ČESKOSLOVANSKÉ LETOPISY /AUSEJNÍ Sborník věnovaný zájmům museí a archivů v Čechách, na Aoravě, ve Slezsku a na Slovensku. Redaktor a majitel Vácsl. VI. Jeníček. I. K dílu tomuto přispěli: Dr. K. V. Adámek, V. Batik, F. J. Čečetka, KL. Čermák, Adolf Černý, I. L, Červinka, Fr. Dobiáš, L. Domečka, Jos. Fidler, Dr. A. Fric, Dr. F. X. Harlas. Andrej Kmet, J. Kopáč, Flor. Koudelka, J. Kučera, K. Lábler, F. V. Peřinka, Jos. B. Pešek,; prof. J. Pospíšil, Bedř. Skrbek, Jos. Škorpil, Ant. Tomíček, F. Velinský, J. Zeman, J. V. Želízko a j. V ČÁSLAVI 1903. Tiskem knihtiskárny Fr. Staroba (maj. J. Frengl) v Čáslavi. 2619241650 Archaeologie. Kulturní i literární historie. stranu O starobylosti slovácké keramiky. Sděluje Fr. Kretz z Uh. Hradiště. (S 1 obr.)...........• • •...... 9 Pěstováni předhistor. archaeologie na Moravě. Píše I. L. Červinka 53, 73, 104 Nebezpečí národopisu. K úvaze podává J. Kopáč....... 77 Adamité. Kus kulturní historie ze sklonku XVIII. st. od F. J. Čečetky 149 Český duch. Stručný náčrtek z úvodu ke kulturním dějinám Lito- myšlska. Napsal Ant. Tomíček............ 165 Zapomenuté jubileum. (Pubička.) Literárně historická črta. Píše Fr. V. Perinka................... 168 Kostel sv. Bartoloměje v Luži. Příspěvek ku poznám zachraňovaeí akce venkovských památek stavitelských. Napsal V. V. Jeníček. (.Se 4 obr.)................... 204 Cyrillský^ nápis na kostele Horňo-Semerovskom. Sděluje Andrej Kmet. (S otiskem)............ ... 215 Biografie a nekrology. Rudolf Virchow. V upomínku 80. narozenin. Napsal J. V. Želízko. (S podobiznou)..................4, 58 MUDr. V. Pařile, zakladatel musea třebenického. Napsal K. Křenek. (S podobiznou)...............■ 24 Vincenc Brandl. Pohrobní vzpomínka. Napsal V. V.Jeníček. (S podob.) 61 František Tischer, archivář Jindřicho-Hradecký. Napsal L. Domečka. (S podobiznou)................. 101 JUDr. Fr. Lad. Rieger a Tomáš Bílek. Pamětní list českoslovanslvých museí na čerstvý jich rov. Napsal V. V.Jeníček. (S podobiznami) 192 Odkaz velikého Čecha národu............... 197 Vácslav Vladivoj Tomek. Pozdrav k 85. narozeninám. Napsal V. V. Jeniček. (S obraz, přílohou)............. 201 časové zprávy. Archivářům měst a museí českoslovanských...... 27 Museálná Slovenská Společnost.......... 28 Archaeologický a musejní spolek „Včela Čáslavská" 29, 63, 120, 156, 262 Společnost musejní v Domažlicích......... 30 Z městského průmyslového musea v Hradci Králové .... 30 „Palacký", musejní a literární spolek ve Slaném ..... 31 Musejní spolek v Soběslavi.......... 32 Musejní spolek v Pardubicích..... . 65, 91, 199, 230 Musejní spolek „Palacký" v Poličce........ 68 Museum Poděbradská........... 69, 93 Národopisný odbor v Přelouči.......... 69 Podřipské museum v Roudnici.......... 94 Přátelská schůze zástupců museí v Pardubicích..... 119 Z Jindřicho-Hradeckého musea.......... 121 Strana Musejní spolek v Telči..... ..... 121 Slovenské museum v Hodoníně.......... 156 Sjezd přátel staroslavné Budce • • ....... 157 Správám museí. Redakční sděleni ......... 198 Statistika musei 'českoslovanských - • ■ ■ • '• ■ •" ■ 199 Numismatické štítky....... • • • 199, 262 Slovanská výstava v Petrohradě • ■ •. - • - ■ > 199, 231 Karolínske museum na Karlově Týně ........ 229 Západočeské umélecko-průmyšlové museum v Plzni .... 229 Národopisná výstava českého východu • '....... 229 Městské museum ve Vys. .Veselí n. C. ■ • • - - ■ • . 262 Zakladatel musea Poděbradská Jan Hellich ....... 260 Z národopisné Společnosti Českoslovanské .... . 260 Okresní museum v Bělohrade.......... 263 Doslov ............... 264 Poznámky. O vývozu archaeologických a kulturně historických předmětů . . 39 Návrh na upravení ochrany histor. a uměl. památek v král. Českém 39 Musea a veřejnost ■ • ■.......... 69 Mezinárodni archaeologická škola.......• 100 Z vykopanin u Karnuntu - ■........ 122 Museum války a míru v Lucernu ........ 158 O zachováni starožitných nálezů......... 262 Posudky a literární zprávy. Dr. K. V. Adámek:'Sborník okresu Hlineckého a Lid na Hlinecku 265 Antl Theodor: Staré písemnosti města Třeboně..... 70 Carlyle Thomas : Dějinjr francouzské revoluce..... 98 Časopis Musealnej Slovenskej Spoločnosti...... 71 Červinka I. L.: Sbírka pravěkých starožitností . . . . 35 Červinka I. L.: Dévln a Velehrad ........ 70 Český lid XI...............70, 99 Dolenský Jan: Praha ve své slávě a utrpení.....71, 100 Honza Jan: O pivovarství v král. věnném městě Nov. Bydžově 96 Chytil AI. : Prusové na Moravě 1758 ........ 35 Kraus Arnošt: Stará historie česká v německé literatuře • • 161 Dr. Niederle Lubor : Slovanské Slarožitnosti...... 