář tvou důvěru měl! Loge sluješ, však zovu tě lhářem! Ty fafry,fante ti sfouknu v ráz! Von allen Göttern dein einz'ger Freund, 7B nahm ich dich auf in der übel trauenden Troß. Nun red' und rate klug! Da einst die Bauer der Burg zum Dank Freia bedangen, 11 du weißt, nicht anders willigt' ich ein, als weil auf Pflicht du gelobtest, zu lösen das hehre Pfand. 26 LOGE Ihre Schmach zu decken, 11 schmähen mich Dumme! (Donner holt auf Loge aus) WOTAN (tritt dazwischen) In Frieden laßt mir den Freund! Nicht kennt ihr Loges Kunst: reicher wiegt seines Rates Wert, zahlt er zögernd ihn aus. FAFNER Nichts gezögert! Rasch gezahlt! 9 FASOLT Lang währt's mit dem Lohn! 11 WOTAN (wendet sich hart zu Loge, drängend) Jetzt hör', Störrischer! Halte Stich! Wo schweiftest du hin und her? LOGE Immer ist Undank Loges Lohn! Für dich nur besorgt, sah ich mich um, durchstöbert' im Sturm alle Winkel der Welt, Ersatz für Freia zu suchen, wie er den Riesen wohl recht. Umsonst sucht' ich, und sehe nun wohl: in der Welten Ring nichts ist so reich, als Ersatz zu muten dem Mann für Weibes Wonne und Wert! 12 Svou by hanbu skryli, hanobí mě, hlupci! (Donner se rozpřáhne na Loga) (vstoupí mezi ně) Mně Loga na pokoji nech! neb nevíš, co on zná: tím si víc važte jeho rad, čím je váhavej dá. Nech už plesku! Rychle plať! Ňák zdlouhav jsi s tím! (obrátí se příkře k Logemu) Teď slyš,svéhlavče! V slově stůj! Kdes toulal ses stále v kol? Napořád nevděk Logův los! Jen tě v mysli měv, pátrat jsem spěl, a proslídil v kvap každý kol světa kout, jak výkup za Freiu vybrat, by obrů choutce byl vhod. Však vše marnojen vím nyní sám: v světa šíru kol nenajdeš nic, co by muž snad v záměnu vzal za ženy kouzlo a čár! (Alle geraten in Erstaunen und verschiedenartige Betroffenheit) (Všichni užasnou a zarazí se) So weit Leben und Weben, 10A Až kam hýbe se žitím In Wasser, Erd' und Luft, ať vodstvo, zem či vzduch, viel frug' ich, forschte bei allen, ptal jsem se pátraje všude, 27 wo Kraft nur sich rührt, und Keime sich regen: was wohl dem Manne mächt'ger dünk', als Weibes Wonne und Wert? 12 Doch so weit Leben und Weben, 10A verlacht nur ward meine fragende List: in Wasser, Erd' und Luft, lassen will nichts von Lieb' und Weib. 10A Nur einen sah' ich, der sagte der Liebe ab: um rotes Gold entriet er des Weibes Gunst. 5 Des Rheines klare Kinder 3B klagten mir ihre Not: der Nibelung, Nacht-Alberich, buhlte vergebens um der Badenden Gunst;3A das Rheingold da raubte sich rächend der Dieb: 5 das dünkt ihn nun das teuerste Gut, 6B hehrer als Weibes Huld. Um den gleißenden Tand, 12 3B der Tiefe entwandt, erklang mir der Töchter Klage: an dich, Wotan, wenden sie sich, daß zu Recht du zögest den Räuber, 5 das Gold dem Wasser wieder gebest, und ewig es bliebe ihr Eigen. 3B kde sil kypí vzruch a zárodky klíčí: muže co zvábit může víc než ženy kouzlo a čár? Kde však v šíř hýbe se život jen výsměch klidila zvědavá lest: ni vodstvo, zem, ni vzduch, nechtí se lásky vzdát ni žen. Jen jednoho zřel jsemjenž lásky se luzná sřek': za zlata lesk on zaměnil přízeň žen. Mně tak si Rýna dcery posteskly v bídě své: že Nibelung, zlý Alberich, marně si přál dobýt si přízeň těch děv; a rýnské pak zlato jim za pomstu vzal: on zří teď v něm svůj nejdražší skvost, skvělejší než vábnost žen. pro ten blýskavý tret, sten z hloubi se dral, a v ústret mi zněl děv nářek: teď mnou Wotane, vzývají tě, toho lotra k právu bys pohnal, to zlato Rýnu vrátit kázal a navždy je nechal jim zářit. (Hingebende Bewegung aller) (pohyb všech) Dir's zu melden, gelobt' ich den Mädchen: 11 nun löste Loge sein Wort. To ti hlásit slíbil jsem těm dívkám: teď splnil Loge svůj slib. WOTAN Törig bist du, wenn nicht gar tückisch! Mich selbst siehst du in Not: wie hülft' ich andern zum Heil? 11 Šílený jsi, ne-li snad šibal! Vždyť sám v tísni jsem zlé: jak bránit cizích mám práv? FASOLT (der aufmerksam zugehört, zu Fafner) (jenž pozorně naslouchal, k Fafnerovi) Nicht gönn' ich das Gold dem Alben; viel Not schon schuf uns der Niblung, doch schlau entschlüpfte unserm Zwange immer der Zwerg. To zlato bych Alpu nepřál; co slot již slal na nás Niblung, však vždy pomstě naší Istný ten spratek se vymk'. FAFNER Neue Neidtat sinnt uns der Niblung, gibt das Gold ihm Macht. - Nově zlem nás obmyslí Niblung, v zlatě tkví - li moc- 28 Du da, Loge! Sag' ohne Lug: was Großes gilt denn das Gold, daß dem Niblung es genügt? 11 Ta tarn, Loge! nelži a mluv: čím mocno zlato je tak, dost že Niblung na něm má? LOGE Ein Tand ist's in des Wassers Tiefe, 3B Je tretkou tam ve vodstva hloubi, lachenden Kindern zur Lust, pro hru jen děcku a v smích, doch ward es zum runden Reife geschmiedet, však v kulatý kdyžtě kroužek je skuto, hilft es zur höchsten Macht, 6B bezměrnou skytne moc, gewinnt dem Manne die Welt. a pánu podrobí svět. (sinnend) WOTAN 6B (v myšlenkách) Von des Rheines Gold hört' ich raunen: O rýnském zlatě zvěst jsem slýchal: Beute-Runen berge sein roter Glanz; runy kořistné v svůj rudý víže lesk; Macht und Schätze schuf ohne Maß ein Reif. Moc a pokladů skýt by spoušť kýs kruh. FRICKA (leise zu Loge) Taugte wohl des goldnen Tandes gleißend Geschmeid auch Frauen zu schönem Schmuck? (tiše k Logovi) Nezhodil by zlaté tretky blýskavý třpyt i ženám co krásný šperk? LOGE Des Gatten Treu' ertrotzte die Frau, trüge sie hold den hellen Schmuck, den schimmernd Zwerge schmieden, rührig im Zwange des Reifs. Vždy muže víc by poutala choť, 8 půvab jí vnad ten zvýšit šperk, 13A jejž strojně trpaslík stvářel, křepče jej svářeje v kruh. FRICKA (schmeichelnd zu Wotan) (lichotivě k Wotanovi) Gewänne mein Gatte sich wohl das Gold?10A Chtěl choť by si získat zlatý ten kov? WOTAN (wie in einem Zustande wachsender Bezauberung) (jako ve stavu rostoucího očarování) 5 Des Reifes zu walten, 6B Tím kroužkem bych vládnul, rätlich will es mich dünken. radno zdá se mi velmi. 29 Doch wie, Loge, lernt' ich die Kunst? Wie schuf ich mir das Geschmeid'? LOGE 6B Ein Runenzauber zwingt das Gold zum Reif; keiner kennt ihn; doch einer übt ihn leicht, 6A der sel'ger Lieb' entsagt. (Wotan wendet sich unmutig ab) Das sparst du wohl; zu spät auch kämst du: Alberich zauderte nicht. Zaglos gewann er des Zaubers Macht: 6B (grell) geraten ist ihm der Ring! 6A DONNER (zu Wotan) Zwang uns allen schüfe der Zwerg, würd' ihm der Reif nicht entrissen. WOTAN Den Ring muß ich haben! FROH Leicht erringt 6A ohne Liebesfluch er sich jetzt. LOGE Spottleicht, ohne Kunst, wie im Kinderspiel! WOTAN (grell) So rate, wie? Však jak, Loge, získat ten um? Jak skout bych měl si ten skvost? Lze run jen kouzlem skouti ten v kruh: nikdo neznaje; však lehce vládne jím, kdo se lásky slasti zřek'. (Wotan se s nevolí odvrátí) To nechceš, viď; je pozdě též již: Alberich k dílu se měl. odhodlán si osvojil kouzla moc: [pronikavě) a skroužil prsten si v kruh! (k Wotanovi) strázeň ztropí však nám ten Alp, mu nebýt kroužek ten vyrván. Ten skvost musím dostat! Lze lehce bez všech lásce kletb vzít jej teď. Hračkou, jako nic, jako v děcka hře! (ostře) Tak raď mi, jak? LOGE 30 Durch Raub! Was ein Dieb stahl, das stiehlst du dem Dieb; ward leichter ein Eigen erlangt? 11 Doch mit arger Wehr wahrt sich Alberich; 5 klug und fein mußt du verfahren, 6 ziehst den Räuber du zu Recht, um des Rheines Töchtern, den roten Tand, (mit Wärme) das Gold wiederzugeben; denn darum flehen sie dich. Jít krást! Co zloděj vzal, to vezmeš mu ty; lze snáz si svůj přisvojit díl? Však se chránit zle schystal Alberich; s jemnou Istí s ním nutno jednat, až jej k právu jmeš se hnát, by hned Rýna dětem ten různý tret, 3B (s vřelostí) ten kov zpět zase vrátil; 5 oč teskně žádají tě. WOTAN Des Rheines Töchtern? Was taugt mir der Rat? 3B FRICKA Že Rýna dcery? Co mám z takých rad? Von dem Wassergezücht mag ich nichts wissen: schon manchen Mann - mir zum Leid verlockten sie buhlend im Bad. O té havěti z vod 3A nechci nic vědět: již mnohdy muž - jak mi žel -dal zlákat se v lázni v jich léč. (Wotan steht stumm mit sich kämpfend; die übrigen Götter heften in schweigender Spannung die Blicke auf ihn. Währenddem hat Fafner beiseite mit Fasolt beraten) {Wotan stojí beze slova, bojuje sám se sebou; ostatní bohové upírají na něho zraky v němém napětí. Zatím radil se stranou Fasolt s Fatnerem) FAFNER (zu Fasolt) (k Fasoltovi) Glaub' mir, mehr als Freia 10A frommt das gleißende Gold: auch ew'ge Jugend erjagt, 10C wer durch Goldes Zauber sie zwingt. Věř mi, víc než Freia prospěl skvoucí by kov: též věčným mládím by vlád', kdož by zlata kouzlem je spjal. (Fasolts Gebärde deutet an, daß er sich wider Willen überredet fühlt. Fafner tritt mit Fasolt wieder an Wotan heran.) {Oba opět přistoupí) Hör', Wotan, der Harrenden Wort! Freia bleib' euch in Frieden; leicht'ren Lohn fand ich zur Lösung: Slyš, Wotane, a slova má zvaž! Freiu pro mne si nechte; snazší vám volil jsem výkup: 31 uns rauhen Riesen genügt des Niblungen rotes Gold. 6B WOTAN Seid ihr bei Sinn? Was nicht ich besitze, soll ich euch Schamlosen schenken? FAFNER Schwer baute dort sich die Burg; leicht wird dir's mit list'ger Gewalt was im Neidspiel nie uns gelang, den Niblungen fest zu fahn. 9 7A 11 my obři vezmeme vděk i v Niblungů skvoucí kov. Posed vás ďas? Co sám ani nemám, měl bych vám, nestoudní dáti? Nám těžce stavěl se hrad; snáz dovedou lest a tvá moc v čem jen nezdar stíhal vždy nás, jat Niblunga pevně v past. WOTAN Für euch müht' ich mich um den Alben? Vděk vám mám se hmoždit s tím Alpem? Für euch fing' ich den Feind? Unverschämt und überbegehrlich, macht