Typologie negace
Negace je jednou z nesporně univerzálních gramatických kategorií lidského přirozeného jazyka.
Existují přirozené jazyky, které postrádají gramatikalizované morfologické prostředky pro vyjádření
sémantických rolí jako Agens, Patiens (tj. postrádají pádový systém), jiné přirozené jazyky nemají
sémanticko-pragmatické prostředky pro označení určitosti/neurčitosti (jako většina slovanských
jazyků), v některých přirozených jazycích chybí morfologické značení větných typů (např.
imperativ -- tj. postrádají větný způsob). Nicméně všechny přirozené jazyky mají speciální morfosyntaktické
prostředky pro vyjádření negace.
1. Formální typologie negace
Negaci lze vyjádřit mnoha různými prostředky: prefixem (ne-šťastný), adverbiem/partikulí (ne
všichni studenti), případně kombinací dvou adverbií (např. francouzská větná negace ne ... pas).
Vyjádření negace pomocí morfologie a vyjádření pomocí volných morfémů jsou také dva nejčastější
způsoby vyjádření negace v přirozeném jazyce. Změny slovního pořádku (linearizace), případně
fonologické změny jsou také důležité prostředky vyjádření negace, nicméně zřídka jsou používány
samy o sobě. Tato pozorování se stala zřejmými od konce 70. let minulého století, kdy začala
vznikat základní díla o typologii negace v přirozených jazycích: Dahl (1979), Dryer (1988), Forest
(1993), Honda (1996), Kahrel (1996), Miestamo (2005) a kapitoly ve World Atlas of Language
Structures (Dryer & Haspelmath eds., 2013), především kapitoly Dryer (2013a, 2013b). Nejvíce
zkoumaným tématem komparativní literatury zůstává negace akcí a událostí, typicky vyjádřená
deklarativními větami s plným lexikálním slovesem (např. Marie nezpívá). Tento druh negace
budeme nazývat Standardní negací (SN).
Vedle identifikace SN a jejího odlišení od ostatních typů negace, se badatelé věnující se negaci,
zabývali také tím, jak je SN vyjádřena, a dále tím, kde se SN nachází vzhledem k predikátu, který
neguje. Dalšími důležitými tématy, kterým byla věnována značná pozornost, jsou výskyt a
interpretace více negativních elementů v jedné větě (viz ↑Negativní shoda), negace a kvantifikátory
(viz ↑Negativní indefinita) a zančná pozornost byla také věnována diachronickému vývoji
standardní negace. Podrobně byla také studována negace plných lexikálních sloves používaných v
rozkazech (viz Auwera et al 2005/2013). Nicméně negace vyskytující se v jiných typech predikace,
např. negace neverbálních predikátů (např. Marie není učitel/hloupá), podobně jako negace holých
plurálů v existenčních konstrukcích (např. Na stole nebyly žádné knihy), je lingvisticky
prozkoumána méně. Sekce 1.1 (Standardní negace) je věnována přehledu obecných témat kolem
SN, v sekci 1.2 (Nestandardní negace) prozkoumáme negaci v dalších typech predikace: u
imperativů, v existenčních konstrukcích a také u neverbálních predikátů.
1.1 Standardní negace. Negace plných lexikálních sloves se vyskytuje v mnoha variantách.
Většina autorů rozlišuje mezi tím, zda je negace vyjádřena (i) vázaným morfémem nebo (ii) volným
morfémem. Pokud je vyjádřena volným morfémem, tak se dále rozlišuje mezi tím, zda je toto
vyjádření realizováno plným (lexikálním) slovesem nebo auxiliárem. Čeština je příkladem jazyka,
kde je negace vyjádřena vázaným morfémem (prefix): Petr ne-plave. Ne vždy je ale možné jasně
rozlišit mezi tím, zda je daná realizace SN čistě vázaná nebo čistě volná. Miestamo (2005) dokonce
tvrdí, že tato distribuce by neměla být redukována na dichotomii, ale že jde o kontinuální škálu. Ať
už je rozdíl mezi vázanou a volnou realizací negace správně analyzován jako dichotomie, nebo jako
škála, čeština je rozhodně příkladem jazyka, který vyjadřuje negaci vázaným morfémem, zatímco
např. evenkijský jazyk (tunguzský jazyk Sibiře) je prototypickým příkladem jazyka, který vyjadřuje
negaci pomocí volného auxiliáru, viz (1):
(1) evenkijský jazyk (tunguzský jazyk) (Nedyalkov 1994: 2)
nuŋan min-du purta-va e-che-n bū-re
on já-DAT nůž-ACC NEG-PST-3.SG dal-PTCP
‘On mi nedal ten nůž.’