158 Dr. Pastrnek F.: Dějiny slovanských apoštolů Cyrilla a Methoděje 231 Prásek V.: K dějinám škol Olomúckých....... 35 Taine Hippolyte: Dějiny literatury anglické. Přel. O. Sýkora • - 97 Dr. Tobolka Zd. V.: Slovanský sjezd v Praze 1848 . . . - 35 Živa................ 71 52 53 kové, jakou cenu mají pro město knihy pamětí, výsady, svobody,, právní nálezy, zápisy osobní, živností, řemesel, prodejů, koupí,, věgí hospodářských, opatření bezpečnostních atd. A dovedli také toho v mnohých případech pro potřeby praktické, pro zjištění práv a svobod i jiných věcí využitkovati. A takž by mělo býti i nyní. I za naší doby mají archivní památky někdy velikou cenu praktickou, jakož jeví se častokráte až příliš drastickým způsobem. Stalo se na příklad, že některá města nemající žádný aneb jen kusý archiv ani nevěděla, kdy za město neb městys byla. povýšena, kdy jim byla dána svoboda tržní, kdy a od koho znak svůj obdržela a pod. Někdy malá historka byla by při sporných otázkách, právních sporech vítanou pomůckou, zdatnou zbrani na uhájení právního poměru a zachránila by obec před citelnou ztrátou peněžní a řadou prohraných procesů.. Viděti, jak jest žádoucí, aby každé město hledělo udržeti, zachovati své staré památky písemné jakékoliv důležitosti pro přítomnost i budoucnost. Uložení archivu. Přední a hlavní podmínkou zachování listin v archivu jest, aby byly uloženy v suché, proti ohni bezpečné místnosti, by nevzaly zkázu ohněm neb vlhkem, jakož hojné jsou toho příklady. Roztřídění archiválií. Pánem archivu jest jeho majitel; tudíž sloužiti má v první řadě majiteli a s tím zřetelem po stránce historické a k potřebě praktické jest nejsnazší a nejvýhodnější roztřídění archiválií městských podle materií a srovnání každého* oddělení v pořádku chronologickém aneb dle potřeby alfabe-tickém. Taková oddělení jsou na př. privileje a trhy, jmění obecní, hospodářství, lesy, rybníky, cesty, měšťanstvo, městský řád, policie, záduší, náboženské poměry, škola a t. d. Jednotlivá, oddělení budtež označena římskými číslicemi, archiválie pak v tom kterém oddělení ještě letopočtem svým a pořadovými čísly arabskými. K takovým chronologicky spořádaným materiím budiž sdělán katalog, kterýž by opsán byl alfabeticky a chronologicky v knize i na lístcích, aby pro potřebu ihned nalezena býti mohla listina hledaná, na př. spisy týkající se opravy kostela r. 1650 najdou se v oddělení "V. „Záduší" pod číslem 10. Rukopisné knihy, jako manuály, protokoly radní, knihy missiv, pamětí a jiné, třeba dle těchto pojmenování roztříďiti.. K dokonalému spořádání archivu jest potřebí, aby o obsahu takových knih byly sdělány na lístcích regesty (krátké obsahy) a tyto pak spořádány dle materií a let a také vepsány do katalogu archivního. Rozmnožování archivů mestských. Kde vedle většího neb menšího počtu privilegií a jiných důležitějších písemných památek ještě staré registratury městského úřadu z minulých století se zachovaly, jest třeba, aby starší takové,spisy byly kus po kusu probírány, a ty, jež mají v jakémkoli ohledu důležitost historickou neb praktickou, do příslušných oddělení archivu vřadily. Takovým též způsobem budiž naloženo s listinami právními a jinak důležitými z novější doby, pokud jich účel již byl splněn. Správa archivu mostského budiž pod dozorem hlavy zastupitelstva svěřena osobě spolehlivé, zodpovědné a pro úkol takový způsobilé, aby listiny v archivu uložené nebyly zkaženy, zničeny a roztrhány. (Pokrač.) Pěstování praehistorické archaeologie na Moravě. Píše I. L. Červinka. ■^IJIjforava byla už před více než třemi sty lety proslaveným ^^nalezištěm fossilních kostí. R. 1571 připomíná Jan Blahoslav ve své gramatice české, že se pod skalkou v Předmostí u Přerova vykopávají veliké kosti obrův, zuby tak veliké jako hlava lidská, žebra jako břevence i rohy velké'). Z jiných starých zpráv řid. R. Tramplerem sestavených2) zřejmo s jakou hrabivostí a lakotou slíděno v naplaveninách jeskyní moravských. Ovšem badatelé tehdejší doby nekopali ku prospěchu vědy geologické nebo archaeologické; jim jednalo se pouze o drahocennou slonovinu, tehdy s velikou oblibou v lékár-nictví užívanou. Slonovina čerstvá tenkráte přicházela dosti zřídka do Evropy, medicínský svět uznamenal tedy s velikým povděkem, že ebur nebo unicorum fossile v diluvialních nánosech vyznačuje se stejně léčivými účinky a dával pilně po ní pátrati. Ještě koncem minulého století měl každý lékárník „roh jednorožci" (t. j. mamutí kel). Vyhlášený lékař z konce XVI. stol., Osvald Ceoll sám dal po těchto kostech ve Křtinském údolí kopati, a když s těmi „podivuhodnými zuby" učinil zkoušku v lékařství, „shledal že jsou zrovna tak dobré jako slonovina". Také tělesný lékař cis. Rudolfa II., Boetius de Boot, popisuje unicornu fossile od Brna, „které uvnitř i zevnitř takové vzezření dřeva ořechového má, že každý se může přesvědčiti vyjma slepého, že to mohl být jenom ořechový kmen, jenž takové změny v zemi došel. Také ') Uvádí dr. M. Kříž v Č. Ol. m 1896. s. 6. *> .Die ältesten Grabungen im Brlinner Hôiilengebiete* v Mitth. d. praeh. Com. Akad. d. Wiss., Vídeň 1893 s. 119. 