Irr..; " BJ* ***>< * um\ uvita \ i i konjunktuře každé nové vlny, která přišla, když zpráchnivělý realismus mlel už z posledního. Kariéra je u nás víc než umění. A české patníky tu nejsou proto, aby vytyčovaly směr, ale aby umožnily kličkovat od jedné krajnosti kdruhé. Mrzelo nás, že se zBrechta stalo brechtování a z Čechova čechovování, ale těšilo nás, žeMahenova činohra svou brechtovskou dramaturgií a svými brechtovskými inscenacemi přispěla k rozvoji čs. divadelnictví. Celostátní setkání režisérů v pořadí už třetí, se uskutečnilo v Brně na Myslivně ve dnech 24.-26.6.1960. Poprvé se režiséři sešli v Karlových Varech a věnovali svou pozornost Divadlu E.F.Buriana, podruhé, též ve Varech, pražskému Národnímu divadlu. Potřetí se režiséři z celé republiky sjeli do Brna. Zřejmě se tu začalo dit něco, co je zajímalo. Přednesli jsme tam 1.doplněk svého Programu a předložili k rozcupování své představy o divadle. Slovo do pranice bylo vysloveno a pranice se strhla. Byl to odrazový můstek užitečného, často vzrušeného tvůrčího zápolení dvou koncepcí divadla, které pak, ku prospěchu čs. divadelnictví, trvalo několik let. Našly se další spřízněné duše „Josef Karlík a ti druzí", nadepsal tehdy jeden ze svých článků o Mahenově činohře Viktor Kudělka a rozvadil si tak ty „druhé" členy souboru, z něhož brzy vyklíčilo herecké trio Karlík, Jurda, Fialová. Postupně se prosadili i další herci a herečky, kteří na nové podněty a představy o divadle začali slyšet a nalézat v nich zalíbení. Zdaleka to ovšem nebyli všichni, soubor se začal diřerencovat. Znovu se ukázalo, že o věku člověka nevypovídá křestní list, ale stav jeho duše. Tvůrčí spřízněnost projevil i výtvarník Miloš Tomek, hýřící nápady, s výraznou koncepční schopností, která rezonovala s koncepčními představami nových režisérů a nového dramaturga. Na Tomkovi spočívala tíha vybavit výtvarně většinu tehdejších inscenací, protože Brno, na rozdíl od hudebních skladatelů, bylo na scénografy chudé. Atak jsme navázali trvalou spolupráci s profilovými scénografy mirnobrněnskými, s pražským Karlem Vacou a s bratislavským Ladislavem Vychodilem. Nebylo to však východisko z nouze, ale organizovaný přísun vyhraněných osobností, s nimiž jsme si rozuměli a které mohly obohatit, a také obohatily, paletu našich vyjadřovacích prostředků. Z brněnských výtvarníků jsme spolupracovali zejména s Vojtěchem Štolfou, Bohumírem Matalem, Aloisem Mikulkou a v oblasti kostýmních návrhů s Aloisem Vobejdou a manželi Pitrovými. V roce 1960 u nás hostoval na angažmá režisér Alois H a j d a , působící tehdy v Českých Budějovicích. Nastudoval Hacksova Mlynáře ze Sansoucci a od další sezóny 1962-1963 byl angažován. Měli jsme možnost širšího výběru /Jiří_Jaroš, Stanislav Vyskočil, Evžen Němec, předtím už Ladislav Smoček a Evžen Sokolovský, ti všichni v MČ pohostinsky režírovali/, ale zásada spřízněných duší a samozřejmě talent rozhodly před třemi lety pro.Sokolovského a nyní pro Hajdit Tato zásada vede ke zřeknutí se spolupráce s některými osobnostmi a k upřednostnění osobností jiných, naladěných na stejnou strunuJe to tatáž výběrová askeze, jaká í v oblasti dramaturgie je předpokladem vytvoření profilu divadla. Po E.Sokolovském se tedy dalším režisérem MČ stal Alois Hajda. Proměna souboru, nejen generační, pokračovala. Stará garda brněnského divadla Karel Hospodský, Jaroslav Lokša, František Šlágr, Zdeňka Grafová, Helena Krtičková, Jarmila Kurandová, Jarmila Lázničková, Anděla Movotná, Marie Pavlíková, Jarmila Urbánková co jméno, to zvuk drahocenného kovu, osobnost, mistři hereckého umění. Jako statující student jsem chodil kolem jejich šaten v divadle na Veveří ulici po špičkách a pokládám si za čest a velké štěstí, že mi bylo dopřáno tuto generaci ještě zastihnout a s ní spolupracovat. Vždyť paní Urbánková a Kurandová hrály s Vojanem á já jsem cítii tu nezničitelnou generační posloupnost, tu nepřerušitelnou kontinuitu, ty nevyvratitelné kořeny, jimž i naše generace tkví v životodárných hlubinách naší národní věčnosti. S úctou se dnes dívám na dobové, časem patinované fotografie generací ještě dřívějších: páni Herci s tvrdými límci a v cylindrech, dámy v róbách, honorace duchem, ne penězi. Byl ovšem i kočovný herecký proletariát, jemuž, acikánům, byl vstup do obcí zakázán. I tato společenská schizofrenie hereckého stavu je součástí naší generační posloupnosti, Vzdávám hold staré generaci. Nikdy se mi nelíbily ultraradikální mladické vehemence, které chtěly rozmetat všechno, co tu bylo, a vytvořit prostor pro svou genialitu. Navázat, ne negovat, tak jsem pociťoval úkol. Chtěl jsem, aby nám bylo vodítkem vědomí kontinuity, ne nulové začátky na ruinách předchozích hodnot. Zeptal jsem se pana Karlíka, jestli i dnes. chodí mladá generace kolem jeho šatny po špičkách. Odpověděl, že když chodí po špičkách, tak on to neslyší, 18 Euforické unisono první celistvé sezóny 1959-1960 „Bravo, brněnští!" /Jan Kopecký ve Večerní Praze/ „Ave, Brno!" /Jindřich Černý v Divadelních novinách/ „Brno vyhlašuje boj" /Vladimír Gabriel v Kultuře/ „Smrt Čechovovi, ať žije Majakovskí]IA naopak" /Leoš Suchařípa v Divadelních novinách/ „Cestou vzestupu... cesta hodně srázná, naštěstí však cesta vzestupu. Zřetelně se rýsuje v posledních dvou předprázdninových1 a prvních dvou poprázdninových inscenacích, spojených se jmény šéfa činohry Miloše Hynšta a režiséra Evžena Sokolovského: V Nezvalové Atlantidě a Daňkově Pohledu do očí /režisér Hynšt/, v Klicperově Lháři a Brechtově Uiovi /režisér Sokolovský/. Tyto čtyři inscenace představují současný stav brněnské činohry. Sled premiér jeve vzácné shodě s uměleckou kulminací a trojice Nezval-Daněk-Brecht signalizuje dokonce i formování velmi výrazného dramaturgicko-režijního programu... Léta se dělalo ve státní brněnské činohře divadle tradičními metodami, neriskantní a sitně klasický repertoár byl.zmáhán osvědčenými režijními postupy, eklektickými hereckými režiemi nebo volným sledem nápadů." /Jindřich Černý, Divadelní noviny, 9.12.1959/ Tak se ozývalo z Prahy. A ze Slovenska přizvukují: „Na prvý pohľad by im skůr pristalo dajaké priebojné avantgardné divadielko, ako vedenie veľkej oficiálnej inštitúcie, činohry štátneho divadla v Brne... Vedia, čo chcú a ich ešte len krátkodobá činnost v Mahenovom divadle priniesla už svoje výsledky: po rokoch stagnácie sa o brnenskom divadle znova hovorí." /Nataša Jánská, Kultúrny život, č.)'7,1960/ „Predstavenia svedčia o tom, že divadlo sa už vymanilo z umeleckej krízy a že sa vydalo hladať nové cesty svojho umeleckého vývoja." /Štefan Šugár, Film a divadlo, 15.12.1959/ V Brně proti chvále zatím nic nenamítají: „Můžeme s potěšením konstatovat, že v Mahenově činohře zavanul zdravější vzduch." /J.B.Svrček, Divadelní noviny9.12.1959/ „Na sklonku minulé sezóny se objevily věci, které naznačují, že se v Mahenově činohře něco děje." /KBundálek, Divadelní noviny 9.12.1959/ „Pozorný pozorovatel kulturního života odposlouchal skrytý dialog mezi dnešními směry v našem divadelnictví. Jeden se opírá o tzv.skrytá témata /Čechov, Miller, Hrubín/. Brněnští si dali do štítu Brechta a Majakovského. Oba směry jsou socialistické a mohou vedle sebe spravedlivě existovat. Brněnský je méně populární." /Jan Polešovský, Obrana lidu/ „Představení, jež byla za necelý rok uvedena, svědčí po mnoha stránkách o obratu v činohře Státního divadla v Brně, ať máme na mysli Nezvalovu dramatickou báseň Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou či Daňkův Pohled do očí, Klicperovu komedii Lhář a jeho rod i Brechtův Zadržitelný vzestup Artura Uie." /Valtr Urbánek, Kultura,10.12.1959/ „Už předprázdninové představení Nezvalovy hry „Ještě nezapadá slunce na Atlantidou", režírované šéfem činohry ukázalo, že s uskutečňováním nástupu to myslí vážně. První premiéry poprázdninové potvrzují, že činy jsou už zde a že o další zápas o výboje nemusíme mít obavy. První dvě premiéry, a to uvedení hry O.Daňka Pohled do očí a Bert Brechtovy hry Zadržitelný vzestup Artura Uie, neznamenají nic méně důležitého než to, že dramaturgicky bylo otočeno kormidlo ke hrám současným, pro obecenstvo novým, politicky významným a ideově silným. Jeto první krok, ale krok přesvědčivý, schopný obnovit už dávno ztracenou důvěru jak v obecenstvu, tak v souboru samotném... Mohou tedy být brněnští s dosavadními výsledky spokojeni, i když to hlavní mají před sebou. Spokojeno může být i obecenstvo." /Bohumír Macák, Hostdodomu, 6.11,1959/ Další aktivity Během první sezóny jsme zahájili Divadlo poezie, začali vydávat Zpravodaj činohry, který po letech dozrál v činoherní časopis Meandr, dali jsme jinou podobu obsahovou a výtvarnou programovým sešitkům k jednotlivým představením, ustavili Uměleckou radu činohry a Externí uměleckou radu, založili Klub přátel, který bez přerušení trvá dodnes, uplatnili se několikrát v televizi a položili základy tradice pravidelných zájezdů brněnské činohry do Prahy a do Bratislavy. Tyto zájezdy /pokud jde o Bratislavu, tak reciproční/ neměly v dosavadních dějinách brněnského divadla žádný precedens. V příštích letech jsme vyvezli do Prahy Zadržitelný vzestup Artura Uie, Mystérii buffu, Kavkazský křídový kruh, Totální kuropění, Hamleta, Jindřicha IV., Marata, Pašije, Jákoba, Mrtvé moře a Trójanky. Do Bratislavy pak ještě navíc Oldřicha a Boženu a Play Strindberg. 19 HOSANA!, po němž vždycky následuje UKŘIŽUJ! To jsme vedeli, ale zatím jsme se tím moc netrápili. Blahodárnost neúspěchu Jeden titul, který jsme nastudovali, zde ani nikde jinde v tiskovinách uveden není: Shawův Lékař v rozpacích. Neuskutečnil se, protože jsem těsně před premiérou jeho zveřejnění nepřipustil. Nezdůvodů ideové závadnosti, která byla tehdy častou příčinou malérů, ale proto, že byla .hra režisérem a výtvarníkem nepochopena. Intelektuálně ostrý satirik Shaw byl hrán jako sentimentální Pán skameliemi, v tklivém, magicky barevném nasvícení. ; Dodnes nevím, jak divadelní strážcové pokladu zdůvodnili ztrátu desítek tisíc korun za výpravu, kostýmy, ušlý zisk a podobně, ale stalo se. Kdybych v té době neměl už téměř čtyřicítku, řekl bych, že jsem to učinil z mladické nerozvážnosti, přílišného radikalismu. Ale takto musím sebekriticky připustit, že to byla vědomá, uvážená, umělecká a profesionální nekompromisnost, které mi pak s přibývajícími lety povážlivě ubývalo. Ve stažení této inscenace byla však naše síla, na této prohře bylo možno změřit náš růst. Ještě před dvěma roky by to byla řadová, docela úspěšná inscenace, ale nově nastoleným kritériím nevyhověla. Výstražný příklad pro budoucnost, tlak na profesionalitu souboru, prohra, která se stala - paradoxně • vítězstvím. Sezóna 1959 - 1960 Daněk - Pohled do očí, Brecht - Zadržitelný vzestup Artura Uie, Mařien - Kamarád svobody /Dezertér/, Wendlerová - Nashledanou v sobotu, Arbuzov - V hodině dvanácté, Shakespeare - Julius César, Zeyer-Suk - Radúz a Mahulena, Majakovskij - Mystérie buffa, Brandstaetter - Markoltovo šprýmování aneb Frantové a Bařtipáni, Blažek - Příliš štědrý večer. Pět čs.premiér. Bez jedné bychom se byli dobře obešli. Uhodni, čtenáři, bez které! Z předchozího půlroku přecházela do první celistvé sezóny Nezvalova Atlantida a Klicperův Lhář a jeho rod. Zanedbaná příležitost Oldřich Daněk mi psal: 9.11.1958 „Milý Miloši, posílám Ti pro informaci text Pohledu do očí... V textu dojde ještě k retuším, ale ne už k revolučním změnám..." Bez data, asi 1959-60 .....vracím Bubliny, potěšiv se prvními akty a zděsiv se poněkud, jak se to potom vše v dobré obrátí a potvory se mění v anděly. /Bubliny - to je divadelní hra maďarského dramatika Csikyho. V dopise se zračí vyjednávání o pohostinskou režii 0.Danka v Brné.M.H./ Už teď chápu, že bude tlačenice v obsazení, protože to při vší rozdílnosti potřebuje s De Fillipem stejný typ herců. Jsem rád, žes mi to dal. Připravuji divadelní verzi Prométhea." 7.9.1961 .....kdysi dávno, když jste uvažovali o Prométheovi, jsem Ti řekl, že bych raději napsal novou hru... Hra, kterou Ti posilám, je tak trochu vyznání lásky divadlu a divadelnosti: Snad proto se mi tak nějak blíží Vašemu vyhlášenému programu..." 19.12.1961 „ Píšu Ti o námětu velmi nevykvašeném. Kdysi jsem uvažoval nad Sklenkou krétskeho vína - tedy nad Prométheem - zdali by nemělo svůj půvab pokusit se na tomto základě o muzical. ...Lákal mě ten paradox antiky s džezem, přitom do jisté míry vážné antiky, nikoli systém Krásná Helena... Jeto věc, kterou bych mohl dělat pro Vás a která by asi byla blízká tomu, oč se v divadle pokoušíte. Textaře songů bych si asi sehnal /ostatně, kdyby to zaujalo L.Kunderu, velmi si jeho práce vážím/..." Nedovedu sí vysvětlit, jak se mohlo stát, že spolupráce s tímto předním českým dramatikem, s nímž jsem seznal už z let ostravského působení, s člověkem osobně a přátelsky blízkým, s tvůrcem, jehož cítění divadla rezonovalo snáším..., jak se mohlo stát, že naše spolupráce, která přinesla už své plody, vyvanula, zmizela. Leccos zachránilo Divadlo bratří Mrštíků, které v režiích Pavla Římského některé Daňkovy hry v Brně uvedlo. Nemohu než připsat si tento deficit na účet svého chybování. Neinformovaný entuziasta III. ČINOHRA ZAČALA ZPÍVAT Taková byla doba ■ A TANČIT Takovíjsme byli my Proroci minulosti První doplněk Programu Praxe předběhla teorii Nahlédnutí pod pokličku Kauza Čechov Trojice, která nebyla svatá Tres faciunt collegium Druhá sezóna 1960- 1961 Druhý doplněk Programu Činohra začala zpívat a tančit Scénická hudba v brněnské činohře Ještě slovo komponisty Ohlédnutí Vavříny stále kvetou Satyrský dovětek 5 Začátek nazírání problémového Slovo má Jan Grossman Ještě k otázkám hereckého stylu Pražáci dělají Brno 20 21 III. KAPITOLA Činohra začala zpívat a tančit Neinformovaný entuziasta Tak mě nazval kdosi, když si přečetl První doplněk Programu, který končí takto: „Proti dramatice rozkladu, proti náladám úzkosti a zmaru, proti divadlu skryté myšlenky, proti narkóze psychologických analýz, proti naturalistické iluzívnosti, proti i magickému a dogmatickému realismu, Za dramatiku životního kladu a optimistických perspektiv komunismu, za divadlo syntézy, za divadlo ostré myšlenky a jasného rozvržení sil, za divadlo básnické metafory, za socialistický realismus i socialistický romantismus, za divadlo velkého tématu, velkého konfliktu a velkého vítězství." Taková byla doba Při premiéře Mystérie buffy, ale í při některých běžných reprízách, nijak náborově neovlivněných, si na závěr obecenstvo spolu s herci spontánně as chutí zazpívalo - slyšte dobře! -Internacionálu! Když to dnes někomu říkám, tak tomu nevěří. Já sám tomu dnes nevěřím, i když jsem toho byl očitým i ušitým svědkem. Ale asi to bude pravda, když to dosvědčuje i Zd.Srna ve stati Brno, tradiční středisko ruské sovětské dramaturgie /soubor přednášek s názvem Problematika současného sovětského dramatu a divadla, r.1975 /a ve studii Ruská a sovětská dramaturgie v 90 sezónách činohry SDB. Z referátu na závěrečné konferenci činohry 28.6.1980: „Připomenu to živé nadšení, jež se vlévalo z jeviště do hlediště při Majakovského Mystérii buffě, nadšení přímo nakažlivé ...Sokolovskému se plně povedlo vytvořit umělecky účinné, apelatívni představení, kdy obecenstvo se přidalo na závěr ke zpěvu Internacionály a dlouze tleskalo." I Viktor Kudělka to 4.12.1995 ve svém koreferátu na konferenci o DBM potvrdil, i když komentářem z druhého břehu: „...v každé tehdejší inscenaci MČse zpívala píseň písní a běda, kdo nezpíval spolu." Takoví jsme byli my a nehodlám to rozebírat, přičesávat, ladit a učinit pro dnešek stravitelnější a pro nás příznivější. Dávám naopak našim tehdejším názorům vyznít v jejich plné polemické ostrosti a zranitelnosti. Chybovali jsme s nadšením? Kdo chce, áť si ten otazník škrtne. Proroci minulosti Ani jediná z mnoha tehdejších kritik brněnských, pražských či bratislavských nám tuto politickou orientaci nevytýkala, naopak, naše navázání na světovou levou avantgardu vítala. Nebylo takových kritických výhrad vůči nám, nebo nebyly takové výhrady veřejně vysloveny? Dnešní proroci minulosti ničemu neporozumí, jestli hledisky dneška budou posuzovat včerejšek. První doplněk Programu z července 1960 Měli jsme za sebou první sezónu, První doplněk se pokusil upřesnit a rozvést témata, která základní Program formuloval jen obecně. Věnuje proto hodně pozornosti otázkám profilu divadla a realismu. Profil divadla vyžadoval zúžení dramaturgického výběru i užší výběr výrazových prostředků, neboť každý vyhraněný program je dobrovolným zřeknutím se některých hodnot ve prospěch hodnot jiných, které pak vyzní ostřeji, výrazněji, zřetelněji. „Má-li soubor dále růst, je nutno postavit v této chvíli jeho práci na jinou dramaturgickou základnu. Je nutno dát mu dramaturgii velkých pláten a fundamentálních myšlenek, která by úspěšně čelila sklonu