NGUYEN THI THU HUE NOVÝ PŘÍSTAV (Tán cäng) Tři hodiny. Patří jím jednopatrový pétipokojový dúm o 250 metrech čtverečných, který leží blízko letité, vedle několika desítek vil stále bohatňích obchodníku, jejichž majetek se rozrůstá v podmínkách nové tržní ekonomiky. Prostor před domem je čtrnáct metni Airoký n je ro/dŕleny na dvě nestejně velké části. Mcnftí strana je tmVn.i pru o«»tu do garáže a před tou vetší stojí řídký a vysoký ploi tmavé :vUt\v hany. Za plotem leží velká zahrada plná trávy a květin. V létě tu vedle řady narcisů rostou keře trojbarevných lesklých pivoněk, Nad střechou dumu sc sklání prořídlé větve mangovníku. Ovoce ma doši, v každém trsu pět až sedm plodů. Najedno straně je mango zelené, na druhé má načerve-nalou barvu jemného pudru, jako tváře šestnáctileté dívky. Po celé délce kmenu visi dolů orchideje krásné až k nevíře. Přes zahradu se nachází obývací pokoj, který je oddělen od ohrady dvěma skleněnými dveřmi sahajícími od země až po strop. Sedací soupravu sem přivezl z Řecka. Její žíhaný vzor |J datohnedou barvu, jako záhonv brokátových chryzan-ľ*»wtou na Novv rok podél cesty do Nghi Tam. Po-k^é, když si sednete do sedací soupravy, jako byste pocítili Z! ľln0ha ^ditelnvch, Madivých rukou. Pres jedny velké dveře se vchází do jejich ložnice, jejíž obaf^ *° ^dy, 2a Ze z^dy sem pronikají zlatnouci 81 paprsky, které s postupujícím ránem ztrácejí svou lou barvu. Paprsky se odrážejí od zeleného listoví ba*6^ pivoněk, od zbylé ranní rosy nebo od kapek vody po cT"]?°h průtrži mračen, která se v Saigonu vždy znenadání^ a hned zas přestane. A když přijde noc? Na oblohu vyjde !wl sic, zahrada jako by se pokryla stříbrem. Je jak ze snu, zá^ veň však vypadá velmi skutečně. Když zafouká vítr, působí až strašidelně. Vedle jejich ložnice se nachází dětský pokoj. Byli svoji deset let a z toho osm byli chudí. V jednom kuse vystrašení, uspěchaní, a k ničemu to stejně nevedlo. Když se jim podařilo sehnat nějaké peníze nebo koupit nějakou věc, bývali bez sebe radostí, jako by ta radost měla překonat všechny dosavadní radosti na světě. Jednou získal od kamaráda nabídku pracovat jako právní poradce obchodního zastoupení v Řecku, vzdálené zemi, která ho přitahovala a která mu byla dobře známá z knih a z doslechu. Dva roky poté se vrátil. Přivezl s sebou vše od kachliček na podlahu a na stěnu v koupelně až po nábytek do obývacího pokoje, stolní a noční lampičky. Od svého dalšího přítele koupil krásný pozemek. Postavil hotový palác pro čtyři lidi, kteří až do té doby žili jen na sídlišti. Už tomu byly tři roky, co získali tento nový dům a s ním i nový život. Teď jim zbýval jeden den. Čtyři hodiny. Ona a starší syn, který chodil do sedmé střídy, se vraceli do bytu, odkud ona asi před rokem odjela v novém sportovním modelu auta zelené barvy. Zelenou mívala vždycky ráda. Zelenou barvu plotu, zelenou barvu klik u dveří, zelenou barvu podstavců nočních lampiček, až po zelenou barvu ručníků v koupelně. Mladší, šestiletý chlapec vyběhl s širokým úsměvem z obývacího pokoje, když její auto zastavilo u dveří. Zjevně čekal Zajíkavě zakřičel do domu na služku-^ ^° a bratrovi dveře! u- >3a, 0tevři /^ce v domácnosti vyběhla ven. V ruCe i< P- , J< Bylo Jí Přes 5tyncet, byla drobného \ Jj** * vzhled