Téma 7
Pohřební ceremoniál
Materiál 1
Pohřeb Jana ze Žerotína na Valašském Meziříčí v pamětech Ondřeje Sivého.
8. marti (1608) přivezen umrlý pán Jan z Žerotína z Niklšpurku do Meziříčí.
[…]
4. máje byl pohřeb pana Jana Vilíma z Žerotína v nedostavěném kostele mezřicském. Položen
do sklípku otce svého.
Zdroj:
Paměti Ondřeje Sivého. In: František Dostál (ed.): Valašské Meziříčí v pamětech třicetileté
války. Ostrava 1962, s. 116-117.
Materiál 2
Marek Bydžovský z Florentina: Pohřeb Václava Švihovského
Téhož léta 20. června v sobotu po svatém Vítu, umřel pan Václav Švihovský z Švihova na
Horažďovicích, otec svých poddaných. Pochován v středu na den sv. Jana Křtitele v klášteře
pod velikým oltářem vedle manželky své, paní Markéty, hraběnky z Kuknštejna, kteráž
umřela na den sv. Jakuba léta 1585.
Zdroj:
Josef Janáček (ed.): Marek Bydžovský z Florentina, Svět za tří českých králů. Výbor
z kronikářských zápisů o letech 1526-1596. Praha 1987, s. 202.
Materiál 3
Marek Bydžovský z Florentina: Pohřeb Viléma z Rožmberka
Téhož léta (1592) v pondělí po památce svatého Augustina, 31. dne srpna měsíc, pan Vilím
z Rožmberka, vladař rodu Rožmberského, rytíř zlatého rouna, Jeho Milosti císařské tejná rada
a nejvyšší purkrabě pražský, v domě svém na Hradě pražském mezi 17. a 18. hodinou život
svůj dokonal a v klášteře sv. Jiří zanechán, odkudž potom 26. dne října měsíce s velikou
slávou nešen byl dolův přes stupně, jimiž na zámek se chodí, a rynk malostranský do kláštera
sv. Tomáše, a to tím pořádkem: Předně šel velký houf dětí a jiných discipulův jezovitských,
za nimiž ihned šli poddaní páně v černém oděvu, po nich kantoři Jeho Milosti císařské a
dvořané jeho, za nimi mniši s kapitolou kostela pražského a jeden každý z nich v tom ve všem
počtu nesl svíčku zelené, červené nebo žluté barvy. Potom vedeni byli čtyři koni, velmi
nákladně aksamitem černým s erby páně ozdobeni, se čtyřmi praporci, z nichžto přední tři
měly na sobě erb anebo znamení domu rožmberského, z jedné strany muž v celém kyrysu na
koni s červenou růží, z druhé růže bílá v červeném poli, a to velmi pěkně vymalovaný, na
čtvrtém pak nic nebylo malováno. Za těmi šel, kterýž nesl vostruhy, za ním kterýž meč, a po
něm, který šturmhaub, a to vše bylo draze pozlacený. Za tím opět šel, kterýž nesl velmi pěkně
a draze krumplovaný erb jeho, a naposledy nešeno bylo zlaté rouno na aksamitovým
polštáříku černým. A tu teprva nešeno bylo mrtvé tělo páně od několika osob jak panského,
tak i rytířského stavu. Za nimiž šel pan Petr Vok z Rožmberka, bratr páně, pan Adam
z Hradce, nejvyšší kancléř království českého, pan Jiří Popel z Lobkovic, nejvyšší hofmistr
království českého, pan Jan z Valdštejna, nejvyšší komorník království českého, pan Jiří
z Martinic,. nejvyšší sudí zemský, a mezi nimi i přední dvořané Jeho Milosti císařské. Za
nimiž se valilo mnoho jiných pánův, rytířův, měšťanův, též i lidu obecního až do kláštera již
oznámeného, a tu kázání německé nad ním bylo.
