Buddhistická pekla a mnišský stav. Tělesná provinění a odplata1
Luboš Bělka
Peklo v buddhismu, zejména pak v Tibetu a Mongolsku, patří mezi populární témata jak vyprávění a psaných textů, tak i výtvarných zobrazení. Pekla, vhodnější je ovšem hovořit o očistcích, jsou v severním buddhismu velmi četná, složitá a strukturovaná. Podobně jako v očistci, provinilci po určité době (po odpykání trestu) odcházejí jinam; v tomto případě to znamená, že se znovuzrozují do některé ze šesti říší světa. Příspěvek vychází z mongolského textu z 19. století od Cchewang Wangčhug Dordžeho (cche dbang dbang phjug rdo rdže), nazvaného Učeni jež pomocí obrázků ukazuje, proč se bytosti rodí v pekle či světě bloudících duchů a naplňováním lidí strachem je přivádí na správnou cestu.2 Text je doprovázen množstvím xyl o grafických zobrazení scén mučení, utrpení a vůbec hrůz, které na provinilce po smrti v novém, tentokráte pekelném (znovu)zrození čekají. Některá zobrazení jsou publikována poprvé.
Při studiu buddhistických textů zabývajících se peklem je až překvapivé, jak mnoho prostoru je zde věnováno mnichům, kteří se v peklech v důsledku rozmanitých provinění a porušení zásad monastického kodexu nacházejí. Jedním ze základních textů poskytujících propracovaný popis pekelného komplexu je Vstavení uvědomění si dobré dharmy,3, kde se praví, že okolo každého hlavního pekla je umístěno dalších šestnáct vedlejších pekel.
Není jistě překvapením, že přečinům lidí, jak laiků, tak mnišstva, proti etickým zápovědím je v buddhismu, podobně jako v jiných náboženských systé-
1 Tento text vznikl s podporou grantu GAČR Obraz a text v buddhismu: Tibetská a mongolská ikonografie, c. 401/05/2744 (2005-2007). Na tomto místě bych rád vyslovil poděkování Danielovi Berounskému, Veronice Kapišovské a Zdeňku Štěbetákovi, bez jejichž laskavé pomoci by tento text nemohl vzniknout. Poděkování patří i Náprstkovu muzeu asijských, afrických a amerických kultur v Praze, které poskytlo svolení k publikaci xylografických zobrazení mongolských pekel.
2 Xylografie ilustrovaného textu O zdroji existence bytostí šesti kategorií (mong. Eke boluysan jiryuyan jůyild amitan-u bayidal anu orusibá) se nachází ve sbírkách Náprstkova muzea v Praze, signatura: A 8892 a, A 8892 b.
3 Skrt. Saddharmasmrtjupasthánasútra - rozsáhlá sbírka rozprav, jež se zachovala pouze v čínském a tibetském překladu. Anglický překlad podstatných částí viz Matsunaga, Daigan - Alicia Matsunaga, The Buddhist Concept ofHell, New York: Philosophical Library 1972.
150
Luboš Bělka
Obr. 1. Výjev ze spodní části Kola života (skrt. bhavačakra)
Zobrazuje peklo a v něm se odehrávající soud nad zemřelými; vlevo s aurou okolo hlavy posta va bódhisattvy, obklopená nimbem, uprostřed soudního dvora obehnaného zdí stojí s mečem a zrcadlem karmy soudce zemřelých Dharmarádža Jama, vpravo a vlevo dole výjevy pekelných odplat. Mongolská thangka, 20. století, soukromá sbírka.
mech, věnována velká pozornost. Za jaké činy v souvislosti s tělesnem, a tedy i sexem, se provinilci dostávají do pekel? A jaké jsou formy trestu? Jinými slovy: Které sexuální chování je správné a které nesprávné, a tudíž protivící se základním buddhistickým zápovědím? Pro zodpovězení těchto otázek je třeba studovat jak texty kanonické, tak i nekanonické, nápomocné jsou i rozmanité ilustrace zobrazující pekla. A je zde ještě jedna důležitá okolnost: zápovědi samy hovoří pouze o nevhodném, nesprávném, nepřípadném atp. sexuálním styku, rozlišují mnišský a laický stav a jsou díky své obecnosti dostatečně flexibilní, takže mohou absorbovat například i složitý tibetský polygynní a polyandrický systém. Co je dovoleno, co je tolerováno a co naopak vede provinilce do pekel? Vždy je třeba se tázat v konkrétní době a konkrétní společnosti, neboť tyto obecně buddhistic-ké normy se proměňují s místem a časem.