k psychologizování a drobnokresbě. Dát mu hry s myšlenkami nikoli skrytými, ale ostře obnaženými, dát mu kladného hrdinu, nikoli uzlíček nervů." /Prvnídoplněk/ Prvotní program naznačil úkol „povýšit realismus do oblasti básně". Nyní jsme tuto představu upřesnili a postavili si do cesty další hry Brechtovy a Burianovu Vojnu. Jeviště si začalo osvojovat Brechtovu metaforiku a Burianovu múzičnost, které jsme pak uplatňovali v celé šíři své další tvorby. Doplněk si všímá i vztahu Stanislavskij-Brecht a nevidí ho antagonistický, ačkoli nás stále urputněji manipulovali do rolí sektárskych brechtovců. Ale to spíše později, anachronickýma očima budoucnosti. „Nelze se vtírat ustavičným zdůrazňováním, že jde o divadlo, stejně jako se nelze marně pokoušet o naturalistickou jevištní iluzívnost... Jde o iluzi uměleckou, která neilustruje, ale básnivě dotváří, která se má k iluzi života jako holubice lidové krajky ke skutečné holubici. Umění začíná tam, kde končí imitace." „Jde-li nám v celkovém vyznění o optimismus, pak v jevištním prostoru nám jde 0 světlo. Neholdujeme ponurým náladám v černém horizontu, máme rádi světlo vydatné, bílé i barevné, v každém případě však výtvarné." Praxe předběhla teorii Mám za to, že jevištní vyjádření obrazem často předběhlo klopotné, dýchavičné a trmácivé formulování slovem, že praxe předběhla teorii. Budova byla už postavena, ale projekty ještě nebyly hotové. Prolínání teorie a praxe, většinou sousledné nebo následné, bylo tentokrát někdy v následnosti obrácené, Ale tak je to v pořádku, tak to má být. Umělecké výsledky a koncepce se nerodí vždycky jen z předsevzatého záměru, ale i ze spontánních přínosů, které se dostavují cestou. Jedině tak se lze nadít, že výslednice nebude aprioristicky vykalkulovaná, vypočítaná, ale také nebude improvizovaně chaotická, nebo pasivně čekající na polibek Múz. Nahlédnutí pod pokličku Původní Program jsem formulovat sám, jeho První doplněk byl již výsledkem společného uvažování vedoucí trojice - dramaturga Srby, režiséra Sokolovského a mne. Proto má poněkud jiný odstín myšlenkového rukopisu a tvůrčího prstokladu. V Ostravě, na Kladně, v Brně viselo ve vzduchu něco, co jsme pociťovali všichni tři, ale teprve až jsme se slétli do Brna, pokusili jsme se dát tomu podobu intelektuální 1 obrazovou, teoretickou i jevištní. Inspirující podíl dramaturga Srby byl přitom nejvýraznější. „V uměleckém vedení brněnské činohry jsem úzce spolupracoval s jejím uměleckým šéfem Milošem Hynštem a režisérem Evženem Sokolovským, můj osobní program byl proto vázán na náš program společný," sděluje později B.Srba v interview v Lidové demokracii ze dne 23.4.1968. Kauza Čechov „Doplněk z července 1960 se ostře distancuje především od čechovovské dramatiky." /J.Suchomelová/ Podobná tvrzení nejsou ojedinělá a jsou do značné míry opodstatněná. Ale přece jen zjednodušující, Nepřehlédněme, co se na čechovovské téma píše v Prvním doplňku: „My pokládáme Čechova za velikého básníka a dramatika. Bývá nazýván otcem moderního dramatu. Souhlasíme, že pro ty své přednosti, které znamenají obrovskou schopnost vniknout do závratných hlubin lidského nitra. Příběhy Čechovovy už neznáš, jeho postavy však stále živě vidíš před sebou. Věda a technika dnes vniká do vesmíru, nechť tedy umění vnikne do hlubin člověka. A nechť tam vnikne tak hluboko, jak to dokázal Čechov! Musí nám však jít především o člověka nové anikoii staré společnosti, o člověka činorodého, nikoli nečinného. A v tom nám již Čechov nemůže vyhovět. Životní rytmus jeho postav je příliš zdlouhavý, statický, fádní, pasivní a vzdaluje tak čechovovskou dramatiku dnešnímu divákovi, žijícímu naprosto jiným rytmem, dynamickým, překotným. Dramatika ticha, polotónů a zámlk není adekvátní dramatice dnešních dnů... ...Čechov pro nás zůstává nesmrtelným dramatikem, nedostižným mistrem lidského nitra a kultivovaným básníkem přejemného vkusu, který dnes, ani v budoucnosti, nemůže chybět na našich jevištích." /První doplněk/ Jistá naše zdráhavost vůči Čechovovi nevyplývala ze záměru, ale - mluvím teď za sebe - z mé nedostatečnosti, protože jsem věděl jen, jak Čechova nehrát, nevěděl však, jak ho hrát. I sám Čechov to věděl jenom per negationem, když se bouřil proti tomu, jak ho v MCHATu inscenoval Stanislavskij. Čechovovu patřičnost na naše jeviště První doplněk nejen nezpochybňuje, ale zdůrazňuje také proto, že Čechov patří do oblasti jiné poetiky nežli té, která mu byla přidělena. V sezóně 1965-1966 jsme zařadili do dramaturgického plánu Platonova, k realizaci sice ještě nedošlo, ale důkaz, že jsme se snažili s Čechovem odpovědně vyrovnat, to je. 22 23 Sám jsem se o Čechova pokusil až o mnoho let později ve Slováckém divadle, kde jsem nastudoval jeho Višňový sad se silnými prvky klauniády a v prostředí, připomínajícím manéž, vytvořenou suchým, šustícím listím místo oslňující běloby kvetoucího sadu. V názoru na Čechova jsme nebyli jednotní v trojici, která nebyla svatá. Rozdílné byly i naše názory ha umělecký útvar melodramu. Trojice, která nebyla svatá Srba, Sokolovský, Hynšt. Žádná idyla, i zde se konalo bojování, neboť pravda je dynamická a vztahy mezi lidmi nejsou ružolíci. Zejména ne v eruptivním prostředí divadla, které urputně hledá nové cesty v nezmapovaném terénu, plném záludných min. 1 Co bylo napsáno, zůstává. I korespondence zůstává a může přinést lidský úhel pohledu na naše vztahy, někdy harmonické, jindy skřípající, ale nakonec vždycky sladěné v jednotný akord. E.Sokolovský M.Hynštovi: Jihlava 4.1.1952 „Milý Miloši, píšu Ti z Jihlavy, kde jsem již málem 14 dní. Můj návrat z kliniky je dosti neslavný. Cítím se na tom hůř, než když jsem tam šel - a rovněž práce mi nějak nejde a nejde od ruky... Jsem stále smutnější a smutnější a perspektivy úniku jsou mizivější a mizivější... Poměry jsou opravdu strašlivé ...proto je nutné: pryč, pryč, pryč...! Atudíž: nezapomeň na mou touhu úniku. Nezapomeň a snaž se pro mne něco udělat!... Můžeš-li, pomoz! Tvůj Evžen." /E.Sokolovský byl tehdy režisérem Horáckého divadla, kam jsem hovr.1947 angažoval. Já sám jsem už tehdy byl první sezónu v Ostravě, kde jsem našel azyl, když jsem musel v důsledku poúnorových událostí z Jihlavy odejít. Své volánío pomoc E.S, zopakoval i ve svém dalším působišti, na Kladně, když se ho hluboce dotkla smrt jeho přítele a výborného scénografa LVidláka. Vyhovět mu však se podařilo až v r.1959, kdy jsem mu mohl nabídnout angažmá v Brně. M.H./ Nastala spolupráce pěkná, protože přátelská i polemická. Brno, 29.12.1965 „...Zdá se, že Vám /tedy Srbovi a mně, M.H./ nějak přestávám rozumět. Nemohu pochopit Vaši touhu inscenovat Špinavé ruce, což považuji za dosti chatrný cajtštyk... S pozdravem E.Sokolovský, umělecký šéf satirického divadla Večerní Brno." Praha, 17.1.1966 .....Jsem slabá nátura a nutně Tě potřebuji..." Praha, 28.2.1966 .....Vím, že máš před premiérou, atak tento dopis má smysl pou2e ten, že se Ti připomínám, že žiji a jsem stále v duchu s Tebou a s divadlem /což není fráze/." Praha, bez data, asi jaro 67 „...Sedfrfí had tím celý den - a hra se mi" čím dále tímméně zamlouvá. Nemá to příběh, filozofii nerozumím, je z toho jenom těžko, smutno a hnus. Přesně to, co dnešní publikum tak vyhraněně nechce. Navíc si myslím, že je to dost špatná hra a vůbec... Vyřiď to Bořkovi, protože mám důvodné podezření, že si to tajně myslí taky... Rozmyslete sitoho Artauda, bude to velký průser!!!!!! Azničíme diváky!!!!!!" Praha, 2.4.1967 .....Propadl jsem takovému pesimismu a nevíře ve vše co dělám, že je to až hanba na člověka dospělého a životem tolik zkoušeného..." 30.8.1967 .....Jinak bych vůbec rád četl od Tebe nějaký dopis, který by mne informoval o tom, jak žiješ, co Bořivoj a vůbec... To víš, že se těším na shledání s Vámi oběma, i když Divadlo jako takové se mi dokonce a nadlouho zhnusilo poslední závěrečnou konferencí a vůbec vším tím ksindlem, který kolem sebe rozviřuje, trpí a pěstuje brněnský Berija..." IQ krizové konferenci MČ na konci sezóny 66-67, kterou má E.S. na mysli, viz dále kap,7! M.H./ 9.2.1968 .....dík za Tvůj dopis, který mě vyrozumívá, že brněnská televize hodlá v březnu uvést Anešku... Aneška není vhodná pro inscenaci v televizi... Televize je jiné specifikum a celý půvab Anešky je v její divadelnosti, kterážto poetika je pro televizi nepřenosná!!! ...Doporučuji Tvému zvážení inscenaci Artauda Cencí, která je ...pro televizi jako stvořená a pro televizního diváka je atraktivní... K rozhovoru sVoskou přijedeme já a Kopecký pod podmínkou, že tam nebude Bundálek, s kterým se ani Kopecký, ani já a doufám, že ani Ty nechceme kompromitovať před 3 miliony diváků,..," M. Hynšt E.Sokolovskému: 20.3.1971 „...Milý Evžene, dostal jsem výpověď z divadla. Nepíši Ti proto, abys mě angažoval, ale abys mi jedenkrát do roka umožnil pohostinskou režii v Déčku. Zajištění existence budu hledat u nějakého venkovského divadla, ale jde o to, aby člověk také měl nějakou uměleckou perspektivu, možnost práce s kvalitními herci, aby byl podroben kritice a přinucen soutěžit, aby nebyl předčasně odhozen do uměleckého šrotu......Kladu si však podmínky: 1. Abys mé žádosti vyhověl jen za předpokladu, že to uznáš pro své divadlo za prospěšné 2. Abys mé žádosti vyhověl jen za předpokladu, že spolupráce srnou politicky zkompromitovanou osobou Tebe osobně nepoškodí. Pokládám Tě za přítele natolik blízkého, že si mohu klást podmínky. Odmítni raději mou žádost, nežli abys je nesplnil. Milodary by mě urážely......Karlík mi říkal, jak výborně se Ti povedl Eduard. Bergovu hudbu jsem si poslechl u Ludvíka z magnetofonového záznamu. Je pozoruhodná. Kdo tušil, že to bude Pepíkova muzika poslední? Ani na pohřeb jsem mu nešel. Byl jsem v Nitře, nevěděl jsem. Po Miloši Rejnušovi Pepík Berg... Jen my, veteráni, zatím zůstáváme, i když poskládáni ze samých protéz..." /E.Sokolovský byl tehdy uměleckým šéfem Divadla E.F.Buriana v Praze. M.H./ E.Sokolovský M.Hynštovi: Praha, 24.3.1971 „Drahý příteli, vše, co přichází z Brnav poslední době, je tak zarmucující, že jakákoli odpověď je nesmyslná a hloupá. Ale jelikož náš milý přítel Ludvík K. v jedné parafrázi Halase říká: Jen žabí horizonty končí u hřbitova, neztrácím nikdy smysl pro zákonité proporce. Atak přijedu vnejbližší době do Brna, abychom si o všem zevrubně pohovořili..." K mému hostování v Déčku nedošlo. Stejně jako nedošlo k mému hostování v kapitalistickém Západním Německu /Saarbrůcken/ či v socialistickém Polsku /Lodž/. I hostovaček tuzemských jsem byl shledán nehodným. Nedošlo ani k mému hostování ve Večerním Brně na začátku devadesátých let, kdy tomuto divadlu opět velel Evžen Sokolovský. Ten mé tehdy požádal o pohostinskou režii Žáčkovy adaptace Podroužkova esejistického románu Fragment zastřeného osudu o zapomenutém a vlastně nikdy příliš známém českém básnikovi Arthuru Breiském, jehož osud se jeví spíše jako literární snůška černého humoru nežli jako skutečný život: emigrant, estét, vynášel nemocniční kbelík a rozdrtil ho výtah. - Jinou dramaturgickou variantou, kterou mi Evžen Sokolovský nabídl, byla Žáčkova dramatizace románu Jiřího Muchy Podivné lásky. 1.7.1991 .....vynikající román o Bohuslavu Martinů, Vítězslave Kaprálové a Jiřím Muchovi ... Je to náš největší dramaturgický sólo kapr, který jsem měl původně inscenovat sám, ale po způsobu mého vynikajícího šéfovského vzoru /Hynšt/ Ti to nejlepší číslo přenechám ..."/píše mi E.S./ 12.8.1991 .....Nemáš tušení, jak mi doslova fatálně záleží na tom, abys druhou inscenaci dělal právě Ty! Stará alma mater se ještě jednou musí spojit /Bořivoj by Ti to mohl dramaturgovat/ i když různě pošramocena na těle, ale zocelena na duchu, aby se kruh uzavřel. Jestliže jsme kdysi dávno řekli „A", je naší povinností říci „8"..," Dal jsem tehdy přednost hostování v Mahenově činohře, protože jsem po svém návratu do divadla, z něhož mě kdysi vyhodili, spatřoval akt historické spravedlnosti. Toto hostování se mi však nikterak nevydařilo/D.Fischerová - Hodina mezi psem a vlkem a Fr.Langer - Periférie/ a já si kladu otázku, zda jsem tehdy neměl sáhnout raději po dramaturgicky vzrušujících titulech, 'které mi nabízel Sokolovský. Osud však zřejmě chtěl, abych svůj půlstoletý divadelní život zakončil jinak nežli vítěznou fanfárou. Ale to jsem se ve svém vzpomínání zatroleně zatoulal kamsi do budoucnosti. Jsme v expozici a já se už nemohu dočkat katastrofy. Vraťme se zpět do roku 1958. M.Hynšt B.Srbovi: Ostrava, 3.10.1958 .....Obracím se na Vás se soukromým dotazem, zda byste nechtěl přestoupit jako dramaturg do Státního divadla v Brně..." B.Srba M.Hynštovi: Brno, 22.10.1958 .....Je to pro mne jako pra člověka, který teprve před několika lety u divadla začal, veliká čest a vyznamenání dostat takovou nabídku... Jestliže přes to ...je mé rozhodnutí zamítavé, vedou mě k tomu tyto okolnosti: 24 25 1. Když jsem v Divadle bratří Mrštíků začínal vr,1954, patřilo toto divadlo k najhorším oblastním divadlům v českých zemích. Snad se nebudete horšit pro mé neskromné ... přesvědčení, že jsem dosti značnou měrou přispěl... k tomu, aby se toto postavení poněkud zlepšilo... Bylo mou tajnou ctižádostí naplnit sen Mahenův, který správně viděl potřebu druhé scény v Brně... Právě nyní má vstoupit v život jakási divadelní dílna čí ambulance, kde by se hledala metoda hereckého projevu, který by odpovídal typu politického a intelektuálního divadla, jaké mám namysli... Obávám se, že jsem dnes natolik osobně spjat s těmito náměty k umělecké práci, žeby s mým odchodem vzaly za své... Rád bych samozřejmě jednou ve Státním divadle pracoval..." Stalo se. Ale po čtyřech letech byla naše nadějná spolupráce přerušena. Praha, 26,11.1963 „Miloši, děkuji za Tvůj dopis..., jakož iza uznání mé práce i za přátelství, které mi v něm osvědčuješ. Rovněž já Ti zůstávám vděčen za všechno, co jsi pro mne za léta naší spolupráce udělal. Chápeš ovšem jistě, že za okolností, které doprovázely můj odchod z divadla a které nepochybně i dále trvají, nemám dost síly a vůle pod střechu Mahenky vstoupit a připomínat si tak, co zlého mne tam v posledních měsících potkalo a co zatím přehlušuje ty nejlepší vzpomínky." /B.Srba má na mysli nevraživou nevůli části souboru k jeho dramaturgii, nevůli, s kterou se při své citlivosti nedokázal vyrovnat. Proto z divadla odešel do Akademie věd do Prahy, ale po roce se podařilo přimět ho opět k návratu, takže absentoval jen v sezóně 1963-64. MM J Brno, nemocnice 9.4.1967 „...ležím tu v obluzení smyslů - nemohu ani číst ani psát... Snažně Tě prosím, zbav mne povinnosti spolupráce naArtaudovi. Jednak dlouhou dobu nebudu se moci zúčastnit příprav, jednak mě pomyšlení na spolupráci se Sokolovským za situace, kdy náš vztah je tak napjatý, dělá zle. Nehledě ani na nemoc, cítím se divadlem tak unaven, že bych si chtěl trochu odpočinout... Předpokládám, žerná nepřítomnost přijde vhod těm, coby se mě rádi zbavili. Pozdrav všechny mé skutečné přátele a vůbec lidi dobré vůle..." 22.12,1971 „...doufám, že se máš dobře, jak by ne, když ještě máš divadlo, o němž já už jen - a většinou do šuplíku - píši... A tak to neber katastroficky a pomysli na to, že dosud ještě není všem dnům konec a že jde o to nejen vydržet a přežít, ale i o způsob, jak vydržíme a přežijeme. A ten Tvůj je rozhodně počestný..." TrésTáciunt collegium To jen panenky, které šly silnicí, byly dvě. Tři byli králové. A volové, která pásol Jano u hája. U tří mamlasů je hospoda. Tři byly i sestry a zlaté vlasy děda Vševěda. Třígrošová je i opera a román. Tři jsou přání pro kouzelného dědečka. Třikrát zakokrhal kohout. Třikrát řež a jednou měř! /Vlastně naopak/ Mušketýři byli tři. Tři byli i Dlouhý, Široký a Bystrozraký, každý jiný, proto tu princeznu nakonec osvobodili. Kavkazský křídový kruh, Shaw Tvrdohlavá žena. 26 Druhá sezóna 1960 - 1961 Hacks - Mlynář ze Sanssoucci, Rolland - Robespierre, Burian - Vojna, Brecht Pygmalion, Višněvskij - První jízdní, L.Kundera - Totální kuropění, Tyl Je tu všechno, co jsme si předsevzali: sovětská divadelní avantgarda, epické divadlo Brechtovo, lyrické divadlo E.F.Buriana i Rollandovo Divadlo lidu. Naše úsilí bylo korunováno první hrou, která vzešla z naší dílny. Bylo to Kunderovo Totální kuropění, hra společensky závažná a hýřivě fantazijní. Druhý doplněk Programu z července 1961 Střelka na kompase se ustálila, profil divadla byl vytvarován, bylo možné uvolnit trochu dramaturgickou askezi, kterou jsme si dobrovolně uložili. „Už nebude nutno tak polemicky vyostřovat svůj Program ani vjeho teoretických formulacích, ani v dramaturgii." „Dostatečně širokým tokem k jednotnému profilu." Druhý doplněk svůj dramaturgický zájem rozšiřuje na oblast antiky a orientálního divadla, což se v příštích letech projevilo uvedením Aischylovy Oresteie, Aristofanova Ženského sněmu, Euripidových-Sartrových