Stručná historie designového myšlení

K úspěšnému pochopení a aplikaci nového konceptu je dobré vědět, z čeho vychází a jak se do současného stavu dostal. Pojďme se podívat na několik zásadních milníků, které vedly k formulaci designového myšlení tak, jak ho dnes známe.

60. léta 20. století

Teorií designu a designových metod se začali akademici vážně zabývat v 60. letech 20. Století. Konference o designových metodách v roce 1962 v Londýně odstartovala vědecký zájem o tuto oblast. (Cross, 2001) Jak už jsme zmínili, v 60. letech začal být také hojně diskutován termín wicked problems.

Pro zájemce o podrobnější vhled do historie designové vědy doporučuji shrnující článek Nigela Crosse. (Cross, 2001)

70. léta 20. století

Diskusi o designu významně ovlivnilo 1. vydání knihy The sciences of the Artificial pozdějšího nositele Nobelovy ceny za ekonomii Herberta A. Simona v roce 1969 (Simon, 1996), ve které argumentoval, že design je způsob myšlení a že každý, kdo navrhuje nějaká řešení, od inženýrství, architektury, byznysu, práva po medicínu, se vlastně zabývá designem.

80. léta 20. století

Mezi roky 1979-1982 vyšla série tří vlivných článků (Archer, 1979; Cross, 1982; Nadler, 1980), jejichž záměrem bylo navrhnout teoretické základy pro design jako samostatnou a ucelenou disciplínu. Cross (Cross, 1982) např. vnímal design jako třetí základní oblast studia – přírodní vědy zkoumají přírodu a vesmír, humanitní obory lidskou zkušenost a design se zabývá světem vytvořeným člověkem. 

Bryan Lawson po sérii experimentů navrhl, že přírodní vědy jsou problem-focused, zatímco design je solution-focused. (Cross, 1982) V jedné z jeho studií (Lawson, 1979) byly např. dvě skupiny studentů z magisterských oborů architektury a přírodních věd. Ti dostali za úkol uspořádat barevné kostky na daný plánek podle několika kritérií, z nichž některá nebyla dopředu známá, ale když měli řešení, mohli se zeptat, jestli vyhovuje. Zatímco vědci systematicky zkoumali všechny možnosti, jak se kostky dají uspořádat a snažili se rozkrýt strukturu problému a definovat pravidla, architekti začali rychle zkoušet různá uspořádání kostek a potom testovali, jestli jejich řešení vyhovuje, každá další iterace řešení je přiblížila k vyhovujícímu řešení. Zjednodušeně, architekti/designéři se soustředili na generování velkého množství řešení a která postupně vylepšovali a eliminovali ta, která nefungovala (solution-focus). 

Zdroj (Lawson, 1979)

 V roce 1987 termín Design thinking dále popularizoval profesor Peterem Row, který tak v roce 1987 nazval první vydání své knihy o urbanismu a architektuře. (Rowe, 1994) 

90. léta 20. století

Americká designová a inovační společnost IDEO založená v roce 1991 je považovaná za hlavního popularizátora designového myšlení od začátku 90. let. Hlavní přínos IDEO byl ve vytvoření metod a postupů, které byly přístupné široké veřejnosti bez nutnosti hluboké znalosti a tréninku v disciplínách designu a aplikace designového myšlení na plejádu zapeklitých problémů od letectví, přes zdravotnictví nebo udržitelnost.

 CEO IDEO Tim Brown, reflektoval v několika pozdějších publikacích (T. Brown, 2008; T. Brown & Katz, 2009, 2011), jejichž společným mottem je “Change by Design”, jak se mění problémy, se kterými za nimi zákazníci přicházejí. Od problémů, které tradičně řešil design (většinou ve finálních fázích vývojového procesu a týkajících se primárně estetiky), k tématům jako: restrukturalizace zdravotnické organizace, větší porozumění klientům, alternativní vzdělávací prostředí atp., tj. od taktických problémů, k těm strategickým.

V roce 1992 Richard Buchanan, který v té době vedl školu designu na Carnegie Mellon University vydal vlivný článek “Wicked problems in design thinking”, ve kterém mimo jiné argumentuje, že většina oboru se čím dál více specializuje, ale zapeklité problémy vyžadují multioborovou spolupráci. Designové myšlení vnímá jako způsob, jak integrovat znalosti z těchto oborů, abychom mohli řešit komplexní problémy dneška. (Buchanan, 1992)

2000 - současnost

David Kelly (IDEO) spoluzaložil Hasso Plattner Institute of Design (d.school) na Stanfordu, jehož hlavním posláním bylo a  je učit designové myšlení a propojovat znalosti z designu, byznysu a dalších humanitních a přírodovědných oborů. To, že takováto škola vznikla na Standfordu popularizovalo přístup DM ještě více a další univerzitní obory na sebe nenechaly dlouho čekat. Dnes se designové myšlení vyučuje na světových univerzitách jako Harvard, Cambridge nebo Oxford a na stovkách dalších.

