Alexandr 1 Vypíši v této knize život krále Alexandra a Caesara, jenž nriviulil Pompeiíiv pád, ale pro množství jejich činů, omezím ce~ Inu předmluvu na prosbu k čtenářům, aby mě nchaněli, nobilitu li vyprávět všechny události, ani tak, že bych nijaký z prolni veh příběhů dopodrobna vypracovával, nýbrž tak, že si většinou povedu stručné. Vždyť nepíši historii, nýbrž životy, a v nej-ŕiijiiiL-nhcjsíeh skutcích sť ne je v i tuk veskrze zdatnost a zbabé-In.i, ale často nepatrný skutek, výrok, žert ozřejmí povahu lépe niv, bitvy s tisíci a tisíci mrtvých, nejvčlSí řady vojsk a dobývání mčfct. Jako se tedy snaží malíři zachytit podobu z obličeje M t tvarů očí a jejich okolí, kde se jeví povaha, a o ostatní části léla se pramálo starají, tak také je třeba dovolit mně, abych se upíše ponořoval do projevů duse a tčmi charakterizoval život ku/dĹ'hú jednotlivce a abych veliké činy a zápasy ponechal jiným. Uznává se všeobecne, že Alexandr byl rodem po otci Hé-mkluv potomek, protože pocházel od Kára na, po matce potomek Aiakův od Neoptolema. A vypráví se, že se Filippos zamiloval do Olympiády na Samothráee — sám byl tenkrát ještě mladiček a ona sirotek bez rodičů a že si pak naklonil jejího bratra Arybdu a spojil se s ní sňatkem. 1 zdálo prý se nevěstě noc předtím, než byli spolu uzavřeni do manželské ložnice, že se ozval hrom a do jejího života udeřil blesk. Po této ráně prý vzplanulo veliké světlo, potom se rozštěpovalo na plameny, jež se nesly na všechny strany, a rozptýlilo se. Filippos však mol později po sňatku ve snu vidění, že tiskne na život své ženy pečeť; a rytina lé pečeti meku jak myslel, obraz Iva. Ostatní věštci se na to viděni dívali s nedůvěrou, že pry je lilippovi třeba mit se v manželských věcech co nejpřísněji na pozoru. Ale Aristandros z Telméssu řekl, že je Olympias těhotná neboť nic prázdného se prý nepeěelí; a že porodí syna prudké a lví povahy. Byl prý také jednou spatřen had, jenž ležel natažen podél těla spící Olympiády, a to prý především oslabovalo Filippovu lásku a projevy nežnosti, takže k ni pak už ani často nedocházel. u ni spal ať už proto, že dostal strach před nijakými čai proti své osobě a před kouzly té ženy, ať proto, že se /.držm i» styku, poněvadž obcovala s vyŘSí bytosti, Ale vypraví se o tom ještě něco jiného. Všechny ženy v tamějších krajinách jsou od dávna oddány orfickým mystériím a Dionýsovým orgiini nm to také maji příjmení „klódóny" a „rimnaMony" a nápodobu jí v mnoha věcech Édónky a Thrákyně v končinách pohoří II n mu — od toho se také, jak se zdá, dostalo tomu nemírnému a pfepjatému uctíváni bohů jména „thrésketa". A Olympias vlci než jiné měla v oblibě ty stavy posedlosti, poněkud barbarským způsobem stupňovala bož.i zaníceni a vláčela s sebou na slavnostní shromáždění velké ochočené hady, a ti se častí) vynořo vali z břečťanu a z mystických opálek, ovíjeli se kolem ihyrsů žen i věnců a děsili muže. 3 Nicméně prý poslal Filippos po tom zvláštním ůkazi Chairôna z Megalopole do Delf a ten mu přinesl věštbu, v níž bůh přikazoval, aby obětoval Ammónovi a toho boha aby nejvl* ce uctivaľ Filippos prý ztratil jedno oko, jímž štěrbinou ve dvfl* řich vyslidil, jak ten bůh v podobě hada souloží s jeho ženou A když Olympias, jak vykládá Eratosthenes, vyprovázela Ale xandra na válečnou výpravu, pověděla prý mu mezi člyřma oči ma o jeho tajemném zplození a vyzývala ho, aby byl svým smýšlením hoden svého původu Ale jiní vyprávějí, že prý to s rol-hořčenim odmítala a řikala: „Cožpak mě nepřestane Alexandl osočovat u Héry?" Alexandr se ledy narodil šestého dne měsíce hekylombaiónu, jemuž Makedoňané říkají lóos, v den. kdy byl zapálen chrám Artemidy Ffeské. Na tu věc udělal Hégésias z Magnesie vtip, jenž by byl svou studenosti mohl onen požár uhasit: není prý nic divného, že ten chrám shořel, když byla Artemis zaměstnána při Alexandrově porodu. Ale mágové, kteří právě pobývali v Efesu, pokládali nehodu chrámu za znamení nové nehody a pobíhali sem tam, bili se do tváří a volali, že tento den zplodil neštěstí a velikou pohromu pro Asii. Filippos, jenž pravé dobyl Poteídaie, doslal současně tři zprávy; první, že Parmenion ve velké bitvě porazil Ilyry; druhou, že jeho kůň doby] o závodech v Olympii vítězství; a třeti, že se narodil Alexandr. Když se nad těmi /právami, jak je při rozeno, radoval, zvýšili jefité jeho loni věštcové: ti vykládali, že hoch, jehož narozeni se událo m ,< ,iu s třemi vítězstvími, bude nepřemožitelný. Vzhled jeho těla /.na/orňuji nejlépe sochy vytvořené Ly-l| i'ľiii: jim jediným si také přál být vypodobňován, neboť co i11 il.....in o/i / jeho nástupců i mnozí z přátel napodobovali, il Ij přímé divem' krku, jenž byl poněkud nachýlen k levé stra-iii n vlahost oči, to tento umělec přesně zachoval. Ale když ho \|m Ihs maloval s bleskem v ruce, nevyjádřil věrně barvu jeho i i n, nýbrž, učinil ho tmavějším a zašpiněným. Ale on byl, jak \ im r Oji, bílý, a ta bělost měla růžový nádech, hlavně na prsou i "bličeji. V Arisloxenových Pamětech jsme četli, že jeho kůře vydávala piiinniiý pach a vůně opřádala ústa i celé tělo, takže sejí plnilo i> spodní šatstvo. Příčinou (oho byla a-d tělesná směs, jež byla vrhni teplá a ohnivá, neboť vúnč vzniká lim, že se vlhkost hor-kpm vaří, jak soudí Thcofrastos. Proto také suché a ohněm pro-né krajiny vydávají nejvíce libých aromatických látek. Slun-ťf totiž vytahuje vlhkost, jež jako látka rozkladu má v tělech převahu Ale u Alexandra působila tělesná horkost, jak se zdá ukloň k pití a vznétlivostí. Dokud byl ještě hochem, projevovala se ovšem u něho zdrženlivost — neboť ačkoli byl jinak výbušný a zprudka se dával unášet, smyslnými požitky se těžko vzrušoval a přistupoval k takovým věcem s velikým klidem — a v jeho ctižádosti byla hrdost a ušlechtilost neúměrná jeho mládí. Nemiloval totiž slávu \ žádné z jejich podob na ro/dil od Filippa, jenž se krasořečnic-ky pyšnil obratností v řečnění a svá vozalajská vítězství v Olympii razil na své peníze. Avšak Alexandr, když ho lidé z jeho družiny zkoušeli a tázali se, zda by chtěl v Olympii závodit v běhu byl totiž dobrý běžec —. dokonce odpověděl: ..Ano. kdy by měli být mými soupeři králové." Zdá se, že měl vůbec nechuť k atletům. Ačkoli uspořádal velmi mnoho závodů, nejen pro tra-i-ťdy. píšíce a ki t ha rody, ale í pro rapsódy, a také všelijaké honby a šermířské zápasy, neurčil nikdy s nějakým patrnějším zájmem cenu ani pro pěstní zápas, ani pro pankration. Když přišli od perského krále vyslanci a Filippos nebyl přítomen, Alexandr je hostil a důvěrně se s nimi stýkal a pod manil šije i svou prívetivostí i tím, že nekladl dětinské nebo bezvýznamné otázky, nýbrž vyptával se na délku silnic a na cestu značného města nebo zvítězil v nějaké proslule bitvě, nijak u dostně nezářil, když to slyšel, ale říkával svým druhům: I otec sebere všechno předem a mně nezanechá ani jediný voli a skvěly čin, který bych mohl vykonat s vámi." Poněvadž totiž nehorlil pro rozkoš ani pro bohatství, nyl pro statečnost a slávu, myslil, Že Cím více přijme od otce, tlili méně bude moci zdárně provést sám. A protože se domníval, i se vzrůstem říše všechny činy na sebe strhává lilippos, chul od něho obdržet vládu plnou nikoli peněz, ani přepychu a požitků nýbrž zápasů, válek a činů uspokojujících jeho ctižádost. Jak je přirozené, péčí o něho se zabývalo mnoho pěstounu, vychovatelů a učitelů, jak se jim říkalo, ale nade všemi stál Leo nídas, muž povahově přísný, spřízněný s Olympiádou. Sám se nijak nevyhýba! názvu „vychovatel", poněvadž v sobě obsahuje krásnou a skvělou činnost, ale ostatní ho pro jeho vážnost a příbuzenský vztah nazývali Alexandrovým pěstounem a správcem Úlohu vychovatele a tento název si přivlastňoval Lysimachoa* rodem z Akarnánie. Nebyl právě příliš vzdělaný, ale že sebe nazýval Fornikem, Alexandra Achilleem a Filippa Péleem, byl oblíben a zaujímal druhé místo, f> Když přivedl Filonikos Thesalský koně Bůkefalu, aby jej za třináct talentů prodal Filippovi, sešli na rovinu toho koně vy-zkoušet. Zdálo se, že je jankovitý a zcela nepotřebný, neboť nepřipouštěl k sobě jezdce a nesnášel hlas nikoho z Filíppovy družiny, ale proti všem se vzpínal. Fílippos se horšil a kázal ho odvést, že je docela divoký a nezkrotný, a tu řekl Alexandr, jenž byl při tom: „Jakého koně to ztrácejí, poněvadž s ním nedovedou pro nezkušenost a strach zacházet!" Filippos nejprve mlčel, ale když se Alexandr svými poznámkami častěji vměšoval a byt velmi rozčílený, pravil mu: „Co ty haníš slarši muže, jako bys měl více rozumu a dovedl s koňmi lépe zacházet?!" „S tímhle alespoň bych pořídil lépe než kdo jiný odpověděl Alexandr. 318 ,,A nepořídiš-li, jak odpykáš svou opovážlivost?" „1'h Diovi, zaplatím, CO ten kůň stojí!" lihl se smich, potom uzavřeli úmluvu o těch penězích, a Ale- imli ihned přiběhl ke koni, přejal otěže a obrátil ho proti slun-patrně totiž pozoroval, že se kůň plaší, vidí-li před sebou I h im a tam se zmítat svůj stín. Klusal kousek vedle něho, přilnul ie ho pokoušel poplácáváním uklidnit, a když viděl, že li ŕ 111 narůstá odvaha a ohnivost, odhodil v tichosti plášť, vy- ilil se i bezpečně se na něm usadil. A přitáhl otěžemi udidlo, i'iidržel .ie chvíli bez bití a aniž trhal uzdou; ale když. viděl, že i íin se již nechová hrozivě a plane touhou běžet, popustil a pak hit již hnal. přičemž zcela odvážně pokřikoval a pobízel jej no-liiiu. Ve I ílippově družině byla nejprve úzkost a ticho. Ale jakmile obrátil a pyšně a radostně zamířil přímo k nim, ostatní všichni rujásali, otec však prý dokonce radostí zaslzel, a když sestoupil / koně. políbil ho na hlavu a řekl prý: „Synu, hledej si králov-Nlvi sobě rovné; Makedonie ti nestačí." Poněvadž lilippos pozoroval, ze je Alexandr nepoddajné povahy, umíni-Ji si nedat si něco vnutit, ale že ho lze poučením unadno vést k tomu, co je třeba, pokoušel se sám působit na ného spíše rozumovými důvody než rozkazy, a poněvadž učitelům hudby a předmětů všeobecného vzděláni tak docela nedůvěřoval v jejich vedeni a výchově, v domnění, že je k němu třeba větního studia a že to podle Sofokla je diío mnohých otěži a kormidel, poslal si pro nejslovutnějšlho a nejučenějšího ze všech filozofů, Aristotela, jemuž zaplatil za vyučování krásný a čestný honorář, neboť Stageiru, město, z něhož Aristoteles pocházel a jež on sám zpustošil, opět osídlil a ty z občanů, kterým se podařilo prchnout anebo kteří otročili, uvedl opět do jejich domovů. K vyučování a pobytu jim vykázal svatyni nymf u Miczy a tam podnes ukazují Aristotelova sedadla a stinné promenády. Zdá se, že byl Alexandr Aristotelem vyučen nejen v etice a politice, ale že se také zúčastnil tajných a hlubších předná.Šek, jež jeho žáci nazývali zvláštním jménem akroamatiekými a epoptickými a jež nevynášeli na veřejnost, neboť když již Alexandr přesel do Asii.- a dověděl se, Ke Aristoteles uveřejnil néja- ké výklady o tom knižné, píse mu zcela otevřené o ľiluMitlI dopis tohoto znení: „Alexandr přeje Aristotelovi mnoho štěstí. Neučinil jsi dobři /cs uveřejnil své akroamatické výklady, nebol' čim my hud< m vynikat nad ostatní, stanou-li se ty výklady, z kterých jsme n i li vzdělání, obecným majetkem všech? Já bych raději chtěl \ kat v znalostech týkajících se nejvyšších věcí než moci. I zdráv!" Aristoteles konejši tuto jeho ctižádost a hájí se ohledné om\ li přednášek, že prý jsou .sice uveřejněny, ale přece nejsou uveN i něny. A opravdu je jeho Metafyzika, jež neposkytuje užitku tiH učováni a Škole, napsána vůbec jen pro poučeni lidí s důklad ným vzděláním. 8 Také k zálibě pro lékařství podnítil, jak myslím, Alexandi i spise Aristoteles než kdo jiný. Měl totiž nejen rád lékařskou teo rii, ale také přispíval svým přátelům v iiemocech a nařizoval všelijaké způsoby ošetřování a dietu, jak lze zjistit z jeho dopisů Byl také od při rody přítelem literatury, vědy a četby. Iliadn, již pokládal za rukojeť válečné zdatnosti a tak jí říkával, si vzal v Aristotelově kritické úpravě — říká se ji „Ilias v narthéku" — a měl ji stále se svou dýkou pod poduškou, jak zaznamenal Onésikritos. Poněvadž však se mu v nitru Asie nedostávalo jl» nýeh knih, nakázal Harpalovi, aby mu nějaké poslal. A on mu poslal knihy Fitistovy, četné tragédie Euripidovy. Sofoklov) i Aischylovy a dithyramby Telestovy a Filoxenovy. Aristotela zpočátku ctil a měl ho, jak sám říkával, neméně rád než svého otce, protože prý se mu zásluhou otcovou dostalo života, ale zásluhou učitelovou vyššího života; později však k němu pojal určitou nedůvěru. Sice mu nijak neublížil, ale jeho projevy přízné uz nebyly (ak prudké a vroucné, a to dokazovalo, že se mu odcizil. Ale zápal a touha po filozofii, jež mu byly vrozeny a od dětství s ním vyrostly, nevyprehaly z jeho duse, jak dokazuje poeta prokázaná Anaxarchovi, padesát talentů poslaných Xenokratovi a vyznamenáni, jehož se dostalo Dandamido- vi a Kalanovi. 9 Když byl Filippos na výpravě proti Byzantským, bylo Alexandrovi teprve šestnáct let, ale zanechali ho v Makedonii jako správce vlády a královské pečeti. A tehdy pokořil odpadlé Mai-dy, zmocnil se jejich města, barbary vyhnal, město osídlil obyva- i i lvem smíšeného původu a nazval je Alexandropoli. U Chai-i iioie se osobné zúčastnil bitvy proti Řekům a první vnikl do Svaté čety" Thébanú. Ještě za nás se ukazoval u Kefisu starý dub / vaný Alexandrův, u něhož tenkrát rozbil stan; a nedaleko ih| nrlio je hromadné pohřebiště Makedoňanů. Proto Filippos, jak je přirozené, svého syna velice miloval, 1.1 k/c se dokonce radoval, nazývali-li Makedoňané Alexandra I i i lem a Filippa vrchním velitelem. Ale různice v rodině, vzniklé jeho novým sňatkem a milostnými pletkami, při nichž králov-ptv! jaksi sdílelo neduhy ženské komnaty, byly pramenem četných výtek a velikých sporů, a prudkost Olympiády, ženy žárlivé a vášnivé, je ještě zvětšovala, neboť popouzela Alexandra. Nejzjevnějšl příčinu roztržky poskytl Attalos při sňatku Kleopatry, již si Filippos přivedl do domu, když se přes svůj věk zamiloval do této velmi mladé dívky, Attalos, její strýc, při pitce vybízel Makedoňany, ať si od bohů žádají, aby Filippos zplodil s Kleopatrou manželského syna — dědice království. Byl už opilý. Nad tím se Alexandr rozlítil, zvolal; „Mě pokládáš, ty ničemo, za bastarda'.'" a hodil po něm číší. Filippos tasil meč a povstal, aby se na něj vrhl, ale naštěstí pro oba dva ve v/teku a opilosti klopýtl a padl. A tu pravil Alexandr výsměšně: „Tenhle člověk, mužové, se chystal přejít z Evropy do Asie, a zatím leží natažen, když měl přejít od lehátka k lehátku!