euch Dumme mein Dank! By vám chycen byl sok? Nestoudní tak nadužíváte hlupci, vděčnosti mé! FASOLT (ergreift plötzlich Freia und führt sie mit Fafner zur Seite) {uchvátí náhle Freiu a odvádí ji s Fafnerem stranou) Hieher, Maid! In unsre Macht! Als Pfand folgst du uns jetzt, bis wir Lösung empfah'n! (wehklagend) Wehe! Wehe! Wehe! FREIA Nuž, pojď sem! Sem v moc již moc! Teď ruč rukojmím ty, až by splacen byl dluh! (naříkajíc) Běda! Běda! Běda! (alle Götter sind in höchster Bestürzung) (všichni bohové jsou nanejvýš zaraženi) FAFNER Fort von hier sei sie entführt! Bis Abend - achtet's wohl - pflegen wir sie als Pfand; wir kehren wieder; doch kommen wir, und bereit liegt nicht als Lösung das Rheingold licht und rot - Pryč se sní vzdálíme teď! Jen do tmy, dobře dbej- ctít v ní zástavu chcem; pak zas se sejdem;až přijdem však, 6B a zde svůj nenájdem výkup ten zlata lesk a čár - 32 FASOLT Zu End' ist die Frist dann, Freia verfallen: für immer folge sie uns! FREIA (schreiend) 10A Schwester! Brüder! Rettet! Helft! Pak prošlá je lhůta, Freiou jsi propad: ta navždy zůstane nám! {křičíce) Sestro! Bratři! Pomoc! Ah! (sie wird von den hastig enteilenden Riesen fortgetragen) (kvapně se vzdalující obři ji odnášejí; vyděšení bohové slyší v dáli zanikat její úpěnlivé volání) Auf, ihnen nach! Breche denn alles! (Sie blicken Wotan fragend an) (aus weiter Ferne) Rettet! Helft! (den Riesen nachsehend) FROH DONNER FREIA Vpřed, na ně v ráz! Ať se vše zhroutí! (Pohlížejí tázavě k Wotanovi) (z větší vzdálennosti) Pomoc! Ah! LOGE {dívá se za obry) Über Stock und Stein zu Tal stapfen sie hin: durch des Rheines Wasserfurt waten die Riesen. Fröhlich nicht hängt Freia den Rauhen über dem Rücken! - Heia! Hei! Wie taumeln die Tölpel dahin! Durch das Tal talpen sie schon. Wohl an Riesenheims Mark erst halten sie Rast. - Jako burná bouř jich krok dupotá v dol: viz již Rýna přebrodem brouzdat se obry. Zvadlý květ vlá Freia té láji schlípeně s plecí!- Heja!Hej!Jak ťápou ti ťulpasi tam! Dolem dál klusají v klus. Teď až Riesenheim sám jich zastaví krok.- (er wendet sich zu den Göttern) (obrátí se k bohům) 33 Was sinnt nun Wotan so wild? Den sel'gen Göttern wie geht's? Nač myslí Wotan jak mrak? Teď božstvu v ráji jak je? (Ein fahler Nebel erfüllt mit wachsender Dichtheit die Bühne; in ihm erhalten die Götter ein zunehmend bleiches und ältliches Aussehen: alle stehen bang und erwartungsvoll auf Wotan blickend, der sinnend die Augen an den Boden heftet) {Silná mlha, jež postupně houstne, plní scénu; v ní nabývají bohové vždy více bledého až starob něho vzezření: všichni stojí teskně a plni očekávání pohlížejíce na Wotana, jenž v myšlenkách hledí k zemi) LOGE Trügt mich ein Nebel? Neckt mich ein Traum? "IOC Wie bang und bleich verblüht ihr so bald! Euch erlischt der Wangen Licht; der Blick eures Auges verblitzt! Frisch, mein Froh, noch ist's ja früh! Deiner Hand, Donner, entsinkt ja der Hammer! Was ist's mit Fricka? Freut sie sich wenig ob Wotans grämlichem Grau, das schier zum Greisen ihn schafft? FRICKA Šálí mne mlhy? Škádlí mne sen? Jak schlíple bled váš květ vadne vráz! Vám všem jihne tváří jas; a zrak letmo ztrácí svůj lesk! Zčerstva Frohu, časnýťje den! Tvoje pěst Donnře,proč pouští ten perlík? Co to, i Fricka? Málo ji těší jak Wotan ztrápen tu zšed, že přímo starcem se stal? Wehe! Wehe! Was ist geschehen? Běda! Běda! Co jen to jest? DONNER Mir sinkt die Hand! Má paž je mdlá! FROH Mir stockt das Herz! Mně mdlí žil tep! LOGE Jetzt fand' ich's: hört, was euch fehlt! "IOC Von Freias Frucht genösset ihr heute noch nicht. Die goldnen Äpfel in ihrem Garten, sie machten euch tüchtig und jung, aßt ihr sie jeden Tag. Des Gartens Pflegerin ist nun verpfändet; an den Ästen darbt und dorrt das Obst, 11 bald fällt faul es herab. - Už chápu: hle co vám schází! Vždyť Frein plod vy v ústa jste nevzali dnes. těch zlatých jablek tam z jejích zahrad, jste sáli květ mládí a sil, jedše je den co den. Teď zahrad strážkyne v plen padla záruk, v šeru větve mře a schne ten plod, by pak hniv k zemi paď. 34 Mich kümmert's minder; an mir ja kargte Freia von je knausernd die köstliche Frucht: denn halb so echt nur bin ich wie, Selige, ihr! Doch ihr setztet alles auf das jungende Obst: das wußten die Riesen wohl; auf eurer Leben legten sie's an: nun sorgt, wie ihr das wahrt! "IOC Ohne die Äpfel, alt und grau, greis und grämlich, welkend zum Spott aller Welt, erstirbt der Götter Stamm. Mně míň to mrzí, neb ke mně skoupá Freia vždy jsouc škudlila skvostný ten plod: jen půl tak čist můj původ, jak šťastlivci váš! Vy vše jste na zmlazující vsadili plod: to dobře ti obři ví; a na váš život navlíkli past: co teď, vám sluší dbát! Bez oněch jablek stár a šed, chor a ztrápen, vadna a v posměch jsa všem, v nic zajde božstva klam. FRICKA (bang) Wotan, Gemahl, unsel'ger Mann! Sieh, wie dein Leichtsinn lachend uns allen Schimpf und Schmach erschuf! 6B WOTAN (teskně) Wotane, můj choti, nešťastný muži! Jak s lehkou myslí v smíchďs nás všecky v hanby vehnal klín! (mit plötzlichem Entschluß auffahrend) (vybuchne v náhlém rozhodnutí) Auf, Loge, hinab mit mir! Nach Nibelheim fahren wir nieder: gewinnen will ich das Gold. Pojď, Loge, my sejdeme tam! V ten Nibelheim spusťme se spolu: získat chci zlatý ten kov. LOGE Die Rheintöchter riefen dich an: so dürfen Erhörung sie hoffen? 3B Mnou Rýnovny vzývaly tě: smí přec tedy v právo své doufat? WOTAN (heftig) (prudce) Schweige, Schwätzer! Freia, die Gute, Freia gilt es zu lösen! Mlč, ty mluvko! Freiu, tu dobrou, Freiu třeba je spasit! LOGE Wie du befiehlst führ' ich dich gern steil hinab steigen wir denn durch den Rhein? Kážeš-li tak rád chci tě vést srázně v hloub přímo nás věsti má Rýn? 35 WOTAN Nicht durch den Rhein! Stranou nech Rýn! LOGE So schwingen wir uns durch die Schwefelkluft. Pak sestupme sírnatou roklinou. Dort schlüpfe mit mir hinein! Sem vklouzni za mnou v tu sluj! (Er geht voran und verschwindet seitwärts in einer Kluft, aus der sogleich ein schwefliger Dampf hervorquillt) (Jde napřed a zmizí stranou v rozsedlině, ze které počne ihned vystupovat sírnatá pára) 11 WOTAN Ihr andern harrt bis Abend hier: Vy sečkejte až v soumrak zde: verlorner Jugend erjag' ich erlösendes Gold! bych hájil mládí jdu uchvátit spásný 6B ten kov! (Er steigt Loge nach in die Kluft hinab: der aus ihr dringende Schwefeldampf verbreitet sich über die ganze Bühne und erfüllt diese schnell mit dickem Gewölk. Bereits sind die Zurückbleibenden unsichtbar.) (Sestoupí za Logem do rozsedliny; zní deroucí se si mé páry rozšíří se po celé scéně a naplní ji rychle hustou mrákavou. Ti, kdož zůstali zpět, nejsou více viditelní) DONNER Fahre wohl, Wotan! Šťastnou cestu, Wotane! FROH Glück auf! Glück auf! Měj zdar! Měj zdar! FRICKA O kehre bald zur bangenden Frau! 11 Ó potěš záhy zoufalou choť! (Der Schwefeldampf verdüstert sich bis zu ganz schwarzem Gewölk, welches von unten nach oben steigt; dann verwandelt sich dieses in festes, finsteres Steingeklüft, das sich immer aufwärts bewegt, so daß es den Anschein hat, als sänke die Szene immer tiefer in die Erde hinab. Wachsendes Geräusch wie von Schmiedenden wird überallher vernommen.) (Sirná pára zatemňuje se až ve zcela černé mraky, jež stoupají zdola nahoru; pak se mrákava promění v pevné, temné skalní rozsedliny, jež se stále pohybují nahoru, takže se zdá, jakoby se scéna propadala stále hlouběji do země. 36 Rostoucí hluk jako od kovářů je všude k doslechnutí) 12 4 10B 5 6B DRITTE SZENE Alberich, Mime, Wotan, Loge Von verschiedenen Seiten her dämmert aus der Ferne dunkelroter Schein auf: eine unabsehbar weit sich dahinziehendeunterirdische Kluft wird erkennbar, die nach allen Seiten hin in enge Schachte auszumünden scheint. {Konečně prosvítá z různých stran v dálce terně rudá zář: podzemní sluj, táhnoucí se do nedozírna, stává se zřetelnou, jež jako by na všechny strany vyúsťovala v těsné šachty) 13A (Alberich zerrt den kreischenden Mime an den Ohren aus einer Seitenschlucht herbei.) 10B 6B (Alberich vleče vřískajícího Mima za uši z pobočné rokle na scénu) ALBERICH Hehe! Hehe! Hehe! Hehe! Pojď sem Pojď sem Prohnaný zmetku! Řádně, to věz, vytahám ti, nezhotovíš-li, jak jsem ti řek, a hned, ten kovaný kus! Hieher! Hieher! Tückischer Zwerg! Tapfer gezwickt sollst du mir sein, schaffst du nicht fertig, wie ich's bestellt zur Stund' das feine Geschmeid'! MIME (heulend) (skučí) Ohe! Ohe! Au! Au! Laß mich nur los! Fertig ist's, wie du befahlst, mit Fleiß und Schweiß ist es gefügt: nimm nur Ouvé! Ouvé! Ou! Ou! Pusť mne přec! Hotov jest, jak jsi jej chtěl; již pilnou já prací jej skul: jen už (grell) {pronikavě) die Nägel vom Ohr! ty nehty dej pryč! ALBERICH (loslassend) (jej pustí) Was zögerst du dann und zeigst es nicht? Proč otálíš pak bys odved jej? 37 MIME Ich Armer zagte, daß noch was fehle. Was war' noch nicht fertig? ALBERICH MIME (verlegen) Hier - und da ALBERICH Was hier und da? Her das Geschmeid'! Já stále chvěl se, že něco chybí. Co kde ještě schází? {v rozpacích) Zde - a tam - Co zde a tam? Sem onen kus! (Er will ihm wieder an das Ohr fahren; vor Schreck läßt Mime ein metallenes Gewirke, das er krampfhaft in den Händen hielt, sich entfallen. Alberich hebt es hastig auf und prüft es genau.) (Chce jej opět popadnouti za ucho: v leknutí upustí Mime kovové pletivo, jež křečovitě svíral v rukou. Alberich chvatně je zvedne a pečlivě je zkouší) 14 Schau, du Schelm! Alles geschmiedet und fertig gefügt, wie ich's befahl! So wollte der Tropf schlau mich betrügen? Für sich behalten das hehre Geschmeid', das meine List ihn zu schmieden gelehrt? Kenn' ich dich dummen Dieb? Aj, ta šelmo! Všecko je správno a zrobeno tak, jak jsem si přál! Tak chtěl mě ten hňup chytře jen šálit? A sám si nechat ten nádherný kus, jejž se mým návodem naučil skout? Viď, žes chtěl hlupče krást? (Er setzt das Gewirk als "Tarnhelm" auf den Kopf) {Posadí si pletivo jako „Tarnhelm" na hlavu) Dem Haupt fügt sich der Helm: ob sich der Zauber auch zeigt? (sehr leise) "Nacht und Nebel - niemand gleich! 