Harmonie – Chromatika
Doplnění diatonické harmonie chromatikou přináší do tóniny další napětí, vytváří tzv. umělé citlivé
tóny, které volají po rozvedení. Chromatika neporušuje tóninu, ale zdůrazňuje její vazby.
Do chromatické harmonie řadíme:
- Mimotonální dominanty – nedoškálné akordy tvořící vůči některému doškálnému durovému nebo
mollovému akordu tóniny spoj dočasné „dominanty“ s tónikou.
- Akordy chromatické terciové příbuznosti – nedoškálné akordy přebírající tónorod akordů hlavních
vzdálených o tercii (chromaticky terciově příbuzných)
- Akordy se třemi citlivými tóny – nedoškálné akordy na druhém a sedmém stupni - frygický a
lydický kvintakord, a jejich obraty - neapolský a lydický sextakord
- Alterované akordy – akordy změněné alterací (zvýšením či snížením) určitých tónů, jejich součástí
je interval zm.3, který se v obratech mění na zv.6. K alteraci užíváme především hlavních
septakordů, alterovány mohou být i jako akordy mimotonální.
Mimotonální dominanty
Pod termín dominanta v širším slova smyslu lze zahrnout více různých akordů. V užším slova
smyslu je tím myšlen akord na pátém stupni, a to jak kvintakord, tak septakord a nónový akord. V
druhém významu sem lze řadit spodní dominantu, tedy subdominantu a také septakord S+7
jako její
rozšíření a konečně pak kombinovanou dominantu se subdominantou, tedy septakord VII stupně
DS7
. Napětí těchto „dominant“ směrem k obratům tónického kvintakordu je uvolňováno rozvodem
(dominantním, subdominantním a kombinovaným).
Pokud některou z těchto dominant (S, D, D7
, D9
, S+7
, DS7
) postavíme před jiný stupeň než tóniku
(lze je vložit před kterýkoli durový nebo mollový akord), vzniká tzv. mimotonální dominanta. Jde
tedy o dominantu před tonálními akordy přebírajícími na okamžik funkci dočasné tóniky (K.
Janeček ji nazývá místotónika). Mimotonální dominanty jsou rovněž někdy nazývány vložené
dominanty, protože se vkládají do jinak probíhajícího tonálního rámce. To, že jsou vypůjčeny z jiné
tóniny, naznačujeme jejich funkčním značením odpovídajícím dočasné tónině a ohraničené
závorkou, následující rozvodný akord (dočasná tónika) si ponechává funkční značku původní.
Nejběžnějším případem jsou mimotonální dominanty ve formě čtyřzvuků (D7
, S+7
, DS7
– ten
nejčastěji ve formě zmenšeně zmenšeného septakordu), rozváděny jsou podle pravidel tak, jak jsme
je poznali v kapitole základních septakordů. Nejméně užívaný je mimotonální subdominantní
kvintakord, pokud se užívá, pak velmi často ve dvojici s dominantním kvintakordem či
septakordem (SD)T.
Nástup mimotonálních dominant je často řešen chromatickým zvýšením či snížením doškálných
tónů, tyto postupy musíme vždy zachovat v rámci daného hlasu (téhož hlasu).
Při nedodržení tohoto požadavku vzniká zakázaný postup, který nazýváme harmonická příčnost.
Ta nesmí nastat ani při nástupu mimotonální dominanty ani při jejím rozvádění (její vytvoření hrozí,
je-li rozvodným akordem septakord).
Harmonizace tónů melodie mimotonálními dominantami – mimotonálními dominantami
harmonizujeme nahodile zvýšené nebo snížené tóny:
Chromaticky zvýšený tón – považujeme jej za tercii mimotonální D nebo primu DS7
(zmenšeného
či zmenšeně malého).
Chromaticky snížený tón – považujeme jej za tercii mimotonální moll S, septimu zmenšeného
DS7
, nebo septimu mimotonální D, je-li vložena před subdominantu
Potřebujeme-li rozhodnout, zda je nějaký akord mimotonálním akordem, orientujeme se podle
postupu fundamentálního basu (základní tóny vybraného akordu a akordu následujícího,
rozvodného). Pokud jejich vztah odpovídá vztahu klesající dominanty (D, D7
, D9
), klesající čisté
kvarty (S) a velké sekundy (S+7
) nebo stoupající malé sekundy (DS7
), jedná se o některý z
mimotonálních akordů.
Sled mimotonálních dominant: Jedná se o zřetězení více mimotonálních dominantních
septakordů v kvintovém poměru za sebou.
Typické znaky: Citlivý tón jedné dominanty klesá k septimě následující dominanty, střídají se vždy
akord úplný a neúplný, dva stejné hlasy vždy sestupují v paralelních tritónových odstupech.
Možné varianty sledu mimotonálních dominant: D7
-D7
, D7
-D4/3
, D6/5
-D2
, DS7
-DS4/3
, D9
-D7
Sled mimotonálních subdominant: Jedná se o zřetězení mimotonálních akordů S+
.
Typické znaky: Klesající citlivý tón jedné (S+
) stoupá k přidané spodní septimě následující (S+
). V
praxi se příliš neužívá.
Možné varianty sledu mimotonálních dominant: S+7
- S+4/3
Zadání číslovaný bas:
Akordy chromatické terciové příbuznosti
Akordy chromatické terciové příbuznosti jsou mimotonální akordy se základními tóny
vzdálenými terciově od hlavních kvintakordů tóniny. Získávají stejný tónorod jako tyto akordy,
tato změna je uvedena v číslovaném basu příslušnou posuvkou, jinak se funkční značení akordů
nemění.
Tyto akordy spojujeme s akordy doškálnými vzdálenými o sekundu nebo tercii. Pozor je třeba dát
na spoje akordů vzdálených vůči sobě v basu o půltón, zvýšený terciový tón akordu chromatické
terciové příbuznosti se stává umělým citlivým tónem, je tedy nutné postupovat při tvorbě vrchních
hlasů podle pravidla klamného spoje, př. spoj III# S.
Také akordy chromatické terciové příbuznosti mohou být nejen kvintakordy, ale i septakordy. Mají
za úkol obohacovat harmonickou hudební řeč.
O významu terciově vzdálených akordů (mediant) u nás pojednával Jaroslav Volek, který
navrhoval považovat medianty za samostatnou harmonickou funkci, podobně jako Karel Janeček
mluví o funkcích frygického a lydického akordu.
Řešení: