Interpretativismus a interakcionismus > Další zdroje informací | Možnosti distanční výuky | Masarykova univerzita Interpretativní sociologie není jednotnou školou, zahrnuje pod sebe především symbolický interakcionismus a fenomenologickou sociologii. Dneska projdeme Interpretace a sociologie „Jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích“ (Thomasův teorém). Na rozdíl od dřívějších autorů jako Marx a Durkheim, kteří zkoumali sociální vlivy / síly které působí na aktéry zevnitř a mnohdy si jich nejsou vědomi tak interpretativní sociologie se zajímá o vnitřní jednání aktérů tak jak to viděli třeba Weber a Simmel. Tedy interpretativní sociologii zkoumá subjektivní významy a ty dává do větších souvislostí, než aby se zaměřovala na velké (makro) struktury ve společnosti. Skvěle tento pohled vyjádřil jeden z představitelů interpretativní sociologie a Chicagské školy William Isaac Thomas: „Jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích.“ Alfred Schütz fenomenologická sociologie 1899 - 1959 > Alfred Schütz (13. dubna 1899 Vídeň – 20. května 1959 New York) byl rakouský právník, filozof a sociolog, který posledních dvacet let svého života strávil ve Spojených státech amerických. Je považován za zakladatele fenomenologické sociologie a do sociální teorie se snažil zapracovat svou inspiraci dílem např. Edmunda Husserla, Maxe Webera, Henriho Bergsona nebo Williama Jamese. Alfred Schütz je považován za zakladatele fenomenologické sociologie. V jeho myšlení jej velmi ovlivnil Edmund Husserl, jehož fenomenologické teze převedl do sociologie. Kromě Husserla jej ovlivnil také Max Weber, a to zejména konceptem smyslu sociálního jednání a metodou ideálních typů. Po příchodu do USA jej významně ovlivnil také americký pragmatismus – zejména Georgem Herbertem Meadem, Williamem Jamesem a Johnem Deweym. Schütz tedy nepřevedl Husserlovu fenomenologii do sociologie v čisté podobě, ale ještě ji doplnil o již zmíněné koncepty Maxe Webera a americký pragmatismus, čímž došlo ke sblížení fenomenologické sociologie s americkým sociálním behaviorismem a interakcionismem. Fenomenologie podle Schütze Fenomenologie podle Schütze Postulát logické konzistence: vědecké konstrukce druhého stupně (myšlenkové objekty vědy) musí mít formálně logický charakter. Vědec bude nezainteresovaným pozorovatelem, tedy uzávorkuje svůj přirozený postoj a svou biograficky determinovanou situaci a následně bude konstruovat tzv. ideální typy (konstrukce modelů racionálního jednání). Postulát subjektivní interpretace: vědecké konstrukce druhého stupně musí zahrnout subjektivní motivy aktérů a jejich interpretace. Postulát adekvátnosti: tímto postulátem Schütz odstraňuje rozpor mezi prvním a druhým postulátem. Požaduje, aby modelu zkonstruovanému vědcem odpovídala konstrukce každodenního světa samotných aktérů – model tedy musí být pochopitelný pro aktéra. Jinými slovy: konstrukce druhého stupně musí odpovídat konstrukcím prvního stupně. Tedy musí být ověřené empiricky. George Herbert Mead americký pragmatismus 1863 - 1931 > George Herbert Mead (27. února 1863 – 26. dubna 1931) byl americký filosof a sociální psycholog, zástupce filosofického pragmatismu, dnes řazený ke klíčovým postavám symbolického interakcionismu. Jeho osoba bývá spojována s Univerzitou v Chicagu, je považován za jednoho ze zakladatelů sociální psychologie a větve americké sociologie. Sociální behaviorismus vychází z přesvědčení, že ačkoliv má člověk své přírodní a přirozené dispozice a předpoklady, jeho osobnost a vědomí jsou převážně produktem interakce ve společnosti. Člověk na rozdíl od zvířete není přirozenou přírodní bytostí, ale je osobností, která je schopná plánovat své jednání, rozhodovat se mezi možnostmi, odkládat své jednání do budoucnosti, aktivně reflektovat svou minulost a významně se podílet na svém vlastním vývoji. Meadovým klíčovým problémem je vztah mezi člověkem a sociální skupinou. V sociální skupině probíhá sociální interakce. Sociální interakce ve skupině je klíčová pro utváření osobnosti a vědomí člověka. Člověk je člověkem pouze pokud má osobnost a vědomí. Jestliže je pro utváření osobnosti a vědomí klíčová interakce v sociální skupině, pak to znamená, že člověk se může stát člověkem pouze ve společnosti, v sociální skupině. Sociální prostředí působí na člověka různými stimuly, na základě kterých člověk jedná. Stimuly pocházející ze sociálního prostředí však nevedou k jednání přímo; mezi stimulem a reakcí je vsunut proces, kterým člověk tento stimul