Základní texty východních náboženství Hinduismus T
Bhagavadgíta ukazuje Kršnu v plném jeho božském majestátu nejvyššího pána všehomíra.
VMahábháratě všakje líčen sevšemi slabostmi lidsképřirozenosti. V průběhuboje na Kuruovském
poli Kršna projevuje značnou popudlivost, nabádá své spojence k nečestným uskokům a v souladu
se svým přesvědčením, že ležje starší než pravda, podněcuje šíření nejrůznějších falešných zvěstí,
aby tábor nepřítele pomohl morálně rozložit. Jedna z takových poplašných zpráv, kterou Kršna
vypustil, Pánduovcům pomohla zdolat nepřemožitelného Drónu, poněvadž ten v zármutku nad
domnělou smrtí svého syna Ašvatthámana složil zbraně a dal se bez odporu zabít.
*5
Gándíva, zázračný luk měsíčního boha Sómy, kterým bůh ohně Agni obdaroval Ardžunu.
•« mysl — V originálu maňas, jedna ze základních kategorií hinduistické psychologie, označení šestého
smyslu, obdařeného schopností vnímat a uspořádávat počitky, které člověku zprostředkují jeho
smyslové orgány. Myslje sídlem paměti, vědomí (čétana), představivosti (kalpana) a snažení (prajatná),
umožňuje vnímání (pratjaksa) a je schopna i vyššího cítění (čaitanjd). Jednou svou částí je zaměřena
dovnitř (antahkarana, „vnitřní orgán", lokalizovaný v srdci), kde je přímo napojena na rozmysl
(buddhi) a vykonává úlohu lidského svědomí. Vupanišadách je souvztažnost tělesné a duševní stránky
osobnosti přirovnávána ke kočáru: vozatajem je já (átman), tělo představuje vůz, mysl {maňas) uzdu
a otěže, smysly (indrijáni) jsou koňmi, hmota (dravja) tvoří cestu a cílem je zklidnění (šamana).
4 7
Kéšava, dosl. „vlasatý, zářící", přízvisko Kršny (Višnua).
4 8
v boji mám zabíjet příbuzné — Ardžuna zapomíná, že podle tradiční hinduistické morálky je
povinností bojovníka (kšatrije) trestat přestupníky a to, že jsou náhodou jeho příbuznými, na
této povinnosti nic nemění. V ortodoxním pojetí představují příbuzenské vztahy čistě lidský
výtvor, ale z kosmického hlediska jsou všichni tvorové dítky božími a není správné dělit je na
vlastní příbuzné a ty ostatní, na nichž nám nezáleží.
4 9
Góvinda, dosl. „hledač krav", přezdívka Kršnova.
5 0
Madhusúdana, dosl. „hubitel Madhuův", přízvisko Kršnovo.
si Džanárdana, dosl. „ten, jenž znepokojuje lidi", tj. nepřátele, epiteton Kršny (Višnua).
5 2
Mádhava, dosl. „potomek Madhuův" (podle jiného výkladu „hubitel Madhuův"), přízvisko boha
Kršny.
5 2
změtení kast — Text varuje před narušením tradičního hierarchického uspořádání společnosti
do čtyř stavů (varna), na bráhmany (kněze, učitele, obětníky), kšatrije (vládce, bojovníky), vaišje
(obchodníky) a šúdry (dělný lid). Uvnitř každého stavu pak docházelo k dalšímu dělenípodle rodu
i povolání na řadu drobnějších kast a podkast (džáti), oddělených souborem příkazů a zákazů.
Nejpřísněji byly prosazovány zákazy vzájemného stolování a vzájemných sňatků jednotlivých
kast. Obzvláště poslední z nich zaměstnával pozornost všech strážců veřejné morálky a rovněž
Bhagavadgíta obsahuje nejedno upozornění, že v míšení kast je třeba hledat kořen všeho zla.
5 4
Váršnéja, příslušník klanu Vršniů, jedno z častých Kršnových epitet. Vršni, syn Jaduův, byl prapředkem
otce Vasudévy.
ss předkové, oloupení o obětiny — Zde je obsažena narážka na pohřební ritus zvaný šráddha, při němž
jsou duším zemřelých obětovány kuličky uhnětené z rýže a přepuštěného másla a voda. Tyto
obětiny podle tradičních představ tvořily nezbytný předpoklad k tomu, aby se duše zemřelého
mohla odebrat do nebeských světů; bez nich byla odsouzena toulat se po zemi jako zlý duch.
Vzhledem k nesmírnému významu šráddhové oběti pro posmrtný život zesnulého bylo její
provádění svěřeno vždy jeho nejstaršímu synovi — nikdo jiný ho při ní nemohl zastoupit a ženy
byly z těchto obřadů zcela vyloučeny. Proto je v Indii již od mladší doby védské kladen tak velký
důraz na hojné mužské potomstvo a společenské postavení ženy se neustále zhoršuje.
Bhagavadgíta
DRUHY ZPĚV
SANDŽAJA PRAVIL:
1. K němu, jenž byl takto prostoupen soucitem a sklíčený a oči měl zalité slzami,
pronesl Madhusúdana tato slova:
VZNEŠENÝ PRAVIL:
2. Ardžuno, odkud pochází tato tvá ochablost v nesnázích, která není hodna
Árji,1
nevede do nebe a působí hanbu?
3. Nepoddávej se zbabělosti, synu Prthy, neboť ta ti nepřísluší. Odhod nízkou
slabost srdce a povstaň, hubiteli nepřátel.
ARDŽUNA PRAVIL:
4. Jak mám, Madhusúdano, v bitvě obrátit šípy proti Bhímovi a Drónovi, kteří
si zaslouží úctu, Arisúdano?1
5. Vždyť je lépe žít na světě třeba jen z almužny než zabíjet vznešené učitele.
Ale i kdybych zabil (jen) učitele chtivé prospěchu, požitky, jimiž bych se zde
těšil, by byly potřísněny krví.
6. Ani nevíme, co pro nás bude lepší, zdali zvítězit, anebo jim v boji podlehnout.
Pakliže pobijeme Dhrtaráštrovce, kteří jsou proti nám rozestavěni, sami
nebudeme mít chuť žít dál.
7. Celá má bytost je ochromena nepřístojnou lítostí,3
v mysli mám zmatek,
v čem tkví má povinnost. Proto se tě táži, a pověz mi najisto, co bude lepší.
Jsem tvůj žák, pouč mne, který se k tobě utíkám.
8. Nevidím totiž, co by mohlo zaplašit zármutek, který mi vysouší smysly, ani
kdybych na zemi získal kvetoucí království, prosté všech nepřátel, či dokonce
vládu nad samými bohy.
SANDŽAJA PRAVIL:
9. Takto oslovil Gudákéša, hubitel nepřátel, Hršíkéšu. „Nebudu bojovat," řekl
Góvindovi a zmlkl.
10. Hršíkéša pravil, ó Bharatovče, sklíčenému Ardžunovi mezi oběma vojsky
s náznakem úsměvu tato slova:
VZNEŠENÝ PRAVIL:
11. Trápíš se věcmi, jimiž není třeba se trápit, a přitom říkáš slova moudrosti.4
Lidé moudří netruchlí ani nad mrtvými, ani nad těmi, kdo žijí.