Trójanek a Šúdrakova Hliněného vozíčku. B.Brecht také hledal své inspirační zdroje v Orientu, v divadle čínském. Druhý doplněk věnuje pozornost také složce herecké. „Je nutno pozastavit se u jednoho nedostatku, charakteristického pro současný stav naší herecké práce: odbourali jsme z ní psychologickou drobnokresbu..., avšak nedovedeme vždycky celistvou postavu naplnit citovým nábojem, proto Často zůstává rétorická, se sklonem k schématu, k frázi. Mluvíme-li o tomto nedostatku, týká še to jen lepší části našeho souboru, té, která jde výš, vpřed... Nemám na mysli herce, kteří se ještě zcela nevypořádali se zbytky starého kuchyňského realismu,.. Naproti tomu nejlepší herci našeho souboru již překonávají i toto stadium a celistvě vyhmátnuté postavě dovedou dát i citový náboj a emotivní sílu, která není návratem k "divadlu kapesníků", ale má již znaky emocionality vskutku nové." Ano, nová emocionalita, to bylo téma, které přišlo na pořad dne, když jsme si uvědomili, že některá naše představení studí, Ovšem „vytěžit emocionální hodnoty z her našeho typu, zobrazujících dějinné přelomy, je těžší nežli zher, zachycujících lidi v jejich soukromí... Nezužuje se někdy problém citovosti a lidskosti jen na oblast soukromého života, zatím co pravdou Je, že nejlidštější je to, co činíme ve prospěch celku? Tuto představu lidskosti naši nejlepší herci dovedou naplnit nejlepšími uměleckými výsledky. Např. s.J.Urbánková v Robespierrovi: není autorem zachycena doma, ve svém soukromí, je venku, pracuje, a to těžce, zalévá konví vyprahlé pole, setkává se s cizím člověkem, s Robespierrem. Jak málo příležitosti k citovým výlevům! A přece s.Urbánková dovedla bez psychologické drobnokresby vytvořit typus vesnického člověka v době Francouzské revoluce, ale dovedla mu dát navíc silný citový náboj a emotivní sílu, která si podmaní hlediště. Nebo s.Karlík a s.Chromek v První jízdní: setkání ve stepi..." atd. „Třetí závěr naplňování našeho programu: hrát nejen hry, v nichž se střetávají třídní síly a které probojovávají velké dějinné procesy, jak říkáme ve svém dosavadním Programu, ale hrát i hry, věnující pozornost vztahu jedince a společnosti, jeho poměru k veřejnému vlastnictví, k práci, k náboženství, ke kolektivu, k rodině," „...Tyto problémy vyřešíme jedině tehdy, jestliže se nebude dále prohlubovat propast mezí prudkým vzestupem navenek a stagnací uvnitř..." Činohra začala zpívat a tančit To je nejnápadnější znak proměňujícího se souboru. Tradičně akademický, státně oficiální soubor si s chutí zazpíval v Mystérii buffě /hudba Josef Berg/, rozezpíval a roztančil Burianovu operu-balet Vojnu, Vlasta Fialová zazpívala Bergovy písničky v Markoltovi, ale i halekačku v Tvrdohlavé ženě, zvládla náročné songy Dessauovy a Eislerovy v Brechtových hrách a doslova zazářila v roli Šansoniérky v Kunderově Totálním kuropění s hudbou Novákovou a s orchestrem Gustava Broma. V této inscenaci dobře zazpívali i další herci a herečky činoherního souboru. „Kdo by si pomyslil před dvěma lety, že tento soubor je schopen zvládnout Burianovu Vojnu, která je lidovou operou-baletem, dále Markolta, Kavkazský křídový kruh s těžkými Dessauovými songy, či Totální kuropění s jazzovým charakterem hudby a zpěvu." /Druhý doplněk/ V Kavkazském křídovém kruhu na sebe upozornil vynikajícím pěveckým výkonem František Vicena. Hudební rejstřík prvních dvou sezón doplnil i Zeyerův a Sukův melodram Radúz a Mahulena, v němž s operním orchestrem přednesli, melodramatické pasáže Helena Kružíková a Josef Husník s alternujícím. Františkem Vicenou po zákonu melodramu, nikoli podle zásady „jedni hrajou a druzí jim do toho mluví" a "u koruny se sejdeme". Dle těchto zákonů bylo slovo přesně zakomponováno do hudebního partu rytmicky, melodicky, harmonicky, kontrapunkticky, dynamicky a nalezlo svou zvláštní polohu mezi zpívanou mluvou a mluveným zpěvem /Sprechgesang/, 27 L Zesílený akcent na hudebně pěveckou složku v různých podobách pak zůstal pro Mahenovu činohru charakteristickým i v letech dalších. Parakatalogy k Aischylově Oresteil zhudebnil Josef Berg a zpívali je operní pěvci Richard Novák, Josef Veverka, Hana Svobodová /Janků/ a Jarmila Orlová. V Kulatolebých a špičatolebých a v Matce Kuráži se ukázalo, že brechtovské songy umí zpívat nejen Vlasta Fialová a František Vicena, ale i Josef Karlík, Oldřich Celerýn, Rudolf Krátký a další. Jazzová zpěvačka Jarmila Veselá s orchestrem Gustava Broma přednesla černošské spirituály v Connellyho hře Černošský Pánbůh a Proroci, jiná Bromová zpěvačka Helena Blehárová zpívala s jeho orchestrem Čapkovy Rozhlásky, které zhudebnil Pavel Blatný a které jsme vložili do hry bratří Čapků Adam Stvořitel. Hudebním skvostem se stala Komedie o umučení s Novákovou hudbou, s ženským pěveckým sborem a dvěma orchestry. Oldřich Celerýn zpíval „selské očenáše", vložené do Mahenova Mrtvého moře a zhudebněné Zdeňkem Pololáníkem a celý soubor se znovu rozezpíval a roztančil hudbou temperamentních jihoamerických lidových karnevalů, kterou pro inscenaci Buonaventurovy hry Na pravici Boha Otce složil Jaromír Nečas. To už jsou léta 1968,1969,1970. Tento výčet ukazuje, jak pestře rozrůzněné byly žánry uvnitř hudební složky Mahenovy činohry. Orchestry jazzové, operní, komorní, šansoniérky, jazzové zpěvačky, operní pěvci /později světově proslulí, Hana Janků, Richard Novák/, ženský smíšený sbor, operní sbor, halekačka, lidová písnička, parakatalogy, songy. Výčet také ukazuje, kolika skladatelskými talenty Brno disponuje: Berg, Blatný, Ištvan, Křivinka, Novák, Pololáník atd. Hodně se tenkrát v činohře muzicírovalo a zpěv mnohé lidi otvíral i herecky. Pohyb pd realismu k poetice múzického divadla byl současně pohybem k nové profesionalizaci herectví. Odborně toto téma zpracoval Miloš Štědroň ve studii Scénická hudba v brněnské činohře /Měsíčník Program, listopad 1966/ .....Na zvýšení umělecké a významové funkce hudby v Mahenově činohře lze v posledních sedmi letech zvlášť dobře sledovat vazbu činoherního divadla s hudbou... Brněnskou éru Sokolovského a Hynšta /1959 až současnost/ můžeme považovat za historicky ucelenou,epochu, jejíž vztah k hudbě byl a je vcelku stálé povahy s ohledem na vyvíjející se náplň činoherní funkce hudby. ...Josef Berg, Jan Novák, Pavel Blatný..., všichni tři řeší základní otázku své orientace na epické divadlo - totiž problém songu, jak jej objevilo hudební divadlo 20.století. Novákův Ui vegetuje v oparu gangsterského velkoměsta plného drumsu a džezové pulzace. Uvědomme si, že je to v době, kdy se džez prosazuje formou.líčení „zahnívajíciho" prostředí, abychom se terminologicky přiblížili popisované éře... V Kuropění dokázal Novák věc takřka nevěrohodnou. Prosadil svou džezovou představivost do odlišně myslících individualit Bromová orchestru, čímž vznikla tradice spolupráce.., moderně orientované hudby a džezu. V Komedii a umučení se spojila Novákova veškerá hlubina bezpečnosti staré hudby, aby naivně, prostě, kombinovaně i stylizovanou naivitou přivedla slovní spojení do vrcholných extází... Madrigaly sboru dívek,,,, mariánské plankty... Pašijovou hrou... došel Novák ke kvalitativně vyššímu typu hudebního divadla. Pavel Blatný... Jeho projev jde především v duchu syntetizování džezových postupů s prostředky soudobé hudby... Dokázal prosadit svou koncepci třetího proudu... V řadě jeho scénických hudeb /černošský Pánbůh, Pán z Prasečkova a hlavně Adam Stvořitel /uzrával postupně a v symbióze s diktaturou slova, výkřiku a místy až expresionistické křeče svérázné podoby brněnského epického divadla. Josef Berg... Právě jemu byl brechtovsko-dessauovský princip velkým popudem... Berg dal brněnské činohře do vínku činoherní hudební kreace, které především v Oresteií a Mystérii buffě přesáhly... daleko požadavky kladené na únosnost scénické hudby, aniž setím zpronevěřily principu znásobování účinu divadla. Miloslav Ištvan svou strhující hudbou k inscenaci Bůchnerova Vojcka dokázal jít programaticky proti silné a sugerující se představě Albana Berga. Brněnská Mahenova činohra dokázala v období 1959-1966 soustředit okolo sebe celou dílnu brněnských skladatelů. Některá jména provázejí celou tuto sedmiletou éru /Jan Novák, Pavel Blatný/ a tvoří základy k renesanci hudebního divadla /Pašije/ s hudbou velké síly a původnosti. Jindy jde o krystal.izaci vlastních dramatických principů, jako je tomu především v případě Bergově. Sokolovského, Hynštovu a Srbovu éru v Mahenově činohře tedy provází počátek českého třetího proudu /Blatný, Novák/, epické divadlo přivádí autory k hledání melodiky českého songu a epické vokální melodiky /Berg - Oresteia, Novák - Totální kuropění, 28 Blatný - Adam Stvořitel, Pololáník - Korzár/ a k vrcholu přichází hudba divadlem a divadlo hudbou v Pašijích. Tam, kde se činohra uchýlila k původní hudbě brněnských autorů, došlo obvykle ke zdařilé exploataci silné domácí hodnoty." Ještě slovo komponisty Jana Nováka v knižním vydání Komedie o umučení; „Bohaté možnosti poskytlo prostorové rozložení hudebních nástrojů: v orchestru 8 violoncell, harfa a bubny, na scéně herci ve zpěvních číslech, v prvním poschodí scénického řešení sbor Dcer Siónských, za nimi malá dechovka /cl.tr. 2cor, tb/, po straně varhany /za scénou/. Tato hudební ohniska účinkovala buď samostatně, nebo v nejrůznějších kombinacích, nebo všechna dohromady. Ke zvýšení prostorového efektu se pak mohly jednotlivé instrumenty stěhovat, jako v předehře, kdy trubka hlásá svoji fanfáru ze všech koutů jeviště, nebo ve scéně Poslední večeře, kdy dva lesní rohy hrají jakoby přímo účastníkům večeře do ouška svou „Tafelmuzik." Ohlédnutí za naším programováním V základním boji za svou představu divadla jsme někdy zesilovali akcenty a zvyšovali hlas, ve snaze o názorovou vyhraněnost jsme byli extrémní, nedůtkliví, nesnášenliví. Náš způsob vyjadřování odrazoval, vyvolával námitky, které pak začaly být, třeba nevědomky, vztahovány i na obsah. Dělali jsme si nepřátele z lidí, kteří třeba chtěli být našimi zastánci. Naše formulace směřovaly někdy k plakátu a frázi, postrádaly pokory, byly sebevědomé, suverénní, samolibé, zbytečně vyzývavé, agresivní, provokativní /krajní opak původního programu/, někdy až křiklounsky fanfarónské... Stop! To už jsem přehnal. Vavříny stále kvetou „V Praze a v českých divadlech vůbec nemělo Národní divadlo zatím odpůrce, jenž by dokázal systémem názorů polemizovat s praxí, která še za poslední léta v Národním divadle vykrystalizovala. Brněnské představení Mystérie v řadě komponentů zůstává za mistrovstvím umělců Národního divadla, ale přes to je Sokolovského tvůrčí záměr v hlavních obrysech natolik zřejmý, že dovoluje posuzovat inscenaci jako výraz polemického divadelního názoru." /Leoš Suchařípa, referát na ustavující schůzi Ktubu Divadelních novin v Brně, 21.5.1960/ „Některými inscenacemi jste vzali hezky šturmem divadelní konvenci..." /Jan Polešovsky, Obrana lidu, 25.10.1960/ „Odvaha až urputná je vepsána včelo Mahenovy činohry. Chce ztékat vrcholy. Náročnou tvůrčí prácí poráží už napoprvé legendu o možném a nemožném." /Otakar Rydlo, Mladá fronta, 12.11.1960/ „Divadelní program a divadelní čin... Chtěl bych nejprve zdůraznit, že už sama formulace programu byla pro brněnskou činohru činem blahodárným. Brněnský soubor byl ve vleklé krizi, jejíž hlavní příčinou byla umělecká bezradnost a sterilita uměleckých názorů. Navržený program sjednotil zdravé síly souboru a pomohl takřka naráz, i když ne úplně, překonat některé staré návyky v herecké tvorbě. ...Brněnská dramaturgie se dostává do jistého, nikoli však nepřekonatelného rozporu s hlavním proudem současné dramatické tvorby, která stále ještě směřuje k divadlu realisticky iluzionistickému. ...Vůdcové brněnské činohry se vyznačují několikerou odvahou: odvahou v prosazování svého pojetí divadla, odvahou v hledání dramaturgickém, odvahou v inscenačních postupech. Za tuto odvahu je nutné je chválit. Odvaha ovšem neznamená neuvážlivast. Čin, k jehož úspěšnosti nemáte aspoň ty hlavní předpoklady, je jen hazardem, nikoli projevem odvahy. ...Čtyři klíčové inscenace/týká se Zadržitelného vzestupu Artura Uie, Mystérie buffy, Césara a Robespierra, M.H./ dávají současnému brněnskému repertoáru zatím charakter divadla převážně historického. Této historičnosti musíme přiznat určitou oprávněnost, neboť v divadle toho typu, jaký mají Brněnští na mysli, je historie skutečnou učitelkou diváka. Nelze ovšem přehlédnout, že přemíra historičnosti oddaluje divadlo od jednoho z hlavních úkolů, od tvorby uměleckého obrazu současných událostí a současných lidí," /Bohumír Macák, Host do domu, prosinec 1960/ „Nástup brněnské činohry ...Činohra brněnského Státního divadla poutá ksobě od počátku sezóny pozornost pro svou houževnatou snahu skoncovat s dlouholetým eklekticismem a vytvořit si program a styl... Tři představení, shlédnutá v Brně koncem ledna, nabízejí o tom již jistou představu. /Týká se Mystérie buffy, Robespierra aVojny.M.H./ ...V brněnské činohře projevuje se nesporné úsilí vážné a energické. Podoba divadla i souboru mění se přímo před očima. Dokonce až příliš zprudka, což bývá rysem 29 důsledně programového úsilí. Soubor někdy až nepoznáváte: mizí macha, pohodlí, bezobsažná rutina jena ; ústupu. Velkou školou jsou tu nejen pohybové, zpěvní, taneční a jiné nezvyklé úkoly, jež dostávají činoherní herci, ale hlavně a zejména: verš a stylizovaná mluva, která má tvar a zákon a pomáhá proto vybřednout z naturalismu." /Jan Kopecký, Rudé právo, 5.2.1961/ 17.2.1961 vysílá televize Markoltovo šprýmování. 27.3.1961 hraje činohra v Praze ve Stavovském divadle Mystérii buffu. 6. a 7.6.1961 hraje činohra v Bratislavě Kavkazský křídový kruh. „Brněnská Mahenova činohra přináší svou prací do našeho divadelnictví zdravý neklid a výboje." /Miloš Smetana, Literárnínoviny, 15.4.1361/ „V repertoáru Divadla armády nevyniká nijak nápadně žádná programová linka, která byla například téměř hmatatelná v činohře Národního divadla za Krejčová vedení a která je dnes stejně prokazatelná v brněnské Mahenově činohře." /Divadlo 1961/ „Odvaha kčinu... Patřil jsem ktěm zdrženlivým, jimž vadila na "revolučním" nástupu nového vedení brněnské činohry velká slova, agresivní a bryškní tón, zjednodušující odsudky, radikální a jak se mi zdálo nedomyšlené reformátorství, které chtělo spasit naše současné divadlo zatím jen na papíře a v , diskusních příspěvcích, s nimiž se Brněnští přicházeli na konference bít za svůj prapor. Ale přibývalo času a brněnští buřiči v čele s dramaturgem Srbou, režisérem Sokolovským a šéfem činohry Hynštem nepřestávali bouřit K údivu skeptiků a přes bohorovné mávání ruky, kterým je odbývali místní i pražští znalci a trochu znudění majitelé trvalých poct a vysezené, slávy, přes všechna neblahá proroctví se brněnská činohra ani nezdiskreditovala, ani nezkrachovala. Dělo se v ní něco jiného: pracovala. Vydávala dál své manifesty - a pracovala. Předložila obecenstvu první vážné výsledky své práce. Ani Majakovského Mystérii buffu, ani - zejména - Brechtův Zadržitelný vzestup Artura Uie už nebylo možno odbýt mávnutím ruky. Nebylo už možné spokojit se kuloárovými klepy a kusými zprávami z Brna. Bylo třeba se za Brněnskými vypravit. Bylo třeba s nimi mluvit a seznámit se vážně s jejich programem a s jejich myšlenkami 0 současném divadle, pustit se s nimi do sporů. Nebyly to plané spory, ale spory nad prací, a jak se ukázalo 1 nad důsledným teoretickým úsilím, které si odbylo svá extrémní stadia, obohatilo se zkušenostmi, obrusovalo se námitkami a protiargumenty a proudí teď plynulejším proudem, aniž ztratilo své nejcennější.vlastnosti: vnitřní zanícenía zdravou nekompromisnost... Nelze zde vyložit podrobně celý jejich program, rád bych však upozornil aspoň na jeden, myslím, že nejpodstatnější jeho rys. Je to boření iluzi' v několikanásobném smyslu..... ...Vášnivé zaujetí pro vlastní styl a vlastní umělecké krédo je vede k podceňování a často ^chybnému a nespravedlivému hodnocení jiných divadelních-koncepcí a stylů, než je ten, který vyznávají... Bylo by zde možno diskutovat a usvědčit Brněnské z nejedné vulgarizace a nespravedlivé nesnášenlivosti... ...Je nebezpečí, že hry epochálních srážek, napsané bez hrdinů, bez lidí, bez bohatých psychologií, odsoudí soubor do funkce dobře fungujících koleček velké'podívané a vezmou jim sám smysl jejich práce: tvorbu postav. Toto privilegium zůstane dvěma, třem ústředním postavám, ostatní jim budou dělat přihrávače, budou nespokojeni a nepocítí novátorství koncepce divadla jako blahodárné pro svou práci... ...Zvlášť několik pražských divadel by se mělo pokusit vybřednout konečně z letargie pohodlnosti a panického strachu zmyslení. Brněnská činohra by měla i v nich zburcovat konečně odvahu k činům." /Sergej Machonin, Literární noviny, 23.9.1961/ „Bravo fur Brno. Leipzig. Als zwaite Inscenierung zeigte das Staatstheater Brno gestem Abend im Schauspielhaus der Messestadt Wsewolod Wischnewskis Erste Reiterarmee... Die eigenwillige, aktualisierte Fassung ergriff und begeistert..."