Etymologie I
2. DE SEPTEM LIBERALIBVS DI-SCIPLINIS
r
(1) Disciplinae liberalium artium Septem sunt. Prima grammati-ca, id est loquendi peritia. Secunda rhetorica, quae propter nitorem et copiam eloquentiae suae maxime in civilibus quaestionibus ne-cessaria existimatur. Tertia dialectica cognomento logica, quae dis-putationibus subtilissimis vera secernit a falsis. (2) Quarta arithme-tica, quae continet numerorum causas et divisiones. Quinta musica, quae in carminibus cantibusque consistit. (3) Sexta geometrica, quae mensuras terrae dimensionesque conplectitur. Septima astronómia, quae continet legem astrorum.
(1) Primordia grammaticae artis litterae communes existunt, quas librarii et calculatores sequuntur. Quarum disciplina velut quaedam grammaticae artis infantia est; unde et earn Varro littera-tionem vocat.
Litterae autem sunt indices rerum, signa verborum, quibus tanta vis est, ut nobis dicta absentium sine voce loquantur. [Verba enim per ocuios, non per aures introducunt.] (2) Vsus litterarum repertus propter memoriam rerum. Nam ne oblivione fugiant, litteris alligan-tur. In tanta enim rerum varietate nec disci audiendo poterant omnia, nec memoria contineri. (3) Litterae autem dictae quasi legiterae, quod iter legentibus praestent vel quod in legendo iterentur.
(4) Litterae Latinae et Graecae ab Hebraeis videntur exortae. Apud illos enim prius dictum est aleph, deinde ex simili enuntiatio-ne apud Graecos tractum est alpha, inde apud Latinos A. Translator enim ex simili sono alterius linguae litteram condidit, ut nosse pos-simus linguam Hebraicam omnium linguarum et litterarum esse
J Výraz „zákon hvězd" je kalkem z řeckého -ŕ] óo-tqovojiíoí [hě astronómia], „astronomie".
5 Lat. litterae znamená „písmena" i „vzdělání".
3. DE LITTERIS COMMVNIBVS
Varro,/)-. 235.
ETYMOLOGIAE XII
DE ANIMALIBUS
1 .DE PECORIBUS ET IUMENTIS
(1) Omnibus animantibus Adam primum vocabula indidit, ap-pellans unicuique nomen ex praesenti institutione iuxta condicio-nem naturae, cui serviret. (2) Gentes autem unicuique animalium ex propria lingua dederunt vocabula. Non autem secundum Latinám linguam atque Graecam aut quarumlibet gentium barbararum no-mina ilia inposuit Adam, sed ilia lingua, quae ante diluvium omnium una fuit, quae Hebraea nuncupatur. (3) Latine autem animalia si ve animantia dicta, quod animentur vita et moveantur spiritu.
(4) Quadrupedia vocata, quia quattuor pedibus gradiuntur. Quae dum sint similia pecoribus, tarnen sub cura humana non sunt; ut cervi, dammae, onagri et cetera. Sed neque bestiae sunt, ut leones, neque iumenta, ut usus hominum iuvare possint.
1 Srv. Gn 2,19. Isidor přejímá text od Tertulliana, De virg. vel. 5 (PL 2,895C): Omnibus animalibus Adam nomina imposuit et nemini ex futura condicione, sed ex praesenti institutione, cui condicio quaecumque serviret, hoc appellata, quod a primordio voluit. („Všemu živému dal jména Adam, a to nikoli s ohledem na budoucnost, ale na základě stávajícího uspořádání, aby tato pojmenování od samého počátku dobře sloužila svému účelu.") Srv. André, pozn. 1.
2 Srv. Etymol. IX, 1,1, kde Isidor uvádí, že hebrejština byla dávným společným jazykem před vybudováním zpupné lidské stavby - babylonské věže. Srv. Gn 11.