Základní texty východních náboženství Hinduismtis
12. Neboť se věru nikdy nestalo, aby nebylo mne, tebe, či těchto vládců, a step
ně tak se ani nestane, abychom my všichni kdy přestali být.5
13. Podobně jako v tomto těle duch prožívá mládí, dospělost a stáří, stejně tak
nabývá i jiného těla. Tím se moudrý nedá mást.
14. Ó synu Kunti, vždyť doteky s hmotným světem,' vyvolávající horko a chlad,
blaho a strast, přicházejí a odcházejí, jsou nestálé. Snášej je trpělivě, Bharatovče.
15. Jedině moudrý člověk, kterého ony nerozruší a pro něhož jsou blaho i strast
totožné,7
býku mezi muži, jen ten je hoden nesmrtelnosti.
16. Není vzniku pro nejsoucno a jsoucno nezaniká,* hranici obou však vidí ti,
kdo nazírají pravou skutečnost.
17. Věz však, že to, čím je toto vše proniknuto,9
nelze zahubit. Nikdo nemůže
přivodit zkázu toho, co nepomíjí.
18. Praví se, že tato těla vtěleného," který je trvalý, nezničitelný a nezměřitelný,
jsou konečná. Proto bojuj, ó Bharatovče.
19. Nic nechápe ten, kdo si myslí, že On zabíjí, ani ten, kdo jej považuje za
zabitého. On nezabíjí ani není zabit.
20. On se nerodí ani nikdy neumírá, nikdy nevznikl ani více nezanikne. Je
nezrozený, trvalý, odvěký a starobylý — nezahyne, je-li zabito tělo.
21. Což člověk, který ví, že On je nezničitelný, trvalý, nezrozený a nepomíjivý,
někoho zabíjí či dává zabít, synu Prthy?
22. Podobně jako člověk odhazuje zchátralé šaty a bere si nové, stejně tak vtělený
duch odhodí zchátralá těla a vstupuje do jiných, nových.
23. Zbraně se ho netknou, oheň nespálí, voda ho neprosákne ani vítr nevysuší.
24. Nelze ho tít, nelze ho spálit, promočit ani vysušit, je trvalý, všepronikajíd,
pevný, nehybný a věčný.
25. Praví se o něm, že je neprojevený, nepředstavitelný a neměnný. Znáš-li ho
takto, pak nemáš, proč bys nad ním truchlil.
26. Ale i když se domníváš, válečníku mocných paží, že se stále rodí anebo že
stále umírá, ani pak nemáš proč ho litovat.
27. Vždyť kdo se narodil, zcela jistě zemře, a kdo zemřel, zcela jistě se narodí.
Proto bys neměl želet toho, co je nevyhnutelné.
28. Bytosti jsou na počátku neprojevené, uprostřed jsou projevené a neprojevené
jsou opět na konci; k čemu tedy nářek, Bharatovče.
29. Zázrakem ho jeden spatří, jako o zázraku o něm jiný hovoří a další o něm
jako o zázraku slýchá." Nikdo ho však nezná, třeba o něm slyšel.
30. Tento duch vtělený v těle veškerenstva je trvale nehynoucí, Bharatovče.
Proto bys neměl truchlit pro žádnou bytost.
Bhagavadgíta
31. Dbej na svou povinnost a přestaň se chvět. Vždyť pro válečníka není nic
lepšího nad spravedlivý boj.
32. Šťastní jsou, synu Prthy, kšatrijové," kterým se naskýtá takováto bitva,
jakoby příznivou náhodou otevřená brána do nebe.
33. Nepodstoupíš-li tento spravedlivý boj, pak zahodíš svou povinnost i slávu
a utrpíš zlo.
34. Tvorové si pak budou vyprávět o tvé nepomíjející pohaně a pro člověka
váženého je pohana horší než smrt.
35. Velcí válečníci si budou myslet, že utíkáš z boje ze strachu, a u těch, kteří tě
dosud ctili, upadneš v nevážnost.
36. Mnohá nepěkná slova budou říkat tvoji nepřátelé, hanobíce tvé schopnosti.
Což může být něco bolestnějšího?
37. Budeš-li zabit, dosáhneš nebe, zvítězíš-li, ovládneš zemi. Proto povstaň,
synu Kunti, s pevným odhodláním k boji.
38. Nauč se klást radost i strast, zisk i ztrátu, vítězství i porážku sobě naroveň,1
3
a hotov se k boji; tak neutrpíš zlo.
39. Toto je moudrost, která ti byla vyložena podle sánkhje; nyní vyslechni moudrost
podle jógy.1
* Ukázněn touto moudrostí, synu Prthy, odvrhneš pouta činů.
40. Žádné úsilí zde nepřijde nazmar, pro nezdar tu není místa, a dokonce
i nepatrná část této dharmy15
ochrání před velikým strachem.
41. Zde platí jediný rozhodný rozmysl,1
* potomku Kuruů, neboť myšlenky
nerozhodných jsou rozvětvené a nekonečné.
42-43. Synu Prthy, pošetilí si libují v slovech véd1 7
a tvrdí, že není nic jiného,
mají v povaze žádost a jejich nejvyšším cílem je nebe.1 8
Pronášejí květnatá slova,
jež vybízejí k rozličným obřadům směřujícím k dosažení požitků a moci,
a nabízejí jako plody činů (nová) zrození.
44. Ti, kdo lpějí na požitcích a moci a nechávají se v myšlenkách unést těmito
slovy, postrádají rozhodný rozmysl, jenž by spočinul v soustředění.
45. Védy náležejí do oblasti tří kvalit.19
Ty, Ardžuno, stůj mimo tyto kvality,
nad dvojností, vždy setrvávaje v čistotě, povznesený nad hromadění a uchovávání,"
buď sám sebou.
46. Bráhman,1 1
který prohlédl, má ze všech véd stejný užitek jako ze studny,
je-li všude kolem záplava vody.1 1
47. Máš právo pouze na činy, nikdy však na jejich plody. Plody činů nesmějí být
pro tebe pohnutkou, avšak neulpívej ani na nečinnosti.
48. Zřekni se ulpívání, Dhanandžajo, buď lhostejný k úspěchu i neúspěchu
a konej činy setrvávaje v sebekáznění.13
Jednostejnost se nazývá ukázněností.14
Základní texty východních náboženství Hinduismus
49. Neboť čin1 5
je, Dhanandžajo, zdaleka podřadnější nežli sebekáznění roz­
myslem.26
V rozmyslu hledej své útočiště. Politováníhodní jsou ti, pro něž je
plod (činů) pohnutkou.
50. Člověk ukázněný rozmyslem zde odvrhuje dobré činy stejně jako zlé.2 7
Proto
se chystej k sebekáznění. Ukázněnost znamená obratnost v činech.
51. Vždyť mudrci ukáznění skrze rozmysl, kteří zanechali plodů vzniklých
z činů, jsou osvobozeni od pout zrození a dosahují stavu prostého neduhů.
52. Až tvůj rozmysl překoná houštinu klamu, dojdeš lhostejnosti ke všemu, co
bylo i co má být ještě slyšeno.
53. Až tvůj rozmysl, doposud rozptylovaný tím, co jsi slyšel,2 8
spočine nehybný
a nepohnutý v soustředění, tehdy dovršíš své sebekáznění.
