Ukázka č. 2.8 Přehled tropů a figur (výběr) Název Charakteristika 2.4.1 Tropy Metafora (řec.metafora, lat. translatio = přenesení). Metafora je obrat, který přenáší název a význam na předmět jiný tím, že věc (předmět, myšlenku) vyjadřuje oklikou prostřednictvím jiné představy na základě podobnosti, např.: „stříbro hlavy“. Perzonifikace Je druhem metafory, je to obrat vznikající přisouzením činnosti nebo vlastnosti bytostí živých předmětům neživým, tedy jestli je oživujeme nebo oduševňujeme. Např.: věčnost hovoří k současnosti, slunce krvácí apod. Alegorie Z řečtiny allégoria – jinotaj, allégorein – jinak mluviti – je druhem metafory, který napodobuje, přibližuje skutečný děj, skutečnost prostřednictvím obrazného děje. Např. Kristův výrok, že „tento chrám ve třech dnech opět zbuduji“, čímž měl na mysli svoje vzkříšení třetího dne od smrti. Synekdocha Z řec. synekdoché = vzájemnost pojmů – je tropus, který zaměňuje slova na základě jejich vnější spojitosti, když např. část zastupuje celek (pars pro toto: otcovská střecha), nebo naopak (totum pro parte: obloha se třpytila). Hyperbola Řecky hyberbolé = nadsázka – v literární teorii stylový prostředek záměrně, a tedy vědomě zveličující a nadsazující (až přehánějící) reálnou skutečnost za účelem emocionálního, nebo významového zvýraznění některého z jejích rysů. Např.: Kéž bych měl tisíc jazyků; Nepohneš se ani o píď; Sto roků v šachtě žil; Říkal jsem ti to snad tisíckrát, apod. Litotes Litotés = zjemnění – opak hyperboly, prostředek zjemňující poměr množství dvěma zápory. Např.: Aj ty Betléme, nikoli nejsi nejmenší mezi městy judskými; Nemohu nevzpomenout apod. Metonymie Řecky metónymia, lat. denominatio = přejmenování). Metonymie je tropus spočívající v přenosu označení na jiný objekt na základě vnitřní souvislosti, nikoliv však vnější podobnosti (to je metafora) Např.: Bílá hora (=bitva na Bílé hoře), vypil pět plzní; snědl celý talíř apod. Metonymického původu je řada dnes běžně používaných slov cizího původu. Např. talent – původně v Řecku jednotka váhy měny nebo zlata, banka – původně lavice (dodnes v němčině), na které půjčovatelé peněz a penězoměnci měli položeny a vystaveny peníze. Význam přešel na peněžní ústavy – banky – jako na instituce. Eufemismus Řecky eufémismos = krasořeč, staročesky-lepomluv – je slovní obrat nahrazující původní, nepříjemný, drsný význam slova významem mírnějším, emocionálně a společensky přijatelnějším, aniž by se ztrácel jeho původní význam. Např.: zesnul- zemřel; již na něm roste trávníček – je v hrobě; byl na cestě do říše chladu a stínu – umíral; podnikatelka v oblasti erotických služeb – prostitutka, kurva. Ironie Řecky eiróneia = úsměšek – druh eufemismu spočívající v záměrné záměně slov s pravým významem za slova značící pravý opak. Je to prostředek k vyjádření nevole, rozhořčení, výsměchu pošetilosti nebo zvrácenosti (perverzi). Např.: To je pěkný ptáček! To je krásný pořádek! Stupňovaný a ostrý úsměšek se nazývá sarkasmus (z řec. sarkadzó = rozsekávati). Název Charakteristika Perifráze Řecky perifrasis = opis – druh eufemismu vyjadřující několika slovy to, co lze vyjádřit stručněji; nahrazuje původní význam výrazem značícím pouze některý ze znaků (částí) celku (pars pro toto). Např.: Už ho hlava nebolí (zemřel); Již na něm roste trávníček apod. 2.4.2 Figury 2.4.2.1 Figury, jejichž základem je zvuková totožnost (stejnozvuk). Paronomasie Stylistická figura spočívající v hromadění slov se stejně znějící zvukovou skupinou. Např.: Slavme slavně slávu Slávů slavných; pravda pravdoucí Onomatopoie (zvukomalba) Je figura využívající zvukové stránky slova k vystižení zvuku slovem. A na okénko, ťuk, ťuk, ťuk, a tu na dveře buch, buch, buch! Vyvalily se vlny zdola, roztáhly se v širá kola; a na topole podle skal zelený mužík zatleskal (válení a víření vody) 2.4.2.2 Figury vzniklé opakováním téhož slova. Epizeuxis (zdvojení) Figura vznikající opakováním slova v téže větě dvakrát po sobě. Toto zdvojení slov vyvolává a zvyšuje náladu. Koulelo se koulelo červené jablíčko Stojí, stojí skála v hlubokém lese; Tak zvolna, tak smutně, tak sám a sám Anafora Figura vzniklá opakováním týchž slov na počátku dvou nebo několika veršů. Zpravidla bývá spojena s mluvnickým paralelismem, tj. stejným složením vět v obou nebo několika verších. Pěna prýská z úst mládcům, bitcům pěna prýská od dobrých koní. Epifora Figura vzniklá na základě téhož principu, pouze opakovaná slova se nacházejí na konci veršů. Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Palilogie (též epanastrofa) Figura vzniklá opakováním týchž slov na konci jednoho a na začátku druhého verše – opak anafory. .... a milého druha vojna odjala, vojna odjala a krajina dálná. 2.4.2.3 Figury vzniklé hromaděním souznačných výrazů. Pleonasmus Řecky pleonasmós – nadbytek – figura vzniklá působivým nahromaděním souznačných (významově stejných) slov za účelem zřetelnějšího objasnění. Je to mnohomluvné a mnohoslovné vyjadřování. Např.: infantilní děcko, religiózně náboženský, původní originál Tautologie Figura vznikající nadbytečným zdvojením téhož významu různými slovy. Mluv a nemlč! Zemřel bez syna a mužského potomka; Buď bude zítra pršet, nebo zítra pršet nebude, apod. Hendiadys Figura vyjadřující jeden obsah dvěma souřadnými výrazy svázanými spojkou. …. sliboval hory doly; dnes a denně; prach a popel, strach a hrůza apod. Zasypali ho věnci a kvítím 2.4.2.4 Figury zdůrazňující protiklad a opak Antitheton (kontrast,protiklad) Figura vznikající postavením dvou slov opačného významu do protikladu, záměrné spojení protikladných myšlenek. Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal Oxymoron (vtipný protimluv) Figura spojující slova jejichž význam se navzájem vylučuje za účelem získání významu nového. ohlušující ticho, volní nevolníci; živá mrtvola; nenápadná výstřednost apod. Zbortěné harfy tón, ztrhané struny zvuk; Zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit Haněti chválou, chváliti hanou