XVII/2009/2/Rozhledy Buddhistická pekla: Zobrazení a texty vztahující se k třetímu peklu Sangháta Luboš Bělka * Žánr zobrazení pekel představuje velmi zajímavý segment buddhismu a jeho tibetská1 a mongolská2 odnož není sice tak bohatá jako například japonské,3 thajské,4 čínské5 a korejské pojetí, nicméně jak texty, tak i příslušná zobrazení skýtají dostatečný materiál k popisu, analýze a srovnání. * Tento text vznikl s podporou grantu GA ČR č. 401/05/2744 Obraz a text v buddhismu: Tibetská a mongolská ikonografie (doba řešení: 2005-2007). Na tomto místě bych rád vyslovil poděkování Danielu Berounskému, Veronice Kapišovské a Zdeňku Štěbetá-kovi, bez jejichž laskavé pomoci by tento text nemohl vzniknot. Poděkování patří i Ná-prstkovu muzeu, které poskytlo svolení k publikaci xylografických zobrazení mongolských pekel. 1 Viz např. Rinpoche Patrul, Kunzang Lama 'i Shelung: The Words of My Perfect Teacher, Boston: Shambhala 1998, 63-72; Francoise Pommaret, „Returning from Hell", in: Donald Lopez, Jr. (ed.), Religions of Tibet in Practice, Princeton, NJ: Princeton University Press 1997, 499-510; Tsong-kha-pa, The Great Treatise on the Stages of the Path to Enlightenment, Ithaca, NY: Snow Lion Publications 2000. 2 Viz např. Alexej G. Sazykin, Viděnija buddijskogo ada: Predislovije, pěrevod, transli-teracija, priměčanija i glossarij, Sankt-Petěrburg: Nartang 2004; id., „Sjužet ,viděnij' ada v mongol'skoj literature XVII- načala XX v.", in: Informacionnyj bjulleten' 8, Moskva 1985, 62-69; id., „Kratkoje opisanije kollekcii mongol'skich rukopisej i ksilogra-fov, chranjaščejsja v Gosudarstvěnnom Muzee istorii religii i atěizma", in: Muzei v atě-ističeskoj propagandě, Leningrad: GMIRA 1982; viz též Ch. Ž. Garmajeva, „Ob illjustrirovannych mongol'skich spiskách šutry o Molon-Tojně (po matěrialach iz fon-dov v OPPV BION)", in: Tězisi i doklady měždunarodnoj naučno-těoretičeskoj konfe-rencii Bazarovskije čtěnija - 2., Ulan-Ude: Izdatělstvo BNC 1997, 207-211; Andrea Iván, „Maudgalyáyana Alakja a Burját Folklórban", in: Ágnes Birtlan - Yamaji Masa-nori (eds), Orientalista Nap 2000, Budapest: MTA 2001, 52-64. 3 Allan A. Andrews, The Teachings Essential for Rebirth: A Study of Genshin's Ójóyó-shú, Tokyo: Sophia University 1973; Caroline Hirasawa, „The Inflatable, Collapsible Kingdom of Retribution: A Primer on Japanese Hell Imagery and Imagination", Mo-numenta Nipponica 63/1, 2008, 1-50. 4 Henry Ginsburg, „A Monk Travels to Heaven and Hell", in: Allan Nigel (ed.), Pearls of the Orient: Asian Treasures from the Wellcome Library, London - Chicago: Serin-dia Publications 2003, 145-160. 5 Victor H. Mair, Tun-Huang Popular Narratives, Cambridge: Cambridge University Press 1983; Stephen F. Teiser, The Scripture on the Ten Kings and the Making of Purgatory in Medieval Chinese Buddhism, Honolulu: University of Hawaii Press 1994; id., „Having Once Died and Returned to Life: Representations of Hell in Medieval China", Harvard Journal of Asiatic Studies 48/2, 1988, 433-464; Jan Van, Věsti iz potustoron-nego mira, Sankt-Petěrburg: Andrejev i synov'ja 1993; Anne Swann Goodrich, Chine- 232 • Luboš Bělka Ve sbírkách Náprstkova muzea v Praze se nachází vzácný fragment textu nazvaného Šest druhů bytí (mong. Eke boluysan iryuyan jyild amitan-u bayidal anu orusiba, signatura A 8892 a, A 8892 b, dále jako „pražská xylografie"). Jedná se o dvojjazyčné (mongolské a tibetské) xylografické vydání doprovázené četnými ručně kolorovanými výjevy z pekel. Tato „pražská xylografie" odpovídá rukopisu doprovázenému barevnými kresbami, nacházejícímu se v Muzeu východoasijského umění Ference Hoppa v Budapešti.6 Jeho autorem je Bandida Cchewang Wangčhug Dordže (tib. cche dbang dbang phjug rdo rdze, mong. Cevelvančigdordž)7 a text je nazvaný Učení, jež pomocí obrázků ukazuje, proč se bytosti rodí v pekle či svete bloudících duchů a naplňováním lidí strachem je přivádí na správnou cestu. Tento příspěvek se zaměřuje zejména na popis a částečné srovnání obrazového materiálu „pražské xylografie" s budapešťskými kresbami, jakož i uvedení spisu do širšího dobového i naukového kontextu.8 Nejprve několik stručných poznámek k buddhistickým textům vztahujícím se k peklům. Literární prameny jsou až překvapivě bohaté a jejich pouhý komentovaný výčet by představoval studii středního rozsahu. Ve vztahu k tibetským a mongolským buddhistickým textům a zobrazením budou hrát nej větší roli dva okruhy písemnictví. První představuje Saddharmasmrtjupasthá-nasútra - doslova Ustavení uvědomění si dobré dharmy, překládané též jako Ustanovení pamatování Dharmy,9 či dokonce v poněkud puristickém se Hells: The Peking Temple of Eighteen Hells and Chinese Conceptions of Hell, St. Augustin: Monumenta Serica 1981; Matthew T. Kapstein, „Mulian in the Land of Snows and King Gesar in Hell: A Chinese Tale of Parental Death in Its Tibetan Transformations", in: Bryan J. Cuevas - Jacqueline Ilyse Stone (eds.), The Buddhist Dead: Practices, Discourses, Representations, Honolulu: University of Hawaii Press 2007, 345-378; Charles V. Orzech, „Mechanisms of Violent Retribution in Chinese Hell Narratives", Contagion: Journal of Violence, Mimesis and Culture 1, 1994, 111-126; Julian F. Pas, „Journey to Hell: A New Report of Shamanistic Travel to the Courts of Hell", Journal of Chinese Religions 17, 1989, 43-60; Laurence G. Thompson, „On the Prehistory of Hell in China", Journal of Chinese Religions 17, 1989, 27-41. 