r Úvodní lekce C U hláskových změn i u změn v chovaní prízvuku (tzv. prozodických) je třeba rozlišovat 2 odlišné typy: historické (vývojové) změny a změny kombinační (syntagmatické). Jako změna historická se označuje taková, která proběhla v určitém vývojovém stádiu jazyka a po změně hláskového stavu přestal se její mechanismus uplatňovat; ty hlásky, které se v určité době měnily, později už změně nepodléhají (z češtiny je možno jako příklad uvést změnu [g] > [h] ve 13. stol.). Naproti tomu změna kombinatorická je změna, jejíž mechanismus je živý a je vázán na určitou kombinaci (syntagma) hlásek: mluvčí ho při tvorbě výpovědi samostatně uplatní, dojde-li k takové kombinaci (v češtině je možné uvést spodobu znělosti, např. -tb- > [db], -dp- > [tp], srov. platba, odpis). 1. Prozodické (přízvukové) změny 1.1. Nejdůležitější historická změna prízvuku byla už zmíněna: šlo o přechod melodického přízvukového typu na důrazový v hellénistickém období. Řečtina doby římského císařství má už důrazový přízvuk prodlužující kvantitu vokálu. 1.2. Syntagmatické prozodické změny v klasické řečtině souvisejí s existencí slov přízvukové nesamostatných, tzv. enklitik (příklonek) aproklitik (předklonek). Tato slova vytvářejí jediný přízvukový celek s předcházejícím, resp. následujícím výrazem (tzv. přízvukové slovo), a tím mohou ovlivňovat charakter prízvuku tohoto výrazu. Přesná pravidla pro chování prízvuku ve spojeních s enklitiky a proklitiky jsou uvedena v gramatice (§§ 32-36). 2. Hláskové změny 2.1. Historické hláskové změny 2.1.1. Kontrakce (kolem r. 1000 př. Kr.) Skupina dvou vokálů splývá tak, že vzniká jediný vokál dlouhý (výjimku představují skupiny s druhým vokálem i nebo u, které tvoří s tímto vokálem diftong). Při kontrakci hlásek platí o charakteru výsledné hlásky tato pravidla přednosti: 1. široký vokál získává převahu nad úzkým; 2. zadní vokál získává převahu nad předním a středním; 3. při styku předního a středního má převahu první v pořadí. Jen pro FF MU Brno. Kontakt: teiresias@muni.cz Úvodní lekce C O charakteru prízvuku výsledné hlásky platí: 1. prízvuk je průtažný, pokud byl v kontrahované skupině přizvukován první vokál; 2. prízvuk je ostrý, pokud byl akcentován druhý vokál; 3. přízvuk ve slově zůstává beze změny, pokud přízvuk nepřipadal na kontrahovanou skupinu vokálů. Příklady: a) kontrakce různě širokých vokálů: 7ioiér|Te > TioirJTe, ôr|Aó(o > ôr|Aô), |j,ioôc5ouoa > |_uoôô)aa b) kontrakce zadního vokálu s jiným: Crjco > C ô), Qiyóei > Qiyoí c) kontrakce předního a středního vokálu: ' Aôr|váa > ' Aôr|vá, yévea > yévr\, xi\iáei > 2.1.2. Zánik [s] a tzv. první náhradní dloužení (kolem r. 1000 př. Kr.) 2.1.2.1. Hláska [s] mezi vokály zaniká a vyvolává kontrakci: Xveaai > Xí>r\, écpí/leoo > éq>íkov apod. 2.1.2.2. Hláska [s] v sousedství nazál zanikala a vyvolávala tzv. první náhradní dloužení: prodloužení vokálu před skupinami [ns], [ns] apod. K tomuto dloužení došlo kolem r. 1000 a jeho výsledky jsou proto postiženy následnou změnou [a:] > [se:] (viz dále), např. oekáovä > oekävä (> později oelrívri), ěcpavoa > ěcpava (> ěcpuva), ěievaa > ěieiva, ĚKpivoa > ĚKpiva. 