nezakryl její povadlou svěžest Twía udr" ^oV ruka, když strkala klíč do zámku. ' 0chu se jí třáslt otvírala železnou branku, zeptala se- 7 ■ a a .nitřr Ona však zavrtěla hlavou a i n,7 ete 8 vo" Mezitím obě děti odešly do svého pokoje a tiše za a* I dveře. Na jejich palandě ted byly srovnl, ľv Za" vrchní posteh a preríkaval a latku do školy. Jeho mladšľbratr gi p0d ním srovnával obrázky a potichu po něm všechno Z koval jako papoušek. Když hodiny odbily devátou nahlédla dovnitř. Mrkla na oba chlapce. Rozhlédla se po pokoji a Čeka la, až si starší chlapec srovná knihy a sešity do aktovky Pak jim zhasla a zavřela dveře. V potemnělém pokoji si starší leh nul na břicho, natáhl obé nice. chytl drobné ručky svého bra tra a pošeptal mu: JM itf !>omalu ho vytáhl přes schůdky kovového žebříku. Kdy* v klidu leželi vedle sebe, starší se zeptal: „Tak jaký príbeh to bude dneska, pane?4 „Byl jednou jeden...," zahihňal se mladší. „Už jsi ten příběh slyšel tolikrát a ještě se nenudíš?" „U příběhu o starém rybáři se nikdy nenudím." .Kdysi... na vzdáleném mořském břehu... žil byl jeden rybář..,* »».jeho rodina byla velmi chudá a neměla nic kromě jednoto Koryta...- Pokračoval jeho mladší bratr. « bývalo kdysi. I vlľteí* Mladší podává staršímu hrst plastových kostek vy1 d mU Hka: "Tata mi koupil leg0' 10 složím'bude t0 jako t ^ak° dŮm" ~Jo'ho složíš, tak bude °Pravdicky Y^VU P°^ýval starší hlavou. Nato mladší prosmejčil ny kouty v pokoji, namáhavě vytáhl všechny své hračky 83 a naskládal je na hromadu, jaká bývá v hračkář vte dolně všechno, nac si jen vzpomenete. Pak J*. tck AU dlouhejVPoda, bratrovi ovládaj Ikt rychle, teď jsem mu vymenil baterky.-Ajak S*£ U zapne ovládán jeho oíi ^ftj , i r^nn Lokomotiva vlackutahJa pres thcetvagonA0, Ilroval staršího a měl velkou radost, am ne takproto L se těšil z vláěku, jako spíš že se muže se svým brat^ ^ dělit Všechny tyto věci byly malému chlapa az pnhš 2náa). Lž nebyl ve škole, žil sám, obklopen hromadou čfa dá] m demějších hraček, spoustou kreslených filmu as tele.^. „mľtou no celý den. Teď tu byl jeho starší bratr, se kterfa Ä sdílet. „Tohle hasiaské auto houká fakt^ Tvé • řekl a zmáčkl tlačítko na dálkovém ovladač,. Auto s houkající sirénou narazilo přímo do zdi a jej. zvukpm ostre pronikl do uší. Pět hodin. Seděla na koberci a dívala se do zahrady. Pomalu, polehoučku se snesl večer. Zahrada se zbarvila do zlatová, na obzoru se objevily červánky. Vešel do místnosti. V ruce držel podnos se dvěmi hnědoňa-lovými sklenicemi křišťálové vody, ve kterých se dokola točily kostky ledu. Mlčeli. Přisunul k ní podnos s vodou, otočil se a zapnul televizor. Dávali večerní zprávy. O krvavých a krutých bojích v Kosově. 0 bombách a střepinách zasypávajících města. O rozvalených domech. O umírajících. O dezorientovaných mladých 1 starých lidech, kteří ve zmatku prchají. O dětech s mdlýma očima, které bezvládně ležely na nemocničních lůžkách. ^ Zachvěla se. Vypnul televizi a pustil hudbu. Místností se začal linout pomalý, jasný a dojemný hlas zpěváka Tuan Ngoca, který naplnil pokoj teplem a klidem. „Dost už... Nech mě sbohem nc\.. Prosím, nech mě odejít..." ^ľstnosti. zachvěla. Nevypnul hudbu, jen se postavil, Pak iriis hodin i chlapec připevnil všechny upadané ruce a nohy