6 Géza Bethlenfalvy - Alice Sárkozy, Representation of Buddhist Hells in a Tibeto-Mongol Illustrated Blockprint", in: Walter Heissig (ed.), Altaica Collecta: Berichte und Vortrdgeder XVII. Permanent International Altaistic Conference, 3-8 June 1974, Bonn -Wiesbaden: Otto Harrassowitz 1976, 93-130. 7 D. Cedmaa - G. Mend-Ooed, Soelyn ov chadgalagč, Ulánbátar 1999. 8 Luboš Bělka, „Jamův soud: Tibetský obraz pekla", in: Milan Kováč - Attila Kovács -Tatiana Podolinská (eds.), Cesty na druhý svet: Smrť a posmrtný život v náboženstvách světa, Bratislava: Chronos 2005, 42-53; id., „Buddhistická pekla a mnišský stav: Tělesná provinění a odplata", in: Iva Doležalová - Eleonora Hamar - Luboš Bělka (eds.), Náboženství a tělo, Brno: Masarykova univerzita - Praha: Malvern 2006, 149-158. 9 Daniel Berounský, „Vrány rozsévající děs a červi s železnou tlamičkou: Pekla v tibetském textu abhidharmy", Religio 15/1, 2007, 113. 233 ^ Buddhistickápekla: Zobrazení a texty... překladu názvu jako U stavení bedlivosti v dobrém držmu.10 Jedná se o rozsáhlou sbírku rozprav, jež se zachovala pouze v čínském a tibetském překladu. Za autora původní sanskrtské verze je považován Ašvaghóša, známý filosof a pisatel mahájánských textů, žijící někdy mezi polovinou 1. a polovinou 2. století v Gandháře. Bližší údaje o něm nejsou známy, je spojován s kušánským králem Kaniškou. Text Saddharmasmrtjupasthána-sútry byl částečně přeložen do angličtiny.11 Popisy rozmanitých pekel v buddhistickém písemnictví jsou podle Roberta F. Rhodese12 pouze rozvinutím toho, co se nachází v Rozpravě o poslech božích (sa. Dévadútasutta). Právě z tohoto textu pramení představa o množství rozmanitých pekel a podpekel, hlavních a vedlejších pekel atp. Nejpropracovanější popis pekelného komplexu se ovšem - vedle abhi-dharmického traktování pekel13 - nachází ve zmíněném textu Ustavení uvědomění si dobré dharmy, kde se praví, že okolo každého hlavního pekla je umístěno dalších šestnáct vedlejších pekel. Podle Suttanipáty je pekel celkem deset, teprve pozdější texty, jako je například Pojednání o sférách jógáčáry,14 říkají, že pekel je osm: (1) Peklo znovuoživování (alternativní český překlad názvu je Peklo neustálého umírání a rození),15 sa. Sandžíva, úb.jangsô Ijang sos/. (2) Peklo černých linek (alternativa - Peklo černé čáry), sa. Kálasútra, tib. thiknak Ithig nagl. (3) Peklo drcení (alternativa - Peklo těsnosti a stísněnosti prostoru), sa. Sangháta, tib. diindžom Ibsdus 'džoms/. (4) Peklo nářku, sa. Raurava, tib. ngumbo Ingu 'bodl. (5) Peklo velkého nářku, sa. Maháraurava, tib. ngumbô čhenpo Ingu 'bod čhen pol. 10 Vladimír Miltner, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997, 40. 11 Daigan Matsunaga - Alicia Matsunaga, The Buddhist Concept of Hell, New York: Philosophical Library 1972. 12 Robert F. Rhodes, „Imagining Hell: Genshin's Vision of the Buddhist Hells as Found in the Ójóyóshú", Annual Memoirs of the Otani University Shin Buddhist Comprehensive Research Institute 15/88, 1988, 73-108; viz též jeho: „Ójóyóshů, Nihon Ójó Go-kuraku-ki, and the Construction of Pure Land Discourse in Heian Japan", Japanese Journal of Religious Studies 34/2, 2007, 249-270. 13 Blíže viz Bimala Charan Law, Heaven and Hell in Buddhist Perspective, Calcutta -Simla: Thacker, Spink and Co. 1925. Viz též Jens Braarvig, „The Buddhist Hell: An Early Instance of the Idea?", Numen 56/2-3, 2009, 254-281 a Norman W. Brown, „The Rigvedic Equivalent for Hell", Journal of the American Oriental Society 61/2, 1941, 76-80. 14 Sa. Jógáčárabhúmiišástra, doslova „Pojednání o sférách jógáčáry". Jedná se o text školy Vidžňánaváda, jehož autorem je bud Maitréjanátha nebo Asanga. Sanskrtský text nebyl dosud nalezen a spis se tak zachoval pouze v tibetském a čínském překladu. 15 Srov. Ippolito Desideri, Cesta do Tibetu, Praha: Odeon 1976, 201. 