Což když se dálo, velmi veliký a prudký vítr byl toho dne, předtím i potom, takže málo
dřívěji, nežli se ten pohřeb dál, hodiny slunečný, kteréž byl velmi oupravně dal spraviti,
vymalovati a postaviti slavné paměti Ferdinand císař léta 1562, zevnitž nad kaplou svatého
Vácslava, kdež soudný den zlatem vyrýsovaný se spatřuje, dolův na plac zámku spadly a v nic
obráceny sou, a když nešeno bylo to mrtvé tělo mimo kostel, srdce z zvonu, když zvonili,
vypadlo a v mříži železné, kteráž v okně jest, uvázlo, že na plac nevypadlo.
A tak ta ušlechtilá růže, kteráž svou vůní netoliko království české, ale i okolní země
naplňovala, popelem skropena téměř všecka uvadla.
Druhého dne, totiž 27. dne října, po vykonání v klášteře exekvií podle obyčeje jich, vezen byl
přes most pražský do Starého města, odtud novou branou přes Příkopy a Nové Město pražské
Vyšehradskou branou opět s nemalou slávou, neb mnozí na koních, mnozí na kotčích, mnozí i
pěšky v velikém houfu to mrtvé tělo provázeli. A odtud vezeno bylo do Českého Krumlova a
tam poctivě pochováno.
Zdroj:
Josef Janáček (ed.): Marek Bydžovský z Florentina, Svět za tří českých králů. Výbor
z kronikářských zápisů o letech 1526-1596. Praha 1987, s. 222-223.
Materiál 4
Václav Březan: Pohřeb Viléma z Rožmberka
Upadl v nemoc na Hradě pražským; hráti sobě dal na instrument; napil se proti přirození
svému vína. 27. augusti pan vladař byv na Hradě pražským v domu svým, v těžké nemoci
ležev, velmi přepadlý a takměř napoly mrtvý, poslal sobě pro svýho sekretáře Martina Šurera,
aby pánu na inštrument zahrál, chtěje tudy nějakého polehčení užíti. Ale tudy v nejmenším
nemoc a bolest svú "Ttrkročenr přivésti nemohl, nýbrž 30. augusti mezi jedenáctou a
dvanáctou hodinou polední zachtělo mu se vína, kteréhož požádal a napil se dvakrát, ježto
sice vína nikdy nepíjel.
Život dokonal; s ním proměnu bralo Království české. 31. augusti, jinak v pondělí po
čtrnácté neděli po sv. Trojici, též o polednách a týhož času jako předešlýho dne mezi
jedenáctou a dvanáctou hodinou, to jest právě ve čtyry mezcítma hodinách, napiv se potřetí
vína, život svůj v Pánu Bohu dokonal. Tu padl platný sloup Království českému, anobrž vší
Svaté říši, jakož hned proměny hrozné a dav lidí následovaly. Fatale illud in calendario M.
Danielis Adami,
[Tato osudová předzvěst je zapsána v Kalendáři historickém mistra Daniela Adama, strana
129]: »Zlověstná kometa svítila žlutavě sinavou září
nesouc zkázu a zmar pro lva i zhýralý Řím.
Třikrát tři, třikráte čtyři a třikrát pět přidáš-li k tomu,
poznáš, kdy skoná se svět, jiný zas nastane věk.«
Velice oželen a oplakán. Nenacházím, aby kterýho pána českýho kdy více lidé pobožní a
obecní dobré milující, tak dobře podjednou jako podobojí, jako tohoto pana Viléma z
Rožmberka, a zvláště když na ně těžkostšiiejedny přivalily se, srdečně oželeli a oplakali.
Tělo jeho v kostele ^v. Jj^_P^^^^£> sxequiae [pohřební slavnosti] mu strojeny až k sv.