ARDŽUNA PRAVIL:
54. Jak se, Kéšavo, popisuje člověk, jehož moudrost je ustálená a který setrvává
v soustředění, a jak má člověk ustáleného rozumu hovořit, jak má sedět, jak
se má pohybovat?
VZNEŠENÝ PRAVIL:
55. Když odvrhne všechny žádosti ukryté v mysli, synu Prthy, a je spokojen
sám v sobě, pak se říká, že jeho moudrost je ustálená.
56. Člověk, jehož mysl nehárá v utrpeních, který je prost touhy uprostřed radostí
a jehož opustily vášně, strach i hněv, se nazývá mudrcem ustáleného rozumu.
57. Jestliže je člověk ve všem prostý příchylnosti, neraduje se ani nechová
nenávist, ať se mu dostává dobrého či zlého, jeho moudrost je upevněná.
58. A jestliže na všech stranách stáhne smysly2
' od smyslových předmětů,*0
podobně jako želva své údy, jeho moudrost je upevněná.
59. Smyslové předměty přestávají existovat pro vtěleného ducha, který se
zdržuje potravy, jedině chuť zůstává. I tato chuť však zmizí, jakmile spatří Nej-
vyššího.
60. Vždyť bouřlivé smysly unášejí násilím i mysl člověka, který prohlédl, synu
Kunti, byť se snažil sebevíc.
61. Jestliže je všechny ovládl, nechť usedne ukázněný a oddává se mi, neboť
jen má-li člověk smysly ve své moci, jeho moudrost je upevněná.
62. Uvažuje-li člověk o smyslových předmětech, pochází z toho ulpívání, z ulpívání
se rodí žádost, ze žádosti povstává hněv.
63. Z hněvu vzniká pomýlení, z pomýlení ztráta paměti, ze ztráty paměti zánik
rozmyslu, a se zánikem rozmyslu člověk hyne.
I. Bhagavadgíta ,^ĚSti*
I 64. Avšak člověk, který ovládl své já a smyslové předměty míjí se smysly oprošl
těnými od vášně a nenávisti a podřízenými sobě, dojde uklidnění.
\ 65. V uklidnění dochází k zániku všech jeho strastí, neboť má-li člověk klidné
1 myšlení, jeho rozmysl se rychle upevňuje.
! 66. Kdo se neukáznil, postrádá rozmysl a není ani schopen rozjímat.3 1
Pro toho,
kdo nerozjímá, není klidu, a nemá-li klid, odkud může očekávat štěstí?
67. Neboť mysl, jež podléhá těkajícím smyslům, unáší jeho moudrost jako vítr
loď po hladině.
68. Proto, válečníku mocných paží, jestliže má člověk smysly na všech stranách
odtaženy od smyslových předmětů, jeho moudrost je upevněná.
69. Co je pro všechny tvory nocí, je pro toho, kdo se ovládl, dobou bdění, čas,
| kdy tvorové zůstávají bdělí, není než nocí pro mudrce, který zří.
j 70. Míru dosáhne jen ten, do něhož vstupují všechny žádosti, tak jako když
vody naplňují oceán, který přesto ve svém základě zůstává nehybný, nikoli však
člověk, jenž svým žádostem hoví.
71. Ten, kdo zanechá všech žádostí a jedná prost touhy, pocitu vlastnictví
; a osobivosti,32
dojde míru.
1
72. Toto je spočinutí v brahma, synu Prthy, a kdo ho dosáhne, ten se nedá zmást.
Kdo v něm spočine, třeba až v posledním okamžiku, spěje k vyvanutí3 3
v brahma.
1
která není hodna Árji, áosl. „běžná u Neárjů"; Árja, dosl. „vznešený", označení kočovného lidu,
\ který od 2. tisíciletí př. n. 1. počal v jednotlivých vlnách pronikat z jihoruských a středoasijských
stepí na indický subkontinent. Kršna zde Ardžunovi připomíná jeho povinnost válečníka z rodu
Árjů, vítězů nad ostatními indickými plemeny, nepřipouštějící jakékoli zakolísání. Údělem
člena kšatrijského stavu bojovníků, posvěceným božským řádem, dharmou, bylo válčit a každé
porušení této povinnosti znamenalo nejenom ztrátu dobré pověsti mezi lidmi, ale i nebeské
blaženosti po smrti.
3
Arisúdana, dosl. „hubitel nepřátel", epiteton Kršnovo.
« 3
má bytost je ochromena nepřístojnou lítostí — Originál hovoří přímo o prohřešku (dóšá), jehož
í se Ardžuna dopustil tím, že načas podlehl soucitu (krpana), poněvadž podobné projevy
; malodužnosti nemají v srdci kšatrijského válečníka místo.
Í 4
přitom říkáš slova moudrosti — V originálu pradžňávádánš ča bhášasé („pronášíš moudrá slova").
Toto místo bylo předmětem častých sporů a jednotlivé autority se rozcházejí v jeho čtení i v jeho
j interpretaci. Ardžunova argumentace má svou logiku, a zní tedy rozumně, i když v důsledku jeho
, nevědomosti ve skutečnosti moudrá není; Kršnova výtka proto nesměřuje proti jeho slovům
samotným, ale proti sklíčenosti, do níž Ardžunu tato nevědomost uvrhla.
5
Bhagavadgíta v tomto verši postuluje existenci množství individuálních duší, které procházejí
nikdy nekončícím koloběhem zániků a nových zrození. Tento odvěký transmigrační proces,
i jehož se jakožto vtělení nejvyššího Já účastní sám Kršna, je bez počátku a bez konce a jedinou
i cestou, jak se z něho vymanit, je konečné „vysvobození" (mókšá).
Základní texty východních náboženství Hinduismus Bhagavadgíta
6
doteky s hmotným světem — V originálu mátrásparšás, doteky smyslu se smyslovými předměty.
Matry představují základní smyslové vlastnosti pěti hlavních hmotných prvků — patří mezi ně zvuk,
dotek, tvar, chuť a pach. Podobně jako celý hmotný svět jsou i ony v pojetí Gity nestálé a pomíjivé.
7
pro něhož jsou blaho i strast totožné — Ideálem Gity je naprostá jednostejnost (samatvá), absolutní
lhostejnost k chvále i haně, zisku i ztrátě, nedotčenost blahem i strastí, vyrovnanost v radosti
i zármutku, poněvadž tím se já (átmari) každého jedince připodobňuje věčně neměnnému
a jednostejnému brahma.
8
Není vzniku pro nejsoucno — Sankara i Rámánudža shodně komentují nejsoucno (asať) jakožto
lidské tělo spolu s dvojností protikladů (blaho a strast, vášeň a nenávist atd.), kterým podléhá,
a přeneseně jako hmotnou přírodu a celý fenomenální svět, v souladu s představou, že reálnou
existenci lze přiznat pouze věčnému a neměnnému brahma. Na základě této interpretace by
uvedený verš stavěl do protikladu na jedné straně já (sať), duchovní substanci (átman totožný
s brahma), která je jedinou realitou a nikdy nezaniká, a na druhé straně nejá (asat), brahma, jehož
pravou povahu zastírá kouzelná vidina {mája) — svět jevů, který vpravdě neexistuje.