su- ho v gest anů a seřadil hračky do řady Cadší odešel k televizi, do videa zasunul kazetu a zapnul , ozval se ohlušující zvuk. Z oblaků kouře vyskočil superman bílé košili a zběsile kolem sebe mával mečem jako cvok To ietnalý superman," vysvětloval mladší a ukazoval bratrovi k0pu disků. „Táta mi toho koupil strašně moc, nikdy se nenu dím *Starší přelétl pohledem hromadu kazet a zavrtěl hla vou. „Neměl bys na to tolik koukat, škodí to očím" „Nevadí já to umím nazpaměť," pyšně odvětil mladší. Ze zástrčky se ozvalo zapraskání. Starší se zamračil, vypnul televizi a vytáhl šňůru ze zásuvky. Pak vzal nůžky a jednou čepelí ji utáhl. Na tváři se mu usadil spokojený výraz. Jeho mladší bratr na něj hleděl s obdivem. „Ještě mám dva roboty bez hlavy," zašeptal malý hoch a s očima plnýma naděje čekal, co bude dál. Starší kývl hlavou. Byl ještě zabraný do srovnávání všech supermanů. „A tohle auto se setrvačníkem z ničeho nic přestalo jezdit." „Jestli máš ještě něco rozbitého, tak to sem přines." Mladší se zatetelil a vzrušeně řekl: „To mám dneska ale kliku." Sedm hodin. Q^ntně otočila hlavu „V kolik zítra letíš?" zeptal se 31. Jesnadješ-k záhrade a utřela si slzy: „V půl jedenácte rana ^ ^ té nejaký problém?" zeptal se. Vzdych a. „d do nižšího ročníku?" zeptal se. Vzdychla. J± co u u M musím chodit do školy ještě rok, pak P^J ge Jak ten tvůj bude muset uživit dva lidi navi . Vzdychla a mlčela. Hudba přestala hrát. Večer se cny 85 konci. Všechno se najednou zdáln -haly jakoby z dálky. Jejich dum JaS° *** i boko v neexistujícím světe. y Se ztT£ Najednou se prosklené dveře rozlen ^ ^ f! vítr jí rozfoukal vlasy. Skleněné krvsJííl^0^ a v ly narážet a cinkat ^ talJíy ^ 0 J!% sebe 7H Kdysi. Nastala noc a hodiny ubíhaly fi -ležela v posteli a dívala se ven z okna' ZahľdPl>é-On zlatou barvou pouličních lamp a vypadala jakož ^ ^ se vrátil velmi pozdě. Byl stále v obleku, který nosív^' °* nání. Smíchal vodu s bylinkami a několika plátkyt ^ a vyrobil tak směs se štiplavou vůní. ^Napij se. Jdi před. Musím se ještě připravit na zítřejší jednániV^vlaj9 sklenici a podívala se mu do od. Slabě si povzdechla, když se otočil k odchodu. Neslyšel přiškrcený povzdech ani ne Čtyři-cctilctó ženy, stale jesté svěží, z jejíž vůně byl cítit dostatek n pohodlný život, ženy, která cekala na néhu a polaskání. Nestihl zaregistrovat, že na nrj čekala v příjemné chladivé, lesklo saténové koAilce. Nepostřehl ani velkou vázu s vonící-mi kvetinami, kterou umístila do rohu mírnosti. Bylo tu všechno. Všechno bylo dokonale. ČVkaJo se jen na něj. A on? Vždy měl pocit uspokojení a klidu, když se mu podařilo získat nové kontrakty. Neznal větší radosti, než když se mu objevil nový projekt, ještě než dokončil ty předchozí Aby so pak vrátil domů, prošel prosklenými dveřmi, zanechal firmu venku a byl s ní. A byl se dvěma malými syny v dome, který byl rájem na zemi. Myslel si, že to stačí. Bylo toho az příliš pro jednu rodinu, až do chvíle, kdy odešla. Odešla definitivně. Pak teprve procitl. Otočila hlavu. Rychle se na něj podívala. Pak pohlédla na čelo postele, na místo, kde stála noční lampička. Byla tam sponka do vlasů a lahvička růžového laku na nehty. „Příští mčsíc se sem ona nastěhuje?" zeptala se. Vzdychl. Jtiemá našeho syna