54 55 vůně byla úplaě s vůní dřeva ořechového stejná". Boétius udává též seznam nemocí, proti nimž fossilní slonoviny užívati dlužno. Městský fysik Schweinfurtský Bausch (f 1665) zná také naleziště Moravská a připomíná, že v Itálii nalézané kusy slonoviny považují za zbytky slonů, které tamHannibal přivedl, diví se však, jak se dostaly až do Německa. Podrobněji už zpravuje nás rodák moravský a kanovník praemonstratského kláštera zábrdovského Mariin Alexandr Vigsius o velkém bohatství lidských i zvířecích kostí v jeskyních Křtin-ských (r. 1663). Kosti ty považuje ovšem v souhlase s tehdejším všeobecným názorem za zbytky gigantův, vypočítávaje lebky, holeně, žebra, kyčle a j. druhy kostí. I prvý historiograf moravský, Tomas Jan Pěšina z Čecho-rodu,^ připomíná ve svém díle „Mars Moravicus" (Praha 1677) báječných kostí z nohů a draků v jeskyních brněnských; o původu kostí takovjrch není mu ještě ničeho známo, praví jen, že zdejší kraj podobného druhu zvířat nerodí, mimo jediného draka někde v okolí chyceného a usmrceného, jehož kůže ve vchodu brněnské radnice podnes visí". Jinak souhlasí Pěšina úplně „s domněním mnoha učenců, že těla takových zvířat zároveň s obry, kteří kdysi zemi obývali, potopou z Afriky nebo z jiného místa, kde draci jsou domovem, k nám připlavena byla". Dále připomínají z jeskyní sloupských vykopaných kostí dvorní matematik cis. Františka L, J. A. NageU které tam vykopal Dr. Jan Mayer, topograf F. J. Schwoy a Horky nepokládajíce je už sice za kosti lidí obrů, nýbrž správně za kosti zvířecí (Horky určuje na př. jednu lebku za leb medvěda jeskynního), jakého druhu však velká tato zvířata byla, jak se k nám dostala, nemohli se učenci ještě dlouho dohodnouti. Tak ještě známému Jursudovi bylo nápadno, (r. 1815) „jak taková zvířata z horkých zemí jižních k nám přišla? Byla k nám připlavena? Jest pochybno! Či ležely snad kdysi póly zemské poblíž nynějšího aequatoru a pohnula se tedy zemská osa, tak že Morava a Sibiř byly jednou ve stejném pásu horkém ?" Ku podivu, že právě v těch dobách kdy Cuvier, Goldfuos, Esper, Bucklanď a j. svými objevy a výzkum}'" v jeskyních a diluvialních nalezištích veškerý učený svět v úžas uváděli, upadla bohatství jeskyní brněnského okolí na podobné nálezy téměř v úplné zapomenutí. Podivnější ještě, že tehdy právě vznikající a šířící se obliba ve sbírání starožitnin jsouc původem založení stavovského musea r. 1 ?18 v Brně, zapoměla úplně na tato bohatá a důležitá místa. Museum to nazváno „Museum Francisceum" na poctu cis. Františku I. a umístněno v t. zv. olomuckém dvoře biskupském. Ustav tento měl býti dle c. k. dvor. dekretu „prostředkem k vyučování a osvětě" a zemský výbor úředním oznámením zve všechny přátele domácí vědy, umění a průmyslu, aby nový ústav vlasteneckými příspěvky a dobrovolnými dary podporovali. Mezi četnými různými dary, které se brzy z celé Moravy scházely, bylo také několik cenných předmětů z pravěku (skvostné meče bronzové, nástroje kamenné a j.), avšak nezaznamenáno u nich ani okolností, za kterých objeveny byly, ba ani nalezišť, předměty takové kladeny do skříní jako kuriosity a nepřikládalo se jim patrně žádného zvláštního významu. Někteří spisovatelé zaznamenávali sice už koncem století minulého ve svých spisech podobné nálezy a zprávy o výkopkách, avšak hlubšího porozumění ani zájmu pro bádání podobná nebylo ještě vůbec tím méně u nás. Tak píše na př. už Ullmannx), že ve Stráné u Brodu Uh. vyorali mosaznou modlu pohanskou, připomíná římských stop u Jamnic, římských mincí z Velehradu a Hanne. Schwoy zaznamenává2) mezi jinými r. 1773 učiněný nález pohřebiště kostrového ve Velkém Týnci, kde prý kostry bud na boku nebo na tváři ležely a na hlavách po měděném kruhu měly, dále připomíná římských mincí z vinohradů Mušovsk3'^ch3) atd. Také Monse udává4), že Dobrovský, jsa rektorem semináře na Hradisku u Olomouce, měl několik mincí římských vykopaných při opevňovacích pracích. Římské mince a starožitnosti byly tehdy jedinými, jichž tehdejší vzdělaný svět si aspoň poněkud všímal. Fischer vypravuje, že se římské mince v Olomouci často nalézají5), „Brünner Wochenblatt" 1827 píše o nálezu římských mincí a slzniček v Jedovnicích, připomíná sbírky znojemského knihkupce Federa v níž mimo jiné uložena popelnice od Těšetického mostu nad Dyjí, obrovské kosti a zuby vykopané u Sedlešovic a Milifronu a j. v. Mezitím však vycházela v Německu, kde si vědy archaeo-logickó hned v minulém století pozorněji všímáno bylo, pozoruhodná díla o starožitnostech německých od Klemma (Handbuch der germanischen Altenthumskunde, Drážďan}^ 1836) a Wagnera (Handbuch der vorzüglichsten, in Deutschland entdeckten Alter-thümer aus heidnischer Zeit, Výmar 1842) mimo různá jiná. pojednání a rozpravy, kteréž ovšem nebyly bez vlivu i na archaeo-logii u nás. S Altmähren, d. i. Beschreibung zweier Königreiche I. der Markomannen, II der Slaven, Slavinen oder Heneteii Olomouc 1762. 