234 • Luboš Bělka (6) Peklo horka, sa. Tápaná, tib. cchawa /echa bal. (7) Peklo velkého horka, sa. Pratápana, tib. rabtu cchawa /rab tu echa bal. (8) Peklo neustálého mučení (alternativa - Nesnesitelné peklo nebo též Nekonečná muka), sa. Avíči, tib. narme Imnar med/. Pokud jde o zde publikovaná zobrazení vedlejších pekel, je třeba předeslat, že při studiu zobrazení pražského kolorovaného xylografu lze rozpoznat nejméně čtyři typy rozložení pekel na jednotlivých listech. Nejjed-nodušší, nikoliv však nej častější, je typ první - (1) jedno peklo na jednom listu. Naopak nejčastější je typ druhý - (2) dvě pekla na jednom listu, přičemž peklo s nižším pořadovým číslem se zpravidla nachází v levé části zobrazení, které bývá oddělené svislou či šikmou dvojitou čarou, většinou umístěnou uprostřed zobrazení. Třetí typ je nejvzácnější a zpodobuje (3) tři pekla na jednom listu. Pokud jeden list obsahuje více než jedno peklo, bývají tato pekla od sebe zpravidla oddělena svislou či šikmou čárou. Konečně čtvrtý a poslední typ zachycuje (4) jedno peklo na dvou listech, takže celkový obrázek lze získat jakýmsi virtuálním „soulepem" či přiložením obou listů k sobě. Příspěvek se zabývá zobrazeními a příslušnými texty, reprezentovanými úryvky z anglického překladu Saddharmasmrtjupasthánasútry vztahujícími se k třetímu peklu, zejména pak k jeho vybraným vedlejším peklům, jejichž společným jmenovatelem jsou rozmanité prohřešky monastického i laického stavu ve vztahu k sexuálnímu životu. O tom, že homosexuální vztahy představovaly v tradičním buddhismu přečin, ba přímo zločin, za který přijde provinilec do pekla k tomuto účelu zvláště určenému, svědčí popis a zobrazení šestého vedlejšího pekla třetího pekla, nazvaného Místo mnoha bolestí (tib. ňam nga ba mang ba). V textu Saddharmasmrtjupasthánasútry se v této souvislosti praví: „Ti, kdož páchají homosexuální akt, jsou přitahováni ohnivým mužem, jehož objetí však plamenem spálí viníka."16 Na červeně kolorovaném pražském xylografickém zobrazení (viz obr. 1), poněkud netypicky prostém jakýchkoliv nápisů v tibetštině a mongol-štině, jsou dva muži v plamenech, nikoli však v objetí. Oproti textu Saddharmasmrtjupasthánasútry v překladu Matsunagových je v pravém horním rohu zobrazení ještě třetí postava, snad též mužská. Nejedná se vlastně o postavu, ale o zbytky člověka, jeho ohlodané kosti, občas ještě obalené masem; na tom všem si pochutnávají mrchožraví ptáci. V pravém spodním rohu tohoto pekla se navíc ještě nachází kotel, okolo něhož plápolá oheň. Kotel je přeplněný provinilci. 16 D. Matsunaga - a. Matsunaga, The Buddhist Concept of Hell..., 112. Buddhistická pekla: Zobrazení a texty... Kolorování xylografie je provedeno pouze červenou barvou a týká se šlehajících plamenů, které obklopují oba muže. Druhý z nich, ten prostřední, je jimi téměř zcela pohlcen, a tak je z něj vidět pouze hlava a levé rameno s částí paže. Rudé jsou i plameny pod kotlem s provinilci, oheň dokonce zasahuje i mezi ně, takže se nejenom vaří v kotli, ale ještě i shora na ně útočí plameny. Stejnou barvu mají i konce údů nešťastníka rozsekaného v pravé horní části obrázku; jedná se o zobrazení vytékající krve. Červeně vybarvená jsou ústa prvního provinilce vlevo nahoře, jakož i tlama psa pod ním; ten má navíc i krvavé oči. Pozoruhodností tohoto zobrazení je, že xylografie zahrnuje tři pekla na jednom listu, což není běžné. Obr. 1. Šesté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo mnoha bolestí (tib. ňam nga ba mang ba). Ze třetího pekla, Pekla drcení, které je celé určeno pro tresty spojené se sexuálními prečiny a zločiny, jsou i následující ukázky. Konkrétně půjde o vyobrazení sedmého vedlejšího pekla třetího pekla, nazvaného Místo trvalé bolesti (tib. gnod pa mi bzod pa). Pro koho je toto peklo určeno? Zde trpí ti, kdo buď znásilnili ženu v cizí zemi, kde sloužili jako vítězní vojáci, nebo ji dali vplen ostatním. Provinilci visí za nohy na stromě hlavou dolů a pod nimi hoří oheň. V okamžiku, kdy jim plameny olizují ústa, chtějí bolestí vykřiknout, avšak místo toho, aby vydali hlásku, plameny jim proniknou ústy dovnitř a vše tam spálí.17 Ilustrace v kolorovaném xylografu (viz obr. 2) zobrazuje provinilce vzhůru nohama, do krku a paže se mu zobáky noří dva ptáci. Po nešťastní- 17 Ibid. 236 ^ Luboš Bělka kovi se též sápe pekelník, ze kterého šlehají plameny. Oheň celou scénu podkresluje a zachvacuje jak provinilcovo tělo, tak i jeho ústa. Obr. 2. Sedmé vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo trvalé bolesti (tib. gnod pa mi bzod pa). Situace na obrázku se stane přehlednější a srozumitelnější, srovnáme-li ji s citovaným textem a hlavně pak s kresbou, která se nachází v Muzeu východoasijského umění Ference Hoppa v Budapešti a jejíž barevná reprodukce byla též publikována.18 Zmíněná barevná kresba s nej větší pravděpodobností představuje kopii xylografu, avšak překvapivě obsahuje některé prvky, jako je například strom či barva zobáků, které usnadní porozumění ilustraci. Ubožáka totiž napíná pekelník mezi rozeklané větve stromu, podobně jako se například zavěšuje králík před stažením či prase do rozteče při zabijačce. Strom je v plamenech a zprava nešťastníka zasahuje ohnivý chuchvalec, směřující k ústům, přesně tak, jak to popisuje citovaný text Saddharmasmrtjupasthánasútry. Oproti citované pasáži se mučení navíc účastní ještě i dva ptáci vytrhávající maso z těla provinilcova. A opět díky barevné kresbě lze zjistit detail, který na xylografu není, totiž skutečnost, že oba ptáci mají modré (tedy železné či ocelové) zobáky. Pozoruhodné je konstatování, že pro vojáky chovající se na dobytých ú-zemích v rozporu s buddhistickou morálkou je vyhrazeno zvláštní peklo. Svědčí to o skutečnosti, že problém zacházení s místním obyvatelstvem na 18 Alice Sárkozi, „A Picture Book of Tibetan Hell", in: Béla Kelényi - Judit Vinkovics (eds.), Demons and Protectors: Folk Religion in Tibetan and Mongolian Buddhism, Budapest: Ferenc Hopp Museum of Eastern Asiatic Art 2003, 100, fig. 105. 