Georg Holzherr KEHOLE BENEDIKTOVA uvedení do křesťanského života (komentář) Praha 2001 61. kapitoly / 183 62. kapitoly / 184 63. kapitoly / 18 64. kapitoly / 18 65. kapitoly / 194 kapitoly / 195 kapitoly / 197 kapitoly / 19 kapitoly / 199 kapitoly / 200 kapitoly / 201 kapitoly / 204 kapitoly / 208 POZNÁMKY I 214 TEMATICKÝ REJSTŘÍK I 274 SEZNAM ZKRATEK A PRAMENŮ I 29 ÚVOD lidné přijetí prvního vydání překladu a komentáře Řehole Benediktovy' 1 iňm (bilo, že už za rok bylo zapotřebí vydání druhého. To umožnilo vhod-1.....kure věci přepracovat: vylepšit na několika místech překlad Řeholi 1.1 ilr/.itostně rozšířit odkazy na biblické a patristické prameny i paralely .1 doplnit poznámky o historickém kontextu Řehole. 1 Spiritualita Řehole fti hole Benediktova (Regula Benedicti-RB) je psána pro mnichy. A přece byla napsána dávno předtím, než začali existovat „benediktini", „baziliá-in" nebo „augustiniáni". Duchovní nauka Řehole je do značné míry iden-111 I .1 se spiritualitou staré církve. Považuji za důležité zpřístupnit ji anga-lovanému křesťanovi naší doby. Tento komentář se zabývá hlavně těmi částmi Řehole, které mají význam pfO duchovní život. Řehole je výtah z Písma svatého. Benedikt chce formovat člověka podle blahoslavenství.-1 Prototypem mnicha je Kristus. Mniši jsou křesťané, kteří II plně angažují pro církevní společenství. Vzorovou představu o tom po-dávají Skutky apoštolů.3 Mnišští otcové i Benedikt uzpůsobují tento biblicky vzor klášternímu způsobu života: konkrétní instituce zůstávaly volně měnitelné. Každá interpretace Řehole Benediktovy musí vycházet z tohoto biblického základu. V každé kapitole jsou uvedeny odkazy na biblické citáty, reminiscence a aluze.3" V závěrečné kapitole své „skromné" Řehole odkazuje Benedikt dále na „svaté otce", z nichž čerpal. V jeho Řeholi se otvírají především prameny spirituality východní. Duchovní nauka Východu se na Západě dále rozvíjela a v 6. století vytvořil Benedikt syntézu spiritualit Východu a Západu. Kontakt s těmito kořeny křesťanské spirituality nelze opomíjet ani dnes. Na východní prameny, z nichž Benedikt čerpal, upozornil nejen „mni-iliy" a řeholníky, ale křesťany vůbec jí. vatikánský koncil: „Na Východě je také bohatství těch duchovních tradic, které nalezly vyjádření zejména v mnišství. Tam se totiž už od slavných dob svatých otců dařilo mnišské spiritualitě, která se odtud rozšířila do západních zemí a z níž jako ze zdroje vzniklo a stále novou sílu přijímalo řeholnictví latinské. Proto se důraz- ně doporučuje, aby katolíci častěji čerpali z tohoto duchovního bohatství východních otců, které povznáší celého člověka k rozjímání o božských věcech."'* Hieronymus v r. 404 píše: „Ti, které těší studia svatého života cenobi-tů, ať se spíše napijí z pramenů než z potůčků."5 V tomto smyslu ilustruji svůj komentář k Řeholi texty, které jsem nově převzal z těch latinských verzí,6 které mohl znát sám Benedikt. Kromě toho příležitostně cituji pro mnišství tak důležitého Órigena (f 253)' a Benediktův životopis z pera papeže Gregoria Velikého (f 604). Odkazy na prameny, které zpřístupňují Benediktův duchovní svět, se nacházejí v mnoha vydáních Řehole. Vědecký aparát však mnohým čtenářům nepomůže, protože příslušné texty jsou jenom stěží dostupné. Když ale tyto duchovní prameny Řehole vyschnou, působí pak snadno i ona jako vyschlá studna nebo se vykládá příliš „zákonicky". Tyto úvahy mi daly podnět k zpracování komentáře právě tou formou, jak ho předkládám. Doufám, že z kořenů Řehole Benediktovy bude do naší současnosti proudit duchovní vitalita raného, nerozděleného křesťanstva. Pokouším se překládat staré texty do dnešního jazyka a v horizontu rozumění dnešní doby. I tam, kde se nemůžeme držet litery Benediktovy a jeho pramenů doslovně, zprostředkovávají tyto texty duchovní poselství. K otázkám naší doby se nevyjadřuji přímo, vztah starých textů k přítomnosti je většinou zřejmý. Nechybějí ostatně nové práce, které se konfrontací dnešních problémů s Řeholí zabývají.8 2 Rozjímavá četba Řehole V benediktinských klášteřích se z Řehole čítá denně, každý den však jen krátký úryvek. Řehole je jako staré těžké červené víno, které se musí vychutnávat po malých doušcích. Kdo překročí míru nebo neumí pít rozumně, zaslouží si politování. Slova Řehole mají ochutnávat hlava i srdce, duše i mysl-stejně jako se barvou vína těší oči, a jazyk, nos i patro ochutnávají lahodný dar Boží každý svým způsobem.