Lucifer praví: Poniž sem tak velmi krásný, mezi jinými anjely vzácný, chciť sě vrovnati najvyšímu, postavím svú stolici proti králi nebeskému. Svatý Michal: Zlý, nevěrný závistníče,
ne anjele, ale Boží protivnice, že sě chceš najvyššiemu vrovnati? Ze sě nechceš k tomu přiznati, že od Boha čest i krásu máš! A to pro svú pýchu dnes vzdáš; beřiž sě, diáble, do věčné žalosti, viec neuzříš nebeské radosti!
Tu zatlačí dábla dolů a začne „Te deum laudamus".
Druhý anděl praví:
Chvála tobě, Tvorce žádný,
že v tvém království pyšný žádný
čiesti žádné nemóž mieti,
než pokorným ráčíš přieti.
„Te eternum patrem." Lucifer: Ach! běda mně, nebožátku,
vyhnán sem z nebeského sňatku,
pro mé zlosti i chytrosti
neopatřím víc nebeské světlosti.
„Tibi omneš angeli." Lucifer: Podte sěmo, moje sluhy,
nezbudete se mnú pekelné muky;
poběhněte sěm, milé kuše,
a neste sěm hřiešné duše!
První dábel praví:
Mistře, mnět dějí Belzebub. Kteréžť já dosahu v sej zub, tať nebude jésti hub.
39
Druhý dábeí: Mistře, mněť Satan dějí.
Toť dobře pověděti směji, žeť nenie kupce lepšieho ani čižebníka chytrejšieho! Známť sem v Cechách i po Vlašiech. v Rusech, v Flandřiech i po Sasiech, všěckyť lidi dobře znaji, jednoho dne vše ztěkaji. Třetí dábel: Mistře, mněť dějí Beřit;
coť uhoním, to vše vženu v řit, leč buď baba, leč bud kmet, musí jeho býti se mnú vet. Lucifer praví: Běžtež po světu, milé panoše, a neste sěm hřiešné duše, takměř ševce i panoše, sedláky, takměř kraj čí, krčmáře i žáky, kohož popadnete v kerém hřiešě, přinestej mi jej sěm, což móžte, najspíše.. Dábel: Pověz, duše, svá díla,
kterýs obchod na onom světě j měla, ať ti umímy podle rodu čiti, budeš-li dobrý, dámyť rivolu piti. Druhý dábel: Ted sem, mistře, nalez popa,
an pie med (v) pivnici sjedná z škopa, a tak ji míle objímáše, a cos u nie v ňadřiech hladáše; le ona jemu nechtě dáti, le on ji podtepcm vzvráti. Magdalena vyjde Uzpívá):
' Kudy sem já chodila, tudy tráva zelená; svój šlojéř napravila, hledajíc baťka, hledalaj Říká verš: I Kde sú tu kněží i žáci?
Kde sú frejéři i dvořáci? Podte sěm, ať s vámi svú chvíli kraci! Dále dáblové praví: Ted máš, paní Mandaleno, tři jinochy, jako najkrašie tři dochy.
Skoč a rač zpievati a my budem ozpievati. Potom Magdalena zpívá:
Byla ti sem v sádku, v zeleném hájku, trhala sem květy svému brachku; toť vše čini brachku na milostj Marta praví:, Revertere!
Ostaň toho, sestro moje, já^tě volám, sestra tvoje. Viz, že po tobě diabli chodie a tě s dobré cesty svodie. Magdalena praví:
i Sestro Marta, I hrajž tam~s žáky hazarta,1 a nechať já veselé plodím; y á tobě i jinému nic neškodím.
Potom zpívá: Chciť veselá býti -1
vešda i nynie, hedvábnú vilu víti svému milému.
