ISKM12
Organizace znalostí
29. 9. 2023: Epistemiologické a sémiotické otázky OZ II
KISK FF MU, podzim 2023
Mgr. Josef Schwarz
126172@mail.muni.cz

Ontologie
¢Část filozofie, která se ptá po povaze jsoucna (bytí). Představy o tom, co bytí je, jaká je jeho
povaha a struktura, determinují i existenci a povahu pojmů, o kterých je vůbec možno myslet.
lJsme uzavřeni v jeskyni a skutečný svět je nám nedostupný? (Platon)
lNeexistuje nic jiného než naše já a svět je pouze jeho extenzí? (L. Klíma: Svět jako vědomí a nic)
lJsme pouze členy společenské třídy, která předurčuje naši existenci? (K. Marx)
¢

Epistemologie
(též gnozeologie, noetika, teorie poznání)
¢Nauka o lidském poznání, jeho předpokladech, charakteru, procesech a výsledcích. Různé teorie
předkládají velmi odlišné, často protikladné teorie poznání, které bezprostředně ovlivňují to, jak
chápeme a pracujeme s pojmy.

Epistemologie
¢Připomeňme tradiční středověký spor realismus versus nominalismus.
lRealisté tvrdili, že obecniny, obecné pojmy (např. „člověk“, „zvíře“, „chléb“) skutečně existují.
lNominalisté oponovali, že reálné jsou jen jednotliviny (ten konkrétní člověk, chléb, to konkrétní
zvíře).
¢Kompromisním stanoviskem mezi těmito dvěma krajnosti (spor se v různých podobách táhne dodnes) je
konceptualismus – obecniny neexistují, ale obecné pojmy potřebujeme, abychom mohli poznávat svět a
toto poznání organizovat.

Epistemologie
¢Vybrané epistemologické teorie:
lracionalismus (priorita rozumu, navazuje na středověký realismus)
lempirismus (co nebylo ve smyslech, není v rozumu, tedy priorita světa, navazují na nominalismus)
lteorie odrazu (lidský rozum pasivní a realita se do něj pouze „otiskuje“)
lkonstruktivismus (realita není fakt, ale je neustále vytvářena v procesu sociální komunikace,
poznání spočívá v poznání těchto konstruktů)
ltranscendentální idealismus (zkoumá předpoklady poznání; I. Kant)
lfenomenologie (zkoumá jevovou stránku věcí, jak se člověku objevují ve vlastním vědomí)
lskepticismus, agnosticismus, nihilismus (teorie odkazující na relativnost lidského poznání,
nemožnost jej formalizovat a dokázat)

Teleologie
¢Charakter a strukturu pojmů (a potažmo tedy nástrojů organizace znalostí – klasifikací, řízených
slovníků apod.) předurčuje i účel (smysl) lidského jednání, tj. zaměření k nějakému cíli.

Lidské poznání z hlediska kognitivní vědy
¢(Podle Lakoff, George; Johnson, Mark. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002.)
¢Tradiční objektivistické a subjektivistické teorie poznání mají své limity, kognitivní věda proto
přišla s kompromisem: experiencialismem, tj. s  přístupem založeným na zkušenostní syntéze vnějšího
světa a vnitřní mysli subjektu. Pracuje se tu s relativní objektivitou, určenou pojmovým a
hodnotovým systémem, a zkušenostními gestalty, tedy celky, které umožňují předporozumění pojmům a
jejich zařazení do poznatkového systému. Důležitým objevem kognitivní vědy bylo zjištění, že lidská
mysl, myšlení, pojmy jsou z velké části založeny na metaforách.

Lidské poznání z hlediska kognitivní vědy - metafora
¢(Podle Lakoff, George; Johnson, Mark. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002.)
¢Lidské myšlení je prostoupeno metaforami. Např. argumentace je metaforou války („obhajujeme“
názor, „napadáme slabinu“ názorového protivníka atd.).
¢Více či méně zastřenými nebo uvědomovanými metaforami jsou i jednotlivé pojmy – např. „okamžik“,
tedy taková chvíle, která trvá tak dlouho, než mžikne oko (z něm. Augenblick), „inspirace“, tedy
„vdechnutí“ (in spero, z lat.)
¢Metafory nejsou záležitostí pouze běžného jazyka, ale i vědecké komunikace, většina jevů je
(neuvědoměle) popisována prostřednictvím metafor, které de facto nic neznamenají a pouze odkazují
na jiné pojmy.
¢Otázka pak zní: poznáváme něco přímo, nemetaforicky? Ano, jde o bezprostřední fyzickou orientaci
ve světě a naši fyzickou zkušenost, ze které pramení základní, neodvozené pojmy, užívané pak k
tvorbě dalším metafor – např. „nahoře“ je metaforou pro „šťastný“, „dole“ pro „smutný“ (např.
„skleslost“) apod.

