Lomené, hranaté a obloukové tvai Rostislav SvAcha V I "ČESKÁ I^^l^Á^-----ľ Josef Chochol, HodkůV dům v Praze, Neklanová ulice, detail průčelí. 1913'1914 » Josef Gočár, Bauerova vila vlibodřicích. 1912-1914 >» Eft TŘETÍ KUBISTICKY STYL MOTTO: Jaký má být Český rodinný dflm? Jak rozložen, v jakém seskupení? Jaký má být moderní mestský dflm Činžovní? Je proto nestvťirný a tak cizí v našich městech, že nemáme proň typu. Jak má být uspořádána podle Českého ducha zahrada, pro níž se nám ze staré tradice téměř nic nezachovalo a kterou přece naléhavé musíme mít? A což vilové kolonie? Stojíme před nikoli nerozřesenou, ale ještě ani nezapočatou otázkou: České mesto. Skutečně víme mnohem více z úcty a obdivu o starém meste než o novém, v němž máme žít; na ruce lepí se při práci stále jesté stará schémata regulační. Ulice přímé Či zakřivené? Jaký tvar námestí by byl pravým prostorem pro Český veřejný život? Atd. atd. Tak rostou česká města a vesnice, aniž je pro ně národního tvaru. A přece je nad Českou půdou veliký vzduch, ochotný přijmout nové výrazné obrysy. Co do něho vztýčíme? Pavel Janák, Ve třetině cesty. Volné smery XLX, 1918, s. 218-226 Pavel Janák, Hořovského vila v Praze, ulice Na lysinách, < schodišťová hala a vstup. 1921^1922 [179 Pavel Janák, Hořovského vila v Praze 4 'Hodkovickách, ulice Na lysinách 48/2. Červenec 1921-1922 Pavel Janák, Hořovského vila v Praze, ulice Na lysinách, < schodišťová hala a půdorys přízemí. 1921-1922 Stechovy a Janákovy úvahy o charakteristických vlastnostech českého národního umění na jedné straně a nové kulturní potřeby Československé republiky na straně druhé vyústily po prvni svetové válce do nového architektonického stylu, jehož umělecký obsah byl do značné míry negativním otiskem předválečných kubistických myšlenkových schémat. Předválečný kubismus se chtěl osvobodit od diktátu společnosti, nový styl mu naopak chtěl naslouchat. Kubismus toužil po odhmotněných a abstraktních, „národní sloh" naopak po Šťavnaté plastických a ornamentálních formách. Kubismus byl pochmurný, „národní sloh" zas veselý a optimistický. Genius loci české architektury už nadále neměla utvářet gotika a radikální baroko, nýbrž spise renesanční a venkovské lidové stavby. Po nedochované úpravě JuliŠovy cukrárny na Václavském náměstí ze srpna - prosince 1920 se druhým pražským Janákovým výtvorem v novém národním slohu stala Hořovského vila v Hod-kovickách. Architektura vily údajné vznikla přestavbou staršího objektu.^2 Stojí ve velké, dnes už bohužel zčásti zastavěné zahradě, do které se obrací zaoblenými i čtverhrannými rizality a velkými trojúhelníkovými Štíty. Žluté povrchy fasád všude lemují bílé krajky nového obloučkového a obdélničkového ornamentu, Inspirace pestrými barvami a tvary českého a moravského folklórního umení se projevuje zejména v částečně dochovaných prostorách schodiště a haly, jejichž malířské a rezbárske dekorace spolu s Janákem navrhoval František Kysela. Vnější forma vily se více podobá barevné dekorovaným blokům českých renesančních a rané barokních zámků z Šestnáctého a sedmnáctého století. Osud Janákova nábytku pro vilu v tomtéž obloučkovém stylu není znám. Dostatečné znalosti dosud nemáme ani o osobě Janákova klienta. Pavel Janák, mestské krematorium v Pardubicích, ulice Pod břízkami QQO. Březen 1Q22 --1Q23 Na ideologickou náplň „národního slohu" měly značný vliv rozličné panslovanské a staroslovanské