ráda, vid?" dodala. Vzdychl. „A co malý? Ten jí taky nesnáší, co?" Vzdychl a přikývl. „Co bude dál?" zeptala se. Neodpovídal. Znovu vzdychl. Pak řekl: „Zvykneme st" 86 aa naiednou zdálo mimo dosah, i zvnt, ^ £i v neexistujícím svete Najednou se prosklené dveře rozlete y dokořán a venkovni Jfrorfbukal vlasy. Sklenene krystalky lustru o sebe Iv narážet a cinkat. Kdysi Nastala noc a hodiny ubíhaly. Byl někde pryč. ležela v posteli a dívala se ven z okna. Zahrada byla zalitá zlatou barvou pouličních lamp a vypadala jako z pohádky. On se vrátil velmi pozdé. Byl stále v obleku, který nosíval najednání. Smíchal vodu s bylinkami a několika plátky ženšenu a vyrobil tak smés se štiplavou vůni. .Napij se. Jdi spat napřed. Musím se jesté připravit na zítřejší jednání." Vzala sklenici a podívala se mu do oá Slabé si povzdechla, když se otočil k odchodu. Neslyšel přiškrceny povzdech ani ne čtyřicetileté ženy, stale jeité svěží, z jejtz vůně byl cítit dostatek a pohodlný život, ženy, která crkala na něhu a polaskání. Nestihl zaregistroval, ze na něj čekala v příjemně chladivé, lesklé saténové kostier N«-|»"tŕ«*hl ani velkou vázu s vonícími květinami, kterou umístila do rohu místnosti. Bylo tu všechno. Všechno bylo dokoiui ťYkalo se jen na něj. Aon? Vždy měl pocit uspokojím J Mimovolnost se pak sama stane zvykem. Zvyky se pak S v jazyk. Rutina vytvářející chovaní jednotlivce a JI 1 spornosti se pak stane osudem, který člověk musí nést tsvých bedrech. Tak kde to začalo? Určitě to bylo v S kdyodletěla do Hanoje najednání. Tehdy se podařilo uzavřu! smlouvu s obchodním partnerem a ona na tom měla nemalé zásluhy. Slavilo se celou noc. Pila. Tři sklenky nějakého na hořklého apentivu. Pozvolna se opila. Když se pomalu probírala z opojení, zjistila, že sedí na zadním sedadle luxusního automobilu. A vedle ní pohledný Francouz. Mluvila ani nevě děla o čem. Smála se, ani nevěděla čemu. Najednou v srdci pocítila zmatek, ani nevěděla proč. Ucítila horkost na rtech a srdce jí bůhvíproč rychle tlouklo. Všechno nějak mimovol-ně. Jediná věc byla instinktivní touha, která v ní najednou procitla. Nebyla připravená na to, že bude pít alkohol. Nebyla připravená na vlahé hanojské počasí. Nebyla připravená na tělesné doteky. Náhle měla jasné vědomí. Až do chvíle, kdy zůstali sami, jako by vše chtělo vybuchnout. Osm hodin. „Mám hlad." Mladší se rozvalil na podlaze. „Už to bude." Starší byl stále zabrán do spravování autíčka. Na jedné straně byly pečlivě srovnány opravené hračky. Na druhé, kde byly naskládány rozbité věci, zbývaly už jen dvě pistole. Uprostřed místnosti byl z lega postaven krásný dům, podobný tomu jejich. Na silnici před ním stálo zaparkované autíčko. Kolem jezdil vláček. Figurky udatných supermanů všech možných barev v řadách střežily ulici. Plyšový medvěd s plyšovým psem jako by si hráli opodál. Mladší si upřeně prohlížel svůj výtvor a tvářil se spokojeně. Nevšiml si, jak má jeho bratr stisknuté rty a vlasy na spáncích slepené potem. Občas vystřelil pohledem na hodiny s obrázkem medvěda, které pomalu odtikávaly čas. Vzdychl. 