9
to, čím je toto vše proniknuto — Brahma, nejvyšší realita, je „to" (tať), co proniká celý pohyblivý
i nehybný svět.
1 0
tato těla vtěleného — Zatímco brahma představuje absolutní jsoucno, nedotčené vývojem
fenomenálního světa a nepodléhající neúprosnému zákonu odplaty činů (karma), v každém
jednotlivci je přítomno jako individuální empirické já (átman), vtělený duch, který je poután
k světu jevů a ovlivňován plody činů, dokud nepřekročí tři kvality hmotné přírody a neztotožní
se s brahma. Jakožto součást nekonečného brahma je átman stejně nedotčený procesy hmotné
přírody, je stejně mimo prostor, čas i příčinnou závislost [2. 20], jako vtělený (déhiri) však ve
spojení s psychosomatickým organismem prodělává zrození, stáří, smrt v nikdy nekončícím
koloběhu vzniků a zániků (sansára), dokud nedojde vysvobození.
1 1
Zázrakem ho jeden spatří — Poněvadž je vlastní já člověka neprojevené, smysly neuchopitelné,
příležitostí poznat jeho podobu a pravou povahu je velmi málo, téměř lze hovořit o zázraku,
dostane-li se nám možnosti je spatřit. Originál připouští též alternativní překlad: „Jeden na něj
patří jako na zázrak..."
1 2
kšatrija — Označení druhého ze čtyř stavů hinduistické společnosti, vrstvy vládců a válečníků.
Podle indické mytologie kšatrijové vznikli z paží božského Puruši, aby bránili a ovládali lidstvo.
Pro svou aroganci se však čas od času stali metlou, od níž bylo nutné svět oprostit. Proto proti
nim občas bráhmanští reci (např. Parašuráma) vedli trestné výpravy, při nichž byl vždy celý
kšatrijský stav vyhuben.
1 3
klást... sobě naroveň — Z hlediska absolutního brahma, které je základem všech bytostí, je
v pozadí veškeré dvojnosti protikladů, jíž tyto bytosti podléhají, jednostejnost, a proto je třeba
i radost a strast, zisk a ztrátu, vítězství a porážku přijímat stejně.
M moudrost... podle sánkhje, moudrost podle jógy — Sánkhja, jóga: řada překladatelů ponechává
nepřeložené, jiní překládají jako „teorie" a „praxe". Zdá se, že tu ve skutečnosti nejde o systémy,
které se těmito slovy označují, nýbrž že oba výrazy jsou užity v obecnějším smyslu a vyjadřují
protiklad teoretického a praktického postoje. „Sánkhja" představuje rozumovou spekulaci.
Výraz „jóga" se neomezuje jen na sféru fyzické a morální kázně; v Gitě znamená též „úsilí, snaha
o sebevládu, usebrání" a používá se ho v mnoha podobných odstínech. Tradiční indická exegeze
oba pojmy vykládá jako cestu činů (jóga) a cestu poznání (sánkhja).
1 5
mravnost (dharma) — Dosl. „to, co drží (pohromadě)", podle V. Miltnera „to, čeho je třeba se
držet, držmo", povinnost, morálka, zákon, řád, (společenská) norma. V nejširším slova smyslu se
tohoto pojmu užívá pro označení obecných přírodních zákonů, uspořádání kosmických procesů.
Zahrnuje však i představu mravního řádu, který vládne vesmíru; v zúženém významu je dharma
i norma chování jednotlivce a sociálních skupin, ctnost, soubor etických zásad, náboženské
zásluhy a spravedlnost. Pro Bhagavadgitu je klíčové užití termínu dharma ve smyslu povinnosti,
kterou člověku ukládá jeho postavení ve společnosti. Plnění vlastních povinností pro ně samé,
bez nároku na odměnu a bez obav z nepříznivých následků, které to vyvolá, se postupně stalo
jedním z nejvyšších ideálů hinduismu.
1 6
Zde platí jediný rozhodný rozmysl — „Zde", tj. na této cestě nezištných činů, kterou nám
Bhagavadgíta nabízí v podobě sebekáznění (jóga), člověk dosáhne úspěchu jedině tehdy, je-li
jeho rozmysl (buddhi) s rozhodností a neúchylně upřen k jedinému cíli, k Nejvyššímu. Rozmysl
(buddhi) představuje nejvyšší duševní schopnost člověka, vrcholný produkt hmoty (prakrti).
Svou povahou náleží buddhi do oblasti tří kvalit (gun) hmotné přírody, jejichž vlivu podléhá, ale
svým postavením nad ostatními smysly tíhne k já (átmanu), duchovnímu principu, jenž sídlí
v každém člověku. Jako nositel osobnosti jedince se rozmysl účastní převtělování a ze všech
duševních schopností je jedině on s to rozpoznat pravou povahu átmana a jeho sounáležitost
s kosmickou duchovní podstatou.
1 7
védy — Soubor nejstarších indických literárních památek, jejichž vznik se obvykle klade do doby
pronikání árijských kmenů na indický subkontinent.
1 8
jejich nejvyšším cílem je nebe — Též nebeské světy jsou z hlediska věčnosti jen prchavým
zastavením uprostřed nikdy nekončícího kolotání zániků a nových zrození a duše je odtud
znovu vrhána do dalších převtělení, jakmile je vyčerpána míra jejích zásluh z předešlých životů.
Proto i nebe (svarga) spolu se zemí a podsvětím tvoří fenomenální svět, který je třeba v zájmu
konečného vysvobození transcendovat.
19 Védy náležejí do oblastí tří kvalit — Oběti bohům a další činy, které předepisují védské texty,
jsou nerozlučně spjaty s kvalitami hmotné přírody, poněvadž právě kvality podněcují veškerou
činnost, nikdo a nic mimo ně není na světě konatelem. Proto jsou védy užitečné ve světě jevů,
avšak nevedou samy o sobě k vysvobození.
2 0
hromadění a uchovávám — Též „získávání a zachovávání majetku"; v originálu jóga-kšéma:
termínujóga je zde použito ve zcela odlišném smyslu než obvykle.
2 1
bráhman — Příslušník nejvyššího stavu (varny) kněží, obětníků a tradičních nositelů vzdělání.
K jeho hlavním povinnostem odedávna patřilo provádět oběti a náboženské obřady, plnit úlohu
prostředníka mezi světem bohů a lidmi a zabývat se studiem véd. Jako příslušník privilegované
vrstvy se těšil četným výsadám — nesměl být v ničem omezován, nevztahovaly se na něj hrdelní
tresty, jeho přízeň bylo nutno neustále získávat hojnými dary a členové ostatních kast mu
byli povinováni všestrannou úctou. Bezduchý ritualismus bráhmanských obětníků se však již
v nejstarším období stává předmětem výsměchu.
22 má ze všech véd stejný užitek — Smysl tohoto nejasného verše působil tradičním indickým
vykladačům Bhagavadgíty značné nesnáze. Většina z nich z obavy ztotožnit se s výkladem, který
by zcela popřel význam véd pro bráhmana, jenž prohlédl, následuje kompromisní interpretaci
Šankarovu: védy mají užitek především pro toho, kdo teprve nastoupil cestu činů. Naproti tomu
užitek plynoucí ze znalosti védského rituálu je zahrnut v užitku, který vyplývá z pravého poznání
osvíceného bráhmana, stejně jako je užitek, který lidé mají ze studny, totožný s tím, jejž může
skýtat záplava vody všude kolem.