mýty. Před první svetovou válkou je rozšiřovali architekti z PleČnikovy školy a z okruhu revue 'Život a mythus. Po roce 1Q18 se jich nejhorlivěji ujali mladší členové moravského spolku Koliba vydávajícího v časopisu Veraikon přílohu Kněhyně. V pozůstalosti Koterova žáka Adolfa BenŠe bychom mohli nalézt ironické kresbičky na toto staroslovanské téma snad už z let 1913' 1914-1^ Když se od počátku dvacátého století stále naléhavěji připomínala nutnost hygieničtějšího pohřbívání zemřelých, než ji nabízel tradiční křesťanský způsob ukládání do rakví a do zeme, a jako nejlepsí východisko se jevilo spalování nebožtíku1 v krematoriích, snažili se někteří architekti poukazovat na „staroslovanský" původ této zprvu Šokující metody a v soutěžích na první krematoria se podle toho řídili i při hledání jejich nej-vhodnější architektonické formy. Mnohé projekty krematorií, pomníků a kolumbárií pro ukládání uren z let 1914' 1922 tak dostaly podobu vybájených staroslovanských svatyní, pohanských totemu a posvátných hájů. Po říjnu 1918 získával tento pramen inspirace důležitost i díky snaze mladé republiky vymanit se z ideologického područí katolické církve. V raných dvacátých letech si krematoria postavila města Ostrava, Nymburk a Pardubice. Pardubická obec vypsala na projekt krematoria v roce 1919 veřejnou soutěž, které se zúčastnilo 82 architektu.1^ Kubistickými projekty ji mimo jiné obeslali Jiří Kroha, Otakar Novotný, Jiří Kroha, Cenek Vořech, Bohumil Sláma a Bohumil Waigant. Klasicistický charakter mel návrh Pavel Janák, krematorium v Pardubicích, zadní průčelí << a vstupní průčelí 1922^1923 [185 Emila Králíčka. Bedřich Feuerstein a Vlastislav Hofman se ve svých kresbách přiblížili k purismu. První cenu porota přisoudila Pavlu Janákovi, jehož projekt se funkcnim rozvrhem a objemovým uspořádáním shodoval s pozdější realizací, ale styl byl jiný - založený na fragmentech ŠikmoploŠných kubistických tvarú skládaných do zvláštní ornamentální kompozice. Definitivní projekt krematoria poslal Janák do Pardubic v březnu 1Q22. Pojal je jako pohanskou staroslovanskou svatyni s trojúhelníkovými štíty a mohutnou sedlovou střechou nad obřadní síní. Folkloristicky laděné dekorace této valené klenuté síně navrhoval František Kysela. ]35 V některých partiích stavby má Janákův obloučkový styl raně renesanční toskánské zabarvení, Příchozí musí do obřadní síně stoupat po dvaadvaceti stupňovém schodišti, což z ryze funkčního hlediska není příliš Šťastné, ale dobře se tak navozuje slavnostní ráz rozloučení se zemřelým. K rozjímání může sloužit i sloupový ochoz obepínající obřadní sin ze tří stran. O příznivém ohlasu Janákovy stavby mezi pardubickou veřejností svědčí početné ron-dokubistické domy v novějších pardubických Čtvrtích. Pavel Janák, krematorium v Pardubicích, půdorys. 1922-1923 TříKTÍ KUBISTICKY STYL 99374428 Pavel Janák -Josef Zasche, pojišťovna Adrie v Praze, Jungmannova ulice, pohled z Jungmannova náměstí. 