interpretuje (proces interpretace). Způsoby, jak je možné interpretovat stimuly, však nejsou libovolné. Člověk interpretuje stimuly přicházející ze sociálního prostředí na základě toho, jak byl sociální skupinou naučen je interpretovat. Sociální behaviorismus I – Já jako ego, osobnost a jedinec který nějak jedná Me – já jak se vidím v sociálních situacích, jak zapadám do rolí nebo jako vidím svět skrze druhé => Self – souhrn toho co se člověk naučí v interakcích v sociálních skupinách a co ho utváří jako osobnost celkovou Play – volné a nezávazné, hraje se „na něco“ a role nemají mezi sebou silné provázání (důsledky); zde vystupuje hlavně „I“ Game – hraní s ostatními a aplikace pravidle které je třeba znát a interpretovat; zde vystupuje hlavně „Me“ a vytváří se tak dohromady „Self“ Mead socializaci vysvětloval hlavně na dětech a poté extrapolovat na společnost a ukazoval, že takto se socializujeme celý život. Chicagská škola – symbolický interakcionismus Chicagskou katedru sociologie založil v roce 1892 Albion W. Small a o tři roky později tu také začal vycházet první americký sociologický časopis American Journal of Sociology. Jako první rozvinula kolektivní pojetí sociálního výzkumu. Chicagská škola měla orientaci ekologickou, pro niž je charakteristické ekologické společenství, které sdružuje různorodé prvky (prostorové, sociální a kulturní), které jsou neustále v interakci. „Škola se soustředila především na tyto oblasti výzkumu: sociologie města, kriminologie, sociální patologie a community study.” Chicagská škola byla financovaná rodinou Rockefellerů, která měla na vývoj a další dění na katedře velký vliv. Hlavními metodami jsou: studium prostředí, monografie čtvrtí, zúčastněné pozorování a analýza životních příběhů. „Vrchol slávy zažívá Chicágská škola s příchodem Roberta E. Parka. Spolu s Thomasem se podařilo podchytit zájem mnoha studentů a přimět ke spolupráci řadu význačných osobností.” Erving Goffman Dramaturgická perspektiva 1922 - 1982 > Erving Goffman (11. června 1922, Mannville, Alberta, Kanada – 19. listopadu 1982, Filadelfie, Pensylvánie, USA) byl americký sociolog, antropolog, sociální psycholog kanadského původu. Představitel chicagské školy, myšlenkového proudu, který vznikl ve 20. letech 20. století. Předmětem jejího zkoumání byla sociologie města a kriminologie. Od 60. let 20. století patřil mezi nejvlivnější badatele v oblasti mikrosociologie. Uvedl do sociologické analýzy každodenního lidského jednání tzv. dramaturgickou perspektivu, pojmy jako role, scéna, zákulisí atd. Goffmanovo přední a nejznámější dílo je bezpochyby Všichni hrajeme divadlo (The Presentation of Self in Everyday Life) z roku 1959. Do češtiny přeloženo v roce 1999. Hlavní myšlenky knihy byly pokračováním jeho disertační práce. Inspirace a hlavní myšlenky pro knihu byla jeho disertační práce, ve které Goffman studoval ostrovskou komunitu na Shetlandských ostrovech. Zaujalo ho, jak se někteří obyvatelé ostrova baví tím, že sledují, jak jejich návštěvníci před jejich domem mění výraz z "soukromého" na "společenský". Ti obyvatelé, kteří o tomto věděli, se přizpůsobili tím, že "společenský" výraz nasadili dále od domu, ke kterému šli. Goffman v knize Všichni hrajeme divadlo popisuje přizpůsobování jedinců v komunikaci s lidmi. Uvedena je škála situačních rolí, která začíná na upřímnosti a končí na cynismu. Goffman tak přirovnává chování člověka v každodenních situacích k divadelnímu představení. Podobně jako Peter Ludwig Berger zde také uvádí myšlenku fasády – tedy záměrně odhalovanou scénu a pravý význam chování. Role lidí není vázána na jejich status, ale na konkrétní situaci, ve které se nachází. Zároveň ale tvrdí, že pro zachování společnosti je nutné se řídit společenskými normami a pravidly, k nimž je použití přetvářky nutné. Goffman při tvorbě tohoto díla čerpal z vlastních zkušeností, ze studií chicagské školy a velkého množství literárních zdrojů, například i z děl Franze Kafky. Za toto dílo získal Goffman roku 1961 ocenění od American Sociological Association. Totální instituce jak je Goffman popisuje jsou krásně vyobrazené ve filmu „Přelet nad kukaččím hnízdem“ https://www.csfd.cz/film/2982-prelet-nad-kukaccim-hnizdem Hledání významů v tomto filmu: https://www.youtube.com/watch?v=0MeLIigjo_0 Dramaturgická perspektiva Erving Goffman formuloval v knize "The Presentation of Self in Everyday Life" teorii dramaturgické sociologie, která využívá divadelní terminologie k popisu interakcí lidí ve společenském životě. Tato