Základní jednotkou právního řádu jsou právní normy a jako takové jsou soustředěny do vydaných právních předpisů. Za právní předpis mohou být považovány pouze takové prameny, které jsou výsledkem zákonodárné činnosti orgánů veřejné správy, vznikly za dodržení pravidel legislativního procesu a byly řádně publikovány předepsaným způsobem (tj. ve Sbírce zákonů, Sbírce mezinárodních smluv, Věstníku právních předpisů kraje případně vyvěšením na úřední desce v případě obecních vyhlášek). Právní předpisy, které jsou v literatuře nazývány normativními právními akty, právní teorie dělí do dvou základních kategorií:

      1) Právní předpisy vyšší právní síly

                                                                  1) Právní předpisy nižší právní síly

Platí, že právní předpisy vyšší právní síly mají aplikační přednost před právními předpisy nižší právní síly a ty s nimi musí být v souladu.

Tyto právní předpisy, tak jak jsou zobrazeny v obou schématech, představují současné prameny práva ČR. Vedle právních předpisů považuje moderní právní teorie za pramen práva také judikaturu nejvyšších soudních instancí (tj. Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu). Pramenem práva jsou také mezinárodní smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že byly ratifikovány. Obyčejové právo plní tuto funkci jen v případě, že jde o obchodní zvyklosti mezi podnikateli. 

Pramenem práva na druhou stranu není odborná literatura, odborné stanovisko ani názor autority (např. soudce).

Uvedený výklad je poplatný pouze 20. a 21. století. S jistou mírou obezřetnosti by se dal vztáhnout také na století devatenácté, tady je však nutné upozornit, že jednotlivé předpisy měly jiné terminologické označení. Období 19. století, resp. jeho polovina, je považováno za konec starého feudálního řádu, který byl kvůli existenci jednotlivých partikulárních práv (městského, zemského, církevního, vrchnostenského, horního) roztříštěn a neměl jednotnou podobu. Byť i zde můžeme teoreticky vycházet z tradiční kategorizace na prameny vyšší právní síly a nižší právní síly, literatura tak obvykle nečiní, protože v některých případech se rozdíl mezi oběma kategoriemi stíral.

Za prameny práva v období novověku, tj. mezi léty 1620-1848 obecně považujeme:

Pro starší období, tj. do r. 1620, se lze setkat s následující hierarchií. Všimněte si, že oproti novověkým pramenům práva zde (po celou dobu) figurují také obyčeje a právní knihy:

K tzv. historickým pramenům práva dále vizte výklad v Ottově slovníku naučném, kde jsou vzájemné vazby mezi prameny vysvětleny: https://archive.org/details/ottvslovnknauni51ottogoog/page/456/mode/2up?view=theater

                                                                                                       ÚKOL

Milá kolegyně, milí kolegové,

tento týden je Vaším úkolem zodpovědět několik následujících otázek, na jejichž základě si můžete ověřit, nakolik jste schopni kriticky pracovat s právními prameny z různých historických období. Své odpovědi, prosím, jako vždy zdůvodněte.