Pokud jde o angličtinu, i tu lze považovat za jazyk realizující negaci pomocí volného auxiliáru,
protože (alespoň propoziční) negace nemůže stát ve větě sama bez slovesa do: *I n’t/not do.
Auxiliár do je jasně určen k tomu, aby realizoval anglickou negaci, i když ho lze použít i pro
vytváření otázek a zdůrazňování: Did you hear me? You did hear me
Pokud jde o interpretaci negace a neurčitých zájmen, lze ji ilustrovat na negaci české věty Viděl
jsem někoho (podrobněji viz ↑Negativní shoda, ↑Negativní indefinita). Vyjádříme-li negaci této věty
jen negací slovesa a neurčité zájmeno ponecháme nezměněné, dostaneme větu Neviděl jsem někoho,
která je nutně interpretována tak, že existovaly jisté osoby, které jsem neviděl, tzn. dosah
indefinitního zájmena je širší než dosah negace ( ∃x[osoba' (x)∧¬videl' (Mluvci, x)] ).
Použijeme-li negované neurčité zájmeno nebo striktní NPI: Neviděl jsem nikoho/ani jednoho
člověka, dosah negace je naopak nutně širší než dosah negovaného zájmena/striktního NPI – věta je
pravdivá, pokud neexistoval nikdo, koho mluvčí viděl: ¬∃ x[osoba'(x)∧videl'(Mluvci ,x)] . V
případě negovaného zájmena dochází v češtině nutně k tzv. ↑Negativní shodě, srov. *Viděl jsem
nikoho. Negovaná věta tedy může obsahovat výrazy, kterých se dosah negace netýká a mezi
pozitivní a negovanou větou dochází ke vzniku asymetrie.
Jiným typem dobře prostudované asymetrie je neutralizace časových a aspektuálních rozdílů, ke
které dochází v negovaných větách. Příklad takové asymetrie nabízí například jazyk bafut (jeden z
jižních jazyků používaných v Kamerunu), ve kterém mizí rozdíl mezi přítomným perfektem a
nedávnou minulostí (oba časy jsou v pozitivních větách jasně gramatikalizovány, nedávná minulost
viz morfém tagovaný IMPST v (2b)). Negovanou větu lze použít pouze bez gramatického vyjádření
nedávné minulosti, viz (2c):
(2) bafut (bantuský jazyk) (Miestamo 2005: 53, citující Chumbow a Tamanji 1994: 214-215)
(a) mbìŋ lòó
déšť padal
‘Pršelo/Měli jsme deštivo.’
(b) mbìŋ lòò mәә
déšť padal IMPST
‘Pršelo/Právě pršelo.’
(c) kāā mbìŋ sì lōò
NEG déšť NEG padal
‘Nepršelo.’
Oba typy vyjádření negace (volné i vázané morfémy) lze klasifikovat podle toho, kde se ve větě
nacházejí, především pak podle relativní pozice, ve které stojí vůči slovesu. Jedna ze stabilních
generalizací pak je, že negativní morfémy (obou typů: jak vázané tak volné) vyjadřující negaci se
často objevují před slovesem. Evidence pro tuto generalizaci je nejjasnější vzhledem k negativním
slovům (adverbiím), trochu méně zřetelná vzhledem k negativním slovesům, a ještě poněkud méně
jasná vzhledem k negativním afixům. Jednou z raných formulací této tendence a také pokusem o
její vysvětlení je tzv. Jespersenovo tvrzení o tom, že je efektivní „place the negative first, or at any
rate as soon as possible, very often immediately before the particular word to be negated (generally
the verb [...])“ (Jespersen 1917: 5). Později bylo toto tvrzení označeno Hornem (1989: 293, 449-
452) jako NEG FIRST princip. Jespersenova formulace se nicméně týká spíš pozice negace ve větě
(než pozice negace vůči slovesu), což je patrné z pozdější verze tohoto principu, která tvrdí, že je
efektivní použít negaci „as early as possible, so as to leave no doubt in the mind of the hearer as to
the purport of what is said“ (Jespersen 1933: 297). Jak už nyní víme (Dahl 2010: 23, Dryer 2013b),
toto více obecné tvrzení o brzkém použití negace ve větě není empiricky příliš potvrzeno. Naopak,
více specifická verze Jespersenova tvrzení – preference pro preverbální umístění negace – má
velkou empirickou podporu – viz Dahl (1979), Dryer (1988) a Dryer (2013a, 2013b). Nicméně ani
tato verze není zcela neproblematická. Největším problémem je, jak rozumět tomu, co se přesně
počítá jako sloveso (Dahl 2010: 24, van der Auwera 2011: 853). Jak ukazuje už angličtina:
přijmeme-li předpoklad, že negativní marker ve větě jako You didn’t hear me je n’t, pak je-li
relevantním slovesem auxiliár did, pak je negace postverbální, nicméně, je-li daným slovesem
sloveso lexikální, pak je negace preverbální.