14 Mně helm dobře by pad: zjeví-li kouzlo se též? {velmi tiše) „V noc a mlhy - nikdo zde! (seine Gestalt verschwindet; statt ihrer gewahrt man eine Nebelsäule) {jeho postava zmizí; místo ní je vidět mlžný sloup) Siehst du mich, Bruder? Vidíš mne, bratře? 38 MIME (blickt sich verwundert um) (udiveně se rozhlíží) Wo bist du? Ich sehe dich nicht. Kam děl ses? Já nevidím nic. ALBERICH (unsichtbar) (neviditelný) So fühle mich doch, du fauler Schuft! 4 Tím lépe mne teď, ty lotře ciť! Nimm das für dein Diebesgelüst! Zde vem, že jsi krást mi chtěl! MIME (schreit und windet sich unter empfangenen Geißelhieben, deren Fall man vernimmt, ohne die Geißel selbst zu sehen) (křičí a svíjí se pod šlehy důtek, jež dostává a jichž dopadání je slyšet; důtek samých viděti však není) Ohe, Ohe! Au! Au! Au! Ouvé! Ouvé! Ou! Ou! Ou! ALBERICH (lachend, unsichtbar) (smějíc se, neviditelný) Hahahahahaha! Hahahahahaha! Hab' Dank, du Dummer! Měj dík, ty hlupče! Dein Werk bewährt sich gut! To dílo dobře skuls'! Hoho! Hoho! Hoho! Hoho! Niblungen all', neigt euch nun Alberich! Niblungův rod,v prach kloň se Alberichu! Überall weilt er nun, euch zu bewachen; Vždy všude přítomen,vás bude střežit; Ruh' und Rast ist euch zerronnen; 6B prázdně klid pro vás je ztracen; ihm müßt ihr schaffen wo nicht ihr ihn schau mu jest vám sloužit,kde po něm ni slech; wo nicht ihr ihn gewahrt, seid seiner gewärtig! i když není ho zřít,vždy před ním se třeste! Untertan seid ihr ihm immer! Podrobil vás sobě provždy! (grell) (pronikavě) Hoho! Hoho! Hört' ihn, er naht: Hoho! Hoho! Slyšte, tot" on: der Niblungen Herr! Jde Niblungů pán! (Die Nebelsäule verschwindet dem Hintergrunde zu: man hört in immer weiterer Ferne Alberichs Toben und Zanken; Geheul und Geschrei antwortet ihm, das sich endlich in immer weiterer Ferne unhörbar verliert. Mime ist vor Schmerz zusammengesunken. Wotan und Loge lassen sich aus einer 39 Schlucht von oben herab. 13A 4 11 {Mlžný sloup zmizí směrem do pozadí; ve stále větší dálce je slyšet, jak Alberich řádí a jak se hádá; ze spodnějších slují odpovídá mu křik a nářek, jenž se nakonec neslyšně ztrácí ve vždy větší dáli. - Mime bolestí se zhroutil. Jeho sténání a úpění zaslechnou Wotan a Loge, sestupující slojí shora) LOGE Nibelheim hier: Durch bleiche Nebel was blitzen dort feurige Funken? Nibelheim zde: Tam ze mlhy bledé jak blýkají ohnivé jiskry? MIME Au! Au! Au! Ou! Ou! Ou! WOTAN Hier stöhnt es laut: was liegt im Gestein? 4 LOGE Zde zavzněl sten: kdo skryt v skal je stín? (neigt sich zu Mime) Was Wunder wimmerst du hier? {sklání se k Mimovi) Co skuhro skřehotáš zde? MIME Ohe! Ohe! Au! Au! Ouvé! Ouvé! Ou! Ou! LOGE Hei, Mime! Munt'rer Zwerg! Was zwickt und zwackt dich denn so? 4 Aj, Mime! Smíšek můj! Co krušně skříplo tě tak? MIME Laß mich in Frieden! Dej mi teď pokoj! LOGE Das will ich freilich, und mehr noch, hör': helfen will ich dir, Mime! To také hodlám, ba více slyš: rád bych Mime ti pomoh'. (Er stellt ihn mühsam aufrecht) {postaví jej s námahou) 40 MIME Wer hälfe mir? 15 Gehorchen muß ich dem leiblichen Bruder, der mich in Bande gelegt. Dich, Mime, zu binden, was gab ihm die Macht? LOGE MIME Jak pomoc mně? Zde sloužit musím teď rodnému bratru, jež v rabství pouta mne spjal. Tě Mime, by spoutal, kdo skýt mu tu moc? Mit arger List schuf sich Alberich 15 aus Rheines Gold einem gelben Reif: seinem starken Zauber zittern wir staunend; 6B mit ihm zwingt er uns alle, der Niblungen nächt'ges Heer. Sorglose Schmiede, schufen wir sonst wohl Schmuck unsern Weibern, wonnig Geschmeid',žen svých jen šperky,kujnou tu strůj, Jsa úskok sám, skul si ze zlata, jež Rýnu vzal žlutý kroužku šperk: v jeho mocném kouzle chví se vše žasnouc; neb jím víže nás všecky, ves Niblungů noční voj. Kováři klidní, kout jsme dřív znali niedlichen Niblungentand; wir lachten lustig der Müh'. Nun zwingt uns der Schlimme, in Klüfte zu schlüpfen, für ihn allein uns immer zu müh'n. Durch des Ringes Gold errät seine Gier, wo neuer Schimmer in Schachten sich birgt 4 13A nádobný Niblungů tret; jen smích zněl k práci a zpěv. Ten zlý teď nám káže, kol v slujích teď slídit, a pouze proň vždy k práci se mít. Mocí prstenu vždy zví jeho chtíč, kde záblesk kovu by v šachtě byl skryt: pak pošle nás pídit, pátrat a ryti, da müssen wir spähen, spüren und graben, die Beute schmelzen und schmieden den Guß, a těžbu tavit a kout žhoucí kov, ohne Ruh' und Rast 6B štvaje v úmoru vše, dem Herrn zu häufen den Hort. jen pánův poklad by vzrost. LOGE Dich Trägen so eben traf wohl sein Zorn? Tvou lenost as právě stih jeho hněv? MIME Mich Ärmsten, ach, mich zwang er zum Ärgsten: Já chuděra, ah, jsem zkoušel už nejhůř: ein Helmgeschmeiď hieß er mich schweißen; on přilbici kázal mi skouti, genau befahl er, wie es zu fügen. 14 a řek mi přesně, jak ji mám spájet. Wohl merkt' ich klug, welch mächtige Kraft 13 Já chápal hned, že kouzla moc zu eigen dem Werk, das aus Erz ich wob; für mich drum hüten wollt' ich dem Helm; durch seinen Zauber Alberichs Zwang mich entzieh'n: vielleicht - ja vielleicht den Lästigen selbst überlisten, je ztajena v kus, který z rud jsem skul; tož sám si schránit přilbu jsem chtěl; a tímto kouzlem šťastně pak střást jeho jho: a snad - oh, ba snad i příčinu slot sama přelstít, 41 in meine Gewalt ihn zu werfen, den Ring ihm zu entreißen, a ve svoji moc tak jej dostat, i skvost rázem mu vyrvat, daß, wie ich Knecht jetzt dem Kühnen, 6B by jako rab ja ted'smelci, (grell) mir Freien er selber dann frön'! LOGE Warum, du Kluger, glückte dir's nicht? MIME 14 Ach, der das Werk ich wirkte, den Zauber, der ihm entzuckt, den Zauber erriet ich nicht recht! Der das Werk mir riet und mir's entriß, der lehrte mich nun, - doch leider zu spät, - 14 welche List lag' in dem Helm: Meinem Blick entschwand er, doch Schwielen dem Blinden schlug unschaubar sein Arm. (heulend und schluchzend) (pronikavě) 13A mně, pánu, pak otročil on! A proč, ty liško, selhal ti plán? Ach, ač díla jsem tvůrcem, to kouzlo, jež dříme v něm, to kouzlo jsem dobře neuháď! Jenž mě k dílu měl a mně je vzal, mě poučil teď, - žel, pozdě že tak,-ký to čár v přilbě je skryt; tváří v tvář mně zmizel, však boule mně, slepci nezřen natlouk ten běs. (hekaje a vzlykaje) Das schuf ich mir Dummen schön zu Dank! 4 To splet jsem já bloudek sám si vděk! (er streicht sich den Rücken. Wotan und Loge lachen) (tře si záda. Wotan a Loge se smějí) 6B LOGE (zu Wotan) (k Wotanovi) Gesteh', nicht leicht gelingt der Fang. Rci sám, toť sotva lehký lov. WOTAN Doch erliegt der Feind, hilft deine List! Však již v léčku jej lapí tvá lest! MIME (von dem Lachen der Götter betroffen, betrachtet diese aufmerksamer) (jehož zarazil smích bohů, prohlíží si je pozorněji) Mit eurem Gefrage, 11 Vy, již se tak ptáte, 42 wer seid denn ihr Fremde? kdo jste, cizí tváře? LOGE Freunde dir; von ihrer Not Z přátel tvých; nouze a psot befrei'n wir der Niblungen Volk! 13A 4 jdem zprostit Niblungů rod! MIME (schrickt zusammen, da er Alberich sich wieder nahen hört) (ulekne se, když se opět blíží Alberich) Nehmt euch in acht! Alberich naht. Hleďte se stříc'! Alberich jde. WOTAN Sein' harren wir hier. Vyčkáme jej zde. (Er setzt sich ruhig auf einen Stein; Loge lehnt ihm zur Seite. Alberich, der den Tarnhelm vom Haupte genommen und an den Gürtel gehängt hat, treibt mit geschwungener Geißel aus der unteren, tiefer gelegenen Schlucht aufwärts eine Schar Nibelungen vor sich her: diese sind mit goldenem und silbernem Geschmeide beladen, das sie, unter Alberichs steter Nötigung, all auf einen Haufen speichern und so zu einem Horte hä ufen.) 13A 4 (Klidně se posadí na kámen; Loge stojí podepřen vedle něho. Alberich, jež sňal Tarnhelm s hlavy a zavěsil za pas, žene, mávaje důtkami, ze spodní, hlouběji položené sluje zástup Nibelungů před sebou nahoru: Nibelungové jsou obtíženi věcmi, ukovanými ze zlata a stříbra , které za stálého spílání a nadávání Alberichova skládají na hromadu, až nakupí poklad) ALBERICH Hieher! Dorthin! Hehe! Hoho! 13A 4 Semhle! Tamhle! Hehe! Hoho! Träges Heer, dort zu Häuf schichtet den Hort! V kupu sem sneste ten krám! Du da, hinauf! Willst du voran? Ty tam, jen lez! Půjdeš mi vpřed? Schmähliches Volk, ab das Geschmeide! Stvůry vy psí, složte to kutí! Soll ich euch helfen? Alle hieher! Či vás mám prohnat?Všecko hned sem (er gewahrt plötzlich Wotan und Loge) He! Wer ist dort? Wer drang hier ein? Mime, zu mir, schäbiger Schuft! Schwatztest du gar mit dem schweifenden Paar? Fort, du Fauler! Willst du gleich schmieden und schaffen? (náhle zpozoruje Wotana a Loga) Ha! Kdo tam? Kdo vnik sem k nám? Mime, hned sem, prašivý pse! K žvástu tě sved onen šmejdivý pár? Pryč, ty loudo! Kliď se mi kovat a kutit! 