teorie vidí každodenní život jako divadelní scénu, na které má socializace formu učení se od ostatních lidí, jaké role máme plnit. Tyto role hrajeme pro lidi kolem nás, kteří na oplátku hrají své vlastní role, a tudíž celý náš společenský život "hrajeme divadlo". Důležité termíny v teorii dramaturgické sociologie jsou "front stage" (pódium) a "back stage" (zákulisí). Člověk je na pódiu v každé společenské situaci, kdy je od něj vyžadována nějaká role, např. studenta na přednášce nebo zaměstnance. Na pódiu musí splňovat určité vzorce chování, používat určité fráze apod. V zákulisí je člověk vždy, kdy nemusí plnit role - např. ve společnosti blízkých kamarádů, kteří člověka přijímají takového, jaký je. Čas strávený v zákulisí může člověk využít jak k relaxaci a odpočinku od divadla, tak na přípravu na další plnění rolí. Dalším důležitým termínem dramaturgické sociologie je "impression management", přeloženo management dojmů. Tímto pojmem Goffman označoval lidskou potřebu ovlivňovat a zvládat to, co si o nás druzí myslí a jaký z nás mají dojem. K tomu využíváme několik mechanismů, které Goffman nazval "sign vehicles". Těmi jsou např. společenské prostory (to kde interakci provádíme a jak tyto prostory vybavíme - např. žena s fotkou své rodiny na pracovním stole chce dát najevo, že má pro ni rodina velký význam. Goffman by pro tuto fotku použil termín rekvizita), vzhled (kterým ovlivňujeme mj. první dojem, který na nás lidé budou mít), a způsob interakce – to, jakým způsobem se k někomu chováme, protože chceme, abychom na něj působili určitým dojmem. Do tohoto mechanismu by spadá verbální i neverbální komunikace. Harold Garfinkel Etnometodologie 1917 - 2011 > Harold Garfinkel (29. října 1917 Newark, New Jersey, USA – 21. dubna 2011 Los Angeles, Kalifornie, USA) byl americký sociolog, zakladatel etnometodologie a představitel fenomenologické školy v sociologii. Etnometodologie se zabývá studiem metod, kterými se lidé snaží pochopit smysl toho, co druzí dělají a zejména toho, co říkají. Zaměřuje se na široké pole společenských jevů, od sekvenční analýzy rozhovoru (konverzační analýza) přes studium praktik sociální kategorizace až po zkoumání pracovních aktivit a zvyklostí. Pojem etnometodologie poprvé definoval Harold Garfinkel v roce 1967 ve svém díle „Studies in Ethnomethodology“. Vycházel přitom ze symbolického interakcionismu George Herberta Meada a fenomenologie, tedy přesného zkoumání jevů z pohledu člověka samotného. Etnometodologie představuje praktickou sociologickou metodu, která zkoumá každodenní socialní interakce mezi lidmi a komunikační procesy. Zabývá se tedy metodami, podle kterých lidé každodenně jednají a které používají k tomu, aby dokázali interpretovat jednaní a slova těch druhých. Podle Garfinkela si lidé tyto metody nevybírají náhodně, nýbrž aplikují metody, které se ve společnosti již v minulosti uplatnily. Garfinkel zastával názor, že se určité metody sociální interakce mohou či dokonce musí považovat za samozřejmé, jinak by sociální interakce nebyla vůbec možná. Tyto samozřemé metody dávají každodennímu životu lidí jistý společenský řád. V rámci výzkumu prováděl Garfinkel například tzv.„krizové experimenty“ (breaching experiments). Jeho studenti měli za úkol v rámci konverzace nutit své příbuzné nebo kamarády, aby přesně specifikovali jejich všeobecné dotazy. Např. na otázku „Jak se máš?“ zněla jejich odpověď „Jak to myslíš? Pracovně? Duševně? Zdravotně?... atd.“. Studenti tak záměrně porušovali základní pravidla běžné sociální interakce za účelem zkoumání reakce testovaných osob. Garfinkel tvrdil, že to, co se běžně považuje za nepodstatný konvenční rozhovor, je ve skutečnosti základním článkem sociálního života, a proto jeho porušení vede k selhání konverzace a vztahů mezi lidmi. Sociologie vědění Postmarxisté často zdůrazňovali, že takto chápat vědění mohou převážně „sociálně nezávislí intelektuálové“ kteří díky své volnosti na to mají kapacitu a odstup. Zhuštěný popis (Thick description) Způsob interpretace tak vyčerpávající, že zahrne všechny možné pohledy na danou situaci a opravdu vyčerpávajícím způsobem ji přiblíží čtenáři. The Balinese Cockfight (18+) https://www.youtube.com/watch?v=avW6g31hy-c Hermeneutika Více k Hermeneutice třeba v sociologické encyklopedii (aka, je to pro zajímavost a nebude to na zkoušce tak podrobně): https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Hermeneutika My se k ní vrátíme později skrze další autory. O čem jsme mluvili Příště > Připojení