** Po této příhodě u vina vzal Alexandr Olympiádu, dopravil ji do Épeiru do bezpečí a sám pobýval v Ilyrsku, V tom čase přisel k Filippovi Démaratos Korintský, jenž byl hostinným přítelem jeho domu a byl zvyklý mluvit otevřeně. Po prvním uvítání a projevech přátelství se Filippos ptal, jak je to s vespolnou svorností Řeků, a Démaratos odpověděl: „Dozajista ti, Fílippe, přísluší starat se o Reky, když jsi svůj vlastni dům naplnil lakovými sváry a tolika zly!" Tu se tedy Filippos umoudřil, poslal pro Alexandra, a kdy/ ho s Oémaratovou pomocí získal, dal ho přivést zpět, 10 Ale když se pokoušel karský satrapa Pixódaros dostat se příbuzenským svazkem ke spojenectví s Filippem a chtěl svou nejstarší dceru dát 2a manželku Filippovu synu Arrhidaiovi a v té záležitosti poslal do Makedonie Aristokrita, opět přichá- zeli přátelé a matka na Alexandra s řečmi a pomluvami, že piy Hlippos určil Arrhidaia za svého nástupce a chce mu k lomu dopomáhat skvélým sňatkem a velikou mocí. Alexandr lim hy| skutečné silné /.nepokojen, proto pošle do Kárie tragického li. i ce Thessala vyjednávat s Pixódarem, že je třeba toho kvnhoi I .1 Arrhidaia, jenž je nadto slabomyslný, nechat být, a zato vstoupil v příbuzenství s Alexandrem. Vskutku se Pixódarovi tento návrh libil mnohem více než dfi< véjSír Ale Filippos, který zpozoroval Alexandra, jak jde do b\\u si přibral z jeho přátel Filótu, syna Parmeniónova, a pnul a trpce mu vyčetl, že se zahazuje a je nehoden přednosti, ku rých se mu dostalo, spokojuje-H se tím, aby se stal zetěm takové* ho Kára, jenž je nadto otrokem barbarského krále, Korintským dopsal, aby mu poslali Thessala spoutaného v okovech. Z osui nich Alexandrových hetairů vzdálil Harpala a Nearcha, dált; Erigyia a Ptolemaia z Makedonie. Alexandr je později povolal nazpět a zahrnul je největšími poctami. Když však Pausanías, jenž byl z Attalova a Kleopatřina návodu pohaněn, aniž se mu dostalo zadostiučinění, zavraždil Filip pa, většina viny byla přičtena Olympiádě, že prý mladíka, beztak pohněvaného, ještě pobídla a popichta, a ani Alexandr neušel jedné pomluvě. Když prý se s ním po onom pohanění Pausanias setkal a naříkal si, přednesl prý Alexandr tento verš z Euri-pidovy Médeier / chotě x nevěstou, i toho, kdo ji dal. Nicméně dal Alexandr spoluviníky toho úkladu vypátrat a potrestat; a hyl pohorSen, když Olympias za jeho nepřítomnosti krutě naložila s Kleopatrou. I! Nuže, bylo mu dvacet roků, když přejal říši obklopenou ze vléch stran velkou nepřízní, trpkou nenávistí a nebezpečími, neboť barbarské sousední kmeny nechtěly snášet porobu, toužily po vládcích ze svých vlastních rodů. Řecko sice ľ'ilippos zbrani přemohl, ale nenabyl času, aby je přivykl jhu a zkrotil, nýbrž jen způsobil převrat a zmatky — a zanechal poměry plné bouřlivých otřesů a neklidu zaviněného tím, že si na ně lidé dosud nezvykli, Makedoňané měli z té situace obavy a soudili, že Alexandr musí řecké záležitosti vůbec nechat být a nevynucovat je násilím, ty z barbarů, kteří odpadali, že je třeba po dobrém uliM /pět a úsluhami si získávat náčelníky hnutí. Avšak AJe-< -k- Syrma. Nu zprávu, že Thébané odpadli a Athéňané jsou s nimi srozu-ffllni, vedl ihned svou moc Thermopylami. Prohlásil, že ho Dé-oKisthenes nazýval chlapcem, dokud byl u Ilyrů a Tribalů, jino-Shcm. když se ocitl v Tnesálii, i chce prý se mu ukázat mužem 11 athénských hradeb. Když se přiblížil k Thébám, dával jim jeS-M příležitost litovat toho, co se stalo, a žádal, aby mu vydali Foi-1111- .1 a Prothytu, a tím, kdo by chtěli přejít k němu, zaručoval h. /1 h * l nosí. Ale Ihébané zase zadali. 11 by jim vydal 1 i lot u B An-ii|iaira, a vyhlasovali, aby se ti, kdo chtějí s nimi osvobozovat lucko, stavěli na jejich stranu. 1 pobídl Makedoňany k boji. Na M tané Thébanů, kteří byli postaveni proti mnohonásobné nepřátelské přesile, se bojovalo se statečnosti a horlivostí převyšující jejich silu. Ale když také makedonská posádka opustila hrad K.idmeiu a vpadávala jim do zad, byli obklíčeni a většinou za umné bitvy padli. Města bylo dobyto, bylo vypleněno a srovnáno se zemí, Alexandr totiž vůbec očekával, že Rekové budou takovou zkázou ohromeni, zaleknou se a budou se chovat klidně: ale mimoto si ještě zakládal na tom, že vyhovuje stížnostem spojenců, neboť Fókové a PlatajSti na Thébany žalovali. Výjimečně dovolil odejit jen kněžím, všem hostinným přátelům Makedoňanů, potomkům básníka Pindara a těm, kteří se postavili proti usnesení o odpadnuti, a všechny ostatní prodal do otroctví. Bylo jích asi třicet tisíc, a padlých bylo přes Šest tisíc. [2 Za těch četných a krutých útrap, jimiž bylo město postiženo, se nějací Thrákové vloupali do domu Timokleie, vynikající a mravné ženy. Sami rozchvacovali majetek, kdežto jejich velitel ji násilím přinutil, aby se mu oddala, zhanobil ji a potom ji vyslýchal, máli kde ukryto zlato nebo stříbro. Ona se přiznala, že má. dovedla ho samojediného do zahrady, ukázala mu studni a řekla, že tam při dobytí města sama hodila své nejcenněji! věci. Když se Thrák nakláněl a prohlížel si toto místo, při- točila se k němu zezadu, vrazila do něho, nahá/via na něj mho/ slvi kamenů a zabila ho. Když však ji ti Thrakové přivedli ^i\m nou před Alexandra, uvidel hned podle jejího vzhledu a chůgf, že je to žena důstojná a ušlechtilá, jak tak beze všeho il a bázně následovala ty, kteří ji vedli Když se potom král otá/nl kdo je, odpověděla, že je sestrou Theagena, jenž se postavil ( ti Filippovi za svobodu Řecka a padl jako velitel u Chairón Alexandr se podivil jeji odpovedi i jejimu činu a rozkázal, i> se svými dětmi svobodně odešla. 13 S Athéňany se smířil, ačkoli projevili neobyčejnou ú s neštěstím, jež stihlo Théby, neboť ze smutku upustili od slai ností mystérií, jimiž, byli pravě /aměstnáni, a tem. kieří se utekli do jejich města, prokazovali všemožně pozornosti, Ale ať už na* sytil svůj vztek jako lev, ať chtěl proti nejsurovějšímu a nejponu řejsimu činu postavit čin laskavý, nejen město zprostil vsi viti) ale také je vyzval, aby věnovalo pozornost řeckým poměrům, poněvadž ono bude vládnout Řecku, kdvby se s ním něco přihodilo. Později prý ho neštěstí Théb často trápilo a učinilo prý ho k mnohým lidem shovívavějším. Vůbec jak to, co provedl Klei* tovi v opilosti, tak také to, že se Makedoňané před Indy náhle stali zbabělými a tím jako by byli jeho válečnou výpravu i slávu zbavili dovršeni, sváděl na Dionýsův hněv a pomstu. A z těch Thébanů, kteři zůstali naživu, ani jediného později neodmítl, obrátil-li se na něho s nějakou prosbou. Tolik o osudu Théb. 14 Kdy/ se Rekové shromáždili na Isthmu a usnesli se táh~ nout s Alexandrem proti Peršanům, byl prohlášen za vůdce. Setkalo se s nim mnoho politiků a filozofů a blahopřáli mu, a on doufal, Že Diogenes Sinópský, jenž pobýval v Korintu, učiní totéž. Ale když si ho ani dost málo nevšímal a nečinně (rávi! svůj čas v Kranciu, šel k němu sám. A on právě ležel na slunci. 1 vzpřímil se poněkud, když přicházelo tolik lidí, a pohlédl na Alexandra. Ten ho pozdravil, oslovil a otázal se ho, zda by si něco přál. „Ustup trochu ze slunce," odpověděl Diogenes, Tato příhoda prý se Alexandra tak dotkla, a ač se mu dostalo opovrženi, jal ho nad pýchou a velikosti toho muže takový úžas, že když odcházeli a jeho průvodci se smáli a vtipkovali, prohlásil, „Ale já, kdybych nebyl Alexandrem, byl bych Diogenem." I ii« I >clf přišel Alexandr s úmyslem dotázat se boha o válečné l-i -1 i A byly právě neblahé dni, o nich? není zvykem udílet ^Hby. Proto poslal nejprve s prosbou k věštkyni. Ale když od-.mh.ii.i .i odvolávala se na zvyk, vyšel za ni sám a násilím ji vlekl i i In umu. a ona, jakoby překonána jeho prudkostí, řekla: „Jsi " nřemožiteliiý, synu!" Jakmile to Alexandr uslyšel, prohlásil, line věštby nepotřebuje, že má výrok, jejž od ni chtěl dostat. i ilyž pak vytrhl na výpravu, událo se, jak se zdá, působením |io7s|va několik znamení, mezi jinými také to, že u Leibéther vykl v oněch dnech z Orfeovy sochy hojný pot — byla z cypři-Aového dřeva. Všichni se toho znamení báli, ale Aristandr jej i i. I aby byl dobré mysli: že prý vykoná činy, o nichž se bude zpívat a vyprávět a jež způsobí oslavujícím básníkům a hu- ii hlukům hojně potu a námahy. 15 Co se týče velikosti jeho vojska, ti, kdo udávají nejmenší pučet, zaznamenávají, že mělo třicet tisíc pěšáků a čtyři tisíce |e/ijců, ti pak, kdo udávají největší počet, čtyřicet tři tisíce pěšáků a pět tisíc jezdců. Na zaopatřeni tohoto vojska na cestě měl prý podle Aristobúlova vyprávěni ne více než sedmdesát talentů, podle Dúrida jen obživu na třicet dní, podle Onésikrita byl Jeřtě nadto dvě sté talentů dlužen. Ale třebas se vypracoval i prostředky tak malými a omezenými, nevstoupil na loď dříve, dokud neprozkoumal poměry hetairů a nepřidělil lomu statek, unomu vesnici, jinému důchod z domu nebo z přístavu, Skoro všechny královy příjmy už byly spotřebovány a rozdelený, když Perdikkas řekl: „A co ponecháváš, králi, pro sebe?" „Naděje," odpověděl Alexandr. „Tedy i my, když táhneme s tebou, budeme na nich podílníky," pravil Perdikkas, odmítl s díky majetek, jenž mu byl přikázán, ,i / ostatních přátel někteří učinili totéž. Ale těm, kteří přijímali a kteři ho prosili, ochotně uštédřoval, a tak při tomto rozdíleni vydal většinu toho, co v Makedonii měl. S takovouto chutí a v takovémto rozpoloženi přešel přes He-lespont. Potom se odebral do Dia a obětoval žertvu Athéně, úlitbu hé-roům, U Achilleova náhrobku se hojně natřel olejem, s hetairy vykonal závod jen lehce oděn, jak bylo zvykem, ověnčil jej a blahoslavil Achillea, že se mu dostalo zaživa věrného přítele a po smrti velikého hlasatele. Když se procházel městem a pro- hlížel si je, otázal se ho kdosi, chtě! li by vidět Paridovu lyru, iih on odpověděl, že o ni pramálo dbá, že by však rád nah I I Achilleovu, při jejíchž zvucích tento rek zpíval o slávě a činech statečných mužů. 16 Mezitím již měli Oareiovi velitelé shromážděny velké II a zaujali s nimi postavení u přechodu pres Granikos, a lak bylo jako u bran Asie stejně nutno bojovat o vstup do ni i n vládu nad ní, Ale většina se bála hloubky řeky a nerovnosti a príkro ■ protějšího břehu, na nějž bylo nutno vystupoval za boje. ;i tu kteří také soudili, že je třeba zachovávat starý zvyk týkajici |f měsíce — v měsíci daisiu totiž obyčejné nevyváděli makcdonftll králové vojsko do pole. Tuto překážku odklidil Alexandr tak, H poručil, aby teď byl druhý artemisios, A kdy/ Parmenión zra/o val od zápasu, poněvadž už je pozdní denní doba, odpověděl, a by se styděl před Hetespontem, zalekne-li se Graniku, kdyt onen překročil. I vrhne se do proudu s třinácti četami jezdců, A jak se tak hnal proti nepřátelským střelám a strážnému břehu, obsazenému hustě těžkooděnci i jezdci, proudem, jenž ho strhoval a omýval svými vlnami, zdálo se, že vede vojsko spii v záchvatu šílenství a zoufalosti než s dobrou rozvahou. Ale on s ľ /a hryzl do prechodu a dosáhl, byť s námahou a ztěžka, bří-hu, jenž se blátem stal mokrým a kluzkým, a hned byl nucen v zmateném boji muže proti muži utkávat se s těmi, kteří se na ně hnali, dokud se jeho přecházející vojáci jakžtakž neusporá* dali. Nepřátelé totiž na ně s křikem dotírali, stavěli se s koněm proti koní a užívali oštěpů, a když se oštěpy rozlámaly, mečů. Mnoho se jich hrnulo na něho samého vyznačoval se svým ätítem a chocholem na přilbě, po jehož obou stranách stálo podivuhodně bílé a veliké pero — a vskutku byl zasažen kopím dolů do spáry pancíře, ale nebyl raněn. Když se na něj hnali vůdcové Rhoisakes a Spinthridates, vyhnul se Spinthridatovi, zaútočil na Rhoisaka, krytého brněním, ale poněvadž zlomil oštěp, sáhl po meči. Za jejich srážky postavil Spinthridates koně z boku, vzpřímil se v sedle a prudce ho shora fal krátkou perskou šavlí. Srazil sice chochol i s jedním křídlem, ale přílba ránu úvšem jen taktak vydržela, ostří šavle se dotklo jen konečků vlasů. Když se Spinthridates rozpřahoval k druhé ráně, předstihl ho Kleitos příjmením černý a probodl ho kopím. Současné také padl Rhoisakes pod Alexandrovým mečem. Zatímco dosahovala jízdní bitva tohoto stupně nebezpečí * řftp.iMi, přecházela makedonská ľalanx a nepřátelské pěší sily uijovaly boj. Ale nevydržely ani udatně ani dlouho, nýbrž až iccké žoldnéře se obrátily a utekly. Žoldnéři se shlukli na |i il....... pahorku a žádali Alexandra, aby jim zaručil život. Ale in protože se poddával spíše hněvu než rozvaze, prvni vrazil 'i ně a ztratil tak svého koně, jenž byl bodnut do boku — ale |o liyl jiný, nikoli Búkefalas — a tady se většina Alexandrových rojiiků, kteři tehdy byli zabili a raněni, ocitla v nebezpečí a pádlu při utkáni se zoufalci a statečnými bojovníky. I) barbarů prý padlo dvacet tisíc pěšáků a dva tisíce pět set il/dcú; Alexandrovo vojsko mělo, jak vypráví Aristobúlos, celkem třicet čtyři mrtvých, z toho devět pěšáků. Jejich portréty dal Alexandr vytavit z kovu; zhotovil je Lysippos, Se zprávou 0 lomto vítězství Reků poslal Athéňanům zvlášť tři sta ukořistěna li Mílu, na ostatní válečnou kořist, jež patřila všem, dal napnut tento pyšný nápis: ALEXANDR, SYN FILIPPÚV, A ŘEKOVÉ KROMĚ LAKEDAIMONANÚ UKOŘISTILI BARBARŮM OBÝVAJÍCÍM ASII CíSe, nachová roucha a jiné perské předměty, které získal, polial až na několik málo kusů všechny své matce. 17 lento hoj způsobil ihned velikou /.menu poměrů v Alexandrův prospěch, takže získal pro sebe dokonce i Sardy, ozdo-ihj barbarského panství při moři, a všechna ostatní města se přidávala k němu. Na odpor se mu postavil jen Halikarnassos a Vlilélos: těch dobyl mocí. A když si podrobil i krajiny koleni nich. byl na rozpacích, co počít dále. Často ho to pudilo srazit Dareiem a svést rozhodující zápas o celou říši, často zase pomýšlel na to, jaksi se vycvičit a zesílit mocí a bohatstvím v přímořských krajinách a teprve pak postupovat do vnitrozemí proti němu. U města Xanthu v Lykii je pramen; len prý tenkrát sám od sebe začal vřít a tryskat do výše, a z jeho hlubiny prý byla vyhozena kovová destička popsaná starobylým písmem, a na ní se o-znamovalo, že perské panství vezme zasvé a bude vyvráceno Řeky. To mu dodalo sebevědomí, i spěchal, aby vyčistil od ne- přítele pobřeží až k Foinikii u Kilikii, Jeho rychlý pochod ľi fylií so -i.il četným historikům oblíbeným předmětem 11 ■. i f 1 • •> ho líčení, aby dosáhli úžasu u Čtenářů a mohutného vzletu, jud by byly před Alexandrem nijakým božím řízením uMuupilj mořské vody, ač jinak vždycky zuřivě dorážejí z moře na hr« a jen poŕídku tu a tam dávají vystupovat nějakým úzkým hr| dlům těsně před příkrými srázy pohoří. Prozrazuje to i Menai dros, když naráží na tu neobyčejnou událost v jedné své kónu dii slovy; „Toť už jak u Alexandra! Hledám-U snad někoho, objeví se samo volně. Kdybych snad mil projiti mořem na některém miste, stane se tni schůdným hned!" Ale sám Alexandr ve svých dopisech z toho nedělal nic nud přirozeného, nýbrž, praví, že učinil schůdným takzvaný klinu\ a prošel jim, když vytáhl z Fasélidy. Proto také v tomto měi ti pobyt několik dní, Za nich také spatřil sochu zemřelého básníka Theodekta stojící na náměstí - pocházel totiž z Fasélidy a po hostině v opilosti táhl kolem ni s veselým průvodem, naházel na sochu četné věnce a vzdával tak v žertu půvabnou poctu svému styku s tím mužem, do něhož jej uvedl Aristoteles a filo /ofte. 18 Potom pokořil Pisidy, kteří proti němu povstali, a podroboval si Frygii. Když tu získal město Gordion, v němž prý sídlil pradávný král Midas, uviděl pověstný vůz převázaný dřínovým lýčím a uslyšel vyprávění, jež se o něm uchovalo u barbarů, že prý lomu, kdo vazbu rozváže, je souzeno stát se králem celého světa. A tak mnozí vyprávějí, že, poněvadž měla vazba konce