43 (Er treibt Mime mit Geißelhieben unter den Haufen der Nibelungen hinein) (Ranami důtek zažene Mima do houfu Nibelungů) He! An die Arbeit! Alle von hinnen! Hurtig hinab! Aus den neuen Schachten schafft mir das Gold! Euch grüßt die Geißel, grabt ihr nicht rasch Daß keiner mir müßig, bürge mir Mime, sonst birgt er sich schwer Hej! Čile k práci! Všichni ať táhnou! Zčerstva zpět! Z nových šacht mi těžte zlatý ten kov! Ten slízne výprask, liknav kdo z vás! By nelenil nikdo, ruč mi teď Mime, sic těžko by znik mojich důtek svistu! meiner Geißel Schwünge! Daß ich überall weile, wo keiner mich wähnt, Že jsem přítomen všude,všem předtuchám v přík das weiß er, dünkt mich, genau! Zögert ihr noch? Zaudert wohl gar? to poznal, doufám, až dost. Nejste už pryč? Nechcete snad? (Er zieht seinen Ring vom Finger, küßt ihn und streckt ihn drohend aus) (Sejme prsten z prstu, políbí jej a hrozivě jej pak pozvedne) Zittre und zage, gezähmtes Heer! 6B Rasch gehorcht des Ringes Herrn! 13B Chvěj se a svíjej ten zkrotlý voj! Vpřed jak přál si skvostu pán! (Unter Geheul und Gekreisch stieben die Nibelungen, unter ihnen Mime, auseinander und schlüpfen in die Schächte hinab) {Ječíce a skučíce rozprchnou se Nibelungové, mezi nimi Mime a zalézají na všechny strany do šachet) 13A 6B ALBERICH (betrachtet lange und mißtrauisch Wotan und Loge) {pozoroval dlouho a nedůvěřivě Wotana i Loga) Was wollt ihr hier? WOTAN Von Nibelheims nächt'gem Land vernahmen wir neue Mär': mächtige Wunder wirke hier Alberich; daran uns zu weiden trieb uns Gäste die Gier. 11 Co chcete zde? Nás Nibelheim zvábil v noc myť zaslechli zvláštní zvěst: Prý zde divy způsobil Alberich; Nuž zázrak ten shlédnout, zlákal hosty sem chtíč. ALBERICH 44 Nach Nibelheim führt euch der Neid: Vás v Nibelheim závist jen zve: so kühne Gäste, glaubt, kenn' ich gut! 11 tak smělé hosty, věř, dobře znám! LOGE Kennst du mich gut, kindischer Alp? Nun sag', wer bin ich, daß du so bellst? Im kalten Loch, da kauern du lagst, wer gab dir Licht und wärmende Lohe, wenn Loge nie dir gelacht? Was hülf dir dein Schmieden, heizt' ich die Schmiede dir nicht? Dir bin ich Vetter, und war dir Freund: nicht fein drum dünkt mich dein Dank! 11 Dobře že mne dětino znáš? Nuž mluv,kdo jsem já,žes na mě štěk? když v chladu děr jsi schoulen se chvěl, kdož dal ti svit a hřál tebe ohněm, ti Loge nepřál to vše? Co sved by tvůj perlík, já nevytápět ti pec? Já ti co ujec, co přítel přál: tož divným zdá tvůj se vděk! ALBERICH Den Lichtalben lacht jetzt Loge, der list'ge Schelm: bist du falscher ihr Freund, wie mir Freund du einst warst: haha! Mich freut's! Von ihnen furcht' ich dann nichts. 11 Teď k zářným se lísá Loge, ta liška Istná: jsi-1i zrádný jich brat, jak's mně bratrem kdys byl: haha! Tím lip! Mně jich se není co bát. LOGE So denk' ich, kannst du mir traun? Pak myslím, věřit mně smíš? ALBERICH Deiner Untreu trau' ich, nicht deiner Treu'! Tvé zradě věřím, věrnosti ne! (eine herausfordernde Stellung einnehmend) {zaujme vyzývavý postoj) Doch getrost trotz' ich euch allen! 11 LOGE Smím však jist čelit vám všechněm! Hohen Mut verleiht deine Macht; grimmig groß wuchs dir die Kraft! V pýchy háv tě halí tvá moc; strašně zlý vzrůst je tvých sil! ALBERICH Siehst du den Hort, 11 Zříš zlata snůš, den mein Heer dort mir gehäuft? již můj voj tam pro mne snes'? LOGE So neidlichen sah ich noch nie. Té nádhery nezřel můj zrak. 45 ALBERICH Das ist für heut, ein kärglich Häufchen: 16 Toť pouze dnes jen dávka skrovná: Kühn und mächtig soll er künftig sich mehren.v poklad mocný zlato příště se zmnoží. WOTAN Zu was doch frommt dir der Hort, da freudlos Nibelheim, und nichts für Schätze hier feil? Nač muž'ti být poklad ten, když chmurnýť je Nibelheim kde koupit nelze ti nic? ALBERICH Schätze zu schaffen und Schätze zu bergen, Poklady střádat a poklady schránět nützt mir Nibelheims Nacht. 16 Doch mit dem Hort, in der Höhle gehäuft, denk' ich dann Wunder zu wirken: 6B die ganze Welt gewinn' ich mit ihm mir zu eigen! Wie beginnst du, Gütiger, das? WOTAN ALBERICH možní Nibelheimu noc. Však zlatem tímjež si sloupím v tu sluj doufám pak dokázat divy: ves dálný svět pak dobudu jím svojí vládě! Jak to luštit, laskavý, chceš? Die in linder Lüfte Weh'n da oben ihr lebt, Vásjež laská vánku vanjichž losem je výš lacht und liebt: mit goldner Faust euch Göttliche fang' ich mir alle! Wie ich der Liebe abgesagt, alles, was lebt, soll ihr entsagen! Mit Golde gekirrt, nach Gold nur sollt ihr noch gieren! Auf wonnigen Höhn, in seligem Weben wiegt ihr euch; den Schwarzalben verachtet ihr ewigen Schwelger! Habt acht! Habt acht! Denn dient ihr Männer erst meiner Macht, eure schmucken Frau'n, die mein Frei'n verschmäht, sie zwingt zur Lust sich der Zwerg, lacht Liebe ihm nicht! (wild lachend) 10A smích a slast: má zlatá pěst vás, bohové, spoutá si všecky! 6A Jak já jsem lásky vzdal se sám, vše, co chce žít má se jí vzdáti! 10A Vás zvábí ten kov, jej mít že zprahnete chtíčem! 7A Jen rozkoše vír ve vábné tam výši houpe vás; mnou Alpem rod váš pohrdá, hýřili věční! Však dost! Už dost! Až vás, vy muži, má zjařmí moc, vnadou vašich žen, jimž můj žár je v smích, svůj zkájet chtíč bude skřet, byť láskou byl chůd! {divoce se smějíc) Hahahaha! Habt ihr's gehört? Habt acht vor dem nächtlichen Heer, entsteigt des Niblungen Hort aus stummer Tiefe zu Tag! 5 Hahahaha! Víte to teď? 16 Ti prám střežte temnot se vojsk, až poklad začne se drát 7A z té hluché hloubi v dne jas! 46 WOTAN (auffahrend) (vybuchne) Vergeh, frevelnder Gauch! By prask', zlotřilý skřet! ALBERICH Was sagt der? (ist dazwischengetreten) Sei doch bei Sinnen! (zu Alberich) Co řek' to? LOGE (vstoupí mezi ně; k Wotanovi) Dej si přec pozor! (k Alberichovi) 11 7A 7A 11 Wen doch faßte nicht Wunder, erfährt er Alberichs Werk? Gelingt deiner herrlichen List, was mit dem Horte du heischest: 11 den Mächtigsten muß ich dich rühmen; denn Mond und Stern', und die strahlende Sonne, sie auch dürfen nicht anders, 5 dienen müssen sie dir. 7A Doch - wichtig acht' ich vor allem, daß des Hortes Häufer, der Niblungen Heer, neidlos dir geneigt. 13A Einen Reif rührtest du kühn; 6B dem zagte zitternd dein Volk: -doch, wenn im Schlaf ein Dieb dich beschlich', den Ring schlau dir entriss', - 13A wie wahrtest du, Weiser, dich dann? 11 ALBERICH Der Listigste dünkt sich Loge; andre denkt er immer sich dumm: daß sein' ich bedürfte zu Rat und Dienst, um harten Dank, das hörte der Dieb jetzt gern! 14 Den hehlenden Helm ersann ich mir selbst; der sorglichste Schmied, Mime, mußt' ihn mir schmieden: 14 Kdož by nežasnul divem, když dílo Niblunga shléď? Tvé bájné-li zdaří se lsti, co s těmi poklady smýšlíš: tě největším musím sám nazvat; svit luny, hvězd ba i skvoucí to slunce, sotva mohouť pak jinak, sloužit musí ti též! Však váhu zvlášť na to klad bych, by poklad kdo snáší, tož Niblungů voj, záště prost ti přál. Ty jsi kruh v kov směle skul; ten víže strachem tvůj lid:- však kdyby kdos,když spíš k tobě vnik a lstí kroužek ti vzal, co počneš, ty moudrý, si pak? Že Istný jest je sám, mní Loge; každý jiný jest mu jen hňup: že jeho mi třeba by poskyt mi rad, za perný dík, to slyšel by zloděj rád! Nuž,halivý heim já smyslel si sám; jej kovářů vzor, Mime, musel mi skouti: 47 schnell mich zu wandeln, nach meinem Wunsch die Gestalt mir zu tauschen, taugt der Helm. Niemand sieht mich, wenn er mich sucht; doch überall bin ich, geborgen dem Blick. 14 So ohne Sorge bin ich selbst sicher vor dir, du fromm sorgender Freund! LOGE Vieles sah ich, Seltsames fand ich, 11 doch solches Wunder gewahrt' ich nie. Dem Werk ohnegleichen kann ich nicht glauben; wäre das eine möglich, deine Macht währte dann ewig! v mžiku mne změnit, jakou jen chci hned mi postavu dáti, muž' ten helm. Nikdo nezří, hledaje mne; však přec jsem všude,všem zrakům jsa skryt. Tak bez vší bázně jsemtě též před tebou jist, jenž ctné péče jsi pln! Dost jsem spatřil, potkal se s divy, však tento zázrak mi zůstal skryt. v tak úžasné věci mně nelze věřit; být jen to jedno možno, tvoje moc překoná věky! ALBERICH Meinst du, ich lüg' und prahle wie Loge? Mníš snad,že Ihu, jsa chlubný jak Loge? LOGE Bis ich's geprüft, bezweifľ ich, Zwerg, dein Wort. Vor Klugheit bläht sich zum Platzen der Blöde! Nun plage dich Neid! Bestimm', in welcher Gestalt soll ich jach vor dir stehn? ALBERICH 13A LOGE In welcher du willst; nur mach' vor Staunen mich stumm. Nezkusit věc, jak věřit mám, co díš? Vždy rozumem pýchnou že pukli by, troupi! Nuž závist tě muč! Rci sám, čí podoby vzhled na se ruče mám vzít? Dle vůle si vol; Jen když mne ohromí úžas. ALBERICH (hat den Helm aufgesetzt) "Riesen-Wurm winde sich ringelnd!" 14 {nasadí si přilbici) „Ještěre viň se a svíjej! (Sogleich verschwindet er: eine ungeheure Riesenschlange windet sich statt seiner am Boden; sie bäumt sich und streckt den aufgesperrten Rachen nach Wotan und Loge hin.) 48 17 (Okamžitě zmizí: místo něho vine se po zemi ohromný hadí netvor, jenž se vztyčuje a rozevřenou tlamu vzpíná po Wotanovi a Logovi) LOGE (stellt sich von Furcht ergriffen) Ohe! Ohe! Schreckliche Schlange, verschlinge mich nicht! Schone Logen das Leben! (staví se, jakoby se bál) Ouvé! Ouvé! Strašlivá stvůro, jen nepolkni mne! Šetři Logova žití! WOTAN Hahaha! Gut, Alberich! Gut, du Arger! Wie wuchs so rasch zum riesigen Wurme der Zwerg! Hahaha! Aj, výborně! Dobře, Alpe! Jak vzrost tak v ráz v tu obludu červí ten skřet! (Die Schlange verschwindet; statt ihrer erscheint sogleich Alberich wieder in seiner wirklichen Gestalt.) (Had zmizí a místo něho objeví se ihned Alberich opět ve své skutečné podobě) ALBERICH Hehe! Ihr Klugen, glaubt ihr mir nun? LOGE Mein Zittern mag dir's bezeugen. Zur großen Schlange schufst du dich schnell: weil ich's gewahrt, willig glaub'ich dem Wunder. 