Předchůdci a slepé uličky > Další zdroje informací | Možnosti distanční výuky | Masarykova univerzita Dneska projdeme Adam Smith a další političtí ekonomové 1723 - 1790 > Adam Smith (5. června 1723 Kirkcaldy – 17. července 1790 Edinburgh) byl skotský ekonom a filosof, zakladatel moderní ekonomie a představitel skotského osvícenství. Jeho dílo bylo zaměřeno na detailní rozpracování celé ekonomiky - pojednává o hodnotě výrobku, lidské práci, poptávce a nabídce, hodnotě peněz, hodnotě statků, funkci a způsobech směny zboží a materiálu, funkci toku zboží a poptávky po lidské práci. Je to komplexní filozofické zmapování celého ekonomického systému v raně kapitalistické společnosti, které dalo směr dalšího vývoje makro- a mikroekonomiky dalších generací, ujednotilo a vyvrátilo nesčetné nesmysly, které byly hromaděny po věky. Jeremy Bentham Utilitarista 1748 - 1832 > Jeremy Bentham (15. února 1748 Londýn – 6. června 1832 tamtéž) byl britský právní teoretik, osvícenský filosof a radikální společenský reformátor, zakladatel utilitarismu a kritik lidských práv. Benthamova racionalistická etika je založena na třech sloupech: prozíravosti (prudence), poctivosti (probity) a dobročinnosti (beneficience). Protože cílem každého jednání je zvětšovat štěstí a omezovat strasti, a protože míru štěstí lze podle něho dokonce změřit, lze na základě jeho „počtu obšťastnění“ (felicific calculus) kvalitu každého jednání přesně a objektivně určit. Rozhodující je trvání, intenzita, blízkost a jistota pocitu blaha, počet osob, které je zakusí, a vyhlídka na to, že z něho vzniknou další. Protože jde o minimalizaci utrpení, zaslouží si podle Benthama ochranu všichni, kdo mohou trpět, a tedy nejen lidé, ale i zvířata. Jako právník a člověk přesvědčený o nezbytnosti práva byl Bentham sice příznivcem Francouzské revoluce, ale velmi ostrým kritikem představy přirozených lidských práv, proti nimž napsal plamenný pamflet. Právo bylo podle něho - podobně jako pro jeho současníka Hegela – možné jen v organizovaném státu, který není založen na žádné společenské smlouvě, nýbrž legitimuje se pouze svojí prospěšností a užitkem. Představa, že by člověk mohl mít nějaká práva „od narození“, že by se „rodil svobodný“, jak tvrdily listiny lidských práv, byla podle Benthama „anarchistickým klamem“ a „nebezpečným nesmyslem“. Pamflet ovšem vyšel poprvé až 1816 ve Francii za obnoveného království. Panoptikon > Technologie na export diktátorům i do rukou policie. Jak je na tom Česko s biometrickým sledováním? - VOXPOT Panoptikon (z řec. pan – vše, optikos – viděný) je architektonický koncept budovy, který by umožnil stálý dohled nad jejími obyvateli. Vytvořil jej anglický utilitaristický filosof a reformátor Jeremy Bentham. Bentham jej koncipoval především pro věznice, ale i pro jiné budovy, kde chtěl zavést systém přísné kontroly a represe, jako jsou nemocnice, školy nebo továrny. Samostatně stojící věž ve středu stavby umožňuje pozorovat z jednoho místa kteroukoliv z kruhově rozložených místností/cel tvořících uzavřený obvodový okruh. Ačkoliv není pro jednoho pozorovatele fyzicky možné celý prostor naráz sledovat, osoby umístěné v místnostech/celách nedokáží rozlišit, zda jsou či nejsou právě pozorovány, a má se u nich tedy vyvíjet návyk chovat se vždy tak, jako by byly pozorovány permanentně. Právě v případě věznice se tak dle autorovy představy docílí nejlepší možné nápravy trestanců. 