237 0 Buddhistická pekla: Zobrazení a texty. okupovaných územích byl pociťován už v minulosti, a to do té míry intenzivně, že stálo za to pro válečné zločiny, zejména pak sexuální povahy, zřídit zvláštní peklo. Zároveň to ukazuje, že etika v souvislosti s okupací představovala pro dávné buddhisty téma, kterému bylo nutné se věnovat. Tak například pro místní nebuddhistické obyvatelstvo („barbary") páchající incest je určeno deváté vedlejší peklo třetího pekla. Obr. 3. Osmé vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo, kde se říká A ca ca Dříve, než se k němu dostaneme, bude vhodné se ještě zmínit o následujícím, osmém vedlejším pekle třetího pekla, které se jmenuje Místo, kde se říká A ca ca {a ca je tibetské citoslovce pro pálení a bolest způsobenou ohněm, plamenem či žárem). O tomto zvláštně pojmenovaném místu a jeho obyvatelích se v Saddharmasmrtjupasthánasútře praví: Ti, kdož žijí v oblastech bez žen a holdují pohlavnímu styku s ovcemi či velbloudicemi, přičemž pohrdají Probuzeným, strádají v tomto pekle. Neustále na ně doráží železný hmyz, jenž jim trhá maso z těla, pije krev a nakonec jim požírá vnitřnosti.19 Je pozoruhodné, že zoofilie či sodomie představovala pro tehdejší buddhisty problém hodný zvláštní pozornosti. Důkazem toho je skutečnost, že této deviaci věnovali tolik prostoru, a pro ty, kdož obcují se zvířaty, byla určena dokonce dvě vedlejší pekla (totiž toto a pak ještě páté vedlejší peklo třetího pekla, kde se jedná o krávy a klisny). Xylografická kolorovaná ilustrace (obr. 3) zobrazuje dvě celé a jednu roztrhanou či lépe řečeno rozpadlou postavu mužů, kteří tomuto peklu propadli, jediný nápis jev tibet- 19 D. Matsunaga - A. Matsunaga, The Buddhist Concept of Hell..., 112. i 238 • Luboš Bělka štině a označuje pořadové číslo a název pekla, tedy: „8 pa a echa ze r pa". Budapešťská kresba zobrazuje tutéž scénu a oproti xylografii je zde jediný, snad nepodstatný rozdíl, na kresbě je o jeden pohozený úd rozežíraný hmyzem a červy méně. Nápis je obdobně umístěn v pravém dolním rohu, je pouze v tibetštině a je velmi podobný nápisu na xylografii, není však identický. Co je však zajímavější a důležitější: na obou zobrazeních je zřetelně patrný jeden druh mučení, o kterém se výše citovaný text nezmiňuje. Jedná se postavu muže ležícího na zádech v levém dolním rohu zobrazení. Tomuto ubožákovi spalují vnitřnosti (červené) plameny. Přestože se o této postavě Saddharmasmrtjupasthánasútra nezmiňuje expressis verbis, lze říci, že sem nepochybně patří, neboť se vyskytuje jak na kolorované xylografii, tak i na budapešťské kresbě a vždy je toto mučení zobrazováno společně. Ostatně ilustrace, jak xylografická, tak i kresby, jsou téměř vždy bohatší než texty, které uvádějí Daigan a Alicia Matsunagovi ve své práci. Obr. 4. Deváté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo, kde se říká kjihu. Detail levé části zobrazení. Deváté vedlejší peklo třetího pekla se jmenuje Místo, kde se říká kjihu (kjihu je tibetské citoslovce vyjadřující zoufalství; někdy se název tohoto pekla překládá jako Místo zvané Proč, proč?). Dozvídáme se o něm: Barbaři na kraji říše, kteří páchají incest se staršími či mladšími sestrami, se rodí na tomto místě a zde je mučí oheň a zlí ptáci. Láká je vidina svěžích lotosových květů na horském úbočí. Když se vydají na tato přívětivá místa, zaútočí na ně démoni, vrhajíce meče na jejich hlavy, a ptáci jim trhají vnitřnosti.20 Nekolorovaná xylografická ilustrace devátého vedlejšího pekla třetího pekla (viz obr. 4 a obr. 5) je rozložena na celou délku stránky, jedná se tedy o poměrně vzácný případ, kdy zobrazení jednoho pekla je věnovaná celá strana xylografie. 20 IbicL, 112. 239 ^ Buddhistická pekla: Zobrazení a texty. Zcela vlevo se zde nachází podivuhodná a poněkud nepřípadná postava pekelníka s flétnou či flétně podobným nástrojem. Otázka zní, co tam vlastně dělá. Ostatně i tato flétna je asi jediný hudební nástroj v celém pekle, pokud odhlédneme od bubnů, které se ovšem jednoznačně využívají jako mučící zařízení (viz například dvanácté vedlejší peklo sedmého pekla, nazvané Místo ptačích vlasů21 nebo Místo, kde vstávají vlasy hrůzou;22 i v tomto vedlejším pekle se nacházejí krvesmilníci). Na pražské xylografii to vypadá, jako by se flétna ani nepoužívala k mučení, což je opět zcela zvláštní, neboť na jiných zobrazeních se každý pekelník věnuje své práci, nikoliv zábavě, pokud lze takto interpretovat použití uvedeného hudebního instrumentu. Něco podobného píšťale lze nalézt na xylografickém zobrazení následujícího, tedy desátého pekla (viz obr. 6), ovšem v tomto případě z píšťaly vychází oheň, který obklopuje provinilce, čili se opět jedná o muka pekelná, nikoli