7A 11 Doch, wie du wuchsest, kannst du auch winzig und klein dich schaffen? Das Klügste schien' mir das, Gefahren schlau zu entfliehn: das aber dünkt mich zu schwer! ALBERICH Zu schwer dir, weil du zu dumm! Wie klein soll ich sein? Hehe! Vy chytří, věříte už? Že chvím se, o tom ti svědčiž. Ty strašným červem stal jsi se v ráz: viděv to sám, věřím rád v onen zázrak. Však, jak jsi rostl, moh' bys i menším jak drobt se zjevit? Toť lepší způsob as, se úkladů lestně zbýt: to myslím, půjde však hůř! Snad hůř ti, protožes' hňup! Jak malý mám být? LOGE 49 Daß die feinste Kunze dich fasse, Abys v malou spáru se vměstnal, wo bang die Kröte sich birgt. v níž plaše skrývá se plaz. ALBERICH Pah! Nichts leichter! Luge du her! Pah! Toť hračka! pohleď jen sem! (Er setzt den Tarnhelm wieder auf) (Nasadí si opět tarnhelm) "Krumm und grau krieche Kröte!" 14 „Ždibice šeď - žábrej žábo!" (Er verschwindet; die Götter gewahren im Gestein eine Kröte auf sich zukriechen.) (Zmizí; bohové zpozorují mezi kamením žábu, jež leze k nim) LOGE (zu Wotan) (k Wotanovi) Dort, die Kröte, greife sie rasch! Tam, ten žabák, chvatně jej chop! (Wotan setzt seinen Fuß auf die Kröte, Loge fährt ihr nach dem Kopfe und hält den Tarnhelm in der Hand. Alberich wird plötzlich in seiner wirklichen Gestalt sichtbar, wie er sich unter Wotans Fuße windet) (Wotan přišlápne žábu nohou, Loge chmátne jí po hlavě a drží tarnhelm v rukou. Alberich se náhle objeví opět ve vlastní podobě, jak se svíjí pod nohou Wotanovou) ALBERICH Ohe! Verflucht! Ich bin gefangen! Oho! Mě ďas! Já chyt se v pasti! LOGE Halt' ihn fest, bis ich ihn band. Jen jej drž, nežli ho svážu. (Er hat ein Bastseil hervorgeholt und bindet Alberich damit Hände und Beine; den Geknebelten, der sich wütend zu wehren sucht, fassen dann beide und schleppen ihn mit sich nach der Kluft, aus der sie herauskamen.) 4 (Vyjme lýkový provaz a sváže Albericha na rukou i nohou: spoutaného, jenž zuřivě se pokouší bránit, chopí se pak oba a vlekou jej k sluji, kterou přišli.) LOGE Nun schnell hinauf: dort ist er unser! 4 7A 11 Teď rychle ven:tam bude náš již! (Sie verschwinden, aufwärts steigend) (zmizí, stoupajíce vzhůru) 50 VIERTE SZENE Alberich, Wotan, Loge, die übrigen Götter und Göttinnen, Erda, die drei Rheintöchter Die Szene verwandelt sich, nur in umgekehrter Weise, wie zuvor; die Verwandlung führt wieder an den Schmieden vorüber. Fortdauernde Verwandlung nach oben. Schließlich erscheint wieder die freie Gegend auf Bergeshöhen wie in der zweiten Szene; nur ist sie jetzt noch in fahle Nebel verhü llt, wie vor der zweiten Verwandlung nach Freias Abführung. (Wotan und Loge, den gebundenen Alberich mit sich führend, steigen aus der Kluft herauf.) 6B1213A4 10B9 7A11 10C3B Scéna se proměňuje opět jako před tím, jenže v opačném postupu. Konečně se objeví opět volná krajina v horských výšinách jako ve druhé scéně, jenže je nyní ještě zahalena silným závojem mlh jako před druhou proměnou, když byla Freia odvedena. (Wotan a Loge vystoupí ze sluje, majíce s sebou spoutaného Albericha) LOGE Da, Vetter, sitze du fest! 11 Luge Liebster, dort liegt die Welt, die du Lungrer gewinnen dir willst: welch Stellchen, sag', bestimmst du drin mir zu Stall? Zde, strýce, ve zdraví seď! Koukej kmošku, tam kýve svět, v němž jsi vládnout ty zevloune chtěl: ký koutek, mluv, mně skytneš v něm, strýce, v stáj? (er schlägt ihm tanzend Schnippchen) (uštěpačně) ALBERICH Schändlicher Schacher! Du Schalk! Du Schelm! Prokletý lotře! Tě šlak! Ty šelmo! Löse den Bast, binde mich los, Z lýka mě pusť, zbav mě těch pout den Frevel sonst büßest du Frecher! sic troufalost strašně ti splatím! WOTAN Gefangen bist du, fest mir gefesselt, wie du die Welt, was lebt und webt, in deiner Gewalt schon wähntest, in Banden liegst du vor mir, du Banger kannst es nicht leugnen! V mou moc jsi padnul, spoután jsa pevně tak jak jsi svět, a vše, co v něm, již ve svojí moci viděl, zde v poutech svíjíš se svých, to, teskný, nelze ti popřít! Zu ledigen dich, bedarf 's nun der Lösung. Teď volnost ti dám, až dostanu výkup. ALBERICH O ich Tropf, ich träumender Tor! Ó já troup, já blouznivý bloud! 51 Wie dumm traut' ich dem diebischen Trug! Jak hňup naběhnu v zlodějskou lest! Furchtbare Rache räche den Fehl! Lítá však pomsta pomsti ten blud! LOGE Soll Rache dir frommen, vor allem rate dich frei: dem gebundnen Manne büßt kein Freier den Frevel. Drum, sinnst du auf Rache, rasch ohne Säumen sorg' um die Lösung zunächst! 11 Chceš-li pomsru provést, pak prve zbav se svých pout: muži svázanému těžkoť volného trestat. Tož pomstu-li chystáš, chytře si pospěš dřív o svůj výkup si dbej! (er zeigt ihm, mit den Fingern schnalzend, die Art der Lösung an) {naznačuje mu, luskajíc prsty, způsob řešení) ALBERICH (barsch) So heischt, was ihr begehrt! (posupně) Tak zjev, co chcete zdát! WOTAN Den Hort und dein helles Gold. Ten kov, skvělý poklad tvůj. ALBERICH Gieriges Gaunergezücht! 6B (für sich) Doch behalt' ich mir nur den Ring, des Hortes entrat' ich dann leicht; denn von neuem gewonnen und wonnig genährt ist er bald durch des Ringes Gebot: eine Witzigung war 's, die weise mich macht; zu teuer nicht zahl' ich, lass' für die Lehre ich den Tand. Erlegst du den Hort? WOTAN ALBERICH Chásko chamtivě zlá! (pro sebe) Když jen podržím prsten sám, smím pokladu lehce se vzdát; neboť nové si zjednat a zmnožit jich zdroj mně zas pomůže prstenu moc: Aspoň výstrahu mám, bych moudře si ved, dost levně bych platil svůj cech tratě za výučnou ten tret. Nuž chceš poklad dát? Löst mir die Hand, so ruf ich ihn her. Povol mi pěst, pak přivolám jej. 52 (Loge löst ihm die Schlinge an der rechten Hand. Alberich berührt den Ring mit den Lippen und murmelt heimlich einen Befehl.) 6B 4 13B 13A (Loge mu rozváže pravou ruku. Alberich se dotkne rty prstenu a zamumlá tajně rozkaz) Wohlan, die Nibelungen rief ich mir nah'. Ihrem Herrn gehorchend, hör' ich den Hort aus der Tiefe sie führen zu Tag: nun löst mich vom lästigen Band! 13A 16 Nuž tak, teď Niblungy svolal jsem blíž. Podle páně přání poklady v spěch slyším z hloubi sem hlučně je nést: Nuž zprosťte mne prokletých pout! WOTAN Nicht eh'r, bis alles gezahlt. 13A 4 16 Ne dřív, až zaplatíš vše. (Die Nibelungen steigen aus der Kluft herauf, mit den Geschmeiden des Hortes beladen. Während des Folgenden schichten sie den Hort auf.) {Nibelungové vystupují ze sluje, obtíženi jsouce výkovky z pokladu. Následně poklad kupí na zem) ALBERICH O schändliche Schmach! 13A 4 16 Ó hanby té hold! Daß die scheuen Knechte Že to plémě rabů geknebelt selbst mich ersch'aun! má v pouta spjata mne zřít! (zu den Nibelungen) Dorthin geführt, wie ich's befehlt'! All zu Häuf schichtet den Hort! Helf ich euch Lahmen? Hieher nicht gelugt! Rasch da, rasch! Dann rührt euch von hinnen, daß ihr mir schafft! 13A Fort in die Schachten! Weh' euch, find' ich euch faul! Auf den Fersen folg' ich euch nach! ( k Nibelungům) Tam běžte s tím, jak tomu chci! V haldu ráz hoďte ten krám! Najdu vám nohy? A nevejřit sem! Honem! Vpřed! Pak hybajte odtud, 4 16 do práce zpět! Pryč do svých šachet! Běda lenochům z vás! V patách přijdu za vámi sám! (er küßt seinen Ring und streckt ihn gebieterisch aus. Wie von einem Schlage getroffen, drängen sich die Nibelungen scheu und ängstlich der Kluft zu, in die sie schnell hinabschlüpfen.) 13B 4 13A (políbí prsten a vztáhne jej velitelsky. Nibelungové, kteří zatím narovnali poklad na hromadu, jsou jako zasaženi bleskem; plaše a úzkostlivě tlačí se ke sluji, kerou rychle unikají dolů) 53 Gezahlt hab' ich; nun laßt mich zieh'n: und das Helmgeschmeid', das Loge dort hält, das gebt mir nun gütlich zurück! 14 LOGE (den Tarnhelm zum Horte werfend) Zur Buße gehört auch die Beute. ALBERICH Verfluchter Dieb! (leise) 6B Nuž, já platil; teď nech mne jít: A tu přilbu tam, co Loge ji má, tu dejte mi v dobrotě zpět! (hodí tarnhelm k pokladu) Aj, k pokutě patří i kořist. Tě běs, tak krást! (tiše) Však jen se kroť! Doch nur Geduld! Der den alten mir schuf, schafft einen andern: kdo mi dřívější skul, skuje i druhou: noch half ich die Macht, der Mime gehorcht, hoj,mám ještě mocjiž Mime musí dbát. Schlimm zwar ist's, dem schlauen FeindZIé je sic jich šalbě v šanc zu lassen die listige Wehr! 14 zde nechat tu záhadnou zbraň! Nun denn! Alberich ließ euch alles: Nu tak! Alberich dal vám všecko: jetzt löst, ihr Bösen, das Band. teď pout ty krutý mne zprosť. LOGE (zu Wotan) Bist du befriedigt? Lass' ich ihn frei? WOTAN Ein goldner Ring ragt dir am Finger; hörst du, Alp? Der, acht' ich, gehört mit zum Hort. ALBERICH (entsetzt) Der Ring? (k Wotanovi) Je toho dosti? Dáme mu jít? Tam prsten zřím zářit ti z prstu; slyšel jsi? Ten, trvám, přec patří sem též. {zděšen) Ten skvost? WOTAN Zu deiner Lösung mußt du ihn lassen. Ten na svůj výkup též musíš vydat. 54 ALBERICH (bebend) Das Leben, doch nicht den Ring! (heftiger) WOTAN Den Reif verlang' ich, mit dem Leben mach', was du willst! ALBERICH Lös' ich mir Leib und Leben, den Ring auch muß ich mir lösen; Hand und Haupt, Aug' und Ohr sind nicht mehr mein Eigen, als hier dieser rote Ring! (chvěje se) Svůj život, však ne ten skvost! {prudčeji) Ten šperk teď žádám, se svým žitím čiň si, co chceš! Jít mám-li zdráv a volný, ten prsten též musím míti; rámě, leb, zrak a sluch nejsou víc mi blízky než rudý zde tento šperk! WOTAN Dein Eigen nennst du den Ring? Rasest du, schamloser Albe? Nüchtern sag', wem entnahmst du das Gold, daraus du den schimmernden schufst? War's dein Eigen, was du Arger der Wassertiefe entwandt? Bei des Rheines Töchtern hole dir Rat, 3B ob ihr Gold sie zu eigen dir gaben, das du zum Ring dir geraubt! Ty vlastnit chceš si ten šperk? Netřeštíš, nestoudný Alpe? Kloudně mluv, kde jsi vzal zlatý kov, bys moh' si ten skvost z něho skout? Svým jsi zval snad, cos' ty zlobný tam v lůno vod vešel krást? K dcerám Rýna zajdi, s těmi se raď, zlatý kov zdali v dar tobě skytly, jejž na ten šperk vzal jsi v lup! ALBERICH Schmähliche Tücke! Schändlicher Trug! Wirfst du Schacher die Schuld mir vor, die dir so wonnig erwünscht? 