skryté a proplétala se křížem krážem, aniž to bylo lze sledovat, a Alexandr ji nemohl rozvázat, rozťal mečíkem její uzel, takže se po jejím rozseknutí ukázalo několik konců. Aristobúlos však vypravuje, že prý bylo zcela snadné tu vazbu rozmotat: vytáhl prý z oje kolík, jak se ta součástka jmenuje, jímž byl připevněn řemen jha, a tak prý pode jhem vůz vytáhl, Poté ziskal pro sebe Paflagony a Kappadoky. Když se doslechl, že skonal Memnón, jeden z Dareiových přímořských velitelů, o němž bylo lze očekávat, že způsobí Alexandrovi mnohé nesnáze, nesčetná překvapení a zaneprázdnění, tím spíše byl posílen v úmyslu táhnout s vojskem do vnitrozemí. A již také po- lupnviil od Sús Dareios, pln důvěry v početnost svých válec-h «11 neboť vedl šesl sel tisk vojáků: nadto inu dodal i ih , jakýsi sen, jejž mágové vykládali spise tak. aby se zavdě-lli ne/ podle jeho pravděpodobného významu. Zdálo se mu to-flPf i* je makedonská fa lan x stravována velikým ohněm a Ale • li mu posluhuje, oděn v úbor, její on sam dříve nosíval, I ud býval ještě astandem, poslem perského krále. Potom prý uupil do Bélovy svatyně a zmizel. Tím, jak se zdá, bůh nazna-iil, že se moc Makedoňanů zaskvěje a zazáři, Alexandr se si-iť ulané pánem Asie, jako se jím stal Dareios, když se z posla yylvihl na královský trůn, ale že uprostřed slávy brzy opustí živni Ještě více však byl Dareios posílen ve své důvěře prdlo, \lt\andr dlouhý čas prodléval v Kilikii, a on usoudil, že to ...../<■ zbabělosti. Alexandr tam však prodléval proto, že byl zachvácen nemocí, podle jedněch následkem tělesných útrap, podle jiných proto, že se vykoupal v řece Kydnu a nastydl. Tehdy ni nikdo z ostatních lékařů netroufal mu pomoci: domnívali se, h nebezpečí je silnější než jakákoli pomoc, a báli se, že by se mitli u Makedoňanu v podezřeni, kdyby se zákrok nezdařil. Ale I ílippos z Akarnánie viděl sice, jak je králův stav špatný, přece Vlak důvěřoval v přátelství a pokládal za věc velmi povážlivou, neměl-li by sdílet s přítelem nebezpečí až do krajní zkoušky tak, ř.e by mu pomáhal a sám se mu pHtom vystavoval: proto se pokusil o lék a přiměl ho k tomu, aby jej trpělivé vypil, spěchali se opět uzdravit, aby mohl válčit. Mezitím poslal Parmenión z lábora Alexandrovi dopis, v němž ho vybízel, aby se měl před Filippem na pozoru; že prý ho Dareios velikými dary a sňatkem s vlastni dcerou ziskal k tomu, aby Alexandra zahubil. Tento dopis přečetl, nikomu /. přátel neukázal a podstrčil si jej pod podušku. Když pak přišla určená doba a Filippos vešel s Alexandrovými druhy a přinášel mu v číši lék, podal mu Alexandr ten dopis, sám pak ochotně a beze všeho podezření lék přijal, 1 byl to podivuhodný a teatrálni výjev, jak on četl list, kdežto Alexandr pil, .i [Kik obu iki sebe pohlíželi, ovšem každý jinak: Alexandi jarou a rozjasněnou tváří dával najevo svou přízeň a důvěru k Filip-povi, kdežto on vyjadřoval zděšení nad tou pomluvou, hned se dovolával boha a vzpínal ruce k nebi. hned se zase vrhal k lůžku a prosil Alexandra, aby byl dobré mysli a spoléhal se na noln neboť lék se zpočátku zmocnil téla a způsobil, že sila jaku h prchala ;i ponořila se do nitra, takže mu vypověděl i hlas, u J^H vědomi se stávalo nejasným a zcela nepatrným, poněvadž 11.1 n i padly mdloby. Ale Filippos ho rychle přivedl k sobe a ulevilo m# mu, takže se mohl ukázat Makedoňanům: ti, dokud AlexandtH nespatřili, byli stále sklíčeni. 20 V Dareiově vojsku byl jeden Makedoňan upíchly / mh kedonie, Amyntas, dobře znalý Alexandrovy povahy. Kdyí | dél, že je Dareios rozhodnut jit proti Alexandrovi uvnitř soulfi sek, prosil ho, aby neopouštěl své místo na širé a otevřené ios i ně, kde bude moci svést rozhodný boj s tak velikým množstvím vojska proti vojsku slabšímu. Když mu Dareios odpověděl, že se bojí, aby se nepřátelé dli ve nedali na útěk a Alexandr neunikl, prohlásil Amyntas: „Alfl co se toho týče, králi, neměj obav, vsak on k lobč přijde a snad už přichází." Ale Dareios nedbal těch Amyntových slov, zdvihl se a táhl do Kilikie, a Alexandr táhl současně do Sýrie proti němu. V noci však se navzájem minuli a zase se vraceli: Alexandr měl radost z té šťastné náhody a spěchal se s ním utkat v soutiskách, kdežto Dareios spěchal zaujmout opět své dřívější tábořiště a vyprostit svou válečnou moc ze soutěsek, neboť již poznal, že k svému neprospěchu vtrhl do krajin, jež jsou vzhledem k moři, horám a řece Ptnaros tekoucí středem při své veliké členitosti pro jízdu nevýhodné, ale výhodně položené pro nevelký počet nepřátel. Štěstěna poskytla Alexandrovi toto místo, ale to, čeho se mu dostávalo Šťastnou náhodou, předstihl ještě tím, jak dovedl vše zařídit k vítězství, neboť ač početnosti zůstával o tolik za svými nepřáteli, neposkytl jim možnost, aby ho obklíčili; naopak sám protáhl své pravé křídlo pres jejich levé křídlo, dostal se jim v bok a obrátil na útěk ty barbary, kteří stáli proti němu. Přitom sám bojoval mezi předními a zranil ho mečem do stehna, jak praví Chares, sám Dareios, neboť prý >e spolu srazili; Alexandr však ve své zprávě Antl patroví neudal, kdo ho poranil, nýbrž jen napsal, že byl raněn mečem do stehna, ale že rána pro něho zůstala bez následků. Přes toto skvělé vítězství, při němž porubal přes sto deset tisic , Utlel, Dareia nezajal, neboť ten měl před ním náskok asi čtyř u f n stadii; jeho luk a vůz však dostal a vrátil se s nimi. Muki ilnňany zastihl, jak drancuji všechno bohatství barbarské-nhura — bylo ho nesmírné množství, ač se nepřátelé dostáni k bitvě jen s lehkými zavazadly a většinu své výstroje zane-^Bli v Damašku. Ale Dareiův stan vyloučili Makedoňané z ko-i a určili pro něho. Bylo v něm plno skvělého služebnictva, ■/fnl a četných pokladů. I'i iio si Alexandr ihned svlékl zbroj a šel do lázně se slovy; i mďine /e sebe smýt pot bitvy Dareiovou lázní!" A kdosi z hetairů prohlásil: „Při Diovi, ne Dareiovou, ale Alexandrovou! Neboť vše. co náleži přemoženým, musí být vftfr> ,*n\n, u vítězovým se to musí nazývat." když pak viděl vany, džbány, umyvadla a krabičky na masti, Vlechno ze zlata, a ta místnost nevýslovně voněla jako vonnými kuřeními a myrhou, a odtud přijel do stanu, jenž byl vyšší, velikosti a nádherou koberců, stolů a jídel hoden podivu, vzhlédl ke min druhům a řekl: „V tom, jak se zdá, záleželo jeho kralová- 21 Když se chystal jít povečeřet, hlásí mu kdosi, že Dareio- \.....alku a elioť a dvě neprovdané dcery byly vedeny mezi zaja- l v mi, bijí se v prsa a naříkají v domnění, že Dareios zahynul, když spatřily Dareiův vůz a luk. Alexandr se pozdržel, a protože poulil více účasti s jejich osudem než se svým vlastním, poslal Leonnata s rozkazem, aby oznámil, že Dareios není mrtev a že ony nemusí mít z Alexandra strach; on že válči s Dareiem n panství, ale ony že budou mít vše, čeho se jim podle jejich dú-Htojnosti dostávalo i za Dareiova kralování. /dála-li se lato řeč ženám vlídná a ušlechtilá, jesle laskavější byly činy, s nimiž se setkávaly, neboť jim dovolil pohrbit, koho z Peršanů chtěly, a vzít si k tomu šaty a ozdoby z kořisti; neodňal jim nic ani ze služebnictva ani ze cti, jíž až dosud požívaly, příspěvků se jim dostávalo dokonce %ětsích než dříve. Ale nej-krásnějši a nejkrálovštější milost jim prokázal tim. že urozené B mravné ženy, jež se ocitly v zajetí, nemusely ani slyšet nic nečestného, aniž se čeho takového obávat nebo to očekávat: jako kdyby ani nebyly v nepřátelském táboře, nýbrž byly hlídány v chrámech a posvátných panenských komnatách, žily uzavřené pro sebe a chráněny před cizími /.ruky. A přece prý byla Dareio- va choť daleko nejsličnějši ze všech královen, jako byl i Dan z mužů nejkrásnější a největši, a dcery prv se podobaly rodiť i Avšak Alexandr, jak se zdá, pokládal sebeovládáni z;i králů štejii než viié/sivi nad nepřáteli, ,i nedotkl se jich ani m^H před sňatkem styk s jinou ženou než s Barsinou. Barsinu, Memnónovou smrtí ovdovělou, v Damašku zai.ih Byla vychována a vzdělána řecky, byla příjemných způsobů, |p jím otcem byl Artabazos, jenž byl synem jedné královské di Alexandr s ni obcoval, když ho Parmenión, jak pravi Arisiohá los, pobídl, aby se sblížil s nějakou krásnou a urozenou ženou, Ale kdy/ viděl ostatní zajatkyně vynikající krásou a vzrůstem, ř|. kal Alexandr žertem, že z pohledu na Peršanky ělověka bolí od Tak ukazoval proti jejich sličnosti krásu své zdrženlivosti a mravní čistoty a propouštěl je jako neživé krásné sochy. Proto když mu Filoxenos, jeden z velitelů na pobřeží, psal, že je u něho jakýsi Theodůros z Tarenta, jenž má na profl dva neobyčejně půvabné chlapce, a dotazoval se, zda by je kou pil, rozhořčil se Alexandr, křičel a opětovně se tázal, o>m u všech všudy hanebného o něm Filoxenos ví, že na něho házl tak klidně takovou potupu. Filoxenovi samému v dopise trpefl vyčinil a nařídil mu, aby Theodora i s jeho zbožím poslal k ďasu. Rozlítil se i na Hagnóna, jenž mu napsal, že chce koupit mladička Króbylu, který působil v Korintu veliký rozruch, a přivést mu ho. \ když se dověděl, že Makedoňané Damou .1 limothe os, sloužící mezi Purmetiiónovými vojáky, zneuctili ženy některých námezdníků, nařídil Parmeniónovi v dopise, budou-li usvědčeni, aby je za trest zabil jako šelmy, jež přišly na svět ke /.káze lidi. A o sobě v lom dopise napsal doslovně takto: „O mně se nejen nemůže shledat, že bych byl spatřil Dare i o v u choť, anebo jen měl úmysl ji uviděl, ale dokonce jsem ani nepřipustil řeči těch, kdo mluvili o její sličnosti." Říkával, že si svou smrtelnost nejspíše uvědomuje z toho, Že spi a obcuje se ženami, neboť z jedné slabosti se dostává lidské přirozenosti jak bolestného, tak příjemného pocitu. Byl také velmi zdrženlivý v jídle a v piti, a to projevil jak při jiných příležitostech, tak i tim, co řekl Adě, již ustanovil matkou a"královnou K árie. Ona mu totiž projevovala laskavou péči tím, že mu posílala každý den množství pokrmů a pečiva, a nakonec mu poskv l.. km hale a pekaře, kteří měli pověst nejlepších odborníků. Na i.. || Alexandr odpověděl, že je vůbec nepotřebuje: má prý lepši kuchařů, li prý mu bylí dáni jeho vychovatelem Leónidou — tini snídani noční pochod a pro večeři skrovný pokrm. l4A týž tmi" pravil, „otvíral krabice s pokrývkami a oděvem a díval se, jdu rni do nich matka nevložila něco zženšfujícího nebo zbyteč-''1 ho." M I k vínu byl náchylný méně, než se zdálo. A zdálo se tak pro dobu, kterou pří tom trávil, aniž lak pil, jako spíše rozmlou-, .M n 1 o/přádal nad každou ČIŠÍ nějakou dlouhou řeč, a to tehdy, p 111 *I-1 i hodně pokdy. Před jednáním ho totiž nezdržovalo ani víno, ani spánek, ani nějaká zábava, ani sňatek, ani podívaná, jak lomu bývá u jiných vojevůdců. Dokazuje to jeho život: žil život ..mela krátký, ale naplnil jej přečetnými a největšími činy. Nebyl-Ji zaneprázdněn, jakmile vstal a obětoval bohům, Ihned vsedě snídal. Potom trávil den lovem nebo rozsuzován i m mho nějakým vojenským manévrováním nebo cvičením. Konal-■li nějakou cestu, jež neměla naspěch, cvičil se po cestě buď v střelbě lukem nebo v naskakování na vůz při jízdě a seskakováni z něho. Často se takě bavíval lovem lišek a ptáků, jak !ze vidět z jeho deníku. Když skončil denni pochod a ubíral se do koupele nebo se natřít, vyptal se nejprve pekarů a kuchařů, maji li vše řádně připraveno k večeři. Uléhal k večeři a začínal večeřet, když už bylo pozdě a tma, a podivuhodná byla jeho péče a pozornost věnovaná stolu, aby nic nebylo rozdíleno nerovné u nedbale. Pití, jak řečeno, pro svou povidavost rád dlouho protahoval. A tenkrát se stával, ač jinak byl ze všech králů ve styku nejpříjemněji! a nepostrádal žádného půvabu, nepříjemným svou vychloubaČností a stával se příliš vojákem, a nejen byl sám náchylný k ehváslavosli, ale oddával se ochotně i pochlební-kům, jimiž byly přiváděny do úzkých slušnější z přítomných osob, které nechtěly ani závodit s pochlebniky, ani zůstávat pozadu za jejich chválami, neboť první se zdálo nečestným, ale druhé s sebou přinášelo nebezpečí. Po pitce se vykoupal a spával často až do samého poledne; někdy také trávil celý den spánkem. Sám tedy byl v pokrmech zdrženlivý, takže dostaval-li od moře velmi krásné plody a ryby, rozesílal je jednotlivým hetairům a sám pro sebe často neponechal nic. Ale jeho večeře byla vždycky velkolepá, a poněvadž náklad s jeho úspechy vzrůstat, dostoupil nakonec výše de-.i u n sic drachem. Na tom to zůstalo, a tolik peněz bylo určeno ľhHli tem, kteří Alexandra hostili u sebe. 24 Po bitvě u Issu poslal Alexandr vojsko do Dani n a zmocnil se peněz, zavazadel, dětí a žen Peršanů. A nejvěUI prospěch z toho měli thesalští jezdci — neboť tam poslal i ■ muže schválně, aby se jím dostalo zisku za to. že se zvlášť vy/n.i menali v bitvě statečností. Ale i ostatní labor se naplnil hlaholit tem. Tehdy poprvé okusili Makedoňané zlata, stříhra, žen a hni barského života a jako psi, kteří nalezli stopu, se pak spělnt hnali a slídili po perském bohatstvy Nicméně Alexandr pokládal nejprve za nutné být pánem pfh mořských krajin, A tu hned přišli králové a vydávali mu do m kou Kypr a Foinikii, vyjma město Tyros. Tyros obléhal po sedm měsíců násypy, siroji a dvěma sty troj řadých lodí z mořské strany. Jednou spatřil ve snu Hérakla, jen/ ho z hradby vítal a volal: a četným Tyranům se /dálo ve spánku jako by jim Apollón říkal, že odchází k Alexandrovi, neboť prý se mu nelibí, co se děje v městě. Ale oni, jako by boha přistihli při činu jako zběha přecházejícího k nepřátelům, ovíjeli jeho obrovskou sochu provazy, přibíjeli ho k podstavci a nazývali ho alexandrovcem. Ještě jiné vidění měl Alexandr ve snách. Zjevil se mu satyr a zdálo se mu, že ho zpovzdáli škádlí, ale pak, kdyř. ho Alexandr chtěl chytit, unikal mu z. rukou. Konečně když nu něj velmi naléhal a pohonil se s ním sem tam, ocitl se satyr v jeho rukou. Věštci, kteří rozbírali jméno sa-tyros, mu je vylotíj docela věrohodné: „Tvým. ( sc stane Ivo*-.,1 A ukazuji tam jakousi studánku, u niž prý Alexandr ve spánku satyra spatřil. Za obléhání Tyru se vypravil proti Arabům bydlícím u A n ti líbánu, a tam se ocitl kvůli svému vychovateli Lysimachovi v ne-bezpečí ten ho totiž doprovázel a přitom říkal, že neni ani slabší, ani starší než Foinix. Ale když se Alexandr přiblížil k pohoří, zanechal tam koně a ubíral se dále pěšky, zatím je ostatní už daleko předešli, kdežto on sám. ačkoli už nastával večer a nepřátelé byli nablízku, nebyl s to, aby Lysimacha, jenž byl vysílen a nemohl kupředu, opustil, ale povzbuzoval ho a vlekl dále, aniž zpozoroval, že se jen s několika málo muži odtrhl od vojska a že má za tmy a silného chladu nocovat v nebezpečných končinách. tu uviděl opodál roztroušeně planout četné nepřátelské ohně. H důvěrou ve svou tělesnou mrštnost, a jak už míval ve zvyku ivou vlastni námahou utěšovat Makedoňany v těžkém posla^e-prihehl k těm, kteří pálili oheň nejblíže, zabil mečem dva .....luny sedlci u té hraníce, uchvátil hořící poleno a přinesl je družině. Poté zapálili veliký oheň a jedny z barbarů ihned Mplašili, takže uprchli, druhé, kteří na ně útočili, obrátili na i.h k a bezpečné přenocovali. To zaznamenává Chares. "i Obléhání Tyru se skončilo takto. Když dopřával Ale-iniidľ většině vojska odpočinku od četných námah v přední linii , přiváděl k hradbám jen nevelký počet vojáků, aby byli nepřá-■ i. zaneprázdněni, věštec Aristandr obětoval právě žertvu; I když spatřil příslušná znamení, poněkud odvážně prohlásil k přítomným, že bude toho měsíce určitě města dobyto. Nastalo l^'.klebování a smích — bylo to totiž, právě, posledního dne v měsici — a král viděl, že je zaražen. Poněvadž vždycky také UNiloval o to dodat věštbám vážnosti, nařídil, aby se toho dne 114u Malo nikoli třicátého, nýbrž třetího dne od konce. Hal polnicí znamení a útočil na hradby silnějším náporem, než původně ItmýšleL Nastala skvělá zteč, a ani li. kteří byli v táboře, to ne-imihl vydržet, sbíhali se a pomáhali; a. tu došly tyranům síly, n mi toho dne města dobyl. Když potom obléhal Gazu, největší syrské město, padla mu na plece hrouda, kterou spustil shora nějaký pták. Ten pták sc Osadil na jednom obléhacím stroji a nepozorovaně se zamotal do přediva provazů, jichž užívali k protahováni velikých lan. I loto znamení se vyplnilo tak, jak předpověděl Aristandr: Alexandr byl poraněn na plecích, ale města se zmocnil. Mnohé z ukořistěných věcí poslal Olympiádě, Kleopatře a přátelům, a mezi jiným také svému vychovateli Leónidovi pěl set talentů kadidla a sto myrhy, neboť si připomněl jednu dětskou předtuchu. Když jednou Alexandr obětoval zápalnou oběť a nabral oběma rukama kadidla a hodil je do ohně, řekl mu, jak se zdá, Le&nidas: „Až se staneš pánem země rodící vonně látky, Alexandře, budeš moci takto bohaté obětovat kadidla, ale nyní užívej toho, co tu máme, šetrně" Tenkrát mu tedy Alexandr napsal: „Poslali jsme ti hojně kadidla ;i myrhy, abys přestal na bozích skrblit." 