2) Topographie von Mähren, Vídeň 1793. 3) O kterých praelat Steinbach napsal delší pojednání v Abhandl. d. böhm. Gesellschfl. d. Wissenschaften, Vídeň 17S6. 4) T. 1795, sv. II. s. 60 '') Geschicht3 von Olmütz, 1808. í 56 Ostatně Klemm sám vyzýval také moravské učence — jak píše ď Elvert — Meinerta a jiné, aby zodpovídali zaslaný archaeologický dotazník a také ' popsal v dodatcích z Moravy některé nástroje kamenné, měděnou zbraň honosnou, římský meč bronzový z Františkova musea, připomíná, že u Mikulova nalezeny byly popelnice a u Mušova římské mince. Podrobnější popis popelnicového pohřebiště s bronzovými dýkami, jehlicí a náramky od Klentnic podal sem dietrichštejnský archivář K. Wenzehdes. Zprávy posavadní cituje také Ř. Wolny ve své „Mährens Topographie" uváděje několik nových pohřebišť od Majetína, Doloplaz, a prvou zprávu o hradisku u sv. Hippolita nad Znojmem. Takový byl asi stav znalosti pravěkých starožitností na Moravě do let čtyřicátých. Brzy na to řiditel Salmských statků Reichenbach objevil zapomenutou bohatost moravských jeskyní na fossilní kosti; popisuje medvědí a hyenní zuby, lebky velkých neznámých zvířat, které čekají teprve povolaného badatele osteologa. Avšak toho předešlo okolní obyvatelstvo, které se s úžasnou lakotou vrhlo na vykořisťování jeskyň, když v létech čtyřicátých vznikly na Moravě prvé cukrovary; plné vozy vykopaných kostí rozváženy na spodium. Teprve když u Olomouce při stavbě dráhy a ve vojenských cihelnách objeveny byly pohanské hroby, když na to Boček ve své cestovní zprávě zemskému výboru vypisuje nálezy Olomuckó, Majetínské a Doloplazské (r. 1841) vzbuzen byl čilejší zájem pro domácí památky podobné, ba bylo pilně po nich pátráno a kopáno a to s výsledkem zajímavým. Hrabě Sylva Taroucca otevřel hroby v Cechách (u Prostějova), Wolny prozkoumal rozsáhlé pohřebiště u Rybešoyic a Rajhradu, Eder kopal u Židlochovic, Měnína, Blučiny a Žabčic, Koch u Pavlova a Klentnic, rytíř Chlumecký na Zuranu a t. d. Do Františkova musea nashromážděno zatím četně různých starožitností, seznamy a popisy darů těch uváděny v „Mittheilungen d. mährisch-schlesischen Acker-baugesellschaft",1) popisy vykopávek a nálezů přinášely časopisy „Moravia"2), Jurendovy kalendáře, „Notizenblatt"3) a Schriften *) Na př. 1824 s. 279, popis hrobu s popelnicemi a, bronzovou jehlicí s kroužkem od Vicoměřic, 1840 s. 413 dva náramky bronzové od Rajhradu, 1852 s. 28, římské kopí bronzové a obruče Hulína, kamenná sekyra válečná a dvě šipky ze B žence, 1850 s 587 o nálezech z Eajhradu, Židlochovic, Klentnic a Mikulova a j. v. 2) 1846 č. 63. o nálezech slovanských starožitností u Eajhradu resp. Rybešovic. ^ Eder Alterth. Begräbniss u. Opferplätze u. dgl. Deakmale bei Rebes-ehowitz, Mbnitz, Lautschitz, Seelomtz, Nusslau, Schabschitz 1855 č. 4., později v Chronik von Seelowitz und Pohrlitz, Brno 1859 s. 213. 57 ■der hist.-stat. Section1) a také Katalog vydaný k výstavě brněnské r. 1854 a Heinrichův popis brněnského musea.2) Všechny tyto zprávy zpracoval potom Dr. B. Dudík ve spise „Ueber die alten heidnischen Begräbnissplätze in M'áhren".3) Zatím v sousedních zemích šířilo se pěstění pravěké archae-ologie, jak Češi tak Němci zakládali spolky a časopisy archae-■ologické, vydávány rukověti a návody k zachraňování pravěkých i novějších památek. V Čechách ustavil se zvláštní sbor archaeologický na podnět Palackého (1843) a J. E. Wocel na vyzvání sboru vydal „Grundzůge der bohrn. Altenthumskunde", Praha 1845, později založen časopis „Památky archaeologické a místo-pisné" (1852). Čilá tato činnost měla aspoň ten účinek na rozvoj moravské archaeologie, že koncem let 1850tých pomýšlel ďElvert :založiti podobný sbor ku pěstění domácí archaeologie úplně podle sboru archaeologického v Praze, avšak nedošlo k sestavení jeho, jednak že zvláště k tomu způsobilé osobnosti (Wolfskran, Sylva Taroucca a j.) Brno právě opouštěly a jednak také proto, že na ten čas nebylo ani s dostatek přátel starožitností vůbec, tím méně pak znalců.4) Omezovalo se tedy pěstování domácí archaeologie opětně jenom na nahodilé nálezy a na krátké zprávy o nich v časopisech a knihách ovšem už mnohem častější. Sbírky musea Františkova vzrůstaly zvláště od té doby, co nový kustos Moric Trafp (nar. ve Vodňanech 1825, zem. v Brně 1895) od r. 1856 oboru tomuto větší pozornost věnoval a četnými zprávami veřejnost s nálezy i starožitnostmi seznamovati nepřestával. Právě založený tehdy „Notizenblatt d. hist.