Církevní organizace VS a PS v českých zemích a pohřební ritus Rozdělení křesťanské církve Řím: papež – boj o investituru Konstantinopol/Cařihrad: patriarcha – podřízen císaři 1054: rozdělena církev Západní – katolická (bohoslužby v latině a národních jazycích) Východní – pravoslavná – bohoslužby v řečtině a národních jazycích • Byzantská říše (Východořímská říše) • Byzantion (Konstantinopol) 330 n. l. • Největší rozmach: Justinián I. (císař 527; rodný jazyk latina, Ravenna: San Vitale) • 7. století: řečtina oficiální jazyk říše • 7. -8. st.: problémy: odrážení rozpínajících se Arabů, • vnitřní spory o církevní nauku, boj s herezemi, obrazoborectví 9. – 10.st. • Stabilizace politická i kulturní, rozvoj vzdělanosti, školství, přepisy a výpisky z antických děl Obrazoborectví vs. obnovení uctívání obrazů (matka Michaela III.) 863 misionáři Konstantin a Metoděj – východní Evropa, Krym, Moravské knížectví – Rostislav Konstantin – rétor, filozof, disputace, argumentace, mše ve slovanském jazyce, výchova kněží i vysvětlování věrouky prostým lidem, boj s přežívajícím pohanstvím Metoděj – právník • nevraživost panovníků Východofranské říše, německých kněží proti slovanské misi (osamostatnění) odcizení mezi západními a východními křesťany • 1054 církevní rozkol (Velké schizma) • 1204 Konstantinopol dobyta křižáky • 1261 obnovena, občanské války - postupný rozklad • 1453 pád Konstantinopole, dobytí zbývajících byzantských území osmanskými Turky. Raný středověk a vrcholný středověk Ota I. – křesťanský stát a církev jsou totožné • Velké schizma (1054) Rozdělení dosud jednotné církve na Západní církev (římská, latinská, katolická) X Východní církev (pravoslavná, ortodoxní) • Boj o investituru (12.st.) • Boj papeže Řehoře VII. za osvobození církve od zásahů světské moci • Křížové výpravy (4) • Znovuzískání Svaté země • Vznik rytířských řádů (johanité, templáři, němečtí rytíři) • Boj s Araby na Pyrenejském poloostrově • Boje v Prusku • Založení řádového státu Německých rytířů, Livonského státu • Působení: Řád dobřínských rytířů, Řád mečových bratří • Hnutí chudoby • Požadovaný návrat k evangeliu podle vzoru Krista • Zakládání řádů – žebravé řády František z Assisi (františkáni) • Dominik Guzmán (dominikání) Scholastika a Univerzita Tomáš Akvinský Vědecké pojetí teologie Přenesení na evropské univerzity Prusko Němečtí rytíři: 1225/26 – pozvání knížetem Konrádem Mazovským Sigeher (minesänger: ve službách Václava I. poté Přemysla Otakara II. (50.-70. 13.st.) – 18 básní a 1 píseň o Marii, 4 o českých panovnících: 1. o Václavovi I.; Zmínil bitvu u Rudavy 1254: celé tažení přirovnal k slavným vítězstvím Alexandra Velikého, kterému se český král měl rovnat také svou genialitou; Prusy pokřtil Bruno ze Shauenburka Církevní organizace kolem 1500 Biskupství: Praha (973) →1344: arcibiskupství: Praha metropole podřízená papeži Biskupství: Olomouc (obnovení 1063) Biskupství: Litomyšl (1344-1425), 1481 1344: pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství (1. arcibiskup Arnošt z Pardubic) 1344: v Litomyšli založeno nové biskupství. Litomyšl: biskupství 1344-1425 • z pražské diecéze 4 děkanáty se 117 farnostmi: • děkanát Chrudim s 45 farnostmi, • děkanát Lanškroun s 16 farnostmi, • děkanát Polička se 17 farnostmi, • děkanát Vysoké Mýto s 39 farnostmi • z olomoucké diecéze: • děkanát Šumperk se 22 farnostmi • děkanát Úsov s 8 farnostmi univerzity Klášterní a katedrální školy Pozdní středověk • Papežské schizma a avignonské zajetí • Přesunutí papežského stole do Francie (Avignon) • Papežství ve francouzském zájmu Následná volba – 2 papeži (Řím a Avignon) Až do roku 1415 • Kostnický koncil • Husitství Novověk • Nově etablované protestantské církve Luteráni, protestanti, anglikáni Německo, Švýcarsko, Británie • Reformace a čarodějnictví Bílá hora (17.st.) • Protireformace a katolizace • Toleranční patent (1781) – Josef II. • Osvícenství Konce honu na čarodějnice • Zrovnoprávnění katolictví a protestantství Církevní organizace: hierarchie 1. • papež 2. • kardinálové 3. • arcibiskupové 4. • biskupové, opati 5. • faráři, mniši Simon of Sudbury, zavražděn 1381 církevní organizace – české země kláštery, probošství • RS: kláštery • benediktini • cisterciáci • premonstráti • VS: kláštery • Mendikanti Biskupství →arcibiskupství • fara • děkanát • kapitula • Biskupství (Praha: 973; Olomouc: 1063) • Arcibiskupství (Praha: 1344) Schéma církevní správy ve 13. století MLADOHRADIŠTNÍ OBDOBÍ • Podle zprávy papeže Jana XV. potvrdil kníže Boleslav II. biskupu Vojtěchovi před jeho návratem do Čech v roce 992 za prvé kompetence v manželském právu a za druhé také povolení stavět na vhodných místech kostely a vybírat desátky (Kosma) • VELKOFARNÍ ORGANIZACE: • kostel (odvozen od termínu castellum – hrad) – na každém hradě – kastelánie – velkofary • ? : duchovní/pastýřské funkce církve – pro širší zázemí • * farní organizace – síť venkovských kostelů • Kanovník Vyšehradský – 1136: vánoce – uzdravení ochrnuté ženy z Běstviny na Čáslavsku – sňala náušnice a obětovala je na oltář v kostele, kde byl její bratr farářem a kam se v neděli scházeli lidé z okolí na mši – důkaz farnosti Běstvina kostel sv. Jana Křtitele Církevní uspořádání • Farnost (parochia) • farní okruh • farář X kněz: • Farář: pleban (?), parochianus, rector ecclesiae parrochialis • Kněz: presbyter, sacetdos, capellanus • Kaplan: vicarius • Fara • Soubor práv udělených kostelům • Křest • Pohřeb • Desátky • Vymezení farního obvodu • VÝKON SLUŽEB x PRÁVO NA VÝKON SLUŽEB • Patronát (patronátní právo): vlastník – zeměpán, šlechtic (tzv. vlastnické kostely) – r. 1222: Velké privilegium české církve – vlastnick éprávo změněno na patronátní, pokud klášter (dochází k tzv. inkorporace – vtělení – klášter získává kostelní požitky), obec, patricicát • Literatura: • Hrubý 1917, ČČH; Novotný 1928, ČD I/3, 385; Šilhan 1981, AH 6; Sommer • Štefan, I. - Varadzin, L., 2007: Počátky farní organizace v Čechách a na Moravě ve výpovědi archeologie, In: Církevní topografie a farní síť pražské církevní provincie v pozdním středověku/Praha : Filosofia, 33-53. • Baletka 2007: Proměny farní sítě na Moravě mezi pozdním středověkem a raným novověkem CMP 8, 139-143 • ARCIJÁHENSTVÍ • Jindřich Zdík – reorganizace • DĚKANÁT • DĚKAN VENKOVSKÝ x DĚKAN JAKO PŘEDSTAVITEL KAPITULY • Kněz stojící v čele menší-větší skupiny farností • 1253: Znojemský děkan • 1262: bítovský děkan • 1306: děkan třebíčský • 1345: děkan tasovský • FARNOST církevní organizace Morava Z-Morava: děkanát tasovský, třebíčský, znojemský, bítovský Čechy Kapituly v českých zemích Diecéze/arcidiecéze název kapituly založení pražská Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze (od 1344); (Svatovítská kapitula) 971 Kolegiátní kapitula