/BZamAbend, 13.3.1962/ „Byli bychom velmi rádi, kdybychom mohli uvítat vedení činohry Státního divadla u nás na fakultě a uspořádat v dubnu v rámci „Divadelních čtvrtků" besedu o Vaší práci, cílech a zkušenostech..." /Dr. Jan Kopecký, FFKarlovy univerzity, 19.3.1962/ Satyrský dovětek y Brně dne 7.ledna 1963. /Adresováno mně, M.H./ Milý soudruhu, jde-li o hudební spolupráci, jeto vyloučeno, což Vám raději sděluji písemně, protože by mne sympatie mohly zavést do společného, Vašeho i mého průšvihu. Totální kuropění po shlédnutí dvou představení, televize, po poslechu rozhlasového zpracováni: umělecká nestoudnost /myslím tím i vztah k životní realitě/ dovršená nestoudností inscenační /v televizi/. Jak můžete vydávat za ctnost, že herci hrají ve své nynější podobě /bývalí mladíci/, když v textu vnitřně nic takového není, že se hraje nynější hudba, když předvádíte rajch 194,..? Vždyť toto zcizení vtextu není, těch pár proklamací, k nimž si herci odskočí, přemáhajíce rozpaky, neudělá metaforu. Příjemné prožití uplynulých svátků vánočních přeje Berg." Josef Berg nám zkomponoval hudbu ke třem inscenacím v roce 1960 /Mystérie, Markolt, Robespierre/, kOresteii v r, 1962 a jeho spolupráce pokračovala i po tomto dopise v Juanovi v r.1964 a v Anešce v r.1966. V roce 1969 J.Berg v Dopise Meandru vzpomíná: „Deset už tomu, deset let, kdy se v ateliéru, chabě dle tehdejšího zvyku vyžluceném žárovkou bez stínítka, shromáždilo několik osob, z nichž nejméně jedna měla odtud nadlouho vyznačovat osudy jedné větve českého divadla. Bylo to v kamrlíku ředitele MC na Lidické... Ach, idealistická neporušenosti mládí! Vy fanfarónské první dny šedesátých let, odražené zpět do temnot s ojedinělými lesky tuch!" /Josef Berg byl jedním z našich prvních a nejbližších spolupracovníků./ Začátek nazírání problémového „Pro i proti v Mahenově divadle." /Valtr Urbánek, Kultura, 3.11.1960/ „Je ovšem třeba říci Brněnským také kritické slovo, aby herci rozeznávali dvě věci: divadlo o politice a politické divadlo. Tři představení, o nichž zde píšeme /Mystéria buffa, Robespierre a Vojna, M.H./, pomáhají spíš upevnit, co už bylo vnáší společnosti vybojováno. Jejich bojovnost je tedy obrácena dozadu, k historii. Lidé v hledišti zjevně si už dnes žádají, aby jim divadlo nejen potvrzovalo, že socialismus je vyšší společenský řád - potřebují, aby jim právě divadlo, jež chce být politickým, poradilo, jak v tomhle řádu žít, ukázalo příklady, jež je strhnou k následování. A tohle je, soudím, nyní hlavní úkol." /Jan Kopecký, Rudé právo, 5.2.1961/ Slovo má Jan Grossman Ten prozkoumal první roky nového vedení MČ nejzevrubněji. Učinil tak ve čtyřech rozsáhlých studiích: Brněnské zápisky /Divadlo, č.1 a 2, 1960/, Rozprava s Brnem /Divadlo, č.7, 1961/, Programová hra Mahenovy činohry/Divadlo, č.10,1961/, Herec a inscenační styl/Divadlo, č.1,1962/. Babo raď! Chtěl bych, aby dokumenty, které uvádím, promlouvaly samy, autenticky, bez komentářů a druhotně zprostředkující interpretace, tj. aby zde byly otištěné celé. To však není možné vzhledem k jejich množství a rozsahu. Nezbývá tudíž, nežli informovat o nich uvedením nepodstatnějších úryvků. Jak to však udělat a vyvarovat se při tom výtek vytrhávání z kontextu, výtek jejich redigování a manipulování s nimi za účelem jejich konjunkturálního využití? Nebudu řadit citáty dle své vůle, ale dle jejích časové posloupnosti a jména podle abecedy. Ať seřazení provede čas a abeceda, ne já. Vynasnažím se nevynechat jedinou závažnější kritickou připomínku, přitvrdím výběr citátů ve smyslu jejich kritičnosti, ale vím, že to stejně nebude nic platné. „Brněnské zápisky" .....Třebaže bylo toto divadlo dějištěm neustálých vnitřních rozporů, přesunů, zvratů a důležitých personálních změn - v jeho tváři, tak jak ji viděl divák, se nic z této dynamiky neobráželo. ...Brno vždycky rádo obdivovalo všechno, co přicházelo odjinud. /E.F.Burian/ ...Říkalo se právem: V Brně jsou skvělí herci, ale špatné divadlo. ...Současný stav činohry vypadá jako zauzlení starých a nových tendencí. Za ředitele Zejdy pracují noví lidé činohry, šéf Miloš Hynšt a dramaturg Bořivoj Srba, teprve rok... Vedení činohry je vyzbrojeno znalostí historie divadla a chce navazovat na pokrokové fáze jeho minulosti... Nezval, Daněk a Brecht jsou dramaturgicky programové části dnešní činohry... Atlantida i Pohled do očí jsou hry slabé, aie uprostřed možného výběru a v dané situaci sehrály svou roli a vytyčují směr činohry ideově a svým úsilím o rozložitou, vrstevnatou formu i umělecky. Má-li jít divadlo jejich směrem, musí je jako konkrétní umělecké hodnoty opustit a překonat. Nejdůležitějším dnešním problémem činohry je problém její, konsolidace. Hlavní představení repertoáru ukazují..., že Hynšt kolem sebe dovede soustředit lidi, schopné utvořit jádro dramaturgicko-inscenační jednoty tělesa." „Rozprava s Brnem" „Představení běžného repertoáru Mahenovy činohry na konci sezóny 1960/61 ukazují, že si toto brněnské divadlo, sledující určitý program, vybudovalo osobitý a poměrně vyhraněný styl. ...Hry, v nichž je herecké umění úzce spojeno s uměním tanečním, pěveckým nebo deklamačním, a všechny obory se v jednom večeru propíétají, netvoří výjimku, ale pravidelnou součást 30 31 repertoáru. Montážní dramata, založená na sledu krátkých výstupů, nebo kombinující vlastní děj s vyprávěním, nejsou jen uspokojivé zvládnutým problémem, ale úkolem, který provokuje divadelnickou vynalézavost. Nejzajímavěji to vidím na První jízdní od Višněvského... ...Posléze tento styl dovolil inscenovat v Mahenově divadle texty, které jsou svým vznikem, posláním a provozováním spjaty se speciálními divadly. Tak tu byla provedena v podstatě celistvě Mystéria buffa - samozřejmé v duchu Majakovského přání upravená - a prvně, mimo svou mateřskou scénu Vojna, jedno z vrcholných děl E.F.Buriana. Divadlo slohově obě hry v podstatě zvládlo... ...Oceňoval jsem už při rozboru Zadržitelného vzestupu Artura Uie, že Sokolovský objevil jako nerozlučnou součást Brechtovy političnosti i Brechtovu divadelnost... ...Sokolovský rozehrává tuto komediálnost s velmi pohotovým souborem a ve velké škále, od klaunských čísel, burlesky, až po ansámblové výstupy, kde vlastní komediálnost přechází spíš k divadlu chórovému a deklamačnímu. /Týká se Mystérie buffy, M.H./ To, co nám však postupně Vadí, bychom mohli na prvý pohled nazvat nedostatkem smyslu pro míru... Tendence k stálému stupňování, zmnožování a naddimenzovávání prostředků; nadsázka sleduje nadsázku, ohlušení jde za ohlušením... ...Julius César, další Sokolovského režie, není nespoutaný a ohlušivé hyperbolický, dokonce naopak: je to představení až klasicistně vytříbené... Jetu mnoho opravdu nezapomenutelných pasáží: tak třeba... zabití Césara, zbavené popisnosti a podmanivě provedené vzpomaleném náznakovém pohybu... Avšak tato mizanscénová a režijně výtvarná kultura Julia Césara v celém představení nejenom převažuje, ale dokonce, jako by všechno ostatní pohlcovala,.. Klasicistnímu purismu této kultury schází do značné míry i shakespearovská „příroda"... ...V Markoltově šprýmování ukázal Sokolovský, jak umí tlumočit komedii, která je bujná, ale zároveň křehká... * ...Obě představení ukazují další rysy Sokolovského práce: sklon k divadlu jako oslnivé podívané: sklon, který se zcela uplatniv amusantním Markoltovi a v Shakespearovi prozradí své meze, ... Kavkazský křídový kruh... ...Většina proměn je řešena jednoduchými kulisami, což by mohlo být dobré, ale nejsou to kulisy vyrobené lidovým divadlem prologu, ale kulisy velké scény, stylizované a místy namalované a spouštěné na tazích při odsvícení jeviště... Do popředí hry vystupuje Azdak, který svou epíčností dává největší možnost k nejvštšímu a nejkontrastnějšímu střídání různých poloh, klaunské a biomechanické, expresívne apelující na obecenstvo... ...Touha postavit proti popisnosti, civilismu, impresionismu a zužující psychologii divadlo velkých společenských., námětů, pocvarou vzruš^-cí a žánrově mnohotvárnou, projevuje se.v.Brně na jevišti často jen zesilováním, stupňováním a zmnožováním výrazu a výrazových prostředků, méně už změnou, která by nastala v oblasti významové, v interpretaci látky a lidských obsahů. Je příznačné, že nejméně se tento problém jeví v První jízdní, kterou považuji z hlediska inscenačního za najlepší režii Miloše Hynšta a dokonce za nejvyváženější představení dnešního běžného repertoáru Mahenova divadla... nebo výstup, kdy Sysojev, který stále nosí na krku křížek, nese na ramenou obrovský dřevěný kříž, který vzal ze hřbitova, aby mohl zatopit pod lokomotivou obrněného vlaku - v těch všech .pasážích se podařilo Hynštovi i hercům dosáhnout toho, co jsem postrádal častokrát v Křídovém kruhu: totiž rozšíření gesta reálného v gesto symbolické. ...V programovém prohlášení Mahenovy činohry se praví: „Nezajímají nás tolik duševní problémy obchodních cestujících a zestárlých komiků, jako události veřejné.,." Zdá se mi, že tato nezastřená polemika s Osbornem a zejména s Millerem se mýlí... •..V mnoha představeních jakoby monumentalita vznikala opět zveličováním, pod nímž necítíš tlak látky, jenž by si je vynucoval. Jeto monumentalita vytrvale slavnostní, manifestační, proklamativní a někdy i dekorativní. Nejčastěji bývá spojena s patosem, někdy i s expresivní křečí a stupňovanou nadsázkou. Zřídkakdy tu zazní monumentalita prostoty a věcnosti... ...Dalším znakem takového typu divadla je jeho apelativnost - schopnost otevřeně se obracet na diváka... Ryzí apel je položen na významu, ne na výrazu, a proto může být v podání tzv. civilní, jak jej známe od Brechta nebo Voskovce a Wericha. ■ ••Mahenova činohra sedneš orientuje převážně k látkám historickým... Zde, domnívám se, leží klíčový problém dnešní Mahenovy činohry. Její program je značně retrospektivní. Zdá se být naplněn pouhým manifestačním anořečením. Hraje Majakovského a Višněvského a Brechta, ale nemá dosud energii, s jakou tito autoři ve své době dovedli najít soudobé společenské konflikty i metody jejich vyjadřování... K tomu, aby dnešní Mahenova činohra byla divadlem plně současným a politickým... k tomu jí schází bystřejší a odvážnější vztah k přítomnosti, a naopak jí přebývá historismus." „Programová hra Mahenovy činohry?" „Kunderova hra Totální kuropění, nastudovaná v Mahenově divadle v Brně, jedná o mladých lidech, kteří byli za protektorátu zavlečeni na nucené práce do Německa, ...Ludvík Kundera rozvinul tuto látku do velmi pestrého útvaru, pro který bychom těžko a zbytečně hledali označení - každému se vymyká. Vedoucí skladebný princip můžeme nejspíš nazvat montáží: obrazy se tu střídají v prudkém sledu a volni přibírají další epizody, některé scény jsou řešeny jenom jako krátké mimické záběry; vlastní děj je přerušován odbočkami, v nichž herec hovoří přímo k obecenstvu nebo vsune doprostřed dialogu píseň, jichž je tu víc než dost; snová postava vchází do reálného prostředí a promlouvá s ostatními postavami, intermezza obracejí děj přímo k současnosti a konfrontují ho s divákem. Utvař navazuje na dramaturgicko-inscenační linii brněnské činohry, kterou ostatně Kundera pomohl rozvinout i jako překladatel Brechta. ...Totální kuropění je svým „obsahem" namnoze křehčí a skorém bych řekl komornější, než za jaké se vydává svou „formou" a ještě křehčí než podoba, do které je posunuje inscenace. Jeto o poznání útlejší kmen: všechny větve, které z něho vyrážejí, dost dobře neunese. Přes velké rozpětí a žánrovou pestrost je podstata - a tím i síla - Totálního kuropění I y r i č t ě j š í, než si připouští sám autor... ...autorův oslabený zájem o výstavbu charakterů a jejich vztahů a především o výstavbu situací... Na místo situace... nastupuje zhusta výpověď,.. Postava Sansoniérky má ze všech postav h ry největší rozpětí a nejvyšší stupen objektivace... ...Sokolovského inscenace Totálního kuropění znamená další a radikální rozvinutí stylu Mahenova divadla... ...scénu, odehrávající se uprostřed proudících davů na přelidněném Alex-platzu, realizuje Sokolovský pouze točnou, na které se ve dvou protisměrech procházejí statisté. Střídání skupin a hlavně střídavé tempo pohybu /pomalé, když jde herec proti jízdě točny, a rychlé, když se na kraji točny otočí a kráčí zpět vě směru pohybu/ vytváří dokonalou iluzi nepravidelného a proměnlivého rytmu rušné křižovatky... ...Dramaturgické a režijně inscenační dění je v dnešním vývoji brněnské činohry natolik zajímavé, že strhuje pozornost rozboru především na sebe. Třebaže jsou i v takovém rozboru zahrnuti herci, přece jen se věnuje jejich práci menší pozornost. Neprávem; napravit to bude úkolem jiného článku." „Herec a inscenační styĽl „Vrcholná představení Mahenova divadla jsou i herecky cílevědomě a slohově čistě komponována a sladěna a ponechávají málo místa pro libovůli a detail, který by nebyl vpjat do řádu inscenace. Soubor... zvládá požadavky otevřeného jeviště..., herci vesměs dobře a rutinované zpívají a dovedou... střídat hru, deklamaci, zpěv či předscénovou promluvu - a to není tak lehké, jak nás učí zkušenost z jiných divadel. Přesto míváme v Brně celkový dojem, že výrazný styl mnoha nejlepších inscenací vznikl ze záměru, který si herce především podrobuje, přisvojuje a vřazuje ho do své soustavy.., ...brněnská cesta k„neiluzionistickému divadlu" strhává na sebe sice pozornost především jako cesta dramaturgická a inscenační, ale přesto vyvolala určité nové rysy, týkající se i tvorby herecké. Vytvořila především pozměněné podmínky herecké práce vůbec a u několika typických jedinců vypěstovala... takové vlastnosti, které se ... mohou stát předpokladem k tomu, aby styl vycházel z herce a nebyl jenom pomocí herce demonstrován. ...Základní pozměněnou podmínkou herecké práce je znovu - a jinak - zvýšený smysl pro ansamblovost. Repertoár a styl Mahenova divadla... jej vyžadují kategoricky a v míře až burianovské. Chtějí po herci, aby pracoval především ne pra roli, ale pro charakter a cil divadla; aby jeho ambice, spontánně směřující k velkému a sólovému úkolu, se dovedla vžít disciplinovanou a často podřízenou spoluprací na pravdivém a rezonujícím umění své doby... Rub tendence... nedostatek herecké příležitosti..." Grossmanova studie pokračuje rozborem herectví Vlasty Fialové v roli Šansoniérky v Totálním kuropění, Josefa Karlíka v roli Azdaka v Kavkazském křídovém kruhu a v roli Sysojeva spojeného s Vypravěčem v První jízdní, dále pak Rudolfa Jurdy v roli Artura Uie a v dalších jeho rolích ve Vojně, v Mystérii buffě, v První jízdní a v Césarovi, v němž hrál Cassia. Z nejmladší generace si všímá Františka Viceny jako Zpěváka v Kavkazském kruhu a ze staré generace Karla Hospodského v "mlčenlivé roli" německého Parťáka v Totálním kuropění. „Vraťme se k začátku, kde jsme mluvili o stylu, který si herce podrobuje a přisvojuje - a o stylu, který z herce vyrůstá... Cesta za úplnou realizací linie, kde by si všechny složky divadla tuto linii cele a zároveň osobitě osvojily, je dlouhá a pozvolná, je to cesta zralosti. A na jejím počátku obvykle převládá režijně formulovaný záměr, jehož radikálnosť je nutná k vytyčení směru, k polemickému ohraničení tohoto směru od směrů ostatních, k novému výkladu dramatické látky..." 32 33 Ve svých brněnských studiích chtěl Jan Grossman pokračovat i nadále, jak mi několikrát v dopisech zdůrazňoval: 29.11.1963 „Hrozně mě mrzí, že se poslední dobu nemohu dostat do Brna: rád bych svoje brněnské kapitoly doplnil a rozvinul, zvláště proto, že je velmi konkrétní a vážný zájem o knižní vydání mých statí, v nichž by, podle mého názoru, mělo Brno zaujmout svoje místo." 