6B Wie gern raubtest du selbst dem Rheine das Gold, war nur so leicht die Kunst, es zu schmieden, erlangt? Wie glückt es nun dir Gleißner zum Heil, daß der Niblung, ich, aus schmählicher Not, in des Zornes Zwange, den schrecklichen Zauber gewann, dess' Werk nun lustig dir lacht? Des Unseligen, Angstversehrten 6B Záludná podlost! Zákeřná lest! Chceš mi, lotře, pro loupež lát, jež tak ti horoucně vhod? Jak rád sám bys byl krad, co Rýn v lůně kryl, být jen tak hrou jak skout jej, si získat ten um? Jak přišlo teď, ti, pokrytče vhod, že ten Niblung, já, byť z nouze jen zlé, v divý vztek jsa veštván, to strašlivé kouzlo si spjal, jehož plod teď láká tvůj hled? Co já neblahý, z nouze spáchal 55 fluchfertige, furchtbare Tat, vším prokletý, strašný ten čin, zu fürstlichem Tand soll sie fröhlich dir taugen,pro panský jen lesk měl by pyšně ti sloužit zur Freude dir frommen mein Fluch? Hüte dich, herrischer Gott! Frevelte ich, so frevelt' ich frei an mir: doch an allem, was war, ist und wird, frevelst, Ewiger, du, entreißest du frech mir den Ring! Her der Ring! Kein Recht an ihm schwörst du schwatzend dir zu. WOTAN 7B 5 a blažit tě plod mojich kletb? Chraň se však, zpupný ty bože! Hřeším-li já, pak na vlastní hřeším pěst: avšak na všem, co bylo, jest a bude, věčný, hřešil bys, ty, teď vyrvat mně zrádně ten šperk! Sem ten skvost! Vést právo naň marně žvástem bys chtěl. (er ergreift Alberich und entzieht seinem Finger mit heftiger Gewalt den Ring.) (S prudkým násilím strhne Alberichovi prsten z prstu) ALBERICH (gräßlich aufschreiend) Ha! Zertrümmert! Zerknickt! 12 Der Traurigen traurigster Knecht! WOTAN (den Ring betrachtend) Nun halt' ich, was mich erhebt, der Mächtigen mächtigsten Herrn! 6B (er steckt den Ring an) Ist er gelöst? LOGE WOTAN (hrozně vykřikne) Ha! Sen zhroucen! Vše pryč! Všech bídných jsem bídnější rab! (prohlížejíc si prsten) Nuž, mám již, čím vzroste moc, bych mocnější, mocným všem vlád! {nasazuje si prsten) Může už jít? Bind' ihn los! Rozvaž jej! LOGE (löst Alberich vollends die Bande) (uvolní Alberichovi pouta) 56 Schlüpfe denn heim! Keine Schlinge hält dich: frei fahre dahin! ALBERICH (sich vom Boden erhebend) 18A Bin ich nun frei? (mit wütendem Lachen) Wirklich frei? So grüß' euch denn meiner Freiheit erster Gruß! - Wie durch Fluch er mir geriet, verflucht sei dieser Ring! 18B Gab sein Gold mir Macht ohne Maß, nun zeug' sein Zauber Tod dem, der ihn trägt! Ruče se ztrať! už se smyčky smekly: jít volno ti jest! (povstává ze země) Že mohu jít? (se zuřivým smíchem) Jistě jít? Pak volnosti první pozdrav vám teď plať!-Jak jen klev já moh jej skout, buď proklet tento kruh! Skýt-li skut mně bez míry moc, teď sklízej z kouzla zkázu,kdo jej má! Víc nikdo blah, netěš se jím, Kein Froher soll seiner sich freun, 6B keinem Glücklichen lache sein lichter Glanzls hledem štastlivce nehlaď ten luzný lesk Wer ihn besitzt, den sehre die Sorge, Svým kdo jej zve, ten strachem oň strádej, und wer ihn nicht hat, den nage der Neid! 18A a kdo jej nemá, buď závistí štván! Jeder giere nach seinem Gut, doch keiner genieße mit Nutzen sein! Ohne Wucher hüt' ihn sein Herr; doch den Würger zieh' er ihm zu! Dem Tode verfallen, feßle den Feigen die Furcht: solang er lebt, sterb' er lechzend dahin, des Ringes Herr als des Ringes Knecht: bis in meiner Hand den geraubten wieder ich halte! - So segnet in höchster Not der Nibelung seinen Ring! Behalt' ihn nun, (lachend) hüte ihn wohl: (grimmig) meinem Fluch fliehest du nicht! Všechno chtíčem se po něm chvěj, však nikdo jej neměj na prospěch svůj! 6B Beze zisku chraň si jej pán; jenom vrah buď zlákán jím naň! 18A Tak souzena na smrt, poutej ho, zbabělce, strach: ves život svůj zmírej strázní a hyň, 4 sic kroužku pán avšak kroužku rab: až by v mou zas dlaň jak byl zloupen, zpátky se vrátil!- Tak žehná, jsa v nouzi zlé dnes Niblung prsten svůj! jej nech si teď, (se smíchem) střež si jej zdráv: 4 (zuřivě) kletby spár najde tě přec! (er verschwindet schnell in der Kluft. Der dichte Nebelduft des Vordergrundes klärt sich allmählich auf) (rychle zmizí ve sluji. Hustý, mlžný opar v popředí se zvolna vyjasňuje) 57 LOGE Lauschtest du seinem Liebesgruß? 6B Slyšel jsi pozdrav líbezný? WOTAN (in den Anblick des Ringes an seiner Hand versunken) (v zamyšlení pozoruje prsten na své ruce) Gönn' ihm die geifernde Lust! Přej mu tu nechutnou řeč! (es wird immer heller) (stále více se vyjasňuje) LOGE (nach rechts in die Szene blickend) (pohlížeje vpravo do scény) Fasolt und Fafner nahen von fern: 9 Fasolt a Fafner zdáli již jdou: Freia führen sie her. "IOC s Freiou chvátají sem. (Aus dem sich immer mehr zerteilenden Nebel erscheinen Donner, Froh und Fricka und eilen dem Vordergrunde zu.) 10C (Z mlhy, která se stále více trhá, objevují se z druhé strany Donner, Froh a Fricka, spěchající do popředí) Sie kehren zurück! Willkommen, Bruder! FROH "IOC Už vrací se zpět! DONNER Nuž, vítej bratře! FRICKA (besorgt zu Wotan) 18A (s obavami chvátá k Wotanovi) Bringst du gute Kunde? Máš dobrou zprávu? LOGE (auf den Hort deutend) 18A Mit List und Gewalt gelang das Werk: dort liegt, was Freia löst. (ukáže na poklad) Nám mocí a lstí se zdařil čin: tam výkup Frein viz! DONNER 58 Aus der Riesen Haft naht dort die Holde. Z obrů vazbzy zlé vrací se Freia. FROH Wie liebliche Luft wieder uns weht, wonnig' Gefühl die Sinne erfüllt! Traurig ging es uns allen, getrennt für immer von ihr, die leidlos ewiger Jugend 10C jubelnde Lust uns verleiht. Jak líbezně van v líc počal vát, svěžesti dech zas ve hruď mi dých! trudno všem nám by bylo, mět zříci navždy se jí, jež bez chmur věčného mládí plesňou vždy slast skytne nám. (Der Vordergrund ist wieder hell geworden; das Aussehen der Götter gewinnt wieder die erste Frische: über dem Hintergrunde haftet jedoch noch der Nebelschleier, so daß die Burg unsichtbar bleibt. Fasolt und Fafner treten auf, Freia zwischen sich führend.) {Popředí se opět vyjasnilo; vzezření bohů nabývá světlem opět původní svěžesti: však nad pozadím visí ještě mlžný závoj, tak, že vzdálený hrad zůstává neviditelným. Fasolt a Fafner vystoupí, vedouce mezi sebou Freiu.) FRICKA (eilt freudig auf die Schwester zu, um sie zu umarmen) {spěchá radostně k sestře, aby ji objala) Lieblichste Schwester, süßeste Lust! Bist du mir wieder gewonnen? Rozmilá setro, rokoši má! Zas tebe zřít je mi přáno? FASOLT (ihr wehrend) 9 Halt! Nicht sie berührt! Noch gehört sie uns. Auf Riesenheims ragender Mark rasteten wir; mit treuem Mut des Vertrages Pfand pflegten wir. So sehr mich's reut, zurück doch bring' ich's, erlegt uns Brüdern die Lösung ihr. WOTAN (jí zabraňuje) Stát! Netknout se jí! Ještě patří nám. Kde Riesenheim hrouží se v mrak prodleli jsme a věrně vám smlouvy rukojmí střehli tam. Ne právě rád jdu přec ji vrátit, když vyplatíte teď výkup nám. Bereit liegt die Lösung: 7B des Goldes Maß sei nun gütlich gemessen. Zde svůj výkup vizte: jen zlata míru si laskavě změřte. FASOLT 59 Das Weib zu missen, wisse, gemutet mich weh: soll aus dem Sinn sie mir schwinden des Geschmeides Hort häufet denn so, daß meinem Blick die Blühende ganz er verdeck'! 12 WOTAN So stellt das Maß nach Freias Gestalt! Tu ztrácet ženu, věz to, mi trudno a žel: má-li teď z mysle mi zmizet, zlata těžbu v sloup složte mi tak, zrakům by mým tu kvetoucí úplně skryl! Nuž míry vzor ať Frein je vzrůst! (Freia wird von den beiden Riesen in die Mitte gestellt. Darauf stoßen sie ihre Pfähle zu Freias beiden Seiten so in den Boden, daß sie gleiche Höhe und Breite mit ihrer Gestalt messen.) 10A 10B {Fasolt a Fafner postaví Freiu doprostřed a zarazí své kůly po jejích obou stranách do země, tak, že jsou ve stejné výšce a šířce s její postavou) FAFNER 9 Gepflanzt sind die Pfähle nach Pfandes Maß; V zem vklány jsou kůly dle zástav měr Gehäuft nun füll' es der Hort! až po vrch poklad je plň! WOTAN Eilt mit dem Werk: widerlich ist mir's! LOGE Hilf mir, Froh! Pospěšte s tím, hnus na to patřit! Pomoz, Frohu! FROH Freias Schmach eil' ich zu enden. Frein trud chvátám již skončit. (Loge und Froh häufen hastig zwischen den Pfählen die Geschmeide) (Loge a Froh narovnávají rychle zlato mezi kůly) FAFNER Nicht so leicht und locker gefügt! Ne tak zlehka - volně to klást! (er drückt mit roher Kraft die Geschmeide dicht zusammen) (surovou silou tlačí výkovky dohromady) Fest und dicht füll' er das Maß. 13A Hutněj, houšť míru mi měř. (er beugt sich, um nach Lücken zu spähen) {skloní se pátraje, kde jsou skuliny) 60 Hier lug' ich noch durch: verstopft mir die Lücken! Zurück, du Grober! Hierher! Greif mir nichts an! Hierher! Die Kunze verklemmt! 16 Zde vidět je skrz: 13A Ty štěrbiny vyplň! LOGE FAFNER LOGE FAFNER WOTAN Jdi pryč, ty hrubce! Dej sem! Nic ani tknout! Jen sem! Tu spáru mi spoj! (unmutig sich abwendend) (s nevolí se odvrací) Tief in der Brust brennt mir die Schmach! Až v duše hloub hanbou se chvím! (den Blick auf Freia geheftet) FRICKA 10A (upírá pohled na Freiu) Sieh, wie in Scham schmählich die Edle steht: Viz, její stud, znectěna jak se rdí: um Erlösung fleht stumm der leidende Blick, v trýzni spásu ždá němě bolný ten hled, Böser Mann! Der Minnigen botest du das! FAFNER Noch mehr! Noch mehr hierher! 