Kulturní dějiny (kinematografie)
uRobert C. Allen – Douglas Gomery: Film History. Theory and Practice. McGraw.Hill, 1985
uEstetické, technologické, ekonomické a sociální dějiny
uSociální dějiny kinematografie:
u- Kdo natáčel filmy – a proč? Sociální dějiny produkce
u- Kdo se díval na filmy – a proč? Dějiny chození do kina
u- Co film zachytil, jak a proč? Dějiny filmu jako kulturního dokumentu
u- Co bylo o filmu řečeno – kým a proč?
-Jaký byl vztah kinematografie coby sociální instituce k ostatním institucím?
ØMichéle Lagnyová: Staveniště nové filmové historie: sociálně-kulturní praxe. In: Petr Szczepanik
(ed.), Nová filmová historie.Praha: Herrmann a synové 2004, 45-86 (orig. 1992)
u     „kulturní dějiny se snaží umístit myšlenky, díla a chování zpět do sociálních podmínek, v
nichž se objevily“
u

cíl kulturních dějin – podle Roberta Darntona: je to interpretační věda; cílem je číst významy,
vepsané současníky; dešifrovat význam

Tradiční kulturní historie
uJacob Burckhardt – Kultur der Renaissance in Italien (1860)
uJohan Huizinga – Podzim středověku (1919)
uNámitky vůči tradiční kulturní historii:
u- Ignorování společnosti – ekonomické infrastruktury, politické a sociální struktury
u- Předpoklad kulturní jednoty, „ducha doby“
u- zjednodušující pojetí tradice a jejího předávání beze změny
u- úzké pojetí kultury jako „vysoké kultury“
u- „kultura“ kulturních dějin nemá být jen kulturou čtenářů těchto dějin
u
u

u
uSociální dějiny:
u40. a 50. léta 20. století: francouzská škola Annales;
u1929: časopis Annales; Marc Bloch
Fernand Braudel – dlouhé trvání (longue durée)
u
uFernand Braudel: Středomoří za vlády Filipa II. (1949)
uBraudelovo pojetí času v knize Středomoří:
utéměř nehybný čas Středomoří jako zeměpisného prostoru (long durée);
upomalý čas změn vve společenských a hospodářských strukturách (conjonctures - trendy);
urychlý čas politických událostí (évenements)
u
u60. léta - okouzlení kvantifikací; snaha o zvědečtění historie; historické ústavy - "laboratoře";
kvantitativní metody, demografický výzkum, cíl: totální dějiny (histoire totale) určitého regionu
učasto statistické analýzy dat
upostupně přechod k dějinám mentalit (třetí generace Annales) - Jacques Le Goff, George Duby;
Michel Vovelle - rekonstrukce mentalit na základě hromadné analýzy dat - např. závěti (doklad o
pohledu na smrt nebo na náboženství). Le Goff a středověká imaginace: kniha Zrození očistce
(představa očistce souvisí se sociálními změnami, proměnou feudálního křesťanstva)
uTato třetí generace v 60. letech nadšeně přijímala kvantifikující metody, v 70. letech se ale
přiklonila k dějinám všedního dne a k historické antropologii.
u
The Mediterranean and the Mediterranean World in the Age of Philip II ...

Conjonctures – konžonktír; évenements – évenmo
Fernand Braudel - (škola Annales, zemřel 1985) – snaha popsat pluralitu historického času.
Sociální čas – neplyne stejným tempem, ale v mnoha různých rychlostech, bez vztahu k rytmu kroniky
nebo tradiční historie, která postupuje den za dnem.
kniha o středomořském regionu – tři odlišné časy:
téměř nehybný čas Středomoří jako zeměpisného prostoru – dlouhé trvání, longue durée;
pomalý čas změn ve společenských a hospodářských strukturách – conjonctures (u fr. Ekonomů ve
významu „trend“, u Annales v protikladu k pojmu structure, jde o krátkodobé a střednědobé trvání)
(obvykle definováno v jednotkách 10, 20 nebo i 50 let)
rychlý čas politických událostí – événementes

uCo jsou sociální dějiny (německé Gesellschaftsgeschichte) pro historiky?
u„Sociální dějiny se zabývají veškerým společenským vývojem v jeho komplexitě, zkoumají všechny
sociální vrstvy společnosti, jejich strukturu, mobilitu a životní styl včetně hodnotových,
mentálních a výkladových vzorů. Snaží se postihnout sociální změny v delší časové perspektivě,
sledují vztahy mezi tak zvanou vyšší kulturou a kulturou lidovou a zkoumají reakce jednotlivých
sociálních skupin na modernizační trendy ve společnosti.“
u(Jan Horský, Historická antropologie a /nová/ kulturní historie)
u„socio-kulturní dějiny kinematografie“ (New Cinema History, Richard Maltby)
u
u

Sociální dějiny
uStudium procesů a struktur;
uzájem o společenský vývoj v jeho celistvosti – dějiny společnosti – Gesellschaftsgeschichte;
uzájem o všechny sociální vrstvy společnosti, jejich strukturu, mobilitu, životní styl
uZájem o sociální změny, o důsledky modernizačních procesů v dlouhé časové perspektivě, téma
nacionalismu
u