Pokud přijmeme předpoklad, že defaultní pozice pro negativní marker je preverbální (a pokud
budeme dále pokračovat v Jespersenových šlépějích a budeme chápat toto postavení jako efektivní
komunikační strategii), tak musíme vyřešit, co uděláme se všemi výskyty negačních markerů, které
nejsou preverbální. V některých případech je postverbální negativní marker připojen ke slovesu,
které je podobně jako anglické do auxiliár, nicméně v daném jazyce je auxiliár postverbální
vzhledem k lexikálnímu slovesu a negativní marker je prefixem tohoto auxiliáru. Takový auxiliár a
jeho negativní prefix se mohou dále gramatikalizovat a stát se afixy. Takový vývoj je doložen v
sino-tibetštině a jeho teoretické vysvětlení jde zpátky ke Griersonovi (1904: 19, 1909: 9). Dryer
(2008) ukazuje na dvou příkladech (viz také Delancey 2014), jak se vyvinul původní negativní
marker ma, který je v tibeto-burmanštině původně preverbální – a v mnoha dalších jazycích zůstal
preverbální. V příkladu (3) vidíme negativní marker ma jako preverbální prefix na auxiliáru, v
příkladu (4) už vidíme, jak se původní volný auxiliár s negací zmorfologizoval a oba morfémy se
staly postverbálními sufixy.
(3) prinmi (sino-tibetština) (Dryer 2009: 74, citující Ding 1998: 200)
jiân ma-dûu
vidět neg-aux
‘nevidět’
(4) ladakhi (sino-tibetština) (Dryer 2008: 73, citující Koshal 1979: 243)
rgy lpo-gun-miə kh rə rtsiigge-m -nokə
král-pl-erg palác stavět-neg-prs
‘Králové nestaví paláce.’
Postverbální umístění negace v jazyce je zajímavé ještě v dalším ohledu. I když auxiliár ma-dûu má
dekomponovatelný negativní marker, celý auxiliár lze považovat za negativní auxiliár. Jazyky s
víceméně konzistentním postavením auxiliáru za lexikálním slovesem lze pokládat za jazyky, které
tuto linearizaci vyžadují i pro negativní auxiliáry a ještě podstatněji: vyžadují postverbální pozici
auxiliáru, i když tento auxiliár nemá dekomponovatelný negativní marker (Dahl 2010:25). Toto
může být považováno za druhý důvod postverbálního výskytu negativ. Třetím důvodem je to, že
stane-li se negativní marker afixálním, může se podřídit jiné tendenci, která je nezávislá na negaci a
ve skutečnosti odporuje obecně preverbálnímu postavení negace, a to tendenci pro sufixaci (spíše
než pro prefixaci), viz Dahl (2010: 23-24), Dryer (2013a).
Čtvrtým druhem pokusu o vysvětlení postverbálního postavení negace je tzv. Jespersenův cyklus
(Dahl 1979 a samostatné heslo ↑Jespersenův cyklus). Nejtypičtější manifestací tohoto procesu je
záměna jedinečného preverbálního negativního markeru jiným jedinečným postverbálním
markerem skrze přechodnou fázi, kdy se objevují oba markery zároveň. Jméno tohoto procesu
odkazuje na Jespersena (1912), kde byl tento proces vlivným způsobem popsán, nicméně
Jespersenova formulace časově následuje až po (zřejmě lepším) popisu Meilleta (1912) – viz van
der Auwera 2009. Nejlépe popsanou ilustrací tohoto procesu je historický vývoj francouzského
preverbálního ne na postverbální pas skrze přechodnou fázi ne … pas, viz (5):
(5) Tu ne commettras pas d'adultère
ty neg spácháš neg nevěry
‘Nebudeš nevěrný.’
V neformální francouzštině je negativním markerem pas bez ne. Původní význam pas, přežývající
až do dneška, je 'krok' a ne … pas konstrukce musela být používána se slovesy pohybu, když mluvčí
chtěl vyjádřit, že se pohyb nevykonal ani o krok (namísto významově slabšího, že se pohyb prostě
nekonal). V tomto smyslu konstrukce s minimizátorem 'krok' vyjadřovala silnější negaci. Když se
toto zesílení oslabilo, pas se nicméně stalo důležitějším markerem pro negaci, a v současnosti vývoj
směřuje k tomu, aby pas bylo jediným markerem negace.
