Úvodní lekce b 1. Vznik řeckého písma 1.1. Řekové užívali v nejstarších historicky doložených fázích svého kulturního vývoje zcela odlišného písma než je dnešní, tzv. lineárního písma B. Šlo o písmo slabičné (tj. každý dílčí znak odpovídal slabice, nikoli hlásce) a užívalo se ho jako úřední písemné normy v palácových kancelářích mykénské říše na Krétě a v pevninském Řecku ve 14. a 13. stol. př. Kr. Toto písmo navázalo bezprostředně na lineární písmo A, jímž byla zapisována dosud nerozluštěná předřecká krétština v kulturním období mínójském (tj. v 17.-15. stol. př. Kr., ojediněle ještě i později). Zápisy v linárním písmu B se v řecké společnosti nikdy nestaly běžným kulturním jevem - byly omezeny na palácovou administrativu. Po pádu mykénské říše kolem r. 1200 př. Kr. toto písmo upadá do zapomenutí a není později nikdy zmiňováno. ^ 1.2. Následující tři století je řecká kultura negramotná, což znesnadňuje soudy o tom, jak vlastně řecká civilizace v tomto období (označovaném jako temná staletí) vypadala. Řecko z temných staletí vstupuje do evropských kulturních dějin s razancí, která z něj učinila kulturního patrona Evropy: v oblasti ekonomické udržuje bohaté kontakty se západosemitským Východem (v té době pro ekonomiku Středomoří naprosto rozhodujícím) i s italickými národy Apeninského poloostrova, v kulturní oblasti disponuje homérskou epikou, jež je stále pokládána za základ evropské literatury, a v jazykové oblasti je vybaveno písmem nového typu. 1.3. Klasické řecké písmo, jehož přejetí se obvykle klade do 9. stol. př. Kr., je přímo odvozeno od západosemitských písem, která bývají poněkud zjednodušeně (spíš v souladu s antickou řeckou tradicí nežli s moderním semitistickým pohledem) označována jako foinícká {fénická). Je také přesnější mluvit o písmech, nikoli písmu, protože v jednotlivých semitských osadách se užívalo různých lokálních abeced, a tento stav je charakteristický i pro Řecko. Starořecké znakové systémyj sou se západosemitskými téměř totožné—Řekové přebíraj í i většinu Písmeno Původní jméno pro semitské písmeno Řecké označení Latinské označení pro řecké písmeno A äleph &X(pa alpha B běth běta r (A) gimel gamma A däleth béXza delta E hě eí, e i|jíAóv epsilon (F) wäw Focú, 6íya\i\ia Z (i) zayin (fj-ca zěta H hěth r\xa ěta 0(®) íěth ôŕj-coc thěta I yódh iůza ióta K käf K(x7i7i0c kappa, cappa A (L) lämed lambda Podrobnosti o prehistorii řečtiny a speciálně o její mykénské fázi a lineárním písmu viz v publikaci A. Bartoňka: Prehistorie a protohistorie řeckých dialektů, Brno 1987, s. 61-84. 2 Pokud jde o výslovnost jednotlivých písmen a význam mezinárodních fonetických značek sloužících k popisu této výslovnosti, viz kapitolu o řeckém fonologickém systému (3.) a tam uvedené vysvětlivky. 