2.1.3. Zánik [a:] (kolem r. 900 př. Kr.) Jde o charakteristickou změnu iónsko-attického dialektu, při níž hláska [a:] přecházela na [as:], např. ôä|io<; > ôŕj|io<;, |iáxr|p > |irjir|p, aekávä > oeA,rjvr|. Změna nenastala u [a:] po hláskách [e], [i], [r], např. ooqríä, /(ópä. Hláska [a:] se v klasické attičtině později znovu objevuje vývojem jiných hláskových skupin až po r. 900 př. Kr. 2.1.4. Zánik [n] a tzv. druhé náhradní dloužení (kolem r. 800 př. Kr.) Hláska [n] zaniká v řečtině 2 století po prvním náhradním dloužení, a to v těch případech, kde dalšími hláskovými procesy vznikla po skončení prvního dloužení opět skupina [ns] (zpravila z hláskových skupin [-ntj-] a [-nts-]). Vzhledem k tomu, že attická změna [a:] na [as:] byla mezitím ukončena, dlouhé [a:] vzniklé tímto druhým dloužením se už v attičtině udrželo: xáv<; > túq, yíyavxq > yíyavq > yíyäq. 2.1.5. Zánik [F] (kolem r. 600 př. Kr.) Hláska f (tj. bilabiální [w] výslovnostně blízké anglickému) mezi vokály zanikala až poté, co skončil proces kontrakce, takže po jejím zániku už ke kontrakci nedocházelo: např. véfog > véoQ. Jen pro FF MU Brno. Kontakt: teiresias@muni.cz Úvodní lekce C 2.2. Syntagmatické hláskové změny 2.2.1. Kráze (ř. Kpäoig, č. také směšováni) 2.2.1.1. Zvláštní typ kontrakce, k níž v běžně mluveném jazyce docházelo při styku vokálů na švu mezi některými slovy, z nichž první vokálem končí a následující začíná. Kráze není ve spisovné řečtině závazná; v klasické próze se objevuje výjimečně, v poezii je jako lidový prvek mnohem častější. Výsledkem kráze je kontrahovaný celek zapisovaný jako jediné slovo; místo, kde došlo ke kontrakci, je označováno značkou ' (ř. Kopwvíi;), tvarově shodnou (v dnešní grafice) se znakem spiritus lenis. Tento grafický prvek se ale vypouští, jestliže by měl připadnout na stejnou slabiku jako přídech (tj. tehdy, když první ze slov, mezi nimiž dochází ke krázi, začíná na samohlásku); v tom případě je zapisován pouze přídech. Grafika kráze je od přídechu odlišitelná jen tehdy, když první ze slov, u nichž ke krázi dochází, začíná na konsonant: v tom případě se značka ' objevuje uprostřed slova po konsonantu, což je poloha pro přídech vyloučená. Kráze může nastat: a) mezi členy ô, oi, tó, tcí a následujícím substantivem, např.: tô dvorci > -uoi5vo|j.a, xa ÉKei > TáKei; b) mezi vztažným zájmenem ó, á a následujícím výrazem, např.: a éyó > áyó, ov evekcí > oůveKa; c) mezi spojkou kcu nebo předložkou Tipó a následujícím výrazem, např.: kcu áyccůói; > Káyaůói;. Ve všech ostatních případech se styk dvou vokálů neřeší v řečtině krázi, nýbrž elizí (viz níže). 