Existuje mnoho variací tohoto procesu. Jedním z parametrů je povaha negátoru. Francouzské pas
patří do třídy minimizátorů, výrazů referujících k malým množstvím (viz ↑NPI). Anglické not, i
když diachronně také podléhá Jespersenovu cyklu, je poněkud odlišné: jeho původním významem
je 'nic'. Jiné další příklady: druhý negativní marker může být opakováním prvního, jako je tomu v
afrikánštině (6), nebo negativní partikulí pro odpověď, jako je tomu v bantu jazyce lifonga (7), nebo
původně podřadící spojkou, jako je tomu v kiowsko-tanoanském jazyce arizonská tewa (8).
(6) afrikánština
Ek sal nie kom nie
já budu neg přijít neg
‘Já nepřijdu.’
(7) lifonga (bantu) (Devos & van der Auwera 2013: 233)
tɛɛ na-í-mo-w n-ɛɛ ɛɛ tɛɛ
ne 1SG-NEG1-1-vidět-PRS NEG2
‘Ne, já ho neuvidím.’
(8) arizonská tewa (Kiowa-Tanoan) (Kroskrity 1984: 95)
Sen kwiyó we-mán-mun-dí.
muž žena neg1-3>3.act-vidět-neg2
‘Ten muž neviděl tu ženu.’
Dalším parametrem v povaze Jespersenova cyklu je např. to, zda daný proces představuje posílení
nebo zeslabení. V arizonské tewě je např. odpověď na takovou otázku nutně negativní. Nicméně
samotný pojem posílení není zcela jasný (viz Schwenter 2006, Hansen a Visconti 2009) a je možné,
že existuje více druhů posílení. Třetím parametrem je to, zda proces zdvojení nemůže finálně vézt
až ke ztrojení, namísto návratu ke strategii jedinečné negace. Je známo, že ztrojení existuje, jak
ilustruje vanuatský jazyk lewo, viz (9), dokumentovány jsou i případy zečtyřnásobení – viz italský
dialekt càrcara (Ligurie) v příkladu (10) a ještě kurioznější je případ východo-nepálského sinotibetského
jazyka bantawa, kde dochází k zpětinásobení negace, viz (11).
(9) lewo (austronéský jazyk) (Early 1994: 420)
pe-re a-pim re poli
neg-neg 3sg.přijít neg neg
‘Oni nepřišli.’
(10) càrcara (dialekt italštiny) (Manzini & Savoia 2002: 85)
εŋ t εŋ t εŋ l viɔ nε:nt
neg4 ty neg3 sebe neg1 mýt neg2
‘Ty se nemyješ.’
(11) bantawa (sino-tibetský jazyk) (Doornenbal 2009: 271)
i-ciŋ-nin set-nin-Ø-nin-ci-n
neg1-pověsit-neg2 zabít-neg3-prog-neg4-dup-neg5
‘On se nezabíjí pověšením.’
Shora uvedené příklady ukazují, že vícenásobné vyjádření negace může být jak morfologické, tak
syntaktické. Dále ukazují i to, že tento fenomén je mezi světovými jazyky hojně rozšířený. Nicméně
až do nedávné minulosti se v lingvistické literatuře objevovaly pouze jazyky evrposké a severoafrické,
a tyto oblasti stále zůstávají těmi nejlépe prozkoumanými (viz Willis, Lucas & Breitbarth
eds. 2013).
Pro zajímavost, existují dokonce jazyky, které se zdají vyjadřovat negaci nulovým markerem a
naopak pozitivní polarita se musí vyjádřit dedikovaným afixem. Příkladem takového jazyka je např.
tupianský jazyk karitiána z Brazílie, viz (12).
(12) karitiána (tupianský jazyk) (Landin 1984: 237)
Y ta-oty-j ˜yn
já aff-koupat-tense já
‘Já se budu koupat.’
V tomto jazyce by se mohlo zdát, jak tvrdí Landin (1984), že absence afirmativního markeru ta
vede k negativní interpretaci věty. Taková analýza je nicméně poněkud pochybná, protože v
naprosté většině přirozených jazyků je negace (oproti pozitivní větě) vyjádřena morfo-syntakticky
příznakově, srov. i studii Miestamo (2010), kde jsou data jako (12) analyzována odlišně a kde se
detailně rozebírá více výskytů na první pohled nulového vyjádření negace.