1922.1925 188 1 Třetí kubistický styl 33« Pavel Janák - Josef Zasche, obchodní a kancelářský dům Adria pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtá v Praze 1 ✓ Novém Meste, Jungmannova uiice 36/31. Duben 1922^1925 Měsíc poté, co dokončil plány pardubického krematoria, se Pavel Janák zúčastnil užší soutěže na průčelí nového administrativního paláce italské pojišťovací společnosti Riunione Adriatica, patřící k nejvelkorysejším sponzorům moderní architektury v Praze. V konkurenci Bohumila Hypšmana, Bohumíra Kozáka, Miloše Vaněčka a pražského německého architekta Josefa Za-scbeho, kterého už předtím pojišťovna najala jako autora provozního uspořádání, si Janák vedl nejlépe a stal se proto u paláce Adrie autorem jeho vnějšího vzhledu. V Janákově projektu^6 a do značné míry i v jeho realizaci upoutává kontrast mezi poměrně jednoduchým tvarováním obou spodních podlaží a téměř fantasticky členitým povrchem toho, co následuje nad nimi. Zvlášť pozoruhodný se zdá být pás věžovitých rizalitů nad zubo-vité prolamovanou římsou. Janák v nich opustil zásadu o Štítovém vzhledu kubistické architektury a korunoval je ochozy s cimbuřím. Těmito tvary, podobajícími se věžím radnic italských renesančních republik, sledoval zřejmě Janák několik uměleckých cílu. Pomohly mu zdůraznit velkoměstský ráz jeho zatím nejmonumentálnéjŠího díla, připomenout italský původ klienta a vyjádřit zároveň patos republikánské ideje, kterou bylo vedeno nové Československo. Tvarosloví „národního slohu", doplněného příznačnými janákov-skými italizujícími elementy, nezůstalo omezeno pouze na fasádu. V podobném duchu jako vnější schránka stavby byly navrženy také dekorace interiérů a půdorysné obrazce přízemí Adrie. Typický Janákův motiv kruhu proťatého obdélníkem se například objevuje v půdorysu pasáže do Národní třídy a v půdorysu velké dvorany před pokladnami dnešního divadla. V bohatém plastickém povrchu Janákových fasád se poněkud ztrácí figurální sochařská výzdoba Jana Stursy, Karla Dvořáka a Bohumila Kafky, jejímž tématem se měla stát oslava každodenní práce obyčejných českých lidí. Během roku 1922, se startem revue Stavba a s vydáním pu-risticko-konstruktivistického sborníku "Život II, se dala pražská moderní architektura do pohybu, jehož směr se ubíral úplně jinam než Janákův a GoČárův rondokubistický národní sloh. Janákovi to dal ostře najevo redaktor Života II, Ko-terův poválečný žák Jaromír Krejcar, a to v recenzi výstavy Gočarových a Janákových projektů otištěné v Československých novinách 16. ledna 1923- Krejcar už nebyl ochoten akceptovat ani GoČárúv, ani Janákův architektonický projev. Připustil však, že Gocárův kubistický ornament - jímž asi Krejcar mínil ornament Legiobanky - pouze zakrývá „zdravou plosticIcoM sílu", kdežto Janákovy práce už beznadějně tonou „v historismu, planém nacionálnim íradictoricJismu a eklekticismu". Janák si už tehdy možná sám nebyl pojetím Adrie jistý, jak to napovídá změněný styl sousedního paláce Škodových závodů v Jungmannove ulici 29, postaveného podle Janákova projektu v letech 1924'1926. I9O 1 TŘETÍ KUBISTICKÝ STYL 34' Josef Gočár, banka Československých legií v Praze 1 - Novém Městě, ulice Na poříčí IO4Ó/24. Květen 1922 --Červen 1923 Vedle staroslovanského mýtu patřila k vůdčím idejím rondokubistického „národního slohu" idea triumfu Českého a slovenského národa. Byla latentné přítomna ve všech prvcích rondokubistického tvarosloví, Názorněji a srozumitelněji ji pak vyjadřovaly některé speciálně k tomu utvořené projekty a stavby, mezi nimiž vynikl Janákův neprovedený návrh Oblouku legionářů na Václavském námestí {l9l8)137 a Gocárova Banka československých legií. Banka byla založena po vzniku Československé republiky. Traduje se, že základ kapitálu Legiobanky tvořila válečná kořist Československého dobrovolnického sboru (= legie] z bitev se sovětskou revoluční