Tomáši. Tělo mrtvé pana vladaře do kostelíku sv. Jiří hned naproti domu Rožmberskýmu
vneseno, tam od pánů dvořanů hlídáno, kdež kostel všecek po stranách i po zemi suknem
černým obestřín byl a svíčky paruňkovýho vosku bílýho ve dne i v noci hořely; a množství
mší konáno. Leželo tu až do 26. octobris, odkudž vyzdviženo a neseno tímto způsobem: 1.
nejprv šli pacholata jezuitská v drahným počtu; 2. potom koralistové Hradu pražskýho; 3. za
nimi Matky Boží bratrstvo a tovaryšstvo s zelenými [v]oskovanými svícemi; 4. potom
Bratrstvo Corporis Christi [Těla Kristova] s červenými svěcemi; 5. po nich katolické římské
kněžstvo u velikým počtu s žlutými svícemi, item mniši od sv. Tomáše, sv. Jakuba a z
Strahova; 6. po obou stranou podle nich chudí lidé a rožmberští poddaní, přes 200 osob, v
kápích s vindlichty s zavěšenými rožmberskými erby; 7. za kněžstvem rožmberští služebníci,
zemane a úředníci; 8. po nich císařští muzikanti; 9. za nimi kanovníci Hradu pražskýho
s žlutými svícemi; 10. po nich šel opat strahovský s svou ozdobou a korunou, se dvěma
levity jej následujícími; za ním i berla biskupská nesena; 11. za nimi čtyři praporci neb
korouhve a čtyři koňové, nejprve korouhev ursinovská z černýho damašku, na níž erb
rožmberský namalovaný byl, následovaly; 12. potom kůň oděný černým aksamitem s pěti
erby krumplovaným dílem; 13. za ním pěkný damaškový praporec s celým rožmberským
erbem; 14. po něm kůň oděný černým aksamitem a na něm pět celých erbů krumplovaným
dílem; 15. za tím nesena korouhev erbu hlavního domu rožmberskýho s koněm a jízdným
zbrojným na něm sedícím a okolo něho zlaté rouno z černýho damašku; 16. za kterýmž veden
kůň aksamitem přioděný, na kterým takovýchž pět hlavních erbů s koněm a zbrojným
jezdcem krumplovaným dílem přivěšeno bylo; 17. potom nesena byla smutková korouhev z
černýho duplovanýho tafatu, za níž veden kůň oděný černým suknem, ryšak bez erbu. — Ti,
kteříž korouhve nesli a koně vedli, všecko byli vzácní páni. Potom pan hrábě Šlik pozlacené
ostruhy nesl, pán z Valdštejna meč, pan Smiřický pozlacený helm, ozdobený červeným a
bílým peřím, pan Adam Gall Popel štít nesl, pán z Šternberka zlaté rouno na černým
aksamito vým polštáři. — 18. za nimi mrtvé tělo následovalo od několik a třicíti stavu
rytířskýho neseno, s aksamitovým dekem, na němž z stříbrohlavu kříž a šest rožmberských
erbů krumplovaných přivěšeno bylo; 19. podle něhož císařští drabanti a hartšíri šli; za
mrtvým tělem jíti ráčil pan Petr Vok z Rožmberka, páně bratr, jejž po stranách dva páni rytíři
vedli; 20. po něm nejvyšší pan kancléř, pan Adam z Hradce, v sesli nesen, a za ním pan Jan
hrabě z Serynu šel; 21. za nimi pan Hofman, dvorské komory prezident,30 a podle něho pan
Joachym Oldřich, syn pana kancléře nejvyššího, šel; 22. potom šli pan hrabě zFůrštenberku
a pan Oldřich Popel; všickni ti předepsaní páni v smutku šli; 23. dále následova lo
florentinské poselství, kterémuž po pravé ruce pan nejvyšší hofmistr Jiří z Lobkovic a po
levé pan Paul Sixt Trautson, dvorský maršálek, šli; 24. za nimi pan komorník nejvyšší a pan
sudí nejvyšší Království českého i jiní ouředníci a soudcové a páni zemští spolu s radami
císařskými; á po nich dvorská čeládka i jiní; 25. před fraucimorem někteří páni v smutku šli.
