• jako ve všech jiných jazycích, i v latině je sloveso s významem "být, existovat" nepravidelné, protože u něj dochází ke změnám ve slovesném kmeni:
  
  • ČJ - být; já jsem, ty jsi, on je...
  • NJ - sein; ich bin, du bist, er ist, wir sind...
  • AJ - to be; I am, you are, he is...
• inf. préz. akt.: ESSE;
• koncovky v prézentu, imperfektu i futuru I. zůstávají stejné, jako je tomu u pravidelných sloves;
• v prézentu se kmen ES- se před m a n mění na SU-;
• v imperfektu a futuru I. se kmen mění na ER-, přičemž:
  
  • v imperfektu se k němu připojuje samohláska -A- (srov. -BA-);
    
  • ve futuru I. se připojují samohlásky -O, -I-, -U- (srov. -BO, -BI-, -BU-);
• imperativ se tvoří rovněž pravidelně: ES, ESTE.

Od slovesa ESSE vznikla použitím předpon následující slovesa:

Slovesa se časují stejně jako základní sloveso, zdánlivé komplikace způsobují pouze frekventovaná slovesa posse a prōdesse.

POSSE

původní předpona POT- se před tvary, které začínají na S (sum, sumus, sunt) mění na POS- (possum, possumus, possunt);

PRŌDESSE

v místech, kde se předpona PRŌ- stýká s tvary začínajícími na vokál E (est, erō, erāmus...) se vkládá pomocné D (prōdest, prōderō, prōderāmus...).

1. vytvoříme genitivní kmen:
• grātus, a, um => grātae
• pulcher, chra, chrum => pulchrae
• miser, era, erum => miserae
2. odtrhneme genitivní koncovku:
• grāt-ae
• pulchr-ae
• miser-ae
3. přidáme koncovku -ē:
• grātē
• pulchrē
• miserē