3D model Panoptikonu který inspiroval věznice https://www.youtube.com/watch?v=Myal-NSlIGA John Stuart Mill Liberalista 1806 - 1873 > John Stuart Mill (20. května 1806 Londýn, Velká Británie – 8. května 1873 Avignon, Francie) byl anglický filosof, empirik, politický ekonom a liberální politik. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří O svobodě (1859), Úvahy o vládě ústavní (1861) a Utilitarismus (1863). Zasadil se o význam psychologie v systému věd. Zabýval se též národohospodářskou politikou. Svým myšlením ovlivnil fabiánskou školu. Měl značný vliv i na T. G. Masaryka i jeho ženu Charlottu Garrigue. Roku 1859 napsal své nejznámější dílo esej O svobodě, ve kterém hájil liberální pojetí svobody, které považoval za nejvyšší hodnotu člověka. Tedy svobody od státu a donucování. Věřil, že míra svobody je relativní a lze se v ní zdokonalovat. Dále zde rozvíjel svobodu slova a shromažďování, a také individualismus. Současně však klade důraz na hodnotu altruismu. Každý jedinec má dle Milla právo na svobodu slova a shromažďování, a to i když se ve svém postoji mýlí, což umožňuje jeho pojetí pravdy, kterou chápe jako relativní. V otázce odpovědnosti tvrdil, že člověk není odpovědný společnosti ve svých výlučných záležitostech, ale je odpovědný v otázkách společenských. Podstatu změny ke svobodné společnosti neviděl ve změně politické vlády, ale v kulturním povznesení společnosti samotné. Při psaní eseje mu byli inspirací Johann Wolfgang von Goethe a Wilhelm von Humboldt. Alexis de Tocqueville Alexis-Charles-Henri Clérel de Tocqueville 1805 - 1859 > Alexis-Charles-Henri Clérel de Tocqueville (29. července 1805, Paříž – 16. dubna 1859, Cannes) byl francouzský sociologicky orientovaný politický myslitel a historik. Ve 30. letech 19. století podnikl několik cest do Spojených států amerických, aby podrobil důkladné analýze tamní demokracii a srovnal ji se stavem v Evropě. Byl zástupcem interdisciplinární vědy, která se měla zabývat chováním různých lidských společností, nedal jí však název ani jasný program. Samotnou sociologii 19. století příliš neovlivnil, ale dnes je mnohými historiky sociologie považován za jednoho z nejvýraznějších klasiků tohoto oboru. Demokracie v Americe (1835, 1840) – V tomto díle Tocqueville zkoumá povahu demokracie, její klady i zápory, a také analyzuje možné původce ohrožení již stabilizovaného demokratické uspořádání. Hlavním autorovým úmyslem bylo srovnat povahu demokracie v USA s demokracií v Evropě, především pak ve Francii. Tocqueville se snaží zjistit, jak lze čelit nebezpečím, která v sobě demokracie skrývá, a byl přesvědčen, že vhodnou protiváhou přílišné politické centralizace je silná a rozmanitá občanská společnost, vytvářející apolitická sdružení. Domnívá se, že s americkou demokratickou společností vzniká určitý typ společnosti, který v budoucnu ovládne i další kontinenty. Auguste Comte Isidore Marie Auguste François Xavier Comte 1798 - 1857 > Auguste Comte, celým jménem Isidore Marie Auguste François Xavier Comte (19. ledna 1798, Montpellier – 5. září 1857 Paříž), byl francouzský matematik, společenský reformátor a originální myslitel, zakladatel pozitivismu a jeden ze zakladatelů sociologie. V souvislosti s filosofií Augusta Comta byl také zaveden pojem pozitivismus. Podle něj se konečně jako jednotná metoda všech věd ustavuje metoda pozitivní, která se na rozdíl od tzv. negativní filosofie vzdává hledání prvotních či konečných příčin a nevysvětluje fakta silami nebo entitami, které nelze bezprostředně verifikovat, nýbrž se omezuje pouze na studium faktů a vztahů mezi nimi: „Nakonec v pozitivním stádiu lidský duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních poznatků, vzdává se hledání původu a účelu vesmíru, stejně jako poznání vnitřních příčin jevů, aby se pomocí velmi složitého usuzování a pozorování věnoval objevování jejich skutečných zákonů, tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti.“ 1. Stadium teologické neboli fiktivní -Člověk hledá absolutní poznání skrze zkoumání vnitřní povahy věcí. Věří, že za každým procesem je živá vůle. Toto stadium probíhá ve třech etapách: animismus, polyteismus a monoteismus. 2. Stadium metafyzické neboli abstraktní -I zde hledá člověk absolutní poznání, ale nezkoumá již nadpřirozené síly, nýbrž abstraktní pojmy a entity. Za nejvyšší obecnou entitu uznává přírodu, v níž vidí pramen všech ostatních jevů. 3. Stadium vědecké neboli pozitivní -Člověk dospívá k tomu, že absolutní poznání není možné. Snaží se tedy pozorováním a rozumem poznat podobnosti a posloupnosti v daných faktech, s cílem podřídit je jedinému všeobecnému faktu. -Ve stadiu pozitivního myšlení lidstva by měla nastat podle Comta ideální forma společenského zřízení. Jednalo by se o stát s pevně stanoveným řádem, řízený vědci, odborníky a specialisty, kde by u každého převažoval smysl pro celek. -Comte tak do filosofie dějin zahrnuje vznik své vlastní doktríny. Dějiny směřují k pozitivnímu stadiu. To bude spočívat v poznání univerzálních zákonů na základě pozorování faktů. Na základě těchto zákonů bude pak možno řídit běh společnosti. Herbert Spencer Organistický proud 1820 - 1903 > Herbert Spencer (27. dubna 1820 – 8. prosince 1903) byl klasický britský sociolog a filosof. Patří mezi zastánce tzv. „organicistického proudu“ v sociologii, jenž se vyznačuje důrazem na podobnost rysů lidské společnosti a biologického organismu. Mnoho z jeho myšlenek vstoupilo do všeobecného povědomí, jen málo lidí však dnes tuší, kdo je jejich původním autorem. Spencer ve svých úvahách navazoval jen na nemnoho předchůdců. Mezi nejvýznamnější patřil evolucionista a Spencerův přítel Thomas Huxley, který jej seznámil s myšlenkami Charlese Darwina, s nímž posléze Spencer navázal dlouholeté korespondenční styky. Spencer vědecké knihy takřka vůbec nečetl a vědomosti získával především z periodik, diskuzí s kolegy a od svých asistentů. Proto je jeho myšlenkové kořeny třeba hledat zejména v londýnském intelektuálním prostředí poloviny 19. století (především v přírodovědeckých kruzích), dále v politické ekonomii a do jisté míry i v sociologických koncepcích Augusta Comta. Celé Spencerovo rozsáhlé filozofické dílo (sám pro svou koncepci užíval termínu „syntetická filozofie“) je propojeno nemnoha jednotícími tématy, z nichž jedním je myšlenka evolucionismu. Evoluci Spencer ve své knize First Principles definuje jako „změnu ze stavu relativně nevymezeného, nekoherentního, homogenního ke stavu relativně vymezenému, koherentnímu a heterogennímu“ (Keller 2005 : 146), jejím opakem je pak regrese, čili děj, během něhož dochází k rozkladu komplexních a diferencovaných struktur. Svůj vysoce abstraktní model evoluce používá Spencer i pro analýzu vývoje společnosti poprvé v práci The Study of Sociology z roku 1873. Poukazuje zde na to, že oblast sociální podléhá podobným zákonům, jako pole biologické či fyzikální. Podobně jako v organismu vede i ve společnosti nárůst velikosti subsystémů k tlaku na diferenciaci jejich funkcí; funkčně diferenciované subsystémy jsou pak zpětně s celkem propojeny díky svému nenahraditelnému významu pro jeho přežití (tj. zpětná integrace). Lidské společnosti procházejí podobně jako živé organismy vývojem od homogenních a nestabilních útvarů k vysoce