34
Etymologie XVII
(15) Hyacinthus herba est habens florem purpureum. Traxit auteffl nomen a puero quodam nobili, qui in saltibus inter purpureos florcs repertus est interfectus; deditque nomen herbae puerilis funeris casus. Est autem radiče et flore bulbi similis, pueros a pubertate retinens.
(16) Narcissus herba fabulose inpositum nomen habet a quodam puero, cuius membra in hune florem transierunt, qui et nomen Narcissi in appellatione custodit et decus pulchritudinis in candoiv retinet foliorum.
(17) Rosa ab specie floris nuneupata, quod rutilanti colore rubeal.
(18) Lilia lactei floris herba, unde et nuneupatur, quasi liclia; cuius dum candor sit in foliis, auri tarnen species intus effulgit.
382 Hyacinthus je výpůjčka z řec. Mkiv0o<; (hyakinthos), slova náležejícfhi I ke starší, neindoevropské vrstvě řecké slovní zásoby (Beekes, s. v. ú<xkiv0o<;). Jmenoval se tak syn spartského krále Oibala, kterého zabil odražený disk příteli Apollónaazjehož krve pak vyrostl purpurový květ podobný lilii, srv. Oviti ím. Metám. X,162-219, květ 212-216; Hyginus, Fab. 271; z rostliny byl pak náze\ přenesen i na podobně barevný kámen, srv. Etymol. XVI,9,3. Od osobního jmóni odvozuje termín i Servius, In Verg. Buc. V,106; do téhož květu se však proměn i In i krev Aianta, hrdiny od Tróje, když po prohraném řečnickém souboji s Odj seem o Achilleovu zbroj spáchal sebevraždu, srv. Ovidius, tamt. XIII,1—398, květ 394-398. Moderní nomenklatura zúžila význam antického fytonyma |en na druhy rodu hyacint {Hyacinthus L.), ve starověku však byly tímto jménem označovány i jiné rostliny s hroznovitým květenstvím „purpurové", tj. modu í I červené barvy (srv. NP, s. v. hyacinthus), např. ladoňka dvojlistá (Scilla bifolla L.), ostrôžka zahradní (Consolida ajacis (L.) Schur), lilie zlatohlavá (Lilium martagon L.) nebo mečík polní (Gladiolus italicus Mill.); srv. André, Les noms s. v. hyacintus; Liddell-Scott, s. v. úáiav0o<;.
383 Modřenec popisuje Isidor pod variantou volvus níže XVII,9,88.
384 Tento účinek má však cibule ladoňky dvoulisté, srv. Dioskoridés, / V mater. med. IV,58; G IV,62, a Plinius Starší, Nátur. hist. XXI.170. Podle I >iol korida, Peri euporistón 1,104, zpomaluje ladoňka růst chloupků a vousů, a lim je uchováván dětský vzhled.
385 Narcis (Narcissus L.) se vyskytuje v přírodě v různých barvách; Pliniiw Starší, Nátur. hist. XIX.128 a XXI,25, rozlišuje tři druhy: narcis bílý, bílý s pni purovým kalichem a bílý se zeleným kalichem. Na tomto místě je míněn nard] bílý (Narcissuspoeticus L.), v nějž se podle báje proměnilo mrtvé tělo Narkissa
194
Etymologie XX
(14) Passum, quidquid ex uva passa conpressum effluxerit. Di-citur autem passum a patiendo: nam percutitur uva siccior et deco-quitur, et inde fit passum.
Defrutum dictum est, quod defrudatur et quasi fraudem patiatur.
(15) Carenum, eo quod fervendo partem careat; tertia enim parte musti amissa quod remanserit, carenum est. Cui contraria sapa est, quae fervendo ad tertiam redacta descenderit.
(16) Sicera est omnis potio, quae extra vinum inebriare potest. Cuius licet nomen Hebraeum est, tarnen Latinum sonat pro eo, quod ex suco frumenti vel pomorum conficiatur, aut palmárům fructus in liquorem exprimantur, coctisque frugibus aqua pinguior, quasi su-cus, colatur, et ipsa potio sicera nuncupatur.