87 Mladší se najednou posadil. Zeptal se: no ti dám, joT Starší se na něj upřeně podíyffrád H? Vem si tohle na dálkové ovládání. Jezdí dě«n * a ^ hh ' rychlen ' v ruce figurku supermana bílé barvy a strčil ii ^tyá zavrtél hlavou a očima přelétl několik desítek a t SW ných velikostí. Potom vzal do ruky to nejmenšíV^111^ ho bratra. „Tenhle bílý suprově bojuje. Bude tě chr^8vé tlupě zlých šimpanzů," řekl mladší a zadíval se naT^1 Starší si vzal bílou figurku bojovníka i autíčko. Mladi' ^ chvíli hleděl, pak se zeptal: „Kdy tě zase mamkapřivT^ Starší mlčel, a tak malý pokračoval: „Bere tě máma někd T obchoďáku?" Starší zavrtěl hlavou. „Chodíš s ní jen sbírat te° nisáky?" Starší kývl hlavou na souhlas. Mladší vlezl podpo. stel a nadšeně vytáhl žluté tenisové míčky. „To jich ale mám co?" Starší se na něj díval. Zachvěl se. Po večerech ho matka vodívala na tenisové kurty. Děti tam spolu dováděly a jejich rodiče hrávali tenis. Byl to velký kurt. Za ním, na břehu řeky Saigon, sc nacházely zahrady. Večer co večer na jejích březích posedávala mládež a vyznávala si lásku nebo tam srkala drinky ve svěžím říčním vánku, který pofukoval od řeky. O přestávce mezi sety si s ním matka chodívala sednout na břeh řeky. Nosívala bílou sukni a bílý svetřík, vlasy stažené do ohonu, a v obličeji bývala celá zrůžovělá. Naráz vypila dvě sklenice citrónové limonády. Když se oba dívali směrem k Tan Cang, říkávala mu; „Vidíš ten život? Celé dny i noci se to tam loděmi jen hemží. Tam je přístaviště, kam připlouvají lodě." Na druhé straně řeky se v tmavém večerním soumraku matně rýsovala ztichlá vesnice. Matka pokračovala: „Každý večer se tam schází celé rodiny. Chvíli spolu posedí a pak jdou spat, aby mohh' ráno zase brzy vstát a jít do práce." A on mlčky hleděl hluboko do poklidných stínů. Tam někam. Na druhou stranu. V dáli Tan Cang zářil v ostrém světle a hluk lodních motorů vířil vlny na hladině. „Co je to Tan Cang?" zeptal se. „To znamená Nový přístav. Nových přístavů pro lodě není nikdy dost." ' r matčini přátelé, kteří jí volali zpět ke hře. u se ozV^ a g teniskami na nohách se rozeběhla jako ^odbehla, pohodila vedle něj bankovku v hodnotě ?°W • se slovy: „Zůstaň tady. Je tu příjemně." Zanium-I S^^edl peníze a schoval šije do kapsy. Při dalších ,al ,an°''*Vcn s sebou nosíval dalekohled. Díval se na Tan P^1 V děl jen lodě a vory, jak přivážejí všelijaké věci na Caité' k :ak Zase odplouvají. Tu a tam proplul vor s čer- * j, ^terý vypadal jako hřbet obrovského krokodýla. n^U ^nřil směrem k vesnici. Někdy spatřil jenom jedno 1 lampy probleskující za řadami stromů. Tan Cang. Toli-sV gc(j5j gám se skleničkou limonády, čekal na matku a po každé si přál, aby tu s ním seděl i jeho mladší bratr. Jistě by tu pobíhal a hrál si na zeleném trávniku. A on by mu pak ob-cdnal velkou zmrzlinu, kterou by dutal, protože zmrzlinu ffléljeho bratr ze vfceho nejraději. Společné by pak soustředěno počítali přijíždějící a odplouvající lodě. Ale nikdy se mu nepovedlo vzít svého brášku k Tan Cang. • • • Do vět hodin. Vstala. Za ní stál on. Zapálil si cigaretu. Vyšel z ní hustý a neproniknutelný kouř. Kdysi, když se spolu nastehovali do novomanželské ložnice, jí řekl, že v jejich ložnici bude jen vůně květin a jejího těla. Tehdy tvrdil, že kouřit v ložnici je barbarské, nehygienické... Přiškrceným hlasem řekla: „Tak za tři roky si budu moc' pozvat k sobě děti.44 Zavrtěl hlavou a skrz oblaka cigaretového kouře se mdle