Paní vdova,34 vedena byvši ode dvou pánů, v smutku zahražena, s velikým kvílením a
umdléváním následovala^-^a-mž-}mýeh-někoEk-šlo-v smutku, též byvše od pánů vedeny.
Jiných do šedesáti bylo, kteréž po dvou i po třech spolu za nimi šly.
Při konduktu jeho hodiny s zídkou od kostela velikýho pražskýho vítr odtrhl, dolů shodil; u
sv. Tomáše to mrtvé tělo zanecháno. A takž ten kondukt od sv. Jiří přes Hrad pražský (kdež i
to znamenati sluší, že při tom veliký, hrozný, náramný vítr strhl se a zídku od slunečních
hodin od kostela velikýho na Hradě pražským odtrh[nu]v, dolů shodil, však neslyšel jsem,
aby koho urazila) po stupních dolů toho těla mrtvého na Malou Stranu do kostela sv. Tomáše
vykonán. Nad nímž tu jeden páter jezuitský kázání učinil, potom vigilia držána skrze opata
strahovskýho. Kostel byl všecken suknem pěkným obestřín a rožmberskými erby ozdoben
a veprostřed castrum doloris, hrob truchlivosti, s mnohými svíčkami [vjoskovými vyzdvižen,
při němž čtyrymezcítma velikých pgruňkových (ruky ztlouští) švec postaveno;' a na každým
oltáři bílé svíce [z] páluňkového [v]osku takovéhož čtyry stály. Veliký oltář černým
aksamitem obestřín a přikryt byl; na něm čtyři celí erbové krumplovaným dílem zavěšeni s
rounem zlatým okolo, vždy každý erb drževše dva nedvědi.
Průvod toho těla mrtvýho až na Krumlov. Následujícího 27. dne octobris jeden jezuita opět
latinskú oráči říkal a služba zádušní konala se skrze opata strahovskýho. Po vykonáni toho
mrtvé tělo o polednách z Prahy k Krumlovu Českýmu vezeno s 77 koňmi jízdných a 35 kočí
býlo TTSTejprv jě rejtarů, vždy tři a tři pospolu v jednom glídu, takměř všickni v smutcích.
Za nimi ty čtyry korouhve předjmenované, na koních nesené, a za každou jeden rejtar jel
a k tomu náležitýho koně vedl, kteříž jen tehdáž černým suknem odíni byli. Potom
následovalo tělo mrtvé, na voze vezeno, s aksamitovým příkrovem, přes nějž byl roztažen bílý
kříž a v voze táhlo šest koní, oděných černým suknem, při obou stranách šedše po padesáti
poddaných v smutku. Za mrtvým tělem jeti ráčil Jeho Milost pan Petr Vok z Rožmberka a s
ním pan hrabě z Firštenberku a pán z Hradce seděli. Za nimi dva vozy, na nichž čeští páni
seděli. Po nich devět jízdných stavu rytířskýho, po třech v řadu, v smutku jelo. Po nich paní
Rožmberská, vdova, s jiným fraucimorem jela. Vůz byl všecken vnitř i zevnitř smutkem
obtažený, jako i šest koní v něm. Za nimi jelo 31 kočí s pány, paními a služebníky.
Naposledy jeden vůz s zbožím, šestmi koňmi tažen.