Všech svatých na Hradě pražském 1339 Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích 1057 Kolegiátní kapitula Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně 1357 Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi 1046 papež Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (Vyšehradská kapitula) 1070 olomoucká Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci 1131 Kolegiátní kapitula u svatého Mořice v Kroměříži 1262 Královská stoliční kapitula sv. Petra a Pavla v Brně 1296 Uspořádání kapituly • Kolegiátní kapitula: • Katedrální kapitula: • probošt • děkan • kanovníci církevní organizace 1222: Velké privilegium české církve • Obročí – beneficium, prebenda • A. Záduší (nadání, lat. Dos, obvěnění, věno) – fond na udržování kostela ale i na nákup svíček; zádušní majetek – z výnosu hrazeny výdaje kostela • B. záduší (Dos, donace): Nesvobodný majetek, donace donátora, kněz tento majetek nemohl zcizit • Nejstarší popis věna vesnického kostela se hlásí již doby vlády Soběslava I. Kanovník pražského kostela Zbygněv založil tehdy v Uněticích malou kapitulu pro dva kanovníky. Nadání kostela pocházelo z rodového dědictví a tvořila jej celá řada roztroušených pozemků, polí, lesů, zahrad, mlýn a především lidé s přesně určenými povinnostmi. • 13. století nadání – 2 lány - Kostel v Rynárci roku 1203, CDB II, č. 33, s. 30-31; Přímětice 1220, CDB II, č. 205, s. 190; Stará Říše před 1257, CDB V/1, č. 135, s. 216-17; Čejč 1257 CDB V/1, č. 131, s. 211-12. • Věčné platy • Zakladatelská práva: kníže, velmoži, biskup nebo třeba i samotný klášter pokud se založení nového kostela uskutečnilo z jeho iniciativy a nekřížilo se s cizími nároky • Zakladatelská práva: • Soudní pravomoc nad lidmi přináležejícími k nadání kostela nebo církevní instituce. • Disponování s majetkem – bez souhlasu fundátora nemožné, zároveň fundátor s tímto majetkem disponovat mohl • Patron rovněž v případě uprázdnění biskupského stolce nebo opatského a nebo kněžského místa přímo požíval příjmy kostelních statků - tzv. regalia, která podle mínění Jarlocha nepřiměřeně využívali Vladislav I. i jeho syn Bedřich. Stačilo jim pouze odkládat biskupskou volbu. • samotná volba kněze, opata nebo biskupa patřila také mezi důležitá privilegia zakladatelů.. • Lenní vztah: fundátor – kněz, opat • Vymáhání pomoci • Zábor donace ale kompenzace: Jihlavsko – Tišnov, Přeštice Johanité • Dle velkého privilegia lidé náležející (k) církvi měli být nadále souzeni králem nebo dvorským sudím, v případě nehrdelních zločinů i kancléřem. • Světská vrchnost nemohla přijímat zběhlé poddané z církevních majetků. • Vojsko a šlechta mohla nadále užívat klášterních hostitelských služeb jen za souhlasu kláštera a kláštery nadále nemusely zásobovat královské vojsko táhnoucí do boje. • Církevní lidé se neměli účastnit na robotních povinnostech panovníkovi a velmožům (např. stavba hradů, příkopů apod.) jindy, než když se těchto povinností zúčastnili i lidé panovníka nebo těchto velmožů. • Církevní lidé také měli nadále svědčit u světských soudů pouze na výslovné obeslání. • Během generálních sněmů král slíbil vyslyšet opaty a další církevní hodnostáře. Klérus neměl nadále při opouštění ze země platit velké mýtné. • Proti zlovolnému nakládání s kostelním majetkem • Proti prodávání úřadů a vůbec vlivu laiků na dosazování kněží se církev tvrdě stavěla. • odboj biskupa Ondřeje X Přemyslu Otakarovi I. • POI. Můj biskup (korespondenci papeži Honoriovi III.) • Ondřej ovlivněný - IV. Lateránským koncilem: rozhodl prosadit jeho závěry a kanonické zásady do praxe. • Proti zadržování desátku, libovolné sesazování a dosazování kněží do úřadů a mezi nimi dokonce i kněžských synů, disponování s kostelním jměním, vyžadování neoprávněných robot a dávek od kostelních lidí a v neposlední řadě zásahy světských soudů se staly základem mnohaletého sporu. • Zásady kanonického práva totiž neměly v oblasti majetkové žádnou platnost. Stejně viděla situaci šlechta, která se postavila za svého panovníka jako jeden muž a vstoupila dokonce do jednání s papežem jako samostatný subjekt. církevní řády Mnišské, řeholní, žebravé • Benediktini: nejstarší mnišský řád, zakladatel: Benedikt z Nursie (6. stol.), 1. klášte na Monte Cassinu • Cisterciáci: mnišský řád, *1098, na reformované zásady Benedikta z Nursie • Kartuziáni: • Augustiniáni: řeholní kanovníci, společenství *spojením několika poustevnických s řeholí sv. Augustina - *1059 • Obutí augustiniáni=Augustiniáni poustevníci → vydělení Bosí augustiniáni. • Augustiniáni kanovníci: vznikl z kapitul kanovníků při významných kostelích, kteří přijali Augustinovu řeholi • Premonstráti: řeholní kanovníci, řehole sv. Augistina, mateřský klášter v Prémontré * 1120 Norbert z Xantenu, potvrzeni 1126 • Mendikanti • Dominikáni: řád bratří kazatelů, *1215, Augustinovy řehole, španělský kněz Domingo de Guzmán – sv. Dominik • Minoriti, františkáni rytířské • Johanité: • Templáři: • Němečtí rytíři: • Křížovníci s červenou hvězdou: řehole sv. Augustina Mnišské řády Benediktýni: černý hábit s cingulem, černý svrchní škapulíř – plášť podobný tunice bez rukávů, přikrývá ramena, prsa a záda (u bratří ke kotníkům, laici: ke po kolena) Cisterciáci: bílý hábit (šedý) s černým cingulem, černý svrchní škapulíř, slavnostní: bílý chórový plášť (cuculla), u opatů později s černou mozettou (široký krátký pláštík s kapucí, který pokrýval ramena asi k loktům (při liturgii v chóru) Kartuziáni: bílý hábit s bílým koženým řemenem (laici: hnědý nebo šedý hábit), široký bílý škapulíř nebo černá mozetta Řeholní kanovníci Augustiniáni: bílý talár, cinglum, sarocium (úzký pruh plátna na přední zadní straně taláru, slavnostní almuzie: široký límec z kožešiny šedé barvy jako krátký pláštík pokrýval ramena až k loktům a kapuce Premonstráti: bílý hábit, cingulum, bílý škapulíř, slavnostní bílá mozetta a hermelínová almuzie Žebravé řády Dominikáni: bílý hábit, kožený pás s růžencem, bílý škapulíř (laici černý) s kapucí Minoriti: černý hábit s kapucí, provazové cingulum, růženec Obutí augustiniáni (eremeti): černý hábit, černý kožený řemen, dlouhá kapuce Obutí kamrelitáni: hnědý hábit se škapulířem, černý kožený řemen, malý hnědý pláštík (cuculla) se špičatou kápí Rytířské rády Němečtí rytíři: černý talár, bílý plášť s černým břevnovým křížem Johanité: černý talár s maltézským (osmihrotým) křížem na levé straně prsou, černá mozetta s maltézským křížem Templáři: bílá plášť s červeným osmihrotým křížem na levé straně prsou, Křížovníci S červenou hvězdou S červeným křížem S červeným srdcem (cyriaci) Ženské řády Benediktinky Cisterciačky Augustiniánky Premonstrátky Dominikánky Klarisky Magdalenitky johanitky Andrea di Bonaiuto: Triumf církve, (Santa Maria Novella, španělská