1.2 Nestandardní negace. Přirozené jazyky velmi často negují deklarativní a imperativní věty
pomocí různých negativních markerů (van der Auwera et al. 2005) a někdy dokonce existuje více
než jeden marker pro každé z těchto prostředí. Indonéština např. má alespoň 3 typy deklarativních
negátorů, např. tidak vs. bukan vs. belum (13a-d) a alespoň jeden prohibitivní negátor jangan,
(13e).
(13) indonéština (austronéský jazyk) (Sneddon 1996: 195, 202, 326)
(a) Mereka tidak menolong kami
Oni neg pomoci my.excl
‘Oni nám nepomohli.’
(b) Dia bukan guru
3sg neg učitel
‘Ona není učitel.’
(c) Dia belum professor
3sg neg.ještě professor
‘On není ještě profesor.’
(d) Mereka belum berangkat
oni neg.ještě odejít
‘Oni ještě neodešli.’
(e) Jangan tidur!
neg.imp spát
‘Neusni!’
Mnohé jazyky rozlišují mezi negací akcí, negací stavů a negací existenčních vět. Například v
turečtině jsou akce negovány sufixem -mA (kde realizace samohlásky závisí na samohláskové
harmonii), např. (14b), stavy jsou negovány částicí değil, např. (14d) a konečně existenční
predikace je negována semi-slovesem yok, (14h), které nahrazuje původní pozitivní existenční
sloveso var, (14g).
(14) turečtina (Van Schaaik 1994: 38, 41, 44, Eyüp Bacanlı p.c.)
(a) Gel-ecek
přijít-fut
‘On(a) přijde.’
(b) Gel-me-yecek
přijít-neg-fut
‘On(a) nepřijde.’
(c) Hasta yım
nemocný 1sg
‘Já jsem nemocný..’
(d) Hasta değil-im
nemocný neg-1sg
‘Já nejsem nemocný.’
(e) Ev-de-ydi-k
dům-loc-pst-1pl
‘Byli jsme doma.’
(f) Ev-de değil-di-k
dům-loc neg-pst-1pl
‘Nebyli jsme doma.’
(g) Su var-dı
voda existovat-pst
‘Byla tam voda.’
(h) Su yok-tu
voda neg.ex-pst
‘Nebyla tam voda.’
(i) Tom'-un araba-sı var
Tom-gen auto-3poss existovat
‘Tom má auto.’
(j) Tom'-un araba-sı yok
Tom-gen auto-3poss neg.ex
‘Tom nemá auto.’
Jak bylo diskutováno už výše, komparativní negační literatura se zaměřovala na negaci akcí a
událostí vyjádřených hlavními deklarativními větami s plnými lexikálními slovesy. Nyní nastíníme
alespoň některá podstatná zjištění, která se objevila ve srovnávací lingvistice zkoumající negaci
existenčních a atributivních konstrukcí.
Veselinova (2013) představuje rozsáhlou typologickou studii nestandardních negátorů jak je turecké
yok a shrnuje je pod komparativně-lingvistický termín negative existentials (negativní existenční
konstrukce, NEK). Ve většině gramatik jsou NEK popisovány jako speciální negátory, protože se
obecně liší od standardní negace. Nicméně, jak Veselinova (2013) ukazuje, vyjádření speciálních
negátorů odlišně od standardní negace u NEK je typologicky velmi časté. Ve skutečnosti jsou NEK
tak rozšířené, že je jednodušší identifikovat ty oblasti, ve kterých se nevyskytují. Mezi jazyky
zkoumanými Veselinovou jde především o západní Evropu, jiho-východní Asii a střední části Jižní
Ameriky. Takže ve větší části jazyků světa je normální mít dedikovaný výraz pro vyjádření NEK.
Vedle vysoké mezi-jazykové frekvence NEK je možné načrtnout sémantický prototyp jejich obsahu
a funkce. V turečtině jsou NEK v predikaci negované existence ale také slouží pro negaci
vlastnictví. Negátor değil, nazývaný atributivní negátor, je užíván pro negaci atributivní predikace,
ale také pro negaci lokační predikace (14-e-f). Takže v některých jazycích světa jsou NEK
používány pro negaci existence a vlastnictví, ale ne pro negaci lokace. Častějším příkladem
nicméně stav, kdy se NEK používají pro všechny tři významy, jako je tomu např. v maďarštině,
srov. (15c-h).
(15) maďarština (de Groot 1994: 146, Marianne Bakró-Nagy p.c., Anna Szabolcsi p.c.)
(a) János dohányz-ik
János kouřit-3sg
‘János kouří.’
(b) János nem dohányz-ik
János neg kouřit-3sg
‘János nekouří.’