Lidské poznání z hlediska kognitivní vědy - metafora
¢(Podle Lakoff, George; Johnson, Mark. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002.)
¢Základní typy metafor
lPojem je strukturován na základě jiného pojmu
lOrientační metafory, které vycházejí z naší fyzické zkušeností (např. metafora hory jako člověka:
temeno, úbočí, úpatí hory, „pokořit“, „dobýt“ horu ve smyslu stanout na jejím vrcholu)
lOntologické metafory (zkušenost s konkrétními entitami zakládá „porozumění“ obecným jevům – např.
„inflace“)
•Specifickým případem ontologických metafor jsou metafory nádoby, např. student se ponořil do
studia.
¢Pomocí metafor jsou často strukturovány celé pojmové okruhy, např. metafora teorie jako stavby
(„základy“, „budování oboru“ apod.)
¢Tento přístup kognitivní vědy (resp. psychologie) má zcela konkrétní dopady i na práci s pojmy v
rámci organizace znalostí, vytváření systémů pro organizaci znalostí, jejich strukturu, vztahy mezi
pojmy atd.

Smysl, složky a východiska KO
•
•
Předmět organizace znalostí:
A. Informace (např.: <1. března 2019 byl pátek>)
B. Myšlenka / Sdělení / Výrok (informace A vyjádřená např. v podobě: „1. března 2019 byl pátek“)
C. Dokument / Informační objekt / Informační zdroj (sdělení B je zachyceno např. v článku)
D. Médium / Platforma (článek C je realizován např. v tištěné podobě)

Smysl, složky a východiska KO
•
•
Základní složky organizace znalostí:
1.(Přirozený) jazyk (lingvistika, sémiotika)
2.Principy / Pravidla (kategorizace/klasifikace, analýza, fazety, definice, řazení aj.)
3.Struktura (formáty, vztahy aj.)
4.Nástroje (selekční jazyky, sémantické sítě, ontologie, značkovací jazyky aj.)
5.Činnosti (obsahová analýza, indexace, klasifikace, shlukování aj.)
6.Technologie (klasické/tištěné, elektronické/digitální)
7.Subjekty (producent informace, zpracovatel inf., recipient inf.)
8.Kontexty (sociální, kulturní, ekonomické prostředí)

Hlediska KO
(HJØ08)
1.Tradiční přístupy
2.Manažerské přístupy
3.Fazetová analýza
4.Počítačově orientované přístupy
5.Bibliometrie
6.Uživatelsky a kognitivisticky orientované přístupy
7.Doménová analýza

1. Tradiční přístupy
¢Základní charakteristika
lEnumerace
lVědecké disciplíny
lPozitivistický pohled na svět
lBez specifické klasifikační metodologie a teorie
lNároky na předmětnou znalost
¢

1. Tradiční přístupy
¢Principy
lŘízený slovník
lCh. A. Cutter – princip specifičnosti (1876)
lE. W. Hulme – princip literární základny (1911)
lPrincip řazení od obecného ke specifickému
l
¢

1. Tradiční přístupy
¢Příklady:
lDDT – manažerský přístup
lLCC – klasifikace (nejen) pro jednu knihovnu
lMDT – sirotek jednoho velikášství
lBC (Bliss 1) – snaha vystihnout řád přírody a vědy
¢

2. Manažerské přístupy
¢Základní charakteristika
lDůraz na praktickou použitelnost, pragmatismus
lSnaha o standardizaci pořádání
lInstitucionální orientace

2. Manažerské přístupy
¢Příklad
lDDT

3. Fazetová analýza
¢Základní charakteristika
lVýchodiska v logice, formální pojmová analýza
lAnalyticko-syntetický přístup
lExplicitní pravidla (metodologie)

3. Fazetová analýza
¢Příklady
lDvojtečková klasifikace (S. R. Ranganathan - PMEST)
lClassification Research Group 1952-1968

4. Počítačově orientované přístupy
¢Základní charakteristika
lAlgoritmizovatelné postupy
lAutomatické nebo poloautomatické zpracování textu (přirozeného jazyka)
•Předpoklad: téma dokumentu je určeno jím samým a lze jej objektivně zjistit
lEmpirické testování na základě měr úplnosti a přesnosti
lNestrukturované vyhledávání
lTransformace dotazu do množiny dokumentů

4. Počítačově orientované přístupy
¢Cranfield I (1957-1962)
lUnitermy (82,0 %)
lPředmětová hesla (81,5 %)
lMDT (75,6 %)
lFazetové klasifikace (73,8 %)