26 Byla mu přinesena >.křirtka, nad niž se těm, kdo si rozbí- rali Dareiavy poklady a náčiní, neobjevilo nic drahocennějším 1 tázal se svých přátel, co by si podle jejich zdání nejvíce zutími žilo tii vážnosti, aby do ní uložil, Jedni řikali to, druzí ono il on sám prohlásil, že do ní uloží a bude v ní chovat lliadu i dosvědčuje nemálo věrohodných ivirilků. Je-]i wik pranhi, M< vyprávějí Alexandrijští, kteří se opírají o Hérakleída, neprovil ■ jej Homér na válečné výpravě nečinně a neužitečně. Vyprávějí totiž, že po dobytí Egypta chtěl založit velikú li lid natě město, nazvat je podle svého jména a zanechat je po sobi a podle dobrého zdáni stavitelů již vyměřoval jakési místo, vrh- ké jako dosud nikdy, a vytyčoval hradby, ale když pak v ...... spal, měl podivuhodné viděni: ve snu k němu přistoupil nmj zcela šedivých vlasů a důstojného vzhledu a říkal tyto verše: „Potom Jest jakýsi ostrov tam v moři, jež veimi se vlní, před zemí egyptskou leží a Faros mu říkají jménem." Ihned se tedy probudil, vstal a šel na Faros, jenž byl tehdy ještě ostrovem poněkud výše nad Kanóbským ústím Nilu, dne* však je umělou hrázi spojen s pevninou. Jakmile spatřil to místo vynikající svou dobrou polohou — je to totiž pruh země. je n ŕ poměrné dosti širokou šíjí odděluje velkou lagunu a moře vybíhající ve velký záliv —, prohlásil, že si Homér zaslouží obdiv nejen ve všem ostatním, ale že je také výborným stavitelem, a poručil rozvrhnout podobu města podie tohoto místa. Poněvadž nebyla po ruce hlinka, brali ječnou mouku a na pů> dě s černou zemí jí rýsovali kruhovitý oblouk, na jehož vnitřní obvod se připojovaly jako na lem vojenského pláště přímé linie stejně vzdálené, ale postupně stále kratší. Král měl z toho plánu radost, ale náhle se od laguny jako mračno snesli na to místo nesčetní ptáci rozmanitých druhů a velikostí a nezanechali ani drobeček mouky, takže sám Alexandr byl tímto znamením znepokojen. Ale vĚStci ho vybízeli, aby byl dobré myslí, neboť zakládá město, jež bude velmi bohaté a má se stál živitelem velmi rozmanitých lidí. f poručil svým správcům, aby se tím dílem zabývaly a sám vyrazil k Ammónově svatyni. Byla to cesta dlouhá, plná námah a útrap, a spojená s dvojím nebezpečím: jednak z nedostatku vody, pro nějž je na vzdálenost několika dni pustá, jednak také pro prudký jižní vítr, kdyby je snad na pochodu hlubokým a nekonečným pískem přepadl i ii - i prý již kdysi dávno, jak se vypráví, rozvířil kolem Kam-hynovu vojska veliké spousty písku, zaplavil jako vlnami rovinu, , v pal a zahubit padesát tisíc bdi. Na to vše snad všichni po-.. Icli, ale bylo těžké odvrátit Alexandra od čehokoli, co si jed- ....., utninil provést, neboť štěsti v jeho podnicích posilovalo i. Nu vůli a jeho váš nivo st ho v uskutečňovaných podnicích strnovala k bezuzdné horlivosti, takže se snažila zdolávat nejen ne-|N Hek', ale i krajiny a dobylo, co se jim na tehdejším pochodu za těch nesnázi přihodilo, vzbudilo ještě více než pozdější věštby viru, že jim po-ffláhá bůh; ba jakýmsi způsobem se odtud dostalo víry i těm ^Bbám. Nejprve je totiž hojná voda seslaná nebem a vydatné (J«iUĚ, jež nastaly, zbavily strachu před žízní a uhasily vyprahlost pinku, jenž zvlhl a stal se hutným, a vzduch učinily zdravým « čislšim. Pále pak, kdyi byly zasypány značky, jimiž se řídili vůdcové na cestě, a když při postupu a neznalosti cesty bloudili ,i rozptylovali se, zjevili se náhle havrani a přejímali vůdcovství mho pochodu, letěli spěšní před těmi, kdo je následovali, a če-i iii na ty, kdo se zpožďovali a ubírali se zvolna; a nejhodnéjší podivu bylo, jak vypráví Kallisthenes, to, že sí svými hlasy bloudící v noci privolávali a svým krákáním je zase uváděli na stopu pochodové cesty. Když Alexandr prošel pouští a došel na místo, Ammónův velekněz ho oslovil pozdravem od boha jakožto otce. On se otázal, zda mu snad unikl některý z otcových vrahů. Když mu však velekněz kllAl, aby se zdržel bezbožných slov, neboť prý nemá smrtelného otce, opravil se a /vídal, zda potrestal všechny li lip povy vrahy. Potom se tázal na vládu, zda mu bůh dovoluje stát se pánem všech lidi. Když bůh odpověděl, že mu to dovoluje a že je Filippos úplně pomstěn, obdaroval boha skvělými dary a tidj penězi. Tak zní většina zpráv o těch věštbách. Sám Alexandr v dopise své matce praví, že se mu dostato jakýchsi tajných věšteb, jež prý jí poví sám mezí čtyrma očima, až se vrátí. Někteří v5ak vyprávějí, že ho velekněz s jakousi laskavostí chtěl oslovit řecky „o paidion" (= chlapče!), ale na konci tohoto slova hrubou chybou pronesl í a Tekl „6 paidios", takže vyslovil s místo n. Tento poklesek jazyka prý Alexandr velmi uvítal, a tak prý se rozšířila pověst, íe ho velekněz oslovil „o pai Dios" jakú Diova syna. Také se vypráví, že prý Alexandr s účasti poslouchal filozol < Psa m m ó n a, a nejvíce ze všech jeho výkladů se mu prý zalíbil to, že jsou všichni lidé ovládáni bohem, neboť to, co je v každí m človeku vládnoucího a vynikajícího, je božské. Ale on sátu pij o tom soudil ještě filozofičtěji a říkal, že je bůh sice společu. m otcem všech lidi. ale za své vlastní děti že si voli ly nejlepšl 28 Vůbec byl k barbarům hrdý a choval se k nim jako clo věk přesvědčený o svém božském původu a zplozeni bohem k Řekům však projevoval své božství mírné a šetrné. — ledu jednou, když psal Athéňanům o ostrově Samu, pravil: „Já bych vám svobodné a slavné město nedal, ale dostali jste je od tehdoj šiho pána, jenž byl nazýván mým otcem" — mínil tím Filip p i Ale později, když byl nešťastnou náhodou poraněn šípem a pocítil silné bolesti, řekl: „Přátelé, to zde teče opravdová krev, a nikoli u hór. jaky prý žilami probíhá nesmrinym bohům." A když jednou Mině zahřmělo a všichni se poděsili, přítomný 1. pecí, uslyšel cestou, že jsou nepřátele všude poraženi a utlkiljl 34 Tak se skončila bitva a zdálo se, že je perská říše úplni vyvrácena. Alexandr byl provolán za krále Asie, obětoval velí lepě bohům a přátelům udílel darem bohatství, domy, knížei i i Aby došel cti u Řeků, napsal jim, aby byly všechny tyrauidy /ni Seny a obce žíly pod vlastními zákony; zvlášť pak napsal Plátuj ským, aby opět stavěli své město, poněvadž jejich otcové po i tli tu půdu Rekům, aby na ní svedli zápas za svobodu, Po I il i Krotónským do Itálie část kořisti s úmyslem poctil tak horli vost a udatnost atleta bavila, jenž za reckoperských válek, kdy ostatní Italikové uznali Řecko za ztracené, připlul s lodi vystro jenou na vlastní náklad k Salamíně, aby se účastnil boje. Tak velice byl pozorný ke každé zdatnosti a takovým byl strážcem a přítelem krásných činů. 35 Na dalšim postupu do Babylónie, jež se k němu ihned celá přidala, se podivil nejvíce trhlině v zemi, ?. niž tryskal oheň jako ze zřídla, a proudu nafty, jenž se nedaleko oné trhliny pro svou sílu rozléval v jezero. Nafta se jinak podobá asfaltu, ale je velmi citlivá na oheň, takže než se jí ještě dotkne plamen, chytá od pouhého svitu světelné záře a rozněcuje současně vzduch, jenž je uprostřed. Aby ukázali jeji povahu a sílu, pokropili barbaři touto lehkou látkou silnici vedoucí ke královu obydlí, potom se postavili na kraji a přiložili na postříkaná místa pochodně už se stmívalo. Jakmile předni část chytla, netrvalo to ani chvilku a oheň pronikl rychlostí myšlenky na druhý konec a celá silnice byla v jednom plameni. Byl tam jakýsi Athénofanes z Athén, jeden z těch, kdo obyčejně ošetřovali královo tělo při mazáni masti a koupeli a usilovali odvádět jeho myšlenky k něčemu veselému. Tenkrát stál právě v lázní vedle Alexandra mladý otrok jménem Stefanos, prostá osoba směšného vzhledu, ale půvabně zpívající. A tu řekl Athénofanes: „Chceš, králi, abychom tu látku zkusili na Stefanovi? Neboť chytí-li na něm a neuhasne, soudil bych dozajista, že je jeji moc nezdolná a hrozná." Otrok se velmi ochotně sám nabízel k té zkoušce, ale jakmile Im mm 1 f cl i naftou a dotkli se ho světlem, zaptálo jeho tělo lako m plamenem a bylo celé tak pokrylo ohněm, že Alexandr II do nejvyšší úzkosti a obav. A kdyby nebylo náhodou při n mnoho lidí držících v rukou nádoby s vodou určenou pro i i ifft* nebyla by přišla pomoc dříve, než se oheň rozšířil. Ale i luk tehdy jen ztěžka uhasili tělo toho otroka, jež se stalo celé i něm. a potom tím těžce zkoušel. Někteří badatelé, kteří se snaží mýtus o Médeii zachránit i | iiMi/it pravdě, dosti pravděpodobně tvrdí, že je to ono Mé-dolino kouzlo, jimi prý, jak je známo z tragédií, natřela onen vě-,i ii/u, neboť prý nevy.Šlehl oheň přímo z oněch věcí ani sám i lebe, nýbrž, když byl nabli/ku posiavm plamen, v mžiku prý', m lo bylo pozorovat, na věci přeskočil a vzplál. Paprsky il proudy ohně přicházející zdálky způsobuji prý u osial n ich lě-\pn jen světlo a teplo, ale u těles obsahujících v dostatečném množství vzdušnou suchost anebo tučnou vlhkost proměňují pi v rychle látku, jak se v ní shromažďují a prudce se rozpaluji. Pokud se tyče původu nafty, bylo sporné, zda. .. (v textu je mezera) ... či spíše zda to vytéká jako látka zapalující oheň ta tekutina ze země. jež má olejnatou a vznětlivou podstatu, neboť Itiibylónie je země podstaty velmi ohnivé, takže ječná zrna často povyskakují od země a odrážeji se, jako by sebou ta místa působením žáru křečovitě trhala, a lidé spávají za veder na kožených měších naplněných vodou. Když byl správcem toho území Har-palos, jenž usiloval horlivě o to, aby vyzdobil královský palác ,i promenády řeckými rostlinami, ostatní se mu ujaly, ale jediný bfečťan ta půda nerodila, nýbrž pokaždé jej zničila, neboť nesnášel její složení; je totiž ta země ohnivé podstaty, kdežto on miluje chladno. Pro takové odbočky, pokud nepřekračují míru, se snad nebudou nespokojení čtenáři příliš horšit, 36 Alexandr se /mocnil Sús a lu /.ískal v královském paláci čtyřicet tisíc talentů ražených peněz a ostatní zařízení a nádheru, že ji nelze vypovědět. Tu prý bylo také nalezeno pět tisíc talentů hermionského purpuru, jenž lam byl složen před slo devadesáti roky, ale stále ještě si uchovával čerstvý a svěží nádech barvy. Příčinou toho prý je, že se při barvení purpurových látek užívá medu, jako při bílých bílého oleje — neboť i ty, jsou-li také tak staré, jeví stále ještě čistou skvělost a lesk. Dcinón vypráví, že si perští králové posílali mimo jinč i piu vodu z Nilu a Istru a ukládali ji do pokladnice a tak jaksi dolvi zovaii velikost své ŕiše a své panství nad celým světem. 37 Přistup do Persidy byl pro neschúdnost krajiny \> i a byl hlídán nejurozenějšími Peršany — Dareios totiž již utekl Tu Alexandrovi ukázal cestu nevelkou oklikou člověk lio\ šany, Alexandr sám píše, že kázal ty lidi zabíjet, poněvadž se iln mníval, že mu to bude na prospěch. Ražených peněz nalezl tolll co v Sůsách, ostatni zařízení a bohatství bylo prý vezeno na dt* seti tisícich mezcích spřeženích a pěti tisících velbloudech. Lid tlačící se do královského paláce nehorázně skácel velikou Xerxovu sochu. Když ji Alexandr spatřil, přistoupil k ni a oslu vil ji jako živou bytost: „Máme tě minout a nechat ležet prd tvou výpravu proti Řekům, Či lě máme postavit pro tvou ostatní ušlechtilost a zdatnost?" Tak stál dlouhou chvíli mlčky a zabrán V myšlenky; konečné však sochu minul a odešel. Aby se vojáci zotavili — byla totiž už zimní doba —, strávil tu fityří měsíce, Když se poprvé posadil pod zlatými nebesy na ki i lovský trůn, rozplakal se prý stařecky Démaratos Korintský, člověk Alexandrovi oddaný a jeho přítel po otci, a řekl prý: jak velikého potěšení jsou zbaveni z Reků ti, kdo zemřeli drive, než mohli vidět Alexandra sedět na Dareiově trůně. Poněvadž potom hodlal táhnout dále proti Dareiovi, oddal se k radosti své družiny veselé a bujné pitce, a pily s nimi i ženy, jež přišly na veselici k svým milencům. Mezi nimi nejvíce vynikala Thais, milenka pozdějšího krále Ptolemaia, rozená Athénanka. Brzy duchaplné chválila Alexandra, brzy s ním žertovala a se vzrůstající opilostí zašla tak daleko, že pronesla slova, jež jí sice jako Athéňance slušela, ale přece byla na její osobu troufalá. Pravila totiž, že se dnes cítí odměněnou za útrapy, jež prožila při svém bloudění po Asii, tím, že se může pyšně posmívat hrdému perskému královskému paláci; ale ještě sladší prý by pro ni bylo, kdyby mohla ve veselém průvodu podpálit dům Xerxa, jenž spálil Athény, a sama před královýma očima |flli>/it ohen, aby se rozneslo po světě, že ženy táhnoucí s Alenu I o ni potrestaly Peršany za Řecko krutěji než oni velitelé ná-i nich a pěších vojsk, |a slovu byla provázení) potleskem, hlukem a pobídkami dru hn a horlivými pokřiky; tu ^e dal král strhnout, vyskočil a s vén-Hto u pochodni kráčel v čele, Všichni ho ve veselém průvodu * Uikem následovali, obstoupili královský palác, a ti z ostatních M ikedoňanů, kteří se o tom dovídali, se sem radostné sbíhali % pochodněmi. Doufali totiž, že zapaluje li a ničí královský pa-i ii upíná přitom mysl na svůj domov a nemíní bydlet mezi barii iv .lední tedy vyprávějí, že se to stalo takto, jiní však, Že to urnu! úmyslně. Ale souhlasně se praví, že toho ihned litoval I nařídil oheň uhasit. W Byl už od přirozenosti velmi štědrý, a tato vlastnost se •lupiiovala ještě více se vzrůstem jeho moci; a byla s ní spojena | přívětivost, jíž jediné si dárcové lidi opravdu zavdččují. Připomenu jen několik příkladů. Vůdce Paionů zabil nepřítele, ukázal mu jeho hlavu a pravil: „lato věc má u nás, králi, cenu zlaté čiše!" Alexandr se usmál U řekl: .Jenže prázdné, ale já ti ji naplním čistým vínem a připiji ti z ni na zdraví," Jeden z prostých Makedoňanů hnal mezka nesoucího královské zlato; a když zvíře umdlévalo, vzal si náklad na záda a nesl jej sám. Když ho král viděl, jak je tou tíží zmořen, vyptal se na m věc, a když měl náklad složit, řekl mu: „Neumdlévcj, dojdi ještě zbytek cesty k svému stanu a dones si to pro sebe!" Vůbec ho více mrzelo, nebral-li kdo, než když někdo žádal. Fůkiónovi napsal dopis, že ho napříště nebude pokládat za svého přítele, bude-li odmítat důkazy jeho přízně. Serapiónovi, jed-iiomu z mládenců hrajících si s míčem, nedával nic, poněuidž o nic nežádal. Když se tedy Serapión jednou dostavil ke hře s míčem, házel míč jiným, a když král řekl: „A mně ho nedáváš?