(c) Zsuzsa van itt
Zsuzsa být.3sg.prs tu
‘Zsuzsa je tu.’
(d) Zsuzsa nincs itt
Zsuzsa neg.být.3sg.prs tu
‘Zsuzsa tu není.’
(e) Van sör
být.prs.3sg pivo
‘Je tu pivo.’
(f) Ninc sör
neg.být.prs.3sg pivo
‘Není tu pivo.’
(g) Anná-nak van egy kocsi-ja
Anna-dat být.prs.3sg jeden auto-poss
‘Anna má auto.’
(h) Anná-nak nincs kocsi-ja
Anna-dat neg.být.3sg.prs auto-poss
‘Anna nemá auto.’
Důležitou vlastností NEK je to, že jsou vždy vyloučeny z kontextu konstrastivní negace. Takže
např. maďarské nincs nelze užít v konstrukcích s kontrastivním fokusem, namísto něj se musí
použít standardní nem, viz rozdíl mezi (16a) a (16b) .
(16) maďarština (de Groot 1994: 150)
(a) Nem Péter van itt, hanem János
neg Peter být.3sg tu but John
‘Není to Petr, kdo je tady, ale János.’
(b) *Péter nincs itt, hanem János
Peter neg.ex tu ale John
Tato charakteristika NEK reflektuje jejich silnou typologickou tendenci: pokud je NEK použito v
lokativním tvrzení, pak jde o absolutní/kategorické popření existence dané entity. Žádný kontrast s
jinou entitou nebo lokací není možný.
Jiným rysem, který NEK vykazují skrze různé jazyky, je jejich využití jako negativních větných
tagů, případně jako zájmenných vět. Termín zájmenné věty byl zaveden Berninim a Ramatem
(1996: 89) k popsání odpovědí na polaritní otázky, kdy daná odpověď má stejný propoziční význam
jako výpověď v předešlém kontextu. NEK užitý jako větný tag je ilustrován v příkladu (17b) z
jazyka turkana, jednoho z nilotských jazyků z Keni.
(17) turkana (nilotský jazyk) (Dimmendaal 1983: 456)
(a) -mamɛ ʊʊʊ kà negè
3-chybět/neg.ex z tady
‘Ona tu není.’
(b) mam ,ʊʊʊ - -lot-òɲ ɛ
no, neg-3-jít-verb.marker
‘Ne, ona neodešla.’
Jak bylo ukázáno výše, užití NEK k vyjádření negativní odpovědi je mezi přirozenými jazyky velmi
rozšířené. Dokonce v jazycích jako ruština došlo k tomu, že použití NEK jako větných tagů je
častější než jejich predikativní užití (viz Veselinova (2013)). NEK dále sdílejí mnoho charakteristik,
které je vydělují jako jednotný komparativně-lingvistický fenomén. Např. pokud jde o jejich syntax,
NEK bývají příznakové: pokud existuje kladné existenční sloveso nebo partikule, pak NEK toto
sloveso většinou nahrazují, spíše než že by se vyskytovaly vedle něj – viz (14-g-j) a (15-c-h). Je
také důležité dále zmínit, že NEK jsou mezi-jazykově častější než gramatikalizované existenční
konstrukce. Dále diachronně pocházejí NEK ze stejných zdrojů, a to i naprosto typologicky
odlišných jazycích. Konkrétně, těmito zdroji bývají často univerbizace negativního markeru a
bývalé klitiky nebo existenčního slovesa, např. (18a) nebo slova s negativním významem (18b).
(18) nejčastější zdroje NEK
(a) maďarština nincs < nem 'neg' + és/být 'klitika' (Fer. Kiefer p.c.; Benkő 1970: 1019)
(b) turkana a-mamaka-ʊʊʊ 'chybět' > pref-mam-ʊʊʊ 'chybět, neg.ex' > 'Ne' (Dimmendaal
1983: 82, 456)
Díky zmíněným shodným sémantickým, strukturálním a diachronním charakteristikám navrhuje
Veselinova (2013), aby NEK byly chápány jako vlastní funkční doména, spíše než jako
nepravidelné negační markery.
V některých typologických pracích se také tvrdilo, že NEK mohou převzít funkci
normální/standardní negace (v průběhu času). A že taková diachronní změna je jiným typem
negativního cyklu, odlišného od Jespersenova cyklu (např. Croft 1991). Tato hypotéza byla
podrobně testována v mnoha odlišných jazykových rodinách a popis takového vývoje byl dále
upřesněn (viz Veselinova 2014).