-Nejprve Benediktův výrok okusíme na jazyku tak, že si ho nahlas opakujeme. V rozjímání se pak budeme držet biblických slov, podobenství a postav, které v nás vyvolají ohlas, anebo osoby Ježíšovy, jeho tajemství a učení. Je to způsob rozjímání staré církve Východu i Západu; vždy ústí do spontánní modlitby. Komentář ilustruje text Řehole slovy otců, která pomáhají otevřít oči I UŠI našeho srdce. Úmyslně jsem nenapsal komentář budovaný systema-1 ll I v lienedikt sám nepíše systematická pojednání o teologických problé-iiľ ' k například o milosti, o tehdy aktuální otázce monofyzitizmu, o es-■ hatologii, o mučednictví nebo o církvi. Přesto je v celé Řeholi poznat, jak ncdikt biblicky a ekleziologicky rozuměl otázkám křesťanského a kláš- ......ho života. Komentář sleduje Benediktův text a snaží se postupně vy- Itlhnout jeho duchovní svět. V nesystematicky pojatém komentáři se sa- .....'1 ejmě vyskytuje jedno téma na různých místech. Systematický přehled Umožňují průběžné odkazy na paralelní místa a závěrečný tematický rejstřík. I Ivod a komentář orientují čtenáře v dnešním stavu bádání; „věda" však • lil in této knihy není. Tento komentář nechce hromadit poznatky, nýbrž '•• smyslu staré spirituality pomoci k tomu, aby se celá čtenářova osoba Bplně zaměřila na Boha. Celá askeze Řehole má připravovat na „teologii (I "iiu-mplaci, patření na Boha) srdce". Abychom pochopili, proč je v komentáři vybrán ten který text církevní' h < )tců nebo mníšskych spisovatelů, bude dobré krátce se zabývat pre-KUtorií Řehole a Benediktovou vlastní duchovní četbou. i "Jihogallské a jurské prameny Řehole Benediktovy i' měř před padesáti lety (30. léta 20. st.) se začalo poprvé uvažovat 0 prioritě takzvané Řehole „Magistrovy" (Regula Magistri-RM) před Ře-Imli Benediktovou. Potom se rozvinulo intenzivní studium a přineslo urnu- vysvětlení. Dnes se všeobecně přijímá tato teze: jedna čtvrtina Řehole I' nediktovy je zjednodušeně řečeno převzata od „Magistra", další dvě ||i iu jím silně ovlivněny a jedna čtvrtina nevykazuje s „Magistrem" žádnou pj ilni/.nost.9 Kromě tohoto prvního zjištění se stále více prosazuje názor, k původ Řehole „Magistrovy" je třeba hledat v jižní Gallii (Lérins, Jura). Nedůležitějším centrem jihogallského mnišství byl ostrovní klášter Letníš (u Cannes), založený okolo r. 410. Částečně prostřednictvím Řehole „Magistrovy''je u Benedikta patrný vliv těchto „lérinských otců": - Honoratus (Honor.), zakladatel Lérins, biskup v Arles (f 428/429); - Hilarius (Hilar.), žák a životopisec Honoratův, biskup v Arles (f 449); - Eucherius, biskup lyonský (f 450/455); - Faustus, biskup v Riez (f 490/500); 10 11 - Caesarius (Caes.), biskup v Arles (f 542), autor Řehole pro mnišky a pro mnichy a Kázání pro mnichy; k jeho okruhu patří: - Ferreolus (F), biskup v Uzes (f 581), autor spisu nazývaného Regula Ferioli (RF) z doby Benediktovy. Z lérinského okruhu je nám dále známo několik spisů, které byly použity v Řeholi „Magistrově" a přes ni se zčásti doslovně dostaly do Řehole Benediktovy: - Řehole čtyř otců (R4P, okolo r. 410);'0 - Druhá řehole otců (2RP, okolo r. 426/428);" - Vojenská služba srdce (Actus militiae cordis);" - Rád kláštera (nezaměňovat s OM);'1 - spis O pokoře.1* Když chtěl jeden zbožný křesťan jménem Romanus (f okolo 463) na svém pozemku v Juře založit klášter, stal se nejdřív mnichem v lyonském klášteře na Rhoně,'5 aby poznal řeholi a život tamějších mnichů. Odtud si pak s sebou vzal potřebné spisy'6 a začal v Juře zakládat klášter. Po jurském klášteře následovaly další.'7 Spisy přinesené zakladatelem byly později dále přepracovány a opatřeny dodatky. Tak postupně vznikla Řehole „Magistrova". Známe tuto řadu jmen nejvýznamnějších jurských otců: - Romanus (f okolo 463), zakladatel; -jeho bratr Lupicinus (f okolo 480); za jeho života vznikla raná fáze Řehole „Magistrovy", známá v jižní Itálii;'8 - Eugendus (f okolo 510) zdokonalil se vší starostlivostí „původní ustanovení"." Neznámý autor sepisuje okolo r. 515 pro obnovený klášter svatého Mořice („supra urnám sancti Mauritii") ve Wallis Život („a řeholi") jurských otců (Vita patr. Iur.)J0-„řeholí" je možná míněna konečná redakce Řehole „Magistrovy"; autor snad nově uspořádal materiál, který se mezitím značně rozrostl.2' Benedikt pravděpodobně znal ranou redakční fázi Řehole „Magistrovy", více méně ve stavu, do kterého byla dovedena za opata Lupicina. Benedikt sám možná na „Magistrův" text skrytě odkazuje." Anonymní text ostatně dostal jméno „Regula Magistri" proto, že všechny jeho kapitoly jsou vybu- Úvod 3-4 I 111 1 "II. schématu: učedník se ptá-„Magister" (učitel) odpovídá. 1 1 11.....1 ľ známo už od Basileia (Ť379), který na položené otázky od- 1 1 ■ I 1 .11 m uvili vysvětlením slovy Písma.