60. léta – marxistická kulturní historie
uArgument: Je potřeba rozšířit pojem kultury (ne jen vysoká kultura); je nutné vzít v úvahu význam
hospodářských, politických a sociálních struktur.
u
uRaymond Williams – culture and society, 1958; the long revolution, 1961 uEdward Palmer Thompson:
the making of the English working class, 1963
uReferenční zdroje pro „kulturální studia“

Antropologická kulturní historie

Nová (antropologická) kulturní historie:
minulost jako cizí země, úkol – interpretace jazyka „jejich“ kultury
-kultura je „symbolická dimenze sociálního jednání“ (Clifford Geertz) – zahrnuje i materiální
kulturu, ústně předávanou kulturu, rituály, způsoby myšlení obyčejných lidí
Peter Burke:
„Kultura je systém sdílených významů, postojů a hodnot a symbolických forem (chování, předmětů),
jimiž jsou vyjádřeny nebo ztělesněny.“
Film – symbolická forma – ale čí hodnoty vyjadřuje?

„Pojem kultury“ In Peter Burke: Lidová kultura v raně novověké Evropě (Ashgate 2001/česky Argo
2005)
u(dříve) termín „kultura“ odkazoval k umění, literatuře a hudbě. … Dnes nicméně, v návaznosti na
příklad antropologů, historici a jiní badatelé užívají pojmu „kultura“ mnohem šíře, odkazují jím na
vše, co je v dané společnosti možné se naučit – jak jíst, pít, chodit, mluvit, mlčet a tak dále.
uJinými slovy, historie kultury nyní zahrnuje historii předpokladů, které se nacházejí v základech
každodenního života. Zájem o každodenní život je pozoruhodným rysem sociálních dějin … v Německu
(Alltagsgeschichte). Cílem není jednoduše popsat všední den, ale spíše objevit jeho „poetiku“,
rozmanitá pravidla nebo zásady, které představují základy každodenního života v různých místech a
dobách. Co bylo dříve pokládáno za jednou provždy dané, za samozřejmé, normální nebo běžné, je nyní
chápáno jako součást kulturního systému, něco, co se liší v jednotlivých společnostech a mění se od
jednoho století k druhému, něco, co je sociálně „konstruováno“, a proto vyžaduje sociální a
historické vysvětlení nebo interpretaci. Tímto způsobem byl například studován koncept času. Nová
kulturní historie je někdy nazývána „sociokulturní“, aby se odlišila od tradičnějších dějin umění,
literatury a hduby.

Historický aktér
uPro historickou antropologii je typické:
uzájem o popis konkrétních sociálních praktik a každodenní zkušenosti a o porozumění těmto
praktikám; uo rekonstrukci pohledu samotných jednajících; „zhuštěný popis“, tj. takový přístup
k cizí (nebo minulé) kultuře, při kterém se díky podrobnému popisu průběhu sociálních jednání
vyvarujeme toho, abychom do studované kultury vnášeli měřítka kultury naší (tj. např. vnášení
našeho hodnocení důležitosti a podružnosti). uVs. sociální historikové: ti varují před rizikem
tohoto přístupu: tj. před popřením determinujících faktorů (technologie, ekonomika, společnost) a
společného horizontu zkušenosti (sdílené hodnoty, solidarita).
u
u

Antropologie: Výsledkem volání po dějinách zaměřených na prožitky a zkušenosti konkrétních lidských
bytostí byl obrat historiků školy Annales k dějinám všedního dne. Např. Le Roy Ladurie: Montaillou
(1975):  rozbor svědectví obyvatel jihofrancouzské vesnice, které vyslýchala inkvizice pro
podezření z kacířství – rekonstrukce osobních detailů a myšlenkového světa lidových vrstev.
Mikrohistorie – Carlo Ginzburg, Giovanni Levi, Edoardo Grendi – mohou v ideálním případě doplnit
generalizace, které nabízí kvantitativní metody

literatura
uGeorg G. Iggers: Dějepisectví ve 20. století. Praha: NLN 2002
uPeter Burke: francouzská revoluce v dějepisectví. Praha: NLN 2004
uPeter Burke: Variety kulturních dějin. Brno: CDK 2006
uPeter Burke: Co je kulturní historie? Praha: Dokořán 2011
u
u
u

William Hoghart, Four stages of Cruelty. 1751
uNicolas Contat, tiskařský dělník: „Dal jí pěknou ránu přes záda a Jerome ji dorazil. Pak nacpal
zdechlinu do okapu, aby nebyli prozrazeni; byla to vražda a ta musí zůstat utajena. Muži šíří po
střechách děs. Vyděšené kočky padají do nastražených pytlů. Některé zemřou na místě. Jiné jsou
odsouzeny k smrti pověšením pro pobavení celé dílny.“
u     (30. léta 18. st.)