20 Jen pro FF MU Brno. Konté ini.cz Úvodní lekce B M měm |j,v3, |_iô) my N nun vv3, vô) ný H H sämekh II, E,v xý, xi 0 'ayin OÜ, Ö [UKpÓV omicron n pě Tieí, Iii Pi (M) sadě océv (?) (9) qöf P rěs rhö S sin oíy\ia, oly\ia sigma T täw tau Y (var. wäw) ú, ú i|nAóv ypsilon 0 (peí, (pí phi X x«» z"1 chi i|jeí, i|jí psi Q co, co laéyoc omega (var. sämekh ?) ocenili 1.3.1. Základní odchylku od semitského písma představuje důsledně hláskové použití znaků. Zatímco semitská grafika navazovala na slabičný princip tím, že zaznamenávala v každé slabice pouze konsonanty, Rekové využili skutečnosti, že počet řeckých konsonantů je výrazně nižší a uplatnili nepotřebné znaky pro záznam vokálů, což poprvé v kulturních dějinách lidstva umožnilo zaznamenávat přesnou fonetickou podobu slov. 1.3.2. Vokalickou hodnotu získaly semitské znaky älef (řecké aXtpa), hě (ř. eí, později ě t|/TAóv), yôdh (ř. iÚTa), 'ayin (ř. oú, později ô |iiKpóv), wäw (ř. ú, později ú t|/TAóv). Zvláš složitý byl vývoj písmene wäw, které Rekové přejali vlastně dvakrát, ze dvou odlišných semitských variant: jednou v grafické podobě F (ř. Faú, později podle tvaru ôiyccmia) pro označení semivokálu [w], jednou v podobě T pro označení vokalického [u]. V klasické době, když sám semivokál [w] zanikl, přestalo se písmene F užívat. Znakové systémy různých řeckých kulturních oblastí byly po celou klasickou dobu odlišné. Lišily se jednak tvarem písmen, který odrážel různé lokální varianty písem semitských, a především soustavou tzv. komplementárních (doplňkových) znaků pro skupiny hlásek se sykavkami a pro hlásky aspirované, což představovalo řeckou inovaci oproti abecedám semitským. Jednotlivé typy abecedních systémů se dodnes tradičně označují podle barev, jimiž je A. Kirchhoff pro přehlednost vyznačil na mapové příloze svých Studií"': A. zelené abecedy (Kréta, Théra, Melos), bez komplementárních znaků B. modré abecedy (východořecké) a. světlemodré (Attika, Paros, Naxos), rozšířeny o znaky 0 [p^1] a X [k^1] b. tmavomodré (pobřeží Malé Asie s přilehlými ostrovy, Korint, Argolis Megara a jejich kolo- nie) - rozšířeny o znaky 0 [p^1] a X [k ] a T [ps] C. červené abecedy (západořecké) (zbývající část Řecka, především Peloponnés, Boiótie, Lokris, Fókis, Thessálie a jejich západní kolonie) - rozšířeny o znaky 0 [p^1] a X [ks] a T [ŕ] Z popisu typů vyplývá, že zatímco ve východořecké oblasti (v modrých abecedách) chyběl ve srovnání se západem znak pro spojení [ks], na západě naopak znak pro [ps]. Modré abecedy řešily tento poci ováný nedostatek dodatečným zapojením semitského sämek, které až na ojedinělé výjimky jiné uplatnění nenašlo. V západních abecedách se příležitostně objevuje pro [ps] znak X (psaný i 5K), ale většinou se toto spojení rozepisuje analyticky FIS, resp. Í>S. 3 Kirchhoff, A.: Studien zur Geschichte des griechischen Alphabets, Gütersloh 1887^. Jen pro FF MU Brno. Kontakt: teiresias@muni.cz Úvodní lekce B_ 1.3.3. Kromě rozdílů v komplementárních znacích, j ichž využil ke klasifikaci Kirschhoff, panovala v Řecku dále nejistota ve využívání semitských znaků pro sykavky, které byly v západosemitských dialektech čtyři, kdežto v řečtině jen dvě, a pro zadopatrové (velární) hlásky. 1.3.3.1. Pro běžnou sykavku [s] využívá se v řeckých abecedách střídavě semitského sadě a šín (v řecké terminologii aáv a aíy[ia). Naproti tomu celkem jednotně se užívá semitského zayin (ř. £rJTa) pro hláskovou skupinu [zd]; jen ojedině se v této funkci objeví semitské sämek v podobě ř. E,l. Naprosto výjimečně plní tuto roli písmeno vzešlé zřejmě z jiné podoby semitského sämek, totiž ř. nazývané pozdějšími gramatiky oá[llll. V klasické době se už /?) v textech prakticky nevyskytuje. 