♦ 106 ♦
♦ 107 ♦
Král Alexander mocný bieše,		Tu se sejdu všichni přietelé
ten všecko zvěděti chtieše,		na tom tak hřiešném rozdiele,
co kde koli v moři stálo		všichni spolu pyčíc jeho
i v povětří co se dálo.		jako přietelé milého
Válel s Dariášem mnoho,		a řkúc: Nás přieteli milý,
chytni jest lstí přemohl toho.		kam se děly tvé vše síly
Kam se děli? Smrtí sešli,		i vše tvá rozličná krása,
však s sebú zbožie nenesli.		již jsi měl z dávnieho časa?
Krásný Paris i Helena,		Kam se děli tvoji vlasi,
ta jest byla krásná žena,		tvoji pobíjení pasi?
těma krása nespomohla,		Kam se děli tvoji koni,
zbyti jsta smrti nemohla.		jenž jsú byli ryzí broni?
Musiliť jsú na smrt jiti,		Kam se dělo tvé bielé tělo?
jiež sami nemuožem zbyti.		Toť již leží ožlutělo.
Auvech, smrti žalostivá,		Tu plakavše do nerody
že nejsi nic lítostivá!		na ti na umrlčí hody!
Nelituješ i jednoho,		Povědě vám, staré děti,
ani toho ni onoho.		kam se jest nám všem podieti:
Ti ciesaři i ti králi,		Vezmúc i nesú ku hrobu
každý by dal za se táli		takéž muže jako vdovu.
tobě, Smrti, vše své děti,		Leč buď ciesař, leč pastucha,
by dala na světě býti;		již netřeba déle rúcha
striebro, zlato dal by z domu,		než tři lokty každému
by dala věčný život tomu.		plátna člověku umrlému.
Přijde smrt z své vlastní moci		Vezmúc tělo tam v hrob vloží,
jako zloděj o puolnoci:		duše na milosti boží.
tuť nejedno srdce zkvielí,		Bude-li Bohu dobře slúžil,
když tělo s duší rozdělí.		bude toho dobře užil.