(17) Cervisia a Cerere, id est fruge vocata; est enim potio ex seminibus frumenti vario modo confecta.
130 Adj. passus, „rozprostřený", je participium perfekta pasiva slovesa pandere, „rozprostírat". Spojení passa uva označuje „usušený hrozen": rozprostřením a sušením hroznů na slunci se vyráběly rozinky. Spojení passum vinum podle toho tedy znamenalo „rozinkové víno" (víno vytlačené ze sušených hroznů). Isidor spojuje adj. passum se slovesem pati, „trpět", „snášet", protože je veden představou tlaku vyvíjeného na lisovaný hrozen, který tak „trpí". O výrobě rozinkového vína píše podrobně Plinius Starší, Nátur. hist. XIV,81-82. Viz též např. J. André, Ualimentation, str. 163. Výklad slova passum převzal Isidor od Servia, In Verg. Georg. 11,93.
0 tomto nápoji píše též např. Nonius Marcellus, De comp. doctr. 885,23.
131 Adj. defrutus, „svařený", je odvozeno od slovesa *defruere, „svařit", a nesouvisí se slovesem defrudare, což je archaická podoba slovesa defrau-dare, „zmenšovat" (odvozeniny od subst./rawí, „újma"). Srv. Walde-Hof-mann, s. v. defrutum. Výklad slova defrutum převzal Isidor ze Servia, In Verg. Georg. 11,93. Defrutum {vinum) podle pramenů uvedených v TLL V, 1,375 znamená víno svařené na polovinu nebo na třetinu původního objemu. O tomto nápoji srv. např. Nonius Marcellus, De comp. doctr. 885,21.
132 Subst. carenum je latinizované řec. subst. xágoivov (karoinon), „svařené víno" . Isidor toto subst. neprávem spojuje s lat. slovesem carere, „nemít něco". Srv. Ernout-Meillet, s. v. careo. J. André, Ualimentation, str. 163-164, řadí nápoje jménem carenum, defrutum (viz předch. pozn.)
1 sapa (viz násl. pozn.) mezi velmi sladká likérová vína, která se připravovala svařováním vinného moštu. Množství moštu zůstávající po svaření bývá v pramenech uváděno různě.
262
Etymológie 111
(37) Sed quolibet modo superstitionis haec ab hominibus nun-cupentur, sunt tarnen sidera, quae Deus in mundi principio condidit ac certo motu distinguere tempora ordinavit. (38) Horum igitur signorům observationes vel geneses vel cetera superstitiosa, quae se ad cognitionem siderum coniungunt, id est ad notitiam fatorum, et fidei nostrae sine dubitatione contraria sunt, sic ignorari debent a Christianis, ut nec scripta esse videantur. (39) Sed nonnulli side-rum pulcritudine et claritate perlecti in lapsus stellarum caecatis mentibus conruerunt, ita ut per subputationes noxias, quae mathesis dicitur, eventus rerum praescire posse conentur, quos non solum Christianae religionis doctores, sed etiam gentilium Plato, Aristoteles atque alii rerum veritate conmoti concordi sententia damna-verunt, dicentes confusionem rerum potius de tali persuasione gene-rari. (40) Nam sicut genus humanum ad varios actus nascendi necessitate premerentur, cur aut laudem mereantur boni aut mali legům percipiant ultionem? Et quamvis ipsi non fuerint caelesti sa-pientiae dediti, veritatis tarnen testimonio errores eorum merito perculerunt.
(41) Ordo autem iste septem saecularium disciplinarum ideo a philosophis usque ad astra perductus est, scilicet ut animos saecu-lari sapientia implicatos a terrenis rebus abducerent et in superna contemplatione conlocarent.
Srv. Eiymol. 111,27,1-2 s pozn.104.
364