Příspěvek se zabývá mongolskou představou trestu, který za rozmanitá provinění v souvislosti s tělesnem a sexualitou mnišstvo v peklech očekává a dlužno říci, že této záležitosti je v Ustavení uvědomění si dobré dharmy věnován velký prostor. Obdobně je tomu i v případě xylograŕických ilustrací zmíněného mongolského traktátu Cchewang Wangčhug Dordžeho. Texty vypočítávají různé příklady trestuhodného chování mnišstva a zobrazení pak názorně, a často i velice drasticky a naturalisticky, předvádějí různé formy pekelné odplaty. Nejde však
Buddhistická pekla a mnišský stav
151
Obr. 2. Výjev ze šestnáctého vedlejšího pekla čtvrtého hlavního pekla nazvaného Místo odstupňované bolesti
Před pekelníkem vlevo klečí mnich-prosebník, nahoře uprostřed ohně stojí káď s nešťastníky, napravo ležící postava provinilce trýzněná ptákem a železnými bodci. Mongolská ručně kolorovaná xylografie, ilustrace k textu O zdroji existence bytostí šesti kategorií (mong. Eke boluysan jiryuyan jůyild amitan-u bayidalanu orusiba), ze sbírky Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze, signatura: A 8892 a, A 8892 b. Publikováno s laskavým souhlasem.
tolik o konkrétní podoby provinění a trestu, jako spíše o to, že tento materiál nabízí plastický obraz mongolské společnosti, laické i mnišské, v 18. a 19. století.
Mniši jsou v peklech buď dobrovolně jako návštěvníci, přímluvci a prosební-ci poskytující ubožákům jakousi naději (viz některá zobrazení bhavačakry, kde se ve spodní části, pekle, nachází velká postava mudrce či bódhisattvy, srv. obr. 1), anebo tam jsou nedobrovolně jakožto provinilci. Oba typy, tj. mniši-zachránci, či mniši-provinilci, představují naprosto protikladné světy a stojí za podrobnější komparativní rozbor. Například role mnichů-zachránců je v Tibetu, oproti například Japonsku, podstatně méně důležitá. V japonském buddhismu sestupují mniši a zejména pak bódhisattvové do pekel, aby zde buď nešťastníkům alespoň částečně ulevili v utrpení, nebo proto, aby je zachránili, tj. aby je z pekel doslova „vytáhli". Jeden z příkladů mnicha-prosebníka lze nalézt v šestnáctém vedlejším pekle čtvrtého hlavního pekla nazvaném Místo odstupňované bolesti (viz obr. 2). A komu je toto peklo určené?
Zde jsou mučeni lidé, podávající kořalku svým otrokům či služebníkům v naději, že budou silnější, poběží rychleji a budou lépe na lovu zabíjet. Pekelníci pronásledují provinilce, náhodně si některé z nich vybírají a ty pak strašlivě mučí.4
V citovaném textu není žádná zmínka o mnichovi či mniších, přesto na ilustraci jednu takovou postavu lze uvidět, jedná se o scénu zachycující klečící postavu. K její identifikaci napomůže studie Alice Sárkôzi:
4 Matsunaga, Daigan - Alicia Matsunaga, Ihe Buddhist Concept of Hell..., 117.
152
Luboš Bělka
Před Pánem pekel klečí mnich. Můžeme se domnívat, že zde není jako provinilec, ale jako návštěvník, přímluvce za provinilé. Obrazová kniha patří mezi typ popisné a systematizující litera tury o peklech a čas od času se zde nějaká postava mnicha vyskytuje, stejně jako je tomu v žánru peregrinační literatury. Téměř každý text proto začíná: „A pak mnich v pekle ... spatřil toto".5
Dalším důvodem umožňujícím interpretovat prosebníka jakožto mnicha je skutečnost, že má na sobě oděv. V pekelných scénách zobrazených na ilustracích jsou dva typy postav - oblečené a bez oděvu. Přítomnost či nepřítomnost oděvu je jasným distinktivním znakem oděných pekelníků a nahých provinilců. Tato rozlišující vlastnost postav v pekle je spolehlivá, všichni provinilci jsou bez výjimky nazí. Naopak jejich mučitelé jsou vždy odění, zpravidla pouze do jakési bederní roušky z různých kožešin či látek, nebo do krátkých kalhot či nohavic sahajících do půli stehen; pekelníci jsou navíc korpulentní, kdežto provinilci jsou hubení či přímo vyzáblí.