Robert Darnton a velký masakr koček
Robert Darnton: „Přestože se nám to může zdát zvláštní, a přestože to milovníci koček mezi námi
prohlásí za odporné, byl masakr koček tou nejzábavnější příhodou, jakou kdy dělníci z Rue
Saint-Séverin zažili. Pokud tomuto žertíku porozumíme, dokážeme odhodit něco ze svého moderního
světonázoru a vstoupit do cizího, do duchovního světa prostých lidí před dvěma stoletími.“
13-15; 75, 226

- obrat historiků školy Annales k dějinám všedního dne;
jak navázat kontakt s minulostí – hledat to, co je nám nesrozumitelné.
Rozbor textu sepsaného tiskařským tovaryšem. Událost z 30. let 18. st.
(s. 13, 226)
Dějiny chudých, marginalizovaných, nevzdělaných skupin; sociální dějiny ukázaly sociální,
ekonomické, geografické struktury formující jejich život – antropologické metody zachycují jejich
kulturní systém.
Robert Darnton: Velký masakr koček … poprvé 1984;
Citovat s. 13:
Pokusil jsem se psát kultrurní dějiny zdola; Intepretace – historie jako interpretující
s. 226 – jak navázat kontakt s minulostí – hledat to, co je nám nesrozumitelné.
Rozbor textu sepsaného tiskařským tovaryšem a vydaného 1762 v rámci Tiskařských anedkot. Událost
z 30. let 18.st.
DArnton: trojí vrstva textu: sociálně-dějinná vrstva – rozpojení rodiny a podniku. Tovaryši
vytlačováni z okruhu rodiny mistrů. Obsazení ekonomických pozic – doživotní toavyryši. Etnologická
vrstva – poprava koček v logice karnevalové kutlry;
symbolicko-antrooligkcá vrstva: Symbolický význam kočky – kočká spojená s dábelskostí a taky se
sexualitou. Tento výnam měl být tovarši využit. Poprava koček: pomsta mistrovi; symboická kritika
jeho ženy za nevěru; symbolické obvinění z čarodějnicví.
Citace s. 74-75!!

Richard Maltby: New Cinema Histories. In: Richard Maltby, Daniel Biltereyst a Philippe Meers
(eds.). Explorations in New Cinema History. Approaches and Case Studies. Malden – Oxford:
Wiley-Blackwell, 2011
uJaké pojetí dějin kinematografie?
uadvocating the development of histories of cinema that place audiences, rather than films, at
their centre, and integrate the quantitative methods of social history with the concrete and
particular conditions of experience that are the predominant concern of microhistory
u

RM: Film: příčina? Důsledek? symptom?
uHistoriography: Leopold von Ranke in 1824
uVs. academic film history, which scarcely existed before the mid-1970s
uToo often, explanation takes the form of textual interpretation, allowing the writer to juxtapose
a movie and ‘an array of social facts (...) about the concurrent social environment (...) as though
media texts have some obvious direct relation to their social context’, in a Zeitgeist account of
film as cultural history.
u To argue, as Michele Lagny does, that films should be seen ‘socially and historically (...) as
symptoms’, advances us no further than the questionable methodology of ideological inference by
allusion elaborated by Siegfried Kracauer in the late 1940s. Borrowing such methodologies, social
and political historians have incorporated back into their accounts of broader historical phenomena
the genre-based, mythological and ahistorical assumptions about the relationship of movies to the
culture of which they are a part.

RM: Film a kulturní infrastruktura?
uThe history of the American cinema is not exclusively the history of its products any more than
the history of railroads is the history of locomotives. The development of locomotive design forms
part of the history of railroads, but so, far more substantially, do government land policies and
patterns of agricultural settlement. A history of cinema that will address the proposition ‘that
films, by improving the general quality and availability of entertainment at a low admission cost,
contributed positively to the stock of social well-being, in the same way that low cost electric
street lighting did by markedly improving the quality of illumination’, will have significantly
different concerns from film studies’ preoccupation with the textuality of films, acts of
interpretation of textual meaning and theoretical approaches to these acts of interpretation.

RM: Dějiny recepce + distribuce + uvádění? Musí to být?
uA history of cinema that is not a history of textual relations among films must, however, be
concerned with the history of reception, which must itself include histories of distribution and
exhibition. One crucial feature of the history of the reception of American cinema is that for most
audiences for most of the history of cinema, their primary relationship with ‘the cinema’ has not
been with individual movies-as-artefacts or as texts, but with the social experience of cinema.
uAn historical examination of the ways in which the cinema has provided a site and an occasion for
particular forms of social behaviour … is an enquiry into the production of meaning, but that
meaning is social, not textual.

RM: Mediální specifičnost??
uSo long as cinema history remains solipsistically committed to medium-specificity, starting and
ending with the film text, then the history of entertainment will remain no more than an
entertaining diversion occupying the illustrative margins of other histories.