-stat. Section^ zahájil své vycházení s doporučením chrániti a pěstovati umění a starožitnictví, a brzy přinášel četné zprávy o domácích obje- l) M. Koch popisuje hroby z Klentnic, Pavlova a od Mikulova, které dle jeho mínění Celtům náleží, 1853 s. 25-29 a 1854 s. 95-105 i s obrazy. — Prof. Heinrich pak pohřebiště Rokytenské s esovitými záušnicemi. (Tmt. ' 1854 s. 105—109'. JJ Beschreibung des Franzens Museum in Brunn, Brno 1853 s. 72 a násl., uvádí mezi jinými bronzové poprsí římského císaře, na Moravě nalezené, římské radlo vykopané z řeky Hane, římské fibulky, dva náramky r. 1838 u Rajhradu při stavbě dráhy vykopané, antický meč římský z bronzu, několik bronzových kopí a náramků římských, dvě popelnice z germánských hrobů pod Schellen-burgem, kamenné mlaty ze Bzena a Kelčan a j. 3) Sitziings-Berichte d. phil.-hist. Classe d. Akademie der Wissenschaften I in Wien 1854. S pozdějšími dodatky otištěna byla zpráva tato 1875 v „Mittheil. ■d. k. k. Central-Commiswon zur Erforschung u. Erhaltung d. Kunst- u. hist. Denkmale" a v „Časopise Matice moravské- 1875. 4) ďElvert, Zur Altenthumskunde Mährens n. ôsterr. Schlesiens, Brno 1893 s 13. 58 věch1), s ním uveřejňovaly i „Mittheil. d. mähr.-schl. Ackbg."2), nový časopis vídeňský Mittheil. d. k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale" (od r. 1856)* denní listy „Brünner Zeitung , později také „Moravská orlice" a „Pozor" drobnější záznamy a nálezy. iPokrač) Rudolf Virchow. V upomínku osmdesátých jeho narozenin. Napsal J. V. Želízko. (Dokoně.) JMa vzPomenutém již anthropologickém sjezdu ve Vídni r. 1889., —^kde neúnavný moravský badatel dr. Kříž předložil řadu vzácných nálezů diluyialních z jeskyň Kůlny a Kostelíka, kteréžto ponejvíce kostěné předměty, různými zajímavými rytinami zdobeny byly, zvolen byl Virchow též do komisse, jež měla prozkoumati předměty tyto, o jichž významu a původu před tím dr. Kříž byl přednášel, a po té sám návrh učinil, by přítomná komisse se přesvědčila, zda-li předměty tyto, památky vzácné umělecké zručnosti diluvialního člověka jsou. Komisse tato, v níž i náš učenec prof. Woldřich zasedal, uznala všecky nálezy Křížový za pravé a dáno jemu za pravdu v tom, co by rytby a řezby uvedené mohly představovati. Virchow pronesl dále rovněž několik úsudků týkajících se choulostivé otázky lidojedství člověka předhistorického. Týž chová se k dosud učiněným, v tomto směru nálezům v před-historii poněkud s reservou, ježto nevidí v těchto zřejmých stop po lidojedství. Ač z roztlučených a rozštípaných kostí' člověka předhistorického ještě nenásleduje, že by tento byl lidojedem, *) 1855 č. 4 psal Eder o pohřebištích panství Židlochovského, 1856 s. 72 bronzy z Méafna, s. 87 starožitniny z Jaroslavic, 1857 č. 1 o nejstarších dějinách Moravy: o Keltech, Germanech a Slovanech; archaeologické bádání v r. 1854-56, od Kupida atať o nejstarších penězích 1865 ě. 7, téhož studie o nejstarších obyvatelích Moravy č. 11. a o keltických mincích na Moravě, 1865 6.11, 1867 č. 11, 1870 č. 4; praeh. tavírna na měď n Chvalovic od prof. Komersa 1882 ě 1.. 2, a o pohanském obětišti u Znojma 1883 č 4. a četné drobných zpráv vesměs od M Trappa 2) Mimo dary pro museum Františkovo zaznamenávají mlaty ze Střilek (1858 s 37), z Celechovic a z Košíře u Čech (1856 s 395), hromadný nález bronzů z R vy u Ivančic, bronzy z hrobů u Trnávky 1866 s 103, pohanské hroby od Znojma 1872 č 49, nález u Milotic a Sopeček u Kelčan 1874 6 13, nálezy u Jaroůovic, v Brně a od Brnlčka 1877 c 37, 41. 46, s 256, pohřebiště n Louk 1878 č. 39 a j. v 3) R. 1858 s. 26 pohřebiště u Rokytní, 1863 s 20 popelnicové hroby z Mohelnice. 