Řada společností a organizací napříč sektory (od IT, přes byznys, sociální sektor, až po vzdělávání, zdravotnictví a další) začala designové myšlení vnímat jako konkurenční výhodu a učit ho své zaměstnance.  (Dorst, 2011; Razzouk & Shute, 2012) Podle výzkumů McKinsey a Design Management Institutu jsou Design-driven společnosti na trhu výrazně úspěšnější než ostatní. (The Business Value of Design | McKinsey, n.d.; The Value of Design, n.d.) Jedny z největších a nejvlivnějších společností světa už od svého vzniku v 90. letech zdůrazňovaly, jak zásadní je pro ně zaměření na zákazníky - Google uvádí jako první bod ve své firemní filosofii “Focus on the user and all else will follow” a Amazon chce už od svých skromných začátků být “Earth’s most customer-centric company”.

Během posledních patnácti let byly statisíce lidí seznámeny se základními principy DM na univerzitách, ve firmách, na školeních nebo skrze online kurzy. Výsledky DM a také jiný způsob práce motivují lidi k aplikaci DM na nejrůznější problémy a výzvy. To, že jsou základy designového myšlení relativně jednoduché, může být ale také jeho slabinou, když dojde na složitější témata nebo potřebě jít více do hloubky, může se zdát, že nepomáhá nebo nefunguje. Skutečné mistrovství v DM ale jako v kterékoli jiné disciplíně vyžaduje čas, praxi a možnost učit se od zkušenějších. (IDEO Design Thinking, n.d.)

Přehled hlavních přístupů k designovému myšlení

Existuje mnoho pohledů na to, jak definovat designové myšlení. (How People Define Design Thinking?, n.d.) Nejvýznamnější a nejvíce používané přístupy popsali organizace IDEO, Stanford d.School, IBM, Nielsen/Norman Group, Google, Design Council a Interactive Design Foundation.

IDEO

Designová společnost IDEO je nejznámějším popularizátorem DM od 90. let 20. století. Rozlišuje  6 fázi designového myšlení.

V některých svých publikacích jde do větší abstrakce a říká, že DM prochází třemi klíčovými aktivitami: Inspirací, Ideací, a Implementací.

Designové myšlení vyučuje a praktikuje s akcentem na tři důležité oblasti, které jsou klíčové pro úspěch a životaschopnost jakékoli inovace:

• Desirability – zaměření na člověka - budou lidé chtít naše řešení? Řešíme jejich problémy?
• Feasibility – je řešení dosažitelné z technologického hlediska?
•  Viability – je toto řešení finančně udržitelné? (IDEO U: Design Thinking, n.d)

Stanford d.School

d.School je autorem známého pěti krokového procesu designového myšlení:

Zároveň se v posledních letech zaměřuje primárně na téma nejednoznačnosti (ambiguity), které prozkoumává a hledá metody, jak v takových prostředích nalézat funkční řešení. (Library of Ambiguity, n.d.) Můžete prozkoumat jejich Knihovnu nejednoznačnosti.

IBM

IBM je dalším velkým proponentem designového myšlení, a to především ve velkých korporacích a Business-to-business (B2B) segmentu (Design Thinking Courses and Certifications - Enterprise Design Thinking, n.d.).

DM vidí jako nekonečnou aktivitu (Loop), ve které od Pozorování přecházíme k Reflexi poznatků, a potom k Vytváření řešení.

Pokud by vás zajímalo více o DM a jeho aplikaci ve velkých společnostech, doporučujeme IBM enterprise design thinking kurz.

Nielsen/Norman Group

Jacob Nielsen a Don A. Norman jsou akademici a autoři řady vlivných publikací a knih v oblasti human-computer interaction, user experience a designového myšlení. Jejich společnost Nielsen/Norman Group zpracovala téma designového myšlení ve frameworku níže. DM vidí jako šesti krokový cyklus. (Gibbons, 2016)

Zároveň komunikují, že v praxi se jedná o proces lineární, ale iterativní.

Design Council UK

Model designového procesu v podobě dvojitého diamantu (Double diamond), který představil britský Design Council v roce 2005 je jednou z nejvlivnějších ilustrací designového procesu. Obrázek výše je aktualizovaný model z roku 2019. (Framework for Innovation: Design Council’s Evolved Double Diamond, 2019) Narozdíl od jiných vizualizuje povahu jednotlivých fází - střídání rozbíhavého (divergentního) a sbíhavého (konvergentního) myšlení.

Google

Google se v souvislosti s designovým myšlením nejvíce proslavil sestavením tzv. Design Sprintu. To je intenzivní 5denní aktivita, která má za úkol projektové týmy významně posunout v hledání řešení konkrétního problému. Metodika prochází všemi fázemi designového myšlení a je možné se o ní dozvědět více v knize Sprint od Jakea Knappa.

