SUS_221 Jaro století i architektury: secese a její stylové
proměny
Mgr. Jakub Sochor
1. Obecné kulturní milieu, v jehož rámci byly utvářeny podmínky pro secesi
Ukončení kurzu: esej (cca 3-4 normostrany) na jedno z prezentovaných témat.
2. Architektonický diskurz druhé poloviny 19. století. Pozadí architektonického akademismu a historismu,
urbanistické proměny (asanace, doprava, infrastruktura), stavební typologie.
3. Secese jako architektonický fenomén. Příklady periodizace secese. Fenomenologie secesního
tvarosloví a jeho přiblížení na raných secesních realizacích (Belgie, Paříž, Vídeň).
4. Mýtus, pohádka a ideál domoviny. Historicky a místně determinovaná architektura secesního
folklorismu (Jurkovič, Lechner, Witkiewicz).
5. Geometrické tvůrčí tendence, přiblížené na příkladech tvorby vídeňských protagonistů (Otto Wagner,
Josef Hoffmann apod.)
6. Úloha výtvarného umění v secesní architektuře.
7. Secese v českých zemích.
8. Secese v Brně. Rané příklady recepce secesního tvarosloví, působení žáků Otto Wagnera, vývoj,
osobnosti.
9. Secese, a co dál? Možnosti architektury na sklonku secese (revival historismu, rané příklady
modernismu, tzv. styl 1910 apod.)
SECESE
- původ termínu mimo oblast umění (secesie = státy odtrhnuvší se od
státu Unie během americké občanské války)
- sloh/ stylová tvůrčí tendence/ “stav duše”?
- reakce na reálie 19. století
- vrstevnatý fenomén (nikoli pouze “style Mucha”)
- myšlenkový kvas přesahující hranice dílčích tvůrčích kategorií
(Gesamtkunstwerk)
- úloha jednotlivce ve společnosti (sociální emancipace; tendence unikat
do jiných - imaginárních - skutečností)
- nové sociální koncepty (dandy, flâneur)
- proces modernizace (industrializace; dělení na soukromé x veřejné;
vykořeněnost a následné hledání “ztraceného ráje”)
KOŘENY SECESE
- preromantismus
- metafyzický obrat
- japonismy
- relativizace hodnot/ empirické impulsy
(pozitivismus, darwinismus)
PREROMANTISMUS
- William Blake (1757-1827)
- preromantismus, odklon (secese)
od osvícenského racionalismu a morálních
vzorců opírajících se antickožidovsko-křesťanský
ideový rámec
- uskutečnění uměleckého Gesamtkustwerku
- soutisk propojující kresbu a text
- kompoziční uzavřenost obrazů
- lineární linie
- oploštělost
- relativizace konvenčních malířských
zákonitostí (lineární perspektiva, prostorové
členění)
Titulní strana The Marriage of Heaven and Hell, 1793
METAFYZICKÝ OBRAT
- fenomén somnambulismu (náměsíčnosti)
- deathbed visions
- změněné stavy vědomí
- sny a jejich význam
- hypnóza
- spiritismus
První vydání knihy Die Traumdeutung (Výklad snů), 1900
John Everett Millais, 1871 Maximilian Pirner, 1878 Ivan Nikolajevič Kramskoj, 1871
Bohumil Kafka, Somnambula, 1905
Benjamin Vautier, Žena modlící se u lože umrlce, 1864, 26 x 20,6 cm
Hieronymus Bosch, Vzestup požehnaných,
1505-1515, 86,5 x 39,5 cm
Sascha Schneider, Hypnóza, 1904
Dostavby a regotizace, zleva: Notre Dame v Paříži (1864), sv. Petr a Pavel v Brně (1908), sv. Vít, Vojtěch a Václav v Praze (1929)
RELATIVIZACE HODNOT (REHABILITACE OSVĚDČENÉHO?)
- Syllabus errorum modernorum (1864); kritika moderních směrů v politickém (liberalismus, socialismus)
i náboženském (spiritismus, sekularismus) směru; vydáno papežem Piem IX.
