Prolog Patriarchové a proroci Kdo jsou to, že se podobají oblakům? Ctnosti Vy dávní svatí, proč se nad námi tak podivujete? Slovo Boží v lidské podobě jasně svítí, záříme tedy s ním a tvoříme údy jeho krásného těla. Patriarchové a proroci My jsme kořeny a vy jste ratolesti, plody živoucího oka, ve kterém jsme my byli stínem. První scéna Nářek Duší uvězněných v těle Ach, bloudíme jako poutnice. Co jsme to jen učinily, že jsme sešly na scestí hříchu? Měly jsme být dcerami královskými, ale upadly jsme do stínu hříchu. Slunce živoucí, dones nás na svých ramenou k pravému dědictví, které jsme skrze Adama ztratily. Králi králů, to ve tvé válce bojujeme! Šťastná Duše Sladké Božství, líbezný živote, v němž budu nosit nádherný šat a dostanu nazpět to, co jsem ztratila při prvním zjevení, k tobě se upínám a všechny Ctnosti volám na pomoc. Ctnosti Šťastná duše, sladké Boží stvoření, jež vzešlo z bezedné hlubiny Boží moudrosti, tvá láska je velká. Šťastná Duše Ráda k vám přijdu, abyste mi mohly dát políbení svého srdce. Ctnosti Je naším úkolem bojovat po tvém boku, dcero královská. Ale Obtížená Duše lká Ach, tvrdá práce a těžké břímě, které musím nést oděna do tohoto žití! Je pro mě příliš obtížné bojovat proti tělu. Ctnosti promlouvají k oné Duši Duše, stvořená z vůle Boží, blažený nástroji, proč si tak žalostivě počínáš vůči tomu, co Bůh potřel v panenské přirozenosti? Musíš Ďábla s naší pomocí přemoci. Obtížená Duše Pospěšte mi na pomoc, abych obstála! Vědomí Boha Měj na paměti, čím jsi oděna, dcero spásy. Buď pevná a nikdy neklesneš. Nešťastná Duše Nevím, co mám dělat ani kam utéci. Ach běda mi, nemohu unést to, co jsem na sebe vzala. Chci to ze sebe shodit! Ctnosti Neblahé svědomí, ubohá duše, proč skrýváš tvář před svým stvořitelem? Vědomí Boha Vždyť neznáš, nevidíš, nechápeš toho, kdo tě stvořil. Nešťastná Duše Bůh přece stvořil svět. Neproviňuji se proti němu, ale chci ho užívat. Ozývá se hřmot, Ďábel k oné Duši Ty bláhová! K čemu je ti namáhání? Obrať se k světu a on tě zahrne poctami. Ctnosti Ten hlas je plný pláče a velké, velké bolesti! Ach, ach, jakési podivuhodné vítězství vzešlo v podivuhodné touze po Bohu, ale tajně se v něm skryla touha po tělesné rozkoši. Běda, běda, vůle tehdy ještě nevěděla nic o zločinech a touha byla daleka lidské prostopášnosti. Truchli, truchli tedy pro ně, Nevinnosti, která jsi v pravém studu nepozbyla čistoty a která jsi do sebe nenasála lačnost z hrdla starého hada. Ďábel Čím stvrdíte, že není nikoho kromě Boha? Na to já pravím: kdo bude následovat mě a moji vůli, tomu dám všechno. Ty ale nemáš nic, co bys svým následovníkům mohla dát – vždyť vy samy ani nevíte, co jste zač. Pokora Já i moje družky dobře víme, co jsi zač ty: ten dávný plaz, který chtěl vyletět až nad nejvyšší hranice, ale Bůh sám tě srazil do propasti. Ctnosti My však svorně pobýváme na výsostech. Druhá scéna Pokora Já, Pokora, královna Ctností, pravím: Pojďte ke mně, Ctnosti, dám vám sílu, abyste našly ztracenou drachmu a korunovaly toho, kdo šťastně vytrvá. Ctnosti Slavná královno, prostřednice nejsladší, rády k tobě přijdeme. Pokora Proto vás, dcery nejmilejší, chovám v královském loži. Láska Já jsem Láska, líbezný květ: pojďte ke mně, Ctnosti, a dovedu vás k jasné záři květu, který vypučel na keři. Ctnosti Kvítku nejmilejší, běžíme k tobě plny horoucí touhy. Bohabojnost Já jsem Bohabojnost: připravím vás, přešťastné dcery, abyste nezahynuly, ale spatřily Boha živého. Ctnosti Bázni Boží, jsi nám velmi užitečná: snažíme se ze všech sil zůstat navždy s tebou. Ďábel No výborně, výborně! Copak je to za veliký strach a copak je to za velikou lásku?! Kde máte toho bojovníka, a kde toho, kdo by odměňoval? Vždyť ani nevíte, koho to ctíte. Ctnosti Tebe však zaplašil Soudce nejvyšší, a protože jsi nadutý pýchou, ponořil tě až do pekel! Poslušnost Já jsem