5. Bibliometrie
¢Základní charakteristika
lCitační vazby
l„Sociální“ forma organizace znalostí
l

5. Bibliometrie
¢Výhody
lCitují odborníci
lHloubka „indexace“ je dána počtem citací
lDynamická forma reprezentace znalostí
lKontextová interpretace
l

5. Bibliometrie
¢Nevýhody
lVztah mezi citací a jejím obsahem je nejasný
lNeexistuje logická struktura a soustavná klasifikace
lOmezení na (převážně) vědecké články
l

6. Uživatelsky a kognitivisticky orientované přístupy
¢Základní charakteristika
lInformace o uživatelích nebo od uživatelů (uživatelské průzkumy)
lUživatel jako konečný cíl informačního procesu
lAktivní role uživatelů v organizaci znalostí - „samoorganizace“ (folksonomie)

7. Doménová analýza
¢Základní charakteristika
lMetateoretický nástroj
lOntologická, epistemologická a sociologická východiska
lDoménově chápaná organizace znalostí
lDiskurzní komunity
lZohlednění potřeb dané skupiny uživatelů nebo účelu pořádání
lKlasifikace dokumentů není objektivní nebo neutrální (univerzální)

7. Doménová analýza
¢Teoretické předpoklady
1.Klasifikace je pořádání entit na základě určitých vlastností
2.Vlastnosti těchto entit nejsou dané, ale určené pomocí jejich popisu a předporozuměním těmto
entitám; popisem nelze vyčerpat všechny vlastnosti entity
3.Reprezentace (popis) entity je daná vlastnostmi entity i subjektem, který tento popis provádí;
reprezentace entity je více či méně ovlivněná účelem popisu a teoretickými východisky
4.Výběr vlastností entity, určené pro klasifikaci, musí zohlednit účel klasifikace; neexistuje
žádný univerzálně platný výběr vlastností entity pro klasifikaci
l

7. Doménová analýza
¢Teoretické předpoklady
5.Předpoklad, že existují objektivní kritéria pro klasifikaci, lze označit jako pozitivismus (popř.
empirismus), předpoklad, že klasifikace jsou účelové, jako pragmatismus
6.Různé obory (domény) mohou používat různé popisy a klasifikaci entity na základě jejich
specifických potřeb. Kritéria pro klasifikaci entit jsou proto doménově předurčena.
7.V každém oboru (doméně) existují specifické teorie, přístupy, zájmy a paradigmata, která
ovlivňují způsob, jakým jsou entity popisovány a klasifikovány
8.Jakákoliv klasifikace je vždy výsledkem určitého pohledu nebo přístup k entitám, které jsou
klasifikovány
l

7. Doménová analýza
¢Teoretické předpoklady
9.Dokumenty, které mají být klasifikovány, jsou vždy více či méně průnikem různých domén a různých
přístupů, teorií nebo pohledů. Tyto přístupy mohou být v dokumentu vyjádřeny explicitně nebo patrné
pouze implicitně (v takovém případě je lze určit další analýzou).
10.Klasifikaci, která nezohledňuje různé účely a přístupy, vyjádřené v dokumentech, je možné
označit jako pozitivistickou. Kritéria pro klasifikaci by měla vycházet z porozumění specifickým
cílům, hodnotám a zájmům dané domény. Nelze je stanovit předem, ale pouze na základě
kvalifikovaného průzkumu literatury.
l

7. Doménová analýza
¢Doménová analýza může zahrnovat:
1.Tvorbu a hodnocení referenčních příruček a oborových portálů
2.Tvorbu a hodnocení oborových klasifikací a tezaurů
3.Výzkum v oblasti indexace a vyhledávání informací ve specifických oblastech
4.Empirické uživatelské studie
5.Bibliometrické studie
6.Historické studie o organizaci znalostí a informačních službách v dané oblasti
7.Studie o typech dokumentů a žánrů v dané oblasti poznání
8.Epistemologické a kritické studie různých paradigmat, východisek a zájmů v doméně
9.Oborovou terminologii, jazyk a diskurz
10.Strukturu a instituce odborné komunikace
11.Oborové poznání a reprezentaci znalostí
12.
l

Doporučená literatura
k tématu:
¢K obecným otázkám epistemologie a informace: [STO15, s. 27-73] ¢K východiskům organizace znalostí:
[KUČ17, s. 15-104], [HJØ08] ¢K doménové analýze: [HJØ95], [HJØ10]
¢
¢[HJØ08] HJØRLAND, B. What is knowledge organization (OK)? Knowledge Organization, 2008, roč. 35,
č. 2-3, s. 86-101. (Dostupné v IS.) ¢[HJØ10] HJØRLAND, B. Domain analysis in information science.
In Encyclopedia of Library and Information Science. 3rd ed. Abingdon: Taylor and Francis, s.
1648–1654. (Dostupné v IS.)
¢
¢
¢