kaple, Florencie) Inocenc VI. Triumf církve Raně středověké panovnické fundace • Praha – sv. Jiří: benediktinky • Praha – Břevnov: * 993 benediktini • Ostrov: *999, benediktini • Rajhrad: *1045, • Hradisko u Ol.: * 1077, benediktini, údělný kníže Ota • Třebíč: *1101-04, benediktini, údělná knížata • Kladruby: *1115, benediktini, Vladislav I. • Strahov: *1143, Vladislav II. s manželkou Gertrudou, pražským biskupem Janem a olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, premonstráti • Plasy: cisterciáci, *1144, Vladislav II. Raně středověké šlechtické fundace • Sázava - Sv. Prokop, * 1032, benediktini • Svatý Jana pod skalou: * 1030, ostrov u Davle, benediktini • Opatovice nad Labem: * 1086-1087, Mikulec • Postoloprty – *1119-21, Drahuš, benediktini • Sedlec – *1142, Miroslav, cisterciáci • Pomuk/Nepomuk – *1145, ?, cisterciáci • Svaté Pole - cisterciáci • Hradiště – Markvartici, cisterciáci • Teplá- Hroznata, * 1193?, premonstráti • Milevsko - Jiří z Milevska, * 1184, premonstráti • Osek – Milhošť, cisterciáci kláštery Exempce – vynětí ze soudní pravomoce, u klášterů např. z jurisdikce místního biskupa Kanonie – řádový dům řeholních kanovníků Kapitula – společenství členů konventu Proboštství – samostatný řádový dům Kartouza – dům řádu Kartuziánů Kanovník – člen kapituly nebo řádu řeholních kanovníků Prelát – vysoký duchovní hodnostář Probošt – představený samostatného řádového domu KLÁŠTERY Parlatorium Cluastrum=uzavřený: Klausura – obydlí členů konventu uzavřené veřejnosti Dispozice kláštera - úsilí Benedikta z Nursie (519 Monte Cassino) a dalších zakladatelů řádů, nahrazení mnišské poustevny společenstvím mnichů s pevnými pravidly kolem 4stranného otevřeného dvora: 16. křížová chodba, 17. klášterní studna, 1. kostel, 4. kapitulní síň (shromažďovací místnost), 10, 13. refektář (jídelna; u něm. rytířů – remter), 6, 12. parlatorium (hovorna), v horním podlaží dormitář (společná ložnice) X klausura (mnišské cely) Rajský dvůr Řehole: pravidlo, systém pravidel Konvent: řádové osazenstvo jednoho kláštera či budova, kterou obývají Cellarium Grangie: hospodářské dvory spjaté s cisterciáky osazené konvrši (konvrš – laický bratr) Kalefaktorium Chór Lettner (lektorium) – přepážka mezi chórem a lodí kostela, oddělení světské a mnišské části transept Mandatum: lavice v ambitu konvent bazilika Benediktinský klášter Ostrov u Davle Půdorys románské basiliky (1/3.12.st.) s negativními otisky prvního dřevěného chrámu a s hrobkou pod severní zdí severní chórové kaple U pravého chodidla pohřbeného muže železný bodec pastýřské hole Zlaté nitě – paramentum? (liturgický oděv) V pánvi skořápky vejce, křesací kámen Kláštery: Třebíč - ve 12. století dřevěná fáze -založen 1101, benediktinský řád, v jeho prostorech od 16. století zámek - bazilika sv. Prokopa, původně kostel Nanebevzetí Panny Marie Krypta pod bazilikou sv. Prokopa Kláštery: Třebíč chór krypta Kláštery: Třebíč Vstupní portál Probošství: Brno-Komárov Probošství benediktinského kláštera v Třebíči, kostel sv. Jiljí 1104: dar místo na Luhu (Oldřich Brněnský) Před rokem 1130 – zřízeno proboství (v případě že dokument z roku 1104 je falzum) 1133: vysvěcena kaple sv. Jiljí Probošti: Havel (1210), Arnold (125), Mořic (1231), Arnold (1265), Zdislav (1277) Významné místo: sjednán mír r. 1236 (POI a Fridrich Babenberský) 1238: zasnoubení Vladislava (syn POI) + Gertruda (dcera Fridricha Babenberského) Kostel sv. Jiljí: 1-lodní, románské kvádříkové zdivo+ kolem 1200 věžovitá přístavba na Z straně kostela Koncem pol. 13. st. zbouráno staré probošství u presbytáře: starší stavba s apsidou (provizorium kostelíka probošství?), od Z-věže na J jde pak vrcholně středověká zeď, na kterou je přilepena studna • 1. benediktini – Soběslav I. • 2. premonstráti – 1149 (Jindřich Zdík) Želiv Cisterciácké kláštery v Evropě Kláštery cisterciáků Ciserciáci Kláštery cisterciáků • 1204 – klášter Velehrad • 1225 – klášter Oslavany, Heilwida • 1233 – Klášter Porta coeli, Konstancie Uherská, POI • 1233 - Klášter Nížkov, filiace Oseka, zrušená již v roce 1239 • 1252 – klášter Žďár, Boček z Obřan • 1259 – klášter Vyšší Brod, Vok I. z Rožmberka • 1261 – klášter Vizovice • 1263 – klášter Zlatá Koruna, POII • 60. léta 13. století – klášter Pohled, Vítkovici • 1265 – klášter Sezemice, šlechtická fundace • 1292 – klášter Zbraslav: Aula regia, Václav II • 1323 – klášter Staré Brno, Eliška Rejčka • 1357 – Klášterní Skalice, Dětřich z Portic kláštery Velehrad 1. kapitulní chrám 2. západní portál 3. vstupní předsíň 4. „branka mrtvých“ (porta mortuorum) 5. vstup do křížové chodby (ambitu) 6. schodiště do dormitáře 7. sakristie 8. kapitulní síň 9. schodiště do dormitáře? 10. hovorna (parlatorium) 11. průchod z konventu do zahrady 12. calefafactorium (ohřívárna) 13. refektář 14. kuchyně 15. konvrši: refektář 16. konvrši: dormitář Cisterciácký klášter Pracovna mnichů? Chór mnichů Chór konvršů cisterciácký klášter Zlatá Koruna Cisterciácký klášter 1. Malý Konvent 2. Kaple andělů strážných 3. Křížová chodba 4. Rajský dvůr 5. Kapitulní síň 6. Chrám Nanebevzetí Panny Marie 7. Opatství Kláštery: Strahov Premonstrátský klášter 1. trojlodní bazilika 2. kaple s pohřební funkcí 3. sakristie 4. průchod: z ambitu do dvora 5. Refektář (jídelna) Hovorna(audotorium) Kapitulní síň cellarium Studna (lavatorium) bazén kuchyň knihovna Letní refektář 1134 -Rosa Coeli s kostelem Panny Marie - ženský premonstrátský klášter, založen 1181 - vypálen za husitských válek, 1522 komunita zanikla - první fáze: dřevěné provizorium ? - druhá fáze: kamenná – kostel (dnes obsažen v severním a západním křídle ambitu) - velkolepá přestavba dvacátá léta 14. století Kláštery: Dolní Kounice Kláštery: Dolní Kounice Rekonstrukce románské baziliky Průčelí románské baziliky Severní část průčelí románské baziliky 1184-1187 Jiří z Milevska Milevsko Kláštery: Louka u Znojma založen 1190, premonstrátský, zeměpanské založení, románská architektura: půdorys klášterní baziliky, zdivo do výšky 3,5m, dvojlodní krypta, apsida, zbytek kláštera je pozdější z 13. století, kostel sv. Jiljí krypta Kláštery: Dolany kartuzie Kláštery dominikánů • 1250: Sezimovo Ústí, Jindřich z Ústí, dominikáni Kláštery augustiniánů • 1333: Roudnice, pražský biskup Jan IV. z Dražic • 1350: Karlov, Karel IV. kláštery DOMINIKÁNSKÝ KLÁŠTER SV. KLIMENTA, PRAHA SMP kostelík sv. Klimenta poblíž Juditina mostu K němu dominikáni (bratři kazatelé), kteří se po příchodu do Prahy nejdříve usadili u kostela sv. Klimenta na Poříčí (1225/1226). Krátce poté se přesouvají do centra Starého Města. Před polovinou 13. století již klášter či alespoň jeho podstatná část stála. Z pražského dominikánského kláštera se postupem času stalo významné centrum duchovního a intelektuálního života. V