Zdroj (Google: Design Sprint Methodology, n.d.)

Interaction Design Foundation (IDF)

IDF je největší světová online škola designu, na jejíchž kurzech a obsahu se podílejí přední odborníci v oblasti interakce člověka s digitálními službami. IDF sestavila pěti krokový proces designové myšlení.

Podobně jako Nielsen Norman Group akcentuje, že se nejedná o lineární proces.

Každý má svoji variaci

Protože designéři jsou kreativní, asi nikoho nepřekvapí, že variací DM procesu existuje nepřeberné množství. Mnoho týmu adaptuje DM pro potřeby a komunikaci uvnitř svých společností, a proto např. pojmenovávají jednotlivé fáze podle interního slangu společností nebo více akcentují některé fáze designového myšlení, ve kterých jsou jejich týmy obzvláště slabé.

Výše zmíněné příklady mají za cíl vám ukázat, že designové myšlení může být komunikováno různými způsoby, ale důležité je vědět, že základní principy a fáze jsou ve všech těchto variacích stejné – soustředíme se na potřeby lidí, v multidisciplinárních týmech vymýšlíme řešení a ta potom s lidmi ověřujeme. 

V našem pojetí má designové myšlení, čtyři hlavní aktivity, jak už jsme si říkali dříve – Poznávání, Definování, Navrhování, a Ověřování. Ty budeme poznávat v násleujících týdnech.

Literatura

Archer, B. (1979). Design as a discipline. Whatever Became of Design Methodology?, 1(1), 17–20. https://doi.org/10.1016/0142-694X(79)90023-1

Brown, T. (2008). Design Thinking. Harvard Business Review, June, 84–92.

Brown, T., & Katz, B. (2009). Change by design: How design thinking transforms organizations and inspires innovation (1st ed). Harper Business.

Brown, T., & Katz, B. (2011). Change by Design: Change by Design. Journal of Product Innovation Management, 28(3), 381–383. https://doi.org/10.1111/j.1540-5885.2011.00806.x

Buchanan, R. (1992). Wicked Problems in Design Thinking. Design Issues, 8(2), 5. https://doi.org/10.2307/1511637

Cross, N. (1982). Designerly ways of knowing. DESIGN STUDIES, 3(4), 7.

Cross, N. (2001). Designerly Ways of Knowing: Design Discipline Versus Design Science. Design Issues, 17(3), 49–55. https://doi.org/10.1162/074793601750357196

Design thinking courses and certifications—Enterprise Design Thinking. (n.d.). Retrieved November 4, 2022, from https://www.ibm.com/design/thinking/ 

Dorst, K. (2011). The core of ‘design thinking’ and its application. Design Studies, 32(6), 521–532. https://doi.org/10.1016/j.destud.2011.07.006 

Framework for Innovation: Design Council’s evolved Double Diamond. (2019, May 17). https://www.designcouncil.org.uk/our-work/skills-learning/tools-frameworks/framework-for-innovation-design-councils-evolved-double-diamond/ 

Gibbons, S. (2016, July 31). Design thinking 101. https://www.nngroup.com/articles/design-thinking/ 

Google: Design Sprint Methodology. (n.d.). Retrieved October 30, 2022, from https://designsprintkit.withgoogle.com/methodology/overview 

How people define design thinking? (n.d.). Retrieved October 29, 2022, from https://designthinking.ideo.com/faq/how-do-people-define-design-thinking 

IDEO Design Thinking. (n.d.). Retrieved October 22, 2022, from https://designthinking.ideo.com

IDEO U: Design Thinking. (n.d.). Retrieved October 2, 2022, from https://www.ideou.com/pages/design-thinking

Razzouk, R., & Shute, V. (2012). What Is Design Thinking and Why Is It Important? Review of Educational Research, 82(3), 330–348. https://doi.org/10.3102/0034654312457429 

Rowe, P. G. (1994). Design thinking (5th print). MIT Press.

Simon, H. A. (1996). The sciences of the artificial (3rd ed). MIT Press.

The business value of design | McKinsey. (n.d.). Retrieved November 5, 2022, from https://www.mckinsey.com/capabilities/mckinsey-design/our-insights/the-business-value-of-design 

The Value of Design. (n.d.). Retrieved October 23, 2022, from https://www.dmi.org/page/DesignValue 

Lawson, B. R. (1979). Cognitive Strategies in Architectural Design. Ergonomics, 22(1), 59–68. https://doi.org/10.1080/00140137908924589

Library of Ambiguity. (n.d.). Retrieved November 4, 2022, from https://dlibrary.stanford.edu/ambiguity#resources

Nadler, G. (1980). A timeline theory of planning and design. Design Studies, 1(5), 299–307. https://doi.org/10.1016/0142-694X(80)90064-2