V klášteře zanecháno v Krumlove; odtud provázíno do velikýho kostela; tu pohřbeno;
epitaphium [náhrobní kámen] jim vyzdviženo. Do Krumlova přijeli dne 3. novembris, vezše
tělo mrtvé do kláštera,40 kdež v kostele až do 10. dne decembris zanecháno. Kterýhožto dne
neseno od rytířstva s nemalým houfem knězi z panství a opatů vyšebrodskýho a
korunskýho do velikýho farního kostela. Orací latinská od jednoho jezuity říkána. Ofera
štědře dávána, postavivše z důchodu páně velikú mísu peněz na oltář. Na druhý den jeden
jezuita kázáni, nejvíce o růžích a genealogii ursinovské učinil; potom dal se v spravování
rozličných věr etc. A toho dne to tělo mrtvé pochováno. Nový hrob pánu v kůru kostela
krumlovskýho farního udělán a sklenut, kdež i prve tělo osvícené kněžny Anny Marie,
markrabíny z Báden, předešlé manželky páně, pohřeb jmělo. Mramorový hrob povýšený nad
ním udělán s tímto textem: »Guilielmus Ursinus, domus Rosenbengicae gubernator, aurei
velleris eques, D. D. Impp. Ferdinande I. et Maximiliano jik a consiliis nostroque Rudolpho
etiam ab arcanis, supremus Regni Bohemiae burgravius etc., Pragae pridiae Gal. Sept.
MDXCII, aetatis suae anno LVU, vita functus, cujus anima Deo vivat. [Vilém Ursinus,
vladař domu rožmberského, rytíř zlatého rouna, rada císařů Ferdinanda I. a Maxmiliána II.
i tajný rada Rudolfa II., nejvyšší purkrabí Českého království atd., zemřel v Praze 31. srpna
1592, v 57. roce svého věku. Jeho duše nechť žije v Bohu.] — Anna Maria, marchionissa
Badensis, comes in Sponhaim etc., Philiberti marchionis Badensis, comitis in Sponhaim,
[filia], ducis Bavariae Alberti sororis filia, Guilielmi Ursini Rosensis conjunx, obiit Trebonae
anno MDLXXXIII, die XXV. Aprilis. [Anna Maria, markrabína bádenská, hraběnka ve
Sponhaimu atd., dcera Filiberta, markraběte bádenského a hraběte ve Sponhaimu, neteř
bavorského vévody Albrechta, manželka Viléma Ursina z Rožmberka, zemřela v Třeboni 25.
dubnaléta 1583.]«
Pan Petr Vok dal panu bratru slavné epitaphium učiniti. Než epitaphium, kteréž v oltáři
velikým Jeho Milost pán, pan Petr Vok, až k klenutí nahoru vysoko od mramoru a gypsu etc.
panu bratru svýmu udělati dáti ráčil, do tří tisíc stálo. Však ještě co do vnitřka na mědi od
pěkných figur trejbování přijíti mělo, to ouřadu krumlovskýmu k dokonání odevzdáno.
Pan Vilém umřel na vodnatelnost. I to věděti sluší, že pán stonával na vodnatelnost a
souchotiny, totižto porušení a zvředovatilost plic.
Byl pán pobožný, spravedlivý, abstemius [abstinent], dobrý politicus, pokoje žádostivý,
nelakomý, ve všech ctnostích plný. A tak pán té svaté a slavné paměti, ač vycvičen byl v
náboženství římském od mladosti, kteréž s velikou srdečnou horlivostí, rozumně říkám,
mnoho pěkných žalmů, modliteb i zpověď každodenně provozoval, však evangelíků nikdy
netupil, nýbrž zároveň s druhými miloval i k ouřadům fedroval. I to výmluvná ho činilo, že
podobojí nepřijímal, poněvadž byl abstemius, totiž od přirození vína píti nemohl, při čemž od
nejedněch učených mužů zdání dobrého, kterak by ten při požívání Večeře Páně, kdož vína
nepije, zachovati se měl, vyhledával. Doktor Luther s jenenskými teology na tom se snesl, že
tomu, kdo by vína píti a koštovati naprosto nemohl, nejlepěji jest, od Večeře Páně se
zdržovati. Jiní z evangelických učitelů, nežli by sama suchá přední částka k požívání dána
býti měla, usoudili za dobré, aby se v tom vody položilo s krůpějí některous-fína. A tak pánu i
tudy příčina dala se, že při požívání jedné částky zůstal a p|řval. Při politických pak věcech
ničehož více nevyhledával nežli obecného ddpreho. I co se obzvláštních osob nesnází
dotýkalo, ty jako pokoje žádostivý pán před osobu švů srocoval a smlouval, nelituje v tom
práce ani nákladu. Item umění Úterních zvláštní fedrovník byl. Sumou byl pán všech ctností
plný, střídmý, mírný, pokojný, udatný, milosrdný a spravedlivý, umělý, rozumný, štědrý,
však s dobrým rozmyslem, hospodářský etc.