-Ačkoliv Benedikt z „Magistra" 1.......líží se ho v žádném případě otrocky. Na rozdíl od „Magistra" 1 ni n|i jako „teolog"-i když teologická koncepce mu nechybí. U Be- 1 1 ' 1 ni" 1 nepociťujeme „Magistrovu" tendenci k rozvláčnému líčení, I hn Jilm v rituálních detailech ani sklon k rovnostářství a školomet-■ 1 lli neilikt svou předlohu nejen zkrátil, ale také sjednotil a obohatil in h ni inii, které převzal od ostatních „svatých otců", i svým vlastním 1 1I1I1 'li 111, prozrazujícím velkou rozvážnost a cit pro církevní společen-llvl 1 m .hlt používal s jistou volností antických stylistických prostředků.24 ......kluži" oddíl začíná i končí podobnými a tímto způsobem zdůrazni formulacemi. V textech přejatých od „Magistra" a v kapitolách 1......[II '' o trestech inkluze chybějí. Příležitostně užívá Benedikt „chiaz- f,a řadou větných členů následuje řada členů analogických, a to upui m in pořadí (A-B-C-D : D'-C'-B'-A'). Když následují za stylisticky l'i"l 1 imponovaným úsekem jednotlivé jazykově odlišné pokyny, můžeme lom 1 ušit dodatečnou vsuvku (A. Borias). Ani v takovémto případě, kdy nud < idstavec nepochází od samotného Benedikta, není důvod, abych ho n. I 1 HiK-ntoval. .( Hořeny Řehole Benediktovy v Africe, Egyptě a Malé Asii řrečné kapitole odkazuje Benedikt dvakrát na ,jvaté otce"."* Podobni |ako Písmo svaté36 mu byli z intenzivní četby'7 známi tak důvěrně, že |l ||i h myšlenky a formulace vstupují do jeho textu, i když je přímo neo-inmi|<\ Obraz sbírky (do latiny přeložených) spisů, které měl mnich 6 století k dispozici, nám zprostředkovává úryvek z Života jurských DtCŮ '* „V žádném případě nechceme z nemístné domýšlivosti snižovat I lltanovení, která byla vydána velikým světcem Basileiem, biskupem hlavního města Kappadokie, svatými otci z Lérinských ostrovů a také svatým ľ.n■liómiem, dávným opatem Syřanů [!], a v pozdější době ctihodným Cas-iiinem. Čteme sice jejich řehole denně, ale držet se chceme následující řehole, která byla zavedena s ohledem na místní klima a pracovní požadavky. Této řeholi dáváme přednost před oněmi východními, protože 12 vzhledem k temperamentu a slabostem Gallů ji lze účinněji a snadněji uvádět ve skutek..."-V tomto textu je nápadné výrazné ocenění otců z Lérinských ostrovů, o nichž jsme už mluvili, a dále obdiv k východním mnišským spisům. V praxi se však dává přednost řeholi západní. Zmiňovanou „řeholí" je míněna Řehole „Magistrova", ačkoliv rukopis vykazuje na příslušném místě lakunu.-9 Další otcové vedle těch, o nichž byla zmínka v citovaném úryvku z Života jurských otců, hrají v Řeholi Benediktově už méně významnou roli. Eirénaia z Lyonu (Iren., Ť okolo 200), žáka Polykarpa ze Smyrny v Malé Asii (f 156), připomínají v Řeholi některé teologické výpovědi, zvláště o poslušnosti, v oddílech, které pocházejí od „Magistra".50 Zdá se, že řád pokání v naší Řeholi přímo či nepřímo ovlivnil spis Di-dascalia apostolorum (Didasc. apost, začátek 3. st.), napsaný některým žido-křesťanským biskupem v severní Sýrii (RB 1980).31 Velmi čteným autorem byl Cyprianus, biskup a mučedník v Kartágu (Cypr., f 258). Jeho spis O modlitbě Páně (Dom. orat.) našel ohlas ve spise Vojenská služba srdce, a tedy i v Řeholi Benediktově.12 Je to jedna z cest, po nichž do Řehole Benediktovy dospěla spiritualita doby mučedníků. Nostalgie po době mučedníků nezaznívá u Benedikta o nic méněsi než stesk po prvotní církvi.34 Basileios Veliký (Bas., 330-379), biskup z Kaisareie v Kappadokii,55 je jediný autor, o kterém se Benedikt zmiňuje jménem. V závěrečné kapitole Řehole doporučuje „Řeholi našeho svatého otce Basileia" (Reg.).í6 Také první věty Prologu byly převzaty ze spisu připisovaného Basileiovi (jistě jím ovlivněného)-z Napomenutí duchovnímu synovi (Ps.-Bas., Admon.).!r Chce Benedikt zaštítit svou Řeholi Basileiovým patronátem?38 V každém případě je Basileios Benediktovým učitelem, zvláště v otázkách zdrženlivosti, smyslu pro bratrské společenství a pro rovnováhu. Basileios sám je silně ovlivněn asketickým hnutím okolo Eustathia ze Sebasty (^ po 377), kterému šlo o reformu církve a křesťanů, ne o mnišství jako takové. Jednostranně monastickou přepjatost hnutí odsoudila synoda v Gangře (340). Basileios se od Eustathia oddělil (předtím s ním navštívil askety v Sýrii, Palestině a Dolním Egyptě). Varuje se krajností a chápe mnišství jako intenzivně prožívané křesťanství. V jurských klášteřích se četlo rovněž z Pachómia (Pachom., "f 347).19 Byl Úvod 4 I iculi ni Kgypťan a jako mladý, povinnostmi přetěžovaný voják poznal ........ lásku jednoho křesťanského společenství a tak dospěl k víře. Na lili \ I lomím Egyptě založil v Thébaidč klášter Tabennisi a poté dalších in I láštcrů mužských a dva ženské. Stal se generálním opatem obrov- iki ho /.