Eriksen (2011) přináší nové poznatky o užití speciálních strategií pro vyjádření neverbální
predikace, např. (13-b) z indonéštiny, (14-d) z turečtiny, stejně jako (19b) z boraana-oromo,
kušitského jazyka z Keni.
(19) oromo (kušitský jazyk) (Stroomer 1995:76)
(a) him-bee-k-u
neg-vědět-1sg-prs
‘Já nevím.’
(b) Inii malimm-uu miiti
On.subj učitel-lin být.neg
‘On není učitel.’
Eriksen (2011) tvrdí, že existence speciálních strategií pro vyjádření neverbální predikace je
vysvětlitelná jako důsledek inherentně pozitivní povahy jmen a predikátů přiřazujících vlastnosti.
Podle tohoto autora jsou asertivní povahy obou neverbálních predikátů: do třídy zařazujících
(jména) a vlastnosti připisujících (adjektiva) takové, že jim brání být negovány přímým způsobem,
a proto mnohé jazyky používají různé speciální strategie, které lze chápat jako nepřímé vyjádření
negace. Je ovšem nutné zmínit, že pojmy jako přímá/nepřímá negace nejsou v Eriksenově práci
zcela vyjasněny, autor navíc nepoužívá vyvážený vzorek přirozených jazyků (tj. Jeho vzorek není
reprezentativní vzhledem k současným jazykům). Eriksen sám navíc svou generalizaci považuje za
deskriptivní, ne explanatorní.
vdA, MD, LV
Literatura
Benkő, Loránd. (1970) A Magyar nyelv történeti-etimológiai szótára.vol. 2, H-Ó. Budapest:
Akadémiai Kiadó.
Bernini, Giuliano, and Ramat, Paolo (eds.) (1996) Negative Sentences in the Languages of
Europe Berlin/New York: Mouton de Gruyter.
Chumbow, Beban S., and Tamanji, Pius (1994) 'Bafut', in Peter Kahrel and René van den
Berg (eds.). Typological Studies in Negation, 211-236. Amsterdam: Benjamins.
Croft, William (1991) 'The evolution of negation', Journal of Linguistics 27, 1-27.
Dahl, Östen (1979) 'Typology of sentence negation', Linguistics 17, 79-106.
Dahl, Östen (2010) 'Typology of negation', In Horn (ed.), 9-38.
de Groot, Casper (1994) 'Hungarian', in Peter Kahrel and Rene van der Berg (eds.),
Typological Studies in Negation, 143-162. Amsterdam: Benjamins.
Delancey, Scott (2914) 'The origins of postverbal negation in Kuki-Chin', Paper presented at
the 2014 Meeting of the Northeast Indian Linguistic Society, Guwahati, India.
Devos, Maud and Johan van der Auwera (2013) 'Jespersen cycles in Bantu: double and triple
negation', Journal of African Languages and Linguistics 34: 205-274.
Dimmendaal, Gerrit Jan (1983) The Turkana Language. Dordrecht: Foris Publications.
Ding, Shizi (1998) Fundamentals of Prinmi(Puimi): a Tibeto-Burman language of
Northwestern Yunnan,China. Doctoral dissertation, Australian National University.
Doornenbal, Marius. (2009) A grammar of Bantawa, grammar, paradigm tables, glossary
and texts of a Rai languages of Eastern Nepal. Utrecht: LOT.
Dryer, Matthew S. & Haspelmath, Martin (eds.) (2013) The World Atlas of Language
Structures Online. Leipzig: Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology,
http://wals.info,
Dryer, Matthew S. (1988) 'Universals of negative position', in Michael Hammond, Edith
Moravcsik and Jessica Wirth (eds.), Studies in syntactic typology, 93-124. Amsterdam:
Benjamins.
Dryer, Matthew S. (2008) 'Word-order in Tibeto-Burman languages', Linguistics of the
Tibeto-Burman area 31: 1-83.
Dryer, Matthew S. (2013a) 'Order of negative morpheme and verb', in Dryer and
Haspelmath (eds.), accessed on Sept 29 2014.
Dryer, Matthew S. (2013b) 'Position of negative morpheme with respect to subject, object,
and verb', in Dryer and Haspelmath, accessed on Sept 29 2014.
Early, Robert (1994) A grammar of Lewo, Vanuatu. Doctoral dissertation, Australian
National University.
Eriksen, Pål Kristian (2011) 'To Not Be' or not 'to not be': The typology of negation of nonverbal
predicates', Studies in Language 35: 275-310.
Forest, Robert (1993) Négations: Essai de syntaxe et de typologie linguistique. Paris:
Klincksieck.
