Je obtížné najít rysy, které by byly společné všem světovým náboženstvím. Jedna z charakteristik, která však různé náboženské systémy spojuje, je jejich tendence vytvářet více či méně propracované programy a soubory předpisů, které upravují to, jak mají jejich stoupenci používat jednotlivé smysly: určují čeho a jak se dotýkat, kdy odvracet zrak, jak a komu naslouchat, kdy se postit nebo mlčet, ale i to, kolik smyslů vlastně člověk má. V této přednášce si ukážeme nejen to, že různá náboženství odlišně interpretují smyslovou zkušenost, ale také to, že samotná lidská percepce, tj. co a jak vidíme, slyšíme atd. může být ovlivněna náboženskými představami a praxí. Na vybraných textech rozebereme, jak může náboženství spoluutvářet lidské tělo a určovat jeho hranice.