ústupu mnichů. Jeho „řehole" (pravidla) sestávají z krátkých aske- II ■ 1 cha organizačních pokynů.40 1 /.'i Hesi (Horsies.,f okolo 380), druhý Pachómiův nástupce, sepsal Kni-hll (Lili.),*1 spis, který svědčí o jeho vyspělé, biblicky založené spirituali- ......\i řcďuje se na myšlenku „koinonie" (společenství, komunity). [ugustinus, biskup v městě Hippo (Aug., 354-430), učinil poslední krok Iřc pi iir, co slyšel vyprávění o životě egyptského poustevníka Antonia 1 I 156), Stal se mnichem, založil klášter a jako biskup v městě Hippo (se- .....Afrika) shromáždil okolo sebe společenství kleriků. Žili spolu klášter- ...... způsobem života. Mnišstvím, které v severní Africe vzkvétalo a kte- 0 přežilo i vpád Vandalů, se zabýval často.43 Z Řehole Augustinovy 1 l'l ucc.)4J přebírá Benedikt myšlenku prvotní církve v Jeruzalémě jako vzo- iii |iro klášter, zvláště v kapitolách, v nichž se vzdaluje od „Magistra".44 Ji-lľ igallské mnišství se s Augustinovou naukou o milosti smířilo teprve za ' 11 saria (f 542), který reprezentuje umírněný augustinizmus. Zpočátku mi li mniši dojem, že tato nauka o milosti útočí proti aktivní osobní as-1 I, a byli blíž tomu, co o milosti učil Órigenés. ( higenés (Orig., asi 185-253/4) byl syn mučedníka a sám také vydal svě-■ ll 11 ví krve. Vyučoval na katechetické škole ve svém rodném městě Alexan-drli, Propagoval znalost Písma a biblickou zbožnost,45 doporučoval bojo- Ul proti zlu askezí,46 aniž popíral nezbytnost milosti. S tímto pojetím se Ixc setkat v Řeholi „Magistrově", která cituje „jednu Órigenovu moudrou í in".4'' Přes „Magistra" vstoupila tato stará nauka do Řehole Benediktovy.4" Órigenův vliv na mnišství byl všeobecně velmi značný.49 liuagrios z Pontu (Evagr.,f 399), jenž se ve spisech Órigenových dobře Vyznal, hlásal nauku o duchovním „výstupu": „Víru posiluje bázeň Boží, tu lase zdrženlivost [enkrateia], ta se stává neotřesitelnou pomocí vytrvalosti I naděje [hypomoné, elpis]. Z nich se rodí svoboda od vášní [apatheia], její dcerou je láska [agapé]. Láskaje brána přirozeného poznání [gnósis fysi-1 6], následuje poznání Boha [theologia] a konečná blaženost [eschaté ma-kariotés]."50 Tyto hlavní motivy nauky o duchovním „výstupu" formovaly díla Cassianova a nalezly své vyjádření i v Řeholi „Magistrově" a Řeholi i Benediktově.5' Órigenovým myšlenkám je značně poplatný i Jan (Iohannes) Cassianus (Cassian., 360-430/435), mimo jiné právě prostřednictvím Euagria z Pontu. Poté, co získal dobré vzdělání, navštěvoval jako mladý mnich na cestách, které dohromady trvaly čtrnáct let, mnichy v Egyptě, především polopous-tevnická sídliště v nilské deltě, a dále mnichy v Sýrii, Palestině a Mezopotámii. Na těchto cestách vstřebal myšlenkové bohatství Órigenovo (f 253), které žilo dál mezi mnichy, a také mystiku Grégoria z Nyssy (f 349), bratra Basileia Velikého (f 379).-Okolo r. 415 založil Cassianus v Marseille mužský i ženský klášter a napsal obě své obšírné knihy.53 V těchto Rozmluvách (Coll.) a Ustanoveních (Inst.), které Benedikt dvakrát doporučuje,53 propaguje Cassianus egyptskou spiritualitu, žádá však její přizpůsobení klimatickým podmínkám Západu.5'' Benedikt je na Cassianovi často závislý, např. v pohledu na opata jako učitele" nebo v nauce o „discretio".56-„Ustanoveními" nemusíme rozumět výlučně ta Cassianova.57-Benedikt píše krátkou řeholi pro mnichy, ne traktát, a neupadá v doktrinální jednostrannost Jana Cassiana, který má sklon redukovat křesťanský život jen na život mnišský. Benedikt doporučuje i životopisy [životy] otců".sS Ty mají ohlas velmi často i u něho samého. Počítáme mezi ně tyto spisy: - Život Antoniův (f 356, Athan., Vita Ant.);59 - Život Pachómiův ("f 346, Vita Pach.);*0 - Dějiny mnichů v Egyptě (Hist. mon.);6' - Život Honorata z Lérins (f 428, Hilar., Vita Honor.);63 - Život jurských otců (sepsán okolo r. 515, Vita patr. Iur.); - Výroky otců (Vitae patr.; obsahují i Verba seniorům).65 Když byly v Benediktově době v Římě překládány východní mnišské spisy,6'* existoval zřejmě jistý okruh zájemců o východní mnišství. Benedikt k nim měl určitě blízko. 5 Setkání západní a východní spirituality a brána do budoucnosti U Benedikta se soustřeďují a spojují tradice, které pocházejí z Egypta, Sýrie, řecké Malé Asie, severní Afriky, jižní Gallie a Jury. Jejich kořeny sahají do Imuii ">. li 1 hluboko do minulosti a vysvětlují vnitřní sílu Řehole Bene-iilm m případě si Benedikta nesmíme představovat jako protihrá- i, |nil......uišství.i když s velkými důsledky mění akcenty, zmírňuje na- 1 .....1,1 asketická cvičení a zdůrazňuje hodnotu a étos práce. illl invd zakořenění v nejlepší duchovní tradici ještě nerozdělené-1 1 m .1 ví 1 li 1 značné míry vysvětluje sotva docenitelné působení jeho , 1 ,,i i'ipadč. |c to základní dokument západního mníšskeho a řeholil, , nhi K, holi-se také stala učitelkou mladých germánských národů. ,1 1 , |,i In „mravy a slušnost",65 ale také „modli se a pracuj", „buď tr-1 i j v 1 >< ikoji". Benedikt přinesl těmto národům křesťanské chápání 1 ,, ivi .1 autority a učil je starat se o nemocné, chudé a cizince. 