2.2.1.2. Odlišně od kontrakce se výrazy kcu a oi stahují tak, že jejich ;-ová složka zaniká beze stopy (viz výše). Kromě toho bývá v rozporu s kontrakčními pravidly zachován vokál významově důležitějšího výrazu kvůli jednoznačnosti (to se týká především častých kontrakcí členu se slovem ávrjp 'člověk, muž, chlap'): ô ávrjp > ávrjp, oi ävôpec > ävôpec. První složka kráze strácí prízvuk bez náhrady: kcu év > Káv, kcu ctv > kciv. 2.2.2. Elize (lat. elisio, č. také odsouvání) 2.2.2.1. S výjimkou případů, u nichž může (ale nemusí) docházet ke krázi, jsou všechny ostatní případy setkání krátkého vokálu na konci slov s vokálem na začátku následujícího řešeny v řečtině elizí koncového vokálu prvního slova. Elize je ve spisovném jazyce normou a v moderní grafice se namísto elidováného vokálu zapisuje apostrof (po němž, na rozdíl od grafiky běžné v moderních jazycích, následuje mezera): ákka éyo5 > äkk' éyo5, kéyei ôt ôq > kéyei ô' ôq, étci avxá > ítz aúiô). Jestliže výraz následující po elizi začíná ostrým přídechem, přenáší se tato aspirace na konsonant předcházejícího výrazu: éiťi ov > écp' ov (ve skutečné výslovnosti [ep^on]). Elize nenastává po u a po některých slovech, např. 7tpó 'přeď, Ttepí 'o, okolo', a%pi, l-iÉJCP1 az do', tí '(riě)co'). Pokud jde o prízvuk, platí, že: a) koncový akut (gravis) předložek a spojek zaniká, např.: áizó ě|ioí3 > áiť ě|ioí3, ákka éyc5 > ákk' éyo5; b) koncový akut (gravis) plnovýznamových slov přechází na předcházející slabiku, např.: oúk áyotůá r|v > oúk ájáxí' r|v, (pr||ii éyo5 > qírjM-' žyú>', c) přízvuk jiného typu zůstává zachován: ome s\ioí > oúť é|ioí, taCia škeyov > laď škeyov. Protože většina předložek (u nichž zpravidla dochází ke elizi) funguje v řečtině zároveň ve funkci slovesných předpon, uplatňuje se elizní pravidlo beze změny i v případech odvozování slov těmito předponami: -napa + ě^w > -jiapÉ^w, ánó + r\aav > á-Jirjoav, |iexá + ôôo<; > |iéôoôo<;. Jen pro FF MU Brno. Kontakt: teiresias@muni.cz Úvodní lekce C 2.2.3. Asimilace (lat. assimilatio, č. také spodobd) Ve skupině dvou konsonantů se zpravidla první z nich artikulačně přizpůsobuje následujícímu (tzv. regresivní změna, v č. např. regresivní asimilace znělosti, viz str. 33). V řečtině přecházejí na první ze skupiny konsonantů kromě znělosti i jiné artikulační rysy, např. nazálnost(ôiáA,ei7i-|ia > ôiáA,ei|i-|ia), labiálnost (év-|iéva) > é|i-|iéva)), aspirovanost (ĚA,eÍ7i-or|v > ĚA,eí(p-or|v) aj. Pravidelně se tento jev objevuj e při spoj ování předpon (prefixu) nebo přípon (sufixů) s kořenem nebo kmenem slova; řada příkladů je uvedena v odst. 2.2.5.2.). 