zasmál: „Sami nevíme, co bude zítra, natož co bude za tři roky.44 „Dětem je vždy lip, když jsou s matkou • snažila se. Zavrtěl hlavou. S ironickým úsměvem na pobledlé tváři. Zmáčkl dálkový ovladač a zapnul televizi. Kanál VTV1 zrovna vysílal záběry z války v Jugoslávii, Davy Udí se snažily uprchnout do sousedních zemi a uvírlv na hranicích. Opustili své domy se vším, co v meh ppi - „ Počítej- -Jedna, dva, tří, čtyři, pět" Mladší se Da eltarfíbratr^l hlavou: jsi línej^f^ ťsnaiit- Čím lip se budeš učit, tím dřív se lľľ£ľtro' *Jmé uření nebaví," vzdychl mladší. Wld,iae' ^íusíá se učit. Posloucháš mě?* Ivíéjen baví si s tebou hrát." > u sebe vždycky měj tohle letadlo a představuj si že si , tebou hraju. J=*,zesi Jak já teda budu tenhle bílý superman a tik-v k ,» den vedle tebe." 3 taky budu P° „Dobře, já bí vezmu tohohle malého supermana s sebou." Deset hodin. Stála vo dveřích. StarAí chlapec * ruksakem na zádech stál vedlo ní, On byl naproti a v náruči tirivl tuho menšího, jemuž so znvírnly oči únavou. Ten v rukou pevné svíral letadýlko. Naklonila se nad něj, zabořila svou uslzenou tvář do jeho krku a dlouze se nadechla, jako by do sebe jednou provždy chtěla nasát jeho vůni. On so sklonil. Starší chlapec se mlčky díval do zahrady. Keře a stromy se chvěly ve větru. Otec mu dal do ruky několik stodolarových bankovek a zamumlal: ^chovej šije, budou se ti hodit* „Děkuju," odvětil mu chlapec a schoval si peníze do jedné z kapes svého batohu. „Snaž se o něj postarat. Porad ještě není velký.* Utřela si slzy. V tváři měla bolestný výra* .Zkusím mu ľomluvit nějakou školu v centru, kde je hodne V.etnamců aby si ^^^^ Rozplakal se. Po- StarU f^r^^S^ -se polknout a zadržet Uacoval slzy, ^J^Z* *** * dokázal H« pr°\ ve svem nitru Citu se ukn , NáUe popad]a ^ P-t ji d-la: „Odpite m,. I * - *ynku, odpusť • 91 Je to všechno moje vina. Je to moje vin žil a nechápal, co potřebuješ... proto mg^"- ?eJsems mu hlas. Pak položil ruce na ramena star-0^^" tal: promiň mi, chlapče.- Starší zvedl hlaví°Syna a *e něj. Pak pohlédl na svého dřímajícího bratra P^Val Ráno. Na letišti. Vítr silné foukal nad nekonečně dlouhými přistává drahami. Zahřmely motory boeingu 747, velkého jako vbW ba. Vyvalily se proudy hustého kouře, který však vítr vzápětí rozehnal. Turbíny se otáčely ostošest. Terminál ožil hlukem motorů. Hlas z reproduktorů četl rozvrh letů. Lidé kolem pokřikovali jeden přes druhého. Ona a starší chlapec ac blížili ke dveřím letadla. Jejich tváře prozrazovaly obavu a úzkost. Vedle nich její nový partner spokojeně nesl zavazadla. Stačilo «m? na něj podívat, aby si člověk všiml upřímnosti a Atftlnwti vlastni zamilovanému, jehož city jsou opětovány, žena * chlapcem »e zastavili dole pod schůdky n mimovolně *e znovu ohlédli směrem k letištní halo. Na tváři sejí rozhostil zvláštní výraz. Ještě nikdy nebyla krásnější. Všichni vystoupali po schůdcích nahoru a zmizeli v trupu letadla. Motory letadla burácely, jako by se chystaly vybuchnout. Chlapec vypadal bojácně, poplašené. Vstoupil mezi dvě řady sedadel a soustředěně začal počítat, jako by mu bylo jedno, že jsou tu lidé. Jedna. Dva. Tři. Čtyři. A pět. Zastavil se. U okna seděl poklimbávající černooký cizinec s vousy a vyvaleným břichem. Měl určitě přes sto kilo. Ona a její nový muž pokračovali v cestě mezi sedadly, a pak se zastavili. On otevřel dvířka zavazadlového prostoru nad hlavou a začal tam skládat zavazadla. Ona vklouzla do sedadla a otočila se. Její syn zůstal stát v páté řadě, jako by byl zhypnotizovaný tím tlustým pasažérem. Zavolala: „Pojď sem, sedíme přeci tady.