Nejpopulárnější příběh o mnichovi navštěvujícím peklo (za účelem spatření své zemřelé matky, která se tam znovuzrodila6) je obsažen v legendě o Maudgal-jájanovi, která se rozšířila po celém buddhistickém světě; původní pálijský a san-skrtský text byl překládán do různých jazyků; velkými proměnami procházely ilustrace k překladům, méně již pak text samotný Zřejmě nejstarší verze čínského překladu pochází z Tun-chuangu.7 Například v Thajsku se Maudgaljájana jmenuje Phra Malaj a jeho putování do pekla je zachyceno v četných překladech z pálijštiny pořizovaných od 15. století, nejvíce ilustrovaných knih tohoto žánru se zachovalo z 18. století.8 V Japonsku existují dokonce dva literární žánry zaměřené na návštěvy pekel. První, nazvaný džigoku meguri, zahrnuje především ilustrované překlady legendy o Maudgaljájanovi a druhý, nazvaný džigoku )aburi> je specifický pro Japonsko.9 V Mongolsku a Burjatsku se Maudgaljájana jmenuje
5 Sárkózi, Alice, „A Picture Book of Tibetan Hell", in: Kelényi, Béla - Judit Vinkovics (eds.), Demons and Protectors: Folk Religion in Tibetan and Mongolian Buddhism, Budapest: Ferenc Hopp Museum of Eastern Asiatic Art 2003, 100-102.
f' Viz např. Lopez, Donald, Príbeh buddhismu: Průvodce dějinami buddhismu a jeho učením, Brno: Barrister and Principal 2003, 143-144, zde je popsána jeho návštěva zemřelé matky nikoliv v pekle, ale v říši hladových duchů.
7 Mair, Victor H., Tun-Huang Popular Narratives, Cambridge: Cambridge University Press 1983. s Podrobnosti, včetně reprodukcí ilustrací viz Ginsburg, Henry, „A Monk Travels to Heaven and Hell", in: Nigel, Allan (ed.), Pearls of the Orient: Asian Treasures from the Wellcome Library, London - Chicago: Serindia Publications 2003, 145-160; viz též Brereton, Bonnie Pacala, Thai Tellings of Phra Malai, Tempe: Arizona State University 1995, 26-42.
9 Blíže viz Ruch, Barbara, „Coping with Death: Paradigms of Heaven and Hell and the Six Realms in Early Literature and Painting" in: Stanford, James H. William R. LaFleur - Masatoshi Nagatomi (eds.), Flowing Traces: Buddhism in the Literature and Visual Arts of Japan, Princeton: Princeton University Press 1992, 117-120.
Buddhistická pekla a mnišský stav
153
Molon-tojn a dochovalo se taktéž množství rozmanitých překladů, často ilustrovaných.10
Neméně zajímavý je i druhý typ - mnich-provinilec. Například Alice Sárko-zyová konkrétně uvádí, že do třetího velkého horkého pekla „přijdou ti lámové, kteří berou peníze za obřady, které ve skutečnosti neprovádějí".11 O čem to vypovídá? Především o tom, že morálka mnichů a mnišek jistě nebyla vždy zcela vzorná; řeholníci a řeholnice podléhali svodům, podobně jako laici a laičky. Mniši jsou vykresleni jak v textech, tak i v zobrazeních poměrně častěji než mnišky. Ženské řeholnice v peklech příliš nefigurují, snad s výjimkou desátého vedlejšího pekla třetího hlavního, nazvaného Místo pálivých slz, kde se v textu hovoří o mnišce, která se vzdala řeholních slibů. V tomto pekle však stejně není trestána ona mniška, ale muž činící jí nemravné návrhy.