konventu se nalézala i řádová škola (studium generale). Mnozí dominikánští mistři vyučovali současně jak na ní, tak i na Karlově univerzitě. Dne 8. srpna 1420 byl konvent přepaden a pobořen husity a klášter v původní velikosti již nikdy obnoven nebyl. Po příchodu jezuitů v roce 1555 – došlo postupně v rámci výstavby jezuitské koleje, Klementina, k odstranění všech starších konstrukcí. Jen ve sklepě pod sakristií kostela Nejsv. Salvátora, se dochovaly dodnes viditelné nevelké úseky středověkých zdiv. Až výzkumy provedené po roce 2012 ukázaly na výstavnost zaniklého mendikantského kláštera. Archeologické odkryvy dovolily poznat základní uspořádání středověké klauzury. Mohl být vymezen rajský dvůr s ambitem. Na severní straně stávalo křídlo kvadratury s jídelnou (refektářem). Západně či východně od jídelny je nutno hledat kuchyni. Pouze částečně bylo prozkoumáno východní křídlo klauzury s kapitulní síní rozšířenou o polygonálně ukončenou kapli sv. Bartoloměje. Nad kapitulní síní se patrně nalézala společná ložnice bratří (dormitář). Východně od kvadratury měli bratři kazatelé klášterní zahradu a sad a další zděné objekty (dům hostí, škola?), na západě se nalézal hřbitov. Pohřbívalo se též v ambitu. Kromě hrobů spjatých s klášterem bylo v jižní části Klementina nalezeno jedenáct výrazně starších hrobů náležejících k pohřebišti z 2. pol. 9 . - 10. století, tj. z doby kdy se sídlilo jen na pravém vltavském břehu. Díky archeologickým výzkumům provedeným v Klementinu je možné konstatovat, že ač byly starší stavby jezuity zbourány, přesto lze přímo pod dlažbami jednotlivých nádvoří a pod podlahami sklepů nalézt dobře dochované pozůstatky nejen měšťanských domů, ale i takových staveb, jako byl výstavný středověký klášter. 1 – městská hradba; 2 – rajský dvůr s ambity; 3 – refektář; 4 – kapitulní síň s kaplí sv. Bartoloměje; 5 – klášterní zahrada; 6 – relikt zdi kvádříkového domu čp. 100; 7, 8 – kvádříkové domy čp. 165 a čp. 189 v Karlově ulici; 9, 10 – kvádříkové zdi staveb starších než klášter objevené při archeologických výzkumech v Klementinu; 11 – předpokládaná lokalizace románského kostelíka sv. Klimenta; křížky – hroby Anežský klášter, Praha SMP Pohřebiště v presbytáři kostela sv. Františka, uprostřed částečně odkryté zdivo hrobu Václava I., pohled od západu. Kláštery klarisek a minoritů Na Františku. Dochované či odkryté konstrukce: černě – nejstarší fáze; červeně – druhá a třetí třetina 13. století; 1 – kaple P. Marie; 2 – Anežčino obydlí; 3 – kapitulní síň; 4 – konvent klarisek; 5 – topeniště; 6 – zaniklé severní křídlo; 7 – refektář; 8 – kuchyně; 9 – vrátnice; 10 – kaple sv. Barbory; 11 – pohřební kaple klarisek; 12 – kaple sv. Michala; 13 – konvent Od 30. let 13. století vyrůstaly u řeky, na okraji Starého Města, budovy kláštera klarisek a dále od řeky stavby kláštera minoritů. 1. stavební etapa: románské kvádříky nahrazeny gotickými pálenými cihlami. Ke kostelu sv. Františka byl přistavěn protáhlý presbytář s pětibokým závěrem a na severní straně kaple Panny Marie a dvoupatrová budova, která byla nejspíše obydlím první abatyše, Anežky Přemyslovny (kaple v přízemí, obytná místnost v patře). Výstavba dalšího kostela, sv. Salvátora, byla krokem k vybudování přemyslovského mauzolea. Konec této vize znamenala bitva na Moravském poli. Zlom husitské války. Klarisky i minorité odešli, kláštery byly vypleněny. Definitivní konec znamenaly josefínské reformy. Stavby kostelů sice zůstaly uprostřed nové zástavby patrné, ale na místě budov klášterů postupně vznikala nová čtvrť, dodnes zvaná Na Františku. Archeologie: 1643 byl hledán hrob zakladatelky kláštera. od počátku 20. století - obnova kláštera. Nejznámějším výsledkem byly nálezy ostatků přemyslovského rodu. Hrobka zakladatelky kláštera byla sice v kapli Panny Marie nalezena prázdná, ale v téže prostoře byla odkryta hrobka s ostatky královny Kunhuty Uherské, a v presbytáři kostela sv. Františka i hrobka s ostatky zakladatele kláštera Václava I. Postupně byla prozkoumána větší část plochy obou středověkých klášterů, mj. bylo odkryto zdivo někdejší minoritské kvadratury, kapitulní síně a dalších staveb. Většina původních konstrukcí byla zakonzervována a zčásti doplněna Je velmi pravděpodobné, že některé konstrukce klášterů jsou dosud ukryty v hmotě okolních budov. Dnešní podoba prezentace dochovaných částí mužského konventu je výsledkem poslední památkové obnovy areálu provedené v letech 2015 až 2016. sálový kostel: 1 loď bazilika: trojlodní kostel, hlavní loď je vyšší než boční lodě halový kostel: hlavní loď a boční lodě jsou ve stejné výšce pseudohalový kostel: hlavní loď je vyšší, ale boční nemají vlastní osvětlení dvouchórový kostel: loď ukončená z obou stran chórem chór – kněžiště -stupňovitý – hlavní apsida, boční apsidy -trojapsidální závěr -katedrální závěr (vysoký chór, ochoz, kaple) -redukovaný katedrální závěr (vysoký chór, ochoz, bez kaplí) -boční prostory vedle chóru CHÓR CHÓROVÝ OCHOZ Halový kostel, Olomouc, sv. Mořic KOSTEL letner Cancelii: chorové desky, které obklopují kněžiště (Tridentina: vyhlášení koncilu o boření Cancelii; 16.st.) pastofória: pro uchování svátostí a přípravu kněze, později z nich vznikají sakristie (oficiálně až od 16. století), jedno pastaforium pro kněze, druhé pro dary chudých; následně vznikají jako samostatné přístěnné stavby v podobě věží, které navazují na funkci sanktuáře (uzamykatelný výklenek s eucharistií) -boční kaple – z nich jsou pak často sakristie, původně často soukromé kaple -oltář, vítězný oblouk -schola cantorum: prostor pro zpěváky -ambon – později kazatelna chórová přepážka:letner (lektorium) – přepážka (spíše arkádová stěna) mezi chórem a kněžištěm v biskupských kostelích, na které se nahoře četla bible, před ní vždy oltář zasvěcený sv. Kříži; oddělený chór sloužil jen kapitulním kanovníkům Severní boční loď=evangelická Jižní boční loď=epištolní Evangelní strana Epištolní strana Mikroarchitektura tzv. světla mrtvých: lucerny v kostele nebo samostatně sloup s lucernou, ve kterém bylo věčné světlo -lucerny na stavbách uvnitř kostela sanktuárium → pastoforium (věžovitá přístěnná stavba na kalich) sedilie: na epištolní straně kostela; sedátka pro kněží, kteří nestáli u oltáře boží hrob + boží muka: na okrajích města a vesnic, vymezovali vnitřní a vnější svět pastoforium sanktuárium Duchovní boj • Pugna spiritualis: duchovní boj • Bernard z Clairvaux – vraždění nevěřících v bitvě – malicidium – zabíjení zla křížové výpravy rytířství církevní řády mnišské, řeholní, žebravé • Benediktini: nejstarší mnišský řád, zakladatel: Benedikt z Nursie (6. stol.), 1. klášte na Monte Cassinu • Cisterciáci: mnišský řád, *1098, na reformované zásady Benedikta z Nursie • Kartuziáni: • Augustiniáni: řeholní