Toť vše činím brachku na milost, aby byl mój milý host. Marta praví: Sestro Mandaleno,
ovšem nemúdrá ženo, ostanúci bluda svého, následujž krále nebeského! Magdalena: Sestro Marta milá,
tys mi vždy na dobré radila. Jáť sem žena zablúdila. Kak by to mohlo býti, by mi Bóh chtěl hriechy odpustitif Marta: Aby to, sestro Mandaleno, zacělo věděla, a mně na tom dobře věřila, nenieť tak hříšný ijeden, kterýž by sě obrátil den,
lined jemu Buóh hriechy odpustí a všecky jemu viny spustí. Magdalena dá si políček:
Od dnešnieho dne až do skončení náhle ode mne, zlé stvorenie! A obé zpívají: Dimissa sunt ei etc.
r
42
Milé dietky, posědtež tu na mále, dám vám za dva piva a poviem vám div diva: Siryc biřic chodí po strništi, plachtami sě podpieraje a kyji se ostieraje;
utkach slunce, ano poledne oběduje, dachu mi syrovátku kyjem postřěbati a mléka sochorem pochlemtati etc.
PAVEL KYRMEZER
Mi
[1566]
DÁ.
DRUHÝ AKTUS
(Začátek schází.)
Boháč: Proč moji hosté tak dlouho meškají, k obědu přijíti nepospíchají?
Parméno navraceje se dí ku pánu:
Jakž jste rozkázali, vše jsem vykonaly přátely a bratry k obedu pozval. Řekli všickni bez meškání přijíti, chtíce míle pro vás všecko činiti. Než toto vám ještě mám oznámiti: ten chudý žebrák vás kázal prošiti, abyste k posilnění těla jeho poslali drobtův teď s stola vašeho, kteréž, jakž vidíte, na zem padají, služebníci a psi po nich šlapají, neb nebohý již skůro hladem umřel, velikou mdlobou byl by hned zcepenel
Boháč, potrhaje se na Parméno, dí:
Táhni k čertu, ničemný služebnice, daremný a všetečný potvorníče! Vždycky se bez potřeby poslem děláš, uživeš někdy poselství, to shledáš. Poněvadž ho pak tak lituješ, pročež ho pak svým statkem nedaruješ?
Přátelé boháčovi jdou, říkajíce:
Zdáni vám Buóh a rač vám požehnati těch daruóv, kteréž máte, přijímati. Boháč: Bůh daj, zdrávi byli! Páni, vás vítám, vám zdraví a všeho dobrého žádám. Račte se k mému stolu posaditi, se mnou jisti, piti, veseli býti.
Přátelé boháčovi:
Jakž rozkážete, tak činiti chceme, neb takového přátelství vděčni jsme. Boháč: Dnes nechtějte více pro mne činiti,
než sedíc se mnou dobrou vuóli míti. Boháč s přátely hoduje.
Skonává se druhý aktus a troubí zhuóru.
M,
4
Dá
TRETI AKTUS
Smrt s lučištěm jde k boháčovi pred stuól a dí:
O člověče ubohý, velmi bídný, pomni na to, že jsi se všemi lidmi z bláta stvořen nahý, k tomu smrtedlný, a mně již v moc skrze hřích uvedený! Nemohls se nad žebrákem shtovati a jemu s svého stolu drobtův dáti? Však by tobě tím zhola nic neubylo, ale by tvého statku víc přibylo, neb by shromáždil poklad na výsosti, v té přerozkošné nebeské radosti. A protož, poněvádžs nemilosrdný, k chudým lidem nelítostivý, tvrdý, [Smrt natahuje lučiště na boháče, jako by ho chtěla zasthliti, a dí:) aj hle, musíš hned na místě umříti, konec života na tento čas vzíti. Boháč s leknutím dí:
Ký to neštěstí, což to tak divného a ode mne prvé nevídaného? Kdo jsi ty, potvoro tak velmi hrozná, žádnému stvoření v světě podobná? Oznamiž mi, jaký to jest obchod tvuój, a pověz mi, jaký jest úmysl tvuój, žes směla tak svobodně ke mně jiti, co by mne chtěla pojednou požříti. Smrt dí: Již já z tvých řečí rozuměti mohu, jak ty se čistě duóvěřuješ Bohu a kterak na přikázaní jeho dbáš, na slovo svaté Boží se vyptáváš. Poněvadž o mně zhola teď nic nevíš, aniž mne také poznati neumíš, ( (Smrt opit natahuje lučiště, jako by střeliti chtěla, a dí:) protož já tebe hned tomu vynaučím,