Nobody expects the inquisition in Cinema History…
udetailed quantitative information is vital if we are to progress beyond our current broad-brush
knowledge based on trade figures, diplomatic accounts and grand theories of classical cinema as
vernacular modernism. As vital, however, is the inclusion of experience that will ground
quantitative generalisations in the concrete particulars of microhistorical studies of local
situations, effects and infrastructure, based perhaps around the records of individual cinemas or
small chains. The heroes of these microhistories – the Menocchios of the cinema – will be the small
businessmen who acted as cultural brokers, navigators and translators of the middle ground
constructing a creolised culture out of their community’s encounters with the mediated external
world. One of these microhistories may become the Montaillou of cinema history, through what it may
reveal about how its citizen consumers explained themselves and their place in the world through
their encounters with the forces of global and globalising culture.

uCinematic Brno | Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno,
1918-1945 (muni.cz)
uZlín (posp.cz)

Odpovědník Burke
uyB6eg


Odpovědník Maltby
uxArMn


Richard Maltby: I´m a Fugitive from a Chain Gang and the Politics of 1932
AKTÉŘI
uDějiny publika
uDějiny Hollywoodu jako Instituce reprezentace: organizační struktury produkce a distribuce
uWarner Bros.  (rozpočet; typ produkce; cykly)
uAssociation of Motion Picture Producers
uStudio Relations Committee (produkční kód)

uHospodářská krize; soudní přelíčení (New York Times)
uReprezentace a zábava (Hollywood a obraz hospodářské krize)
uAdresáti reprezentace (střední třída)
u
Richard Maltby: I´m a Fugitive from a Chain Gang and the Politics of 1932
REPREZENTACE

uEskapistická reprezentace krize kapitalismu (jako krize patriarchální rodiny); ekonomické starosti
převedené do emocí uCykly: 1930-31 sezona – gangster movies a newspaper movies
uFugitive – special; star vehicle – Paul Muni;
uAMPP – proti gangsterkám
uŠéf Studio Relations Committee – „medium of entertainment“
uChybí název státu Georgia; anonymita místa děje
u

uPozdější interpretace (Fugitive jako odraz dobové atmosféry; metafora „odrazu“; základna a
nadstavba; kolektivní mentality?)
uSymbolická síla obrazů – kulturní rezonance (postava inženýra)
uIkonografie: reprezentace krize kapitalismu
uKonstruované publikum (bílé jižanské publikum)
uFugitive: dokládá způsoby reprezentace; vypovídá o podmínkách krize – rozklad patriarchálních
struktur, neúspěšné hledání akceptovatelného obrazu maskulinity
u
u
Richard Maltby: I´m a Fugitive from a Chain Gang and the Politics of 1932
VÝZNAMY

Richard Maltby: I´m a Fugitive from a Chain Gang and the Politics of 1932
ZDROJE PRO KONSTRUKCI VYZNAMU PUBLIKEM (A HISTORIKEM)
uPředloha (autobiografie)
uVerze scénáře
uReference k dobovému kontextu
uIkonografie (reference vizuální)
uKonvence způsobů reprezentace
ukonvenční x nekonvenční reprezentace
uFilmy jako výraz „ducha doby“?
uAdaptovaný materiál
uPress book
uOficiální interpretace Studio Relations Committee
u
u

uZlínský film | Ústav filmu a audiovizuální kultury (muni.cz)
u
uPřihlášení | Národní filmový archiv (nfa.cz)
uNárodní digitální knihovna | Digitální knihovna Kramerius (ndk.cz)
uSeparáty
uCesta do pravěku (nfa.cz)
uČeský hraný film
uFilmové ateliéry ve Zlíně. Příběhy – fakta – mapy – souvislosti. Pavel Skopal a kolektiv,
Masarykova univerzita, Brno 2023
uBibliografie dějin Českých zemí (cas.cz)
u

Film (Nepovedený panáček)
uFilm Nepovedený panáček byl uveden do kinodistribuce 17. července 1951 s reklamním sloganem
„loutkový barevný film o příhodách hadrového panáčka“. Periodikum Filmový přehled10 vysvětlilo
zaměstnancům distribuce „poslání filmu“ jako boj proti šikaně: „Mezi dětmi se vyskytuje problém,
který je rasovém problému dospělých velmi podobný; diskriminace je mezi dětmi bohužel hodně častým
zjevem; děti dovedou ze svého středu vylučovat jednotlivce často z malicherných důvodů.“ Tento
účelový text dodal filmu větší ideovou závažnost díky analogii mezi dětskou šikanou a rasismem. Vše
zastřešující osa politizované interpretace, kterou Filmový přehled vedoucím kin nabízel, byla ale
jiná – byl jí kolektivismus: „Film tedy měl přístupnou formou ukázat nejmenším divákům, že ne
vylučování jedince z kolektivu, ale naopak společná kolektivní cesta, pomáhající růstu každého
jednotlivce, je základem radostného a spokojeného života, je základem pokojné tvořivé práce. To byl
nesporně záměr filmařů.“ Následně text vysvětluje, jaké řešení problému filmaři údajně nabízejí:
důvěřovat kolektivu, do kterého je nutné zapojit všechny – nikdo by neměl být vyloučen z
kolektivního budování socialistické budoucnosti