- dostavba katedrál (vrstevnatý fenomén; impulsy stavebně technické i ideologické)
Zleva: Vézelay Abbey (1840); vize koncertního sálu (1864)
Zleva: Giorgione, Spící Venuše, 1510, 108 x 175 cm; Édouard Manet, Olympia, 1863, 130,5 x 190 cm
OSLABENÍ HRANIC MEZI “VYSOKÝM” A “NÍZKÝM” UMĚNÍM
- Manetova Olympia; převedení topoi (Venuše) do propozic 19. století
- náměty “vysokého” umění jsou relativizovány; do popředí se dostávají dříve opomíjené/ “nízké” reálie
Vlevo: William Kent, Stowe; zámecká zahrada v Lednici (Bernhard Petri, 1811)
ZMENŠOVÁNÍ SVĚTA (sentimentální zahrada; přelom 18. a 19. století)
- William Chambers, spisy Design of Chinese Buildings (1757) a Dissertation of Oriental Gardering (1772)
- intenzivní zájem o exotické země; termín “náladová zahrada”
- kontrastní prostor tvořený prvky rozličných forem (pahorkatiny, planiny) i původu (architektonické atributy mnoha
kultur)
- obratem kritizováno (Goethe - sentimentální zahrada jako krajina “prosta přírody”)
Antonín Chittussi, Jaro ve Fontainebleau, 32,3 x 46 cm, 1886
- krajina jako paysage intime
(nekomplikované výjevy přírody,
důvěrný poměr k jednotlivinám)
- zařazení ovzduší do barevné
kompozice
- nízký horizont, věrnost dílčím
komponentám krajiny
- syrovost, zemitá barevná škála
- významné kořeny v podobě malířů
Barbizonské školy (Théodore
Rousseau, Jean-François Millet)
a německé komunity umělců
v obci Worpswede (Otto
Modernson)
Tanečníci a muzikanti (Ryūkyūan), Miyagawa Chōshun, 1718, 60 x 105,5 cm
JAPONISMY
- od poloviny 19. století (intenzivní obchodní styk mezi Evropou a Japonskem; od 1854);
- prvotní impulsy na individuální úrovni (malíř Félix Bracquemond a jeho studium skicáře Hokusai Manga; 1856);
- zakládání obchodů specializovaných na japonské a čínské zboží (La Porte Chinoise; Art Nouveau Siegfrieda Binga);
- důležitý inspirační zdroj: deskotisky (Ukiyo-e), oblíbené především mezi 17. až 19. stoletím
- odlišný kompoziční vztah k prostoru (chybějící perspektivní zkrácení)
- zploštění scény (ale i dílčích komponent), akcent obrysové linky
- linearita a barevná abstrakce, odklon od šerosvitu
Vincent van Gogh, Most v dešti, 1887,
73,3 x 53,8 cm
James McNeill Whistler, Nokturno: modrá a
zlatá - starý most Battersea, 1875, 66,6 x 50,2
cm
Mary Cassatt, Koupání, 1891, 36,4 x 26,8 cm
Dopis, 1891
Dětská koupel, 1893 Účes, 1891
Mary Cassatt - impulsy vzešlé z návštěvy výstavy tisků Ukiyo-e (1890)
Hokusai, Velká vlna, 1831, 25,7 x 37,9 cm.
Portrét P. Tanguye, 1887, 60 x 105,5 cm
Vincent van Gogh
- po vzoru japonizujících dřevořezů Félixe Régameye
- sbírka deskotisků (uspořádání výstavy v roce 1887)
Nábřeží s loděmi v Antverpách, 1885, 20,5 x 27 cm
Claude Monet, Imprese, východ slunce, 48 x 62 cm, 1872
PROMĚNA VÝTVARNÉHO NÁZORU
- zachycení bezprostředního vjemu (impresionismus), reflexe atributů moderní společnosti (železnice, telegrafní dráty apod.)
- modelace tvaru prostřednictvím barvy (modulace; Paul Cézanne)
Paul Cézanne, Dům v Aix-en-Provence, 60,8 x 73,8 cm, 1887
PROMĚNA MĚSTA
- nové podoby městské krajiny
- kanalizace
- silniční síť
- městská hromadná doprava
- železnice
- prudký nárůst počtu obyvatel
- asanace
Vpravo: přestavba Paříže, 50. léta 19. století
Přestavba Paříže
- 1853 až 1870
- reakce na přelidněné centrum a výskyt chorob
- anexe předměstí (1860; z 400 000 na 1 600 000
obyvatel města)
- nové široké třídy, parky a železnice
- bulváry o standardizované šíři 24 metrů (místo
původních 12 metrů)
Přestavba Paříže
- nový typologický koncept zástavby
- regulace fasád obytných domů ve prospěch
lineárního, barevného a formálního souladu
- parter (obchody, služby), piano nobile (s balkony),
obytná patra (3. a 4.), balkonové členění (5. patro),
mansardové střechy (o sklonu 45°), vikýře
Kritické ohlasy
Jak Paříž mění se, tak nic mé
smutné snění!
Paláce, lešení, předměstí,
brány, val,
vše, všechno se mi tu hned
v jinotaje mění,
a moje vzpomínky jsou věru
těžší skal.