1.3.3.2. Pokud jde o veláry, užívá se v řeckých abecedách zpočátku dvou různých znaků pro neznělé [k]: Kárcrca (před předními vokály) a 9óttttcc (před zadními). Pozdějitoto rozlišování zaniká ve prospěch písmene Kanila (9ÓTCTca ovšem mezitím našlo uplatnění na Apeninském poloostrově, kam se řecká abeceda dále stěhovala, a dalo např. vznik latinskému Q). 1.3.4. Nejednotnost také panovala v označování hlásky [h], která během klasické doby postupně v řeckých dialektech zanikala, a dále dlouhých vokálů a diftongů, v nichž existovaly mezi řeckými dialekty značné rozdíly. 1.4. V Athénách jako kulturně určujícím centru se až do konce 5. stol. př. Kr. užívala abeceda odlišná od dnešní řecké, totiž: A, B, A pro [g], A, £ pro [e], [ei], [e:] i [a;:], I pro [zd], H pro [h], pro [ť], I, K, L, M, N, 0 pro [o], [ou], [o:] i [o:], Ľ, P, S, T, T, O pro [ph], X pro [kh]. Teprve r. 403/2 př. Kr., když se Athény vzpamatovávají z porážky vpeloponnéské válce a hledají nové politické partnery, dochází za archonta Eukleida k pravopisné reformě, j íž Athény přej ímaj í iónskou abecedu z Mílétu: A, B, T, A, E pro [e], I pro [zd], H pro [as:], <8> pro [ť], I, K, A, M, N, * pro [ks], O pro [o], II, P, S, T, Y, O, X, ¥ pro [ps], Q pro [o:]. Touto reformou se v Athénách zavádí grafický systém prakticky totožný s dnešním; rozdíly spočívají vlastně už jen ve změně tvaru některých písmen (I - Z, - 0, + - H). Následnou kulturní autoritou Athén, jej ichž standardj e napodobován, se podařilo během hellénistického období do této podoby postupně sjednocovat i ostatní řecké abecední systémy. 1.5. Celou tuto dobu ovšem existovaly pouze znaky majuskulní (velká písmena), při psaní nebylo zvykem oddělovat slova a směr psaní nebyl pevně dán. V nej starší době převažovalo psaní zprava doleva. Později bylo velmi obvyklé tzv. Pouo-cpo(pr|ôóv, řec., jako když se volské spřežení točí při orbě", tj. střídavé psaní zleva doprava a zprava doleva. Později teprve (v Athénách od konce 6. stol.) převládlo psaní výlučně z levé strany. Od 5. stol. se s rozvojem běžné úřední agendy, soudních záznamů a korespondence vytváří zvláštní modifikace písmen, určená pro pohotové ruční psaní, tzv. kurzíva. 1.6. Diakritické znaky pro melodické prízvuky a pro tzv. přídech (zbytek pův. hlásky [h] na počátku slov) v klasické době neexistovaly. Objevují se teprve v hellénistických filologických příručkách, především u Aristofana Byzantského (25 0-180 př. Kr.) a zvláště j eho žáka Aristarcha Samothráckého (kolem r. 150 př. Kr.). V písemných záznamech filologů se objevují paradoxně teprve tehdy, když jevy, které vyznačují, přestaly v běžně mluveném jazyce existovat a filologové ve snaze udržet povědomí o starším fonetickém stavu nemohli se už opírat o j azykový cit mluvčích. Systém těchto značek se ovšem v hellénistické době lišil od systému současného, a především nebyl součástí běžného pravopisu. Regulérní součástí písma se diakritika stává teprve v byzantské době, kdy se také (a to v 9. stol.) objevuje vedle majuskulní řady písmen i řada minuskulní. 