společenství *spojením několika poustevnických s řeholí sv. Augustina - *1059 • Obutí augustiniáni=Augustiniáni poustevníci → vydělení Bosí augustiniáni. • Augustiniáni kanovníci: vznikl z kapitul kanovníků při významných kostelích, kteří přijali Augustinovu řeholi • Premonstráti: řeholní kanovníci, řehole sv. Augistina, mateřský klášter v Prémontré * 1120 Norbert z Xantenu, potvrzeni 1126 • Mendikanti • Dominikáni: řád bratří kazatelů, *1215, Augustinovy řehole, španělský kněz Domingo de Guzmán – sv. Dominik • Minoriti, františkáni rytířské • Němečtí rytíři: • Johanité: • Templáři: • Křížovníci s červenou hvězdou: řehole sv. Augustina Němečtí rytíři: černý talár, bílý plášť s černým břevnovým křížem Johanité: černý talár s maltézským (osmihrotým) křížem na levé straně prsou, černá mozetta s maltézským křížem Templáři: bílá plášť s červeným osmihrotým křížem na levé straně prsou templáři Jamolice + Templštejn Čejkovice Praha – Liliová Uhříněves johanité Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani - Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě rytířský duchovní řád * 11. století, na území křesťanského Jeruzalémského království 1309: Rhodos 1530: Malta Do Čech: uvedeni knížetem Vladislavem II., který se v rámci vojska německého krále Konráda II. zúčastnil II. křížové výpravy, přičemž se seznámil s činností řádu. 1156-1159: Praha - území jižně od biskupského dvora na předmostí tehdejšího Juditina mostu. Centrem řádu se stal chrám Matky Boží pod řetězem johanité Řádové komendy v závěru druhého desetiletí 15. století - v Čechách (Strakonice, Mladá Boleslav, Český Dub – Světlá), v Kladsku a Žitavě, na Moravě (Brno a Kroměříž) a v Opavě, ve Slezsku (Vratislavi, Lwówku a Střegomi) v Rakousku (Enns, menší zařízení ve Vídni, Fürstenberku či Unter-Laa, chorobinec v Mailberku) prokazatelně nejméně deset špitálů či jiných institucí pečujících o nemocné a nemohoucí. johanité Brno Horní Kounice Akko (1192–1291) Benátky (1291–1309) Marienburg (1309–1466) Královec (1466–1525) Mergentheim (1525–1809) Vídeň (1809–1918/1923) Bruntál (1923–1938, 1945–1948) Vídeň (1948–dodnes) Němečtí rytíři Řád německých rytířů - Ordo equitum Teutonicorum * v Akkonu na konci 12. století 1191: Řád potvrzen papežem Celestýnem III. – řehole sv. Augustina 15.3.1204: papež Inocenc III. potvrzuje donace P.O.I. řádu (CDB II, č. 40) Velmistr – zemští komtuři (provinciálové) – komtuři řádových domů – Komenda: 12 řádových bratří, 6 duchovních (řadoví kněží) Českomoravská ballie (vnik mezi 1233-1237)+ v Řiši 11 baillií Formování pruského státu něm. rytířů (Herman Balk) Zemský komtur Rudger 26.8.1222: imunitní privilegium – držba řádu, hospodářská imunita bez robotních povinností vůči králi, osvobození od mýt u věcí, které byly k vlastní spotřebě; souzení – pokuty řádu Jan z Polné: daroval řádu roku 1242 nadán majetky v Drobovicích, ležících jižně od Čáslavi na tzv. Haberské stezce. Praha – Poříčí u sv. Petra: odchází v r. 1244 Praha – SMP u sv. Benedikta: 1244 • Němečtí rytíři sice do českých zemípřišli později (v letech 1197–1204, zatímco johanité 1169, respektive 1183), byly však v pronikání do moravských měst zpočátku úspěšnější, když se objevují v Jihlavě (do roku 1233) a především již roku 1204 v Opavě (z menších lokalit například rovněž v Krnově 1281 a Moravském Krumlově před 1237), kam teprve v padesátých letech 14. století (po 1351) pronikají díky získané správě místního špitálu rovněž johanité. Řádové domy 1 2 Německý Brod (Havlíčkův Brod) Rekonstrukce půdorysu: 14. století (Uliční síť podle stavu v pol. 19. století) 1. U farního kostela je vyznačena budova komendy. 2. Za řekou u „Velkého mostu“ stojí objekt špitálu, o který se řádoví bratři starali Němečtí rytíři Křížovníci s červenou hvězdou Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella původní český církevní rytířský řád založený roku 1233 sv. Anežkou Českou 1237: řád potvrzen papežem Řehořem IX.: špitální bratrstvo samostatným řádem 2 poslání: duchovní správa v řádových farnostech hospitální charisma Řád dnes: společenství řeholních kanovníků, řád kněžský Cheb Komendy: Most Praha – SMP Od 1233: Na Františku 1252: výstavba komendy u Juditina mostu Praha – SMP: klášter či konvent křižovníků s červenou hvězdou při kostele svatého Františka z Assisi je mateřský klášter Areál kláštera je v Praze 1 na Starém Městě • Výstavba 21. května 1252 na břehu Vltavy u tehdejšího Juditina mostu, dokončeno za Václava II.. • První kostel byl oproti dnešnímu orientován blíže k řece a zasvěcen svatému Duchu. V dnešním suterénu vstupního průčelí z náměstí se z něj dochoval jeden prostor a část portálu se sloupky. • Základem kláštera byl špitál, řád především pečoval o poutníky a nemocné: vhodné umístění – rušná komunikace u mostu směrem na staroměstské tržiště • 1378: požár, následná - zvýšení nivelety. Budovy byly obklopeny hřbitovem. • V době husitských válek rytíři řádu klášter zřejmě zcela neopustili, stav budov se však kvůli nedostatku prostředků zhoršoval. • 1526 byl na nábřeží přistavěn nový špitál z iniciativy velmistra řádu Václava z Hradešína Gotický křižovnický klášter s kostelem sv. Ducha a staroměstské partie Juditina mostu. 1 – křižovnický klášter; 2 – kostel sv. Ducha; 3 – jižní portál kostela s dochovanou dlažbou nástupu na most; 4 – mostní věž; 5 – zachovalý oblouk mostu Architektonické prvky původního kostela sv. Ducha spodní části raně gotického portálu kostela sv. Ducha a dlažba Juditina mostu v podzemí kostela sv. Františka Serafínského. • Kostel: • církevní stavba • Co můj kostel má, kníže odníti nemůže (Kosma: 1061: Mstiš, Bílina, Vratislav II.) • 1. velmožské sídlo+kostel vně hradského centra • Individuální vlastnictví – dary kostelům Vlastnické kostely • Vazba kostelních staveb na osídlení • ZAKLADATELÉ KOSTELŮ • Románské – vlastnické kostely • Přechodové stavby • Gotické kostely • Forma stavby • rotundy • Jednolodní s apsidou • Jednolodní s presbytářem obdélným, čtvercovým • Tribunové kostely Vlastnické kostely Tribunové (emporové) kostely Typy tribun (empor) Praha – SMP – kostel sv. Linharta Dragoun 2002 Románský jednolodní kostel s dvakát odstupňovanou apsidou Nestojí: prostor dnešní Linhartské ulice Datace: ¾.12.st. Kvádříkové zdivo, podřezávané spáry Loď: vnitřní rozměry - 11,85x5,9 m , apsida: 4,65 m síla stěn 90-95 cm; základ: 150-170 cm Sloup v Z-části – patka s drápky - nesl Z- emporu Pod SZ nárožím objevena Pb plaketa s reliéfem býka (při stavbě pod nároží symboly všech 4 evangelistů: přepoklad - SZ nároží patrně Jan; JV nároží Marek, JZ Matouš) Dvorec: Jaroš ze Slivna (Fuchsberka) napojení na románský dům č.p. 128 zmínka k roku 1298 Sázavský klášter Sv. Linhart, Praha -SMP BRNO Hypotetická rekonstrukce „hradu Brno“ v 11. století. 