* Hoch se na ni podíval očima plnýma slz. 92 , u zavrtěl hlavou. .Vždyť sedíš tady," ZTx^ KÍ Opét **rtél hlavou. Díval se na tlusťocha a wl rfrud vydesené. Obrátil se k matce a řekl: JVfe fá ,]fK j ^ ^ že budu sedět tady, u pátého okénka." 11 ^ se naíí13 3 U0uběJi d° sedadla dí jí ^kaIy P° ° J1 P °leStÍ* Její nový Partner ľncHl se srovnáváním věcí a posadil se. Kousla se do rtu pívala se na svého syna, zamávala na něj rukou a řekla- Pojď, tady- Chlapa xnovu zavrtěl hlavou a díval se na svou matku vy-třesnýma očima, které snad ještě nikdy nebyly tak velké. A pak §e /novu podíval na okénko, jež zatáhl tlustý pasažér, který tam tetf sedel se zavřenýma očima. Chlapec se natáhl pres cestujícího, který neděl vedle, natáhl se i přes tlustého muže n zběsile zabuftíl do zavřeného okénka. Tlusťoch sebou trhl. Záhy vsak pochopil a vytáhl bílou roletu nahoru. Venku zářilo slunce, .libo papriky mely medově zlatou bnrvu. Přišlo období Mícha. Okna terminálu se třpytila jako zrcadlu. Chlapec dál bušil do okénka a r-ir.tl volat se slzami v očích: „Vidíš mÔ, bráško? «Js**m lad> \m Jeho matka vzadu se schoulila a rozplakala st* ještě víc, I... Za lesknoucími se rámy velkých dveří stáli přilepeni ke sklu on a malý hoch. který v jedné ruce svíral letadýlko a druhou se pevně driel svého otce. Díval se na velké etadlo které tam venku, v dálce, nastartovalo motory. Pak svěsil ruku s letadýlkem • druhou vyprostil z otcova sevřeni. Prstem ukázal na bílé značky na trupu hračky * nefetf^" Jedna. Dva. TO. čtyři.... Pět. Tady ^-Tadyje brac^ Usi juko by mu zalehla hustá clona^Proc bovm Kolik uběhlo let od prvních předtuch, které odchod? Nejdřív to vycítil z jejího těla. Pak z aru- vzay lo trápilo, ale teď ani nevěděl proě- 33 tí, pět," P°žítal potichu m^ Wh. J^118' D!éřiteln^ svou hrdost, svou žárliVOst Po"^16 fSví* nepoprosil- aby si to ješté rozmy, V P;fJlíébo ji *S snuuv mez, V.etna^ housti1 Ji- nf.edPoVlCl »m nebezpečí dnešního dne? afÄ ^h°pend> VŠÍmnd ze se tenhle rozchod lela děni, a ne^a domiuva1' ze a ^Tdo vcereJska je t0 jen vtip. i V letadle. Zdálo se, že tlustý pasažér pochopil, o co malý chlapec usj. luje. Okamžitě se napřímil, zatáhl bňcho, aby se mohl malý hoch dostat k okénku. Zatáhl ramena a s porozuměním se na něj díval. Chlapec s očima dokořán koukal ven a v ruce svíral postavičku supermana. Dole. V dáli. Viděl jen, jak sluneční paprsky svítí do skleněných oken, která se třpytila jako nebeské zrcadlo. Lidé, kteří tam byli někoho doprovodit, se zdáli maličcí a jejich černé hlavy byly jako fazolky. Chlapec odstoupil od okénka a utřel si slzy. Vrátil se zpět do uličky a podíval se na matku. Měla skloněnou hlavu a plakala. Letadlo netečně objelo kolečko po dráze a zase se zastavilo Motory zaburácely. Letadlo se rozjelo a vzlétlo. Za skleněnými okny pořád ještě stál malý chlapec s letadýlkem v ruce. Položil prstík na první bílou značku a začal počítat: „Jedna. Dva. Tři. Čtyři... Pět." 94