22 Jen pro FF MU Brno. Konté ini.cz Úvodní lekce B 2. Moderní grafika a výslovnost klasické řečtiny 2.1. Moderní způsob zápisu klasické řečtiny j e složitý a filologicky rozpornýjev, který se v dnešní podobě definitivně ustálil až počátkem 19. stol. Rozpornost spočívá v tom, že aplikuje byzantskou grafiku (tj. rozlišování majuskule a minuskule a povinný zápis diakritiky) na starořeckou jazykovou realitu. 2.2. Vrcholný paradox j e ovšem tradiční výslovnost řečtiny. Koncem 15. stol., kdy humanističtí intelektuálové západní Evropy po pádu Kónstantínopole přicházejí do kontaktu s řeckou inteligencí v emigraci a mají možnost se seznamovat s řečtinou, je řecká výslovnost zcela odlišná od výslovnosti doby klasické a shodná s dnešní výslovností novořečtiny. Proto také první slavná tištěná gramatika německého filologa Filippa Melanchthona (vl. jm. Schwarzerd) Institutiones linguae Graecae (1518) predpokladaj ako samozřejmou tuto novodobou výslovnost (podle svého zastánce Johanna Reuchlina bývá latinsky označována pronuntiatio Reuchliniana a podle charakteristické výslovnosti písmene r| [i] ještě častěji jako itacismus). O něco později se přední evropský humanista Erasmus Rotterdamský (1466?-1536) pokusil rekonstruovat původní attické hláskosloví klasické doby ve slavném traktátu De recta Latini Graecique sermonis pronuntiatione (1528) a jím navržená pravidla jsou latinsky označována pronuntiatio Erasmiana, česky erasmovská výslovnost, anebo podle výslovnosti písmene r| [e] jako etacismus. Autorita Erasma Rotterdamského se prosadila a s výjimkou Řecké republiky j sou erasmovská výslovnostní pravidla používána dodnes téměř obecně (i když s odchylkami podle mateřského jazyka klasických filologů), ačkoliv je dobře známo, že historické výslovnosti neodpovídají. 2.3. Při studiu standardních řeckých textů v klasické attičtině musí tak mít dnešní grecista na zřeteli přinejmenším 3 různé fonetické realizace, které zápis může reprezentovat: 2.3.1. Původní historická výslovnost klasického období je filologicky vlastně nejdů-ležitěj ší, protože odráží skutečný stav j azyka v době, kdy text vznikal. Jen tento způsob výslovnosti umožňuje pochopit hláskové změny, které v jazyce probíhaly vlivem vzájemného působení skutečně vyslovovaných hlásek, případně chyby, kterých se písař vlivem skutečné výslovnosti mohl dopouštět. 2.3.2. Tradiční erasmovská výslovnost, přestože jde o mylnou teoretickou konstrukci, která se v živém řeckém jazyce v žádném historickém období nemohla pochopitelně uplatnit, je důležitá ze zásadních praktických důvodů: jde o nejběžnější způsob, jak klasickou řečtinu vyslovovat v odborném styku i na veřejnosti (s výjimkou Řecka samotného). 2.3.3. Dnešní novořecká (reuchlinská) výslovnost, často opomíjená mezi klasickými filology a ještě více bohužel mezi západokřesťanskými teology, je důležitá jednak pro pochopení vývoje klasické řečtiny přes hellénistickou koiné do novořečtiny, jednak proto, že řada novořeckých výslovnostní ch pravidel platila v řečtině zhruba od přelomu letopočtu. Všechnytexty z doby římského císařství (tedy např. texty novozákonní a křesťanské) byly tedy od svého zrodu vyslovovány způsobem blízkým novořeckému a znalost této výslovnosti má pro ně stejný význam j ako znalost klasické výslovnosti pro texty klasické. Pro odborné kontakty s novořeckou klasickou filologií je také