1 1,1 nové národy nepřijaly Benediktova ducha ve všem, je s podivem, 1,1 |, In 1 ľ. hole na Západě zatlačila řehole předchozí a jak se tam stala ob- ři Životopis jako duchovní poselství 1 1 iregorius Veliký (Greg.,f 604) napsal okolo r. 593 čtyři knihy Dialogů Uiľ) |i |ich dialogická forma navazuje na tradici založenou řeckými auto-Iľi , híiis chce v těchto knihách ukázat, že je možno stát se duchovním p|ii .1,111 nejen v cizí zemi, někde v egyptské poušti nebo v jižní Gallii, ale ......ulské půdě. Podává zprávu o „znameních a divech" četných biskupů .....lli Im, kteří se stali „muži Božími". Celá druhá kniha Dialoguje tu věnu mu |i dine významné postavě, totiž Benediktovi (dosl. „Požehnanému"). , -..niiis chce „vyprávět k chvále Spasitelově některé z divů ctihodného um li Benedikta."66 V, hledem k tomuto zaměření nesmíme od Gregoriova životopisu sva-1. ho Benedikta očekávat styl moderního dějepisectví. Papež Gregorius váže 1 il p. antický umělec kytici kvítků (,fiorettiu) o světcově životě. Aby vysvětlil .....lí, používá zpráv o zázracích, které se dobře poslouchají. Vysvětluje mo- i.ilni a asketické otázky a zprostředkovává překvapivě rozmanitou psycho- I .-n kou, spirituální a mystickou zkušenost.-Mnohé z těchto hlubokých ' Ircgoriových postřehů, které si snad přinesl z Kónstantinopole, jsem za-i.nlil do svého komentáře. „Tento muž byl naplněn duchem všech spravedlivých," tvrdí o Benedik- ii ivi Gregoriův partner v dialogu.6? Smyslem předcházejících vyprávění o zá- 16 17 Úvod 6-8 zracích bylo připsat Benediktovi „ducha a moc" apoštolů a proroků. Greg< i rius názorně vysvětluje, že Benedikt je muž církve, jehož život vychází z PísM ma, a že po prvních nevydařených pokusech žil a učil autentickou formu ře-1 holního života. Benediktova cesta je představována jako výstup po mnoha stupních k Bohu. Proto dává papež Gregorius opatovi z Monte Cassina v rámci svých čtyř knih Dialogů o zázracích italských otců tak významné místo. Benedikt vystupuje v druhé knize a je jakoby ústřední postavou mozaiky, obklopenou mnoha postavami vedlejšími v knize první a třetí. Čtvrtá kniha pak ukazuje, že „po smrti žije duše dále",68 a vyprávěním o ráji tvoří jakoby nebeskou klenbu nad celou mozaikou. Na konci Benediktova životopisu Gregorius poznamenává: „Napsal mníšskou řeholi, která se vyznačuje rozlišováním a jasnou řečí."6' Veliká chvála na opata a jeho Řeholi z úst papeže Gregoria rozhodující měrou přispěla k tomu, že germánské národy daly před všemi ostatními řeholemi přednost této Řeholi „římského opata"/" 7 Historické obrysy Benediktova života Rétorické vyprávění papeže Gregoria (f 604) obsahuje velmi mnoho ověřitelných údajů: - určitá místa (Nursia, Řím, Subiaco, Terracina); - zúčastněné osoby, známé papeži nebo jeho partnerovi v dialogu (jejichž existence je zčásti doložitelná z jiných pramenů); - antické chrámy (jejichž zbytky se dochovaly); - události jako hladomor v Kampánii v letech 537~538- Kdyby si byl Gregorius historický rámec Benediktova života vymyslel, byli by ho čtenáři odmítli jako nevěrohodného, neboť sami ještě jmenované osoby, místa a situace znali z vlastní zkušenosti. Vzhledem k zvláštnímu literárnímu druhu Gregoriových vyprávění „k chvále Spasitelově" je sice zapotřebí přijímat jeho údaje s opatrností/' dovolují však Benediktův život aspoň nahrubo načrtnout. Benedikt se narodil jako syn rodičů, kteří byli římskými občany, v chudém horském údolí Nursia (Norcia) v Umbriiri! asi na začátku 6. století." Podle Dialogů Gregoria Velikého mohl už v blízkém okolí Nursie poznat mnišství/4-Jako mladý muž přichází Benedikt na studia do Říma, nena- 18 il cestu vpřed. Úpadkovou atmosféru tohoto města znechuce-1 ■■ ■" II 1 li< 1 „se líbit pouze Bohu"." Nejprve se prý připojil ke sku-1 Im n"i v linjide (Affile) v Sabinských horách. Brzy začíná-jako mnoho I1Í1 ľ li<> doby-žít jako poustevník. Přichází do údolí Subiaco, ležící- I I I 111 východně od Říma, které se vyznačuje přírodními krásami li .....