2 3
sebekáznění — V originálu jóga; lze ji definovat jako určitou formu tělesné a duševní disciplíny
(odtud i náš překlad pojmu jóga slovy „kázeň" a „sebekázeň"). Název „jóga" nese i jeden ze
Základní texty východních náboženství Hinduismu
Bhagavadgíta
šesti klasických systémů indické filozofie, jehož teoretický základ ve spojení s praktickými
metodami zhruba ve 2. stol. př. n. I. sumarizoval Pataňdžali ve svých Jógasútrách. Klade důraz
na sebevládu, způsoby ukáziíovám sebe sama (sebekáznění) s cílem dosáhnout nejvyššího
soustředění, odstranit nevědomé komplexy a pét elementárnich nežádoucích sil (nevedení,
zaměřeni na sebe, toužení, nenávist, pud sebezáchovy), jež ženou jedince k novým činům,
a meditačními technikami zastavit proud vědomí. Konečným stadiem je kontemplace prostá
jakéhokoli objektu, kdy je individuální vědomí spolu se všemi nevědomými komplexy zcela
vyřazeno z činnosti (stav vytržení, samádhi). Mentálnímu cvičení předchází ukázňování
a kontrola dechu (pránajama) a navození vhodného fyzického stavu zaujímáním specifických
tělesných poloh (ásana). Tělesná cvičení byla koncem 1. tisíciletí n. 1. rozvinuta do systému
známého jako hathajóga.
Soustředění na boha, Pána (Išvaru), který je „nedotčený starostí, činy, dozráváním činů i nadějí"
a který nevystupuje jako tvůrce, udržovatel a ničitel světa, nýbrž pouze jako objekt kontemplace,
sice podle jógy představuje první předpoklad vysvobození z pout fenomenální existence, avšak
jakmile je tohoto cíle dosaženo, jógin pouští boha ze zřetele, poněvadž sám dospěl k božské
izolaci, kdy je naprosto osamělý, nekonečně svobodný, a stává se tak absolutnem. V Bhagavadgítě
je pojmu joga užíváno v řadě významů, z nichž nejdůležitější je „sebekáznění", metoda sjednocení
všech smyslů a duševních schopností člověka v já (átmanu), vyproštění z pout tělesnosti a spojení
s vesmírným já (paramátmanem).
* jednostejnost se nazývá ukázněnosti — Jednostejnosti, která je charakteristická pro absolutno
(brahma), povznesené nade vše ostatní, lze ve světě jevů dosáhnout prostřednictvím vnitřní
sebekázně (jógy), připodobnit se tak k nejvyšší realitě a připravit se na splynutí s ní.
> čii? — Karma(n), slepý, neuvědomělý princip, řídící chod celého vesmíru, jehož působení
je nezávislé dokonce i na vůli samotných bohů. Tato představa je těsně spjata s učením
o převtělovaní a se zákonem kauzální závislosti mezi dobrými či zlými skutky a jejich plody,
jež jedinec v budoucnosti zaslouženě sklidí podle toho, jakou setbu během přítomného života
zaseje. Každý čin působí jako příčina, jež nezbytně přináší přirozený následek, a jako takový
zároveň zanechává v mysli otisk (sanskára), jenž člověka pudí k tomu, aby jednou vykonaný čin
opakoval. Nikdo neunikne působení činů, avšak může je ovládat; sebekázní může potlačit zlé
popudy a posílit tíhnutí k dobru. Ideálem Bhagavadgíty je nezištné provádění činů bez ohledu
na jejich plody, plnění úkolů, jež každému předepisuje jeho dharma — povinnost, vyplývající
z postavení jedince ve společnosti, nezávisle na odměně či ztrátě, jež taková činnost přinese.
sebekáznění rozmyslem — V originálu buddhi-jóga. Rozmysl jakožto nejvyšší produkt živé hmoty
obsahuje vedle rozumové schopnosti i volní, rozhodovací schopnost, stojí nejblíže átmanu, a je
tedy jediný způsobilý ukáznit mysl a ostatní smysly do té míry, aby si člověk uvědomil vnitřní
sounáležitost svého já s brahma.
odvrhuje... dobré činy stejně jako zlé — Podle karmanového zákona jsou veškeré činy, na jejichž
plodech ulpíváme, příčinou, proč je člověk poután v koloběhu životů. Důležité je konat činy bez
ohledu na výsledek, jako by o žádnou činnost nešlo, aby nestály v cestě našemu vysvobození.
rozptylovaný tím, cojsi slyšel — V originálu šruti-vrpratipanna, tj. rozptylovaný učením šruti čili véd
(dosl. „slyšeného", česky přibližné „zvěstování"). Sruti, dosl. „slyšené", je označení zjevené pravdy,
božského vědění, které bylo zvěstováno dávným mudrcům a skrze ně zprostředkováno lidstvu,
tradiční pojmenování védských hymnů. Příkazy písem jsou zde pokládány za rušivé a nevhodné
pro toho, jehož rozmysl spočine v soustředění, připodobní se k nehybnému a nepohnutému já
a ztotožní se s ním.
2 9
smysly — V originálu indrijáni jsou v tradičním indickém pojetí orgány, které zprostředkují
vnímání okolního světa (poznávací smysly — džňánéndrijáni) a které umožňují na tento svět
působit (činnostní ústrojí). Cinnostních ústroji je rovněž pět a dávají člověku schopnost řeči
(hlasivky a jazyk), rozplozování, vyměšování, uchopování (ruce) a pohybu (nohy).
3 0
smyslové předměty — Každému smyslu (indrija) podle tradičního chápání přísluší jeden
smyslový předmět, totiž uchu zvuk (šahda), pokožce dotek (sparša), oku tvar (rúpa), jazyku
chuť (rasa) a nosu pach {gandha). Těchto pět smyslových předmětů bývá někdy rovněž
pokládáno za pět vlastností pětice základních hmotných prvků, éteru, vzduchu, ohně, vody
a země.
3 1
není ani schopen rozjímat — Mezi moderními překladateli Bhagavadgíty panuje značná různost
názorů na to, jak interpretovat nejasný a mnohoznačný termín bhávaná. Někdy se vykládá jako
schopnost „vývoje" směrem ke konečnému vysvobození, jako „tvořivost" a náboženské úsilí,
podle jiných překladatelů je to spíše „vytrvalost na cestě za poznáním", „schopnost soustředění",
„vnuknutí", „přemítání" apod. Jako technický termín jógové filozofie by bylo možno pojem
bhávaná vykládat též ve smyslu „snaha uskutečnit poznanou pravdu, činorodost plynoucí
z vnitřní jistoty". V buddhismu znamená „kultivace mysli".