kdo jsem a co jsem, teď krátce oznámím: Já jsem paní smrt, konec všeho zlého, k tomu počátek všeho dobrého: nebo kdo zde na zemi jest v úzkosti, trpí bídu, psotu, nouzi, těžkosti, takovému já hned konec učiním, těžkosti a žalosti jeho zbavím, pomohouc mu do života druhého, věčného, také blahoslaveného. Já jsem smrt: za hříchy odplata hrozná, jsem silná náramně, ukrutná, mocná. Mněť jest poddáno stvoření všeliké, ptactvo, ryby, k tomu zvířata také, ano k tomu napořád lidé všickni, papež, císař, král, potentáti mocní, kardinálové i patriarchové, kurfirstové i arcibiskupové, arciknížata, knížata i páni, hrabata, rytíři spolu s zemany, měšťané, sedláci, kupci s kramáři,
(Smrt se zasmeje:) ha, ha, ha: aj, co mi se čistě daří! Najsvětější, najnepřemoženější, najjasnejší, spolu naj statečnější, urození, slovutní, také moudří, mocní, ukrutní, krásní, zlí i dobří, kněží, žáci, učení, také hloupí, bohatí, chudí, pyšní, štědří, skoupí, muži, ženy, mládenci, malé děti, panny, vdovy, baby i staří kmeti -summou, co se toliko na světě line, jest poddáno převeliké moci mé. Přede mnou se jistě žádný neskryje, také mne z domu svého nevybije. Neschovat se na zámku ani v městě, najdu každého v domě nebo v cestě, v sklepě, v komoře, i také v světnici, ve dvoře, v boudě, v poli, na ulici.
Umímť já každému rohy sraziti
a rychle na obrácení skaziti.
Co jest na světě bylo mužův silných,
krásných, múdrých, bohatých, také slavných!
Kdybych je měla pořád jmenovati,
bylo by jistě líto poslouchati.
Kamž jsou se pak všickni poděli?
Hned jako by nebyli, tak zmizeli. Boháč dí: Od koho jsi pak té moci dostala,
aby nad vším stvořením panovala? Smrt dí: Bylo by o tom mnoho co mluviti
a snad by nám den nemohl postačiti,
ale aby hned krátce o tom věděl
a mou řečí se již zpraviti uměl:
Pán Bůh pro lidské hrozné prohřešení poddal jest mé moci všecko stvoření, abych vás trápila vředy, hlízami, pryskýři i rozličnými ranami, bolestmi divnými a ukrutnými, nemocemi těžkými, neslýchanými. Boháč s třesením dí:
Ach, co jsou tvé řeči velmi odporné, každému člověku k slyšení hrozné! Mohlas k čertu s nimi tam vně zůstati a mně v této koliací pokoj dáti. Zdaliž není chudých, nemocných dosti, kteříž tebe volají v své žalosti? Takových můžeš radši navštíviti a jich přetěžkých bolestí zbaviti : an teď před mým domem žebráka najdeš, proČiž radsí nad ním se neslituješ, aby se na světě více netrápil, v úzkosti a v chudobě se nemučil? Platí, že on vděčnější bude toho, aby byl prost trápení tak těžkého. Smrt dí: Medle netřeba mne tomu učiti,
vímť já lépe než ty, co mám činiti:
M
D,
když jeho hodina poslední príde, za toť slibuji, že také neujde. Boháčdí: Milá smrti, prosím, zanech mne nyní
a neruš toho obveselení. Smrt äí: Muóžeš sobě maličko povoliti,
ale nedlouho, na to hled pomněti! Já ted k tomu žebráku jedno dojdu a na tvou přímluvu hned k němu půjdu, neb se přibližuje jeho bolesti konec, musím ho k radosti přivésti; však když ty se toho najméň naděješ, hned mne zase v patách tu míti budeš. Smrt jde od boháče.
Boháč k přáteluóm di:
Aj, ký čert mi to strašidlo nahodil, an bych raději viděti hned zvolil nevím co; ale již toho zanechme, na to hrozné strašidlo zapomeňme, raději tuto jezme a hodujme, píme čistě a spolu se radujme. Jdi, Parméno, nalej dobrého vína, a to nám hned bude lepší novina. Musíme každý pořád plnou piti, a ten buď tam, kdo nám nechce splniti. O milé víno, kdo tě bude piti, poněvadž všickni musíme zemříti! Ale prvé než k nám zase smrt přídě, Tento koflík několikrát obejde. Hledme se, milí bratří, posihíiti, abychme ji dnes mohli odepříti. Služebníci, vrata pevně zavřete a smrti sem do domu nepouštějte! Parméno dí: Kteréhož nalévá ti rozkážete?