■■1 li skalních převisů, jezírek a řeky Anio. Žije zde v přísném od- I 11 '"i /;ičíiiá tak cestu vnitřního zrání. II "l asketa se stává známým a přitahuje k sobě lidi hledající radu. li! ho prosí mnišské společenství z Vicovara (?), jehož opat zemřel, aby 1 ifilnvíl clo jeho čela. Váhá toto volání uposlechnout, protože má na III ll Ideál přísného mníšskeho života. A skutečně narazil na odpor jinak lil li |li 11 h mnichů a stáhl se z Vicovara zpět do Subiaka. Tam se okolo Im ihľomužďují noví žáci. Organizuje pro ně cenobitský život „v dva-- • 1' I láštcřích [...] každém s dvanácti mnichy, podle Ustanovení otců"/6 II 1.....vcními otců" se možná míní některá z verzí Řehole „Magistrovy"; .....lil 1 tuto Řeholi jistě znal. Není vyloučeno, že jednostrannost Řehole I novy" byla jedním z důvodů, proč Benedikt narazil na obtíže luhiuku (E. Manning). Inlšské kláštery v Subiaku existovaly dále, Benedikt sám se ale ode-Itlľrt n.1 Monte Cassino, horu asi 140 km jižně od Říma. Ničí tam Apollónův || n 1 izuje oratorium ke cti svatých Martina ajana Křtitele a zakládá ta-I • I lášterní budovy. Zde teď píše svou Řeholi. Ze zkušenosti ví, že zdů-1 ' m iiv „vertikální" pohled Řehole „Magistrovy" potřebuje „horizontální" lloplnční: Krista je třeba vidět nejen v opatovi, ale také v bratrovi, hudčm, v hostu, v nemocném. Uplatnil se tu vliv Augustinův (f 430) . 1. ivněž vliv řecký, který byl tehdy významný v jižní Itálii. H Církevně-politické poměry v 6. století Pohled na svět, který Benedikta obklopoval, ukazuje, jak byl do něho za-pojen a jak na něj reagoval. První období jeho života spadá do doby Ostro-1 za krále Theodoricha (493-526)." Okupanti a katoličtí Římané žili r u átku odděleně vedle sebe. Gótové byli napůl christianizovaní a drželi arianizmu, odmítali tedy učení, že Kristus je jedné podstaty s Otcem/8 Silný christocentrizmus Řehole Benediktovy a rovněž zdůrazňovanou m 111 k Trojici si lze částečně vysvětlit jako reakci na ariány. Na druhou 19 Úvod 8 stranu umožňovala gótská okupace katolíkům samostatnou pozici vůči císaři v Kónstantinopoli.-V dětství možná Benedikt zažil zčásti krvavé a dlouhotrvající zmatky jednoho římského schizmatu; menšina sympatizující s Byzancí postavila proti řádně zvolenému, málo známému papeži Symmachovi (498-514) vzdoropapeže Laurentia. Symmachus propůjčil Caesariovi z Arles (f 542) práva primasa nad Gallií a Hispánií. Také papež Hormisdas (514-523) píše Caesariovi a orientuje ho v církevních záležitostech. Tak vznikají úzké vztahy mezi Římem a jihogallskými provinciemi, zdravou oázou v tom čase zlomu. Vztahy mezi „římským opatem" a jiho-gallským mnišstvím nemusejí v žádném případě překvapovat.-Hormisdas ukončil za císaře luština I. (518-527) akakiánské schizma s Kónstantinopoli. Někdy v této době (519-520) pobýval v Kónstantinopoli Benediktův přítel Germanus z Capuy (f 541) jako apokriziář (papežský vyslanec).79 Hormisdas se musí zabývat stížnostmi východních (syrských) mnichů (mj. otázkami o Trojici); mnozí z těchto mnichů připutovali do Itálie."0 Byzantský Východ získává v Římě viditelně na významu, tomu odpovídá i tvrdší gótská reakce.*' Král Theodorich nařizuje papeži Janu I. (523-526), aby v Byzanci bránil ariány (!) proti přehmatům; papež je tam přijat s takovými poctami, že se při návratu do Ravenny k Theodorichovi dočká podezřívání; sám brzy umírá. Papež Felix III. (526-530), příbuzný pozdějšího Gregoria I. (f 604), je na papežský stolec pozdvižen na příkaz ariánského krále, proti vůli římského lidu a kléru. Podporuje Caesaria z Arles (f 542) ve sporech o milosti a posílá mu výtah (capitula) z Augustina (f 430). Víme, jak výrazně změnil Benedikt svou dřívější pozici právě pod vlivem Au-gustinovým.82 Felix III. sám určil za svého nástupce Bonifatia II. (530-532), syna Góta Sigibalda. To připomíná úpravu následnictví opata u „Magistra", řešení, které nebylo možno zachovat a kterého se Benedikt úplně vzdal.Sí Jak obtížná tehdy mohla otázka následnictví být, ukazuje také nedůstojná, simonistická volba "Jana II. (533-535). Smrt krále Theodoricha (526) a nástup císaře Iustíniana I. (527-565) v Kónstantinopoli zahájily novou historickou periodu, během níž se moc a vliv stále větší měrou přesouvají do Byzance. Papež Agapétos I. (Agapitus, 535-536) žádá v Kónstantinopoli na příkaz ostrogótského krále Theodaha-da-neúspěšně-o mír.84 Na nátlak Theodahadův byl papežem zvolen Sil-verius (536-537), syn Hormisdův. Vydal Řím bez boje byzantskému voje- hi I......vi (Ť 565); ten však Silveria sesadil a papežem nechal zvo- ! 