komplexním a diferencovaným strukturám - zkoumání faktorů, jež ovlivňují rychlost a směr tohoto vývoje je pak dle Spencera skutečným a nejvýznamnějším úkolem sociologie. Odmítá Comtův sociologický konstruktivismus a zastává názor, že ani odkrytí faktorů ovlivňujících evoluci společnosti nás neopravňuje k jejich modifikaci. Gatano Mosca Teorie elit 1858 - 1941 > Gaetano Mosca (1. dubna 1858 – 8. listopadu 1941) byl italský politický vědec, žurnalista a byrokrat. Je mu přikládáno rozvinutí teorie elitářství a doktríny politické třídy a je jedním ze tří zakládajících členů tzv. italské školy elitářství (spolu s Vilfredo Paretem a Robertem Michelsem). Moscův vytrvalý přínos politické vědě je pozorování toho, že vše kromě nejprimitivnějších společností vládly prostřednictvím početní minority. Minoritou nazval politickou třídu. Přestože jeho teorie je správně charakterizovaná jako elitistická, její podstata se ale dalece liší od The Power Elite („Mocenská elita“) od C. Wrighta Millse. Na rozdíl od Millse a pozdějších sociologů chce Mosca vyvinout univerzální teorii politické společnosti a jeho obecnější teorie politické třídy tento cíl reflektují. Mosca definoval moderní elity v pojmu jejich nadřazených organizačních dovedností. Tyto organizační dovednosti byly obzvláště nápomocny získání politické moci v moderní byrokratické společnosti. Nicméně, Moscova teorie byla liberálnější než např. elitářská teorie Paretova, neboť v Moscově pojetí nejsou elity přirozeně dědičné a lidé ze všech tříd společnosti se teoreticky mohou elitou stát. Též se upínal na koncept „oběhu elit“, který je dialektickou teorií neustálé soutěže mezi elitou, kdy jedna elitní skupina opakovaně nahrazuje druhou v průběhu času. Robert Michels Teorie elit 1876 - 1936 > Robert Michels (9. ledna 1876 Kolín nad Rýnem – 2. května 1936 Řím) byl německý sociolog. Proslavil se především svou knihou Zur Soziologie des Parteiwesens in der modernen Demokratie (1911); v ní představil svůj „železný zákon oligarchie“, podle kterého oligarchické struktury nakonec dominují jakékoli politické organizaci, nezávisle na její politické orientaci. Ve svém pozdějším dílem, Corso di sociologia politica (1927) už ale nekritizuje oligarchické tendence velkých organizací, naopak sympatizuje s elitou a vůdcem, u kterého se koncentruje veškerá moc. Paradoxně se tedy Michels nakonec ztotožnil přesně s těmi rysy organizované společnosti, kterými dříve nejvíce opovrhoval. Vilfredo Pareto Teorie elit 1848 - 1923 > Vilfredo Federico Damaso Pareto (15. července 1848 Paříž – 19. srpna 1923 Céligny) byl italský ekonom, matematik, statistik, sociolog a politolog, profesor na univerzitě v Lausanne. Kromě toho byl i průkopníkem ekonometrie (vědecká disciplína nacházející se na pomezí matematiky, statistiky a ekonomie). Teorie elit – Nutnost rozdělení na elitu zbytek společnosti vyvozuje Pareto z toho, že mezi členy společnosti není rovnoměrně rozložena inteligence a schopnosti a také některé typy reziduí. Ti, v jejichž chování dominuje první reziduum, vynikají schopností k vykořisťování občanů. Díky tomu jsou součástí vládnoucí třídy. Pareto je nazývá spekulanty. Na druhé straně jsou lidé bázliví a opatrní, kteří se nechávají ovládat, Pareto je nazývá rentiéry. Lidé u nichž převládá kombinační reziduum jsou jako Machiavelliho lišky nakloněni rizikům, příslušníci konzervativně založené většiny představují síli sociální inertnosti, jsou to Machiavelliho lvi. Učil, že vládnoucí třída si má tvrdým donucovacím systémem udržovat svou existenci. Neučiní-li tak, bude