hudební kratochvíli. Zdali je pekelník s flétnou součástí zmíněného lákání na svěží lotosové květy na úbočích hor, zůstane zřejmě nezodpovězené. Text překladu Saddharmasmrtjupasthánasútry se v tomto případě zmiňuje o dvou druzích mučení, totiž o útocích ptáků a útocích pekelníků - oba jsou na obrázku dobře patrné. Pozoruhodná je ležící postava nešťastníka uprostřed vyobrazení; ptáci a pekelníci odstranili maso z jeho spodní části těla, zatímco horní je s výjimkou rukou téměř netknutá. Oproti textu šplhají nešťastníci nikoliv pouze na úbočí hor, ale i výše, dokonce se nacházejí i na samotných vrcholcích. Součástí mučení, především pak na obou horách, je i spalování plameny. Plameny sice na tomto zobrazení nejsou rudě kolorovány, chybí zde totiž oproti většině předchozích a následujících obrázků a pražskému xylografu jakékoliv vybarvení, že se však jedná o plameny, je jasné ze srovnání s jinými podobnými zobrazeními. V devátém vedlejším pekle třetího pekla jsou dobře viditelné tři hory; první vlevo nahoře je pokryta velkými ostrými bodci či čepelemi, druhá a třetí jsou ohnivé a právě na ně šplhají provinilci, neboť je „láká vidina svěžích lotosových květů na horském úbočí". Jeden z nešťastníků se nachází v jeskyni na úpatí největší hory, zdánlivě v bezpečí. Součástí mučení jsou však i útoky ptáků, rvoucích maso ze zbytků lidských těl a také napadajících provinilce, kteří šplhají na vrcholky hor. Napravo od středu zobrazení se nachází červený pekelník se zvednutými pažemi. Na xylografii je i nápis v tibetštině („kji hud zer ba 9 pa") a mongolštině. Kresba tohoto pekla sice není tak bohatá jako xylografie, ale zase nabízí doplňující informaci ohledně barev: první pekelník s flétnou má modrou 21 Ibid., 129. 22 A. Sárkozi, „A Picture Book of Tibetan Hell...". 240 • Luboš Bělka barvu těla, druhý je červený, vlasy mají pak oba barvy zlaté či žluté. Popiska je zde pouze v tibetštině. Ze srovnání textu a zobrazení devátého vedlejšího pekla třetího pekla vyplývá, že je zde pouze částečný soulad mezi textem a ilustrací; tento nesoulad je zvláště patrný, srovnáme-li ho s ostatními zde publikovanými vedlejšími pekly třetího pekla. Obr. 5. Deváté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo, kde se říká kjihu. Detail pravé části zobrazení. Příkladem větší, nikoli však úplné shody je následující, tedy desáté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo pálivých slz (tib. paču pa mčhi ma-'i rgjun me Ita bu), kde sice obrázek příliš neodpovídá textu, název se však shoduje. Možná podstatnou okolností pro pochopení tohoto částečného souladu je skutečnost, že text nepopisuje mučení, ale důvody a okolnosti, proč provinilec propadne zrovna tomuto peklu: Osoba, jež chce po mnišce, která se předtím vzdala svých slibů a měla vztah s mužem, aby měla vztah s touto osobou, je mučena zde. Plameny tohoto pekla jsou tak silné, že dokonce i provinilcovy bolestné slzy vzplanou a spálí mu tvář a tělo.23 Zde se nabízí krátká úvaha. Jde o docela specifický případ: máme co do činění s mniškou, která zklamala a našla si muže, toho ovšem posléze opustila kvůli nové aféře. Proč zrovna pro tento specifický prohřešek je vyhrazeno celé jedno vedlejší peklo? Že by zrovna tento přečin proti mravním zápovědím buddhistického monastického i laického stavu byl tak 23 D. Matsunaga - A. Matsunaga, The Buddhist Concept of Hell..., 112. 241 0 Buddhistická pekla: Zobrazení a texty. častý? Spíše se lze domnívat, že nebyl ani tak četný, spíše byl závažný, a to bude asi důvod, proč mu byla věnována tato mimořádná pozornost. Obr. 6. Desáté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo pálivých slz (tib. paču pa mčhi ma'i rgjun me Ita bu). Detail levé části zobrazení, zachycující tři druhy mučení. Zobrazení patera muk v desátém vedlejším pekle třetího pekla na neko-lorované xylografii (obr. 6 a 7) zahrnuje vždy pět pekelníků trýznících provinilce. O prvním způsobu muk, nacházejícím se zcela vlevo, již byla zmínka v souvislosti s předchozím peklem. Ohnivá píšťala pekelníkova spaluje před ním klečícího nešťastníka tak silně, že jsou mu vidět pouze ramena, část pravé paže a hlava, vše ostatní jev plamenných chuchvalcích. Druhé mučení, napravo od prvního, spočívá v tom, že pekelník drtí provinilce zvláštním ohnivým tloukem (sa. musala, tib. tiinšing Igtun singl) ve tvaru přesýpacích hodin či dvojité kapky.24 Nešťastníkovo tělo je navíc ještě probodáno noži či čepelemi připomínajícími rituální nůž phurbu. Třetí mučení zachycené uprostřed je v určitém ohledu podobné předchozím, i zde se používá oheň, plameny a ostré břity, nešťastník však není drcen, ale zasahován ohnivým šípem vyslaným z ohnivého luku pekelníkova zákeřně přímo do zad. Čtvrté mučení je sice méně ohnivé, ale zcela jistě neméně bolestné. Je zde patrný pekelník s kleštěmi v levé ruce, který lije nějakou tekutinu z nádoby přímo do řiti provinilcovy, kterému pak následně vychází z úst plamen. Nešťastník je vzhůru nohama a jako všichni odsouzenci v pekle je nahý. A konečně pátá tortura, nacházející se zcela vpravo, spočívá v tom, že pekelník odsouzence čtvrtí, krájí a seká nožem; z obrázku je patrné, že již takto stihl ztrestat dvě své oběti. 