555)-Ss Vigilius se nejprve jako papež zastal chalkedonské- ......in ( I , 1) ;i tak se uchránil podezření z monofyzitizmu. Byl povolán 1 1 .....11 ni inopole, tam podstoupil lázeň lichotek a týrání a byl získán 1.....s kou politiku Iustiniana I. (527-565), zaměřenou na znovu- ■ I l.......I i vní jednoty s monofyzity.'56 Občas radil Vigiliovi v Kónstan- 1 h |i I10 jáhen Pelagius a utvrzoval ho v jeho prochalkedonském po-I 1I11 11 Pelagius pobýval v Byzanci od r. 535 a okolo r. 538/539 • Inviil do (Sazy a Jeruzaléma. Podporoval tam antiórigenovský a pro-liiill'i il< mský postoj opata Gelasia v klášteře sv. Sáby, vlivném po celém lnuli ( (statně, císař Iustinianus odsoudil r. 543 órigenovské učení |il rtvi n 1 popud Pelagiův. V této otázce došlo v mnišském prostředí 1 li "II mi V té době mohl Pelagius mezi mnichy poznat Výroky otců lim n 11 n irum); přeložil je do latiny.88 S tímto Pelagiovým překladem Vý- I 1......ii seznámil Benedikta pravděpodobně biskup Sabinus z Canusia, ľ 1........v přítel,*9 který byl r. 535 také členem papežského poselstva 1 ■ mulantinopoli: navštívil Benedikta r. 546 a mluvil s ním o dobytí Říma h lil Inu. V každém případě Benedikt tohoto překladu používá.-Přes vztahy tilu In ivenstvem, které bylo zaujato teologickými problémy, vyhýbá se Be-IV lil 1 ve své Řeholi jakékoliv teologické polemice. Smíme snad říci: má Hl I Jak pro to, co patří k božské „přirozenosti" v Kristu a v křesťanství, liil> pni to lidské. Monofyzitská jednostrannost je mu cizí.-Iustinianus I. 1 565), který usiloval o náboženskou90 a politickou jednotou říše, vedl '' rn 535-553 v hálii válku, až do úplného vítězství nad Góty.9' Těmi-1 matky velmi trpěl lid, zvláště v Římě. Je možné, že tato válka a její ná-ledky jsou příčinou chudobných poměrů kláštera, které se zrcadlí 1 ' Iinli Benediktově.9-1 Nouzí trpícího římského obyvatelstva se tehdy ujímá jáhen Pelagius. to porážce Gótů zažívá Benedikt období relativního klidu. Iustinianus I. (:, 17 565) dosazuje jako papeže Pelagia I. (556-561; dosavadního jáhna), ľ' n nyní schvaluje „tři kapitoly",93 za něž dříve bojoval. Proto je římskou 1 n k v í zpočátku přijímán s nedůvěrou, později však akceptován.9'' Uspořá-dání volby opata v Řeholi Benediktově kopíruje nařízení Pelagia I. (z úno-l;l 559)>95 které se zakládá na jednom výnosu Iustiniana I.-ten také dal 20 21 jednotnou formu římskému právu.'6 Iustinianovy normy státního a církev-1 ního práva vstoupily do Řehole Benediktovy.97 Vliv a přítomnost Byzan- j ce se teď stávají všude patrnými. V Itálii lze zaznamenat mnoho církevních staveb v byzantském (zčásti i syrském) stylu, mj. v Canusiu, kde byl bisfl kupem Benediktův přítel Sabinus. Podle Gregoriova líčení měl tehdy Benedikt kontakty se zástupci církve, kteří byli obeznámeni s východní teologií, a rovněž s východním mnišstvím.98 Víme, že v této době přichází do Itálie mnoho východních mnichů. Přinášejí duchovní impulzy a zřizují svá „oratoria". Z tohoto okruhu mohl Benedikt přímo či nepřímo poznat východní zbožnost.99 Velké množství nově vznikajících „oratorií" (často východních) mnichů poskytovalo oporu víře lidu; brzy se stávaly opěrnými body misie mezi germánskými kmeny. V této době vzrůstá množství venkovských kostelů, zatímco např. biskupské sídlo v Cassinu zaniká (G. Pen-co). Benedikt stojí v každém případě ve středu dění své doby, sice v klášteře, ne však stranou. Podle Gregoriova líčení měl účast na evangelizaci venkovského lidu a stýkal se s váženými osobnostmi z Říma,'00 z Cassi-na'°' i odjinud.'" Obecně řečeno, Benedikt mohl právě v této době zažít rozkvět nejhodnotnějších římských a byzantských tradic, musel však projít i obdobím těžkých krizí. Benedikt možná zažil ještě začátek dalšího pochmurného období. Od r. 568 začínají ze severovýchodu nájezdy Langobardů. Tito ariáni, mnohdy sotva obrácení z pohanství, si vůči obyvatelstvu a katolické církvi počínají tvrdě a nesnášenlivě, často přistupují k pronásledování a na své cestě obracejí v prach všechny kláštery. Papež Jan III. (561-574) přenáší relikvie mučedníků z oratorií ležících mimo Řím do města. To se shoduje s úctou k mučedníkům u Benedikta.'0í V Římě hledá útočiště i mnoho mnichů, mezi nimi komunita z Monte Cassina. To zničili Langobardi za vlády papeže Benedikta I. (575-579), který proti nim marně hledal pomoc v Byzanci (577?)- Benedikt toto zničení předpokládal'0''-po vpádu z r. 568 si to lze snadno představit. Za obležení Říma Langobardy byl papežem zvolen bez východořímského působení Pelagius II. (579-590), syn Góta Wunigilda, a ihned byl vysvěcen. Vysílá svého jáhna Gregoria do Kónstantinopole; apokriziář však neobdrží žádnou pomoc. Později nastupuje na Petrův stolec jako Gregorius I. Veliký (590-604) a r. 593 sepisuje život svatého Benedikta. Úvod 8-9 P u fliifni 1 mhu Hťhole a rok Benediktovy smrti 1 1 .v. m Kc holi proto, aby podal souhrn svých mníšskych a h l.........11, ale také s myšlenkou na opaty, kteří měli po jeho .....1 /uložené kláštery: 1 i, < tissifiu jsou to opati Constantinus a Simplicius; ./■,../ ,,. 