S mnichy-provinilci se lze setkat v následujících čtyřech vedlejších peklech, která patří do třetího hlavního horkého pekla. Za jaká provinění zde musejí pykat? Odpověď přináší text Ustavení uvědomění si dobré dharmy.
V pekle Lotosové jezírko (třinácté vedlejší peklo třetího velkého pekla; viz obr. 3) skončí:
Mnich, s oblibou si vybavující své sexuální zážitky z doby, kdy byl ještě laikem, přijde do toho to pekla. Zde, obklopen načervenalou ohnivou mlhou, spatří vzdálené chladivé jezírko, naplněné rudými lotosy. Aby se k němu dostal, musí naháněn pekelníky proběhnout po cestě plné ocelových břitů. A když konečně k jezírku dorazí a vyšplhá se na lotos, ten prudce vzplane.12
V pekle Velké lotosové jezero (čtrnácté vedlejší peklo třetího velkého pekla; viz obr. 4) skončí:
Ti, kdož o sobě prohlašují, že jsou mniši, a místo touhy po dosažení nirvány touží po nebeských kurtizánách, se zrodí v tomto pekle. Je zde řeka roztavené mědi, jakož i zrádné lotosové jezírko z předchozího pekla.13
V pekle Ohnivé nádoby (patnácté vedlejší peklo třetího velkého pekla; viz obr. 5) skončí:
111 Viz napr. Sazykin, Alexej Georgijevič, Vidénija buddijskogo ada: Predislovije, pérevod, translitera-cija, priméčanija i glossarij, Sankt-Petérburg: Nartang 2004; Ivan, Andrea, „Maudgalyáyana Alakja a Burját Folklórban", in: Birtlan, Agnes - Yamaji Masanori (eds.), Orientalista Nap 2000, Budapest: MTA 2001,52 64.
" Sárkózi, Alice, „A Picture Book of Tibetan Hell...", 100.
12 Matsunaga, Daigan - Alicia Matsunaga, The Buddhist Concept of Hell..., 113.
13 Ibid.
154
Luboš Bělka
Obr, 3. Výjev ze třináctého vedlejšího pekla třetího velkého pekla nazvaného L o tosové jezírko
Napravo pekelník se sekerou a mečem nahání provinilce mnichy směrem k jezírku v levé části zobrazení. Mongolská ručně kolorovaná xylografie, ilustrace k textu O zdroji existence bytostí šesti kategorií (mong. Eke boluysan jiryuyan juyild amitan-u bayidal anu orusiba), ze sbírky Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze, signatura: A 8892 a, A 8892 b. Publikováno s laskavým souhlasem.
Ti, kdož se prohlašuji za mnichy a stále si připomínají potěšení, jehož jako laici požívali v přítomnosti žen, budou strádat zde. Toto peklo, podobající se škopku, je do posledního místečka vyplněné ohněm.14
V pekle Rozžhavených železných pilin (šestnácté vedlejší peklo třetího velkého pekla; viz obr. 6) skončí:
Ti, kdož se prohlašují za mnichy, a přesto v blízkosti žen a při naslouchání jejich hlasů v nich plane touha, budou potrestáni na tomto místě. Peklo má čtvercový tvar a jeho železné stěny stále hoří. Provinilce zde skrápí déšť rozžhavených železných pilin.15
Za zaznamenání jistě stojí skutečnost, že ve třetím velkém pekle, nazvaném Ubíjení davu (skrt. Sangháta, tib. sdus džoms), jsou z celkových šestnácti vedlejších pekel určená čtyři těm, kdož spáchali v podstatě stejný přečin, tj. nezvládli svůj sexuální pud a porušili zápověď s ním spojenou. Za to jim náleží trest v peklech Lotosového jezírka (třinácté vedlejší peklo třetího velkého pekla), v pekle Velkého lotosového jezera (čtrnácté vedlejší peklo třetího velkého pekla), v pekle Ohnivé nádoby (patnácté vedlejší peklo třetího velkého pekla) a konečně i v pekle Rozžhavených železných pilin (šestnácté vedlejší peklo třetího velkého pekla). Odplata v jednotlivých vedlejších peklech se liší, avšak přečin je téměř identický, čili vzniká otázka, proč existují čtyři vedlejší pekla pro tytéž provinilce, kteří jsou
14 lbid. ,3lbid.