armádou. Její architektura a sochařská výzdoba měla připomínat hrdinství Českých a slovenských legionářů bojujících ve Francii, Itálii a Rusku proti německým a rakous-ko-uherským vojskům. Architekturu Legiobanky začal GoČár skicovat někdy na jaře roku 192i. V Červenci 1921 dokončil první variantu projektu, který se od výsledné verze lišil tvarem mansardy a Členěním parteru, jehož figurální architráv původně neměly podpírat čtyři, nýbrž Šest nosičů. Na jaře ±922 musel GoČár svůj nárok na autorství banky obhajovat v užší soutěži, vyhrál ji a 23. května 1922 odevzdal definitivní plány. Kolaudace novostavby proběhla 12. června I923.138 Novostavba Legiobanky převádí do kamenného materiálu soubor forem, jejichž výtvarný účinek Gočár v letech ±919'1921 prověřoval v několika dřevěných budovách, Přízemí a první patro banky lze chápat jako rondokubistickou variaci na klasické téma římského vítězného oblouku. Architráv této triumfální brány tvoří Gutfreundův reliéfní vlys. Funkci nosičů architrávu Josef Gočár, Legiobanka v Praze, ulice Na poříčí, detail parteru. 1922-1923 plní plastické výjevy ze čtyř vítězných legionářských bitev od sochaře Jana Stursy. Následují čtyři stejná patra vy-skládaná z válečků, obloučků a kruhových terčů a nahoře stavba vrcholí bohatě protvářenou plastickou masou hlavni římsy a mansardy. Příznačné stylové formy „slohu Legiobanky", jak se národnímu slohu neboli rondokubis-mu začalo podle tohoto GoČárova díla říkat, jsou opět vtaženy také do interiérů. Uplatňují se tu v ornamentu podlah, stropů a stěn, ve tvarech fragmentárne dochovaného nábytku a svítidel. Především vsak ovlivnily architektonickou formu velké dvorany, jejíž prosklený železobetonový strop vznikl pronikem tří naležato usazených válců. GoČá-rovým dílem je samozřejmě i dekorace Štítové zdi sousedního pozdně barokního domu Na poříčí a s velkou pravděpodobností také projekt obytného domu Legiobanky v ulici Na Florenci 1496/5 z let 1923^925, který navazuje na její zadní trakt. Josef Gočár, Legiobanka v Praží ulice Na poříčí, půdorys přízemí a vstup > 1922-1923 m Bedřich Feuerstein - Bohumil Sláma, městské krematorium v Nymburku. Květen 1922 ^1924 Oblouckové tvary Janákova a Gocárova rondokubismu jsou některými historiky umění kladeny do souvislosti se snahami o nové zpevněni objektu v kubistickém malířství, jejichž nejvýraznějsími projevy se stal Picassův syntetický styl z doby po roce 1912 a zejména Légerův tubismus.^Q Instalace výstavy českého kubismu v Centre Georges Pompidou v Paříži v roce 1992 se dokonce snažila diváky přesvědčit o existenci vztahů oblouckového „národního slohu" s masinistickými plátny předního Českého příslušníka Pařížské Školy Františka Kupky. V politické rovině by zájem českých architektu o pařížské umění mohlo podporovat spojenectví Československé republiky s Francií. Uvážíme-li však, jaký obsah vkládal do rodícího se českého národního stylu jeho hlavní ideolog Václav Vilém Stech, sotva se budeme umet zbavit rozpaků nad věrohodností takových hypotéz. U koncepce, která byla založena na rehabilitaci folklórního ornamentu, na všeobecné srozumitelnosti a didaktičnosti svých uměleckých cílů a na oslavě morálních vlastností venkovského lidu, lze totiž pochybovat o tom, že by své vzory chtěla hledat v dílech kosmopolitní pařížské avantgardy. Podobné problémy, jaké si během světové války a brzy po ní vytyčovali pařížští avantgardisté, vsak