24 O ohnivém či planoucím tlouku se zmiňuje Robert Beer, který však nehovoří o jeho využití v peklech: „V ikonografii má tlouk obvykle tvar kosti s dvěma zakulacenými konci, případně kapkovitý tvar zakončený poloviční vadžrou. V hněvivých obřadech má falický tlouk silný sexuální podtext. Planoucí vadžrový tlouk ,buší' do hmoždíře, čímž drtí a spaluje na popel všechny nepřátelské démony." (Robert Beer, Symboly tibetského buddhismu, Praha: BB/art 2005, 164-165.) 242 • Luboš Bělka Obr. 7. Desáté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo pálivých slz (tib. paču pa mčhi ma'i rgjun me Ita bu). Detail pravé části zobrazení, zachycující dva druhy mučení. V případě následujícího jedenáctého a dvanáctého vedlejšího pekla třetího pekla neodpovídá pražské xylografické zobrazení textu Saddharma-smrtjupasthánasútry; shodu lze pak konstatovat až u vedlejšího pekla číslo třináct, nazvaného Místo rudého lotosu (tib. pad ma Itar gas), které je určeno pro eroticky senzitivní mnichy: Mnich s oblibou si vybavující své sexuální zážitky z doby, kdy byl ještě laikem, přijde do tohoto pekla. Zde, obklopen načervenalou ohnivou mlhou, spatří vzdálené chladivé jezírko, naplněné rudými lotosy Aby se k němu dostal, musí naháněn pekelníky proběhnout po cestě plné ocelových břitů. A když konečně k jezírku dorazí a vyšplhá se na lotos, ten prudce vzplane.25 Na žlutě kolorované xylografii (obr. 8) se na stromě či stromech u jezírka s lotosy nacházejí přinejmenším dva provinilci - o nichž z textu víme, že jsou bývalí mniši - kteří se tam vyšplhali, snad proto, aby odsud mohli skočit do chladivého jezera. Oproti textu zde však žádné plameny nejsou, naopak nebožáky trýzní dva ptáci pokoušející se vyklovnout jim oči. Na obrázku jsou dobře vidět i další nešťastníci, nahánění na cestu s ostrými břity či jehlicemi. Červený pekelník se zlatými či žlutými vlasy drží v pravé ruce meč, v levé pak sekeru. 25 D. Matsunaga - A. Matsunaga, The Buddhist Concept of Hell..., 113. 243 ^ Buddhistická pekla: Zobrazení a texty. Obr. 8. Třinácté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo rudého lotosu (tib. pad ma Itargas). Docela podobné, a to nikoliv pouze pojmenováním, je následující, čtrnácté vedlejší peklo třetího pekla, které se jmenuje Místo velkého rudého lotosu (tib. pad ma čhen po Itar gas) a je taktéž je určeno pro eroticky senzitivní mnichy: Ti, kdož o sobě prohlašují, že jsou mniši, a místo touhy po dosažení nirvány touží po nebeských kurtizánách, se zrodí v tomto pekle. Je zde řeka roztavené mědi, jakož i zrádné lotosové jezírko z předchozího pekla.26 Srovnáním detailů z obrázku (obr. 9) a textu, tedy z xylografické žlutě kolorované ilustrace a překladu příslušné pasáže z Saddharmasmrtjupast-hánasútry, lze zjistit, že provinění, za něž se mniši dostanou do tohoto pekla, je sice podobné předchozímu, je zde však jedna zajímavá okolnost, totiž zmínka o nebeských kurtizánách. Vzniká otázka, o koho se vlastně jedná. Zde se pochopitelně nabízí srovnání s islámským pojetím ráje s množstvím svolných krasavic. V buddhistickém nebi ovšem ženy, jako například bohyně (sa. déví), skutečně jsou. Ale jsou zde jenom pro pobavení mužů jakožto odalisky, harémové otrokyne? Tento koncept je přeci jenom buddhistickému pojetí ráje poněkud vzdálen a toto srovnání není příliš na místě. Kde se tedy bere ona mnišská fantazie „nebeských kurtizán"? 26 Ibid. 244 • Luboš Bělka Obr. 9. Čtrnácté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo velkého rudého lotosu (tib. pad ma čhen po Itar gas). Následující, předposlední vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo ohniště (tib. me thab), je jakýmsi pokračováním dvou předchozích vedlejších pekel. Pokud jde o provinění, je trest sice poněkud odlišný, nicméně stále v intencích třetího pekla: Ti, kdož se prohlašují za mnichy, a stále si připomínají potěšení, jehož jako laici požívali v přítomnosti žen, budou strádat zde. Toto peklo, podobající se škopku, je do posledního místečka vyplněné ohněm.27 Tomuto peklu dominuje trojúhelníkovitý tvar ohnivé nádoby (viz obr. 10), který se vyskytuje na rozmanitých zobrazeních pekel poměrně často, zejména v kontextu spodní části zobrazení kola života (sa. bhavačakra)22, sl představuje podle Waltera Y. Evans-Wentze peklo Avíči.29 27 Ibid. 28 Alexej M. Pozdnějev, Očerki byta buddijskich monastýre} i buddijskago duchovenstva v Mongolii v svjazi s otnošenijami sego posledněgo k národu, Sankt-Petěrburg: Tipo-grafija Imperatorskoj Akademii Nauk 1887. Viz též reprint z roku 1993 (Elista: Kal-myckoje Knižnoje Izdatel'stvo 1993) a anglický překlad (Aleksej M. Pozdneyev, Religion and Virtual in Society: Lamaist Buddhism in Late 19th-century Mongolia, Bloomington, Indiana: The Mongolia Society 1978). 