Buddhistická pekla a mnišský stav
155
Obr. 4. Výjev ze čtrnáctého vedlejšího pekla třetího velkého pekla nazvaného Velké lotosové jezero
Výjev obdobný předchozímu zobrazení, pekelník se nachází vlevo, samotné jezero vpravo; mučení se zde účastní i ptáci trhající nešťastníky jak na stromě, tak i na hladině jezera. Mongolská ručně kolorovaná xylografie, ilustrace k textu O zdroji existence bytostí šesti kategorií (mong. Eke boluysan jiryuyan jůyild amitan u bayidai anu orusiba), ze sbírky Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze, signatura: A 8892 a, A 8892 b. Publikováno s laskavým souhlasem.
mimochodem mniši? Je tomu tak proto, že tento přestupek byl natolik běžný a rozšířený, že bylo i třeba na něj upozornit právě touto formou? Je to záměr, nebo náhoda či shoda okolností?
Další a v tomto příspěvku již poslední příklad přítomnosti mnicha v pekle lze nalézt ve výjevu z desátého vedlejšího pekla sedmého hlavního horkého pekla nazvaného Místo bolestivých vlasů (obr. 7). Text zachycuje jak provinění, tak i trest:
Žena, která vyhrožuje mnichovi během jeho návštěvy u ní, že když odmítne mít s ní pletky, řekne svému manželovi, že ji znásilnil, ale když s ní pletky mít bude, ho pohostí jídlem a pitím a veřejně prohlásí, že je svatý muž, taková žena skončí v tomto pekle. Zde z ní pekelníci ostrým železem servou maso, že zůstanou jenom holé kosti. A když se tak stane, maso opět doroste a mučení začíná znovu. Když chce uprchnout [žena], spatří postavu mnicha, kterého předtím sváděla, a plna naděje se ho chce chytit, ale v okamžiku, kdy se ho dotkne, přelud zmizí v plamenech. 16
Pekel je celkem téměř půl druhé stovky, čili opravdu hodně, ostatně hodně je i rozmanitých provinění v lidském životě, nicméně je pozoruhodné, že jedno celé vedlejší peklo je speciálně vyhrazené pro jeden přečin, který je vlastně docela složitý a týká se zvláštní kategorie žen, které se vůči mnichům chovají neobyčejně podle: nedosti na tom, že je chtějí svést, ale ještě k tomu používají zvláště
6 Ibid., 129.
156
Luboš Bělka
Obr. 5. Výjev z patnáctého vedlejšího pekla třetího velkého pekla nazvaného Ohnivá nádoba
Uprostřed zobrazení se nachází trojúhelníková ohnivá káď se třemi provinilci sužovanými plameny. Mongolská ručně kolorovaná xylografie, ilustrace k textu O zdroji existence bytostí šesti kategorií (mong. Eke boluysan jiryuyan jůyild amitan-u bayidal anu orusiba), ze sbírky Náprst-kova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze, signatura: A 8892 a, A 8892 b. Publikováno s laskavým souhlasem.
odsouzeníhodný způsob vydírání. Že by právě tato záležitost byla tak častá, že si zasluhuje zvláštní oddělení pekel? Anebo je tomu tak spíše proto, že se jedná o vskutku mimořádně zákeřné jednání? Na tyto otázky není odpověď; ani texty, ani příslušná literatura nenabízejí dostatečný materiál k jejich zodpovězení. Snad by pomohly dobové kroniky, není však jisté, zdali by právě této zvláštní formě věnovaly dostatečnou pozornost. A tak otázka zůstane zřejmě bez odpovědi, neboť chybí relevantní informace.