**, odpověděl mu: „Však ty nežádáš I" I zasmál se tomu a bohatě ho obdaroval. Na jakéhosi Próteu, jenž náležel mezi lidi obratné při žertování a při pitce, Alexandr zanevřel, jak se zdálo; a když ho přátelé prosili a on plakal, řekl král, že se s ním zase smiřuje. A tu řekl Próteas; „Tedy mi dej, králi, nejprve nějakou záruku!" Alexandr poručil dát mu pět talentů. (o Ne týče bohatství, jež udílel svým přátelům a tělesným strážcům, jak veliké výše dosahovalo, prozrazuje Olympia s s h lé, jejž mu napsala: „Čiň ovšem dobře svým přátelům a vy/.M raenávej je; ale takto je činíš všechny rovnými králům a zají Ifj ješ jim bohatstvím přátele, kdežto sebe osamocuješ. Poněvudr mu Olympius psávala často lakové věci, uchovával její dopi tajnosti. Jen jednou připustil, aby Héfaislión, jak měl ve zvyl | cctl jeden její dopis spolu s nim, když byl rozpečetěn, ale poli>m si stáhl z prstu svůj prsten a přiložil pečeť na jeho ústa. Mazaios byl Peršan, jenž nabyl u Dareia velmi vlivného I slavení; jeho synovi, jenž už mél jednu satrapii, přidával AI xandr ještě druhou, větší. Ale Mazaios lo s díky odmítal a řekl „Králi, dříve byl jediný Dareios, ale nyní jsi ty udolal mnoho Alexandrů." Parmeniónovi dal v Súsách dům kleštěnce Bagóa, v němž prjř bylo nalezeno jen šatstva za tisíc talentů. Antipatrovi napsal, aby si držel tělesnou stráž, poněvadž prý se mu chystají úklady. Své matce dával a zasílal četné dary, ale nedovoloval ji, aby ple tichařila a míchala se do vojska; a když mu něco vyčítala, snášel její prudkost s klidem. Jen jednou, když mu kdysi napsal Auti patros proti ní dlouhý dopis, prohlásil po jeho přečtení: „Antl patros neví, že jedna matčina slza dovede smazat sta a sta dopisů." 40 Ale Alexandr viděl, že lidé z jeho okolí tonou v přepychu a že se dopouštějí hrubých výstřednosti v živote a nádheře. Tak například Hagnón z Téu nosil v střevících stříbrné hřebičky, I e onnatovi se dopravoval na množství velbloudu pro gymnasia písek z Egypta, Filótas si dal /hotovit na lovy sítě dlouhé sto stadii, myrhy užívali při mazání a koupáni ti, kteří neužívali dříve ani oleje, a ve své družině měli maséry a komorníky. Proto jim mírně a poučně vyčinil, vyjádřil svůj podiv nad tím, že oni, kteří vybojovali tolik a tak velkých zápasů, nepamatují, že sladčeji spí, kdo nad námahami /vítězili, než ti, kdo námahám podlehli, jestliže při srovnávání perského života se svým nevidí, že vést si rozmařile je nejotročtějši, kdežto namáhat se nejkrálovštější. „Ale jak by kdo/* pravil, „dokázal pečoval sám od sebe o koně a upravit si oštěp nebo přílbu, když si odvykl starat se vlastníma rukama o své tělo, jež je pro něho to nejbliž-ší, co má? Nevíte," dodal, „že dosáhneme vrcholu vítězství tím, nebudeme-li činit totéž, co poraženi'.'" I mlíl.íval se sám ještě více námahám na válečných poeho-Atu li .1 honbách, snášel útrapy a vydával se v nebezpečí, takže i inu e i lakedaímonský vyslanec, jenž se namanul k tomu, 1 1 I skládal velikého Iva, prohlásil: „Krásné jsi, Alexandře, bo-il se Ivem o královský trůni" Z tohoto lovu udělal Krateros nm m dar pro Delfy, dal zhotovit měděné sochy Iva, psů, krále polujícího s tím Ivem a sebe spěchajícího mu na pomoc. Část nši vytvořil Lysippos, část Leóchares, Alexandr se tedy vystavoval nebezpečí, aby se sám cvičil ,i pritom i ostatní povzbuzoval k statečnosti. Ale jeho přátelům i |i. pro bohatství a povýšenost chtělo žít v přepychu a nečinnosti, mrzeli se na pochody neznámými krajinami, jimž nebylo k Kin e. .i na válečné výpravy, a zašli přitom pozvolna tak daleko, i ho tupili a Špatné o něm mluvili. On se k tomu choval zpočátku docela mírně u říkal, že je údělem králů, aby se jim za dobré ukutky dostalo pomluv. A přece se jeho důvěrným přátelům I při nej n e patrnějších příležitostech dostávalo od něho důkazů '.i hké přízně a cti. Několik příkladů zde uvedu. Peukestovi v dopise vyčítal, že když ho kousl medvěd, ostatním o tom napsal, ale jemu to neoznámil. „Napiš tedy," praví, „aspoň teď, jak se ti vede, a řda tě snad někteří ze společníku na honu přitom neopustili, aby byli potrestáni." Héľaistiónovi a jeho družině, službou vzdáleným, napsal, že si hráli s promykou a Krateros že přitom padl na Perdikkův oštěp a poranil se na stehnech. Když Peukestas šťastně vyvázl z jakési nemoci, napsal sám lékaři Alexíppovi zvláštní děkovný dopis. Když byl Krateros churav, měl ve snách vidění a sám za něho obětoval zvláštní oběti a vyzval i jeho, aby obětoval. Dále dopsal lékaři Pausaniovi, jenž chtěl Krátera pročistit če-meřici, a jednak projevoval svou úzkost, jednak mu radil, aby toho léku užil. Ty dva, kteří mu první oznámili útěk a uniknutí dvořana H ar-pala, totiž I.fialta a Kissa, uvrhl do vězeni v domnění, že toho muže lživě osočují. Když posílal domů ty. kteří ehuravéli, a staré lidi, dal se zapsat mezi churavé Eurylochos z Aig. Byl však potom usvědčen, že mu nic není, a přiznal se, že miluje Telesippu a že ji chce doprovázet, až bude odcházet k moři. Alexandr se zeptal, komu ta žena patrí, ■ když uslyšel, že je to jedna z hetér svobodné du. pravil: „Eurylochu, máš ve mne společníka v lásce; hU. dy, abychom buď slovy nebo dary Telesippu získali, aby /AnInIí zde, když je dcerou matky ze svobodného rodu." 42 Je třeba se mu podivovat, že mél pro své přátele dok.....i i pokdy k takovým dopisům, j;iko například dává v dopise iH kaz vyhledat Seleukova otroka, jenž uprchl do Kilikie, JiWill Peukestu, že chytil Nikóna. Kráterová otroka, a Megaby/ovi p| še o sluhovi, jenž se utekl do chrámu, aby ho, bude-li ni z chrámu vylákal a chytil, ale v chráme aby na něho nevztahoví ruku. Vypráví se také, že si prý jako soudce při hrdelních procesech /.počátku zakrýval rukou jedno ucho. když mluvil žalobce, aby si je uchoval čisté a pomluvy prosté pro obžalovaného. Ale po/ ději ho četné pomluvy učinily tvrdším tím, že zneužívaly pravdy, aby tak získaly přístup lžím. Nejvíce pozbýval rozmyslu tehdy hyl-Ii pomlouván; tu býval hrozný a neúprosný, poněvadž nulo val čestnou pověst nad život a královský stolec. Tenkrát tedy táhl opět proti Dareiovi, aby s nim znovu hojO' val. Ale když se doslechl, že ho Béssos zajal, přidal Thesalům k vlastnímu žoldu dva tisíce talentů darem a propustil je domů, Za obtížného a protahujícího se pronásledováni — urazil i v jedenácti dnech tři tisíce tři sta stadií na koni — byla většinu jeho vojáků vyčerpána, zvláště pro nedostatek vody Tu narazil na nějaké Makedoňany; tí dopravovali v měšn li na mezcích vodu. Když spatřili Alexandra — bylo již poledne těžce sklíčeného žízni, rychle naplnili vodou přilbu a přinesli mu ji. Když se jich otázal, komu ji dopravují, řekli; „Našim vlastním synům; ale budeš-li ty živ, zaopatříme si jiné, i kdybychom je ztratili." Když to uslyšel, vzal do ruky přilbu. Ale jak se tak rozhlížel a spatřil své jezdce kolem sebe všechny s hlavami nachýlenými a hledicí po nápoji, nenapil se, vrátil přílbu, pochválil ty lidi a řekl: „Napíji-li se já sám, tihle pozbudou mysli." Jakmile uviděli jezdci jeho zdrženlivost a duševní sílu, vzkřikli, aby je směle vedl dále, a bodali své koně: necítí prý ani únavu ani žízeň a vůbec se nepokládají za smrtelné, pokud mají takového krále. 43 Horlivost všech byla tedy stejná, ale jen šedesát prý jich im . ním vtrhlo do nepřátelského leženi. Tu překračovali .;iivi poházeného zlata a stříbra, míjeli četné kočáry s dětmi 'Mim, opuštěné vozataji a ženoucí se na různé strany, a stí-' li (tu přední část nepřátel v naději, že je Dareios mezi nimi. tečně byl s obtížemi nalezen; ležel v kočáře, tělo poseto i imiini od oštěpů, a jen maličko chybělo do jeho smrti. Přece t»uk (eStě požádal, aby mu dali pit, a když se napil studené vo-i piavil k Polystratovi, jenž mu ji podal: „Muži, to je vrchol Im mého štěstí, aby se mi dostalo dobra a já je nemohl splatil Ale Alexandr se ti odvděčí za mé a Alexandrovi bozi za to, n'dnal slušně s matkou, ženou a dětmi. Jemu skrze tebe podá-vAni tulo pravici." Po těchto slovech uchopil Polystrata za ruku a skonal. Když ..... Alexandr dorazil, zjevně cítil bolest s jeho osudem, sňal 'ni |il.i--f. položil iej na jeho mrtvolu a zavinul ii do něho. Kdy/ nu/ději dostihl liéssa, dal ho zaživa roztrhat: dva rovné stromy byly ohnuty tak, aby se stýkaly, na každý z nich dal přivázat jednu ěást těla, potom oba stromy uvolnil, a jak se prudce vyšvihly, lulily si příslušnou část těla. Ale tentokrát dal Dureiovo tělo 11 ilovsky vyzdobit a poslal je jeho matce; jeho bratra Exathra přijal do své družiny. 11 Sám potom s nejsvěžejši částí svého vojska sestupoval do Hyrkáníe Tu uviděl mořský záliv, jenž se mu jevil nemenším než Černé moře, ale měl sladší vodu než ostatní moře. Nemohl mc o něm nic určitého dovědět a pokládal za pravdě nejpodob-néjší, že to je vystouplá a zbylá voda z Maiótského jezera. Ale přírodovědcům nebyla pravda neznáma, už mnoho let před Alexandrovou výpravou zaznamenali, že to je nejsevernějši ze čtyř eélivů rozlévajících se z vnějšího moře do pevniny, takzvané more Hyrkanskč Čili Kaspické. Tam narazili nějací barbaři neočekávaně na ty, kteří vedli jeho koně Uúkefalu, a zmocnili se ho. Alexandr se nesmírné rozčilil, poslal k nim hlasatele a pohrozil jim, že je všechny i s dětmi a ženami pobije, nevráti-li mu toho koně. Ale když přišli nejen s koněm, ale odev/dávali mu i svá města, zachoval se ke všem laskavé a těm, kteří koně vzali, dal /a něj výkupné. Odtud vyrazil na parthské území a tam st ve volné chvíli poprvé oblékl perský kroj, ať už proto, že se chtěl přizpůsobovat domorodým zvykům v přesvědčeni, že pro uklidnění lidí je dů ležité to. nač jsou zvyklí a co je jim sourodé, Či snad tak clucl i,i ke nepozorované učinit /.kousku s Makedoňany ve věci pro l nese, aby si tak ponenáhlu zvykali snášet odchýlení od ohvyl i ho způsobu života i úplnou jeho změnu. Avšak nepřijal o..... médský kroj, zcela barbarský a nápadný, ani si neoblékl m li i ce, kaťtan a turban, nýbrž jakýsi kroj střední, smíšený /. ki perského a médského, mnohem méně honosný než perský, uli nádhernější než médský. Užíval ho nejprve tehdy, když se stýkal s barbary a doma tľ svou družinou, potom se tak uka/oval i veřejně, když si \yji na koni nebo někde něco vyjednával. A byla to pro Makedon i ny trapná podívaná, ale s obdivem pro jeho statečnost soudili, že se mu musí povolovat něco z toho, co by mu bylo k radu i a lesku. Vždyť přece byl vedle všech svých ostatních ran ned.r no zasažen do bérce, přičemž mu byl uražen kousek holeně a \ , hřezl; dále byl udeřen kamenem do krku, takže se mu dokonči zastřel zrak a dost dlouho se neprobiral z mrákot, Přece však sc neustále vydával bezohledně v nebezpečí bojů. Dokonce kdyf překročil Orexartes, jejž pokládal za Tanais, a zahnal Skythy til útěk, pronásledoval je do vzdálenosti jednoho sta stadií, ač byl sužován úplavici. 46 Většina spisovatelů, mezí nimi Kleitarchos, Polykleitol, Onésikritos, Antijícnes a I st ros, vypráví, že to bylo v oněch kon činách, co k němu přišla ona Amazonka; avšak Aristobúlos, remoniář Chares, Ptolemaios, Antikleides. Filón Thébský, Fili pos Theangelský, dále pak Hekataios Eretrijský, Filippos Chal kidský a Dúris Samský tvrdí, že to je pouhý výmysl, a zdá se. ž.c jim to dosvědčuje sám Alexandr, neboť když všechno přesně v dopise vyličuje Antipatrovi, uvádí sice, že mu skylhský král nabízí svou dceru za choť. ale o nejaké Amazonce se nezmiňuje. O mnoho let později, když už byl Lysimachos králem, předčítal prý mu Onésikritos čtvrtou knihu svého spisu, v níž je vylíčena (a příhoda s Amazonkou, Lysimachos prý se tiše usmál a řekl: „A kdepak jsem tehdy byl já?" Ať už tomu kdo věří nebo nevěří, jeho obdiv pro Alexandra nebude proto ani větší, ani menši. 47 Z obavy, aby Makedoňane na dalším taženi úplně neochabli, zanechal Alexandr ostatní sbory na mistr, ale nejlepši vojáky, jež měl s sebou v Hyrkánii — bylo to dvacet tisíc pěšáků a tři tisíce jezdců — získal řečí. Až dosud prý se na ně barbaři li i|i |ako na zjevení ve snách, ale zpúsobí-li jen poplach v Asii i udí |dou, ihned prý na ně zaútočí jako na ženy. Přesto však dolil odejit těm, kteří si to přáli, ale vyžádal si od nich osvědče-i$ je od nich opuštěn se svými přáteli a těmi, kdo jsou ochot-nim válčit, v té chvíli, kdy dobývá Makedoňanům světa. Tak |( psáno téměř doslova v dopise zaslaném Antipatrovi, a také to, ■ šichni po těchto jeho slovech vzkřikli, aby je vedl, kam na iě chce. když tito přestáli zkoušku, nebylo už těžké pohnout sbory k dalšímu pochodu; ochotně ho následovaly. Poté se přizpůsoboval životem ještě více domorodým zvykům i luké je se snažil spřátelit s makedonskými zvyky v domnění, že ji lišením a společenstvím spiše v dobré vůli ustaví svou moc než násilím, zvláště ted\ když hodlal táhnout do velké dálky. Proto laké vybral třicet tisíc hochů a poručil, aby byli vzděláváni po řecku a aby byli cvičeni v makedonských zbraních, a ustanovil jim četné dozorce. Jeho poměr k Rhóxaně byl sice výsledkem skutečné lásky ipatřil ji krásnou a mladistvou při pitce v nějakém sboru —, ale zdálo se, že se lo dobře srovnává s poměry, jaké tehdy byly, neboť barbaři byli jeho manželským spojením naplněni důvěrou a velmi si Alexandra oblíbili, že se v té věci projevil velmi mravným a neodvážil se ani té ženy, již jediné podlehl, dotknout bez zákonného práva. A když viděl, že z jeho hlavních přátel Héfai-stión souhlasí a následuje jeho příkladu, kdežto Krateros setrvává ve zvycích otců, prostřednictvím onoho jednal s barbary, prostřednictvím tohoto pak s Řeky a Makedoňany. A vůbec onoho nejvíce miloval, tohoto ctil; vždy totiž říkal a domníval se, že Héíaistión miluje Alexandra, Krateros krále. Proto se také ti dva potají neměli v lásce a často mezi nimi docházelo k střetnuti. Jednou v Indii dokonce tasili na sebe meč a utkali se spolu. Přátelé spěchali tomu i onomu na pomoc, ale tu se přihnal Alexandr a veřejné káral Hcfaistióna, nazýval ho posedlým a šílencem, nechce-li chápat, že je pouhé nic, odejme-li mu kdo Alexandra; a v soukromí vyčinil pak trpce i Kráteroví. Potom je svedl pospolu, smířil je a přísahal u Ammána a ostatních bohů, že je opravdu miluje nejvíce ze všech lidi, ale zpozoruje-li opět, že se spolu sváří, že je zabije oba dva nebo toho, kdo začal. Proto prý později ani v žertu nic proti sobě neřekli ani