(Charles Baudelaire, Květy zla,
báseň Labuť)
- kritika unifikovanosti, materialismu, radikální
proměny architektonického měřítka
- ztráta Paříže Balzaca, malebnosti, křivolakých uliček
a starých tržišť
Rue de Rivoli (prototypická třída pařížské asanace)
Asanace Brna
- mezi lety 1896 až 1916
- 238 domů (55% původního asanačního plánu)
- od hlavního vlakového nádraží po Českou ulici
- průraz nových ulic (Rašínova)
- regulace uličních čar
- důvody: dopravní, zdravotní, reprezentační,
(nacionálně determinované?)
- výsledek: ztráta cenných památek (gotiky,
renesance, baroka), velkoměstský charakter
městského jádra (správní a obytné paláce, široké
třídy, akcentování pohledových dominant),
přizpůsobení centra moderní okružní třídě
(Ringstraße)
Vpravo: demolice jezuitských kasáren a současný stav
Stavební práce na průrazu Rašínovy ulice, poč. 20. století
Asanační práce na tzv. Královské kapli, 1904
…
Přestavba Prahy
- 1883 (vydání zákona o asanaci) až 1943
- převážně Josefov, Podskalí, část Malé strany
- cca 470 objektů
- plány na průrazy Letnou a asanaci Žižkova
- vznik sdružení Za starou Prahu (1900)
Vpravo: titulní list manifestu Bestia Triumphans (Vilém Mrštík), návrh od
Zdenky Braunerové
“Dobrá její pověst je už bezmála holým
snem, tak že Praha už dnes platí ve své
representaci zajedno z nejzpozdilejších,
intelligencí nejubožeji nadaných měst.
Ba co ještě horšího, - Praha zlým svým
příkladem stává se už jakýmsi nakažlivým
morem páchnoucím pelechem všeho
nevkusu a dovoleného barbarství,
epidemický její puch zachvacovati
začíná nejkrásnější stará města království
(Pardubice).”
“... bestia trimphans není než rubem
humanity a humanismu se vším všudy,
co pod slovem humanismus a humanita
rozumí - me -bestia triumphans je jejím
opakem.”
Vpravo: titulní list manifestu Bestia Triumphans (Vilém Mrštík), návrh od
Zdenky Braunerové
“Chodívám teď v uličkách
města pražského a mám
den ode dne větší dopal,
že se vše bourá. Ať si
mluví moderna
architektury, nevím co přirostou
jisté kameny
k srdci a marně se ptám,
kde je ona objektivní
definice, onen názor,
který by spojoval
všechno, jak lásku
k pokroku i lásku
k rodné půdě,
a tak i umělecké
přesvědčení.”
Antonín Slavíček, Ze Staré Prahy, 1905, 35 x 34 cm
Antonín Slavíček, Ulička ze staré Prahy, 1906, 47,5 x 40,7 cm
Edvard Munch, Večer na ulici Karla Johana, 1892, 84,5 x 121 cm
- analýza vztahu
jednotlivce a davu
(novodobého
fenoménu)
- ideová nepřítomnost
jednotlivce (frontální
kompozice, avšak
skelný, apatický
pohled)
- dav jakožto masa
anonymních osob
- fenomén masky, který
byl posléze přejat i do
architektury (kde se
stává významným
stylovým prvkem
secese)
SECESE
- není jediným směrem, nýbrž širším
společensko-uměleckým hnutím
- redukuje eklekticismus a kriticky reaguje
na historismus a akademismus
- završuje/ rozvíjí dílčí inovativní tendence
v oblasti výtvarného názoru
- slučuje zkušenost impresionismu,
symbolismu a naturalismu do osobité
stylové polohy, která je prodchnuta
(v ideálním a stylově čistém případě)
kritickou reakcí na historizující kulturní
vzorce
- prezentuje stylovou jednotu rozličných
forem výtvarné kultury a designu, ale
také jednotné provázání umění a života
(Gesamtkunstwerk)
Jan Preisler, Obraz z většího cyklu, 1902, 102,5 x 157 cm
OTÁZKA “SLOHU DOBY” (K. B. Mádl, Sloh naší doby, 1900)
„Nadešla opravdu doba, která má sto, tisíc chutí
a nesmírně mnoho vůle a odhodlání vydobýt,
vytvořit si umění ne pouze v desetileté odchylnosti,
nýbrž v zásadní rozličnosti od předchozího. Chce
vytvořit nový sloh, ba přemnozí již vyhlašují, že již
máme sloh naší doby. … Jest ale možný nový sloh?
Sloh nebývalý, originální, který by byl uměleckou
pečetí zcela nového našeho období?“
“Odložme každou škrabošku bezúčelné dekorace,
nepřeměňujme mateřskou mluvu materiálu!”
“John Ruskin v Anglii, Viollet-le-Duc ve Francii,
Gottfried Semper v Německu, jejich Lamps,
Stones, Lectures, Entretiens a Styl obsahují v jádru
ne-li systém, aspoň principy nového slohu…”