3 2
prost... pocitu vlastnictví a osobivosti — Vše, co náleží do světa jevů, je podle učeni Gity přechodné
a pomíjivé, pravým já člověka není jeho tělo ani mysl, smysly ani vědomí; vše, co se vztahuje
k jeho pozemské existenci, je nejá (anátman). Představa, že lidský jedinec je jednající ego, je
klamná stejné jako iluze, že něco zde na světe je „mé". Ve skutečnosti jednají za nás kvality
hmotné přírody a já, zmatené těmito kvalitami, se pouze mylné domnívá, že ono samo působí
jako činitel. Ideálem Gity je prohlédnout šálivou hru přírody, zbavit se klamu vlastnictví
a osobivosti a uvědomit si základní jednotu átmana a brahma, které nic nevlastní, na ničem
neulpívá a ničím není dotčeno.
Osobivost — V originálu ahankára, kategorie hinduistické psychologie, označující duševní
schopnost, jejímž prostřednictvím se člověk dokáže identifikovat jakožto vyhraněné ego. Díky
osobivosti je jedinec limitován na své okolí a jednotlivé zlomky reality si dokáže uvědomovat
jen tak, jak k němu přicházejí skrze pět smyslů a jim nadřazenou mysl. Osobivost vytváří zdání,
že namísto kvalit hmotné přírody je sama nositelem veškeré činnosti člověka, jeho duchovní
podstatou, jeho pravým já.
3 3
vyvanutí — V originálu nirvána: toto slovo se vyskytuje jako sloveso již ve védském období, ale
jako termínu ho poprvé použil Buddha. Vyvanutí znamená, že ustává veškerá fenomenální
existence, tak jako když vyhasne plamínek lampy, že ustane jakékoli cítění, vznikání, touha
i strast, že zavládne věčný mír.
TŘETÍ ZPĚV
A R D Ž U N A PRAVIL:
1. Jestliže soudíš, Džanárdano, že rozmysl je lepší než čin, proč mne pobízíš
k tomuto hroznému dílu, Kéšavo?
2. Slovy, která jsou obojetná, jako bys mátl můj rozmysl. Řekni mi najisto to
jediné, čím bych mohl dosíci nejvyššího dobra.
Základní texty východních náboženství Hinduismu Bhagavadgíta
V Z N E Š E N Ý PRAVIL-.
3. Již dříve jsem prohlásil, že na tomto světě je dvojí přístup, Anagho1
— pro
muže rozumu sebekáznění poznáním1
a pro muže kázně sebekáznění činy.
4. Člověk se nevymaní z vlivu činů tím, že nebude činy podnikat, ani nedojde
dokonalosti tím, že se vzdá světa.
5. Neboť věru nikdo nesetrvá ani na okamžik v nečinnosti. Vždyť každý je bez
vlastní vůle poháněn k činnosti kvalitami zrozenými z přírody.3
6. Člověk, jenž zkrotí svá ústrojí činnosti a nadále si v mysli vybavuje smyslové
předměty, klame sám sebe a je zván pokrytcem.
7. Lepší však, Ardžuno, je ten, kdo myslí zkrotil své smysly, a aniž ulpívá, ústrojími
činnosti pěstuje sebevládu činy.
8. Konej dílo, které je tvým údělem, neboť čin je lepší než nečinnost. Ani své
tělo by nebylo možno udržet při životě bez činu.
9. Tento svět vězí v poutech činů, s výjimkou činů konaných kvůli oběti. Za
tím účelem konej činy prost ulpívání, Ardžuno.
10. Když pán tvorstva kdysi stvořil lidi spolu s obětí, pravil: Tou se rozmnožujte,
ona ať je vám krávou plnící všechna přání.4
11. Tou obětí podporujte bohy a bohové nechť podporují vás. Vzájemně se takto
podporujíce, dosáhnete nejvyššího dobra.
12. Neboť bohové, podpořeni obětí, vám dají žádané požitky. Kdo požívá jejich
darů, aniž jim je splácí, je věru zloděj.
13. Dobří lidé, kteří pojídají zbytky po oběti, jsou zproštěni všech vin, avšak
lidé špatní, kteří vaří pouze pro sebe, požívají zlo.
14. Tvorové povstávají z potravy,5
potrava z deště, déšť vzniká z oběti, oběť má
původ v činu.
15. Věz, že čin vzniká z brahma6
a brahma vzniká z nehynoucího; proto všudypřítomné
brahma trvale spočívá v oběti.
16. Kdo zde (na tomto světě) nenásleduje otáčky kola, které bylo takto uvedeno
do pohybu, ten je bídný, libuje si ve smyslovosti a žije marně, synu Prthy.
17. Není však činů, jež by měl vykonat člověk, který si ve svém já libuje, je skrze
své já nasycen a nalézá v já zdroj uspokojení.
18. Nemá zájem ani na vykonaných, ani na nevykonaných činech, a stejně tak
jeho prospěch nezávisí na žádné bytosti.
19. Proto vždy bez ulpívání konej činy, které je třeba vykonat, neboť člověk,
který koná činy bez ulpívání, dosáhne Nejvyššího.
20. Vždyť Džanaka7
a ostatní dosáhli dokonalosti právě činy. Měl bys je konat
s ohledem na zachování světa.8
22. Cokoli koná nejlepší člověk, konají i ostatní lidé. Mírou, kterou on stanoví,
se řídí celý svět.
22. Není ve třech světech nic, co bych měl vykonat, synu Prthy, nic nedosaženého,
čeho bych měl dosáhnout, a přesto setrvávám v činnosti.
23. Kdybych totiž i nadále neúnavně nesetrvával v činnosti, lidé by, synu Prthy,
všude následovali v mých šlépějích.
24. Kdybych nekonal činy, tyto světy by zanikly, stal bych se původcem zmatku
a zahubil bych tyto lidi.
25. Jako jednají nevědomí, ulpívajíce na činech, Bharatovče, měl by moudrý
jednat bez ulpívání, hledě přispět k zachování světa.
26. Nechť moudrý nepůsobí rozpolcenost rozmyslu9
nevědomým, kteří lpí na
činech; může okoušet všech činů,1 0
a jednat ukázněně.
27. Činy jsou všude konány kvalitami přírody, ale člověk zmatený osobivostí se
domnívá, že sám je činitelem.
28. Kdo však vpravdě zná odlišnost mezi kvalitami a činy, ten si uvědomuje,
válečníku mocných paží, že kvality působí v kvalitách,1 1
a neulpívá.
29. Lidé pomýlení kvalitami přírody ulpívají na činech těchto kvalit. Kdo zná
celek, neměl by zneklidňovat ty, kdo jsou hloupí a znají jen část.
30. Svěř všechny své činy m n ě " a s myslí soustředěnou na prazáklad já1 3
chladnokrevně
bojuj, jsa prost přání i pocitu vlastnictví.
31. I ti lidé, kteří se stále řídí tímto mým učením s vírou a bez reptání, jsou
zbaveni pout činů.
32. Věz však, že ztraceni jsou nerozumní, kteří reptají, toto mé učení nenásledují
a jsou zmatení vším poznáním.
33. I moudrý jedná podle své přirozenosti. Bytosti následují přírodu. Co zmůže
potlačování?
34. Každý ze smyslů chová ke smyslovým předmětům vášeň a nenávist. Člověk
by neměl padnout do jejich moci, neboť obě na něho líčí osidla.
35. Je lepší konat vlastní povinnost, třeba nedokonale, než dobře plnit povinnost
druhého. Je lepší zahynout při výkonu vlastní povinnosti; cizí povinnost
přináší nebezpečí.