1,1, je lienedikt po smrti dále ctěn, jsou to Maurus a Ho-Imln .;). který byl předtím mnichem na Monte Cassinu; I míľint /.uložil Benedikt klášter (snad na místě antického chrámu ,......iíkI mořem) a sám na jeho zřizování dohlížel; 111 l , 111 1,11,-ráně vznikl (ještě za života Benediktova?) klášter sv. illu , l..... 110/ se stáhli mniši z Monte Cassina po zničení domu Lan- 1 (nl.ul)> 577/581); opatem se tu stává Valentinianus (f před 593), • i 11 ......ehem na Monte Cassinu ještě za Benedikta. ........ h to, ukazuje se, že Benedikt je jako opat-reformátor osoba lil.....n 11 řadu klášterů, a vrhá se tím nové světlo i na problém roku Be- |||i|m v smrti. 1 I 1 mning, jehož se tu držím, tvrdí toto: |i 11 lži 1.1 11 ( di kt - j ak to odpovídá tradičnímu pojetí - zemřel už roku duji ni seznamy opatů z Monte Cassina, Subiaka a z Lateránu velmi I 1,n I ■ 1 , podle Gregoria Velikého znal Benedikt biskupa Sabina z Canusia , ulil ('1'okolo 550) a biskupa Constantia z Aquina (f okolo 570), a to |mI>h biskupy; 1 hllaratus, jenž byl mnichem v klášteře na Monte Cassinu za Bene-.1.1 ii |i v době Gregoriově ještě svěží a Gregoriův partner v dialogu r. 593 1 1 u Kxhilaratově obrácení k mníšskemu stavu; vnuk onoho kněze či biskupa Florentia, jenž si vynutil, údajně r. 529, 1 . m .Iikiiiv odchod ze Subiaka, kde se ho pokoušel otrávit a kde nechali tančil nahé dívky před očima mnichů, je okolo r. 593 teprve podjáh- \\.....daje se s dřívějším datem Benediktovy smrti - okolo r. 547 - špat- 11. in ivnávají. E. Manning by proto chtěl rok Benediktovy smrti posunout , I , hitu 575. To zachází snad příliš daleko. Relativně pozdější datum ale Hladněji vysvětluje, že Benedikt mohl předpovědět zničení svého klášte- 22 23 ra (577/581?) Langobardy, kteří útočili ze severu od r. 568. Gregorius píše okolo r. 593, že k těmto událostem došlo „nedávno" (modo).'05 Observance tehdy vůdčího jihogallského mnišství, s nímž vykazuje Řehole Benediktova mnoho příbuzných rysů, také dosahují toho vývojového stavu, který měl Benedikt mít údajně už před r. 547, až koncem století.""1 Pozdější datum Benediktovy smrti a jeho přímý vztah ke klášteru v La teráně by mohly vysvětlit, jak správně poznamenává E. Manning, i pozoruhodný „bazilikální" a relativně pozdní vývojový stav liturgie, který zakládá bohoslužebný řád v Řeholi.107 Načrtl tento řád pro klášter, který v té době vznikal v Lateráně, v základních rysech ještě sám Benedikt? Nebo byl tento pořádek vložen do Řehole okolo r. 620 jinou rukou?"5* 10 Řehole má budoucnost Existence Řehole Benediktovy v Lateráně má dalekosáhlý význam pro její šíření. Snadněji se vysvětluje také první výskyt Řehole mimo Řím. Římští mniši cestovali v této době ve dvou skupinách jako misionáři přes Gallii do Anglie, první skupina pod vedením Augustina z Canterbury. V Římě samotném se pouze Gregorius Veliký (f 604) zmiňuje o tom, že Benedikt napsal Řeholi,'09 a zdá se, že ji na jednom místě cituje."" Jinak nenacházíme po Řeholi Benediktově v Římě a okolí žádnou stopu. Poprvé se vynořuje v jižní Gallii okolo r. 620."' Pak ji opakovaně nacházíme na území dnešní Francie u žáků Columbanových, a to zároveň s Řeholí Columbanovou a jinými řeholemi (období „smíšených řeholí").'" Zmínky o Řeholi Benediktově v tomto kraji se vyskytují od r. 632,"* jsou z ní také citovány výňatky."4 Nejstarším dochovaným rukopisem Řehole je Codex Oxoniensis (Oxford, Hatton 48), napsaný v jižní Anglii (Worcester) asi v letech 700-710. Má krátký závěr Prologu a obsahuje tzv. „interpolace". V každém případě tedy putoval text Řehole, upravený okolo r. 600 v Lateráně, na sever."5 Vyvstává dnes otázka, zda první zprávu o Řeholi nepřinesl tamějšímu mníšskemu společenství Anglosas Wilibald-pobýval v letech 729-739 na Monte Cassinu, které bylo okolo r. 717 obnoveno opatem Petronakem z Brescie (tedy nikoliv z Lateránu; B. Steidle). Tradice reprezentovaná Paulem (Pavlem) Diákonem předpokládá, že mniši z Monte Cassina si s sebou vzali na útěku Řeholi do Lateránu 1....... •;,.•.) ji pak okolo r. 750 z lateránské knihovny vrátil n il mvi / Munic (lassina.'"' , ..... 1 n l,i Vi likčho (T814) se opis Řehole dostal do Cách (Aa- ..........p.n Benedikt zAniánu (f 821)"7 dosáhl na různých sy- I li 1 'lift) luhu, že byla Řehole Benediktova prohlášena jedinou h I ll I i iii, I 1 i isi. 17 poslal do Gách opat Haito z Reichenau mnichy jménem 11 , IiiHu. aby se tam vzdělali podle karolínske reformy. Na pros-1 ml 1 l<< i