u



Sociální dějiny médií – příklad nizozemského protestantismu
uPilarizovaná společnost – katolický, protestantský, socialistický a liberální pilíř (od 19.
století)
uProtestantismus v Nizozemsku; „biblický pás“; poválečná modernizace; konflikt ortodoxního
protestantismu a lokálních autorit
uVýzkum „sociálního milieu“; zdola nahoru, zájem o životní styl, konzumpci, volnočasové aktivity
(vs. „objektivní“ socioekonomické charakteristiky jako povolání, příjem, vzdělání)
umediálně nespecifický výzkum – volnočasové aktivity
uProstředí dělnického protestantského městečka; vliv modernizace 50. let
uJudith Thissen, Faith, fun and fear in the Dutch Orthodox Protestant Milieu: Towards a non-cinema
centred approach to Cinema History. Participations 16, 2, 2019




Četba – TEST!
uPeter Burke, Italská renesance. Kultura a společnost v Itálii. Praha: Mladá fronta, 1999, s. 51-99
(první vydání: Italian Renaissance. Culture and Society in Italy, 1972) uRichard Maltby: I´m a
Fugitive from a Chain Gang and the Politics of 1932

Sociální dějiny a kvantifikace
uZměna objektu zájmu: místo politiky v úzkém smyslu slova je to žitá zkušenost – práce, nemoci,
odpočinek, příbuzenství, konzumpce…
uNové otázky = nové typy důkazů, dokladů – sčítání lidu, daňové záznamy, závěti, populární písně,
úřední záznamy… - doklady sociálních struktur, institucí, žité zkušenosti
uVyužívání kvantitativních metod analýzy. Často o lidech, kteří sami byli negramotní, ale byli ve
styku s úřady   Namísto tradiční narativní historie – inspirace sociálními vědami a v nich v 60.
letech prestižním kvantitativním výzkumem; vliv sociologie, politologie, ekonomie, demografie,
geografie
u„social“ – ve smyslu sociálních struktur – hospodářské cykly, distribuce pracovních míst,
demografický vývoj, atd. – to bylo vnímáno (americkými) sociálními historiky jako objektivní tvrdá
data, oproti měkkým, „impresionistickým“ datům politické či intelektuální historie
uTo implikuje: determinující sociální struktury x determinovanou politiku a kulturu
u Kvantifikace – opomíjené třídy a populace – soulad s populistickými cíli historie zdola (60.
léta), potud pozitivní postoj ze strany radikalismu 60. let, ale současně:
urozpor antifordismu a fordistické kvantifikace a redukce; obdiv k Thompsonovi, který byl proti
kvantifikaci; na jednu stranu rozšíření záběru na marginalizované vrstvy díky kvantitativním
metodám, na druhou stranu byrokratická a reduktivní logika věd.
upředpoklad: ekonomické struktury jsou primární
u

Prosopografie
uDějiny náboženství
uPolitické dějiny a dějiny institucí
uAdministrativní struktury
uSociální dějiny a dějiny mentalit (patronáž, klientelismus, sociální sítě…)
uDemografie
uDějiny profesních skupin
uIntelektuální dějiny a dějiny idejí
uHospodářské dějiny
u
u

Prosopografie
uKombinace biografické a statistické metody
uanalyticko-komparativní přístup, spočívající ve vytvoření vzorku reprezentujícího určitou
společenskou skupinu a odvození podstatných kvalitativních znaků s nejvyšší možnou frekvencí, jež
lze pokládat za specifický rys celku.
uPočet znaků zjišťovaných u jedinců začleněných do vzorku je omezen, aby jejich zjišťování bylo
heuristicky zvládnutelné. Musí to však být znaky podstatné, umožňující diferencovat od jiných
sociálních skupin, ale zároveň uvnitř skupiny mají přispět k poznání vnitřní stratifikace
skupiny.“  (Milan Myška, Problémy a metody hospodářských dějin, ostrava 1995)
u
u

Peter Burke
unar. 1937, působil na University of Sussex a University of Cambridge
uČesky vyšlo:
uItalská renesance. Kultura a společnost v Itálii (poprvé 1872; inovace; prosopografie – kolektivní
biografie) – sociální dějiny italské renesance
uFrancouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales 1929-1989;
uCo je kulturní historie?
uJazyky a společenství v raně novověké Evropě
uSpolečnost a vědění: od Encyklopedie k Wikipedii
uŽebráci, šarlatáni, papežové: historická antropologie raně novověké Itálie
u
Zobrazit zdrojový obrázek

Peter Burke: Italská renesance
uKulturní + sociální dějiny (vztah kultury a společnosti)
uškola Annales
uKomunikační model kultury (kultura vzdělanců, lidová kultura) – kdo, co, komu, jak, kdy „říká“
pomocí kulturní „komunikativní události“? – díla, rituály, zpěvy…)
uKvantitativní metody
uKolektivní biografie - prosopografie
umikro + makrosociální přístup
u

