Poznámky k pojetí dětské literatury a dětského čtenáře ISKM60, podzim 2021 Neměli bychom od dětských příběhů očekávat, že budou kázáním, rozsudkem nebo společenským pamfletem. Jako nezávislým uměleckým dílům jim musí být umožněno působit svým zvláštním způsobem na představivost, mysl a srdce /…/. Pokud autor nedokáže říct, co doopravdy cítí, pokud nedokáže vážně rozvinout určité téma /…, pokud je jakýmkoliv způsobem podceňuje/, musí takový přístup ke knihám pro mladé nakonec oslabit jejich kvalitu jako mainstreamové literatury. (Virginia Haviland, Children and Literature: Views and Reviews, s. 273) Vstříc dítěti Pojem „dítěte“ v kontextu čtení souvisí s určitými konkrétními představami o svobodě, emocích a vědomí: „dítě“ jako pojem se vyvinulo z představy o osvobození od omezování a útlaku a je mu vyhrazena řada konkrétních míst v rámci kulturních a společenských struktur. Tyto představy o literatuře a osvobození se ve skutečnosti podvozují od ideálů západního liberálního humanismu, který pochází z klasického Řecka. Vstříc dítěti • Zdánlivý posun od didaktismu je nahlížen literárními vědci: tedy jako posun od útlaku „dítěte“ dospělými k zohledňování jeho potřeb: • „Ještě dlouho v 19. století /švédské/ knihy pro děti usilovaly v první řadě o to, aby zapůsobily na dobré mravy mladých čtenářů, jejich slušné chování a náboženské cítění. • Teprve na přelomu 19. a 20. století začala literatura pro děti /ve Švédsku/ reagovat spíše na dětské potřeby než na potřeby dospělých.“ (Boel Westin: Childern´s Literature in Sweden). Vstříc dítěti • Dětské knihy nejsou nutně ani méně vážné než ty pro dospělé, ani se nezabývají „jednoduššími“ či „odlišnými“ emocemi: „Ve skutečnosti nic jako emoce vyhrazená pouze pro dospělé neexistuje a literatura pro děti se zabývá celým jejich spektrem.“ … neexistuje tedy žádný rozdíl v působnosti a záběru knih…nenalezneme příliš mnoho rozdílů v obsahu literatury pro děti a literatury pro dospělé: „válka, postižení, moc, krutost; všechny nejdrsnější aspekty života se v dětské literatuře objevují,“ stejně tak jako fantazie. Vstříc dítěti • Dětská literatura se od té pro dospělé nemusí nutně lišit ani svým jazykem: • Že knihy pro děti používají jednoduchý slovník zaměřený na netrénovanou mysl? – Úvodní věta ze Sbohem, armádo zní: „Teď na podzim byly stromy holé a cesty plné bláta“ – Počáteční věta povídky Proč má nosorožec zvarhanělou kůži pak zní: „Před dávnou dobou žil na pustém ostrově u břehů Rudého moře Pársí, od jehož klobouku se odrážely sluneční paprsky leskem více než orientálním.“ • Stále živé dělení „dětské literatury“ na didaktickou a literární – udržuje si pozici coby jednoho z nejdokonalejších kritérií pro posouzení hodnoty – a tedy i definice – „dětské literatury“ Vstříc dítěti • Cílem knih pro děti by mělo být přinášet čtenářům potěšení, a ne poučení. Aby je charakterizovaly věčné dětské kvality jako údiv, jednoduchost, smích a vroucnost. Abychom v celosvětové říši dětských knih zachovali literaturu a abychom do ní nevpustili sociologii a pedagogiku“. • … korejští i japonští čtenáři se jen stěží a obtížně budou identifikovat s postavami, které jsou pouze jednorozměrné… • … touha poučit japonské děti … nakonec vedla k vytvoření autobiografie podprůměrné literární hodnoty. • Pojem „identifikace“ - úhelný kámen teorie dětské literatury • Myšlenka identifikace – tedy proč a jak „dítě“ čte: „dítě“ má být přirozeně a bezděčně přitahováno knihami, v nichž samo sebe rozezná. (Vstříc dítěti, s. 29) Česká literatura pro děti a mládež 1918-2018 - https://www.kjm.cz/data/dokumenty/knihy_autori_WEB.pdf 1939-49 1949-59 1959-69 1969-78 1979-88