9 13A DONNER Kaum halt' ich mich: schäumende Wut weckt mir der schamlose Wicht! Hierher, du Hund! Willst du messen, so miß dich selber mit mir! FAFNER Ruhig, Donner! Rolle, wo's taugt: hier nützt dein Rasseln dir nichts! Muži zlý!Tu luznou dát tak v mukách v plen! Jen víc! Jen víc sem! Snést nelze to: bezměrný vztek bouří ten nestoudný chám! Pojď sem, ty pse! Chceš-li měřit, pak měř se se mnou teď sám! Kroť se Donnře! Hřímej, kdy čas: zde ryk tvůj nesvede nic! 61 DONNER (holt aus) {rozpřáhne se) Nicht dich Schmähl'chen zu zerschmettern? Ani zrůdného tě srazit? WOTAN Friede doch! Schon dünkt mich Freia verdeckt. Mír chci mít! Už není Freiu snad zřít. LOGE Der Hort ging auf. 13A 16 Však pryč je vše. FAFNER (mißt den Hort genau mit dem Blick und späht nach Lücken) (přesně měří očima poklad a pátrá po mezerách) Noch schimmert mir Holdas Haar: 10AMně blýsk ještě Holdin vlas: dort das Gewirk wirf auf den Hort! Wie? Auch den Helm? Hurtig, her mit ihm! Laß ihn denn fahren! LOGE FAFNER 14 WOTAN LOGE tam onen pouch k pokladu hoď! Jak, i ten heim? Zčerstva, sem to dej! (wirft den Tarnhelm auf den Hort) So sind wir denn fertig! Seid ihr zufrieden? FASOLT Freia, die Schöne, schau' ich nicht mehr: so ist sie gelöst? Muß ich sie lassen? Ať si jej vezme! {hodí přilbici na hromadu) Nuž všechno se stalo! Snad už to stačí? Freiu,tu vnadnou,nezřím již víc: jest výkup již dán? Mám se jí vzdáti? (er tritt nahe hinzu und späht durch den Hort) {přistoupí blíž a pátrá skrze poklad) 16 13A 10A 62 Weh! Noch blitzt ihr Blick zu mir her; des Auges Stern strahlt mich noch an: durch eine Spalte muß ich's erspäh'n. (außer sich) Žel! Jak blesk tam na mne blýsk; jak hvězda zrak svítí mně vstříc: zde touto spárou spatřit ho mám. 10A 10B (rozhořčen) Seh' ich dies wonnige Auge, von dem Weibe lass' ich nicht ab! He! Euch rat' ich, verstopft mir die Ritze! 12 FAFNER 13A LOGE Nimmersatte! Seht ihr denn nicht, ganz schwand uns der Hort? FAFNER Mitnichten, Freund! An Wotans Finger glänzt von Gold noch ein Ring: den gebt, die Ritze zu füllen! Zírám-li v zářné to oko, mně té děvy nelze se vzdát! He, jen zčerstva, tu štěrbinu ucpat! Nezjedenče! Nezříš-li sám, ves poklad je pryč? I kdežpak.ctný! Tam Wotanu s ruky kroužek zlatý se skví: s ním sem,ať vyplní škvíru! WOTAN Wie! Diesen Ring? Jak? Tento šperk? LOGE Laßt euch raten! 3B Den Rheintöchtern gehört dies Gold; ihnen gibt Wotan es wieder. WOTAN Was schwatztest du da? Was schwer ich mir erbeutet, ohne Bangen wahr' ich's für mich! 5 LOGE Říci si dejte! Přec Rýnovnám patří ten šperk; jim chce zpět Wotan jej vrátit. Ký hloupý to tlach? Co těžce tak já získal, prost jsa výtek sám též chci mít! Schlimm dann steht's um mein Versprechen, Zle pak s mým to stojí slibem, das ich den Klagenden gab! jejž já těm žalnícím dal! WOTAN 63 Dein Versprechen bindet mich nicht; als Beute bleibt mir der Reif. Ty's co slíbil, neváže mne; ten kroužek kořist je má. fafner Doch hier zur Lösung mußt du ihn legen. Však sám so výkup sem jej teď vyklop. wotan Fordert frech, was ihr wollt, 6B alles gewähr' ich; um alle Welt, doch nicht fahren lass' ich den Ring! 6B fasolt Smělče zdej, co jen chceš, všecko si mějte; za celý svět, si však nedám vzíti ten šperk! (zieht wütend Freia hinter dem Horte hervor) (vyvlékne Freiu zuřivě zpoza pokladu) Aus denn ist's, beim Alten bleibt's; nun folgt uns Freia für immer! Konec pak, buď při starém; teď s námi Freio pojď navždy! freia Hilfe! Hilfe! Harter Gott, gib ihnen nach! Spare das Gold nicht! 4 Pomoc! Pomoc! fricka froh donner Jak jsi krut, dej jim co chtí! Neškudli zlatem! Hoď jim ten prsten! Spende den Ring doch! (Fafner hält den fortdrängenden Fasolt noch auf; alle stehen bestürzt) (Fafner zadržuje ještě Fasolta, jenž se bere k odchodu; všichni jsou zaraženi) wotan Laßt mich in Ruh'! Den Reif geb' ich nicht! Nechte mě být! Ten šperk nelze dát! (Wotan wendet sich zürnend zur Seite. Die Bühne hat sich von neuem verfinstert; aus der Felskluft zur Seite bricht ein bläulicher Schein hervor: in ihm wird plötzlich Erda sichtbar, die bis zu halber Leibeshö he aus der Tiefe aufsteigt; sie ist von edler Gestalt, weithin von schwarzem Haar umwallt.) 64 19A (Wotan se odvrací hněvivě stranou. Scéna znovu se zatemnila: ze skalní rokliny stranou vyrazí modravý svit: v něm uzří Wotan náhle Erdu, která vystoupí z hloubky aždo půli těla; je ušlechtilého zjevu, široce zahalena černým vlasem) ERDA (die Hand mahnend gegen Wotan ausstreckend) (vzpřáhne výstražně ruku k Wotanovi) Weiche, Wotan! Weiche! Flieh' des Ringes Fluch! Rettungslos dunklem Verderben weiht dich sein Gewinn. Ustup, Wotane! Ustup! Chraň se kroužku kletb! Nezvratné propad bys zkáze svým chtě prsten zvát. WOTAN Wer bist du, mahnendes Weib? Kdo jsi, že s výstrahou jdeš? ERDA Wie alles war - weiß ich; 19A wie alles wird, wie alles sein wird, seh' ich auch, -der ew'gen Welt Ur-Wala, Erda, mahnt deinen Mut. Drei der Töchter, ur-erschaff'ne, gebar mein Schoß; 19B 2 was ich sehe, sagen dir nächtlich die Nornen Doch höchste Gefahr führt mich heut' selbst zu dir her. 18A Höre! Höre! Höre! 4 Alles was ist, endet. 19AI. II. Ein düst'rer Tag dämmert den Göttern Co bylo kdys'-známť já; co jesti dnes, co vzejde v příští, zřím vše též,-jež víže svět pramáti, Erda, touží tě stříc'. Tři mně dcery, ve pravěku, můj zrodil klín; co jsem shlédla,šeptají v noci ti Norny. Ti hrozící pád vede dnes samu mne sem. Slyš mne!Slyš mne! Slyš mne! Všecko co jest, zajde. A soumrak dnů smráká se božstvu: dir rat' ich, meide den Ring! 6B dbej výstrah, prsten dej pryč! (sie versinkt langsam bis an die Brust, während der bläuliche Schein zu dunkeln beginnt) (pozvolna se propadá až po hrud', zatímco modravý svit počíná temněti) Geheimnis-hehr hallt mir dein Wort: weile, daß mehr ich wisse! WOTAN 19A Taj velebný vane z tvých slov: zůstaň, bych více zvěděl! ERDA 65 (im Versinken) (mizíc) Ich warnte dich; du weißt genug: 19A Jsi varován; a víš tak dost: sinn' in Sorg' und Furcht! hryž tě strast a strach! (sie verschwindet gänzlich) (zmizí úplně) WOTAN Soll ich sorgen und fürchten, Mám-li bát se a starat, dich muß ich fassen, alles erfahren! tě musím stihnou,všechno chtě zvědět! (er will der Verschwindenden in die Kluft nach, um sie zu halten. Froh und Fricka werfen sich ihm entgegen und halten ihn zurück) {chce vniknou do rozsedliny, aby Erdu zadržel. Froh a Fricka zastoupí mucestu a zadrží jej) FRICKA Was willst du, Wütender? Co tropíš, ztřeštěnce? FROH Halt' ein, Wotan! Ó stůj, zadrž! Scheue die Edle, achte ihr Wort! 19A V úctě měj Wallu, važ si těch slov! (Wotan starrt sinnend vor sich hin) (Wotan v myšlenkách ztrnule zírá před sebe) DONNER (sich entschlossen zu den Riesen wendend) {obrací se rozhodně k obrům) Hört, ihr Riesen! Zurück, und harret: Hoj, vy obři! Sem zpět a vyčkat: das Gold wird euch gegeben. ten šperk vám bude vydán. FREIA Darf ich es hoffen? Smím doufat? Dünkt euch Holda wirklich der Lösung wert? Zdá se Holda výkupu hodna vám? 19A (Alle blicken gespannt auf Wotan; dieser nach tiefem Sinnen zu sich kommend, erfaßt seinen Speer und schwenkt ihn wie zum Zeichen eines mutigen Entschlusses) 7B (Všichni pohlížejí v napětí k Wotanovi; ten byl ponořen v hluboké přemýšlení a nyní se vzchopí mocí k rozhodnutí: na znamení statečného odhodlání uchopí svoje kopí a mávne jím) 66 WOTAN Zu mir, Freia! Du bist befreit. Sem k nám, Freio! Buď volna dál. Wieder gekauft kehr' uns die Jugend zurück! S vykoupenou vrať nám zas mládí se 12 zpět! Ihr Riesen, nehmt euren Ring! Zde obři, prsten je váš! (er wirft den Ring auf den Hort) {hodí prsten k pokladu) (Die Riesen lassen Freia los; sie eilt freudig auf die Götter zu, die sie abwechselnd längere Zeit in höchster Freude liebkosen. Fafner breitet sogleich einen ungeheuren Sack aus und macht sich über den Hort her, um ihn da hineinzuschichten) (Obři pustí Freiu: ta radostně spěchá k bohům, kteří se s ní střídavě delší dobu v největší radosti laskají. Fafner roztáhne ihned ohromný pytel a vrhne se na poklad, aby jej pobral) FASOLT (dem Bruder sich entgegenwerfend) 9 13A (osopí se na bratra) Halt, du Gieriger! Gönne mir auch was! Redliche Teilung taugt uns beiden. Stůj, ty nesyto! Nech něco pro mě! Správně se dělme dílem rovným. FAFNER Mehr an der Maid als am Gold 9 13A Nad zlato děvin jsi čár lag dir verliebtem Geck: záletný hejsku klad: mit Müh' zum Tausch vermocht' ich dich Toren; jen ztěží já tě k výměně přiměl; Ohne zu teilen, hättest du Freia gefreit: teil' ich den Hort, billig behalt' ich die größte Hälfte für mich, plným si právem teď větší ponechám půl. FASOLT nedbaje dělby, byl by sis Freiu vzal sám: dám-liti díl, Schändlicher du! Mir diesen Schimpf? (zu den Göttern) Euch ruf ich zu Richtern: teilet nach Recht uns redlich den Hort! (Wotan wendet sich verächtlich ab) LOGE Nestydatý! Mně takto psout? (k bohům) Vás volám co soudce: správně dle práv nám rozdělet zisk! (Wotan se s opovržením odvrátí) Den Hort laß ihn raffen; halte du nur auf den Ring! 18A Jej nech poklad pobrat; sám si jen prstenu hleď! 67 FASOLT (stürzt sich auf Fafner, der immerzu eingesackt hat) {vrhne se na Fafnera, jenž zatím cpal pytel) Zurück, du Frecher! Mein ist der Ring; 6B Ha zpět ty podlý ! Můj je ten šperk: mir blieb er für Freias Blick! mně zůstal za Frein zor! (Er greift hastig nach dem Reif. Sie ringen.) {Chvatně vztáhne ruku po prstenu) FAFNER Fort mit der Faust! Der Ring ist mein! 6B Pryč,pravím,pěst! Jeť prsten můj! (Fasolt entreißt Fafner den Ring) Ich halt' ihn, mir gehört er! FASOLT FAFNER (mit einem Pfahle nach Fasolt ausholend) Halt' ihn fest, daß er nicht fall'! 