Prosopografie tvůrčí elity
u„Nedokonalé příležitosti“ ve společnosti
ugender, geografické rozložení, velikost komunity původu, dostupnost materiálu, celkové společenské
podmínky
uMěsta (nad 10 tis. obyv. – 13% obyv., 60% tvůrčí elity)
uRegiony (Toskánsko: 10% byv., 26% elity)
u„cizinci“ – geograficky a společensky
uSociální původ (podle otce); řemeslníci a živnostníci
uVyšší/nižší původ – přijatelnost povolání vs. Možnosti vzdělání
uUmělci – v příbuzenstvu
uKoncentrace řemeslníků – město
uŘemeslnické rodiny – tvůrčí prostředí, pozorování při práci
uProstředí pro umělecké zrání - města zaměřená na výrobu – ne na obchod nebo služby
uTradice; konvence dílny
uRole vzdělání a knihoven / role patronů a rádců
uUniverzalita příslušníků elity
u

uDílna – spolupráce, koordinace – konvence
uDílny – zvyklosti spolupráce, potlačení stylového individualismu uArchitekti: spolupráce,
řemeslníci vychovávají řemeslníky – tendence k normalizaci při realizování zadání
uGeografická/pracovní izolovanost – cechovní pravidla
u„výstřednost“ v pracovních návycích
u




Kolektivní biografie (pracovní týmy na Kudlově)
uV utváření pracovních týmů a realizaci spolupráce hraje podstatnou roli sociální kapitál samotných
aktérů uOproti tomu v prostředí státně-socialistického filmového průmyslu byla byrokratizace velmi
silná

„Francouzská“ prosopografie
ustudium pole – pole existuje tam, kde se projevuje soupeření o něco sdíleného více lidmi (např.
v poli literárním – jak psát a hodnotit literaturu), kde je vyžadován nějaký vklad pro vstup do
pole, kde se uplatňují specifická (tj. v jiných polích neuplatňovaná) pravidla „hry“, specifická
ocenění a znaky autority; založeno na velkém souboru dat o jednotlivcích; cílem výzkumu jsou dějiny
a struktura pole; např. literární pole – v něm se pohybují autoři, kritici, editoři, badatelé,
novináři. Musí být pro pole vybaveni dispozicemi.
uProsopografie: studium jedinců patřících do téhož pole; sběr velkého množství dat – až stovky
proměnných – např. sociální původ, vzdělání, profesní trajektorie, pozice v profesním poli, zdroje
– např. symbolický kapitál
uHlavní předmět výzkumu – dějiny a struktura pole
u

uPole existuje za podmínky jeho autonomie – tj. jeho charakteristiky jsou specifické právě a jen
pro toto pole; je tedy potřeba nejprve shromáždit velký soubor dat o aktérech a institucích,
abychom mohli rozhodnout, zda se vůbec jedná o pole, zda jde o pole členěné na další subpole, zda
je samo součástí jiného pole.
uRelativní autonomie pole: příznakem autonomie je existence specifických posvěcujících instancí;
pokud mohou o hodnotě např. literárního díla vynášet soudy např. politici nebo manažeři společností
nebo účastníci talk show, jde o pole, které autonomii postrádá.
upříklad: výzkum pole pařížských akademiků – Pierre Bourdieu, Homo academicus. Paříž. Minuit, 1988
uGisele Sapiro: The French Writer´s War 1940-1953.140 autorů, 40. léta a poč. 50. let, Francie.
Data o 128 proměnných.
uDonald Broady, French prosopograhy: Definition and suggested readings. Poetics 30, 2002
u

William H. sewell
uSewell, W. H. Jr. 2005. Logics of History. Social Theory and Social Transformation. Chicago –
London: The University of Chicago Press

uStruktury: schémata + zdroje
uSchémata: virtuální a přenositelné – např. estetické normy, pravidla etikety, pravidla
následnictví trůnu, atd.
uZdroje: dvojího typu:
u1/ lidské – lidská síla; dovednosti; znalosti, atd.
u2/ nelidské – objekty – živé a neživé, vytvořené člověkem i přírodní; které lze využít pro udržení
určité moci
uZdroje: nerovnoměrně distribuované – ale každý nějaké zdroje má – každý je „aktér“
u
u
u

Aktérství a struktura
uKoncept „struktury“ – postihuje tendenci sociálních vztahů k reprodukci
uKoncept „aktérství“ – umožňuje vysvětlit změnu
uAktérství podle Sewella: prvek struktury – soubor vzájemně se podporujících kulturních schémat a
zdrojů, které vymezují podmínky sociálního jednání.
uSchémata: pravidla a normy, které uplatňují aktéři při reprodukci sociálního života
u(tj. structure = rules and resources)
u
u

četba
uTest 1/ Burke a Maltby – 5 bodů, min. 3 body
uTest 2/ Přečíst tři texty – přiklady  aplikace přístupu:
uTýrlová a Nepovedený panáček
uMiloš Havel
uAnimace v Gottwaldově
uTest – odpovědník na třetím semináři,  min. 4 body z 6
uProjekt – jedna z variant: film, osoba, profesní skupina (NE nutně Kudlov, empirický materiál může
být jiný; ale NUTNĚ metodologická inspirace zadanými texty + NUTNĚ podložit znalostí vybraného
empirického materiálu)