2.2.4. Disimilace (lat. dissimilatio, č. také rozlišování) Jde o jev právě opačný nežli asimilace: hlásky se kvůli snazší vzájemné slučitelnosti artikulačně rozrůzňují (v češtině existují příklady na takový jev jen ojediněle: žebřík vzniklo disi-milací ř ze staršího řebřík, hovorové lejstra disimilací r z lat. re(g)istra). I v řečtině je disimilace méně častý jev než asimilace. Nastává pravidelně jen ve dvou případech: a) při styku dentál s následujícími konsonanty, zvi. jinými dentálami: taková skupina je artikulačně nevyslovitelná a vyžaduje modifikaci; b) v případě koexistence více aspirát v jednom slově: zatímco u aspirát v bezprostředním kontaktu dochází k asimilaci (tj. první z nich aspiraci získává), u aspirát stojících na počátku po sobě jsoucích slabik dochází k opačnému procesu — první z nich aspiraci ztrácí: cpe-cpuieuKa > -jiecpÚTeuKa, ôi-ôr||ii > iíôr||ii, xe-xx>\ya\ > ké^uhou. Z tohoto pravidla existuje ovšem řada výjimek; jednak případů, kdy aspiraci ztrácí druhá slabika (-rcaiôeiiôri-ôi > 7iaiôeiiôr|Ti), jednak případů, kdy kdisimilaci nedochází vůbec v zájmu zachování významové jednoznačnosti slov. 2.2.5. V důsledku asimilace a disimilace dochází ve skupině konsonantů v řečtině k velkému množství hláskových změn, které jsou ve spisovném jazyce závazně vyznačovány i graficky. Typickým příkladem jejich uplatnění je odvozování slov. Zvláš frekventované případy jsou uvedeny v následujících dvou tabulkách. 2.2.5.1. Ve skupině ražených konsonantů (okluzív) dochází k těmto změnám1: Typ okluzívy v kombinaci s hláskami: V- o t ů labiála (ti, P, KÓ|j.|j.a, PepžlaP + |j.ai > pépXct|j.|j.ai, ypa(p+|j.a > ypá|j.|j.a; TepTi + oii; > xepilni;, yéyp(vSfa\; (óti + toi; > ótitói;), TpiP + TOi; > TpiTiTÓi;, yeypaíp + Tai > yšypaTiTai; é/lei7i + ŮT|v > é/leí(pŮT|v, ÉTpiP + ůr|v > ÉTpí(půr|v, (oTpecp + Ů615 > oTpecpůeíi;). 2.2.5.2. Nazála v podléhá v kombinaci s ostatními konsonanty následujícím změnám: Velára v kombinaci s konsonanty labiály veláry likvidy nazála sykavka 71 P

é|j.7iÍ7iT(i), év+(ioXr\ > É|j.poýlfí, év + cppwv > Ě|j.(pp(i)v, tichv + kcĺXói; > TiáyKa/loi;, ouv+Ypácpa) > ouYYpácpa), év + xÉa) > éyxéd), év + Xeí\\ii<; > šXXei\\ii<;, auv + géa) > ouppéa), ÉV+|J.ÉV(i) > £|J.|J.£V(i), OUV-OITÉO) > OUOOITÍ). Cvičení 1. Upravte prízvuky v souladu s pravidly o přizvukování enklitik a proklitik (enklitika i proklitika jsou uvedena bez prízvuku, pouze tam, kde enklitikonzískává v případě osamostatnění průtažný přízvuk, je tímto přízvukem označeno): 1. veavíag ti g - 2. veavíai Tiveg - 3. ávopwnoi Tiveg- 4. ävôpcóitou Tivog - 5. aocpôg ěoti v - 6. TtoAAoi eíoiv - 7. kéyei tiq ti |ioi - 8. Ttaíoeg Tiveg - 9. avôpco-jtoc; ti g -10. kéyexe |ioi -11. ávůpco-Jicx; ěoti - 12. ákka toi - 13. 