neučinili 4N Filótas, Paimeniónúv syn, požívat u Makedoňanu hl vážnosti, neboť se /dálo, že je zmužilý a vytrvalý, a tak \ii\U\ a oddán přátelům nebyl vedle Alexandra nikdo Vypráví si il spoň, že ho kdosi z jeho důvěrných přátel žádal o peníze, u mi mu je poručil dát. A když správce namítl, že nemá. řekl f ilól „Cože? Nemáš ani žádnou ěiši nebo plášť?" Ale přemi..... hrdosti, tihou bohatství, leskem, jímž obklopoval svou osobu a způsobem života, což se vše u něho objevovalo měrou tíŽil^H než se sluši na soukromou osobu, a potom konečné i tím. že u.i podobil vznešenost a povýšenost nikoli jemně, nýbrž beze všiI půvabu, hrubosti a plaností, vzbudil podezření a nepří/en, lal mu dokonce sám Parmenion jednou řekl: „Synu, hleď mi být obyčejný in člověkem!" U samotného Alexandra už byl velmi dávno /nám jako pod zřely, Když totiž byly po Dareiově porážce v Kilikii jeho věci v Damašku zabrány a do řeckého tábora dopraveno mnoho tu jatých, byla mezi nimi nalezena jedna žena rodem z Pydny, sliť ného vzhledu; nazývala se Antigoné. Tu dostal Filótas. A jak to dělává mladý člověk s milenkou a s vínem v hlavč, vedl často zcela bez obalu všelijaké chlubivé a vojácké řeči ,1 připisoval největší činy sobě a svému otci, kdežto Alexandra nazýval ne* zralým chlapcem, jenž má jen jim co děkovat, že užívá titulu své vladařské důstojnosti. Ta žena o tom hovořila dále s kýmsi /, důvěrných přátel, onen, jak je při rozeno, zase s jiným, až ta řeč došla ke Kráteroví. Ten tu ženu vzal a uvedl ji tajně k Alexandrovi. Když to Alexandr vyslechl, poručil jí, aby se dále stýkala s Filó-tou a vše, cokoli by od něho zvěděla, aby přicházela oznamovat jemu. 49 A tak Filótas ani nevěděl, že se mu stroji úklady, obcoval často s Antigonou a v hněvu i chvástavosti mu často vyklou/la z úst nevhodná slova a výroky proti králi. Avšak Alexandr, ačkoli se mu proti Pilotovi dostalo pádných důkazů, setrval, aniž promluvil, a zdržel se, ať už proto, že důvěřoval Parm e n iónové oddanosti k své osobě, či proto, že měl strach z jejich slávy a moci. Ale v době, k niž jsme dospěli, začal strojit Alexandrovi úklady Makedoňan Limnos z Chalaistry, a vybízel Nikomacha, jednoho z mladíků, jehož byl milovníkem, aby se toho podniku zúčastnil. Ten odmitl a pověděl svému bratru Kebalinovi, jak 1 * s I pokoušen. A Kebalinos přišel k Filótovi a vyzval ho, aby je nim uvedl k Alexandrovi, poněvadž se s nim musí sejít kvůli nutné a důležité věci. Ale Filótas je — bůhví proč, neboť to není ono — nechtěl předvést, že prý je král zaměstnán jinými dů- léjšimi záležitostmi. A to učinil dvakrát. Proto oni měli již I llóiu v podezřeni a obrátili se na kohosi jiného; když ten je livrdl k Alexandrovi a nejprve pověděli tu věc o Límnovi, pornu se však také mimochodem zmínili o h i lotovi, jak se už. dva-lirál na ného obrátili, a on jich nedbal. Právě tato věc Alexandra velice rozčilila. A poněvadž ten, kdo byl poslán pro Limna, ho zabil, když se při zatýkání bránil, hvl ještě více pobouřen, protože soudil, že mu tak unikl hlavní důkaz o úkladech. A v rozhořčení na Filótu přibral k sobě lidit kletí ho už dávno nenáviděli a teď otevřeně říkali, že by bylo od krále lehkomyslné domnívat se, Že by se Limnos, Člověk z nějaké í halistry, pustil do takového podniku sám od sebe; ten že byl jen sluhou Či spíše nástrojem, který byl veden nějakou větši hybnou silou; a že je třeba hledat původce nástrahy mezi těmi, Jimž nejvíce prospívalo, aby to zůstalo utajeno. A když král dopřál sluchu takovým řečem a podezřením, začali již uvádět na ia pomluv proti Filótovi. Poté byl Filótas zatčen a vyslýchán, přičemž Alexandrovi druhové stáli při mučeni, kdežto Alexandr naslouchal opodáí skrytý za záclonou. A tenkrát prý, když se Filótas obracel na Héfai-stióna a jeho druhy s žalostnými a pokornými výkřiky a prosbami, řekl: „Tak jsi tedy změkčilý, Filóto, a nemužný a do takových velkých věcí ses pouštěl." Jakmile byl Filótas popraven, poslal ihned do Médie a dal usmrtit i Parmenióna - muže, jenž spolu s Filippem vykonal mnoho věci, jenž jediný nebo aspoň nejvíce ze starších přátel podnítil Alexandra k tomu, aby se přepravil do Asie, a jenž ze tří synů, kterých se mu dostalo, dva za té výpravy viděl padnout a s třetím byl sám utracen. Toto jednáni učinilo Alexandra obávaným u mnohých přátel, zvláště pak u Antipatra. Ten poslal tajně k Aitólům a vyjednával s nimi o spolek. Aitólové se totiž obávali Alexandra pro vyvrácení Otniad: když se o něm Alexandr dověděl, prohlásil, Že nikoli oiniadské děti, ale on sám bude Aitóly pokutovat. 50 Nedlouho potom se udála také ona příhoda s Kleitem, pro ty, kteří se to tak prosté doslechnou, ješlé krutější ne pravení Filóty; ale uvažujeme-li o její pííčřnc a okolnosti 1 shledáváme, že se to nestalo /. předem uváženého úmyslu. u\U\t jakýmsi neblahým osudem krále Alexandra, když hněv- a op poskytly Klenovú daimonu příležitost jednat. Událo se to tul Iti Přišli lidé, kteří přinášeli králi od moře řecké ovoce. On sc pu divil, jak je veliké a krásné, volal Kleita a chtěl mu je tik a něco / něho dát. Kleitos právě obětoval, i zanechal oběli a sel k němu; a tři z. ovcí zasvěcených již oběli ho následovaly KI se to král dověděl, radil se o tom s věštcem Aristandrem a Klen mantiem Lakňnským. Ti prohlásili, že je to špatné znamení, pru to nařídil vykonat rychle očistnou oběť za Kleita. Alexandr sám prý totiž měl tli dny předtím ve spánku zvláštní vidění: zdálo prý se mu, ie Kleitos sedí v Černých šatech s Parmeníónovýml syny. ti všichni bylí mrtvi-, Kleito> však očistnou oběť nedokoflj Čil: ihned šel k večeři, když měl už král skončenu oběť Hiosků rum. Strhla se bujná pitka a zpívaly se pisnč jakéhosi Pranicha, jiní řikaji, >.e Pienónu. složené k potupe a výsměchu velitelům, které nedávno barbaři přemohli. Starší .se horšili a kárali básnik* i zpěváka, kdežto Alexandr a jeho druhové zálibné poslouchali a vybízeli k pokračováni. A tu se Kleitos, již opilý a povahou prudce hněvivý a urputný, velice durdil a říkal, že to není pěkné, aby byli mezí barbary a nepřáteli tupeni Makedoňané, kteří jsou mnohem lepší než ti, kteří se smějí, třebas je potkalo neštěstí. Alexandr na to odpověděl, že Kleitos mluví na svou vlastni obranu, když nazývá zbabělost neštěstím. Tu Kleitos vstal a zvolal: „Ale ta má zbabělost zachránila tebe, potomka bohů, když ses už začal obracet zády k Spithridato-vu meči! A krví Makedoňanů a těmito ranami ses stal tak velikým, že ses zřekl I ilippa a snažíš se vloudit do rodiny Ammóno-vy!" 51 Alexandr se rozlítil a zvolal: „A ty si, ničemo, myslíš, že ti projde jen tak, mluvíš-li pokaždé o mně takto a působíš rozbroje mezi Makedoňany?' ,,Však se nám ani teď," odpověděl mu Kleitos, „nevede zrovna krásně, když se nám dostává za naše námahy takových odměn, a blahoslavíme ty, kteři jsou již mrtvi, dříve než se mohli n toho. jak jsou Makedoňané mrskáni médskými metlami > ilupiušuji se PerŠanů, aby směli předstoupit před králel" Když Kleitos takto směle hovořil a lidé z Alexandrova okolí povstávali a tupili ho, pokoušely se starší osoby uklidňovat Alexandr se však obrátil ke Xenodochovi z Kardie a Arte-i / Kololonu a řekl: „Nezdá se vám, že Rekové žiji mezi Makedoňany jako polobozi mezi divokými zvířaty'/" Kleitos však nemínil ustoupit a vyzýval Alexandra, aby mu |. n veiejné řekl. co chce řici, nebo aby nezval na večeři svobod m .....že. mající volnost slova, ale žil si s barbary a otroky, kteří w budou klanět jeho perskému pásu a bíle žíhanému chitó-l u již nebyl Alexandr s to, ovládnout svůj hněv, vzal ze stolu lublko a hodil je po něm a sháněl se po svém meči. Ale jeden t tělesných strážců. Aristonús, jej už dříve potají odklidil. Ostat-e kupili kolem něho a prosili, ale on vyskočil a volal make-doiisky svou tělesnou stráž — to bylo znamení velikého zmatku a rozkázal trubači troubit a udeřil ho pěsti, když váhal a nechtěl tnu vyhovět. Tento muž došel později veliké cti, Že hlavně nn zabránil tomu, aby nebyl pobouřen celý tábor. Kleita, jenž se nechtěl poddal, přátelé jen s námahou konečně vystrčili ze sině. Ale on vcházel druhými dveřmi a s velkým pohrdáním a smělo-Mi přednášel známé jamby z Euripídovy Andromachy: „Ó žel, jak špatné zvyky jsou teď v Heiladé!" Tu tedy vezme Alexandr od jednoho z tělesných strážců oštěp a probodne jím Kleita, právě když chtěl k němu jít a odhrnoval závěs přede dveřmi. Kleitos se se sténáním a řevem skácel, a jeho hned opustil vztek. Když se vzpamatoval a uviděl přátele stolici bez hlesu, spěchal vytrhnout kopí z mrtvoly a učinil pokus bodnout se jím do krku, ale byl zadržen: tělesní strážcové ho uchopili za ruce a násilím dopravili vzpírajícího se krále do ložnice. 52 Strávil celou noc v hrozném pláči a nazítří ležel již beze slova, vyčerpán křikem a nářkem a vydávaje těžké stony. Tu dostali přátelé strach z toho utišení a násilím k němu vrazili. Reči ostal nich utlmila I, ;ile když mu věštec Aristandros připomínal to viděni, jež měl o Kleitovi, a ono znamení, že tedy to bylo již dávno osudem určeno, zdálo se, že se poddává. Proto tedy k němu uvedli ještě filozofa Kallisthena, Aristote- 356 lova příbuzného, a Anaxarcha /, Ahdér. Kallisthenes se pol šel etickou úvahou nebolestné dotknout tragické události pri čemž mluvil s opatrnou Šetrností a věc obcházel, kdežto Au n chos, který se ve filozofii hned od počátku ubíral svou vhtiiuJ cestou a získal si pověst, že přezírá obvyklé věci a pohrd.i jimi se hned při vstupu rozkřikl: „Tohle je ten Alexandr, na n nyní celý svět upírá oči! A on leží na zemi a plaču- jako nc\ otrok obávající se lidského zákona a hany, ačkoli sám má hvl pro lidi zákonem a výměrem spravedlnosti, poněvadž proto těžil, aby vládl a panoval, a ne aby otročil ovládán prázdtr m mínčnim! Což nevíš/1 pokračoval, „že má Zeus po stranách sví ho trůnu Diké a Themidu proto, aby bylo zákonné a spravedlivé všechno, co vladař vykoná?" Takovými asi řečmi Anaxarchos ulevil sice králi v jeho bolj sti, ale učinil jeho povahu pro mnohé případy nadutější a ne/A» konnějši, sám se ovšem obratně vetřel do jeho pří/ně a mul tu znechutil králi styk s Kallisthenem, který byl beztak pro svou vážnost málo příjemný. Vyprávi se, že jednou při hostině byla řeč o počasí a teplot* ovzduší, a tu se Kallisthenes zastával míněni těch, kdo tvrdili, ž« jsou tamější krajiny chladnější a maji horší zimy než krajiny řecké. A když Anaxarcho.s odporoval a přel se, pravil m u Kallisthenes: „Ale vždyť přece nutně musíš přiznat, že je zde chladium než tam: neboť tam jsi pŕečkával zimu v jediném pláštíku, ale tady ležíš u stolu zakryt třemi tlustými pokrývkami." Anaxarcha zajisté tento výrok ještě vice roztrpčil, 53 Ostatní sofisty a pochlebníky Kallisthenes pohoršoval tím, že si ho mladí lidé velmi vážili pro jeho učeni a že se právě tak líbil i starším pro svůj život, jenž byl spořádaný, důstojný i nezávislý a dotvrzoval to, co se udávalo jako podnět jeho cesty, že totiž přišel k Alexandrovi do vnitrozemí s ušlechtilým úmyslem, aby své spoluobčany uvedl nazpět z vyhnanství a znovu osídlí! své rodné město. A závidčli-li mu pro jeho dobrou pověst, poskytoval také někdy svým osočovatelům zbraně proti sobě sám: odmítal většinu pozváni, a když byl s někým pohromadě, budil svou vážností a mlčením zdání, že nesouhlasí a není spokojen s tím, co se děje, takže i Alexandr se vyjádřil o jeho osobě: „K mudrci mám zášť. jenž rtem moudrý ani pro sebe." Vypiáví se, že jednou, když bylo pozváno na večeři mnoho i. i lů, byl Kallisthenes vyzván, aby při prípitku pronesl chvalo- k ■ i i ny utržil, ale nejvčtší ztrátu způsobil nedostatek životních pm tŕeb a nevhodné podnebí. Sám ve svém ctižádosti ve m úsilí pii i stihnout štěsti odvahou a moc statečnosti myslil, že smělým není nic nedobytné a nic dost pevné těm, kdo nemají odvahu. Vypráví se, že při dobýváni Sisi m Uhrovy pevnosti, neschudne a nepřístupné skály, se otázal Oxyarta, jaký to je svou duší člu-věk ten Sisimithres. Když Oxyanes odpověděl, zeje to nejzbabělejší ze všech lidi, řekl: „Ty tím pravíš, že lze té skalní pevnosti dobýt; neboť to. co jí ovládá, není dost pevné." Skutečně Sisimithra zastrašil a pevnosti dobyl. Když dorazil k jiné takové strmé skalní pevností, hnal k jejímu ztečení mladší makedonské mužstvo. Přitom oslovil jednoho vojáka jménem Alexandr: „Ale ty se musíš ukázat zdatným mužem už pro své jméno!" Ten mladík vskutku prokázal v boji skvělou statečnost, ale padl a Alexandr tím byl velmi bolestně dotčen. U města zvaného Nysa se Makedoňané rozpakovali útočit, neboť těsně u něho byla hluboká řeka. Alexandr k ni přistoupil a řekl: „Proěpuk jsem se, já nešťastník, nenaučil plavat?*' A hned se rozhodl přejit řeku se štítem v ruce. Když pak ukončil boj a přišli vyslanci z obléhaných měst s prosbami, uvedl je nejprve v úžas, když se jim ukázal ve zbraních, třebas bez všeliké úpravy. Když mu potom byl přinesen jakýsi polštář, dal jej nejstaršímu z vyslanců a vybídl jej, aby se na něj posadil. Jmenoval se Akúťis, Podivil se tedy Akú fis jeho skvělosti i laskavosti a ptal se. co mají Činit, aby je pokládal za přátele. Alexandr odpověděl: „Tebe ať ustanoví svým vladařem a k nám ať pošlou sto nejlepších mužů." Akúfis se usmál a řekl: „Ale bude se mi, králi, vládnout lépe, pošlu-Ji k tobě spíše ty nejhorší než nejlepŠi." 