Harmonogram



Projekt
uSoučasný stav poznání v dané oblasti, bibliografie – 2 body (1 normostrana) uZákladní
charakteristika výzkumu, jeho cíle a
metodologie                                                                 - 6 bodů (2
normostrany) uČasová náročnost projektu – harmonogram řešení – 2 body(1 normostrana)
u

Bakalářské projekty
ubakalářskou práci je možné psát výhradně na téma, které je následně některým ze školitelů
oficiálně vypsáno a nabídnuto v rámci tzv. balíku témat. Témat bude přitom vypsáno právě tolik,
kolik bude budoucích diplomantů.
u1. FÁZE: Dobrovolný návrh svého vlastního tématu bakalářské práce: Pokud mají studenti představu o
možném projektu, který by rádi realizovali jako bakalářskou práci, mohou tento návrh vložit do
společné odevzdávárny, která bude otevřená od 15. prosince 2023 do 15. ledna 2024 v rámci předmětu
Paradigmata filmovědného výzkumu. Pokud kohokoli z potenciálních školitelů některé z navrhovaných
témat zaujme, nabídne jej v původní či modifikované podobě v rámci svého balíku témat.
uTermín: 15. prosince 2023 - 15. ledna 2024
u

u2. FÁZE: Oficiální vypsání balíků témat a měsíční prostor pro studentské konzultace návrhů na
jejich realizaci. Studenti mohou v rámci jednoho měsíce kontaktovat školitele témat, která jim
připadají nejatraktivnější – a soutěžit o ně formou konzultací. Pokud student školitele svým
projektovým návrhem či některou z jeho revizí definitivně přesvědčí, tento je v rámci tohoto měsíce
k tematickému balíku sám připíše jako definitivního řešitele. Rozhodnutí je čistě na straně
školitele, který má v rámci tohoto měsíce právo jakýkoli návrh odmítnout.
u
uTermín: 22. ledna 2024 - 23. února 2024
u

u3. FÁZE: Soutěž o neobsazené tematické balíky. Témata, k nimž školitel do 23. února 2024 nikoho
nepřipíše se dostávají do soutěže, kdy se studenti o témata ucházejí s projektovými návrhy řešení,
přičemž o každé volné téma mohou soutěžit maximálně dva návrhy, z nichž je školitel povinen si
jeden vybrat jako definitivní. Neúspěšný uchazeč musí do příštího kola soutěže připravit nový návrh
pro jiné téma. Kola prozatím vypisujeme čtyři, v případě potřeby budou připsána další.
uTermíny soutěžních kol:
u
u25. února v 17.00
u10. března v 17.00
u24. března v 17.00
u7. dubna v 17.00
u

PII náplň
u27.11.
uTest z obou textů
uDiskuze – Maltby, kulturní dějiny filmu; Burke – prosopografie
uKonkretizace: Týrlová a Nepovedený panáček; pole animovaného filmu
uDo materiálů: texty o Týrlové a poli animace
u(4.11. termín pro odevzdání námětů projektu – reakce – ano/ne, popř. krátká poznámka)
uDo 9.11. odevzdání návrhu projektu - ppt
u11.11. seminář – prezentace vybraných projektů, všichni připraveni na prezentaci, všichni
odevzdají ppt

Pokud najdou vhodné téma pro bc práci – konzultovat předem; jinak budou volit z nabídky
Odpovědníky k textům: nabídnu několik formulací – argumentů – jeden bude správný, bude odpovídat
Burkově argumentaci, ostatní ne
Burke: jde o obecné prvky, kladení otázek k výzkumu umělecké tvorby – nemůže to samozřejmě nahradit
detailní znalost filmověprodukčního prostředí, je to jen analogie – příklad uvidí na studii o
animace v Gottwaldově
Možnost i biografie jedince jako studie jednoho člena profesní komunity – pokud je dost znalostí o
profesní komunitě coby pozadí pro tuto biografii

uMattias Blom: Tracing Literary Careers
u- generace
u- uplatnění v jiných podpolích
u
u
u- předmět výzkumu: dějiny a struktura pole

uprvní  animované snímky vytvořili malíř, fotograf, lakýrník a příležitostná divadelní herečka
uPrvní tři české animované filmy natočil v letech 1920 a 1921 architekt, malíř a herec Ferdinand
Fiala,
udalší pak v roce 1923 fotograf a autor plakátů Antonín Frič.
uOd poloviny 20. let Karel Dodal a Hermína Týrlová (v letech 1928-1932 manželé) pracovali na
animovaných filmech („trikfilmech“) pro společnost Elekta-Journal, přičemž Dodal neměl jiné
formální vzdělání než nedokončené učení na lakýrníka. uIrena Rosnerová: krátce zkoušela kariéru
operní pěvkyně, pracovala jako úřednice nebo obchodvedoucí v kosmetické firmě, nejblíže k průpravě
pro animovanou filmovou tvorbu se dostala při studiu malby v Paříži u malíře Paula Peroffa.