nutné vzít na vědomí, že se v Řecku tímto způsobem vyslovují i texty klasické a předklasické. Jen pro FF MU Brno. Konté ini.cz 23 Úvodní lekce B 3. Fonologický systém klasické attičtiny a jeho vztah ke grafice V následujících tabulkách j e popisován systém hlásek v attickém dialektu koncem 5. stol. př. Kr. (jde tedy o skutečnou výslovnost v klasickém období); j ednotlivým hláskám je přiřazován moderní způsob zápisu (tj. grafika běžná v současných evropských edicích). Pod každou tabulkou j sou pak komentovány ty případy, kdy se erasmovskánebo novořecká výslovnost od historické liší. 3.1. Vokalismus Klasická řečtina disponovala bohatým inventářem vokálů (5 fonémů krátkých, 7 dlouhých) a ještě nápadnější byl systém diftongů (7 krátkých, 5 dlouhých). Celýtento systém se během 4.-1. stol. př. Kr. radikálně zredukoval tím, že zanikla vokalická délka (prodloužení vokálu se stalo pouze průvodním j evem přizvukovaných slabik, j ako j e tomu v dnešních románskýchj azycích), diftongy zanikají většinou monoftongizací a řada otevřených a středních vokálů a diftongů se úží na zavřené. 3.1.1. Monoftongy 3.1.1.1. krátký monoftongismus Vokály přední střední zadní hist, grafika moderní grafika hist, výsl. eras, výsl. nov. výsl. hist, grafika moderní grafika hist, výsl. eras, výsl. nov. výsl. hist, grafika moderní grafika hist, výsl. eras, výsl. nov. výsl. vysoké (zavřené) I i,i [i] [i] [i] Y [y]1 [y] [i] [i] středové E E, E [e] [e] [e] 0 O, o [0] [o] [o] nízké (otevřené) A A, a [a] [a] [a] 1 V mezinárodní fonetické abecedě (International Phonetic Alphabet, zkr. API) znak pro střední vysoký vokál, výslovnostně blízký např. hlásce zapisované v němčině ii, ve francouzštině u anebo v ruštině m. 3.1.1.2. dlouhý monoftongismus Vokály přední střední zadní hist, grafika moderní grafika hist, výsl. eras, výsl. nov. výsl. hist, grafika moderní grafika hist, výsl. eras, výsl. nov. výsl. hist, grafika moderní grafika hist, výsl. eras, výsl. nov. výsl. vysoké (zavřené) I i,i [i:]1 [i:] [i] Y [y:] [y:] [i:] [i] středové El El, El [e:]2 [e] [i] OY Ou, OVJ [o:]3 [u:] [u] H H, T| [ae:]4 [e:] [i] Q Q, w [O:]5 [o:] [o] otevřené A A, a [a:] [a:] [a] V přepise API se dvojtečkou : vyznačuje délka vokálu. 2 Znakem [e] se v přepise API vyznačuje úzké [e] výslovnostně blízké hlásce zapisované ve francouzštině é např. égalité [egali'te]. Jde tedy o hlásku užší než je český vokál zapisovaný e. 24 Úvodní lekce B Znakem [o] se v přepise API vyznačuje úzké [o] výslovnostně blízké hlásce zapisované ve francouzštině au, příp. eau např. niveau [nivo], audessus [oďsy]. Jde tedy o hlásku užší než je český vokál zapisovaný o. 4 V přepise API znak pro široce otevřené [e], výslovnostně blízké hlásce vyslovované v anglických slovech bag [basg], bad [basd] apod. 5 V přepise API znak pro široce otevřené [o], výslovnostně blízké hlásce vyslovované v anglických slovech st op, [stop], body [bodi] apod. 3.1.2. Diftongy 3.1.2.1. Krátký diftongismus Diftongy přední střední zadní hist, grafika moderní grafika hist, výsl. eras, výsl. nov. výsl. hist, grafika moderní grafika hist, výsl. eras, výsl. nov. výsl. hist, grafika moderní grafika hist, výsl. eras, výsl. nov. výsl. zavřené El El, El [e1] [e] [i] YI