1864 s. 55 nález bronzů u Hulína a o hradisku u Líšné, 1875 s. 19 o předkřesťanských pohřebištích na Moravě, 1877 s 154 v pohřebišti u Tršic a j. v 59 přece však mu rozhodně zvyku toho upírali nelze, zvláště srov-náme-li zvyk lidojedství u dnešních primitivních kmenů, na jichž kulturním stupni i člověk předhistorický stával; konečně i v Evropě, jak dle historických zpráv známo, panovalo lidojedství ještě počátkem doby historické. Virchow s úspěchem zkoumal též kolové stavby v Pomo-řansku, v sev. Německu, z nichž většina již době pozdější, kdy užívání železa bylo v plném rozkvětu, zde zvláště době zvané slovanské náleží. O výzkumech svých vydal Virchow pojednání : „Die Pfahlbauten im nördlichen Deutschland". Virchow dále prozkoumal některé lebky ze švýcarských kolových staveb v museu bernském a přišel k resultátům, že v rozkvětu kamenné doby kolových staveb, převládal zde jen brachycephalní typ lebek, a v přechodní době z doby kamenné ■do kovové, opětně pouze tvar dolichocephalní. R. 1879. Virchow obrátil též pozornost svoji Homérove Tróji a sám na této klassickó půdě zkoumal, o čemž vydal dvě práce: „Zur Landeskunde der Troas", (Berlin 1880) a: „Alttrojanische Gräber und Schädel". (Berlin 1882). Roku 1888. procestoval za účelem archaeologických studií s nesmrtelným Schliemanem Egypt, Nubii, Pelloponnes. Ve velkém sporu praehistoriků, týkajícího se otázky o kolébce bronzu i Virchow vyslovil vedle řady jiných odborníků svoji theorii, uváděje střední Asii jako původní sídlo tohoto kovu, odkudž se tento na vše strany pak rozšířil. Virchow vedle mnohých jiných archaeologů zkoumal též r. 1881. pohřebiště kobanské ria Kavkaze, jehož nálezy spadají z části do bronzové a počátku železné periody. Nálezy tohoto pohřebiště jsou velice zajímavé a svérázné, poukazujíce na čilé styky obyvatelstva s cizinou. V přední řadě měl Koban největší styky se Sibiří, a vůbec se střední Asií. O stáří těchto hrobů panují mezi učenci náhledy různé. Virchow se domnívá, že spadají do 11—10 století. O výzkumech Virchowo-vých na pohřebišti kobanském, vyšla monografie: „Das Grabfeld von Koban im Lande der Osseten" (Berlin 1883).* • Rovněž i o Virchowových výzkumech žárových hrobů v Po- * znaňsku dlužno se zde zmíniti, z nichž nej důležitější jest pobře-L biště u Zabarova (na břehu jezera primentskóho), oplývající J množstvím bohatých nálezů, z konce doby bronzové a počátku I železné. I * O tomto pohřebišti rozepisuje se též N i e d e r 1 e obšírněji ve své knize: I „Lidstvo v době predhistorické." r Pěstování praehistorické archaeologie na Moravě. Píše I. L. Červinka. (Pokrač.) stejnou asi dobou pochopil s M. Trappern důležitost pravěké archaeologie prof. Jeitteles v Olomouci; upozorněn byv znamenitými zprávami švýcarských archaeologů na tamnější ná-kolní stavby, všímal si při kladení plynových rour v Olomouci r. 1864 vyhazování půdy a poštěstilo se mu také konstatovati rozsáhlé nákolí sladkovodní s četnými nálezy. Jeho práce') však zůstaly osamoceny zrovna jako bádání medika J. Liedermanna v horách Pavlovských v létech 1870 tých 2) — Plenění jeskyní v okolí Rajeckém bylo právě v největším rozkvětu, když se v Blansku na vyzvání knížete Salma usadil jako panský lékař mladý učenec dr. Jindřich Wankel (narozen v Praze 1821, zemřel v Olomouci 1897). Nový lékař, jemuž studium věd přírodních, a zvláště mineralogie a geologie, bylo nej-milejším zaměstnáním, záhy převzal systematické prozkoumávání bohatých jeskyň v okolí Blanska, které tehdy knížecí berní Vondráček řídil3); hrabivó vykořisťování diluvialních nánosů na Wankelovo zakročení ovšem přestalo, ba kníže Salm dal dokonce i zvláštního hlídače k jeskyním postaviti, aby nepovolaní nemohli jeskyně pustošiti. Zprávy Wankelovy o výzkumech v jeskyních SÍoupských, v Býčí skále, Pekárně a j. vzbudily záhy ve světě učeném i daleko za hranicemi živý zájem o pravěk Moravy a pojistili svému původci čestného místa mezi archaeo-logy a annthropology evropskými.4) ') Verhandl. d. zool -botan. Vereines in Wien 1865 s. ä0, — M. anth. G. 1871 a 72. ») M. anth G. 1870. 3) Srov Jahrbuch d. k. k. geolog. Reichsanstalt Vídeň 1850 s. 746. *) Důležitější pojednání a spisy jeho: Wissenschaftliche Mittheilungen über die Höhlen des Grauwackenkalkes in der Nähe von Blansko. „Lotos" roě. 1852. — Über die unterirdischen Höhlen bei Hollstein. „Lotos" 1860. — Excur- Oeskoslovanské Letopisy Musejní. 3 74 75 Neméně důležité jsou také Wanklovy pravěké nálezy z jeskyně Býčí skály, skvost jeho musea pravěkých starožitností, které nabylo věhlasu v celém světě vzdělaném. Wanklova rozsáhlá činnost čeká ovšem teprve důkladného ocenění. Ačkoliv byl u nás prvým, kdož vědecky zkoumal jeskyně s nánosy diluvialními, prokopával pravěká pohřebiště i osady, sbíral materiál, svými pracemi, členstvím v četných společnostech učených, do nichž byl záhy volen, účast na schůzích anthropologů, četné vědecké cesty po Evropě, Palestino a Egyptu šířily známost jeho jména, činnosti i známost jeho sbírek a důležitosti pro kulturní dějiny pravěké, zůstává přece jeho největší zásluhou jeho neobyčejná činnost iniciativní a organisatorská. Zatím co jiní nepochopovali ba podceňovali novou vědu archaeo-logickou, byl Wankel už v plné práci, ponoukal, učil