někteří pražští kubističtí architekti nepochybně řešili. Svědčí o tom puristické projekty Josefa Chochola z doby po roce 1914? obdobně laděné „prvoplány " Jiřího Krohy, stejně jako výtvory Bedřicha Feuersteina, který se s Chocholem, Krohou a Vlastislavem Hofmanem sešel v roce 1921 ve skupině Tvrdošíjní. Kubistou se Feuerstein stal už před prvni světovou válkou. Už pro jeho první kubistické projekty z let 1913' 1914 byla přitom charakteristická snaha vyhýbat se násilným deformacím, spojovat krystali-nismus s věcností, ponechávat tvarům jejich plnost. Zázemí tohoto postoje tvořila Feuersteinova záliba v empírové architektuře, která byla tak veliká, že jej v roce 1912 přiměla ke studijní cestě do Petrohradu. Architektura Feuersteinova městského krematoria v Nymburku z let 1922^1924 vzešla z téže kubistické tradice čisté geometrické formy I jako poválečné práce Gocárovy. Obráží se v ní obdobná záliba v empírovém klasicismu. Jejími nejvýraznějšími elementy se staly tytéž obloukové tvary, s jakými pracoval rondokubismus, a byla vytvořena v tomtéž měsíci květnu AQ22 jako definitivní plány Gocárovy Legio-banky. V porovnání s Legiobankou vsak už nymburské krematorium představuje jiný svět. Nová je dynamičnost jeho celkové konfigurace, inspirovaná příkladem Franka Lloyda Wrigbta,140 její zřetelné masi-nistický ráz, vyjadřující okouzlení poválečné avantgardy moderní technikou, a Čistota jejích bilých hranatých i zaoblených ploch, odpovídající Le Corbusierově definici architektury jako přesné, moudré a velkolepé hry objemů ve slunečním světle. Dědictví kubismu připomínají snad jen dekorace interiéru od Bohumila Slámy a pak hof-manovské reliéfní kříže v pfllválcových čelech tamburu nad obřadní síní. Takové půlválcové objemy, objevující se i na jiných místech krematoria v sousedství hranolů a kulatých sloupů, užívali kdysi architekti Velké francouzské revoluce a berlínského empíru jako znaky monumentality. Feuerstein jimi zřejmě chtěl vyjádřit občanský patos československé národní revoluce, ale tak, že na rozdíl od Janáka a Gocára pro něj téma „revoluce" znamenalo víc než téma „národní". Architektonická tradice, jejiž obnova mu pomáhala znázornit tuto ideu, byla tradicí „vyspelého revolučního empíru", jak o ní na jaře 192.2 mluvil Feuersteinův přítel a vůdce pražské poválečné avantgardy Karel Teige.^i Bedřich Feuersteín-Bohumil Sláma, krematorium v Nymburku, půdorys a vstupní průčelí > 1922^1024 36 • Otakar Novotný, obytný dum Družstva pro stavbu učitelských domů v Praze 7' Holešovicích, Kamenická ulice 811/35-, 1923.1924 Dům v Kamenické ulici navrhl Otakar Novotný pro téhož klienta, pro kterého v letech 1919' 19^1 stavěl v ulici Elišky Krásnohorské. Architektův styl ovšem mezitím prošel značnou proměnou. Výrazové prvky domu mají obloukovitý, válcový nebo kulovitý tvar, což všechno pojí Otakara Novotného k Janákovu a Gocárovu rondo-kubismu. Jsou však pojaty s větším smyslem pro čistotu, jednoduchost a hru geometrických objemů pod sluncem, tedy pro kvality, které zas opatrné ukazují někam k příkladu Feuersteinova krematoria v Nymburku. Ucinek proměnlivých konfigurací světel a stínil podtrhuje jednobarevný nátěr fasády. V čem však má Novotného dílo stále blíž k Legiobance než k nymburskému krematoriu, je povýtce dekorativní záměr, s nímž jsou všechny oblouky a válce na fasádě domu poskládány dohromady. um ulice, 32 1 Třetí kubistický styl