zářivá Poslušnost. Pojďte ke mně, překrásné dcery, dovedu vás zpět do vlasti a k políbení královu. Ctnosti Hlasatelko nejsladší, patří se, abychom tě následovaly ze všech sil. Víra Já jsem Víra, zrcadlo života. Ctihodné dcery, pojďte ke mně a já vám ukážu tryskající pramen. Ctnosti Ó jasná, průzračná, pevně věříme, že s tvojí pomocí dojdeme k pravému prameni. Naděje Já jsem sladká pozorovatelka živoucího oka. Nikdy neupadnu do klamavé mdloby, takže mne, temnoty, nemůžete zastřít. Ctnosti Živoucí živote, sladká utěšitelko, ty smrti bereš smrtonosné zbraně a vidoucím okem odemykáš nebeskou bránu. Cudnost Panenství, pobýváš v loži královském. Jak sladce planeš v králově náruči, když tě slunce prozařuje, takže tvůj vznešený květ nikdy neopadne. Vznešená panno, tebe nikdy nestihne stín, v němž opadávají květy. Ctnosti Polní kvítek opadává pod nápory větru, lijáky jej třísní. Panenství, ty trváš ve společných chvalozpěvech nebešťanů. Proto jsi půvabný kvítek, který nikdy neuvadne. Nevinnost Prchejte, ovečky, před ohavnostmi Ďáblovými! Ctnosti Jen s tvou pomocí jim unikneme. Pohrdání světem Já jsem Pohrdání světem, jas života. Bědné pozemské bloudění od strasti ke strasti, tobě já dávám výhost. Vy pak, Ctnosti, pojďte ke mně a společně vystoupíme k prameni života. Ctnosti Slavná paní, jež za Krista stále vedeš boj, velká sílo, ty pod nohou drtíš tento svět a proto vítězně na nebi přebýváš. Nebeská láska Já jsem zlatá brána, v nebi pevně ukotvená. Kdo mnou projde, nikdy v mysli nezakusí trpkost svévole. Ctnosti Dcero královská, tvé stálé místo je v náruči, před níž tento svět prchá. Jak sladké je tvé zalíbení ve svrchovaném Bohu! Já jsem milovnice prostých mravů těch, kdo neznají mrzkosti. Stále vzhlížím ke Králi králů a objímám jej v nejvyšší úctě. Ctnosti Družko andělů, jsi krásně ozdobena ke královské svatbě. Stud Já halím do tmy, obracím na útěk a patou drtím všechny ohavnosti Ďáblovy. Ctnosti Ty jsi při stavbě nebeského Jeruzaléma, rozkvétajíc v bělostných liliích. Milosrdenství Ach, jak trpká je ona zatvrzelost, která se zabydlela v srdcích a odmítá přijít trpícím na pomoc. Já však chci podat ruku všem, kdo trpí. Ctnosti Chvályhodná matko bloudících, ty jim pomáháš vstát a vonnou mastí je natíráš, když zchudli a docházejí jim síly. Vítězství Já jsem Vítězství, rázná a silná bojovnice, bojuji na skále a pradávného hada drtím patou. Ctnosti Nejsladší válečnice v proudícím prameni, který pohltil loupeživého vlka, slavná a ověnčená, rády budeme bojovat po tvém boku proti tomu svůdci. Rozvážlivost Já, Rozvážlivost, jsem světlo a rozvažovatelka všeho stvoření, rovnost před Bohem, již Adam od sebe zahnal nevázaností svých mravů. Ctnosti Nádherná matko, jak jsi sladká a líbezná! S tebou nikdo nedojde zmatení. Trpělivost Já jsem pilíř, který se nemůže zbortit, neboť mé základy jsou v Bohu. Ctnosti Ó pevná, která stojíš ve skalní rozsedlině, slavná bojovnice, která vše přestojíš. Pokora Dcery izraelské, pod stromem vás Bůh uvedl v život a proto se v tomto čase rozpomeňte na své zrození. Radujte se tedy, dcery sionské! Třetí scéna Ctnosti Běda, běda, Ctnosti, plačme a truchleme, že ovečka Páně uniká životu. Kajícná Duše si stýská a oslovuje Ctnosti Ach, vy královské Ctnosti, jak jste nádherné a oslnivé v záři nebeského slunce a jak půvabné je místo, kde přebýváte. Běda mi, že jsem od vás uprchla! Ctnosti Uprchlice, pojď, pojď k nám a Bůh tě přijme. Kajícná Duše Ach! ach! sálající slast mne celou zavalila hříchy, a proto jsem se neodvažovala vstoupit. Ctnosti Neboj se a neutíkej, vždyť dobrý pastýř i v tobě hledá svoji ztracenou ovečku. Kajícná Duše Nyní potřebuji, abyste mne přijaly, neboť páchnou rány, kterými mne poskvrnil ten dávný had. Ctnosti Poběž k nám a sleduj ony šlépěje, na nichž s naším doprovodem nikdy neklesneš, a Bůh tě uzdraví. Kajícná Duše