a shromažďoval síly mladší. Jenom jeho přičiněním a působením vznikl na Brněnsku v létech 1880 tých četný kruh zdatných pracovníků. (Havelka, Maška, Knies, Fiala, Koudelka, Čapek a j.) Rozvoj činnosti archaeologickó, anthropologické a také národopisné na Moravě má svůj podnět děkovati jedině Wanklovi ; nazýváme ho právem „otcem moravské praehistorie." Jak Wankel byl své oblíbené vědě oddán, je důkazem vychování jeho dcer, které mu byly oddanými pomocnicemi v jeho působení a šťastnými pěstitelkami jeho snah. Aby dcery jeho nabývaly rozhledu po všech oborech archaeologických, vodíval je dr. Wankel ku sjezdům anthropologickým, navštěvoval s nimi muzea a zkoumal pohřebiště. ,, Vychovatelskému úsilí tomu jest nám děkovati, že paní Lucie Bakešová radou i skutkem pomáhá národopisné činnosti, že paní Karolina Bufková pronikla k jádru sionen in die Slouper-Höhle, Macocha, Erichs-Höhle, in die Abgründe bei Jedow-nitz. „Lotos" 1857. — Die Fauna der mährischen Höhlen. „Lotos" 1857 a „Schriften des zoolog, botan Vereines in Wien" 1857. VII sv — Beiträge zur österreichischen Grottenfauna. „Sitzesberichte d. k Akademie d Wissenschft ", Vídeň 1861, st. 43., VI. odd. — Die Slouper Höhle und ihre Vorzeit „Denkschriften d. k. Akad. d. Wissenschft.", Vídeň 1868 — Der Mensch der post-pliocoenen Periode und die Pariser Ausstellung. rLotos" 1868. — Praehistorische Altenthümer in den mährischen Höhlen. „Mitth. d. anthrop Gesellschaft", Vídeň 1871. — Ein Menschenknochenfund in der Býčí-skála-Hohle. Tamtéž 1870. — Praehistorische Funde boi Raigern. Tamtéž a 1871. — Gleichzeitigkeit des Menschen mit dem Höhleubären in Mähren. Tamtéž 1877. — Ein praehistorischer Schädel mit einer halbgeheilten Wunde auf der Stirne, höchstwahrscheinlich durch Trepanation entstanden. Tamtéž..— Über die angeblich trepanirten Cranien des Beinhauses zu Sedlec in Böhmen Tamtéž 1878. — Praehistorische Eisenschmelz-und Schmiedestätten in Mähren. Tamtéž 1879. — Bilder aus der mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit. Vídeň 1882. — Beitrag zur Geschichte der Slaven in Europa. „Olmützer Zeitung" 1885 a také v knize. — Die Mammuths-lagerstätte bei Pŕedmost in Mähren. „Corresp.-Blatt d. deutsch. Ges. f. Anthrop.", Berlín, XXI. sv. — Die praehistorische Jagd in Mähren. Olomouc 1892. — Nová jeskyně Sloupská. „Světozor" 1880. národní písně a posvátného chorálu staročeského, že paní Vlasta Havelková dovedla vyzkoumati obsah, který národní vyšívání v sobě skrývá v ohledu ornamentálním i symbolickém, a že slečna Madlenka dovede výzkumy otcovy i svých sester kresbou oživovati." V blahodárné této činnosti byl dru. Wanklovi vždy druhem věrným a čilým zet jeho, prof. Jan Havelka (nar. v Lošticích 1839, zemřel v Olomouci 1886), maužel dcery Vlasty. Snad jen Havelkovým působením stalo se, že Wankel a jeho okolí obralo si za úkol'poznat a nad jiné povýšit minulost i přítomnost Slovanstva. Snahy ty ovšem vedly ke sporům se střízlivějšími a chladnějšími badately.') Havelka jako historik byl zaujat zvláště nejstaršími dějinami naší vlasti, když pak seznámil se s Wanklem, věnoval se také praehistorii. Už v časopise „Komenském" a „Čas. Matice moravské" přinášel drobné zprávy pravěku se týkající a pobádal ku sbírání a uchraňování domácích starožitnin. Oblíbenou myšlénkou jeho bylo vždy založiti spolek musejní, poněvadž co rok vzácné památky starověké přicházely na zmar a nebo do ciziny byly rozváženy na velkou škodu vlasteneckých dějin. Bohužel nedaly se ani znamenité sbírky Wanklovy zacho-vati naší vlasti. Nevěnovalo ani brněnské ani pražské museum na jejich zakoupení žádaný nepatrný obnos, vyjednávání s raj-hradským prelátem G. Kalivodou přerušeno téhož úmrtím, a sbírky dostaly se pak do cis. musea přírodopisného ve Vídni. Wankel přestěhoval se po té do Olomouce a přišel právě v čas, aby Havelkovi byl radou i skutkem nápomocen při založení „Vlasteneckého muzejního spolku". Dávná tužba Havelkova i jiných vlasteneckých badatelů stala se r. 1883 skutkem. Hned roku následujícího pak založen „Časopis muzejního spolku Olomuckého", jenž měl přehledně vyličovati vzrůst spolkových sbírek a aspoň stručně uvádětí přednášky a vědecké rozhovory, jež při schůzích byly proneseny, tak aby všichni členové spolku dokonalou měli vědomost o všem ruchu spolkovém a aby všichni z toho těžiti mohli ku poučení a povzbuzení svému! Znamenitý tento program byl Havelkovým životem! Tu byl on ve svém živlu a pravém povolání. Za spolupůsobení svého tchána a své choti Vlasty upravoval dary a vykopaniny v museu s pílí opravdu horečnou, do nocí pracoval, třídil, spisoval a nové museum za krátko zaujalo v našich vlastech vynikající postavení mezi ústavy podobnými. *) Životopis přinesly Čas. Ol. m. 1897 8. 