Yl, Ul [y1] M [i] [i] Ol Oi, oi [o1] [o] [i] EY Eu, EU [e"l [eu] [ev] [ef] OY Ou, ou [o"] [u:] [u] otevřené AI Al, Cíl [a1] [a] [e] AY Au, otu [a"] [a"] [av] [af] 3.1.2.2. Dlouhý diftongismus Diftongy přední střední zadní hist. grafika moderní grafika hist. výsl. eras, výsl. nov. výsl. hist. grafika moderní grafika hist. výsl. eras, výsl. nov. výsl. hist. grafika moderní grafika hist. výsl. eras, výsl. nov. výsl. středové HI Hl> TI [ae:1] [e:] [i] QI Qi, co [O:1] [o:] [o] HY Hu, r)u [e:u] [iv] [if] QY Qu, tou [O:"] [o:"] [ov] [of] otevřené AI Ai, a [a:1] [a:] [a] 3.2. Konsonantismus Systém konsonantů byl v klasické řečtině na rozdíl od vokalismu velmi prostý; šlo zřejmě o 15 fonémů (v některých případech s alofonními variantami). Tento vcelku minimální inventář nebyl sice dalším vývojem už redukován, ale systém byl úplně změněn rozsáhlým posunutím závěrových hlásek na úžinové. Jen pro FF MU Brno. Konté ini.cz 25 Úvodní lekce B Konsonanty labiální (retné) dentálni (zubné) velární (zadopatrové) hist. graf. moder, grafika hist. výsl. eras. výsl. nov. výsl. hist. graf. moder, grafika hist. výsl. eras. výsl. nov. výsl. hist. graf. moder, grafika hist. výsl. eras. výsl. nov. výsl. znělé B B, P (6) [b] [b] [v] A A, ô [d] [d] [ô]1 r r, y [g] [g] závěrové (okluzívy), tj. explozívy (raž ené) neznělé n n, 7i [P] [p] [P] T T, T [t] [t] [t] K K, K [k] [k] [c]3 [k] aspiráty 3>, q>(*) [Ph] [q ® e, ô (G) [ť] [ti [Q]4 x X, x [kh] [x]5 [?ľ [x] guturály (hrdelné) • [h] [h] uz ínove (frikativy), tj-třené sibilanty (sykavky) S S (S) o (c),? [s] [z] [s] [z] [s] nazály (nosové) M M, \i [m] [m] [m] N N, v [n] [n] [n] r r, y h)]7 likvidy (plynné) P P, P [rh] [rh] W [r] A A, X [1] [1] [1] V mezinárodní fonetické abecedě API znak pro úžinovou dentální hlásku, vyslovovanou v angličtině ve slovech this [óis], that [óast] apod. 2 V přepise API znak pro zvláštní úžinové velární [g], hlásku vyslovovanou v běžně známých jazycích j en ve speciálních hláskových kombinacích: v češtině sejí blíží hláska zapisovaná ch v těch případech, kdy bezprostředně za ní následuje znělý konsonant, např. to bych dal ['tobiy'dal], 3 Toto [c] nesmí být zaměňováno s hláskou zapisovanou českým písmenem c. V přepise API se tímto znakem označuje palatalizované, tj. měkčené [k], závěrová velární hláska výslovnostně blízká ruskému b pyíce [vru'ce:]. 4 V přepise API znak pro úžinovou dentální hlásku vyslovovanou v angličtině ve slovech thin [0in], thick [6ik] apod. 5 Nelze zaměňovat s latinkovým písmenem x. V přepise API jde o znak pro úžinovou velární hlásku, v češtině zapisovanou ch. 6 Ani tento znak nelze spojovat s francouzskou hláskou zapisovanou písmenem p. V přepise API jde o zápis pro palatalizované, tj. měkčené [x], úžinovou velární hlásku výslovnostně blízkou ruskému xb, resp. něm. ch ve slově ich [ic]. 