29 Walter Yeeling Evans-Wentz, The Tibetan Book of the Dead or the After-Dead Experiences on the Bardo Plane, According to Lama Kazi Dawa-Samdup's English Rendering, London - Oxford - New York: Oxford University Press 1971; viz též Austin L. Waddell, The Buddhism of Tibet, or Lamaism. London: W. H. Allen 1895 (vydáno pod jiným názvem v reprintu: Austin L. Waddell, Tibetan Buddhism: With Its Mystic Cults, Symbolism and Mythology, New York: Dover Publications 1972). Buddhistická pekla: Zobrazení a texty. Obr. 10. Patnácté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo ohniště (tib. me thab). Ze srovnání pražské kolorované xylografie a budapešťské kresby plyne jedna zajímavá skutečnost: kreslíř velmi detailně zachycuje skutečnost, že nej níže zobrazený nešťastník má oproti třem ostatním ubožákům utrpení ještě zvýšené o skutečnost, že mu doslova lezou oči z důlků (takové zobrazení očních bulev není v tibetské ikonografii žádnou velkou vzácností), pozoruhodné však je, že na kresbě je to zachyceno daleko podrobněji než na xylografii, kde z čistě technických důvodů nelze takové detaily zobrazovat. Působí to dojmem, jako by kreslíř byl daleko více „informován" o této konkrétní podrobnosti a díky většímu „prostoru" mohl tento detail lépe prokreslit. Z tohoto hlediska to vypadá, jako by buď kresba byla primární a xylografie sekundární, nebo by obě zobrazení vznikala současně a díky technickým možnostem práce s dřevěnou matricí by bylo potřeba takové jemné detaily pouze naznačit. Nicméně shoda kresby a xylografie je v tomto případě až překvapivá. Jako by kreslíř měl tutéž informaci jako rytec a díky médiu a ploše ji mohl vyjádřit lépe a přesněji. Čili se neustále dere na mysl otázka, zdali je kresba vskutku „pouhou" kopií xylografie. Za zaznamenání jistě stojí skutečnost, že ve třetím velkém pekle, nazvaném Ubíjení davu (sa. Sangháta, tib. sdus 'džoms), jsou z celkových šestnácti vedlejších pekel určená čtyři buddhistickým mnichům i laikům, kteří spáchali v podstatě stejný přečin, tj. nezvládli svůj sexuální pud a porušili zápověď s ním spojenou. Za to jim náleží trest v peklech Lotosového jezírka (třinácté vedlejší peklo třetího pekla), v pekle Velkého lotosového jezera (čtrnácté vedlejší peklo), v pekle Ohniště (patnácté vedlejší peklo) a konečně i v pekle Rozžhavených železných pilin (šestnácté ved- 246 ^ Luboš Bělka lejší peklo). Odplata v jednotlivých vedlejších peklech se liší, avšak přečin je téměř identický, čili se objevuje otázka, proč existují čtyři vedlejší pekla pro tytéž provinilce, kterými jsou převážně mniši. Je tomu tak proto, že tento přestupek byl natolik běžný a rozšířený, že bylo třeba na něj upozornit právě touto formou? Je to záměr, nebo náhoda, nebo snad shoda okolností? A konečně je zde poslední, šestnácté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo žhnoucích uhlíků (tib. me mdag gi rva ba). Text Saddharma-smrtjupasthánasútry o něm praví: Ti, kdož se prohlašují za mnichy, a přesto v blízkosti žen a při naslouchání jejich hlasům v nich plane touha, budou potrestáni na tomto místě. Peklo má čtvercový tvar a jeho železné stěny stále hoří. Provinilce zde skrápí déšť rozžhavených železných pilin.30 Toto peklo se společně s předchozím poněkud odlišuje od ostatních vedlejších pekel, tedy přinejmenším v rámci třetího pekla. Liší se především v tom, že zde nejsou žádní pekelní pomocníci, mučitelé provinilců, kteří by zajišťovali chod nejrozmanitějších mučících zařízení, tortur a trýznění. Odsouzenci se nacházejí v prostoru - v případě patnáctého vedlejšího pekla třetího pekla - trojúhelníkovitého tvaru; v případě následujícím pak ve čtyřúhelníkovitém, vymezujícím místo, kde jsou provinilci spalováni. Utéci nemohou, neboť vrcholky stěn jsou zakončeny plameny. Na pražské xylografické kolorované ilustraci sice žádné železné piliny vidět nejsou, co je však zřetelné, jsou ostré bodce, podobné špičkám kopí, zabodávající se nešťastníkům do hlav, zad, nohou a dalších částí těla. Z xylografie to patrné příliš není, neboť bodce nejsou kolorované (dodatečné vybarvení je zde provedeno pouze v barvě červené a fialové), avšak z budapešťské kresby je jasné, že zakončení jsou železná či ocelová, neboť mají modrou barvu. Půdorys pekla působí na tomto obrázku spíše obdélníkově než čtvercově, ale srovnáním se zmíněnou kresbou a především pak citovaným textem, který expressis verbis hovoří o čtverci, lze tuto skutečnost přisoudit posunuté perspektivě, či lépe řečeno: protože xylografická zobrazení využívají rozměr výrazně obdélníkový o poměru zhruba 5:1 (šířka je tedy asi pětkrát větší než výška), je pochopitelné, že výtvarník musel poměry tohoto pekla upravit (a to i navzdory tomu, že zobrazení šestnáctého pekla na xylografii jsou v poměru zhruba 2,5:1). Srovnáním xylografie a kresby lze také zjistit určité posuny. Například počet provinilců uzavřených v tomto pekle na xylografii dosahuje devíti, přičemž pouze jediný - zobrazený v levé horní části pekla - má jakoby 30 D. Matsunaga - a. Matsunaga, The Buddhist Concept of Hell..., 113. 