1 – rotunda na Vídeňské ulici; 2 - tržiště; 3 – výrobní okrsek; 4 – most přes Svratku; 5 – Domnělá akropole hradu s velkofarním kostelem a knížecím palácem; 6 - poloha rotundy P. Marie v areálu starobrněnského kláštera. Staré Brno a brněnská předlokační aglomerace. Šedě/hnědě vyznačen přibližný rozsah dosud známého raně středověkého osídlení 1 - poloha rotundy P. Marie v areálu starobrněnského kláštera; 2 - křižovatka ulic Křížové a Václavské s kostelem sv. Prokopa a Oldřicha; 3 - lokalita „Modrý lev"; 4 - nález hradby z r. 1999 na křižovatce ulic Křídlovické a Ypsilantiho; 5 - plocha dotčená výzkumem v areálu Kláštera milosrdných bratří; 6 - přibližný rozsah mladohradištního pohřebiště u rotundy na Vídeňské ulici; 7 - osídlení při Vídeňské ulici; 8 - poloha kostela sv. Václava; 9 - lokalita ulice Polní; 10 - okolí kostela Všech Svatých v Kopečné ul.; 11 - svah mezi ulicemi Studánka a Kopečná; 12 - Špilberk; 13 - Petrov s kostelem sv. Petra; 14 - Starobrněnská 6-8; 15 - Stará radnice; 16 - Reduta (Zelný trh 4); 17 - Josefská 7; 9 - Novobranská 24-28; 18 - Dornych Staré Brno - Kostel Panny Marie Plán starobrněnského kláštera s návrhem stavebních úprav, pořízený roku 1796 vrchním stavebním ředitelem svobodným pánem z Jacobi. Šipkou je označen půdorys kostela Panny Marie, který byl v následujících letech zbořen. Stříbrný prsten s rytinou ptáka Fénixe a masivní stříbrem plátované záušnice 2. brněnská rotunda – ul. Vídeňská Stavby: bazilika Tismice Sakrální stavby: kostel ŘEZNOVICE • Dvorec znojemského údělného knížete • Nahrazení hradiska Rokytná • Westwerk – Z strana , obdélný, přístup po schodišti v síle zdi • Ae výzkumy: 1891, 1947, 1986-87 Sakrální stavby: kostel Sakrální stavby: kostely Hřbitovy Příseka Umístění sakrálních staveb na vesnicích - kostely – ve vsi x na konci vsi x mimo ves - kaple ± hřbitovní fce - Karnery – hřbitov - Kostnice – hřbitov - boží muka – kříže - podél cest - na konci vsi Existence farního okruhu (FO) Plnění funkce: cura animarum – pastýřská/duchovní činnost Proces: zahuštění sítě kostelů – přebírání funkcí a práv kostelů farních; ? Zakladatelů, patronátní práva 1143: kardinál GUIDO – musí se na Moravě a V Čechách ustanovit hranice FO Rynárec: 1203 – fara – vyjmenování (ustanovení) farního okruhu – 23 míst 7 km vzdálených Znojmo: pro filiální kostel sv. Michala - věřící mohli křtít a pohřbívat, ale 4 ročně (vánoce, velikonoce, Svatodušní svátky a Všech Svatých) – museli slavit v kostele sv. Mikuláše (CDB II, s. 280, č. 285) 1222: Fryšava – hranice FO nevymezeny (CDB II, 227, č. 236) Kostelní hřbitovy Radomyšl • Kostel sv. Martina • 463 hrobů – 729 jedinců • Počátek podle mincí Soběslava I. (1125-1140) a Vladislva II. ( 1140-1173) • V polovině 13. století – konec pohřbívání • Pro obec o 300 jedincích – několik vesnic • Nechvátal 1999: pohřebiště patří mezi řadová pohřebiště mladohradištního období X starší kostel (dřevěný) • Řady se projevily především v jeho východní části. Nejsou však vzácné ani pohřby s několika jedinci • Datování pohřebiště je založené především na rozsáhlém souboru esovitých záušnic. Podle nich lze pohřebiště datovat do 12. století. Pohřbívalo se zde zhruba 100 let (Nechvátal 1999, 124). • 463 hrobů – výbava v 53 Domažlice 4 RS hroby – denár z let 1120-1130 řezenský Čečovice Pohřebiště 12 .století, hroby respektují strukturu – podezdívka dřevěného kostela – podél jižní zdi kostela Dobrá Voda, kostel sv. Vintíře 1. Stavební fáze: dřevěná – s omazem - požár 1. otisky prutů v mazanici 2. Stavební fáze: kámen s dlažbou 16. století 3. Stavební fáze: barokní fáze Sonda v presbytáři Planá, kostel sv. Petra a Pavla 1. Stavební fáze 12. století: dřevěná fáze: kůlová stavba, základový žlábek, mazanice, keramika Pohřby: respektují stavbu narušené mladší kamennou fází objektu OŠKOBRH zaniklý kostel sv. Petra a Pavla Hrdlička – Richter 1974, PA Kostel – stavební fáze I., II., III., Hřbitov 2 fáze: 1. = I.-II. fáze kostela, 2. fáze = III. fáze kostela Trojlodní bazilika Předlokační osada – německého obyvatelstva; zahrnuto do Nového města pražského Uvedeni něm. rytíři – poté křížovníci s červenou hvězdou Praha - Kostel sv. Petra na Poříčí Druhy smrti • Příčiny a obraz smrti • smrti předčasné, tragické, hrdinské a také o smrti z lásky (Tristan a Isolda) X sebevražda • smrt násilná: vražda, zabití • Výkon útrpného práva byl často spojen s výkonem trestu smrti, exekuce se většinou vykonávala formou popravy – stětím, oběšením, vpletením do kola, čtvrcením. Zabití mečem bylo považováno za důstojný trest, méně důstojné již bylo topení ve vodě, které většinou postihovalo ženy. • Existovaly i brutálnější způsoby zabití – pohřbení zaživa, které postihovalo opět především ženy, nabodávání na kůl, vaření ve vodě či v oleji a upalování. • Epidemie • Války Pohřbívání ve středověku: pohřební ritus Pohřební místa • Hřbitov • Hrobová jáma • Kostnice • Areál církevní stavby • Kostel, klášter • Hrob • Hrobka • Tumba • krypta • Podle místa uložení • pohřební rituály ad sanctos, intra muros, apud ecclesiam Kostel jako pohřební místo • Pohřbíváním mrtvých v kostele – porušování církevního předpisu • Od 6. století zakázalo pohřbívání v prostoru kostela hned několik synod • 1581: 3 kategorie: kdo smí být v kostele pohřben: muži zasvěcení bohu, pocta a hodnost církevní či světská, lidé kteří překonali ostatní službou bohu • Josefské reformy: zákaz pohřbívání v kostelech POHŘEBIŠTĚ 9.-10. století • 9. století • Pohřebiště 200-500 m od sídliště X sídliště • 10. století (RS4) • řadová pohřebiště (nekostelní pohřebiště) – bez sakrální stavby • Rozdílnost mezi Moravou a Čechami • Čechy: • řadová pohřebiště - ukládání mincí vzácné – nejstarší 1/3. 11. století, hojněji po polovině 11. století, po 1100 pokles, konec na začátku 12. století • Kostelní hřbitovy – mince pokračují i v mladším středověku • Morava: • Řadová phřebiště: Mušov (261 hrobů – 40 mincí; 1 vesnice o 30 osobách), Holubice (211 hrobů – 39 mincí) – ukončeny ražbami z 90. let 11. století; Příluky, Mikulčice – mince (43 kusů) – počátek 12. století, 1/3 12. století (UH.H. – Sady – obnovený hřbitov u VM kostela) • Opuštění řadových pohřebišť – rok 1100 • Tento a onen svět vesničanů v jednom • Změna: farní síť • Břetislav II. – christianizace důsledná – 1092 – (Kosma) zákaz pohřbů v lesích a na polích MLADOHRADIŠTNÍ OBDOBÍ Mladohradištní období: Nekropole – prostá řadová venkovská, hřbitovy kolem sakrálních staveb, pohřby na hradištích Kostelní hřbitovy: vznikl kostel – poté hřbitov nebo nejdříve hřbitov do něj vložen kostel (Koválov-Žabčice) V první polovině 13. století ještě existují prostá venkovská řadová pohřebiště (Štěpničky u Šakvic Novotný 1971, 27-28) nebo vznikají ve 13. století v místě pohřebiště kostel Nebožtíci