HV_628 Proměny sonátové
formy 18.–20. století
Joseph Haydn
Joseph Haydn (1732 – 1809)
• Otec smyčcového kvartetu, sonátové formy a vídeňského klasicismu
• Haydn v koncepci sonátové formy pokračoval tam, kde skončil CPE Bach
• V osobě Haydna (a WAM) vidíme model pro sonátovou formu
• Zároveň oba dva ale také vnímáme jako zdroj nového pojetí sonátové formy
• Ze strukturálního hlediska pomohl sonátovou formu nejvíce zavést právě Haydn
= pomohl vytvořit především provedení se vším, co obnáší = konec expozice,
navázání provedení na reprízu ap.
Raný Haydn
• Haydnova raná díla se kryjí s vrcholnými díly CPEB
• Jenže CPE byl už matador a mohl si leccos dovolit
• Haydn teprve začínal a formu (budoucích sonátových) cyklů chápal VELMI tradičně
• = tradičně po vzoru D. Scarlattiho a Sammartiniho
• Tzn., že raný Haydn v sobě nesl ještě velmi silný pozůstatek pozdního baroka
• To můžeme vidět ve smyčcovém kvartetu č. 1 op. 1 z roku 1757 (1762)
• V klavírní sonátě D dur č. 16 (Partitě!) z 60. let, ve které se však již velmi inspiruje
CPEB a můžeme v ní nalézt téměř finální podobu sonátové formy
• Ovšem tematicky ještě ne zcela autonomní
• Symfonie č. 1 z roku 1759
• Klavírní trio g moll z roku 1766
Haydn in the 70s
• Symfonie č. 44 (1772)
• Smyčcový kvartet A dur op. 20 č. 6 (1772)
• Klavírní sonáta č. 33 b moll (1775)
• Symfonie č. 69 (1776)
Smyčcové kvartety op. 33 (1781)
• Přelomové dílo, ve kterém JH uceleně představil a uplatnil principy pro
sonátovou formu
• JH údajně: „Tyto kvartety jsou zkomponovány na zcela nových základech
• Smyčcový kvartet op. 33 č. 1, h moll (noty)
Vrcholný a pozdní Haydn
• Ne vždy se ale musí v Haydnových sonátových cyklech objevovat věta v
sonátové formě, případně i samotný klasický sonátový cyklus:
• Klavírní sonáta D dur, Hob.XVI:42 (1784)
• SF dále u Haydna:
• Klavírní trio č. 29, G dur (1790)
• Symfonie č. 104 (1795)
• Klavírní sonáta D dur, Hob. XVI:51 (1795)
• Die Jahreszeiten (1799–1801)