18.6.1964 „ňíkal jsem Vám už- a míním,tp opravdu upřímně - že mě práce brněnské činohry velice zajímá i proto, že bych dříve nebo později chtěl literárně navázat na své brněnské zápisky." Ještě k otázkám hereckého stylu Tématem hereckého stylu se zabývá v časopise Divadlo i Viktor K u d ě I k a ve stati „Když před dvěma roky vystoupilo nové vedení Mahenovy činohry s programem moderního politického divadla, bylo hned od počátku zřejmé, že se tím odzvání i dosavadnímu způsobu herecké práce... Bylo nutno hledat odpovídající herecké postupy a prostředky, vytvářet nový režijně herecký sloh, schopný vyjadřovat nové, světodějné obsahy... ...Karlíkův Azdak Od chvíle, kdy se objeví na scéně, rozedraný a opilý, v jedné ruce láhev s vínem, v druhé ruku vzpouzejícího se velkoknfžete, zaútočí na vnímavost publika hned naplno a vším: mimickým bohatstvím ažobžerným;... pohybovou bravurou, která nemá chvílemi daleko k akrobatickému exhibicionismu; a především hlasem, který hřímá, kleje, zalyká se hněvem, střídá ironii s patosem, vznešenost s obhroublostí, filozofické sentence s lascivitou... Všechny ty spílce, grimasy, to pitvoření, ta pohybová tornáda a pantomimická sóla, jež byla pro iluzonístické herectví tabu, směřují v Karlíkově výkonu k jedinému cífi: k maximální sdělnosti myšlenky, k ideové názornosti - málem až vtíravé. Uprostřed nejbláznivější taškařice, v ovzduší humoru vpravdě šibeničního však herec pojednou zvážní a nasadí svou mstivou kantilénu o prohrané.válce, V tu chvíli, aniž přestane být figurou hry, je zároveň i tím, kdo ví to, co autor. Husársky kousek svého herectví předvedl Karlík v Hynštově inscenaci První jízdní... V brněnském nastudování spojila dramaturgická úprava rozsáhlý a náročný part vypravěče-komentátora s ústřední postavou hry, Ivanem Sysojevem, jako by za límec vytaženým z bezejmenného davu... Z tohoto dvojího textu vytváří Karlík s velikou invencí i stylotvornou kázní postavu vskutku dvojjedinou.,. Nejméně desetkrát přejde Karlík během představení zjedná roviny své role do druhé, z přítomnosti do retrospektivy, z vyprávění do hry -"ä pokaždé"si vuilmvycTi'~.plô)ínafikácri'' najde nové, funkční řešení: svléká či obléká jednotlivé části kostýmu, tasí šavli, odstraňuje distinkce, odhazuje pravoslavný křížek atd.... S napětím sledujeme hercovy proměny, jimiž se krok za krokem připravuje závěrečné splynutí obou rovin role, či, chcete-li, obou postav, zpočátku si navzájem tak nepodobných... Navzdory této technické náročnosti proráží Karlík v postavě Sysojeva snad nejúspěšněji cestu nové herecké emocionalitě... Nejde mu však nikdy o pouhou jevištní kapřici, o antiiluzionistickou frajeřinu. Čeho tím chce dosáhnout, je ...co nejvýraznějšf sdělení ideového „poselství" postavy. V této chvályhodné snaze zajde Karlík někdy až příliš daleko. Obětuje pak, jako vAzdakovi, aktivizujícímu poučení preciznost svého projevu, myšlence herecký tvar. Pro ideovou sdělnost a funkci postavy zříká se její dramatické substance a totality." /Divadlo č. 9, 1961/ Pražáci dělají Brno Jan Grossman Teoretik a divadelní kritik, dramaturg/spolupracovník E.F.Buriana/, režisér, redaktor. Pracoval v brněnském divadle jako dramaturg a režisér už na začátku 50.let. Svými čtyřmi studiemi o Mahenově činohře na začátku 60.let se uplatnil aktivně v situaci, kdy v českém divadelnictví vykrystalizovaly dvě vyhraněné poetiky, komorní poetika čechovovského typu /O.Krejča, Národní divadlo v Praze/, a poetika společenských fresek divadla politického a epického /Mahenova činohra v Brně/.- Zdramatizoval Haškova Švejka, kterého rozvrhl do dvou epoch a kterého jsme uvedli ve dvou večerech 30. a 31 .října 1962.- V roce 1964 jsme s ním jednali o trvalou dramaturgickou spolupráci, af už interní či externí, k níž pak skutečně došlo, ale ne na základě smluvně právních závazků, ale na základě spontánní vůle a vzájemné tvůrčí potřeby, a ne jen v oblasti dramaturgie, ale v celé šíři divadelního tvoření, „...toto spojení má ostatně už svou „tradici" - v mých článcích, ve styku s Vašimi dramaturgy..., ve Švejkovi, v přednáškách atd.," píše mi Jan Grossman 18,6.1964.- V sezóně 1968/69 měl u nás J.G. pohostinsky režírovat hned dvakrát, a to Molierova Tartuffa a Brechtovu hru Muž jako muž se sovětským klaunem Jengibarovem v titulní roli a za jeho případné režijní spolupráce. V důsledku posrpnových událostí a z dalších složitých příčin z těchto plánů sešlo. Jan Kopecký Univerzitní profesor, teatrolog, dramaturg /spolupracovnfk E.F.Buriana/, dramatik, kritik, redaktor, překladatel. Jako kritik sledoval Mahenovu činohru od samého začátku nástupu nového vedení a jeho kritická a publicistická pozornost přerostla v trvalou a nejužší spolupráci tvůrčí. Napsal pro nás Komedii o umučení a Komedii oAnešce, hry, které nám /a nejen nám/ objevily svět českého lidového baroka. Přeložil a upravil pro nás Pravdivý příběh o smrti Giaccoma i Beatrice a Lucrecie Čendových a seznámil nás s teorií „krutého divadla" Antonina Artauda, jehož knihu Divadlo a jeho dvojenec přeložil do češtiny. Jako překladatel nám přinášel mnoho dramaturgických podnětů, např. Buonaventurovu hru Na pravici Boha Otce, kterou přeložil se svou dcerou Ivanou Vadlejchovou aj.- Byl členem redakční rady našeho činoherního časopisu Meandr. Karel Vaca Malíř, scénograf, spolupracovník E.F.Buriana. Přivedla ho k nám režisérka Zuzana Kočová, Burianova manželka, když u nás v r.1960 pohostinsky režírovala Burianovu Vojnu a K.Vaca jí navrhl výpravu. Od té doby s námi K.Vaca trvale spolupracoval. Vytvořil s námi tyto inscenace: Vojnu, První jízdní /jen kostýmy/, Tvrdohlavou ženu, Strakonického dudáka, Komedii o umučení, Komedii o Anešce, Cencí, Mrtvé moře, Dundo Maroje, Život a dílo skladatele Foltýna, Na pravici Boha Otce, Čekání na Godota, Kykyryký, Naše furianty. /Poslední tři inscenace se uskutečnily až po odchodu dosavadního vedení a byly dozníváním spolupráce s ním./ S Brnem spolupracovali v šedesátých letech i mnozí jiní Pražáci /Dušek, Pražák, Tröster aj./. Přiváželi s sebou do Brna kus svého talentu a kousek divadelní Prahy. Grossman, Kopecký a Vaca , však nevytvářeli jen jednotlivé inscenace, ale trvale a usilovně spoluvytvářeli koncepci a profil brněnského divadla. A do Prahy si s sebou odváželi kousek divadelního Brna, jak říkali oni, ne já, který je pouze cituji: „Je tam u Vás mnoho věcí dramaturgických i inscenačních, které jsou opravdu podnětné..." píše mi Jan Grossman v červnu 1961. A v srpnu 1968 na tomto názoru setrvává: „Jsem hluboce vzrušen možností udělat divadlo právě u Vás, v divadle, které mě lákalo, které mě i nepřímo k mnohému inspirovalo..."/Týká se jeho připravované pohostinské režie Tartuffa, MM./ A Jan Kopecký 16.3.1964: „Jsem ještě pln dojmů z brněnského pobytu a z Vašeho divadla, teprve se jimi zkouším probírat, ale myslím, že jsem si tentokrát odvezl mimořádně mnoho podnětů i látky k přemýšlení." A ještě jeden Pražák /-čka/ v Brně: Zuzana Kočová. Herečka, režisérka, ředitelka divadla Maringotka, manželka E.F.Buriana. Režírovala u nás vr.1960 Vojnu a v r.1969 Kata. 2.8.1961 mi psala: „Kdyby se mi podařilo uskutečnit nejsmělejší plány, které o divadle mám, vidím právě ve spolupráci s Vaším divadlem možnost vytvoření pevného bloku, který by, jak věřím, oběma stranám přineslo užitek. Vždyť jsme se ani k první společné práci nesešli nijak náhodně, ale na podkladě jasného programu. Neříkám, že chci dělat to co Vy. Ale to co chceme dělat, má společný základ a to zatím u ostatních divadel nevidím." 34 35 Pražský centralismus a brněnský provincialismus IV. GAUDEAMUS IGITUR JAMU Osnovy Spory o délku hereckého studia Středoškolský předstupeň herecké výchovy Přijímací zkoušky Regenerační kurzy Oponentské posudky Spolupráce divadelních škol Brněnská divadelní škola obnovena Letem světem KaBrňáci dělají Prahu Patres et conscripti Vychýlení Něco dopoví dokumenty Soupis repertoáru Čtenáři, nepřehlédni! 37 IV. KAPITOLA Gaudeamus igitur Pražský centralismus a brněnský provincialismus Líc a rub táže mince. Centralismus vyhovoval dohližitelské funkci totalitního státu a vyhovoval i sobeckému patriotismu hlavního města. Nejvyšší soud byl přenesen z Brna do Prahy, na brněnské univerzitě by zrušen obor teatrologie, byla zlikvidována brněnská divadelní škola a Janáčkově akademii byly ponechány jenom obory hudební. /Dnes už vesměs napraveno./ Redakce brněnského rozhlasu a televize byly degradovány na satelity Prahy a celková přestavba politicko-správního uspořádání republiky učinila z Brna, hlavního města Země moravsko-slezské, jedno z 10 krajských měst. Provincialismus Brna má své kořeny hluboko v historii. Za Rakousko-Uherska trpělo Brno komplexem předměstí Vídně, za první republiky komplexem druhého města ve státě a za totality komplexem provincie. Brno podceňuje své umělce, ba zlobí se na ně, že je z poloh provincie necozvedají dost rychle k výšinám. Televizní' režiséři si zvou do Brna pražské herce, aby od nich koupili kousek jejich popularity /ne vždycky um ění/ a sami se trochu přihřáli na ohníčku jejich slávy. Brno žehrá na Prahu, ale přitom -paradoxně - je pro ně punc Prahy zárukou kvality a naopak značka Made in Brno je známkou kvality apriorně druhořadé. A tak se stává - opět paradoxně -, že leckterou hodnotu Brna objeví Pražáci. /To je i zkušenost Mahenovy činohry šedesátých let./ Čím by byl Jindřich Honzl, E.F.Burian, Aleš Podhorský, Oldřich Nový a herci Fabiánova, Hoger, Pešek, Vojta, Záhorský aj., kdyby byli zůstali v Brně? Honzla a Buriana Brno vlastně vyhnalo a až je Praha „udělala", pak k nim vzhlíželo a vzhlíží očima plnýma úcty. A naopak: čím by byl Jaroslav Lokša, František Slégr, Zdenka Grafová, Jarmila Kurandová, Jarmila Urbánková aj., kdyby byli odešli do Prahy? Umělci všech oborů platí za svou věrnost Brno bezvýznamností. Provinciálními jsou i způsoby, jakými Brno proti provincialismu bojuje. „Vesnice stramwayemi," řekl o Brně Pražák, který ve svém životě třikrát do této „vesnice" vstoupil, Aleš Podhorský. /O provincialismu viz dále kap.3., čtvrtý doplněk Programu/ JAMU ......jinak též Janáčkova akademie múzických.....umění........V poslední chvíli /na počátku padesátých leť zachránil její divadelní větev prof.Antonín Kurs, režisér a divadelní ředitel, který přišel do Brna z Ostravy a kterému se podařilo, dík jeho osobní známosti s ministrem Zd.Nejedlým, uhájit brněnskou divadelní školu alespoň na úrovni herecké katedry. Pro naši nastupující generaci pak z toho vyplynul úkol rozvinout brněnské divadelní učiliště opět do jeho původní podoby a v celém jeho rozsahu. A navíc, transponovat jeho učební náplň - osnovy - do polohy, která by odpovídala potřebám divadla dneška a zítřka. Osnovy Dosavadní osnovy kodifikovaly výlučně realistický způsob herectví. Seznamovaly studenty jen se systémem Stanislavského, ale nic jim neřekly o Diderotovi, Mejercholdovi, Brechtovi aj. Osnovy jsme přepracovali, ale v oboru lícení a zpěvu senám nepodařilo uvést je v život, dosáhnout nápravy. Líčení Tento vyučovací obor si zúžil svou náplň na masku realistickou. Studenti si malovali na obličej „nádraží", ale nic se nedozvěděli o masce orientální, antické, o masce komedie delľarte, o klaunské masce cirkusů a politických revuí Voskovce a Wericha, Za celé studium si ani jedinkrát nenasadili na obličej tuhou masku. To proto, aby se pak u divadla mohli vztekat na pošetilé nápady režisérů a na neschopné výrobce masek. Když byli studenti hodní, tak mimo masku realistickou byli vyučeni i v umění masky pohádkové. Rozkrojili si ping-pongový míček, udělali do polokouliček dírečky, zasadili do očních důlků, tváře natřeli na zeleno a vodník byl tu. /Mimochodem, proč mají vodníci vypoulené bulvy? Trpí tou nemocí také hastrmani na Rýně?/ Zpěv Té marné snahy udělat z činoherců operní pěvcel Přepracované osnovy chtěly vést budoucí činoherce k zvládnutí songu, šansonu, lidové písničky, halekačky, parlanda a hlavně k rozvíjení hudebnosti. Pedagogové však dále upřednostňovali operní árii, v lepším případě tradiční píseň. Pokud se při tom setkali s vyhraňujícím se osobitým typem neopern/ho zpívání a s jiným posazením hlasu /jak tomu bylo např. 38 u Hany ZagorovéV, dostávali se do konfliktu. Udělali by lip, kdyby v hodinách zpěvu - a teď to přeženu -odnaučovali studenty zpívat, tedy zpívat belkantem, když na něj nemají. Měli by jiní pomoci udělat z nouze ctnost, z nedostatku přednost a učit je zpívat naturálně, chraplavě, chrčivě, dyšně, vyšeptale, odřeně. Máme přece mnoho příkladů, že právě s hlasem vypelichaným, neznělým, plechově nemohoucím, a právě s takovým, lze udělat kariéru. Éra zlatých slavíků je tatam, dnes se cení víc chrochtání než zpěv. A mí-li student náhodou hlas i sluch, pak ať si raději zazpívá Piju já, nežli árii z Lohengrina. To je ovšem zase stanovisko mravně a ideově závadné. Gounod a Verdi prý varovali slavnou francouzskou šansoniérku Yvettu Guillertovou před běžným pěveckým školením, které by ji zbavilo osobnosti a nahradilo ji univerzální neutralitou. Informuje nás o tom Ivo Osolsobě v článku Madame Stanislavská šansonu v měsíčníku Program z prosince 1966. A dodává: „Mnoho písní bylo svými interprety zabito tím, že je příliš zpívali." A.Guillertová sama ve své knize Umění zpívat píseň prohlašuje, že celé její umění je uměním, v němž herečka pomáhá zpěvačce bez hlasu, zpěvačce, která chce po orchestru či po klavíru, aby zpíval za ni a která pro svou profesi užívá nejraději označení „disense", tedy „říkačka" či "říkatelka" šansonů. Jen aby naši „říkatelé šansonů" bez hlasu neočekávali pomoc od herců bez talentu! Spory o délku hereckého studia Studium herectví trvá u nás čtyři roky. Jsou však pedagogové, kterým by k výrobě herce stačily dva roky. To jsou ti, kteří vyznávají realismus, Mluvit a chodit přece umí každý! A realismus vznikne i bez přípravy a okamžitě, jakmile herci vypadne text. Ba realismus jev přímém rozporu s jakýmkoli studiem, má-li pravdu Diirrenmatt, že "realismus vynalezl jakýsi herec nejistý v textu", Navštívil jsem v roce 1961 Čínu, kde herecké studium trvá devět let. Hercovo tělo se zde opracovává od dětského věku, dokud je ještě opracování schopné, jako u cirkusových artistů. Naši studenti přicházejí na vysokou divadelní školu až po maturitě, jsou tedy z tohoto hlediska už staří. Ovšem zase jsou mentálně a intelektuálně vyspělejší. Jak spojit tuto rozpornost v účinný pedagogický efekt? Středoškolský předstupeň herecké výchovy Navrhovali jsme: herecké studium by začínalo na odborné střední škole, na konzervatoři, a trvalo by tři roky. Pak by pokračovalo na vysoké škole, na Akademii v délce čtyř let. Celkem sedm let. Za těchto okolností by nemuselo studium na Akademii zvládat herecký slabikář a tvářit se, že jde o vysokou školu. Nepochodili jsme. Potýkali jsme se s námitkami o nezjistiteinosti talentu v dětském věku, o problematičnosti hlasové a zpěvní výuky v pubertálním období hlasové mutace chlapců aj. Rozhodli jsme se proto ozkoušet tento experiment v Brně bez ministerského požehnání, nezávisle na Praze a Bratislavě. Díky pochopení ředitele konzervatoře Karla Horkého a jeho zástupce doktora Koska bylo při brněnské konzervatoři založeno dramatické oddělení. Praha a Bratislava nás po roce následovaly. V jedné věci se však situace vymkla zrutou: maturanti konzervatoře místo na vysokou školu odcházeli přímo k divadlům. Divadelním ředitelům, ale zejména filmařům, vyhovovala spíš nepomačkaná dívčí tvářička nežli talent a profesionální vybavenost. Odváděli si proto maturanty z konzervatoře rovnou do svých roztočených mlýnic. Tak se stalo, že se část výuky herectví nejen neprodloužila, ale zkrátila a navíc se opět snížila na úroveň středoškolskou. Řešit tento problém nám už neumožnil čas po srpnu 1968. Při konzervatořích a akademiích však dodnes existují divadelní větve, ovšem nezávisle na sobě, bez vzájemné cílené návaznosti. A tak se utěšme alespoň faktem, že lze být dobrým hercem - i bez školy. Přijímací zkoušky Po celý rok fungovalo při herecké katedře JAMU konzultační středisko, které poskytovalo informace a rady zájemcům o studium. První kola talentových zkoušek prosila počty adeptů a vyústila v závěrečné finále, které jsme začali uskutečňovat společně s pražskou AMU. Vybírali jsme tak z celostátního rezervoáru zájemců o studium, ne jen z těch, kteří se přihlásili na tu či onu školu. Při oddělených zkouškách se totiž stávalo, že někdy nemohly být přijaty nesporné talenty pro limitující směrné číslo školy, zatímco menší talenty na druhé škole přijaty by|y. Někdy se totiž urodilo víc talentů v Praze, jindy zase v Brně, Zkoušky před společnou pražsko-brněnskou komisí tato rizika talentového řízení odstraňovaly. „Myšlenka dělat pro dvě divadelní školy /Praha a Brno/ společně výběrové finále se zdá být v každém případě šťastná. Letošní finále v Hradci Králové bylo patrně nejzdařilejší. Jeden z předsedajících, prof.Fr.Salzer, děkan DAMU, k tomu říká: „Letos se už potřetí potvrzuje, že setkání škol 39 je velkým kladem při sjednocování kritérií; Také prostředí těchto zkoušek tady v divadle je z hlediska experimentálního zajímavá věc." "/Vojtěch Jestřáb, Fronty na plamen, Kulturní tvorba, 16.5.1968/ Regenerační kurzy pro absolventy JAMU Projekt vychází z názoru, že čtyři roky hereckého studia stačí právě jen na to, aby se studenti dozvěděli, co všechno by se měli za svůj život naučit, co všechno by měli činit pro rozvíjení svého talentu a pro zdokonalování svého technického a intelektuálního vybavení. Herec na sobě musí pracovat po celý život a regenerační kurzy na škole, kterou vystudoval, mu v tom měly pomoci. Oponentské posudky , diplomových prací pražských studentů dělali často brněnští pedagogové a naopak. Spolupráce divadelních škol Spolupráce s hereckou katedrou AMU v době, kdy ji vedl prof.Ota Sklenčka, a s divadelní fakultou zavedení prof. Salzera byla bohatá a efektivní. Spolupráce s bratislavskou VŠMU se uskutečňovala zejména mezi našimi studenty režie a bratislavským studentem scénografie Jožo Cillerem, žákem prof.L.Vychodila. Ale také trvalým stykem s vedoucími osobnostmi slovenského divadelního školství, např. s doc.dr.Boorem, s ředitelem slovenského Divadelního ústavu dr. Nemlahou a jinými. Brněnská divadelní škola obnovena v plném rozsahu Vedle herecké katedry jsme založili subkatedru teorie .a dějin divadla, katedru syntetických divadelních žánrů, do které jsme vložili své představy o herectví múzickém, které umí i tančit a zpívat, a zavedli jsme studijní obor režie s hlavními pedagogy E.Sokolovským a B.Srbou. Prvními absolventy tohoto oboru byli Peter Scherhaufer, Zdeněk Pospíšil, Eva Tálská a Pavel Hradil. První tři pod pedagogickou patronací Srbovou a Sokolovského založili divadlo Husa na provázku, které se stalo osobitým souborem experimentálního typu a svým významem přerostlo hranice Brna. čtvrtý absolvent P.Hradil se stal režisérem ostravského Divadla Petra Bezruce a později Mahenovy činohry. Herecká katedra byla dobudována na divadelní fakultu, i když k legislativnímu dovršení tohoto procesu v důsledku událostí šedesátého osmého roku už tehdy nedošlo. .......Letem- světem..........................