ukládáni do trosek VM kostelů – 6. kostel Mikulčice Mohyla: mytický příběh o Tyrovi (Kosma) – záměrný archaismus - epický motiv srozumitelnost mohyly jako symbolu minulé pohřební aktivity Sekundární pohřby do starších mohylových náspů: zcela okrajový jev vyskytnout (Petrovice, okr. Hradec Králové: Lutovský 1989, 61; Klápště 1999, 780). KOSMA: Pohřbívání na polích a v lesích - Břetislava I. a II. Zdechovice brakteát Přemysla Otakara II, ražba z let 1265 – 1267 Svátky zesnulých • 998: mniši z Cluny v čele s opatem Odilem (sv. Odilo († 1048), : iniciován svátek všech zesnulých – 2.11. Dušičky či památka duší byly svátkem přímluv za mrtvé, za které nikdo přímluvy nekoná. • Památka věrných zemřelých: z Cluny se slavení šířilo přes benediktinské kláštery • V Římě se památka 2. listopadu začala slavit ve 13. století. • V 15. století v Aragonii začali v tento den dominikánští kněží slavit tři mše • Papež Benedikt XIV.: roku 1748 tento zvyk potvrdil a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. • V roce 1915 dovolil Benedikt XV. sloužit tři mše všem kněžím (jednu na úmysl papeže, jednu za duše v očistci, jednu za jiný úmysl). Pohřební ritus POHŘBÍVÁNÍ Vysvěcená půda – locus sacer – ohrazený prostor se vstupem (vstup: jáma překrytá mříží (curifraga) – Kurdějov u Hustopečí, 16. století) Hřbitov + církevní stavba: kostel, klášter, špitál, + karner Úprava rovu a označení rovu Náhrobní kámen kříž DRUHY POHŘBŮ: Regulérní pohřby v anatomické poloze • 1 jedinec, • Rodinné: 2 jedinci • Hromadné: válečné, epidemie Hloubka hrobové jámy: písemné prameny – obvyklá hloubka 1 loket (od 14. století předpisy: nad víkem rakve 1 loket zeminy – 40- 70 cm X hloubka hrobové jámy 7 mužských stop) etážové hřbitovy: komplikovaná stratigrafie Mělké hroby: několik desítek centimetrů A. obtížný terén na hřbitově; B. obecné zvyklosti; C. projev pracovní morálky hrobníků Pověry o hlasech mrtvých někdy doprovázených i pohyby hlíny nad hrobem - způsobovaných hnilobnými procesy měkkých tkání (srov. Ariès 2000, 237–252). Pohřby – regulérní v anatomické poloze v nevysvěcené půdě – Ve vysvěcené půdě hřbitov Interiér kostela krypty Pohřební ritus Pohřby – regulérní v anatomické poloze v nevysvěcené půdě • Pohřeb: s rakví X bez rakve • Prosté – „nahý nebožtík“ • v běžném oděvu • Ve volném rubáši • Zavinutý v plátně • Rakev: Písemné, ikonografické i archeologické prameny naznačují paralelní pohřbívání v rakvi i bez rakve během celého středověku i novověku. Otázkou však zůstává poměr obou typů pohřbů (Eibl 2005, 224–225). Řešení komplikuje nejen nedostatek publikovaného materiálu, ale i obtíže při zjišťování přítomnosti rakve v hrobě. • Doklady – omezené: 1. půdní podmínky, 2. intenzita pohřbívání • Nálezy stop ztrouchnivělého dřeva: jiné konstrukce, pohřeb na desce • hřeby: výskyt - i jiné spojení než s rakví • Jiný počet než přepokládaný počet pro spoje rakve • Rakev bez hřebíků • Konstrukce: materiál - jehličnatého i listnatého dřeva (více rozborů pro RN – krypty) • Výzdoba: malířská, plastická • Vybavení: textilní vystýlka, případně polštář pod hlavou. Písemné prameny i etnografické analogie dokládají plnění polštáře nejen senem, ale i vonnými či léčivými bylinami. RAKVE - Dřevěná schránka formované pro velikost zemřelého - Kamenné pohřební schránky SARKOFÁGY TUMBY Pohřební ritus • Poloha: převládá v natažené poloze na zádech • Orientace: hlavou k západu, vyskytují se však i orientace odlišné. • Drobné odchylky od Z-V osy - posunuta orientace kostela, u kněžiště • Opačné orientace (V-Z) u některých hrobů (nejčastěji v interiérech kostelů) pohřby kněží, kteří i po smrti mají být obráceni tváří k věřícím (Unger 2002, 76). • Obecně lze předpokládat, že orientace pohřbů je ovlivněna spíše povahou terénu a orientací kostela než ideální západovýchodní osou. • Specifickým příkladem jsou pohřby radiálně rozmístěné kolem závěru kostela. V novověku se častěji objevují pohřby orientované hlavou ke kostelu, a to i podél lodě. • Poloha horních končetin: Hypotéza - poloha končetin chronologicky citlivá, se nepotvrdila. Existují sice tendence, podle kterých u středověkých pohřbů převažuje poloha končetin podél těla, zatímco v mladším období se ve větší míře objevují paže zkřížené na břiše či na prsou • Úpravy zemřelého • Mumifikace • Vyříznutí srdce Z V Pohřby panovníků: českých králů • Pražský hrad • Katedrála sv. Víta • Přemysl Otakar I. • Přemysl Otakar II. • Karel IV. • Strahovský Klášter • Vladislav II. (1110-1174) • Anežský klášter • Václav I. • Zbraslavský klášter - chrám Panny Marie • 1294 - děti Václava II., Jan a Jitka 1296 - další dcera Anežka 1305 - Václav II. 1319 - Otakar, druhorozený syn Jana Lucemburského 1322 - Markéta, dcera Václava II., choť vévody slezského spolu se svým prvorozeným synem Mikulášem 1324 - Eliška, dcera Jana Lucemburského a další její tři sourozenci 1326 - Václav III. (20 roků byl pohřben v Olomouci a pak převezen na Zbraslav) 1330 - Eliška Přemyslovna 1341 - Markéta, dcera Jana Lucemburského 1419 - Václav IV. Pohřby duchovních • Biskupové, arcibiskupové • Pražští: Katedrála sv. Víta • Olomoučtí: • Jindřich Zdík (klášter Strahov) • Robert (klášter Velehrad) • Bruno ze Schauenburka (Kroměříž: kostel sv. Mořice) • Dětřich z Hradce (olomouská katedrála) • opati • řeholníci • Brno: Augustiniánský klášter, kostele sv. Tomáše • Jan Jindřich (1322-1375) - rodové pohřebiště moravských Lucemburků, hrob nenalezen • Pohřeb Jošt (1354-1411) • Kartuziánský klášter v Králově Poli: Prokop (1358-1405) • Velehrad: klášter • Vladislav Jindřich (1160-1222) • Porta Coeli: klášter • Konstancie Uherská (1180-1240); manželka Přemysla Otakara I. • Přemysl (1209-1239) Pohřby panovníků: moravská markrabata Pražský hrad – katedrála sv. Víta Klášter Velehrad Náhrobek olomouckého probošta Alexia (†1282) Náhrobky šlechty Pískovcový sarkofág Výklenková hrobka s nápisem: patrně markrabě Vladislav Jindřich + HIC I A C E T W. (ladislaus) Q (ui) P (raedi) A . O L . (im) (con (TVLIT. / N E O (sepultus) IZ. ( = in eternum)? // + Hic iacet W. (ladislaus), qui praedia olim contulit, neosepultus (in acternum?) : Zde leží W. (ladislav), který statky kdysi daroval, znovu pohřben (na věky?) Pohřby šlechty • Kláštery s královskou fundací: • Velehrad • minoritský klášter Brno: založen Václavem I. a janem Velenem z Boskovic • Mikuláš Opavský a jeho žena Anežka • Rodové pohřebiště pánů z Boskovic • Přibyslav z Křižanova • Kláštery šlechtické fundace: • Rožmberkové: klášter Vyšší Brod • Kostely: vlastnické • z Tasova: Tasov: rotunda, pohřební kaple sv. Jiří, 2/2. 13.stol. Tasov Používání náhrobníků RS: 10-11.