247 0 Buddhistická pekla: Zobrazení a texty. „amputované" nohy a ruce. Nejedná se o „nedokreslenost" či rytecké opomenutí rukou a nohou, ale skutečně o odtržené či jinak odstraněné údy. Svědčí o tom červená barva krve na místech kloubních spojů. Detail je velmi jemně a přesně provedený, přesto však koloristou zdůrazněný a kreslířem nezachycený. Na kresbě je počet provinilců vyšší, totiž deset, a co je zřejmě důležité, nešťastník bez nohou a rukou zde chybí. Kresba tedy opět obsahuje jednak něco, co na xylografii není (byť se jedná o zdánlivou drobnost), jednak přehlíží určité konkrétní skutečnosti. Je tak na místě se ptát, zdali se jedná o náhodu či záměr. Jak to, že umělec-kopista jinde tak přesný a věrný předloze najednou opomíjí beznohého a bezrukého muže? Obr. 11. Šestnácté vedlejší peklo třetího pekla, nazvané Místo žhnoucích uhlíků (tib. me mdag g i rva ba). Celé zobrazení a literární kontext třetího Pekla drcení společně s jeho šestnácti vedlejšími pekly (z nichž pouze některých se tato studie dotkla) by mohlo působit značně hrozivě až odpudivě - ostatně právě to byl záměr jak rozmanitých sepisovatelů líčení pekelných hrůz a utrpení, tak i ilustrátorů zde reprodukovaných xylografických ilustrací. Přestože by zpráva o buddhistických peklech mohla nabídnout značně pochmurný a pesimistický obraz, nebyla by přesná a ani úplná. Vedle tohoto pohledu je nutno postavit i pohled další, komplementární, který nabízí daleko plastičtější obraz role pekel v koloběhu znovuzrozování, v samsáře. Představa „věčných muk pekelných" není součástí buddhistické tradice, neboť pekla jsou součástí samsáry a jako vše v ní mají svůj počátek a konec. Zkrátka pobyt v buddhistických peklech je pobytem na dobu určitou, nikoliv na dobu neurčitou či snad dokonce na věčné časy. Z pekel existuje vysvobození a bódhisattvové mohou nešťastníkům v pekle pomoci způsobem, o němž hovoří například Šántidéva, který se o třetím pekle Sangháta výslovně zmiňuje ve svém díle ze 7.-8. století nazvaném Uvedení na cestu k probuzení: Bódhičarjávatára. Zde v části, kde „věnuje zásluhy všem bytostem, 'ÍL 248 • Luboš Bělka aby dosáhly probuzení", tedy oddíle, kde se zmiňují „jednotlivá věnování - věnování zásluh pro odstranění utrpení bytostí v peklech", praví: (8) Nechť se tam promění rozpálená země v křišťál a kupy žhavého popele se stanou drahokamy. Nechť se strašidelné hory v pekle Sangháta stanou paláci plnými milosrdných buddhů. (9) Nechť se tam ode dneška proud rozžhaveného uhlí, kamenů a zbraní stane deštěm květů, nechť se krvavý boj se zbraněmi promění v hru s květinami. (10) Díky síle dobrých skutků, jež jsem vykonal, nechť se bytosti, jež trpí v pekle, vnořené do žhavých vod řeky Vaitaraní, bez masa, s kostmi barvy jasmínových květů, objeví na březích nebeské řeky Mandákiní, s těly bohů a za doprovodu krásných nymf. (11) Pohlédněte, vy ustrašené oběti krále smrti Jamy, obklopené supy a havrany, kteří nahánějí hrůzu, jak se temnota všude náhle rozptyluje! Pak se v údivu, když budete pátrat po zdroji té blahodárné, štěstí a slast přinášející záře, s radostí, zbaveni hříchů, spojte se zářícím bódhisattvou Vadžrapánim, až ho spatříte na obloze.31 Jak již řečeno, závěr může být vlastně optimistický: poté, co si provinilec (ať už mnich, mniška, laik či laička) odpyká příslušný trest, tedy poté, kdy odstraní karmickou zátěž minulých činů a myšlenek, dojde vysvobození z přerozmanitých pekel a dostane tak novou šanci na úplné vysvobození. Může totiž dosáhnout konečného a nejvyššího cíle náboženského usilování všech buddhistů, totiž vysvobození spočívajícího v ukončení řetězce znovuzrozování, v dosažení nirvány. 31 Šántidéva, Uvedení na cestu k probuzení: Bódhičarjávatára, Praha: DharmaGaia 2000, 155. 249 ^ Buddhistická pekla: Zobrazení a texty. SUMMARY Buddhist Hells: Depictions and Texts Concerning the Third Great Hell Sangháta The genre of depiction of hells represents a very interesting segment of Buddhism. Although its Tibetan and Mongolian varieties are not as rich as e.g. Japanese, Thai, Chinese or Korean conceptions, the depictions provide sufficient subject matter for description, analysis and comparison. In the collections of Náprstek Museum in Prague a rare fragment of the text ("Prague xylograph") entitled Six Ways of Existence (Mong. Eke boluysan iryu-yan jyild amitan-u bayidal anu orusiba) is found. It is a xylographic bilingual (Mongolian and Tibetan) edition accompanied with numerous manually colored scenes of hells. This "Prague xylograph" corresponds to the manuscript accompanied with color drawings located in the Ferenc Hopp Museum in Budapest whose author is Bandida Tsewang Wangchug Dorje. This contribution focuses on the description and partial comparison of visual material of the "Prague xylograph" with Budapest drawings, as well as inclusion of the text into the broader context of time and teaching. Ústav religionistiky Filozofická fakulta Masarykova univerzita Arne Nováka 1 602 00 Brno Luboš Bělka e-mail: belka@phil.muni.cz