7 V přepise API znak pro velární [n] vyslovované v češtině slovech banka [barjka], branka [brarjka]. Pokud jde o vyznačování tohoto [rj] v řečtině, srov. dále 2.2.5.1. Mimo fonologický systém stojí zvláštní grafémy pro skupiny konsonantů (nejde tedy o znaky pro zvláštní hlásky, nýbrž jen pro sled dvou základních hlásek): hist. grafika moderní grafika hist. výsl. eras. výsl. nov. výsl. =f 3, S [ks] [ks] [ks] Y [PS] [ps] [ps] ± z, C [zd] [dz] [z] 26 Jen pro FF MU Brno. Konté ini.cz Úvodní lekce B 4. Moderní diakritické znaky 4.1. Iota subscriptum, iota adscriptum 4.1.1. Dlouhé diftongy ;'-ové zanikly v řečtině většinou v průběhu 5. stol. tím způsobem, že jejich i-ová složka přestala být vyslovována. V průběhu hellénistického období se pak i v těchto případech přestává zapisovat a tento stav přetrvává až do byzantské doby, kdy teoretická snaha filologů o rekonstrukci původního attického stavu vedla ke znovuzavedení znaku pro dlouhý diftong. 4.1.2. Od 12. stol. se v rukopisech začíná dávno nevyslovované i obj evovat podepsané pod vyslovaný vokál: a, r\, co (ř. iůza ímoKcéuco ypa- äiiô ôé toů ooú ozó\iazoQ oú Xa\±$áv(x>.» ó Xóyoq ôr|Aoí, ôzi TCÔV -JI0VT|pÔ)V OÚ /ápiTEc; (poftepaí eíoiv. (Ezopova bajka 248)5 2. Podle transkripčních zásad uvedených v předchozích výkladech prepíšte následující text a) výslovností erasmovskou, b) výslovností novořeckou. Vzor: vtjvi ôé [lévzi níaxiQ, éXnÍQ, ä-(ánr\, xa xpía xavxa- [Lzí^tív ôé totjtcjv ŕ| ä-(ánr\. a) [nýni de 'menei 'pistis | eľpis | a'gape: | ta 'tria 'tauta | 'meidzom de 'tu:to:n he: a'gape:] b) [ni'ni: óe 'me:ni 'pi:stis | eľpi:s | a'ya:pi | ta 'tri:a 'ta:fta | 'mi:zon óe 'tu:ton i a'ya:pi] év äp/ŕ) r|v ó XóyoQ Kai ó Xóyoq r\v Tipôc; tôv ôeôv, Kai ôeôc; r|v ó Xóyoq. oútoc; r|v év äp/ŕ) Tipôc; tôv ôeóv. Ttávca ôť amoi* éyévezo, Kai /copic; amoi* éyévexo oúôé év, ô yéyovev. év aú-ccô (cof) r|v, Kai r| (cof) ŕ|v to cpcoc; tcôv ávôpcÓTtcov. Kai uô cpcôc; év ufi oko-cía cpaívei, Kai r| OKOTÍa aÚTÔ OÚ KauéAaftev. (Evangelium Janovo 1, 1-5)6 3. a) Prepíšte následující slovesné tvary a umístěte v nich prízvuk i přídech (všude lenis) podle výše uvedených pravidel (vokály a, i, u jsou krátké, není-li u nich označena délka: ä, í, ij). b) Pojmenujte každé slovo z hlediska přízvukového typu. ôicoke, ôigokei, ôicoKeuai, TipäTTS, TipäTTSi, STipäTTS, Xeyei, Xeye, Xeyovoiv, eôeAe, ou|j,(pepei, TipooaYopeuouoiv, cor|ôr|aav, fi/ôriv, eiTtov, eXeyovzo, Auouoi, XeXv\±ai, eAu-ôr|v, iieiôeiv, eiieioav-co, 7ie:ieia|j,ai, e:ieioôr|v, |_ie|j,vr|ao, |_ie|j,vr||j,ai, co(pôr|v, ava[3aivei, oio|_iai, oi8i, coo|j,r|v, cpou, cpexo, 0|_ivv3|j,i, eiôov, iôoijíi. Překlad textu: Když se Zeus ženil, přinesla zvířata dary, každý co mohl. Připlazil se také had s růží v tlamě. Zeus ho uviděl a povídá: Přijmu dar od každého, aleze tvé tlamy nic brátnebudu. Bajka ukazuje, jak úsluhy zlých vzbuzují obavy. 6 Překlad textu: Na začátku bylo slovo, a to slovo bylo u boha, a to slovo byl bůh. To bylo na začátku u boha. Skrze něj všechno vzniklo, a bez něj nevzniklo nic z toho, co vzniklo. V něm byl život, a ten život byl lidské světlo. A to světlo září ve tmě, a ta tma ho nepohltila. 31 Úvodní lekce B 4. U následujících substantivních tvarů určete správnou polohu prízvuku u jednotlivých pádů podle tvaru nom. sg. a) ávôpco-Jioc;: ävôpcoiiov, ävôpcoiicov, ávôpcoiia), ävôpcoiie. b) ôíkouoc;: ôikocko, ôikouoi, ôikoucci, ôiKouä, ôikouou, ôikouoc c) ôcôpov: ôcopou, ôcopco, ôcopoc, ôcopoic;, ôcopcov d) /cópä: /copäc;, /copouc;, /copai, /copäv e) dypoiKoc;: áypoiKoi, áypoiKO), áypoiKov, áypoiKcov Jen pro FF MU Brno. Kontakt: teiresias@muni.cz