-.......- -................................-.....................................-......................................... Brněnská divadelní škola v r.1962 hostovala ve Vídni s Klicperou /Každý něco pro vlast/ as Nezvalem /Milenci z kiosku/. Zúčastnila se festivalů univerzitních divadel v Parmě v r. 1964 s Burianovou Vojnou /hlavní cena Zlatá Parma/, vErlangenu v r.1965 sDykovým Krysařem /čestné uznání/, v Nancy vr.1966 s Kubínovým Strakatým máslem a s Hradilovou pantomimou masek Rondo mundi /čestné uznání/. V tomtéž roce se odb.as.Ruďolf Krátký s některými studenty svého ročníku zúčastnil Symposia Mezinárodního divadelního ústavu /ITI/ o herecké výchově v Benátkách, kde předvedl ukázky svých pedagogických postupů. Mimo to naši studenti zajeli v r.1964 za našimi krajany do Jugoslávie s Vojnou a Nebem na zemi a v r.1965 navštívili Anglii s Brechtovou-Weillovou Šestákovou operou, sniž vystoupili v Londýně, Coventry, Bristolu a Hullu. KaBRŇÁCI dělají Prahu nebo brrrŇÁCI? Pražská divadla jsou zabydlena brněnskými absolventy šedesátých let: Balzerová, Bartoška, Donutil, Fischerová, Frej, Galatíková, Heřmánek, Molčík, Pelzer, Peterková, Pospíšil, Skopal, Someš, Strejček, Středa, Švandová, Trávníček, Vlasák, Vrabec, Zagorová, Zedníček, Županič aj. Patres et conscripti V šedesátých letech se všechny hudební i divadelní obory JAMU tísnily v polovině školní budovy na Komenského náměstí, zatímco druhou půlku zabírala devítiletka. Dnes patří celá budova Akademii, jejím hudebním oborům, zatímco divadelní fakulta dostala svou vlastní budovu na Mozartově ulici, dobře vybavenou technickými učebními pomůckami, počítači, videokamerami, má k dispozici audio-vizuální studio s možností natáčení a na Bayerové ulici studentskou divadelní scénu Marta, přestavěnou v moderní divadelní prostor, schopný variability jeviště a hlediště, s videokamerami a s průmyslovou televizí. 40 Brněnští otcové a přísedící však byli štědří nejen k divadelnímu školství, ale i k brněnským divadlům. První divadelní budova po válce byla postavena v Brně, Janáčkovo divadlo. Divadlu Husa na provázku, Centru experimentálního divadla se dostalo domu Pánů z Fanalu ha Zelném trhu a Ha-divadlu vhodného stánku na Sukově ulici pro Kabinet múz. Přestavba Divadla bratří Mrštíků v r.1995 je natolik gruntovní a ojedinělá, že se jeví jako zázrak: z několikrát adaptovaného nedivadelního prostoru někdejšího kina Metra se stalo divadlo. Rozmach brněnského divadelnictví je téměř závratný, i když je vnímám se samozřejmostí téměř nevděčnou. Vychýlení Celá IV. kapitola je více zprávou o činnosti nežli obrazem bojů, o něž nebyla nouze. Ale právě bojování je předsevzatým tématem tohoto vzpomínání a jako takové mělo být naplněno. Nestalo se. Kapitola se částečně vymyká z celku jako jinorodá, Něco dopoví dokumenty Doc.dr.Ján Boor, 20,11.1963 .....iste budú naše osobné, školské i úradné styky o to srdečnejšie a priateľskejšie v budúcnosti..." Miroslav Horníček „...Dnes konečně mám své pevné termíny pro své účinkování v Brně a tím i pro svoji práci na Janáčkově akademii... Velmi se těším na práci u Vás..." Karel Hoger, 30.3.1965 „...Přednáška naJAMU mi zabere dva půldny po třech hodinách..." 9.5.1965 .....Prosím, aby má přednáška byla jen pro 4.ročník herectví. Jsou v ní postupy vyvozované z praxe, kterou ještě nižší ročníky neabsolvovaly..." 25.5.1966 „...Ano, rád bych opět udělal pro 4.ročník besedu o filmovém herectví..." Institut international du Théätre, 30.6.1965 .....Potvrzuji příjem souboru dokumentů a tří zajímavých odpovědí na naše otázky... Děkujeme Vám za tuto precizní práci... Jean Darcante, generální sekretář ITL" The university of Kansas, USA, 18.6.1966 .....Šest našich studentů a jeden pedagog navštívilo letošního jara Vaši Akademii na stipendium Státního departmantu pro cestu do východní Evropy. Pouhá cesta byla kouzelným zážitkem /zkušeností/ pro naše studenty a návštěva Vaší Akademie byla zvláštní odměnou... Je snad možné, žeskupina z Vaší Akademie bude moci navštívit naše sídlo... Lewin Goff, Director University Theatre. /Studenti z Kansaské univerzity navštívili naši školu víckrát./ Hana Hegerová měla začít zasvěcovat naše studenty do tajemství šansonu od školního roku 1968. Pro politické události toho roku už k tomu nedošlo. Soupis repertoáru Činoherního studia MARTA 1961 -1962 v letech 1961 -1971 Moliere: Don Juan, R/režie/a PV /pedagogické vedeni/ E.Sokolovský, prem. 10.11.1961 Vl.Vančura: Rozmarné léto, dramatizace, R a PV: E.Sokolovský, prem. 12.1.1962 V.Nezval: Milenci z kiosku, R a PV: L.Skrbková, prem. 22.2.1962 M.J.Lermontov: Maškaráda, R a PV: J,Fischer, prem. 27.4.1962 R.Krátký: Zrcadlo té doby, pásmo na motivy novel J.Vercorse, B.Franka a K.J.Beneše, R a PV: R.Krátký, čs.prem. 4.6.1962 P.Karvaš: Antígona a ti druzí, R a PV: L.Skrbková, prem. 22.6.1962 41 1962 -1963 W.Shakespeare: Večer tříkrálový, R: J.Fischer, prem. 7.12.1962 K.Simonov: čtvrtý, R a PV: R.Krátký, prem. 23.1.1963 T.M.Plautus: Komedie o strašidle, R a PV: L.Skrbková, prem. 6.3.1963 , V.K.KIicpera: Každý něco pro vlast, R a PV L Skrbková, prem. 22.6.1963 1963-1964 E. F.Burian: Vojna, R: Z.Koěová, PV: J. Lázničková, prem. 1.11.1963 Voskóvec-Werich-Ježek: Nebe na zemi, R: R.Krátký, PV: J.Lázničková, prem. 6.12.1963 F. Schiller: Don Carlos, R: R.Krátký, PV: J.Lázničková, prem. 9.4.1964 W.Shakespeare: Veronštíšlechtici, R: A.Hajda, PV: J.Karlík, prem. 13.5.1964 1964 -1965 F.Diirrenmatt: Frank Pátý, R a PV: J.Karlík, prem. 16.10.1964 J.Topol: Konec masopustu, R a PV: M.Pásek, prem. 16.12,1964 V.Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, R a PV: M.Pásek, prem. 16.3.1965 V.Dyk: Krysař, R: L.Pleva, PV: J.Kursová, prem. 31.3.1965 D. Plichta: Konfrontace, R: R.Jurda, PV: K.Kabíček, čs.prem. 6.5.1965 R.Brandstaetter: Mlčení, R: posluchač P.Hradil, PV: E.Sokolovský a B.Srba, čs.prem. 12.5.1965 V.Nezval: Milenci z kiosku, R: L.Skrbková, PV: V.Vozák a O.Dadák, prem. 19.6.1965 1965 -1966 B.Brecht-K.Weill: Šestáková opera, R a PV: V.Vozák. prem. 5.11.1965 0. Wilde: Jak je důležité míti Filipa, R: L.Pleva, prem. 12.11.1965 V.Nezval: Zlověstný pták, R: L.Pleva, prem, 27.1.1966 J.Steinbeck: 0 myších a lidech, R a PV: V.Vozák. prem. 12.3.1966 T.Williams: Skleněný zvěřinec, R: A.Hajda, PV: J.Kursová, prem, 15.4.1966 1. Rusnák: Lišky, dobrou noc, R: P.RÍmský, PV: V.Vozák, prem. 29.4.1996 1966- 1967 J.Š.Kubín: Strakatý máslo, R: posl. P.Scherhaufer, PV: E.Sokolovský a B.Srba, čs.prem. 5.10.1966 P.Hradil: Rondo mundi, pantomima masek, R: posl. P.Hradil, PV: E.Sokolovský a B.Srba, čs.prem. 5.10.1966 E. lonesco: Král umírá vstoje, R: posl. E.Tálská, PV: E.Sokolovský a B.Srba, prem. 14.10.1966 Rlawler: Léto sedmnácté panenky, R a PV: L.Skrbková, prem. 26.10.1966 A.Miller: Pohled z mostu, R a PV: J.Štefl, prem. 13.1.1967 Sofokles: Antígona, R: Z.Pospíšil, PV: E.Sokolovský a B.Srba, prem. 25.1.1967 M.Kopecký: Kurando a Špádolíno, R: posl. P.Hradil, PV: E.Sokolovský a B.Srba, čs.prem. 22.3.1967 R.Vitrac: Victor aneb Dítka u moci, R: posl. P.Scherhaufer, PV: E.Sokolovský a B.Srba, čs.prem. 14.4.1966 M.Frisch: Don Juan aneb Láska ke geometrii, R: posl. E.Tálská, PV: E.Sokolovský a B.Srba, prem. 19.5.1967 1967- 1968 F. G.Lorca: Krvavá svatba, R: Z.Kaloč, PV: R.Krátký, prem.14.11.1967 LSmoček: Piknik, R a PV: R.Krátký, prem. 3.2,1968 Euripides: Medeia, R: M.Pásek, PV: R.Krátký, prem. 3.2.1968 V.V.Štech+M.Homíček: Třetí zvonění aneb Svatba po deštníky, R: R.Mihula, PV: R.Krátký, prem. 26.4.1968 Zahradník: Melodramy/3. ročník/, 11.6.1968 Ovidius Naso: Proměny 12.ročník/, 25.6.1968 1368-1969 W.Shakespeare: Othello, R a PV: R.Jurda, prem. 4.10.1968 M.Rejnuš: Ovidiův návrat, R: P.RÍmský, PV: R.Jurda, čs.prem. 25.10.1968 J.P.Sartre: Špinavé ruce, R: A.Hajda, PV: R.Jurda, prem. 17.1.1969 E. F.Burian: Láska, vzdor a smrt, R: Z.Kočová, PV: V.Vozák, prem. 7.3.1969 V.Havel: Ztížená možnost soustředění, R a PV: R.Jurda, prem, 21.3.1969 1969- 1970 M.de Ghelderode: Tři herci, jedno drama, R: posluchač J.Růžička, PV: M.Hynšt, čs.prem. 14.10.1969 Voskovec-Werich-Ježek: Balada z hadrů, R a PV: V.Vozák, prem 24.10.1969 Aischylos: Prométheus, R: A.Hajda, prem. 12.10.1970 A.Camus: Nedorozumění, R: A.Hajda, prem. 16.2.1970 A.Kopit: Ach táto, tatínku, ubohý tatínku, maminka tě pověsila do skříně a mně je tak smutno, R: P.Scherhaufer, čs.prem. 12.3.1970 J.Topol: Slavík k večeři, prem. 7.5.1970 1970- 1971 Dylan Thomas: Doktora běsi, R: posl. P.Pecháček, PV: M.Pásek, prem. 2.10.1970 Beaumarchais: Figarova svatba, R a PV: J.Štefl, prem. 16.10.1970 G. Biichner: Leonce a Lena, R: posl. P.Pecháček, PV: M.Pásek, prem. 27.11,1970 H. Rousseau: Pomsta ruské siroty, R: J.Štefl, čs.prem. 15.1.1971 L.Smoček: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, R: P.Scherhaufer, prem. 12.2.1971 F. M.Dostojevskij: Strýčinkůvsen, R: posl. P.Pecháček, PV: M.Pásek, prem. 2,4.1971 Večer muzikálu a pantomimy, čs.prem. 29.5.1971 1971 -1972 AM.Ostrovskij: Bouře, R: P.RÍmský, prem. 26.10.1971 M.Calábek: Doktor Faust, R: P.Hradil, prem. 17.1.1972 Čtenáři nepřehlédni! Skromné školní divadélko, činoherní studio JAMU /Marta/ dokázalo obohatit brněnskou, ale i celostátní dramaturgii objevným uvedením her D.Plichty /Konfrontace/, P.Hradila /Rondo mundi/, M.Rejnuše/Ovidiův návrat/, M.Calábka/Doktor Faust/, ale í V.Vančury /Rozmarné léto/, V.Nezvala /Zlověstný pták/, J.Š.Kubína /Strakatý máslo/, M.Kopeckého /Kurando a Špádolíno/, ale i Vercorse /Nepřirozené zvířata/, Brandstaettera /Mlčenľ, Vitraca /Viktor aneb Dítka u moci/, Sartra /Špinavé ruce, ve Státním divadle byly zakázány/, Ghelderoda /Tři herci, jedno drama/, H. Rousseaua/Pomsta ruské siroty/. 42 43 Sezóna 1961 -1962 v- KOLIZE Příčiny neúspěšně sezóny Rozpor situace uvnitř a navenek Zápis z besedy o premiérách Poznámky ex post Nejistota poločasu Jistota důvěry Potrestáni Řádem práce Kunderovo nežertování Sezóna 1962- 1963 Třetí doplněk Programu Obzory se rozšířily, zakotvení zůstává Demontáž dogmatismu Další informace o Třetím doplňku ■ • Odezva Třetího doplňku Hysterie buffa Maratón nelze běžet sprintem Příspěvky mimo Pražští účastníci brněnského bojování Bylo někdy brněnské divadlo v jiném stavu? Konjunktura katastrof Nesplnitelné přání Vtip Střet názorů nemusí být střetem mezi lidmi Odvaha k důvěře „, Argumenty skeptiků Sezóna 1963-1964 První odcházení Vylepšené aforismy 45 V. KAPITOLA Kolize Sezóna 1961 - 1962 Sezóna třetf. Neúspěšná. Planchon - Tři mušketýři, Majakovský - Horká lázeň, Tyl ■ Strakonický dudák, Becher - Zimní bitva, Aischylos - Oresteia, Nezval - Nový Figaro. Tři mušketýři zachraňovali kasu, Oresteia rozkymácenou uměleckou pověst.*. Příčiny neúspěšné sezóny jsem sepokusilanalyzovatnavýročm'konferencičinohryvčervenci1962: .....názorový rozkol vedení činohry, extenzita mimodivadelní práce režiséra Sokolovského /dvakrát hostování v Praze, Večerní Brno/, moje studijní zájezdy doďny a do Polska /nebylo kdy se sejít a vznikající názorovou roztržku překonat/, zájezdy MČdo Poznaně, Lipska a Prahy/mnohost celkové vnější činnosti/, vzrůstající nesoulad mezi ředitelstvím divadla a činohrou /do velké míry nezaviněný, vyplývající objektivně z typu vícesouborových divadel/, zákaz Nežertu... Patrně zakontrovala i celková atmosféra našeho politického života, kdy po vyhlášení socialistické ústavy se už mnozí viděli v komunismu a místo toho se ocitli ve frontě na maso. Kam potom s naší koncepcí historického optimismu?... Kdoví, jestli na situaci nemělo vliv i odvolání O.Krejči z Národního divadla, protože jsme tím ztratili svého inspirujícího tvůrčího oponenta... Hlavní příčinou však je celková únava, ne fyzická, ale únava z tvůrčího vybičovaní předchozích dvou sezón... Zakolísání minulé sezóny jsem zavinil i já. Nedokázal jsem vyřešit nahromaděné problémy, rozvinout práci ve změněných podmínkách čs. divadelnictví po 2.sjezdu SČDFU, nebyl jsem schopen udržet názorovou jednotu vedení a dát sezóně jednotný profil, nedokázal jsem utužit provozní režim ve spolupráci s autory, výtvarníky, komponisty, v dramaturgickém a režijním předstihu..." /Z referátu pro závěrečnou konferenci činohry 1961-1962/ Rozpor situace uvnitř a navenek Navenek úspěchy, uvnitř krize. Disproporce mezi uměleckými výsledky a nespokojeným zákulisím, mezi vnější prosperitou a vnitřními rozpory. Už v listopadu 1959 čteme v zápise ze schůze výboru ZO KSč: .....Výbor diskutoval o domněnkách s.Hynšta o osobní opozici soudruhů Čecha a Štefla, jež neposloužily vzájemnému vztahu mezi uměleckým vedením a stranickým výborem. Výbor pokládá kritické připomínky soudruhů Čecha a Štefla za správné... a konstatuje, že domněnky s.Hynšta byly mylné." Zápis z besedy o premiérách Třímušketýrůa Horké lázně, 7. a 9.11.1961 Schůze jsem se nezúčastnil, neboť jsem v té době byl na studijní cestě v Číně. Po dobu mé nepřítomnosti mě zastupoval režisér Sokolovský, který také tuto schůzi řídil: Hlasy kritické: s. Kyzlink „...S.Stalin kdysi prohlásil, že Hitlerové přicházejí a odcházejí, ale zůstávají národy. . U nás říkáme: přicházejí vedoucí a odcházejí, přicházejí členové a odcházejí, ale zůstává kolektiv... ...Horká lázeň oproti Mystérií buffě je o sto procent lépe napsána. Mohl to režírovat kdokoli ze souboru. Kdo zná styl naší činohry, jsou naši členové... Výsledky a pracovní morálka souboru si zasluhují daleko větší důvěry než máme doposud... /Týká se neúspěšně pohostinsky režírujícího E.Němce, M.H./ ...Když vystoupí někdo s jiným názorem než má Srba nebo Hynšt, považuje seto za destruktivní postoj k souboru... ...Dramaturgie není na úrovni, na které by měla být..." s. K a m p f .....Mají tyto schůze vůbec nějaký smysl? Co se na schůzích řekne, nikdy se nedělá. Reklama: na Mahenově divadle jsou špatné fotografie Tří mušketýrů a fotografie Horké lázně se objevily až tři dny po premiéře..." s. Papež /nový člen Mč7 ■ • ■' ■ „...Popřečtení ideově uměleckého plánu si myslím, žeby divadlo mělo uvažovat o jedné věci:... Bylo by nutné revidovat uměiecko-politický plán našeho divadla...", s. Sokolovský .....Myslím, že tato atmosféra není způsobena špatným začátkem sezóny, ale je v absolutní nepřipravenosti sezóny dramaturgicky, inscenačně, že jsme dříve nerevidovali určitou zkamenělinu - umělecko-ideový program činohry, který byl z řad členů mnohokrát kritizován. Myslím, že nejsme obviněni zlevičactví a vulgárnosti, ale jsme napadáni z hlediska teoretického zpracování našeho programu, který překypuje schematickým viděním skutečnosti a myslím, že program je zcela mrtvou formulí, která nemá smysl... Je zapotřebí znovu zrevidovat program MČ, protože se domnívám, že je dogmatický, štrukturalistický, schematický a že je dávno překonán..." s. Kružíková .....S.Sokolovský mfuvil o tom, že program je úzký, dogmatický. To co říkal se diskutovalo v šatnách jíž tehdy, když program vyšel, Je tady pořád nestatečnost, čekáme, až to řekne někdo z vedení. Nikdo z nás si to netroufal říci dříve..." Hlasy obhajující: Dramaturg Srba přednesl referát k inscenaci Horké lázně a k článku J.Grossmana o MČ v časopise Divadlo. Svými diskusními vstupy usměrňoval průběh schůze. Žel, v zápise nejsou jeho názory uvedeny, takže je nemohu citovat. Ředitel Zejda „Považuji program činohry za začátek dobré věci," s. Š t e f j .....Program byl dobrý, ale my jsme ho předběhli..." s. R o č e k „.. .S nástupem nového vedení byl vyhlášen program, ale nebyly žádné činy. Dnes již tu jsou výsledky. Nesouhlasím s tím, že jsme program předběhli, my jej nenaplňujeme..." s. Š t e f I .....Domnívám se, že jsme ho předešli. Měli jsme úzkou pěšinu. Bylo správné, že byla úzká. Máme následovníky. Ale v této fázi je nutno cestu rozšířit..." s. K a r I í k .....Domnívám se, že ideově politický program našeho divadla se musí měnit tak, jako sám život. S.Papež nemínil revidovat jej vtom smyslu, že bychom od něho měli ustoupit, naopak, prohloubit ho... ...Dosud jsme byli jen ukázněnými členy orgánů, kteří se snažili přesvědčit členstvo, aby plnili, co je jim předkládáno, a nebylo to zatím tak, že by vycházela iniciativa ze souboru... ...od pojetí historizujícího k chápání činorodého jednání postav, ovlivnění historicko společenských záležitostí. Tato činnost je v našem souboru objevitelská. ...Velice si vážím referátu s.Srby... Srba ukazuje nato, že soubor je rozporuplný. Myslím, že to není správně politicky pochopené. Soubor má mnoho problémů, ale ...to jsou normální rozpory. Ale v čem je morální jednota? Ne v tom, že jednou začas obětujeme svůj náhradní den, ale vtom, že stojíme v čele čs .divadelnictví, v tom, že všechny obrovské překážky dovedeme překonat." s. Sokolovský .....To co u nás dnes probíhá, probíhá na nejvyšší úrovni. V každém jiném souboru v Československu kdyby byla taková situace jako u nás, je to idyla a my hovoříme o krizi, protože chceme jít dál." s. R o č e k .....Vzpomínám na diskuse v divadle E.F.Buriana... Nikdy neskončily tak plodně jako dnes u nás. Soubor jasné říkal své názory vedení, ale Burian mnohdy nepřijal tyto názory takovým tvůrčím způsobem jako tady. Čili soubor dospěl k vrcholu. Nevypestoval si kult osobnosti, nýbrž kult osobnosti se ztotožňuje s názory souboru." 