uManželé Dodalovi, 1937: Fantaisie érotique - „Za účelem dosažení svého vznešeného cíle byl tento
film vytvořen bez jakékoli snahy o finanční zisk.“ V roce 1939 promítnuto v Muzeu moderního umění v
New Yorku. Pól „čistého umění“. uVe Zlíně začala animovaná produkce v polovině 30. let animovanou
sekvencí pro Baťovu reklamu na dětskou obuv Naše děti (1935) uTransformace symbolického kapitálu
z jiného pole: výtvarníci – často uznávaní malíři, ilustrátoři nebo výtvarníci – např. Jaroslav
Brychta u Inspirace; Kamil Lhoták; Josef Lada – Říkadla; Cyril Bouda – Hrnečku, vař!; Zdeněk Seydl
– Agitka, Neviditelní nepřátelé
uOdborné školství

uPosvěcení (existence posvěcujících institucí jako doklad existence autonomního pole):
uPrvní mezinárodní cenu pro zlínské studio získal snímek Karla Zemana Vánoční sen v roce 1946
v Cannes, přičemž toto ocenění nebylo specificky určené animovanému filmu
uNově ustavená aprobační komise ocenila Zemana a jeho spolupracovníka Václava Dobrovolného
zvláštním uznáním za filmové triky, tedy cenou ustavující hodnocení inovativnosti ve sféře řemeslné
kvality animované tvorby.
u

uVnější vlivy: okupace
uAFIT a Bratři v triku:
uStanislav Látal - otec byl učitel. V roce 1939 po maturitě začal studovat obor kreslení a
deskriptivní geometrie na VUT v Praze, ale po uzavření vysokých škol v roce 1939 nastoupil do
reklamního oddělení továrny Zora v Olomouci. V roce 1941 byl přijat do studia AFIT uEduard Hofman -
nastoupil do AFITu jako nedostudovaný vysokoškolák – student architektury a pozemního stavitelství.
Nejprve pracoval jako technický úředník v továrně na nábytek a v roce 1943 byl poté, co získal
potvrzení o zdravotní nezpůsobilosti pro práci v Říši, přijat jako malíř pozadí a návrhář dekorací
do AFITu

u78 aktérů
uMax. 35 studentů (Erasmus – Nathalie Anna Tomančáková)
u7 skupin po 4-5 studentech
u11-12 aktérů na skupinu
uTermín pro sdílení dílčích úkolů: pátek 4.11. včetně – skupinová excelová tabulka
uTermín pro odevzdání individuálních projektů: pátek 11.11. včetně; na základě dat všech skupin
uVytvořit skupiny po 5 studentech
uSpolečná rešerše: 30 bodů – kvalita rešerše, přesnost dat; textový soubor s komentářem ke každému
aktérovi – postup rešerše, problémy s daty
uProjekt: 20 bodů
uFinální projekt: 50 bodů
u

uZlín (posp.cz)
uPřihlášení: e-mail: read2@only.cz
u
uRozšířené vyhledávání | Národní filmový archiv (nfa.cz)
uNárodní digitální knihovna | Digitální knihovna Kramerius (ndk.cz)
uStudijní materiály:
uTabulky:
uExport z databáze
uStruktura požadovaných dat – vyplnit skupinově, odevzdat do 4.11.
uocenění pro zlínské/gottwaldovské animované filmy
uPublikace Jan Benda: Týrlová, Zeman a ti druzí. 2019
u

Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky



Ukončení
uTermín: 24.11.:
uvybrat si n základě knihy Jana Bendy Týrlová, Zeman a ti druzí skupinu tvůrců, najít nějaké
interpretační motivy (vzdělání, sociální vrstva a zázemí, příbuzenské vztahy…). Zpracovat za pomoci
dat v databázi filmového Zlína a vlastních rešerší
uVypracovat a odeslat mailem prezentaci (úkol 1) + tezi k prezentaci v délce 2 normostrany (úkol 2)
+ téma a stručnou anotaci zamýšleného závěrečného projektu
uTermín 26.11.:
uSetkání online v 16.00 – 10 min. prezentace k úkolům 1 a 2 a debata nad vybraným tématem projektu
uTermín podle zapsaného termínu zkoušky v IS:
uÚkol 3: během zkouškového do termínu zadaného v IS (přihlášení ke zkoušce): vypracovat projekt –
viz struktura níže (úkol 3)
uÚkol 1: 20 bodů
uÚkol 2: 20 bodů
uÚkol 3: 60 bodů
u

Projekt
uSoučasný stav poznání v dané oblasti, bibliografie - 25 bodů (3 normostrany) uZákladní
charakteristika výzkumu, jeho cíle a
metodologie                                                                 - 30 bodů (3
normostrany) uČasová náročnost projektu – harmonogram řešení – 5 bodů (1 normostrana)
u