6B (Fasolt vyrve prsten Fafnerovi) Já mám jej, mně patří teď! {rozpřáhne se kůlem proti Fasoltovi) Sevři pěst, než bude pryč! (Er streckt Fasolt mit einem Streiche zu Boden, dem Sterbenden entreißt er dann hastig den Ring) (Srazí Fasoita kůlem jedinou ranou k zemi, umírajícímu pak vyrve chvatně prsten) FAFNER Nun blinzle nach Freias Blick! An den Reif rührst du nicht mehr! Teď blikej na Frein hled! 6B V tento šperk spár nevetkneš víc! (Er steckt den Ring in den Sack und rafft dann gemächlich den Hort vollends ein. Alle Götter stehen entsetzt. Langes, feierliches Schweigen) (Strčí prsten do pytle a shrabuje pak klidně zbytek pokladu. Všichni bohové jsou zděšeni. Dlouhé, slavnostní mlčení) 18B WOTAN 68 18B Furchtbar nun erfind' ich des Fluches Kraft! Strašnou teď jsem shléd oné kletby moc! LOGE Was gleicht, Wotan, wohl deinem Glücke? Co tvé, Wotane,vyváží štěstí? Viel erwarb dir des Ringes Gewinn; 18A Mnoho získals ten urvav si šperk; daß er nun dir genommen, nützt dir noch mehnže ti teď obry odňat, tím pro tě lip: deine Feinde - sieh - fällen sich selbst 9 tvého soka-viz-sám vraždí sok um das Gold, das du vergabst. 6B pro ten kov, jež odvrh's ty. WOTAN (tief erschüttert) (hluboce rozechvěn) Wie doch Bangen mich bindet! Ó jak teskno mne tíží! Sorg'und Furcht fesseln den Sinn: 19A strach a strast vhryzly se v hruď: wie sie zu enden, lehre mich Erda: jak jich se zbyti, pouč mě Erda: zu ihr muß ich hinab! tam k ní sestoupím v noc! FRICKA (schmeichelnd sich an ihn schmiegend) {lichotivě se k němu vine) Wo weilst du, Wotan? 8 Proč váhá Wotan? Winkt dir nicht hold die hehre Burg, 7A Svůdně tě zvát viz krásný hrad, die des Gebieters gastlich bergend nun harrt? jež svého vládce vlídně hostiti ždá? WOTAN (düster) (chmurně) Mit bösem Zoll zahlť ich den Bau. 6B 18B Já pernou daň zaplatil zaň. DONNER (auf den Hintergrund deutend, der noch in Nebel gehüllt ist) {Ukazuje do pozadí, které je ještě zahaleno v mlžný závoj) Schwüles Gedünst schwebt in der Luft; Mlhou dusných par houstne kol vzduch; lästig ist mir der trübe Druck! těžce kruší ten kalný tlak! Das bleiche Gewölk té mrákavy žluť samml' ich zu blitzendem Wetter, seberu v bleskutou bouři, das fegt den Himmel mir hell. by smýčen blankzt se smál. (er besteigt einen hohen Felsstein am Talabhange und schwingt dort seinen Hammer; Nebel ziehen sich um ihn zusammen) 69 (Vystoupí na vysoký balvan při svahu do údolí a zamává nyní svým mlatem) 20 Heda! Heda! Hedo! He da! He da! He do! Zu mir, du Gedüft! Ihr Dünste, zu mir! Sem blíž silný var! Sem výpary blíž! Donner, der Herr, ruft euch zu Heer! Donner, váš pán, volá váš voj! (er schwingt den Hammer) 20 (mává kladivem) Auf des Hammers Schwung schwebet herbei! Kudy mlat můj máv, splývejte blíž! Dunstig Gedämpf! Schwebend Gedüft! Mrákavy par! Pálavý šmouh! Donner, der Herr, ruft euch zu Heer! Donner, váš pán, volá váš voj! Heda! Heda! Hedo! 20 He da! He da! He do! (er verschwindet völlig in einer immer finsterer sich ballenden Gewitterwolke. Man hört Donners Hammerschlag schwer auf den Felsstein fallen: ein starker Blitz entfährt der Wolke; ein heftiger Donnerschlag folgt. Froh ist mit dem Gewölk verschwunden.) {mlhy stáhly se kolem něho, tak, že mizí úplně v bouřlivém mraku, jenž se neustále kupí temněji. Pak je slyšeti, jak rána jeho mlatu těžce dopadne na balvan: z mračna silně se zableskne, pak následuje prudké zahřmění) DONNER (unsichtbar) (neviditelný) Bruder, hieher! Weise der Brücke den Weg! Bratře sem blíž! Klenbu zde mostu mi skleň! (Plötzlich verzieht sich die Wolke; Donner und Froh werden sichtbar: von ihren Füßen aus zieht sich, mit blendendzieht sich, mit blendendem Leuü cke über das Tal hinüber bis zur Burg, die jetzt, von der Abendsonne beschienen, im hellsten Glänze erstrahlt. Fafner, der neben der Leiche seines Bruders endlich den ganzen Hort eingerafft, hat, den ungeheuren Sack auf dem Rücken, während Donners Gewitterzauber die Bühne verlassen.) 21 (Froh zmizel v mračnech. Náhle se mraky přeženou, Donner a Froh se objeví: od jejich nohou klene se v oslňující záři duhový most přes údolí ke hradu, který nyní, jsa ozařován večerním sluncem, plane v nejjasnějším lesku. Fafner, který vedle mrtvoly svého bratra konečně pochňapal všechen poklad, opustil scénu za bouře, Don nerem vykouzlené, maje obrovský pytel na zádech) FROH (der der Brücke mit der ausgestreckten Hand den Weg über das Tal angewiesen, zu den Göttern) 21 (který vztyčenou rukou naznačuje mostem cestu přes údolí, k bohům) 70 Zur Burg führt die Brücke, Zde most k bráně hradní, leicht, doch fest eurem Fuß: lehk, však pevně jsa spjat: beschreitet kühn ihren schrecklosen Pfad! lze brát se vpřed cestou prostou všech hrůz! (Wotan und die anderen Götter sind sprachlos in den prächtigen Anblick verloren) (jenž je jako ostatní bohové pohledem na hrad uchvácen) WOTAN Abendlich strahlt der Sonne Auge; 7A Západem vzplálo slunce oko; in prächtiger Glut prangt glänzend die Burg, čně v záplavy zář skvostně skví se hrad. In des Morgens Scheine mutig erschimmernd, Z rána v jitra zábřesk vzdorný v svém lesku, lag sie herrenlos, hehr verlockend vor mir. stál zde pána prost, svůdně kyna mi vstříc. Von Morgen bis Abend, in Müh' und Angst, Než den přešel v soumrak,ve strázni zlé nicht wonnig ward sie gewonnen! 6B ne zlehka byl získán! Es naht die Nacht: vor ihrem Neid 19A Je blízka noc: před záště tmou biete sie Bergung nun. skytni nám kryt ten krov. (Wie von einem großen Gedanken ergriffen, sehr entschlossen) {ve velkém dojatém zamyšlení, velmi odhodlaně) So grüß' ich die Burg, Tak zdravím ten hrad, sicher vor Bang' und Grau'n! 22 zproštěn jsa chmur a hrůz! (er wendet sich feierlich zu Fricka) (osloví slavnostně Fricku) Folge mir, Frau: Následuj mne: in Walhall wohne mit mir! teď Walhall sídlem buď nám! FRICKA Was deutet der Name? 7A Co značí to jméno? Nie, dünkt mich, hört' ich ihn nennen. Je nezaslechla jsem nikdy. WOTAN Was, mächtig der Furcht, 7A Co, zmáhaje strach, mein Mut mir erfand, vzdor mužný mně vnuk, wenn siegend es lebt, to k vítězství zvouc leg'es den Sinn dir dar! 7A výklad smyslu ti dej! 71 (er faßt Fricka an der Hand und schreitet mit ihr langsam der Brücke zu; Froh, Freia und Donner folgen) (uchopí F rieku za ruku a ubírají se pomalu k mostu; F roh a Freia jdou hned za nimi, pak Donner) LOGE (im Vordergrunde verharrend und den Göttern nachblickend) {zůstává v popředí a dívá se za bohy) Ihrem Ende eilen sie zu, 11 6B Svému konci kvapem jdou vstříc, die so stark in Bestehen sich wähnen. třeba v pevnou svou stálost tak věří. Fast schäm' ich mich, mit ihnen zu schaffen; Až stydno mi jim po bok se stavět; zur leckenden Lohe mich wieder zu wandeln, teď v dravý plápol se zas jednou změnit spür' ich lockende Lust: cítím dráždivou chuť: sie aufzuzehren, die einst mich gezähmt, je ztrávit raděj,v jichž jařmu jsem zkrot statt mit den Blinden blöd zu vergehn, než s těmi slepci hloupě tu dlít, und wären es göttlichste Götter! a byť byli božstvy všech božstev! Nicht dumm dünkte mich das! 11 Ne zlé zdá se to být! Bedenken will ich's: wer weiß, was ich tu'! Nu zvážím všecko:kdoví,nač se dám! (er geht, um sich den Göttern in nachlässiger Haltung anzuschließen. Aus der Tiefe hört man den Gesang der Rheintöchter heraufschallen) {Jde a připojí se k bohům, dávaje najevo nedbalé držení těla. Z hloubky doléhá nahoru zpěv dcer Rýna) 7A DIE DREI RHEINTÖCHTER (in der Tiefe des Tales, unsichtbar) 3B (v hloubi údolí, neviditelné) Rheingold! Rheingold! Reines Gold! Zlato! Zlato! Zářný kov! Wie lauter und hell leuchtest hold du uns! Jak eist jeho čár svůdně vždy svítil nám! Um dich, du klares, wir nun klagen: My pro tě, skvoucí, teskně lkáme: gebt uns das Gold! dej nám je zpět! O gebt uns das reine zurück! Ó dej nám to čárné zas zpět! WOTAN (im Begriff, den Fuß auf die Brücke zu setzen, hält an und wendet sich um) {chtěl právě vstoupit na most, zastaví se a obrátí) Welch' Klagen klingt zu mir her? 5 Ký nářek stoupá to sem? LOGE 72 (späht in das Tal hinab) (pátravě se dívaje do údolí) Des Rheines Kinder beklagen des Goldes Raub! Verwünschte Nicker! (zu Loge) Wehre ihrem Geneck! (in das Tal hinabrufend) To Rýna dcery tak pláčou pro zlata lup! WOTAN Ať jdou mi k ďasu! (k Logemu) Zkroť jich skuhravý skřek! LOGE 7A (volá do údolí) Ihr da im Wasser, was weint ihr herauf? Hej vy tam v hloubi,co lkáte sem k nám? Hört, was Wotan euch wünscht! Hie, co Wotan vám dí! Glänzt nicht mehr euch Mädchen das Gold, Shas-Ii vám ,vy děvy, ten kov, in der Götter neuem Glänze dále v božstva zmládlém lesku sonnt euch selig fortan! 7A sluňte šťastny se teď! (Die Götter lachen und beschreiten dann die Brücke) (Bohové se smějí a vstuopí pak na most) DIE DREI RHEINTÖCHTER (aus der Tiefe) Rheingold! Rheingold! Reines Gold! O leuchtete noch in der Tiefe dein laut'rer Tand! 5 Traulich und treu ist's nur in der Tiefe: 7A 21 (z hloubi) Zlato! Zlato! Zářný kov! Kéž lesk by se dál v naší hloubi ten čárný skvost! Věrno však věz, jest jen v hloubi vodstva falsch und feig ist, was dort oben sich freut! v klam a mam nahoře zvrátí vši slast! (während die Götter auf der Brücke der Burg zuschreiten, fällt der Vorhang) (zatímco se bohové ubírají po mostě ke hradu, opona padá) 73