46 47 s. Štefl .....Není pravda, že schůze na nic nejsou. Schůze k něčemu jsou a budou. Kdyby tady byl s.Hynšt, měl by velikou radost, i kdyby s mnohými názoiy nesouhlasil. Schůze začaly vypadat tak, že není rozdíl mezi tím, co se mluví v šatnách a na schůzích. A to je správné." Poznámky ex post .. Dnes se mi zdá neuvěřitelné, že jsem toto rozjitřené stádečko hereckého nárůdka /který mám rád/ ukočíroval ještě dalších deset let. Byli jsme tehdy tak demokratičtí nebo tak slabí? Často citovanou se tehdy stala věta, kterou jsem vyslovil a napsal: že "vodím tento soubor od úspěchu k úspěchu proti jeho vlastní vůli". Jedno je jisté: v sedmdesátých a osmdesátých letech herci a herečky Mahenovy činohry vzpomínali na ty bouřlivé schůze šedesátých let se steskem a nostalgií. V osmdesátých letech byl mentální stav občana „zkonsolidován" do naprostého myšlenkového a volního bezvětří a sterility, „Je tu rozhodně menší ochota si zahrát divadlo, ale především táhnout divadelní káru uměmi provozu - třeba i v potu tváře." /Zd.Srna v projevu na závěrečné konferenci činohry 28.6.1980/ Nejistota poločasu Viktor Kudělka, Divadelní noviny, 11.4.1962: „čím to, že žádná ze čtyř dosavadních premiér nesplnila očekávání? /Týká se Tří mušketýrů, Horké lázně, Strakonického dudáka a Zimní bitvy v první polovině sezóny 1961-1962, M.H./ ...Proč dosud nevznikla inscenace, jejíž celková úroveň by byla souměřitelná siónskou inscenací Kavkazského křídového kruhu nebo s dřívějším Zadržitelným vzestupem Artura Uie? Že nevznikla ani představení, která by -jako Vojna nebo První jízdní-vytvářela takovým výbojům spolehlivé zázemí?... Nic naplat... Není už dnes prostě možno hodnotit tvorbu Brněnských jinak než podle měřítek, která si sami stanovili." Jistota důvěry Valtr Urbánek, Uprostřed brněnské sezóny, Kultura, květen 1962: „...Mahenova činohra pro svou průbojnost měla víc nepřátel než přátel... Zápasy na mnoha frontách vyčerpávaly síly... Spolu s pochybenou inscenaci^Majakpyského Horké lázně dala do rukou posměváčkům, chýtřáckým prorokům i zarytým staromilcům zbraň proti celému ideovému i tvarovému usilování Mahenovy činohry. Jako by se na tyto omyly čekalo, aby bylo v Brně potřeno divadlo burcující a vrátilo se zase „staré dobré" divadlo, které nic nezkazí, ale také nic nevykoná." Potrestáni Řádem práce .....Jeto i ocenění toho mohutného impulsu, jímž ovlivnila Mahenova činohra v posledních letech celé naše divadelnictví." /Zd.Srna, Práce, 18.5.1962/ Kunderovo nežertování „...Děkuji Vám za povzbudivý list. Považuji za nutné Vám sdělit, že se Nežert měl rozebírat na schůzce stranické skupiny Svazu čs.spisovatelů s pracovníkem či snad pracovníky KV KSČ. V zájmu nervstva svého i jiných jsem však navrhl, aby se taková schůzka nekonala s pohledem zpět /to jest nad Nežertem/, nýbrž s pohledem vpřed /to jest nad Korsárem či jeho náčrtem/. Návrh byl přijat a schůzka by se uskutečnila během září. Byl bych rád, kdybyste se jí mohl zúčastnit Vy a dál soudruzi Sokolovský a Srba," píše mi Ludvík Kundera 4.7.1962 v souvislosti se zákazem jeho Nežertu. Sezóna 1962 - 1963 Liška - Chléb, který jíte, Hašek-Grossman - Švejk l.a ll./čs.prem./, Büchner- Vojcek, Dyk - Zmoudření dona Quijota, Brecht - Kulatolebí a špičatolebí /čs.prem./, Connelly - Černošský Pánbůh a Proroci, LKundera - Korsár /čs.prem./, Rolland - Vlci, Čapek-Kohout - Válka s mloky, Karvaš - Jizva, Moliere -Pán z Prasečkova. čtvrtá sezóna opět začíná nabírat dech Vojckem, Černošským Pánembohem a Švejkem, Vlci a Jizva reagovali na úřední přiznání, že byla porušována tzv. socialistická zákonnost a učinili tak posun od vytýkaného historismu k naléhavé politické současnosti. S Ludvíkem Kunderou jsme završili spolupráci na mahenovském Korsárovi. /Dodnes nebyla hra doceněna./ Nebylo vše na jedničku, ale byl to opět začínající vzestup. Na konci sezóny byl zformulován Třetí doplněk Programu z července 1963 Je poznamenán otřesem, který způsobila Zpráva o porušování socialistické zákonnosti, jak se tehdy slovy učesanými říkalo justičním vraždám, které se s veškerou pompou soudních monstrprocesů odehrály na začátku padesátých let. S obzvláštní naléhavostí tehdy zaznívala slova Rollandova Teuliera: „Nechť se spravedlnosti učiní zadoát, i kdyby se měla zřítit nebesa!" Nebesa senezřítila, ale zřítil se domeček z karet, vlastně to nebyl domeček, ale mrakodrap dogmatických pouček a konstrukcí, které nahrazovaly skutečnost, A pěkně to žuchlo. To je osud každé stavby z dogmatického materiálu: vyjmeš cihlu a zboří se všechno. Nastalo vystřízlivění. V Třetím doplňku se zračí i vliv nových, kacířských filozofických proudů, spojených se jmény Ernsta Fischera /O nezbytnosti umění/, Rogera Garaudyho /Realismus bez břehů/, Adama Schaffa /Filozofie člověka/, ale také Louise Aragona a J.P.Sartra, z našich Jiřího Cvekla /Člověk a světový názor/, Karla Kosíka /Dialektika konkrétního/, Radovana Richty /Civilizace na rozcestí/. Obzory se rozšířily, zakotvení zůstává Náš zájem se přesunul ze základního konfliktu společenských řádů na konflikty uvnitř jednoho společenského řádu, uvnitř socialismu. Označovali jsme ho jako k Q n f I i ,k..t—nové kvality. Začali jsme nazírat naši skutečnost méně oslavně a více problémově. Svůj dramaturgický záběr jsme dále rozšířili. Uvedli jsme Friedricha Důrrenmatta, jeho Herkula a Augiášův chlév. Rozhořčený Friedrich klepal na naše dveře už dříve, ale současně podpisoval kdejakou rezoluci proti nesvobodě v socialistickém Československu, takže jsme mu mohli v Brně otevřít až 16.1.1964, a to ještě po denervující veřejné prověrce, která měla vyznít v zákaz, ale vyústila jen v deformaci inscenace v důsledku cenzurních škrtů, které zkomolily myšlenkové vyznění, ale narušily i výstavbu dialogů, temporytmus a celkovou kompozici tvaru. .....hned ve vstupní sezóně chtělo divadlo uvést Důrenmattovu Návštěvu staré dámy, ale nezdařilo se to. V následující sezóně stál jiný Důrrenmattův titul /Romulus Veliký/ už přímo na plakátě jako pevná součást repertoáru a nebylo dokonce neznámo, že hlavní roli má hrát Jan Werich! Hra rovněž nebyla kdesi „prokádrována". Přesto Důrrenmatt dále zaměstnával dramaturga i režiséry. A v době, kdy tyto řádky odevzdávám redakci /12.prosince 1963/, zkouší se v Mahenově činohře jeho Herkules a Augiášův chlév. Zkouší se - leč v atmosféře naprosté realizační nejistoty." /LKundera, Nekrolog za Mahenovu činohru? Host do domu, č.1. 1964/ Ale pak jsme se k Důrrenmattovi vraceli skoro každým rokem: Romulus Veliký 1965, Návštěva staré dámy 1966, Play Strindberg 1969 /čs.premiéra/. Stal se dalším z našich profilových autorů.-V sezóně po Třetím doplňku jsme uvedli J.P.Sartra /Ďábel a Pánbůh, čs.prem.17.9.1964/ a o rok později Petera Weisse/Pronásledování a zavraždění J.P.Marata, čs.prem,21.5.1965/. Tato orientace však nebyla našemu programu cizí. Vždyť šlo převážně o historická plátna /antický Řím - Romulus, selské války v Německu - Ďábel a Pánbůh, francouzská revoluce - Marat/, v nichž jsme i dříve měli zálibu. A navíc se tito noví autoři objevují po sezóně, v níž figuroval Brecht /Kulatolebí a špičatolebí/ a Rolland A/lci/ a v téže sezóně se vedle Důrrenmatta uplatňuje opět Brecht /Matka Kuráž/ a v další sezóně vedle Sartra a Weisse Višněvskij /Optimistická tragédie/, tedy vesměs naši dosavadní kmenoví autoři, kteří náš program bezpečně zakotvovali. Demontáž dogmatismu je nejvýraznějším rysem našeho tehdejšího snažení, formulovaného ve třetím doplňku. Dnes v roce 1996 by se lip vyjímalo říci demontáž socialismu, slušelo by mi to i prospívalo, ale pravda by to nebyla. Přiznané justiční vraždy nás zdrtily, ale současně jsme si uvědomovali, že jde o vítězství pravdy. „Hlubokým nepochopením by bylo, kdybychom se hroutili pod drtivou tíhou pravdy a přehlédli její vítězství," napsal jsem tehdy do Třetího doplňku. Potřebovali jsme ještě jednu šokovou terapii, abychom vystřízlivěli a zmoudřeli. Kdo chce, nechť si připíše otazník. Nebo vykřičník. Další informace o Třetím doplňku Zamýšlí se obsáhle nad dobou, v niž žijeme, věnuje trvalou a pokračující pozornost herectví MČ, ale též spolupráci s autory v naší autorské dílně a brněnské divadelní kritice. 48 49 Neohí promluví sám: „...Přeceňujeme politické nebezpečí nákazy buržoázni ideologií a zcela podceňujeme daleko větší nebezpečí neznalosti nebo falešné znalosti protivníkova ideologického, uměleckého i hospodářského arsenálu... ...Člověk... musí být veden ke schopnosti samostatného myšlení a nikoli k memorování nevědecky propagandistických pouček a hesel. Požadavek politického uvědomění nesmí být zaměňován za požadavek tupé stádnosti... ...Dogmatismus degradoval vědu na propagandu... Stranickost historické vědy byla vulgárně stavěna proti její objektivnosti... ...Dogmatismus sešněroval názorový svět do schémat, škatulek a formulek... Člověk zlenivěl v přemýšlení... *■ ...Nelze podceňovat úlohu inteligence jako společenské vrstvy ani jako vlastnosti lidí... ... Raději riziko omylu při tvůrčím myšlení, než neomylnost při jeho stagnaci... ...Dýchali jsme dusnou atmosféru období kultu, protože jsme to pokládali za součást stranické disciplíny a politického uvědomění... ...Období kultu s krutou ironiíznovuvzkřísilo tradici - osobní statečnosti... ...Konflikt v umění ustrnul na staré kvalitě. Ve společnosti uzrávaly konflikty nové, umění je však nezobrazovalo, nýbrž setrvávalo v oblasti informací, jež se stávaly nadbytečnými vzhledem k vývoji společnosti, který se řítí prudce vpřed. Konflikt epochy přestává být konfliktem umění,.. Umění nevzalo v úvahu neradostné stíny socialismu... Umění setrvává v oblasti nadbytečných informací, v oblasti konfliktů, jež mu byly povoleny... Umění je od nepaměti aktivním odrazem doby. Dogmatici však z něho chtějí učinit odraz svých zbožných přání, nástroj svých direktiv. Důsledek? Umění přestalo rezonovat dobu... ...Lid se stal mystickým zaklinadlem, v jehož jménu se dálo vše: stavěly se továrny a porušovala socialistická zákonnost, snižovaly se ceny a zvyšoval se tlak na hromadnou politickou poddajnost a přizpůsobivost... ...V oblasti divadla... člověku jednotiivci je věnována pozornost jen pokud je člověkem odcházející společnosti. Pohledy vpřed jsou naplněny všeobecným komunistickým lidstvím... Člověk staré společnosti byl prosvícen rentgenem umění a člověk socialismu zůstal nepopsanou všeobecninou... ...K lidskémuživotu.patří zdraví i nemoci,, štěstí ineštěstí, rozkoš i bolest. Zatím jsme však celou řadu individuálních lidských problémů smetali se stolu ve jménu boje proti existencialismu, nebo ve jménu boje proti freudismu, z něhož ne všechny rysy jsou „černokněžnické"...Jde o to, abychom si představu o životě nezjednodušovali na jeho jasné stránky, jako jsme si představu společnosti zjednodušovali na pány a lid, představu o člověku na hrdinu. Člověk však jevíc než hrdina. Hrdinství je pouze částí člověčenství... ...Proti abstraktnímu umění bylo již proneseno mnoho prohlášení, bylo odhlasováno mnoho usnesení a bylo rozesláno mnoho ministerských oběžníků. Proti ztotožňování realismu s kýčem však ještě nebylo vykonáno nic... ...Co je vlastně lidové?... Líbí se hudební skladba všem, nebo jen těm, kdo mají hudební sluch? Líbí se umělecké dílo všem, nebo jen těm, kdo mají dispozice ho vnímat? Je lidovost věcí umělců, nebo i závazkem obecenstva a úkolem kulturní politiky státu?... ...V čem je problematika našeho herectví? V různém tempu vývoje jednotlivých-herců směrem k herectví epického divadla, v různé míře připravenosti k proměně jejich herectví, z čehož pak vyplývá stylová nesourodost celku... ...Další nedostatek naší práce je v přílišné polyekranizaci některých autorských předloh... /Chléb, který jíte, Korsár/... ...Myšlenka, postava, situace, básnický obrat i konflikt potřebují na jevišti svou šířku i výšku, potřebují svůj trojrozměrný prostor i své trvání v čase. Všimněme si, jakou výraznou postavou sestála Kunderova Šansoniérka, a to proto, že se jí dostalo dosti nepřerušovaného času a dosti jednolitého prostoru... ...Nemůžeme souhlasit s tím, že se nám někteří brněnští kritikové snaží vpašovat do divadla trojského koně jiného divadelního názoru, který je v rozporu s naším programem. Jestliže chce dr.Srna v našem divadle slyšet polotóny a čtvrttóny, polohy a mezipolohy, zámlky a nuance, pomáhá nám asi tolik, jak by pomohl vyhraněné inscenaci Krejčová Racka, kdyby po ní požadoval apelatívni myšlenkovou údernost... /Tato citace z Třetího doplňku nechce zlehčit úctu k Nestorovi brněnské divadelní kritiky, který již desítky let je věrným souputníkem brněnských divadel, Kolik jevištních proher za tu dobu musel zhlédnout a přetrpět, včetně těch, které jsem mu připravil já!/ ...Jestliže kritika ve správné snaze podporovat to, co je m I a d é v naší práci, podporuje ve skutečnosti to, co je jiné v naší práci, pak nám nepomáhá vzhůru a vpřed, ale zavádí nás do nepřehledných klikatin nebo na slepou cestu v kruhu, jehož 360.stupeň je starou hodnotou nultého stupně, ačkoli je vydáván za hodnotu nově dobytou..." Ale také: Nebo též: Ovšem i takto: Odezva Třetího doplňku Zrada! Zrada na socialismu i na sobě samých. Konečně ti hoši dostali rozum. Jeto nějak jiné. Zní to téměř statečně v době totality! Jaképak okolky! Je to kotrmelec! Názorový a politický kotrmelec! Mají dlouhé vedení. Grossman jim řekl už před rokem, že vyučují dějepis, místo aby hráli divadlo. A ještě lapidárněji: To však z úcty k sobě samému zde neuvedu. J.Kopecký v dopise ze dne 8.11.1963: „S velkým zájmem jsem četl Tvůj programový projev." J.Grossman v dopise ze dne 29.11.1963: .....Vaše přednáška je opravdu zajímavá a poskytuje mi mnoho cenného materiálu k poznání programu a vývoje činohry... Rád bych své brněnské kapitoly doplnil a rozvinul..." Hysterie buffa Takto jsem nazval svůj příspěvek do diskuse o Mahenově činohře, která v první polovině 64.roku probíhala na stránkách Hosta do domu. Obměněný název připomněl naši nedávnou úspěšnou inscenaci Mystérie buffy a charakterizoval současnou bufózně hysterickou atmosféru, která se kolem Mahenovy činohry vytvořila. Diskuse se zúčastnili Ludvík Kundera, Bohumír Macák, Viktor Kudělka, Milan Uhde, Zdeněk Srna, Miloš Rejnuš a Miloš Hynšt. Ludvík Kundera, Nekrolog za Mahenovu činohru? /Host č, 1,1964/ „...Z divadla „začal odcházet" a posléze odešel dramaturg Bořivoj Srba. Jedna hlava viditelně padla vplen kritice a kritýgrům... Z trojice „kormidelníků" dva zůstali /Miloš Hynšt a Evžen Sokolovský/... I zbývající dva „kormidelníci" nevstupovali do nové sezóny s přesvědčením, že pokračují, nýbrž s pocitem, že začínají znova... Čtyři sezóny... jeto málo, jeto mnoho? Netroufám si odpovědět. Ale vtírá se jiná otázka: Byla to opravdu tak špatná doba? Pravdaže, bývávalo s obecným povděkem konstatováno /častěji na Slovensku nežli v historických zemích, natož v Brně/, že se konečně objevilo divadlo s vyhraněným profilem, které nehodlá přinášet repertoárový vlašský salát s hrozinkami. Ale buď zůstávalo na tomto blahovolném zjištění nebo následoval výčet pasiv, který zcela zasul výchozfvklad... ...Zmocňují se mne pochybnosti, zda se vůbec dá vybudovat činohra s vyhraněným programem mimo Prahu - o "rámci" divadelního „kombinátu" ani nemluvíc... ...Zaklínejte v Brně tisíckrát provincialismus, vyleze vám nejbližší škvírou... ...Je nekrolog na místě? Neměl jsem psát spíš „cosi jako prolog?..." , Proč myslet na nekrolog? /Hostč.2,1964/ .....nikoli krize, nikoli nedokončený rozběh, ale vzpoura proti uzemnění v konvencí /třeba tentokrát vlastni/, vzpoura čímsi příbuzná vzpourám Mahenovým, Burianovým, Skřivanovým, ovšem v jiném čase, v jiné situaci, v jiné umělecké rovině, Ne krize, ale vývojový moment, v němž prostě jde o cosi důležitého. A jde o to, aby vedení Mahenky dohnalo samo sebe. To není duchaplnost, ale doslova pravda. V tomto divadle se totiž někdy víc myslí, než tvoří. V Mahencé vymysleli třetí teoretický doplněk programu, teď jde o to tvůrčím způsobem jej uskutečnit.,. 