Grierson, G[eorge] A[braham] (1904) [1967] Linguistic Survey of India. Vol. III. TibetoBurman
family. Part 3. Specimens of the Kuki-Chin and Burma groups. Delhi: Motilal
Banarsidass.
Hansen Mosegaard, Maj-Britt and Jacqueline Visconti (2009) 'On the diachrony of
“reinforced” negation in French and Italian', In Corinne Rossari, Claudia Ricci, and Adriana
Spiridon (eds.), Grammaticalisation and pragmatics: facts, approaches, theoretical issues,
137-171. Bingley: Emerald.
Haspelmath, Martin (1997) Indefinite pronouns. Oxford: Oxford University Press.
Honda, Isao (1996) Negation: A cross-linguistic study. Doctoral dissertation, University of
New York at Buffalo.
Horn, Laurence R. (1989) A natural history of negation. Chicago: The University of
Chicago Press.
Horn, Laurence R. (ed.) (2010) The expression of negation. Berlin: De Gruyter Mouton.
Jespersen, Otto (1917) Negation in English and other languages. Copenhagen: A.F. Host.
Jespersen, Otto (1933) Essentials of English grammar. London: George Allen and Unwin.
Kahrel, Peter (1996) Aspects of negation. Doctoral dissertation, University of Amsterdam.
Koshal, Sanyukta (1979) Ladakhi grammar. Delhi: Motilal Banarsidass.
Landin, David J. (1984) 'An outline of the syntactic structure of Karitiâna sentences', in
Robert A. Dooley (ed.), Estudos sobre linguas tupi do Brasil. Brasilia: Summer Institute of
Linguistics.
Manzini, Maria Rita and Leonardo M. Savoia. (2002) 'Negative Adverbs are neither Adv nor
Neg', Proceedings of the North East Linguistic Society 32: 327-346
Meillet, Antoine (1912) L'évolution des formes grammaticales. Scientia 12, 384-400.
[Reprinted in Meillet, Antoine (1926) Linguistique historique et linguistique générale, 130-
148. Paris : H. Champion.]
Miestamo, Matti (2005) Standard negation. The negation of declarative verbal main clauses
in a typological perspective. Berlin: Mouton de Gruyter.
Miestamo, Matti (2010) 'Negatives without negators'. in Jan Wohlgemuth, and Michael
Cysouw (eds.), Rethinking universals: How rarities affect linguistic theory, 169-194. Berlin:
de Gruyter Mouton.
Nedyalkov, Igor (1994) 'Evenki', In Peter Kahrel and René van den Berg (eds.), Typological
Studies in Negation, 1-34. Amsterdam: Benjamins.
Schwenter, Scott (2006) 'Fine-tuning Jespersen's cycle', in Betty Birner and Gregory Ward,
(eds.), Drawing the boundaries of meaning: neo-Gricean studies in pragmatics and
semantics in honor of Laurence R. Horn, 327-344. Amsterdam: Benjamins.
Sneddon, James Neil (1996) Indonesian: A Comprehensive Grammar: [Routledge
Grammars. London: Routledge.
Stroomer, Harry (1995) A Grammar of Boraana Oromo (Kenya). Köln: Rüdiger Köppe
Verlag.
Van Alsenoy, Lauren and Johan van der Auwera (2014) 'On the relation between double
clausal negation and negative concord', in Maj-Britt Mosegaard-Hansen and Jacqueline
Visconti (eds.), The diachrony of negation, 13-46. Amsterdam: Benjamins.
van der Auwera, Johan (2009) 'The Jespersen cycles', in Elly van Gelderen (ed.), Cyclical
change, 35-71. Amsterdam: Benjamins.
van der Auwera, Johan (2011) Review article of Expression and interpretation of negation
[H. de Swart], Language 87: 845-865.
van der Auwera, Johan, Ludo Lejeune, Valentin Goussev and Pappuswamy Umarani, (2005)
'The prohibitive', In Martin Haspelmath, Matthew Dryer, David Gil and Bernard Comrie
(eds.), World Atlas of Language Structures, 290-293. Oxford: Oxford University Press.
[Also in Dryer and Haspelmath (2013) (eds.)]
Veselinova, Ljuba (2013) 'Negative existentials: a cross linguistic study', Italian Journal of
Linguistics: Special Issue on Existential Constructions 25: 107-146.
Veselinova, Ljuba (2014) 'The Negative Existential Cycle Revisited', Linguistics 52: 1327-
1369.
Willis, David, Christopher Lucas and Anne Breiteds.) (2013) The history of negation in the
languages of Europe and the Mediterranean. Oxford: Oxford University Press.