Je zde však ještě jedna záležitost, které je vhodné věnovat pozornost, neboť právě ona vhodně poukazuje na nutnost chápat výtvarná zobrazení pekel na xylografiích a kresbách jako (pouhou) ilustraci textu, nikoliv jako svébytné výtvarné dílo. Obě zobrazení jsou natolik podobná, že není pochyb o stejném zdroji (otázku, zdali byla kresba primární, či naopak primární byla xylografie, je teď třeba ponechat stranou). Postava mnicha v pravé části obrázku může působit dojmem, že se jedná o typickou scénu, kdy mnich či bódhisattva zachraňuje provinilce z pekelného utrpení. Tento motiv, oblíbený zvláště v čínském a japonském prostředí, nelze v žádném případě zaměňovat se zde prezentovaným zobrazeným výjevem z desátého vedlejšího pekla sedmého hlavního horkého pekla nazvaného Místo bolestivých vlasů. Název pekla mimochodem nikterak neodpovídá ani textu popisujícímu toto peklo ani zobrazení, a je tudíž záhadný. Na japonských
Buddhistická pekla a mnišský stav
157
Obr. 6. Výjev z šestnáctého vedlejšího pekla třetího velkého pekla nazvaného Rozžhavené železné piliny
Téměř celou plochu zobrazení zabírá obdélníková ohnivá káď s provinilci trýzněnými železnými bodci a sužovanými plameny. Mongolská ručně kolorovaná xylografie, ilustrace k textu 0 zdroji existence bytostí šesti kategorií (mong. Eke boluysan jiryuyan júyild arnitan-u bayidal anu orusiba), ze sbírky Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze, signatura: A 8892 a, A 8892 b. Publikováno s laskavým souhlasem.
Obr. 7. Výjev z desátého vedlejšího pekla sedméhoho velkého pekla nazvaného Místo bolestivých vlasů
Mnich se nachází napravo nad trojúhelníkovitou ohnivou kádí, nahá žena k němu přistupuje zleva. Mongolská nekolorovaná xylografie, ilustrace k textu O zdroji existence bytostí šesti kategorií (mong. Eke boluysan jiryuyan júyild amitan-u bayidal anu orusibá), ze sbírky Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze, signatura: A 8892 a, A 8892 b. Publikováno s laskavým souhlasem.
17 Tato xylografie se taktéž nachází v Budapešti v Knihovně Maďarské akademie věd a byla poprvé popsána Gézou Bethlenfalvym a Alicí Sárkozyovou, viz Bethlenfalvy, Géza - Sárkozy, Alice: „Representation of Buddhist Hells in a Tibeto-Mongol Illustrated Blockprint", in: Heissig, Walter (ed.), Altaica Collecta: Berichte und Vorträge der XVII. Permanent International Altaistic Conference, 3-8 june 1974, Bonn - Wiesbaden 1976, 93-130.
158
Luboš Bělka
a čínských obrázcích mnich podává ruku provinilci, aby ho z pekla „vytáhl" podobně jako se vytahuje například topící se z vody. Na mongolském zobrazení je tomu však naopak, mnich provinilou ženu do trojúhelníkovité ohnivé kádě naopak zatahuje, či přesněji řečeno, místo aby jí z kádě pomohl, podle textu prostě zmizí... O tom, že se jedná o mnicha, není nejmenších pochyb; jednak je to zřetelné z ilustrace a jednak text popisující tuto scénku je jednoznačný. Otázku, zdali je možné chápat a interpretovat tento výjev tak, že mnich je vlastně součástí oné pekelné mašinérie, bude zřejmě lepší ponechat stranou; z celé scénky, jak výtvarné, tak textové, vyplývá, že v tomto případě mnich bytostem zrozeným v pekle opravdu nepomáhá, spíše naopak.
A na závěr lze snad uvést jednu osobní poznámku: Když jsem to zobrazení viděl poprvé, okamžitě mne napadlo právě ono již zmíněné čínsko-japonské zachraňování z pekel a zamýšlel jsem zpracovat studii o totožnosti či alespoň podobnosti fenoménu zachraňování provinilců mnichy a bódhisattvy v tibetském prostředí ve srovnání s prostředím ještě východnějším, čínským a japonským. Naštěstí jsem se ukrotil a poté, co jsem se seznámil s textem Ustavení uvědomění si dobré dharmy\ jsem pochopil, že religionista musí být vskutku obezřetný, neboť ho na jeho badatelské cestě čeká spousta pokušení. Nejlepší způsob jak jim čelit, je trpělivě bádat, být pozorný a nepodléhat snadným nápadům.