'i O Taxilovi se vypráví, že ovládal část Indie, jež nezadávala co do velikosti Egyptu a náležela mezi krajiny nejvhodnějši pro chov dobytka a pěstováni obilí: a byl prý to moudrý muž, Když prý pozdravil Alexandra, řekl: „Nač je nám třeba válek t bitvy mezi námi, Alexandre, jestliže jsi nepřišel odnít nám ani i vodu, ani nutnou potravu, věci, pro něž jedině musí rozumní lidé bojovat? Co se týče ostatního takzvaného bohatství a majetku, mám-li ho vice, jsem ochoten udělit z něho, mám-li ho m ně, neodmítám se zavázat k vděčnosti, bude-li něco uděleno mně," Alexandr se zaradoval, pozdravil ho srdečně a řekl: „Myslíš li Hnad, že se naše setkání odbude be* bitvy po takovýchto řečech a projevu přátelství? To ti nic neprospěje. Neboť já s tebou budu bojovat a zápolit důkazy lásky, abys mě nepřekonal svou Ušlechtilostí." Přijal mnoho darů a dal jich ještě víc, a nakonec mu přidal ti nic talentů ražených peněz. Tím velice pohoršil své přátele, ale u četných barbarů dosáhl přátelštějšího vztahu, Poněvadž ne (bojovnější indičtí námezdní vojáci docházeli do měst, mocně je hájili a působili Alexandrovi mnoho škody, ačkoli s nimi v jednom městě sjednal narovnání, při odchodu je na cestě dal pochytat a všechny pobít. Ten čin lpí jako skvrna na jeho válečných činech, když přece jinak vedl válku tak, jak se podle práva na krále sluši. Nemenší potíže než ti žoldnéři mu způsobili také indičtí mudrci lim, že tupili krále, kteří se k němu přidávali, a svobodné kmeny podněcovali, aby se bouřily. Proto dal i těch mnoho po i esil. 60 O tažení proti ľórovi sám v dopisech napsal, jak bylo provedeno. Vypráví totiž, že uprostřed mezi oběma tábory tekla řeka Hydaspes a král Poros stále stavěl na protějším břehu slony a střežil přechod přes řeku. Alexandr však prý dával tropit každého dne ve svém táboře hluk a povyk, a tak navykl barbary tomu, aby neměli obav. Ale za bouřlivé a bezměsičné noci vzal část svých pěšáků a nej zdatnější jezdce, postoupil trochu dále od nepřátel a přepravil se na neveliký ostrov. Tu se déšť proměnil v prudký liják, četné nárazy vichru a blesky bily do vojska; přece však, ač viděl, že někteří vojáci hynou a jsou spalováni blesky, vyrazil od ostrůvku a řítil se k protějšímu břehu. Hyda- spes, tekoucí následkem bouře a lijáků zprudka a vysoko li vzdouvajicí, způsobil v břehu velikou trhlinu a velká čásl pum du se valila tudy. Oni se zachytili na pruhu mezi oběma p......i ale nebyli tam bezpečni, poněvadž jim půda klouzala pod unii , ma a odtrhovala se. Tu prý Alexandr zvolal: „Athéňané, zdalipak byste věřili. ||| veliká nebezpeěi snáším, aby se mi u vás dostalo slávy? Al< n. jsou slova z Onésikritova spisu, Alexandr sám vypráví, že opustili vory a se zbraněmi prnchA-zeli provalivším se proudem, zmáčeni vodou až po prsa. Kdy-se přepravil, předjel s jezdci asi o dvacet stadií pěchotu; přihnu uvažoval, že zaútoči-ii nepřátelé s jezdci, bude mi t nad nimi vjl kou převahu; jestliže však by uváděli v pohyb svou falangu, dorazí k němu dříve jeho vlastní pěchota. Stalo se vskutku to pi ní. Utkalo se s ním tisíc jezdců a šedesát vozů, jež odrazil, vo/ů se však zmocnil, jezdců čtyři sta pobil. Tu již Poros pochopil, že sám Alexandr přešel přes řeku, » M se proti němu postupovat s celou brannou mocí mimo oddíl, jejž zanechal, aby bránil Makedoňanům v přechodu přes řeku Alexandr dostal strach ze slonů a z množství nepřátel, i vfitil r na jedno jejich křídlo, Koinovi pak poručil udeřit na pravé k 11 dlo. Na obou stranách byla způsobena porážka, ale nepřítel se stále stahoval za slony, a ti, kteří byli zdoláváni, se tam opět shlukovali. Potom už byla bitva jediná změť, a teprve za osm hd din nepřítel ochabl. Tak to vylíčil v dopisech sám strůjce té bitvy. Většina spisovatelů souhlasí v tom, že Poros přesahoval výšku čtyř loket ještě o jednu piď a že se jezdec poměrem své tělesné velikosti a váhy zcela hodil k svému slonovi, A přece to byl nej větší slon, a projevil neobyčejnou rozumnost a starostlivost o krále, ne ho ť dokud byl král ještě pln sily, bránil se slon vztekle proti útočníkům a odrážel je, ale když zpozoroval, že král pod množstvím střel a ran umdlévá, z obavy, aby se nepřekotil, poklekl opatrně na zem a svým chobotem klidné vytahoval každý jednotlivý oštěp z jeho těla. Když byl Poros zajat a Alexandr se tázal, jak s ním má naložit, odpověděl: „Královsky!" A na další otázku, přejeli si ještě něco, pravil Poros: „V slově ,královsky* je obsaženo vše." Nechal ho tedy nejen s titulem satrapy vládnout celému kraji, Im/ byl kulem, ale icslč mu pak přidal území, když si podro-i | nezávislé národy; a na tom území prý bylo patnáct kmenů, I i nsk význačných měst a převeliký počet vesnic. Nad jiným Mtttilm, třikrát tak velikým, ustanovil satrapou Filippa, jedno-|i i t hetairů Po bitvě proti Póroví skonal také Hůkefalas, ne ihned, nýbrž m ihvo později - jak se většinou vypráví následkem ran, za li ováni, ci jak praví Onésikritos — pro stáří od přílišné ii dn l hynul prý ve stáří třiceti let. Alexandr tím byl mocně ■I.....l ; soudil nejinak, než že ztratil svého důvěrného přítele «1 márneho. A založil jemu na počest u Hydaspu město a nazval |l liůkefalií. Vypráví se také, že když pozbyl psa Peritu, jehož n odchoval a miloval, také založil město s jeho jménem. Sóti-ón vypráví, že to slyšel od Potamóna z Lesbu. i. Avšak Makedoňany učinil zápas s Pórem poněkud méně rH/ivými a zadržel je v úmyslu proniknout ještě hlouběji do Indie nebol" jen s námahou ho přiměli k ústupu, ač se proti nim íl jen s dvaceti tisíci pěšáků a dvěma tisíci jezdců. A když (c Alexandr nutil překročit řeku Ganges, postavili se mu mocně n.i odpor, neboť se dovídali, že je ta řeka dvaatřicet stadií Široká H sto sáhů hluboká a protější břehy jsou plné zbrani, koni a slonů. Říkalo se, že gandarštä a praisijšti králové tam Cekají s osmdesáti tisící jezdců, dvěma sty tisíci pěšáků, osmi tisíci vozů a šesti tisíci válečných slonů. A nebylo to jen chvástání, neboť Sandrokottos, jenž se stal později králem, daroval Seleukovi pět set slonů a s šesti sty tisíci vojáků protáhl celou Indií a podmaňoval si ji. Alexandr se nejprve z rozmrzelosti a hněvu uzavřel do stanu a ležel tam, neboť z dosavadních úspěchů necítil žádné uspokojení, nepřekročili Ganges, a návrat pokládal za zřejmé přiznání své porážky. Ale když mu přátelé vhodným způsobem domlouvali a vojáci s pláčem a křikem přistupovali ke dveřím a prosili, dal se obměkčit a chystal se k návratu. Přitom vymýšlel na záchranu své Cti četné klamné a podvodné podniky: dal zhotovit větší zbraně i jesle pro koně a těžší uzdy a dal je tu a tam za sebou pohodit. Postavil oltáře bohů, k nimž až dodnes praisijšti králové přes Ganges přicházejí, uctívají je a vykonávají řecké oběti. Sandrokottos, tehdy ještě mladík, viděl samého Alexandra a později prýr často říkal, že by se byl Alexandr býval hnedle zmocni! vlády v Indii, poněvadž, tehdejši kral byl nen.'ľ, idni a v opovrženi pro svou ničemnost a neurozenost. 63 Poté sí Alexandr umínil spatřit vnější moře, proto dal stavět mnoho plavidel s vesly a voru a plul pohodlné po pí de< li dolu. Ale ini lehd\ se nezdi zel n: n-•-! i .1 '•■■■< mi 1 r .1 ve městech a všechna si podmaňoval. U takzvaných Mailů ti prý byli z Indů nejhojovnějši by) by býval málem ubit. Rozprášil totiž obránce města z hradvh střelami, a když byl přistaven žebřík, první po něm vystoupí hradby, ale žebřík se zlomil, a on dostával zdola rány od kubu rů stavějících se dole k hradbě. Ačkoli měl s sebou jen hrsti a vojáků, seskočil do středu nepřátel - a naštěstí dopadl zpřn 1 Když se začal míhat se zbraněmi, myslili barbaři, že se před jf» ho tělem sem a tam honi jakási záře a přizrak, proto také nejpi ve utekli a rozprášili se. Ale když ho uviděli samotného jen s dvěma vojáky tělesné stráže, přiběhli, a jak se bránil, pokouAfl* li se ho někteří ranit zblízka meči a kopími skrze jeho zbroj 1 jeden, jenž se postavil opodál, vypustil na něj z luku střelu tak prudkou a mocnou, že pronikla pancířem a zabodla se do kosti v krajině prsní bradavky. Po té ráně on ochabl a nachýlil se, íi tu ten střelec přiběhl a vytasil barbarskou šavli, ale Peukestas a Limnaios se postavili před krále. Oba dva byli raněni. Lim naios zemřel, ale Peukestas odporoval dále, a toho barbara Alexandr zabil, Sám však utržil mnoho ran, nakonec byl udeřen kyjem do krku. i opřel se 0 zed1 a hleděl na nepřátele. Vtom ho obklopili Makedoňané, vyrvali ho nepřátelům a odnesli do stanu, když už vůbec nevnímal, co se s ním děje. A ihned se mluvilo po táboře, že je mrtev. S námahou a velikými potížemi odřízli šíp, jenž byl ze dřeva, a jen ztěžka mu mohl být sňat pancíř; teprve pak se zabývali vyřezáváním hrotu, jenž pevné vězel v jedné kosti. Byl prý tři palce široký a čtyři dlouhý. Proto také při vynímáni hrotu upadal z jedné mdloby do druhé a byl již blízek smrti, Přece však se sebral, vyvázl z nebezpečí, ale byl sláb a ještě dlouhý čas se musel podrobovat dietě a ošetřováni. Když však zpozoroval, že Makedoňané venku hlučí, že ho touží vidět, vzal plášť a vyšel. Potom obětoval bohům, vydal se opět na cestu, plul dále po proudu a podmaňoval si mnoho území a veliká města. 64 Z gymnosofistů zajal deset, kteři nejvice působili na Sab- ii uby od něho odpadl, a způsobili Makedoňanům mnoho zlé-ii Poněvadž měli pověst, že dovedou obratně odpovídat něko-llku llovy, předložil jim obtížné otázky a prohlásil, že dá usmrtit prvního, kdo správně neodpoví, a potom takto postupně ostatní litlnomu z nich, nejstaršímu, poručil, aby rozsuzoval. Pivního se tedy tázal, co myslí, zda je více živých či mrtvých. Oll odpověděl, že živých; neboť mrtvi už nejsou. I nuhého, zda živí větší zvířata země či moře. „Země, neboť mhiic je její Část," Třetího, který živočich je nejprohnanější. „Ten," odpověděl, 11 rého člověk dosud nezná." Čtvrtý pří výslechu, s jakým úmyslem přiměl Sabbu k odpadnuli, odpověděl, že chtěl, aby čestné žil, nebo Čestné zemřel. Pátého se tázal, co podle jeho mínění bylo dříve, den či noc, ,,l>en," pravil, „o jeden den." A když se král podivil, dodal, že JMiu-li obtížné otázky, musí být obtížné i odpovědi, Obrátil se tedy na šestého a ptal se, jak je komu možno, aby byl co nejvíce milován. ,,Je-li nejmoenější, ale nebudí hrůzu," pravil, Z ostatních tří se jednoho otázal, jak se kdo zrozen lidmi mule stát bohem. „Vykoná-li," odpovčdél on, „co je človeku nemožno vykonat." Dalšího se tázal o životě a smrti, co z obého je silnější; i odpověděl, že život, může-li snášet tolik neštěstí. Posledního se tázal, pokud lze člověku čestně žít. A on řekl: „Pokud nepokládá za lepši být mrtev než být živ.4* Potom se obrátil k soudci a vyzval ho, aby pronášel své mínění. Ten prohlásil, že jeden odpovídal hůře než druhý, i řekl Alexandr: „Tedy ty, jenž vynášíš tento rozsudek, zemřeš první." ,,To se nestane," králi," řekl on, „ač nechceš-li být lhářem, když jsi řekl, že prvního zabiješ toho, kdo nejhůře odpoví," 65 Alexandr je obdaroval a propustil. Ale k těm, kteří měli nejslavnějšl pověst a žili v tichosti o samotě, poslal Onésikrita s žádosti, aby k němu přišli. Onésíkritos byl ľilozof ze školy ky-nik;L Diogena. A vypráví, že Kalanos Alexandrovi zcela zpupně a drsně poroučel, aby si svlékl chitón a naslouchal jeho řečem nahý, nebo Že s ním nebude hovořit, ať si přišel třeba od Dia. Oandamis však prý byl mírnější, vyslechl, co vyprávěli o Sokratovi, Pythagorovi a Diogcnovi, a řekl, že to byli, jak se mu zdá, nadáni mužové, ide ve svém živote se dávali příliš omezoval h kony, Jiní vyprávějí, že Dandamis řekl jedině; „Proč přišel xandr tak dalekou cestou až sem?' Kalami přemluvil Taxiles, aby přišel k Alexandrovi. Jme, se vlastně Sľines; ale poněvadž oslovoval ty, s kterými ne |, val, indickým slovem „kale" misto řeckým pozdravem „ zdráv" a tak je pozdravoval, nazvali ho Řekové Kala nos, Ten prý také Alexandrovi předvedl známé podobenství o dě. Hodil totiž před ním na zem nějakou suchou a ztuhlou k., a šlápl na jeden její konec; kůže na jednom místě stisknula zdvihla na ostatních částech. A tak šel kolem dokola a stisk.ii || a ukazoval, že se na každém miste opakuje totéž, až. >i pak iimi pl na prostředek a zadržel jej, a tu zůstaly v klidu i ostatní i . i Ten obraz měl být poučenim, že má Alexandr tisknout hl i střed vlády a nebloudit kdesi daleko od něho. 66 Pozvolná cesta k moři po řekách zabrala dobu sedmi méi síců. Když vplul s loďmi do Oceánu, plavil se ještě k ostnu n jejž sám jmenoval Skillústis, jiní Psiltúkis, Tam vystoupil, obětei val bohům a pozoroval povahu toho moře a pobřeží, aby nikdu /. lidí po něm nepřešel za hranice jeho výpravy, a vracel se, I odím nakázal, aby pluly podél pobřeží, přitom měly Indií po pravé straně; za velitele určil Nearcha, za vrchního komu dělníka Onésikrita. Sám táhl pesky územím Óreítú, doslal se přitom až do největ-Ší bídy a ztratil množství lidi, takže nepřivedl z Indie ani čtvrti* nu své válečné moci. A přece to bylo sto dvacet tisíc pěšáků a jízdy na patnáct tisíc. Ale těžké nemoci, špatné živobytí, su< hl vedra a hlad zničily velmi mnoho lidi, neboť táhli neobdělanýia územím lidí žijících uboze, majících jen něco málo nevalných ovcí, jež měly špatné a zapáchající maso, poněvadž byly zvyklé živit se mořskými rybami. S námahou tedy tou zemi v šedesáti dnech prošel, ale jakmile se octl v Gedrósii, měl ihned hojnost všeho, poněvadž nejbližší satrapové a králové vše přichystali. 67 Když tu popřál vojsku odpočinku, táhl jako ve veselém průvodu sedm dní Karmánii. Jeho vezlo pomalu spřežení osmi koni, a on s hetairy bez ustání ve dne v noci hodoval na pódiu zbudovaném na vysoké volné čtvercové ploše. Četné vozy, některé zastiňované nachovými a vyšívanými pokrývkami, jiné ratolestmi stromů stále čerstvých a zelených, následovaly za nim i ilnimi |eho přáteli a vůdci, kteří byli ověnčeni a pili. Nebyl ni l mi slit, ani přilbu, ani sarísu, ale eišemi, rohy i théri-m i kymi poháry nabírali vojáci po celé cestě vino z velikých l .1 měsidel a připíjeli six jedni za pochodu a v chůzi, druzí ^Bf> A celá krajina zaznívala mnohohlasným zněním šalmají, i ľal, pisní, strun a bakchického jásotu žen. K nespořádanosti i/lékauosti toho pochodu se družilo i žertováni bukchické i. most i, jako by sám Dionýsos byl přítomen a spolu táhl I hun veselém průvodu. i ilyž konečně přišel do královského paláce v Gedrósii, zase ■ inprával vojsku povyraženi a pořádal slavnosti. Vypráví se, že n* přihlížel závodům sboru sám opilý a jeho miláček Bagóas že i vil tancem, polom ozdoben prošel divadlem a usedl si vedle m Im Když. (o Makedoňané viděli, tleskali, křičeli a vyzývali ho, F|by ho políbil, až ho skutečně objal a políbil, Zde k němu dorazil Ncarchos s těmi, kdo ho provázeli, ľ ušil se tím, vyslechl zprávu o plavbě a rozhodl se sám plout cl kým loďstvem po F. u fiatu, potom objet Arábii a Afriku i lléraklovými sloupy vplout do Středozemního moře. V Thap-,.iku se stavěly rozmanité lodi a odevšad byli shromažďováni námořnici a kormidelníci. Ale výprava do nitra Asie, jež byla tak obtížná, jeho poraněni u Mailů, záhuba branné moci, jež byla líčena jako příliš veliká, podnítila, poněvadž se nevěřilo, že by se zachránil, poddané národy k odbojům, a velitelům a satrapům byla příčinou mnohé nespravedlnosti, vydírání a násil i, Vůbec byla celá říše zmítána pokusy o převrat. Vždyť se i Olympias a Kleopatra znesvářily s Antipatrem a rozdělily se o vládu: Olympias si vzala Épeiros, Kleopatra Makedonii. Kdyžto Alexandr uslyšel, prohlásil, že si jeho matka vybrala lépe, neboť Makedoňané asi nesnesou, aby jím kralovala žena. Proto poslal Nearcha opět na moře, rozhodnut celé pobřeží naplnit válkou, a sám se jal postupoval dolů do Asie a trestal ničemné velitele. Jednoho z Abůlitových synů, Oxyarta, sám zabil vlastní rukou kopím, A poněvadž Abúlites nepřichystal nic z potřebných potravin, nýbrž přivezl mu jen tři tisíce talentů ražených peněz, poručil předhodit to stříbro koním. A když se ho nedotýkali, řekl Abúlitovi: „Co je nám tedy plátno to, cos nachystal?" a vsadil Abúlita do žaláře. 69 Když byl v Persidé, vyplatil především ženám po oim lém penízi, jako dřívější králové, kdykoli přišli do Persidy, m ve zvyku dávat každé Ženě po jednom zlaťáku. Proto prý nv w kteří ukázali v Persidě jen zřídka, Ochos pak ani jednou. čim pro své skrblictví vyobcoval ze své otčiny. Potom nalezl Kýrův hrob vyloupený a dal zabit toho, kdo Iti nepravost provedl, ačkoli byl viník člověk z Pelly, jménem Pul ■ machos a náležel mezi lidi nijak bezvýznamné, Když přečetl n pis na hrobě, dal jej vyrýt i po řecku, Zněl takto: „Člověčí nechť jsi kdokoli a přicházíš odkudkoli — neboť že přijdeš, vim já jsem Kýros, jenž získal Peršanům vládu, Přej mi tedy ten to kousek země, jenž skrývá mé tělo." Ta slova Alexandra velmi dojala, když pomyslil na nejistotu a proměnlivost všeho. Zde to také bylo, co si Kalanos, když trpěl nedlouhý čas bn lestmi v břiše, vyžádal, aby byla pro něho postavena hranici Byl k ni dopraven na koni, pomodlil se a pokropil, ustřihl si j ti ko obétinu něco vlasů, a zatímco vystupoval na hranici, loučil se s přítomnými Makedoňany a vybízel je, aby sc ten den veselili a opili s králem; jeho že za krátký čas uvidí v Babyl6ně. Po těchto slovech ulehl, zahalil se a nepohnul se, když se oheň blížil, nýbrž setrvával v poloze, v níž ulehl, a obětoval se podle zvyku tamějších mudrců přejatého po otcích. Totéž učinil o mnoho let později jiný Ind z Caesarovy družiny v Athénách; dodnes se tam ukazuje takzvaný Indův náhrobek. 