-12. století Přežívá do 14. století Vesnické prostředí Radomyšl 45 náhrobníků (Nechvátal 1999), Nesvětice 29 (Brych 1989), Děčín – Mariánská Louka (Velímský 1991) Brych, V., 1989: Nesvětice, zaniklá středověká ves na Mostecku, Archaeologia historica 14, 311-318. náhrobníky Hirzo z Klinbergu H. byl pohřben v kapitulní síni zlatokorunského kláštera. Později byl jeho náhrobek osazen v boční lodi tamního chrámu. Obděnice, kostel Nanebevzetí P. Marie. Gotický náhrobní kámen neznámého šlechtice, druhotně osazený v ohradní zdi hřbitova, patrně 14. století (foto V. Razím, 1985). MĚSTSKÉ HŘBITOVY Farnosti: • Svatopetrská – Češi • Při kostele sv. Jakuba – Němci • Sv. Mikuláš – Románi • 1231: listina ol. biskupa Roberta (1201-1240) - kostel sv. Jakuba postaven v době vlády markraběte Vladislava Jindřicha (1197 – 1222) a měl sloužit Němcům, • zatímco filiální sv. Mikuláš na dnešním náměstí Svobody Románům snad valonského původu. Poprvé se přímo uvádí k r. 1228, kdy jeho patronát daroval král Přemysl Otakar I. oslavanským cisterciačkám. • Podle svědectví z r. 1423 stál původní kostel na místě nynějšího chrámu, avšak nic se z něho nedochovalo. Městské hřbitovy Brno Pohřební areály VS-PS Brno v době lokace, kolem 1200 Brno uzavřené hradebním okruhem • 1580: nový městský hřbitov, u Jakuba jen významné osobnosti a měšťané, Jakub evangelický MĚSTSKÉ HŘBITOVY Hřbitovy při farních kostelích: • ½. 13. století • sv. Petru : kostel * pol. 12.stol. • románská krypta – hroby 2/2. 12. století • v interiéru hroby od VS-RN • Hřbitov: 219 hrobů (Ae, antropo) • sv. Jakub: • Hřbitov: 89 pohřbů – 92 jedinců, 75 jedinců antropo • Max. hl. 1,2 m, až 5 horizontů, hlavně 14. stol. • 350 jedinců • 1015 jedinců • 13.-16. stol., konec 18. stole. – ukončení pohřbívání • Velká přestavba kostela v 15 .stoeltí – úprava pozemku – anarušení části hřbitova • Hrobový inventář: přezky, sponky (očko+háček), špendlíky, medailonky, růžence, korálky, knoflíkymince, (3y jako obolus mrtvých),prsten, 1x kord, poutní odznak )mušle – sv. Jakub) • Kostry na zádech (Z-V ), nebo JZ-SV, SZ-JV • Deviant: opačná orientace V-Z, skrčenci, nehy mimo osu těla • Ruce: podél těla na břiše, na hrudi, do klína, klín+břicho, • sv. Michala. • kostel Všech svatých na Provaznickém vršku • sv. Prokop Brno kostel Všech Svatých r. 1617 Sv. Prokop Staré Brno MĚSTSKÉ HŘBITOVY Svatopetrské návrší ve 14. století Olomouc: • Městský hřbitov u farního kostela sv. Mořice – 1.PP 1257 • Starší románská fáze (kostel) • + pohřby VM a mladohradištní (9.-11. stol.) • ke svatomořické farnosti patřila až do třetí čtvrtiny 18. století nejen největší část města, nýbrž i celá řada předměstských vsí, Holice, Lazce, Neředín, Nové Sady, Povel, Řepčín, Nový Svět, Střední ulice a Zelená ulice) • Hřbitov: celé okolí kostela • po zrušení hřbitova → Mořické náměstí • Území hřbitova zmenšovaly od 14. století postavené tři kaple, a to kaple sv. Mikuláše (stála zde už před rokem 1331, zbořena roku 1535), kaple sv. Felixe a Adaukta, která byla po požáru roku 1492 přenesena na předměstí Gošikl (v místech dnešní ulice Štítného - městské části Nová ulice), a mladší tzv. česká (či moravská) kaple sv. Cyrila a Metoděje, poprvé připomínaná roku 1453 a zbořená roku 1812. Při této kapli stávala ve středověku i kostnice, která spolu s kaplí vyhořela při velkém požáru města v roce 1709. MĚSTSKÉ HŘBITOVY VESNICKÉ HŘBITOVY Konůvky: Koválov - Žabčice: Zvláštní zacházení s ostatky • úmrtí mimo vlastní zem nebo v některých případech i ve vlasti • Nutné převezení 1. vyjmutí srdce z těla (ablatio), nebo i vnitřností a nasolení těla – které je převezeno k pohřbu zpět do domoviny. – Vnitřnosti a srdce jsou pohřbeny na cestě např. Balduin I. (1118, Egypt), Richard Lví Srdce (1199, Chalus - Francie), Jan Bezzemek (1216, u Nothighamu - Anglie), Jindřich V. (1422, u Paříže - Francie). – V Písni o Rolandovi se mluví o vyjmutí srdce z těla hrdiny a jeho spolubojovníků a omytí těl vínem a kořením 2. Mos Teutonicos • čtvrcení ostatků a odstranění měkkých tkání pomocí vaření za účelem získání kostí. • Očištěné kosti byly následně převezeny zpět do domoviny – např. biskup z Hildesheimu (922, Řím - Itálie), Fridrich Barbarossa (1190; říčka Salef v Anatolii), Konrád Znojemský (1191, Neapol - Itálie). • Mimořádné zacházení s ostatky se pokoušela upravit bulla De Sepultris papeže Bonifáce VIII. „Král otevřít dal hrudi, jak je zvykem, uschovat srdce v roušce sněhobílé a do kamenné schránny uložit je“ Píseň o Rolandovi 1. Překlad Pelán J. 1987, 156, CCXIII Zvláštní zacházení s ostatky HROT ŠÍPU V HRUDNÍKU HROBKA 11. STOLETÍ Ganagobia Priory Francie bojovník Hromadné hroby Benátky – morové hroby https://contagions.wordpress.com/2011/04/09/dete cting-plague-in-medieval-venice/ Hromadné hroby Malín, KH u kostela sv. Jana Křtitele - VS fáze osídlení Malína + HŘBITOV; (sonda č.IV/03): pohřeb dvou dospělých jedinců mužského pohlaví, společná široká hrobová jámá, výbava: nože, železné a bronzové přezky, spony. 1. první poloviny 13. století. Vojenské, válečné POPRAVIŠTĚ Willenberg - Pardubice Willenberg - Brno Pohřbívání na popravištích Pohřbívání na popravištích POPRAVIŠTĚ Šibenice pomístní označení: Šibeniční vrch, Šibenice aj. DŘEVĚNÉ KOLENOVÉ 2-4 SLOUPY SPOJENÉ BŘEVNY ZDĚNÉ S PILÍŘI PRO BŘEVNA (3-4 pilíře) – 3 pilíře: 7 odsouzených od počátku 16. století Slezsko – písem. 1492 vchod v – 7m, průměr 5-10 m Stínadla označené: dnes křížem pomístní označení: Stínadla, Ve stínadlech, aj. Pranýře Kašperské Hory Tišnov: kamenný základ čtvercové šibenice a Vokounova veduta Tišnova z roku 1827 s vyznačenou šibenicí Pohřbívání na popravištích Vodňany Bečov nad Teplou Přimda Tišnov Stínadla a šibenice Horní Slavkov Bečov nad Teplou před výzkumem po výzkumu formy šibenic podle ikonografických pramenů 1. kolínková, 2. vidlicová, 3. vidlicová mobilní, 4. trojúhelníková dřevěná, 5. čtyřúhelníková dřevěná, 6. zděný trojúhelníkový podstavec pro dřevěnou konstrukci šibenice, 7. čtyřúhelníkový zděný podstavec pro dřevěnou konstrukci šibenice, 8. trojúhelníková zděná šibenice se zděnými pilíři a horizontálními břevny, 9. čtyřúhelníkový zděný podstavec se zděnými pilíři a horizontálními břevny, 10. kruhový podstavec se zděnými pilíři a horizontálními břevny, 11. značka pro výkon hrdelního soudu Přimda Pohřbívání na popravištích Vodňany Klatovy Horní Slavkov Miedzylesie Zachowice Zlotniky Lubanske Katy Wroclawskie Steyerberg – hlava mezi koleny – zbytky šibenice Neuss Spiez Neastved - opakované údery mečem do krční páteře (konec 13. st.) Pohřbívání na popravištích Emmenbrücke Na zádech Na boku Na břiše neurčitelná Poloha těla Salzhausen hlava popravených uložena mezi ruce Na břiše - vtlačeni do jámy Pohřbívání na „popravištích“ Bajč sečná rána – krční obratel Popravení v rámci pohřebišť/hřbitovů Stanwick (Anglie) 14. století Hlava mezi nohama Vampirické hroby X popravení Čelákovice Radomyšl