Aneb které se vám líbí, oznamte: chcete-li uherského neb rejnského, však máte v hojnosti všelijakého. Boháč dí: Již jsem, slyšíš, tobě poručil toho, aby naléval vína najlepšího.
Paní s třesením dí:
Ach, zlatý panáčku, tak jsem se lekla, skůro jsem Oněměla i ohlechla. Všecka jsem se co osyka teď třásla, když jsem smrti mluviti poslouchala. Ach, pane, není tu žertu žádného, neb jistě znamená něco hrozného. Boháč dí: O, cos ty, milá ženo, tak mistrná a již také bez potřeby nábožná? Chceš-li kázati, do kostela jiti můžeš, tam kaž, jak dlouho budeš chtíti. Již by ty mne skůro více strašila nežli smrt sama, když se mnou mluvila. Ba v pravdě i já jsem drobet přestrašen a na mých o údech všech nemálo zemdlen, ale musím již na procházku jiti a tam něco málo se provětřiti. Milí přátelé, račte se mnou jiti, v rozprávkách kratochvilných čas zmařiti, aby mne ta tesknost málo zminula a velmi těžká chvíle pominula. Přátelé boháčovi: Jistě to rádi chceme učiniti a s vámi na procházku jiti. Boháč jde na procházku s přátely svými. KvasniČka čert šepce boháčovi v ucho, a dí:
I co ty na takové klevety dbáš? Budeš ještě dlouho živ, to sám shledáš. Můžeš dobře mé rady užívati, bez starosti vesele hodovati. Nech se jiní lidé chudí starají, kteříž zhola již nikdež nic nemají, ale ty máš všeho dobrého dosti, užívaj raději, co máš, s radostí.
Skonává se třetí aktus a troubí se.
D,
ČTVRTÝ AKTUS
Lazar leží na hnoji a dí:
O naj milostivější pane Kriste, všech zarmoucených potěšení jisté, kterýžs umřel pro naše prohřešení, z mrtvých vstal pro naše ospravedlnění, račiž mně hříšnému milostiv býti a trápení těžkého polehčiti!
Syrus dí: Ó Bože, co jest těžko v tomto světě, tak býti v chudobě, v nouzi a v psotě, jako teď Lazar vší pomoci zbaven, právě v sirobě ubohý postaven! Ano, radši bych sobě chtěl zvoliti náhlou smrtí s tohoto světa sjíti, nežli tak nuzně a psotně živ býti a co zavržený pes se trápiti. Ale medle, Parméno, pod tam se mnú k onomu Lazarovi ubohému, kterýž teď před našimi dveřmi leží, ano všickni od něho hned pryč běží, žádný člověk v ničem ho nelituje, aniž ho slovéčkem kdo potěšuje. Jak se nebožátko náramně mučí, za to mám, že hned vypustí duši. Parméno dí k Syrusovi:
Běž hned ku panu faráři našemu a pros velice, ať hned přídě k němu, aby mu z slova Božího pověděl, kterak by se k smrti přistrojiti měl, aby chudinka tak bez potěšení neumřel a nepřišel o spasení.
Syrus dí: V pravdě, milý bratře, dobře mi radíš,
hned tam půjdu, jakž o tom sám dobře víš. Parméno dí: Jdiž spěšně, dokudž pán domů nepříde, a řekni, ať bez meškání s tebou jde.