70 Když se Alexandr vzdálil od hranice, shromáždil mnohé ze svých přátel a vojevůdců k večeři a uspořádal závody v piti čistého vína; jako základ položil věnec. Promachos, jenž vypil nejvíce, to dotáhl až na čtyři choy; dostal za to vítěznou cenu, věnec v ceně jednoho talentu, ale přežil to jen tři dny. Z ostatních, jak praví Chares, kteří se piti zúčastnili, jich zemřelo jedenačtyřicet tak, že se po opilosti dostavila silná zimnice. Potom strojil v Súsách svým druhům svatbu, Sám si bral za ženu Dareiovu dceru Stateiru a rozdílet nejurozenějši dívky svým nejlepšim lidem. Společně také vystrojil krásnou svatební hostinu pro ty Makedoňany, kteří se oženili už předtím. Přitom prý bylo pozváno k jídlu devět tisíc lidí a každý dostal stříbrnou Číši na úlitby. Ještě jinak se Alexandr ukázal neobyčejně skvěle, zvláště zaplatil sám věřitelům misto dlužníků, takže celkový náklad dostoupil výše deseti tisíc talentů bez sto třiceti talentů. Ale když se dal jednooký Antigenes zapsat podvodně jako u.ioiik. přivedl si kohosi, jenž se vydával za jeho věřitele, k vý-i i Hulínu stolu a splatil mu peníze, a potom byl usvědčen ze lži, i i il «e rozhněval, vyhnal ho ode dvora a zbavil ho velitelství. Antigenes byl skvělý bojovník. Ještě když se jako mladík i llippem zúčastnil obléhání Perinthu, zasáhl ho šíp vržený ka-i i|Milion do oka, ale když mu chtěli střelu vytáhnout, nechtěl to i upustit a neustal v boji, dokud náporem neodrazil nepřátele i riezahnal je do města. Nesl tedy tenkrát svou hanbu velmi těžce a bylo zjevné, že si ze zármutku a těžké mysli něco udělá. Toho se král obával, proti) upustil od hněvu a nařídil mu, aby si pi mze ponechal. 71 Oněch třicet tisk chlapců, jež ponechal, aby se cvičili n učili, se ukázalo tělesně zdatnými a ve způsobech slušnými, n nadto projevili podivuhodnou zručnost a hbitost ve válečných cvicích, Alexandr sám měl z toho radost, ale Makedoňanů se tmocnila nevole a obava, že si jich král bude méně všímat. Proto také, když posílal nemocné a zmrzačené k moři, říkali, že je to zpupné a hanebné jednání, využil-li lidí, a teď je s hanbou odkládá mezi brak a pohazuje jejich otčinám a rodičům ne v takovém stavu, jak je přijal. Vybízeli ho. aby tedy propustil všechny Makedoňany a všechny pokládal za nepotřebné, když má ty mladě válečné tanečníky, s nimiž může jit a dobývat světa. Alexandr sám byl velmi rozezlen. Trpce jim v hněvu vyčinil, odehnal je od sebe, straže svěřil Peršanům a z těch ustanovil své tělesné strážce a dvorní sluhy. Když Makedoňané viděli, jak jej Peršané doprovázejí, kdežto oni jsou od něho vzdalováni a stíháni potupou, začali se pokořovat. Uvažovali o tom a shledávali, že by byli žárlivosti a hněvem téměř zešíleli. Nakonec se vzchopili, beze zbraně a jen v chitónech kráčeli k Alexandrovu stanu, s křikem a pláčem se mu vydávali a žádali ho, aby s nimi naložil jako se špatnými a nevděčnými lidmi. Ale on je k sobě nechtěl připustit, ač se už obměkčoval. Oni však neustoupili, nýbrž dva dny a dvě noci vydrželi stát před stanem, bědovali a nazývali ho svým pánem Třetího dne k nim Alexandr vyšel, a když je uviděl tak ubohé a pokořené, dlouho plakal. Potom jim mírně vyčinil, laskavě k nim promluvil a propustil neschopné, když je napřed obdaroval. Antipatrovi napsal, aby měli na všech závodech a ve všech divadlech Čestné místo a seděli ověnčeni. Osiřelé syny mih přijal jako žoldnéře do svých služeb. 72 Když přisel do Ekbatan v Médii a vyřídil nalélun ■ opět se věnoval divadlům a slavnostem, neboť mu přišlo / Ri , ka tri tisíce umělců. V těch dnech právě Héfaistiůn trpěl horečkami. Jako ml.ni. člověk a voják nebyl spokojen s přísnou dietou. Jakmile led\ |i ho lékař Glaukos odešel do divadla, pustil se do snídaně, pojľdl pečeného kohouta a vypil veliký džbán vína. Z toho lě/ce oni mocněl a zanedlouho zemřel. Způsob, jakým Alexandr tuto ztrátu snášel, byl prost vši h rozumu. Hned poručil na znamení smutku ostříhat všedím k" ně a mezky, u okolních mést dal odstranit cimbuří, nešťastného lékaře ukřižoval, hře na píšťaly a všeliké hudbě učinil v na dlouhý čas přítrž, až přišla z Ammónovy svatyně věštba narl zující Héfaistióna uctívat a obětovat mu jako héroovi. Alexandrovi měla být útěchou v jeho zármutku válka, prold vytáhl jakoby na lov a hon lidí, podroboval si kmen Koss.mi a všechny mladé muže pobíjel. To se nazývalo Héľaistiónowm zasvěcováním smrti. Pomýšlel na to, že mu zřídí mohylu a hroh a kolem toho výzdobu za deset tisíc talentů- Ale ve snaze předstihnout ten náklad ještě uměním a jedinečnou úpravou zatoužil z umělců především po Stasikratovi, přislibujicim ve svých no* vínkách neobyčejnou velikost díla, odvahu a velkolepost. Ten se s ním totiž jednou setkal a říkal, že ze všech hor je thrácký Athos nejschopnějši přijmout tvar lidské postavy; poruči-li tedy, zpracuje prý mu Athôs v sochu nejtrvalejSi a viditelnou z největSí vzdálenosti: levicí bude objímat město s deseti tisíci obyvateli, pravicí bude ulévat z obětní misky bohatým proudem řeky odtékající do moře. Alexandr to tenkrát odmítl, nyní však vymýšlel a strojil se svými umělci věci ještě mnohem podivnější a nákladnější, 73 Když táhl dále do Babylónu, Nearchos, jenž z velikého moře vplul do Eufratu, přišel opět k němu a oznámil, že se setkal s nějakými Chaldeji, a ti mu radili, aby se Alexandr Babylónu vzdaloval. Ale ten varování nedbal a táhl dále. A když se ocitl u hradeb města, vidí havrany svářící se a bijící se navzájem, a několik jich padlo vedle něho. Potom bylo učiněno udání, že Apollodóros, velitel Babylónie, konal oběť týkající se jeho tunby. I dal Alexandr zavolat jeho věštce Pythagoru, a když len ■u|tik ne/apíral, že se to stalo, otázal se, jak vypadala žertva. ii n řekl, že játra neměla laloky, zvolal Alexandr: „Běda, to i niamení!" Pythagorovi nijak neublížil, ale mrzelo ho, že m |n> .hvhl Nearcha, a pobýval většinou mimo Babylón pod stany ucho se projížděl po Eufratu. Ale znepokojovalo ho mnoho znamení: tak se krotký osel při-hh/il k nejvétšímu a nej krásnější m u z chovaných Ivů, vyhodil kopytem a zabil ho. lidnou se Alexandr svlékl, aby se natřel, a bavil se míčovou lnou. Když bylo třeba zase se obléknout, spatří mladici, kteří si lnuli s míčem, micky sedět na trůně člověka s diadémem a v krá-Kivr ústroji. Na otázky, kdo je, ze sebe dlouho nemohl vydat ani llova. Konečně se vzpamatoval a řekl, že se jmenuje Dionýsíos » pochází z Messénie. Pro nějaké provinění a žalobu byl prý od moře dopraven sem a dlouhou dobu byl spoután. Ale právě prý k němu přistoupil bůh Sarapís, rozvázal mu pouta, dovedl ho wm a poručil mu, aby si vzal králův ústroj i diadém, posadil se a mlčel. 74 Když to Alexandr uslyšel, dal toho člověka, jak radili věštci, odstranit. Ale sám poklesal na mysli, byl bez naděje ve vyšší moc a k přátelům podezíravý. Nejvíce se bál Antipatra u jeho synů, z nichž jeden, lolas, byl vrchním číšníkem, druhý, Kassandros, přibyl nedávno, a když uviděl, jak se někteři barbaři klanějí králi, poněvadž byl vychován řecky a dosud nic takového nespatřil, poněkud rozpustile se zasmál. Alexandr se rozhněval, uchopil ho za vlasy a oběma rukama udeřil prudce jeho hlavou o zeď. Podruhé zase, když chtěl Kassandros řici cosi proti těm, kdo žalovali na Antipatra, nepřipustil ho k slovu a prohlásil: ,,Co chceš říci'.' Že prošli lidé takový kus světa, aniž se jim stala jakákoli křivda, jen proto, aby pomlouvali'.'1 A když. Kassandros řekl, to že je správné znamení Spatných úmyslů, že přicházejí tak daleko od potřebných důkazů, zasmál se Alexandr hlasitě a řekl: „To jsou známé kličky Aristotelových žáků, jichž lze užívat pro i proti) Ale běda vám, ukáže-li se, ze jste třebas jen maličko těm lidem ukřivdili!" Vůbec prý tenkrát pronikla Kassandrovu duši taková hrůza a bázeň, že ještě o mnoho let později, když už jako makedonský král a pán Řecka se jednou procházel v Delfech a prohli, i i | tom sochy a najednou sc objevila socha Alexandrova, byl náhli jako zasažen bleskem, zachvěl se a tělo se mu roztřáslo, pn I že pocítil při tom pohledu závrať, a jen s námahou se v/pum ■ toval. 75 Když tedy tenkrát Alexandr tak ochabl, protože se i.u před božími znameními neklidným a v duši velmi bojácným, ni bylo z nezvyklých a zvláštních zjevů nic tak bezvýznamné^ aby si to nevykládal za nadpřirozený úkaz. a znamení. Králo* i palác byl pln obětniků, očišťovatelů a věštců. Je ovšem zlé neví řit v božská znamení a opovrhovat jimi, ale právě tak zlá je i po věrčivost, jež — jako voda stále stéká na místo, které se snižuje naplůovala Alexandra zpozdilosti, jakmile propadl strachu Avšak když došla od boha věštba o Héfaistiónovi, odložil smu tek a opět se oddával obětem a pitkám. Jednou skvěle vyčastoval Nearcha s jeho družinou, potom se vykoupal, jak Činíval, hodlal-li jít na lůžko, ale na MédiovU prosbu odešel na veselici k němu. Tam pil celý následující den a začal pociťovat horečku. Není pravda, že by byl vypil obrov, skou Héraklovu Číši nebo pocítil náhle bolest v zádech, jako by byl bodnut oštěpem; to se někteří spisovatelé domnívali, že je třeba tak psát, aby jako u velkého dramatu vytvořili tragický a patetický závěr. Aristobúlos praví, že měl vysokou horečku, a když pocítil prudkou žizeň, napil se vína; z toho že upadl v delirium a dne třicátého měsíce daisia skonal. 76 V úředním deníku je o jeho nemoci zapsáno toto: Dne 18. daisia spal král v koupelně, poněvadž na něj přišla horečka. Následujícího dne se vykoupal, přešel do své ložnice a trávil den hrou v kostky s Médiem. Polom se opět večer vykoupal, obětoval bohům, pojedl a celou noc měl horečku. Dne 20. se opět vykoupal a vykonal obvyklou oběť; a leže v koupelně se věnoval Nearchovi a jeho druhům a naslouchal zprávám o plavbě na velkém moři. Dne 21. učinil totéž, horkost se zvýšila, strávil těžkou noc a následujícího dne míl prudkou horečku, Dal se potom přenést do jiného pokoje a ležel u velikého bazénu, přičemž ještě rozmlouval 9 veliteli o plucích, které neměly velitele: maji prý je vybrat a ustanovit. Mm l sc dal k žerně donést ven a v prudké horečce vykonal i, pni učil, aby nejvysši velitelé pobývali na dvoře a taxiar-in*vé a pentakosíarchové nocovali venku. |>ne 25. se dal přepravit do protější části paláce a trochu si pinpnl; horečka nepolevila. A když k němu přišli velitelé, ne-iil mluvit. Podobně dne 25. daisia. Proto se také Makedoňanům zdálo, /» uř je mrtev, přišli ke vchodu, pokrikovali a hrozili královské dlužnic, a>. si vynutili přístup, Když jim byly dveře otevřeny, i ' III všichni po jednom, jen v chitónech, kolem jeho lůžka i od Ji. Tti h o dne byli posláni Python a Seleukos se svou druži- i do Sarapidova chrámu a tázali se, maji-li tam dopravit Alenu! ra. Ale bůh prohlásil, aby ho nechali, kde je. I mil 2K. daisia kvečeru skonal. Většina z toho je doslova zapsána v úředním deníku. Na ulravu v té chvíli nepomyslil nikdo. Teprve šestého roku potom prv Olympías dostala udání, mnoho lidí zahubila a pozůstatky lolfl ten byl již mrtev dala vyhodit z hrobu, poněvadž prý on n.ilil Alexandrovi jedu. Ti, kteří tvrdí, že Anlipalrovi poradil k lomu činu Aristoteles a on že vůbec zaopatřil jed, se odvolávali na to, co vypráví jakýsi Hagnothemis, a ten prý to slyšel od krále Antigona. Ten jed prý byla studená ledová voda ze skály u Nónakridy; tu prý, jemnou jako rosa*, zachycují a uchovávají v oslím kopytě — neboť žádná jiná nádoba prý jí nemůže uchovat, nýbrž všemi proniká pro svou chladnost a ostrost, Ale většinu badatelů pokládá celé to vyprávění o otravě za holý výmysl. Nemalým důkazem toho jim je, že když se jednotliví velitelé po mnoho dni mezi sebou svářeli, ležela Alexandrova mrtvola neostřena v dusné a horké krajině a neobjevilo se na ní žádné takové znamení, nýbrž zůstala čistá a svěží. Rhóxané byla tenkrát těhotná, proto si jí Makedoňané velice vážili. Ale protože byla velmi žárlivá na Stateiru, ošálila ji jakýmsi fingovaným dopisem, jímž ji přiměla, aby přišla; pak ji přivedla do paláce, zabila ji i s jeji sestrou, mrtvoly uvrhla do studní a zasypala. Perdikkas o tom věděl a pomáhal jí. Ten totiž ihned nabyl největší moci, neboť s sebou vláčel Arrhidaia jako štatistu královské vlády. Byl to syn Filinny, ženy nízkého původu a nevěstky, a neměl v pořádku rozum pro tělesnou chorobu, jež však na něj nepřišla sama od sebe. Když byl ještě docela ma- Iv. projevovaly se prý u neho prijemné a nijak neušlechlilé uu. soby, ale potom prý mu OJympias ublížila jedem a jeho ioxuH byl zničen. Gaius Caesar (Začátek životopisu se nedochoval) Když se stal Sulla ve statě pánem, snažil se přimět Caesa-■ i se odloučil od své manželky Cornelie, dcery Cinny, jenž byl dříve samovládcem; ale poněvadž toho nemohl ani sliby ani 1 rnsbami dosíci, zabavil její věno. Avšak vlastni příčinou nepřá-trlstvi mezi Caesarem a Sullou bylo příbuzenství s Mariem, ne-buf lulia, sestra Caesarova otce, byla provdána za staršího Marii, a Marius mladší byl její syn, a tedy Caesarův bratranec. Zpočátku při hromadném vraždění a přílišné zaměstnanosti lulla Caesara přezíral, ale on se s tím nespokojil, nýbrž před-utoupil před lid, aby se ucházel o kněžský úřad, ačkoli tehdy nedosáhl ještě ani jinošského víku. Sulla se mu však postavil na odpor a způsobil, že při volbě propadl. Když pak pomýšlel na to zahubit jej, říkali někteří, že nemá důvod zabíjet tak mladičkého chlapce; ale Sulla prohlásil, že oni nemají rozum, nevidi-li. že v tom chlapci vězí více než jeden Marius. Když byl ten výrok donesen Caesarovi, dlouho se skrýval; potuloval se po saninském území. Polom však ho jednou v noci nemocného přenášeli do jiného domu a padl do rukou Sullo wch vojáků, kteíi prohledávali ty krajiny a /chytávali ukryté. Jejich velitele Cornelia získal dvěma talenty a byl propuštěn; potom odešel ihned k mori a odplul do Bithýnie ke králi Niko-médovi. Pobyl však u něho jen krátký čas. Když plul od něho, byl u ostrova Farmakússy zajat piráty — li již tenkrát brázdili moře velkými loďstvv a nesčetnými plavidly. 2 Když od nčho piráli nejprve žádali dvacet talentů výkupného, vysmál se jim, že nevěd i, koho chytili, a sám jim nabídl, že jim dá padesát talentů. Potom rozeslal několik členů své družiny do různých měst, aby zaopatřili peníze, a byl zanechán sám s jediným přítelem a dvěma sluhy mezi nejkrvelačnějšími lidmi, Kiliky. Přece však s nimi jednal tak opovržlivě, že kdykoli se chystal k odpočinku, posílal k nim a nařizoval jim, aby byli zticha. Pobyl u nich třicet osm dní, nikoli jako jejich vězeň, ale jako by oni bylí jeho tělesná stráž, a bez všeliké házné si s nimi