Iva Doležalová Eleonora Hamar Luboš Bělka (eds.)
Náboženství a tělo
Edice CERES (Central European Religious Studies)
sv. 3
Brno 2006
CERES (Central European Religious Studies)
Volné sdružení středoevropských religionistických pracovišť
Ediční rada sdružení CERES
Luboš Bělka
Tomáš Bubík
Beáta Čierniková
Iva Doležalová
Martin Farek
Eleonora Hamar
Attila Kovács
Koordinátor sdružení CERES Luboš Bělka
Odborní recenzenti
doc. PhDr. Miloš Mendel, CSc.
Mgr. Miloš Hubina, PhD.
Vydávají
Masarykova univerzita péčí Ústavu religionistiky F F MU Nakladatelství Malvern
Vydavatelé děkují za významnou podporu studiu Lacerta (www.sazba.cz).
Přední strana obálky
Hrozivá bohyně Kálí: v rukou drží božské zbraně, na zdi za ní jsou lebky
a hlavy démonů, které zabila, před ní leží její manžel Šiva. Kulu, Himáčalpradéš.
Foto Dušan Lužný.
© Masarykova univerzita, 2006 © Autoři, 2006
ISBN 80-210-4115-3 (Masarykova univerzita. Brno) ISBN 80-86702-17-0 (Malvern. Praha)
Obsah
Úvod /ll Předmluva /13
Eleonóra Hamar, Náboženství a tělo. Teoretické perspektivy v diskursu religionistiky /15
Sexualita
Attila Kovács, Záhrada vôní. Islámské chápanie sexuality a dielo
Muhammada al-Nafzáwího /25 Martin Fárek, Sexuálni jazyk a obrazy v indických tradicích.
Od upanišadové oběti k erotické bhakti /35 Robert Bezděk, Od sexuální magie k sexuální askezi. Dva různé přístupy
k sexualitě v moderním rosikruciánství /45 Alexandra Navrátilová, Nahota v obřadní tradici české kultury /55 Beáta Čierniková, Sexuálne vztahy duchov so smrteľníkmi 165 Tomáš Hrustič, Telo a telesné tekutiny v ľúbostnej mágii u Rómov vo
Východnom Zemplíne /73
Mrtvá, živá a jiná neobvyklá těla v křesťanství
David Zbíral, Relikvie, nebo hnijící maso? Spor o výklad mrtvol Petra
Parenza a Armanna Pungilupa /89 Jana Rozehnalová, Lidská monstra ve středověkých pramenech.
Proměny evropského vztahu k „jinému" 195 Zdeněk R. Nešpor, Tělo a tělesnost v lidových náboženských představách
18. století /109 Olga Nešporová, Představy českých věřících o mrtvém těle
a zacházení s ním   /l 19
Medicínské regulace těla a tělesnosti
Pavel Titz, Zdravotní problémy obyvatel střední Itálie jako předmět některých kultů doby římské republiky /131
8
Martin Klapetek, Umírání a smrt v islámu. Naplnění náboženských pravidel v realitě současného Německa /139
Cesty k tělesné dokonalosti
Luboš Bělka, Buddhistická pekla a mnišský stav. Tělesná provinění a odplata /149
Zdeněk Trávníček, Tělo jako nástroj emancipace v Buddhové nauce /159 Jakub Havlíček, Reprezentace lidského těla v náboženstvích Japonska /169 Dušan Lužný, Sakralizace zdraví a detradicionalizace náboženství /177
Genderové perspektivy
Iva Doležalová, Marie - žena, matka, manželka, panna? /187 Technologie a metafory těla
Daniel Berounský, Tělo jako vězení božstev v tradici tibetského lidového náboženství /197
Vít Erban, Náboženská symbolika pravé a levé ruky. Mezikulturní interpretace
Roberta Hertze /207 Jaroslav Klepal, Tělesné způsoby pozornosti v hnutí Haré Kršna 1215 Milan Kováč, Zástupná symbolika krvi u súčasných Mayov-Lacadóncov /221 Petra Chlupová, Aztécký kosmos a lidské tělo /233 David Václavík, Tělo jako chrám. Cesty a podoby revalvace těla v kontextu
New Age /243
Autoři /251 Summaries /257