A R D Ž U N A PRAVIL:
36. Co to vlastně pudí člověka, aby konal zlo, Váršnéjo, je-li poháněn jakoby
silou, aniž sám chce.
Základní texty východních náboženství Hinduismu Bhagavadgíta
V Z N E Š E N Ý PRAVIL:
37. Je to žádost, je to hněv — zplozenec kvality Neklidu, hltavý a velice zlý.
Věz, že on je zde nepřítelem.
38. Tak jako kouř zahaluje oheň a prach zrcadlo, tak jako lůno skrývá zárodek,
zakrývá on toto.
39. Zatemňuje poznání, tento věčný nepřítel moudrých, tento plamen v podobě
žádosti, který lze těžko ukojit, synu Kunti.
40. Jeho sídlem prý jsou smysly, mysl i rozmysl. Těmi on zatemňuje vědění
a mate vtěleného ducha.1 4
41. Proto tedy nejdříve zkroť smysly, býku mezi Bharatovci, a odvrhni tohoto
zlonosného ničitele poznání a rozpoznávání.1 5
42. Říká se, že smysly stojí vysoko a výše než smysly je mysl, nadřazený mysli
však je rozmysl a nad rozmyslem dlí O n . 1 6
43. Když jsi takto poznal, co je výše než rozmysl, posilni se svým já,1 7
válečníku
mocných paží, a zabij nepřítele, který má podobu žádosti a jehož je těžké
překonat.
1
Anagha, „čistý, bez poskvrny", jedno z Ardžunových přízvisek.
2
sebekáznénípoznáním — V originálu džňána-jóga. Poznání, které zde Gito staví do protikladu k činům,
znamená pochopení základního rozdílu mezi transcendentní skutečností a světem jevů, opuštění
všeho, co je pomíjivé, a příchylnost věčného já, které je skryto v nás, k věčnému Já, které tvoří základ
všehomíra, poznání, že ani jedno, ani druhé není poutáno časem, prostorem, činy ani příčinností.
3
příroda — V originálu prakrti, prvotní kosmická substance, hmotný princip, z něhož se vyvíjí
veškerý projevený svět. Prakrti je nestvořená, věčná, nezničitelná, beztvará, všeproníkající,
neomezená, obdařená schopností samopohybu a sestává ze tří kvalitativních složek (gun).
Vyžaduje přítomnost Puruši, aby z neprojeveného stavu (avjakta) byla uvedena do pohybu,
nikoli však jako prvotního hybatele, poněvadž je na světě jako jediná (oproti naprosto pasivnímu
Purušovi) nositelkou veškerého vývoje.
4
kráva plnicí všechna přání — Kámadhuk, zázračná kráva hojnosti, která svému majiteli splnila
jakékoli přání. Přišla na svět jako jeden z pokladů získaných při kvedlání mléčného oceánu
a stala se vlastnictvím mudrce Vasišthy.
5 Tvorové povstávají z potravy — Představa, že potrava je prvotní hmotnou substancí, z níž se v těle
rodí krev a sémě, se poprvé objevuje již v upanišadách.
déšť vzniká z oběti — Koloběh tvoření je v některých indických písmech popisován následovně:
uhtba vržená do ohně dosáhne slunce, ze slunce pochází déšť, z deště potrava a z potravy se rodí
všechny bytosti.
6
brahma — Je nesnadné rozhodnout, v jakém významu je zde pojmu brahma použito: mohlo by jít
o „magickou sílu slov (véd)", která byla při obětech recitována, a „nehynoucí" (akšara) by logicky
znamenalo magickou průpověď „óm"; není však vyloučeno ani to, že brahma zde představuje
hmotnou přírodu (prakrti), zatímco termínu „nehynoucí" (akšara) je použito k označení nepomíjivého
zdroje veškerenstva, tj. brahma.
7 Džanaka, legendární vládce Mithily, otec Síty, hlavní hrdinky eposu Rámájany. Připisuje se mu
výrok: „Kdyby Mithila lehla popelem, neztratil bych nic z toho, co je mé," který je dokladem toho,
že překonal bludnou představu vlastnictví (mamatva), spojenou s nesprávným ztotožněním
pouhé tělesnosti s pravým já člověka (átmanem). Poznání pomíjivosti fenomenálního světa
a všech jeho statků Džanaku naplnilo touhou uchýlit se do ústraní jako kajícník, ale přesto se
rozhodl žít nadále aktivním životem zasvěceným nezištnému plnění všech povinností, jež m u
ukládal jeho kšatrijský stav.
8 zachování světa — V orig. lókasangraha. Toto spojení má celou škálu významů, z nichž hlavními
jsou „ochrana, usmíření, blaho světa". Význam „ochrana" by zapadal do kontextu kšatrijské
morálky: kšatrija má za povinnost ochraňovat svět. Někteří překladatelé se přiklánějí spíše
k výkladu „blaho lidí", „lidské masy, lidstvo" a „prospěch lidského pokolení". (Totéž ve v. 3. 25.)
9 rozpokenost rozmyslu — V originálu buddhi-bhéda. Rozmysl, má-li plnit svou úlohu prostředníka
mezi psychickými a fyzickými vlastnostmi člověka a mezi světem duchovna, které ztělesňuje já,
musí být jediný, celistvý a rozhodný (viz 2. 41). Rozpoltit ho znamená rozštěpit celou lidskou
osobnost, což může vést až k záhubě (2. 63). Proto člověk, který pochopil, že je nezbytné vzdát
se plodů svých činů, nemá odrazovat od činnosti jiné, kteří na své nižší intelektuální rovině na
činech ulpívají.
1 0
může okoušet všech činů — V originálu džóšajét. Člověk, který se ukáznil a je prost ulpívání na
plodech činů, není poután, ať činí cokoli.
1 1
kvality působí v kvalitách — Veškerou činnost na tomto světě obstarávají kvality (guny) hmotné
přírody, zatímco duch (átman) je neschopný cokoli konat. Díky spojení s hmotou vzniká iluze,
jako by on sám byl činitelem, avšak ve skutečnosti je vztah átmana a tělesnosti podobný jako
v příméru o chromém na ramenou slepého: duch je obdařen schopností vnímat, avšak je naprosto
netečný, psychosomatický organismus je mikrokosmem hmotné přírody, která je jedmá
způsobilá jednat.
12 Svěř všechny své činy mně — Přestože Bhagavadgíta přejala sánkhjové učení o tom, že všechen pohyb
na světě pochází z přírody, na druhé straně neosobnímu a nad veškerou mnohost hmotných
projevů povznesenému absolutnu (brahma) nadřazuje osobního boha, který je prvotním
hybatelem a skrze přírodu a její kvality projevuje svoji kosmickou činorodost. Každý čin pochází
od něho, a proto je správné mu všechny činy svěřit, zanechat, tj. uvědomit si, že nikoli lidský
jednotlivec, nýbrž O n je prvotním činitelem. Poněkud odlišně toto místo vykládá Šankara, podle
něhož by člověk měl všechny své činy nabídnout bohu, podobně jako otrok nabízí všechny své
služby pánu. Veškeré interpretace však vyúsťují v poznání, že každý čin, který vykonáme, je jen
zdánlivě náš, ve skutečnosti ho podnítil bůh tím, že „vstoupil do své přírody" (4. 6), a proto je
třeba mu tento čin přinést za oběť.