113, Čas. přát star. čes. 1897 a j. 76 Založení spolku a zvláště vydávání časopisu bylo činem tak dokonalým, získalo v kratinkém čase tolik půdy pro novou vědu, že i když Havelka na věčnost se odebral, zájem a smysl pro jeho cíl tak hluboko zakořeněn zůstal v kruhu přátel muzejních, že i na dále vzrůstalo vše na původních pevných základech pokračujíc plno původní látky i nadšení pro vše, co týká se naší milé vlasti v době minulé i přítomné.1) Až do založení Časopisu muzea Olomuckého uveřejňovány všechny skoro zprávy o domácích nálezech pravěkých jenom po německu. Byli to shora jmenovaní badatelé Wankel, Trapp. Jeitteles, Liedermann, Dudik atd., kteří moravské starožitnosti popisovali zvláště ve vídeňských časopisech „Mittheilungen der k. k. Central-Commission für Erhaltung- und Erforschung der Kunst- und histor. Denkmale'"1), „Mittheilungen der anthropol. Gesellschaft3) a v listech brněnských shora vyjmenovaných. Česky psal pouze M. Trapp,4) Dr. Beda Dudík5) a pak prof. J. Havelka6). (Pokrač.) v) Č. Ol. m, 1886 s. 106. Nekrolog. 2) M. Trapp: Der Fund aus der grossartigen heidn. Begräbnissstätte mit auschliessl. Leichenbrand bei Muglitz. 1863. — Grabfund zu Wolfirsch 1866. — Eine heidn. Grabstätte in Brünn. — Urnen-Gräberstätte zu Trschitz. — Funde in Nakel und Przikas. 1878. - Funde in Mähren. 1879. — Gräberfunde bei Tlumatschau. 18S3. — Funde bei Borstendorf. — Praeh. Grabstätte bei Sohla-panitz. 1887. - Fund eines weibl. Skeletts bei Zabrdowitz 1889 — Grabfund in Křižanau, nächst dem Bahnhofe Kohrbach, bei Austerlitz. 1890. — Dr. B. Dudik: Vorchristliche Begräbnissplätze in Mähren. 1875. — Urnenfeld bei Trschitz. 1877. — Frank: Vorgesch. Fund aus Gurdau 1887. — Gurlitt: Das Urnenfeld bei Borstendorf. 1888. — Moser: Aufgefundenes grösseres Grabfeld . 109 Museum Františkovo zůstávalo zatím v práci valně pozadu, činnosť na poli archaeologickém přešla od let 1880tých úplně do rukou českých, politické poměry domácí a hlavně pak správa ústavu nedovedly si získati pražádných sympatií v lidu českém ani v pracovnictvu z jeho řad vycházejícím. Koupí rozmnožena sice praehistorika o pěkné sbírky Koudelkovy a Slovákovy, avšak intensivnější podpory z venku ani ruchu vnitřního to nevyvolalo. Teprve r. 1895 uznána tu i naše národnost rovnocennou, když Museum počalo vydávat ročníky „Annales" s německými a střídavě českými pracemi10) ze všech oborů musealních. 1. červencem 1899 odevzdala C. k. Moravská společnost hospodářská Museum Františkovo do správy zemské. Sněm moravský převzal museum do majetku zemského a schválil zároveň stanovy pro novou „Moravskou musejní společnost", která se 17. prosince 1899 ustavila a přejala odbornou správu nynějšího musea zemského. Společnost rozdělena je na sekci českou a německou s jednotným předsednictvem (kuratoriem), a slibuje do budoucna účinnější pěstění věd starožitnických zvláště zařízením četných míst konservatorských po všem venkově a také vydáváním odborného listu „Časopis zemského musea Moravského"11") a „Zeitschrift des mährischen Landesmuseums". G) Meine Grabungen in den mährischen Karsthöhlen (Mitth. u. Vorträge des fachtechn. Club d. Beamten u. Factoren der k. k. Hof. u. Staatsdruckerei Wien 1897). T) Uiber einige (zumeist) |praehist. bei und in Kremsier gemachte Funde (Kroměříž 1884). 8) Mitth. d. anthrop Gesellsch. Wien: Lössfunde bei Brünn und der diluviale Mensch í899. — Der diluviale Mensch im Löss von Brünn 1892. — Beiträge zur Urgeschichte Mährens 1896 — Das Rhinoceros der Diluvialzeit Mährens als Jagdthier des palaeolithischen Menschen 1897. — Neue Funde aus dem Löss von Brünn. 1897- — Bearbeitete Mammuthkiiochen aus dem Löss von Mähren 1899.— Zur (Mährens) Vorgeschichte. „Die öst-ung. Monarchie in Wort und Bild — Mähren und Schlesien". (Vídeň 1897). 9) Mitth. d. anthr. Ges. Wien : Neu entdeckte praehist. Begräbnissstätten bei Mönitz in Mähren. 1879. — Beiträge zur Urgeschichte Mährens 1881, — Zeitschr. d Vereines für die Gesch. Mährens u. Sehl: Uebereinige merkwürdige, vor- u. frühgeschichte Alterthümer Mährens. 1899 — Neuere Schatzfunde der Bronzezeit aus dem Marchthale. 1900. — Die chronologie in der Vorgeschichte. — Ein Schatzftind der Bronzezeit aus der Umgebung von Ung. Hradisch, 1901. 10) J. Hladík: Pravěké hradisko a pohřebiště u Obran. 1897. — A. Rzehak: Die prähistorische Sammlung des Franzens-Museums. 1898. — Keramische Studien in der Sammlung des Franzens-Museums. 1896. ") Jan, Knies: Lumík a rozšíření jeho za doby diluvialní na Moravě. 1902. — I, L. C e r v i n k a : Zpráva o archaeologických výzkumech za r. 1901-1902.