Syrus príde k knězi Petrovi a dí:
Pane faráři náš milý, ctihodný, prosím velice, podte se mnou nyní tam k jednomu žebráku ubohému a ode všech lidí opuštěnému, kterýž se hned strojí ted umírati, časnou smrtí s světa se odebrati. Račtež ho z slova Božího naučiti, kterak by mohl věčné smrti ujiti. Kněz Petr dí: Dobře, synáčku, chci tak učiniti
a bez meškání za tebou přijíti. Přídouc h Lazarovi, dí mu:
Bratře v Kristu, rač tě Bůh posilniti, aby v víře Kristově mohl umříti! Věř silně, že tě Pán Kristus vykoupil, když jest smrt těžkou na kříži podstúpil a svou svatou krev za nás všecky vylil, aby nás hříšné s Bohem otcem smířil, hněv otce svého sám od nás odvrátil a nám ztracenou spravedlnost navrátil, neb jsme byli znamenití hříšníci, k tomu Boží velicí protivníci. Tak jsme upadli v hněv jeho veliký, v bídu, psotu, nedostatek všeliký, hříchu, smrti, ďáblu v moc sme poddáni nesouce jich ukrutné panování; a z toho nemohli jsme vyklouznouti, ani z té služby sami vyniknouti, ale Kristus se nad námi slitoval a naše hříchy všechny na se přijal, podstoupiv pro nás hříšné zlořečení, bychom zlořečenství byli zbaveni a přivedl k sobě z Života časného do věčného a blahoslaveného, abychom s ním na věky přebývali, neskonalé radosti užívali se všemi svatými vyvolenými, také s anjely, duchy přečistými,
na tvář Boží ustavičně patříce, bez ustání s nimi se radujíce. Ačť se zdá, žes milosti Boží zbaven, protožes v chudobě zde byl postaven, však Pán Buóh velmi se stará o tebe a chce tě míti v nebesích u sebe : nebo jakž duše z tvého těla vyjde, s anjely do radosti věčné půjde, toliko tomu hleď věřiti silně. Lazar dí: Věřím nepochybně a neomylně. Kněz Petr: Pán Bůh rač tebe v víře posilniti a podlé víry tvé věčně spasiti! Lazar: Amen, Bože, rač mi to dáti,
abych se již dnes k tobě mohl dostati! Tobě samému svou duši poroučím, neb již s tohoto světa jiti musím. Ó Jezu Kriste, milý spasiteli, všechněch v tě věřících vykupiteli, račiž mi všecky hříchy odpustiti a rač mé dušičce milostiv býti a ji dnes v své svaté ruce přijíti, nebs mne, pane, ráčil sám vykoupiti. Lazar roztahuje se umírá tiše. Kněz Petr dí: Kriste, daj mu odpočinutí věčné,
s sebou v radosti nikdy nekonečné!
Parméno a Syms:
Pane Bože, rač i nám to dáti, abychom se k tobě mohli dostati! Kněz Petr dí k Parmenovi:
Medle učiňte skutek milosrdný, který vám někdy můž býti prospěšný, doneste ubohého k pochovávaní, na krchov k věčnému odpočívání. Lazara nesou k pochovávaní. Michael a Raphael, dva anjelé, nesou duši jeho Abrahamovi, říkajíce: Abrahame, otče náš, ted neseme dušičku, kterouž tobě poroučíme, ^ neb jest tebe vždy věrně milovala,
pilně tvých přikázaní ostříhala; račiž ji k sobě v své lůno přijíti, jakžs ráčil všem věřícím zaslíbiti, v radost k odpočinutí věčnému, všem věrným z počátku připravenému. Abraham přijímá dušičku a dí:
Pod sem, dušičko věrná, vyvolená, krví syna mého draze koupená! Přijmiž korunu království věčného, od věku všem věrným spůsobeného, neb se má slova nemohou zrušiti, ale věčně pravdomluvná zůstati. Spíše všecko mé stvoření zahyne, nežli mé nejmenší slovo pomine. Slíbil sem každého k sobě přijíti, kterýž silně ve mne bude věřiti, aby věřící se mnou přebývali, bez přestání se mnou se radovali, v radosti mé nebeské rozkoš maje, se mnou na věky věkův přebývaje, kdežto nebude zármutku žádného, ale užívání všeho dobrého; nebo Člověku není to věc možná na to mysliti a není podobná, aby to mohlo býti vysloveno, co u mne v nebesích jest připraveno těm všem, kteříž budou ve mne věřiti,. po cestách mých ustavičně choditi. Parméno a Syrus jdouce od pohřebu dí:
Ale snažně již do domu pospěšme a pánu svému se hned ukažme, aby na nás nemohl poznati toho, že jsme pohřbili člověka chudého, kteréhož dnes z domu vyhnati kázal, aby mu žádné almužny nedával; nebo jakž by při nás nějak to seznal, jistě i nás by z svého domu vyhnal. (Další text schází.)