vytlačena silnými členy nižších tříd, kteří se vyšplhají do jejích pozic. Jeho sociologie je svéráznou symbiózou mechanistických a psychologistických prvků. Společnost je pluralistický systém vytvořený z lidských molekul, jež jsou spojeny složitými vzájemnými vztahy. Položil základy ekonomie blahobytu. Pro ilustraci jeho teorií asi nejlépe poslouží jeho výrok: "Dávejte mi co nejvíce plodných omylů plných zárodků myšlenek a nechte si své jalové pravdy." Ferdinand Tönnies Společenství a společnost 1855 - 1936 > Ferdinand Tönnies (26. července 1855 Oldenswort – 9. dubna 1936 Kiel) byl německý sociolog, ekonom a filosof. Je znám především pro svou sociologickou typologii, kde tradiční pospolitost (Gemeinschaft) staví proti moderní společnosti (Gesellschaft), dále se zabýval rovněž studiem sociálních norem, sociologií povolání a výzkumem veřejného mínění, kde je pokládán za průkopníka. Spolu s M. Weberem a G. Simmelem založil v roce 1909 Německou společnost pro sociologii (Deutsche Gesellschaft für Soziologie). Tönnies rozlišoval mezi dvěma typy sociálního seskupení Gemeinschaft a Gesellschaft, které jsou do češtiny nejčastěji překládány jako pospolitost a společnost. Tyto koncepty slouží k pojmenování dvou typů společenské vazby, společnosti. V této teorii Tonnies mluví o dvou formách lidské vůle. „Wesenwille“ neboli organická vůle, jež je základem Gemeinschaftu. A pro Gesellschaft „Kurwille“, což znamená v nejvhodnějším českém překladu vůle arbitrální nebo libovůle. Pospolitost (Gemeinschaft) je postavena na pokrevních svazcích typické pro rodinu, kde lidé žijí v pospolitém životě a hluboké solidaritě, avšak to platí i pro jiné sociální vazby jako sousedství či dokonce i život v malé vesnici. Jedná se o živoucí organismus, ve kterém vztahy hrají klíčovou roli. Častokrát převládá obecný zájem v sociálních vazbách, které jsou řízeny zvyky a obyčeji. To všechno vychází z vůle jednání vnitřních potřeb a přirozeného stavu. Společnost (Gesellschaft) lze přirovnat zejména k akciovým společnostem, velkoměstům. A právě v takovýchto příkladech jsou lidé spjati pouze vnější konvencí. Osoby jsou na sobě nezávislé, izolovány od ostatních, přestože je sjednocuje racionální účel. Jedinci jde o určité zájmy a cíle, založené na kalkulu a osamostatněném myšlení. Hlavním záměrem Tönniese bylo za pomocí G. a G., popsat dějinný vývoj. Oba tyto pojmy mají představovat dějinné epochy směřující určitým vývojem a to od pospolitosti ke společnosti. Díky průmyslové revoluci, která zapříčinila mnoho společenských změn, se člověk mění na masového a stádního. Vztahy se formalizují a člověk je více izolován od ostatních.[5] Tönnies nikde neprohlašoval, že ve světě se vyskytují jen tyto čisté podoby sociálních seskupení, jelikož každá společnost se skládá z prvků G. a G. Touto svou nejvýznamnější prací ovlivnil celou řadu významných sociologů, jako byli Emil Durkheim, Max Weber či George Simmel. Západní modernita > Question mark Eurocentrizmus v sociální teorii Někdy mají i „nezápadní vědci“ problém s tím obhájit, že jsou opravdu vědci a mají právo se podílet na sociální vědě. Temná strana osvícenství Klimatická krize a její současné následky jsou reflexí temné strany osvícenství a utilitarismu kdy blaho většiny (mocné většiny západu) bylo podstatnější než dopady (o kterých se zprvu nevědělo, ale ani dnes nejsou tak podstatná akativně řešené jako to co ohrožuje Evropu a USA přímo) na země „třetího světa“ (bezmocné „menšiny“ co žila jen v menších zastoupeních v Evropě a USA). O čem jsme mluvili Příště > Připojení