Neumann, Věroslav, skladatel a hudební pedagog, narozen 27. 5. 1931, Citoliby u Loun, zemřel 21.
11. 2006, Praha.


Počátky jeho vzdělání byly komplikovány politickou situací protektorátu, kdy měl potíže se dostat
na gymnázium kvůli židovskému původu jeho otce a byl označen jako politicky podezřelý. Nakonecv
vystudoval Státní gymnázium v Praze a odmaturoval v roce 1950. Během studia na gymnáziu se soukromě
učil hře na klavír u Františka Maxiána (1945 – 1950). Poté započal studium na Akademii múzických
umění, kde se učil kompozici u Jaroslava Řídkého. Už během studia pracoval jako sbormistr souboru
Stanislava Kostky Neumanna do roku 1952. Od roku 1952 působil jako dirigent a později umělecký
vedoucí u Uměleckého souboru ministerstva vnitra. Dále byl také sbormistrem Vysokoškolského souboru
Zdeňka Nejedlého a taktéž sboru ČKD Staliningrad do roku 1958. Taktéž působil v Českém hudebním
fondu Praha, kde byl vedoucím propagace. V té době ho proslavily především jeho mládežnické a
vojenské písně, které psal už od roku 1952. Za tuto tvorby byl oceněn 3. cenou a laureátem 5.
světového festivalu mládeže a studentů ve Varšavě v roce 1955 a též se mu dostalo čestného uznání v
jubielní souteži roku 1960 za kompozici Hornická balada a písně Stará basa a Zpíváme klukům. Od
roku 1962 byl také tvůrčím tajemníkem Svazu československých skladatelů a byl později povýšen na
vedoucího tajemníka. V době Pražského jara byl zvolen jeho předsedou. Během roku 1968 jako vedoucí
tajemník Svazu československých skladatelů pracoval v Koordinačním výboru uměleckých svazů, který
vydal provolání proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V důsledku toho byl zapsán
do tajného seznamu takzvaných pravicových oportunistů, který vydal Ústřední výbor Komunistické
strany Československa. Posléze ministerstvo kultury vydalo zákaz provozování jeho skladeb v médiích
a stejně tak na koncertech a nebylo mu ani umožněno svoje kompozice veřejně vydávat. V důsledku
toho ztratil kontakt s mnoha interprety a ostatními skladately. Přispíval také do časopisu Hudební
rozhledy v letech 1961 – 1963). Od roku 1969 byl učitelem na Lidové škole umění v Praze kde působil
až do roku roku 1991. Vyučoval tam hudební teorii, skladbu a aranžování. V roce 1991 se stal
ředitelem Pražské konzervatoře. Mezi jeho významné žáky patřili Aleš Sigmund, Jaroslav Uhlíř a
Vladimír Tichý. V roce 2004 skončil ve funkci ředitele Pražské konzervatoře a na jeho místo
nastoupil Pavel Trojan.



DÍLO:

Hudba pro violu a klavír.

Pět kusů pro dvoje housle

Podobizny muže pro housle a klavír

Symfonické tance pro velky symfonický orchestr

České poémy

Malá konverzace


Literatura:

I. Lexika

ČSHS.

I. Ostatní

Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).

https://web.archive.org/web/20110813083255/http://www.musica.cz/skladatele/neumann-veroslav.html

https://www.windrep.org/Veroslav_Neumann



Vojtěch Čapek