Já, hříšná, jsem prchala před životem. Pokryta vředy teď přicházím za vámi, abyste mi propůjčily štít spásy. Ty, veškeré vojsko královnino, i vy, bělostné lilie její v nachovém rouchu z růží, skloňte se ke mně - vždyť předaleko jsem od vás zbloudila - a pomozte mi, abych v krvi syna Božího mohla opět povstat. Ctnosti Duše uprchlická, buď silná a oděj se zbrojí světla. Kajícná Duše A ty, Pokoro, pravý léku, buď mojí záštitou, neboť pýcha mne zlomila v mých mnohých pochybeních a zasadila mi mnoho jizev. Nyní se utíkám k tobě – ujmi se mne! Pokora Ctnosti všechny, pro rány Kristovy ujměte se hříšnice, jež truchlí pro své jizvy, a přiveďte ji ke mně. Ctnosti Chceme tě přivést zpátky a už tě neopustíme. Celé nebeské vojsko se nad tebou raduje. Rády tedy společně zapějeme. Pokora Ubohá dcero, chci tě obejmout - vždyť sám velký uzdravovatel pro tebe vytrpěl těžké a hořké rány. Ctnosti Živý prameni, jak velmi jsi lahodný. Ty, který jsi nevyňal ze své lásky tvář těchto hříšníků, ale jasně jsi dopředu věděl, že vytrhneš z osudu padlých andělů ty, kteří si mysleli, že mají to, co není možné. Zaraduj se tedy, dcero sionská, vždyť Bůh ti vrací mnohé z těch, které onen had chtěl od tebe odlákat a kteří nyní září jasnějším světlem, než by byli mohli zářit před tím. Čtvrtá scéna Ďábel Copak ty jsi zač, a odkud přicházíš? Přidala ses ke mně a já tě vyvedl ven - teď se ode mě odvracíš, a to mě leká. Ale já se s tebou utkám a srazím tě. Kajícná Duše Poznala jsem, že všechny mé cesty byly špatné, a proto jsem od tebe uprchla. Ba dokonce, ty svůdce, se dávám proti tobě do boje. A ty, královno Pokoro, přispěj mi na pomoc svým lékem! Pokora k Vítězství Vítězství, které jsi ho přemohlo už v nebi, spěchej se svými bojovníky a spoutejte toho Ďábla. Vítězství Udatní a slavní bojovníci, pojďte sem a pomozte mi porazit toho falešníka. Ctnosti Nejsladší válečnice v proudícím prameni, který pohltil loupeživého vlka, slavná a ověnčená, rády budeme bojovat po tvém boku proti tomuto svůdci. Pokora Spoutejte jej tedy, Ctnosti přejasné. Ctnosti Královno naše, poslechneme tě a tvé rozkazy ve všem vyplníme. Vítězství Radujte se, družky, neboť pradávný had je spoután. Ctnosti Chvála tobě, Kriste, králi andělů. Cudnost V mysli Nejvyššího, Satane, jsem tvou hlavu pošlapala a v panenské podobě jsem dala vyrůst sladkému zázraku, když Syn Boží přišel na svět. Proto jsi ty svržen i se vší svou kořistí, a nyní ať zaplesají všichni, kdo přebývají na nebesích, neboť tvůj břich došel zmatení. Ďábel Ty vůbec nevíš, co ctíš! Vždyť tvůj břich je prázdný, zbavený krásy tvaru, který mu dává muž – protože ty přestupuješ přikázání, které o sladkém spojení v lásce vydal sám Bůh. Proto ani nevíš, co jsi zač. Cudnost Jak by se mě mohlo dotýkat to, co tvoje našeptávání poskvrnilo špinavým smilstvem? Jediného člověka jsem uvedla na svět, který celý lidský rod svým zrozením sjednotil proti tobě. Ctnosti Bože, kdo jsi ty, žes v sobě pojal tak velký úmysl zničit pekelný zdroj v celnících a hříšnících, kteří nyní září v nejvyšším dobru! Za to, králi, budiž tobě chvála. Otče všemohoucí, z tebe vyvěrá pramen v ohnivé lásce: dej svým synům dobrý vítr do plachet i proud, abychom i je tak mohly uvést do nebeského Jeruzaléma. Epilog Na počátku všechna stvoření byla svěží a uprostřed kvetly květy, potom zeleň ustoupila. Muž-válečník to spatřil a řekl: „Vím to, ale zlatý počet ještě není dovršen. Ty však, otcovské zrcadlo, pohleď: ve svém těle cítím únavu a moji maličcí také ochabují. Měj na paměti, že plnost, která byla na počátku, neměla uvadnout a že jsi již tedy pojal pevný úmysl, že tvé oko nikdy neustane, dokud neuvidíš mé tělo plné drahokamů. Mě však unavuje, že všechny mé údy jsou na posměch. Otče, viz, tobě ukazuji své rány.” Nyní tedy, všichni lidé, poklekněte před Otcem svým, aby vám mohl podat svou ruku.