1 3
prazáklad já — V originálu adhjátma, možno překládat jako „nadjá" anebo jako „přítomné v já",
„nacházející se v já", „to, co přísluší já", onen ničím nedotčený výsostný stav, v němž přebývá já
i nehynoucí brahma.
14 mate vtěleného ducha — A n i rozmysl, přestože patří k nejvyšším produktům organizované hmoty,
není vůči působení žádosti imunní a nejinak je tomu i v případě átmana, který, pokud setrvává
ve spojení s hmotnou přírodou, skrze žádost upadá v klam.
is poznání a rozpoznáváni — V originálu džňána a vidžňána. Džňána (poznání) tvoří základní
epistemologickou kategorii řady indických filozofických systémů. Na rozdíl od rozpoznávání
(vidžňána), zkušenostního poznání, představuje džňána meditativní či kontemplativni poznání
a je všeobecně pokládána za hlavní předpoklad spásy, vysvobození z cyklu přerozování. Pravé
Základní texty východních náboženství Hinduismus Bhagavadgíta
poznání je poznáním toho, co je věčné, poznáním pravého já (átmanu). Takové poznání uvolní
já ze závislosti na nejá (hmotné přírodě), na tělesnosti, a otevře cestu k vysvobození. Jeho
pomocí člověk prohlédne závoj, který mezi něj a nejvyšší jsoucno (brahmá) rozestírá vesmírná
vidina (mája), a počne nazírat veškerou mnohost projevů fenomenálního světa ve světle jediné
duchovní podstaty. Podle Rámánudži představuje džňána znalost vlastní povahy já, zatímco
vidžňána umožňuje hlubší poznání založené na rozlišovací schopnosti. Nejčastěji bývá pojem
džňána chápán ve smyslu vyššího, duchovního poznání a vidžňána jako logické, zkušenostní
poznání, to, co člověk zná z empirie.
' nad rozmyslem dlí On — Rozuměj átman, individuální já. Hierarchizace psychických schopností
člověka, uvedená v tomto verši, odpovídá obdobnému systému dělení v upanišadách. Mysl
(maňas) je místem, kde se rodí záměry, je sídlem chtění (sankalpa) stejně jako pochybností
(vikalpa), rozmysl se naopak vyznačuje rozhodností (niščaja), s níž postihuje pravou povahu věcí
a podle toho určuje smér jednání, jejž je třeba zvolit.
' posilni se svým já — V originálu átmaná átmánam, dosl. „já skrze já". První já bývá vykládáno jako
mysl, rozmysl, nižší duševní schopnosti člověka, druhé je ztotožňováno s duchovním principem.
ČTVRTÝ ZPĚV
V Z N E Š E N Ý PRAVIL:
1. Toto nepomíjivé (učení o) sebekázni jsem vyjevil Vivasvantovi,1
Vivasvant je
sdělil Manuovi2
a Manu o něm pověděl Ikšvákuovi.3
2. Takto je předával jeden druhému, takto je zvěděli královští zřeci.4
Po dlouhé
době však zde toto umění sebevlády zaniklo, ó hubiteli nepřátel.
3. Tutéž pradávnou znalost sebekázně jsem zde dnes vyjevil tobě, neboť jsi
mým ctitelem a druhem; je to totiž nejvyšší tajemství.
A R D Ž U N A PRAVIL:
4. Tvé zrození je nedávné, dávné je zrození Vivasvantovo. Jak mám pochopit,
že jsi toto učení na počátku vyjevil ty?
V Z N E Š E N Ý PRAVIL:
5. Prošlo mnoho mých zrození, Ardžuno, a také tvých. Já je znám všechna, ty
však je neznáš, hubiteli nepřátel.
6. Ačkoli jsem nezrozený a nepomíjivý ve svém já a přestože jsem pánem tvorstva,
vstupuji do své přírody5
a přicházím na svět svou vlastní vidinou.6
7. Kdykoli totiž nastává úpadek řádu a narůstá bezzákonnost, zplodím sám
sebe, Bharatovče.
8. Pro spásu ctnostných a zkázu ničemných přicházím na svět v každém věku,
abych zde upevnil řád.
9. Kdo takto po pravdě zná mé božské zrození i činy, nevstupuje do nového
zrození, když opustí tělo, ale vstupuje ke mně, Ardžuno.
10. Mnozí z těch, kdo prosti vášně, strachu a hněvu, očištěni poznáním a poká­
ním7
a naplněni mnou hledali u mne své útočiště, dosáhli mé bytnosti.8
11. Jakým způsobem se ke mně kdo utíká, právě tak se já oddávám jemu. Lidé
všude následují v mých šlépějích, synu Prthy.
12. Ti, kdo touží po zdaru svých činů, obětují zde božstvům, neboť ve světě lidí
rychle nastává zdar rodící se z činů.
13. Stvořil jsem čtyři stavy podle rozdělení kvalit9
a činů. Ač jsem však jejich
stvořitel, věz, že jsem nepomíjivý a nečinný.
14. Činy mě neposkvrňují, nechovám touhu po jejich plodech. A kdo mě takto
pochopí, není činy poután.
15. S tímto vědomím konali činy i dávní hledači vysvobození. Proto též konej
činy, jako je konali v dávných dobách předkové.
16. Dokonce i myslitelé se klamou v tom, co je čin a co je nečiň. Vyjevím ti, co
je čin; až to poznáš, budeš osvobozen od zlého.
17. Je totiž třeba porozumět tomu, co je čin, je třeba porozumět i tomu, co je
přečin, a je třeba porozumět tomu, co je nečinnost. Cesta činu je nevyzpyta­
telná.
18. Ten z lidí, kdo nečiň vidí v činu a v nečinu čin," je moudrý, ukázněný a veškeré
své dílo dokonal."
19. O člověku, jehož veškeré podnikání je zbaveno žádosti a záměru, říkají lidé
znalí, že je to mudrc, jehož činy shořely v plameni poznám.
20. Kdo zanechá ulpívání na plodech činů, je trvale spokojen a nezávislý, ten,
i když tone v činech, nekoná vůbec nic.
21. Ten, kdo se vzdal všeho majetku, je prost přání, ovládá myšlení i své já
a vyvíjí pouze tělesnou činnost," neupadne do hříchu.
22. Člověk, který se spokojí se vším, co náhodně získá, jenž překonal dvojnost,
je nesobecký a neměnný v úspěchu i nezdaru, není poután, ani když jedná.
23. Činy člověka, který se zprostil ulpívání a je osvobozen, který jedná v zájmu
oběti1 3
a má myšlení založené na poznání, zcela se rozplynou.
24. Brahma je oběť, hrahma je úlitba, kterou brahma obětuje v ohni brahma.1
*
Brahma musí vskutku dojít ten, kdo se soustřeďuje na čin, který je brahma.
25. Někteří muži kázně se účastní oběti bohům, jiní do ohně brahma15
jako
oběť přinášejí oběť samu.1 6
26. Někteří v ohni sebeovládání obětují sluch a ostatní smysly,1 7
jiní obětují
v ohni smyslů zvuk a ostatní smyslové předměty.