Stavěl rád a tím sobe zanechal památky; stavení tato vyzdvihl na Krumlově, v oboře
netolické, na Hradě pražským, na Třeboni, na Roudnici. A zvláštní libost jměl v stavění.
Pročež hrad Krumlov starý, nepořádný, úzký, tmavý a neveselý, takměř ve všech místech
rozšířil, přeformoval, v způsob veselý a prostranný vystavěti dal, takže kromě věže staré
podobenství starého nezůstalo. V dolejším pláce naskrze zgruntu krásné stavení a pořádně
dvoje klenutí, jedno na druhém, kdež zespod marštele a z druhé strany světnice, kuchyně a
špižírna jest, a nahoře k úřadům hradským příhodní pokojové vyzdviženi. Item na zámku
tudíž velmi ozdobný Hrádek a věž při tom okrouhlá, krásná a spanilá, jíž rovné tím způsobem
a položením v Čechách nenachází se. Item k Horní bráně v témž městě vystavěti dáti ráčil
zgruntu kolej jezuitskú ve čtyry úhly. Týž pán mezi všemi staveními v oboře netolické velmi
nákladné a krásné stavení, totiž vnitř u prostředku nový stok klenutý na bahně, což vše na
kolí stojí, a ve všech stranách bašty zevnitř, též-brémi~s-věží-a-pofcojepři-tem alozumenty^pro
své služebníky pořádně a nákladně, též i kostelík, postaviti dal. V Praze k
domu svýmu na zámku prostrannú zahradu s krásnými věžemi připojil. V Třeboni také díl
zámku vnitřního postaviti a zformovati dáti ráčil. Než co na Roudnici vystavěno nařízením
týhož pána, povědom nejsem.
Sit Deo laus! [Budiž Bohu chvála!] Jehož paměť v požehnání Páně na věky zůstávej! Amen.
Materiál 5.
Neoprávněné užití erbu na pohřbě Wildheimově
Prag, den 27ten Febr. 1744
Unsern.
Wit mögen Euch auf Euer - in Angelegenheit dass – von denen Wildtheimbischen Erben bey
Leichenbegangnus Ihres Seel. Vatters, sich angemasset haben, sillenden adelichen Wappens
und Praedicats, untern 13ten Octob. dess verlittenen 1743ten Jahrs erlassens anbring, hiemit
nicht Verhalten, wasmassen zwar in der declaratoria von 2ten April. 1681 ausgemessen, dass
keine sich eines Ihme von der Böhm. Hofcantzley nicht erthielt – noch durch Salbte
insinuirten – mithin nicht gebührenden Praedicats anmassen solle.
Nachdeme aber in praesenti C. Eurer Salbt eigenen geständens – nach, die Wildheimische
Erben nicht nur mit einem durchobergen. Kö- Bö- Hofcantzey überkommenen (obschon nicht
publicierten Nobilitations-Diplomate, würkl. von s. seynd., sondern auch dasselbe f¨úr
ordentl. produciren lassen. Alss finden Wir nicht, dass in Wildtheimbische Interessante, einige
notus zumachen wären, wodurch Ihr Euch wie zurichten wissen werdet.
Kö. Richter zu Leutmeritz J. Wokaun.
Antonius Groban (?) den 5. Marty 1744.
Zdroj:
SÚA Praha, Stará manipulace, sign. W 364/1.