'EiuKoCpcx; (pr|oi - 14. |iÉ|ivr|oo aoC - 15. aô)|ia TioTC - 16. elite |ioi - 17. ôokcí |ioi - 18. izokka 001 ěoti (3i(3A,ía - 19. TaíJTa oú 001 (pr||ii -20. (3aaiA,eí3ai tioi - 21. oe Kala) - 22. áôiKog ěoti - 23. kóyoq ěoti - 24. vŕjao<; ti g - 25. oÚToi eíoiv - 26. ävôpcÓTicov tivgjv - 27. eíitov |ioi - 28. (3aaiA,ei)<; ti g - 29. eí tiotě ti g |ioi -30. tí (pr||ii - 31. áycmá oe 2. Proveďte kontrakci: 1. ĚoTacóg - 2. ĚoTaÓTcov - 3. efivoog - 4. ' Ep|iéa - 5. óotéov - 6. vóoq - 7. qóoi - 8. izkr\\íeoc, - 9. %eíkea - 10. á/ly^v " H- éoiWTtáeue - 12. eíaov - 13. áitaTáovTec; - 14. ôoulócov - 15. ôouA,óouoa - 16. ooulóov - 17. bovkoe - 18. ôouA,óeaôai - 19. xpvoéa - 20. eu-jt/locn; - 21. yéveoc, - 22. Ti|iáev - 23. 7teiôóo<; - 24. Tpirjpecx; - 25. yevéoiv - 26. yévea - 27. KÉpaa - 28. Kepáoiv - 29. biiikóovc, - 30. xpvoéaq - 31. q>ikér\Q - 32. |ie|iVT)oio - 33. rípcoa - 34. ápy^péou - 35. oÍKÉo|iev - 36. 'Aůr|váav - 37. TÍ|iae - 38. Ti|iár|Tai - 39. Ti|iáo|iev - 40. Ti|iáa)oi -41. Ti|iáouoi - 42. Ti|iáoiev - 43. Ti|iáei - 44. Ti|iár| - 45. |iváa - 46. yéa - 47. Ttoíee - 37 Úvodní lekce C 48. 7ioiÉo|iev - 49. 7toiéa)|iev - 50. Ttoiéouoi - 51. Ttoiéoivxo - 52. -jioiét] - 53. ópůoe -54. ópůóo|iev - 55. ópůór| - 56. ópůóei - 57. ópůócovxai - 58. ópůóouoi - 59. ópůóon; -60. vóa) - 61. (pépr|ai - 62. -Jieiůócx; - 63. áyéai - 64. áyř\ai - 65. áeíSa) - 66. áoiSrj -67. xi|iáa) - 68. xi|iáei<; - 69. xi|iáo|iev - 70. xi|iáexe - 71. xi|iáa)v - 72. Tioiécov -73. iioiÉouoa - 74. Ttoiéov - 75. Ttoiéexe - 76. ěitoíeov - 77. ěSoú/loov - 78. ěSouA,oó|ir|v -79. ébovkoe - 80. ěSoulóexo - 81. bovkóev - 82. Ttoiéev - 83. ávůeo<; - 84. ávůea -85. yevécov - 86. |ieíCoe<; - 87. kvr\ai - 88. yÉpao<;. 3. Proveďte elizi: 1. ijiió akkuv - 2. xóxe 'ékeye - 3. ákká áKoúa) - 4. áitó áp%f\Q - 5. Siá 6-6. Kaxá ěviauxóv - 7. Kaxá r||iÉpav - 8. áitó ÍTtTtou - 9. ovbb škeyev - 10. ákká áye - 11. xóxe riyeíxo - 12. ěiteixa f|Kev - 13. ěiteixa fjyYe^ov " 14- Kaxá ókíyovq - 15. étti oi) - 16. etú ápiaxepa -17. áitó oíkou - 18. etú éaxía - 19. áAAá aKoue - 20. áitó ópwv - 21. xoúxo ěaxi - 22. imó éauxoC 4. Proveďte elizi, kontrakci, asimilaci a disimilaci tam, kde je to nezbytné: 1. ouv(3ióo) - 2. ouv(3ou/lei)a) - 3. auvrceiůo) - 4. ouvcpépo) - 5. oiivi|jr|(po<; - 6. ovvyevr\Q -7. ouvKalÉo) - 8. auv^aipa) - 9. ouv^éa) - 10. ae(3vó<; - 11. axucpvóg - 12. A,T)(3oo|iai - 13. oKácpoa) -14.7ipáYoo|iev -15. ópú^aa) -16. keíizoei -17. cpuláKoouoi -18. (pe(píA,r|Ka -19. Ěvkeityic, - 20. ěv|iévo) - 21. oúviia^oi - 22. ěvpÍTtxa) - 23. auvpáitxa) - 24. ovvkoyoc, -25. ouvoeía) - 26. TtéitpaYxai - 27. éTxpáyťťTi - 28. ěxpi(3aa - 29. TtpaYxóg - 30. kr\fixéoc, -31. ěiiSoiioí; - 32. fJY6"nv - 33. ěA,rí(3ůr|aav - 34. jcejcápriKa " 35. leYŮévxcov - 36. leiTtůrjvai -37. oúk oúxoi - 38. ávxi oi) - 39. |iexá (I)v - 40. Kaxá wpav - 41. óéóejciiai - 42. óÓK|ia -43. vó|ii6|ia - 44. KeKO|iió|iévo<; - 45. 7té-n;eiů|iai - 46. évYpácpa) - 47. ěvkIívo) - 48. ěv^éa) - 49. év(3aíva) - 50. ěvrc/léa) - 51. év(pavr)<; - 52. ěv^v%oq 38 Jen pro FF MU Brno. Konté uni.cz