50 51 . „Tvůrci a uskutečňovatelé programu „politického divadla" už čtyři roky uskutečňují opak repertoárové všehochutí. Divadlo cílevědomě jednostranné..., založené... na brněnské aplikaci brechtovské poetiky... ...Když si položím otázku, co mi nejvíc na tomto jevišti chybělo za poslední sezóny,., odpovím si: nedostatek člověčiny na jevišti. Měl jsem, a mám dosud úctu k tvrdošíjnosti a odvaze, se kterou se s programem „politického divadla" postavili do opozice nejen k "čechovovštině" nebo vlastně „krejčovštině", ale k téměř celému českému divadelnictví. Nastoupili svou zvláštní cestu k zobrazování velkých společenských pohybů a k připomínání základních revolučních konfliktů v době, kdy umění ve svém hlavním vývojovém proudu dělalo pravý opak... ...Ghyba byla jen v tom, že příliš dlouho na svém výchozím názoru setrvali. Rozlehlá historická plátna nejsou tak přitažlivá jako dokonalý portrét člověka, společenské konflikty nejsqy tak vzrušující, nejsou-li spojeny zároveň s obrazem lidských osudů... ...Tu nepřítomnost člověčiny na jevišti, tu malou pozornost k osudu nevyváží žádné jiné inscenační prostředky. Tuto skutečnost pochopila dramaturgie v Mahence opožděně a takové inscenace jako Vojcek, Jizva, Vlci, podložené teoreticky v třetím programovém doplňku, znamenají dramaturgický nástup k obratu." Viktor K u d ě I k a O něčem jiném /Host 6.3.1964/ .....Byla Mahenova činohra vskutku jenom obětí provinciální atmosféry... nebo sena této atmosféře také sama podílela? Doplácela pouze na kulturně politické podmínky..., nebo je i spoluvytvářela, běžíc s tehdejším větrem o závod? Byl vnější a administrativní tlak vskutku vinen vším, nebo měl své předpoklady užv samých základech programového úsilí?... ...Pokládám za nutné připomenout, že kritické námitky nesměřovaly nikdy proti principům programového úsilí... ...Mám však a měl jsem už od samého počátku pochybnosti o tom, zda umělecká polemika Brněnských byla vždy vedena ze správných pozic a proti skutečné, předem nezeschematizované podobě odlišného programu... ...Takové a podobné polemické výstřelky, celé to "zastrašovaní optimismem, Brechtem a Majakovským", byly pak nepochybně jednou z příčin, proč většina divadelních kritiků nedokázala přijmout program Brněnských v celém rozsahu a bez výhrad... ...Lze říci, že Mahenova činohra nenalezla... svého kritika, jak tvrdí Ludvík Kundera?... Dal jsem- situ - práci-a- pročetl jsem -znovu-všechno.....dostupnér co se za ta.....čtyři léta v denním i odborném tisku o Mahenové činohře napsalo, a mohu odpovědně prohlásit, že kromě činohry pražského Národního divadla za Krejčovy éry nedostalo se žádnému jinému souboru takové kritické pozornosti jako právě Brněnským. /Řekl bych dokonce, že vzhledem ke konkrétním uměleckým výsledkům oněch čtyř let to byla pozornost až nadměrná./... ...Přezíravý a negativistický vztah toho nebo onoho „kormidelníka" Mahenovy činohry k divadelním kritikům může nanejvýš mnoho z nich znechutit. Na vlastní umělecké krizi souboru se tím však nezmění ani zbla... ...Dokud budou příčiny dnešní krize shledávány jen ajen mimo divadlo a ne taky ve vlastních řadách... do té dobu mohou v Srně tisíckrát zaklínat provincialismus: vyleze jim nejbližší škvírou. Na rozdíl od Ludvíka Kundery se totiž nemohu zbavit pocitu, že ta škvíra zeje i někde v samém souboru." Milan U h d e , Třísky lítají, les stojí aneb Co je politické divadlo /Hostč.4, 1964/ .....Bohumír Macák použil ve svém diskusním příspěvku o Mahenově činohře známého obrazu: kladně ocenil, že zatímco v rámci boje s dogmaty „odvrátili umělci svou pozornost od lesa a začali si všímat třísek, které při kácení odletovaly..., Mahenka přišla s naléhavým připomínáním, že les stojí..." Naléhavému připomínání, že les stojí, přísluší podle mého názoru právě opačná hodnotící znaménka, než mu přisoudil Macák... Protiklad lesa a třísek nebo - chcete-li kvůli přesnosti - velké historické perspektivy a mělkých událostí života intelektuálů je totiž zgruntu falešný a umělý. Jeho konstrukce je produkt odlidštěného myšlení stalinské epochy a patří do starého železa... ...Mahenova činohra zůstala vzácně odolná vůči jednomu z podstatných impulsů dvacátého sjezdu, vůči jeho kritičnosti zamířené do vlastních řad... ...Klasická podoba programu Brněnských před koncipováním Třetího doplňku byla myšlenkovou zplodinou dogmatismu... ■ ...S dogmatismem Brněnských to však zároveň nebylo a není tak jednoduché. Poetika Mahenovy činohry se hlásila k odkazu české a světové levé avantgardy, který byl do dvacátého sjezdu podezřelý a o jehož podnétnosti pochybuje leckdo i dnes. Právě tohle vyneslo divadlu na jedné straně oprávněné sympatie a na druhé straně údajné nařčení z revisionismu. Za praktický i teoretický pokus o rehabilitaci divadla mejercholdovského, burianovského, brechtovského a piscatorovského patří Brněnským chvála; obávám se však, že se ten pokus zatím příliš nezdařil... Psal jsem o Mahenově činohře... ve třetím čísle časopisu Divadlo, kde jsem se snažil vyvrátit hodnocení inscenací Brechtova Zadržitelného vzestupu Artura Uie, Majakovského Mystérie buffy tiébo Višněvského První jízdní - tedy erbovních a u kritiky nejúspěšnějších představení - jako incenací živých. Nejsou živé a nebyly živé ani tenkrát... ...Brněnským neprospěje žádný vnější zásah/věřím, že klepy o jeho přípravě jsou opravdu jen klepy/. Jsou sami strůjci svého dosavadního vývoje ajen oni sami mohou najít - a jak je zřejmé už hledají - jeho lepší pokračování... Zdeněk Srna, Úmysly a skutečnosti, programy a naplnění/Wosřč.5, 1964/ „...Je třeba vidět pětileté období pod Hynštovým šéfováním jako poctivý zápas 0 hlasité slovo k vývoji celého našeho divadelnictví, jako zápas, který měl své vzrušující chvíle dílčích vítězství... 1 úseky proher... Úsilí posledních pěti let přineslo podeíší době ztišené hladiny a stagnace radu zásadních proměn V tvářnosti brněnské činohiy, mnoho podnětů i rozběhů, několik uměleckých činů a ještě daleko více dobrých úmyslů, predsevzetí'a teoretických úvah... ...Jestliže byla zvolena optika širokého dějinného plátna, v němž je člověk v podstatě jen výslednicí dějinných procesů, pak se tento člověk vytrácel v praxi Mčjako individualita téměř vůbec... Toto „odlidštění" právě na začátku šedesátých let nebylo a nemohlo býtv souladu... s kontextem doby, která šla právě opačným směrem... Přínos, který znamenalo oživení... meziválečné socialistické avantgardy... byl proměněn v názorové i realizační rovině v historismus... ...Ve všech formulacích Programu MČ... tvoří základní princip likvidace čtvrté stěny, navázání úzkého kontaktu s divákem... Je paradoxem právě této scény, že její urputný zápas ve své velké většině zůstával za rampou... ...Ukazuje se, že teprve v poslední fázi svého vývoje, alespoň na myšlenkové, programové úrovni, dospěla MČ do dnešní současnosti. Srovnávám-li třetí doplněk Programu s oním základním prohlášením před pěti lety, jeví se mi jako nová, myšlenkově daleko rozvinutější, pružnější skladba, která sice zákonitě z tohoto základu vyrostla, ale změnila se daleko důrazněji, než si tvůrci sami chtějí přiznat. Je to vlastně dialektické popření, tj. poučení z dosavadních chyb ortodoxního pojetí a naplnění dosavadního úsilí v nové, širší rovině. ...Zůstává vemne jakýsi neodbytný dojem, že Mahenova činohra stále nemá dostatek sil, aby dokázala své záměry, své úmysly a programy průkazně umělecky uskutečňovat se stejnou cílevědomostí a vehemencí, s jakou je vyhlašuje..." Miloš R e j n u š , Až přijde Korzár /Hostč.6.1964/ .....Mezi vinami, které na duši Mahenovy činohry ulpívají, bývá historismus jmenován nejčastěji. Snad by se aspoň část historismu, která brněnské dramaturgii přebývala a dodnes přebývá, měla převést k potřebě mnohých hodnotitelů - u nichž se totiž smyslu pro historii zase nedostává, ba občas schází i obyčejná paměť. Tato paměť by byla užitečná k připomenutí stavu, v jakém naše divadelnictví žilo před pěti lety, a pomohla by také při odpovědi na otázku, nakolik se české divadlo pohnulo směrem shodným s pohybem Mahenovy činohry, a tedy i na otázku, zda je program Mahenovy činohry mrtev, nebo živ. Stopaři divadelního vývoje se doufám shodnou, že celé české divadelnictví šlo v posledním období ke zvýrazněné divadelnosti a k antiiluzionismu; za těchto okolností nelze se vyhnout zjištění střediska, které iluzi a nedivadlo rušilo ponejprv, a tedy s nejvStším rizikem... ...V měsících, kdy vyprahlá hlediště sála první vláhu divadelního člověčenství, představila Mahenova činohra svému obecenstvu člověka, který byl především a skoro výlučně zoon politikon... ...V době, kdy v setrvačném vědomí diváků znamenalo slovo politický tolik jako stalinský a jména s ruskými koncovkami vyvolávala reminiscence na Pád Berlína, hrála Mahenova činohra Majakovského. Hlediště ohlušená nedávno doznělými frázemi s rozkoší připoslouchávala ztišenému hovoru na břehu rybníka, z oslnění levným bengálem pookřívala při pohledu na intimně zšeřelý interiér; ale Mahenova činohra křičela a blýskala. Konjunkturalismus? Sotva. Právě zde, v počátcích /kritikou aplaudovaných!/ připravila se brněnská činohra o návštěvnickou přízeň, připravila se o ni tím, že místo pro dnešek pracovala - víc než třeba sama tušila - pro zítřek. 52 53 ...Nemyslím, že divadlo usilující o postižení pohybu dějin musf být duchem dogmatičtější než teatrum privatissimum... ľ ■ ...Kdo z českých dramatiků byl méně zasažen dogmatismem než jediný zatím kmenový autor Mahenovy činohry?... ... Zásluha Mahenovy činohry nespočívá v tom, že vložila do dějin českého divadla tu nebo onu dobrou inscenaci, nýbržv tom, že mu dala základní podnět... ...Toto divadlo častěji dělá těžkou práci - taky za druhé. Prostřihalo průchody v zátarasech /byť třeba zděděnými nůžkami/, jak je vždy nebezpečným úkolem průzkumníků - jeto tak nepochopitelné, žena zteč chybí síly? Není to divadlo tak říkajíc úspěšné, spíše naopak. Ale nezapomeňme, že jeho ovoce dozrává také v jiných zahradách... ...může se antiiluzionismus tvářit dnes umahenovců o to méně výbojné, o kolik více jevišť zatím dobyl. Až přijde Korzár podruhé a útroby jeho lodi budou naplněny bohatstvím, mělo by být připomenuto, odkud vyplul ponejprv." Miloš Hynšt. Hysterie - buffa /Host č. 7, 1964/ „...Dříve bylo třeba osobní statečnosti k tomu, aby se člověk dokázal postavit nespravedlivé moci. Dnes je potřebí osobní statečnosti k tomu, aby člověk nepodlehl hysterii, která posvátným rozhořčením stíhá vše, co zrovna nedští hněv a síru... Je potřebí osobní statečnosti, tak říkajíc, na obě strany. Dříve bylo pohodlné konformovat se s oficiálním názorem, dnes je mimo to pohodlné dát se unášet vlnou bořitelství... Máme právo divit se, že sotva praskly obruče dogmatismu, sotva se uvolnil krunýř a náš život se zdemokratizoval, že nám vyrostli rozhněvaní bořitelé jako houby po dešti?... Vítám vlnu zesílené společenské kritiky, současně však je mi líto, že naše divadelnictví jako celek nezobrazuje skutečnost v celé její šíři... ...Vyvarujme se nedorozumění, že akcent na společenské kontexty ahistorickou perspektivu je protihumanistický, zatím co humanistickým je pouze takový pohled na svět, který si všímá člověka jednotlivce... Máto znamenat, že škrtneme z oblasti humanistického umění Ejzenštejnův Křižnflc Potěmkin? Nebo že upřeme Mahenově činohře progresivní význam jejího akcentu na společenské kontexty v době, kdy divadelní umění reagovalo na sociologii davů uzavřením se v mikrokosmu člověka? Snad nebude potřebí předpisovat umělcům, majt-li se dívat na svět skrze člověka, nebo na člověka skrze svět, za předpokladu, že nebudou oddělovat jedno od druhého, za předpokladu, že tam obé bude... ...Bez perspektivy se nelze obejít. Zejména v době, v níž mnozí mají sklon spíše větřit nežli směřovat, v niž mnozí s větší oblibou používají radaru nežli kompasu. Cesta od současnosti k historické perspektivě; cesta od-člověka ke společnosti,-to-přecenenícesta-od-humanismu kodlidštění......... ...Systém „vlny za vlnou" napáchal již mnoho škod československému divadelnictví, Podle něho, dosiaví-li se vlna nová, nezbývá, nežli aby ta předchozí byla se vším všudy pohřbena. Otomar Krejča, kterého kritikové s takovou oblibou staví do protikladu s námi, nemálo nám tím lichotíce, je přední osobností současného českého divadla. Proč by však neměl požívat hluboké úcty nás, „brechtovců" jen proto, že ho kritika posadila na jinou vlnu nakulmované hlavy čs.divadla?... Kdy už konečně zaměníme moře za sebou jdoucích vln za kotel, v němž to vře, v němž jsou víry a střetání?... Mahenova činohra nechce podlehnout konjunktuře vln. A tak opět hraje Brechta, jenže místo Artura Uie Matku Kuráž, opět hraje Rollanda, jenže místo Robespierra Vlky, a opět bude hrát i Višněvského, jenže místo První jízdní Optimistickou tragédii. Již z výběru uvnitř díla těchto autorů je patrný pohyb programu Mahenovy činohry ve smyslu akcentování člověka uprostřed dějin. S tímto pohybem souvisí i sondování nových oblastí, jakými jsou pro nás v současné době Havlova Za h radní slavnost, první dílo absurdního realismu u nás, nebo Sartrův Ďábel a Pánbůh... ...Ne Mysterie-buffa Mahenovy činohry, ale spíše „hysterie-buffa" kolem Mahenovy činohry je kamenem úrazu na dnešní divadelní frontě." Maratón nelze běžet sprintem Takové bylo bojování Mahenovy činohry a o Mahenovu činohru a kolem Mahenovy činohry v první polovině roku 1964. Svobodný průběh otevřené, rozrůzněné, necenzurované diskuse na stránkách Hosta byl přínosem v době, stále ještě sevřené svěrací kazajkou unifikované totality. Úroveň diskuse byla, dle mého mínění, velice dobrá, v mnohém měla pravdu, zdaleka nevyzněla jenom v náš neprospěch a přece jsme se neubránili pocitu trpkosti, nespravedlnosti, křivdy. Nešlo totiž jen o tuto diskusi, ale o celkovou atmosféru, která se tehdy kolem Mahenovy činohry vytvořila. Měli jsme za sebou teprve čtyři celistvé sezóny. První dvě byly jednoznačně úspěšné a vynesly Mahenovu činohru rázem do popředí československého divadelnictví. Pamětníci si jistě vzpomenou, jak se na naše premiéry sjížděli do Brna pražští a bratislavští divadelní kritici, jak skoro každá premiéra byla událostí, jak rozsáhlou publicitu věnoval Mahenově činohře i mimobrněnský tisk. Až příliš rychle se v hektické nedočkavosti zapomnělo na úspěchy! Ale copak jsme neměli právo na oddechový čas? Copak lze sprintem běžet maratón? Copak se lze trvale krmit vavřínem a ne také zelím? Ve své třetí sezóně jsŕtíe zakolísali, pravda, ale nebylo bý správnější nás podepřít nežli zatratit? Přistižen při bolestínství. Slzím, ale nepláču. Příspěvky mimo diskusi v Hostu Karel B u n d á le k , Nad cestou MČ, Rovnost, 23.7.1964: .....V letošní sezóně /1963-1964/ se činohře podařilo nalézt záchytný bod a vytvořit si předmostí pro další výboje. Umělecké vedení poučeno ohlassm Karvašovy Jizvy a Rpllandových Vlků si uvědomilo, že je třeba v dramaturgii položit důraz na první část ústředního tématu člověk uprostřed dějin a vidět člověka nejen jako objekt, ale též jako subjekt dějinných procesů. To byla také jedna z vůdčích myšlenek 3.doplňku, který umělecké vedení před vstupem do letošní sezóny ke svému původnímu programu přičlenilo... ... K divákovi se nelze přibližovat cestou podbízení a laciné aktualizace, jak tomu bylo v případě úpravy a inscenace Gozziho Princezny Turandot..." /Absolvoval jsem ve věci Turandot nezapomenutelný pětihodinový výslech na StB, neboť se v té inscenaci mimo jiné zpíval valčík ze slabik „es-té-bé." Tato vzpomínka dnes žije v mé paměti daleko intenzivněji nežli inscenace sama. M.H./ ...Loni jsme při závěrečném hodnocení připomněli, že zvýšenou měrou musí vstoupit do popředí režisérovy pozornosti práce s hercem... V závěru sezóny vyhrála to Matka Kuráž především díky hereckým výkonům..." .....Diskuse o situaci Mahenovy činohry /v Hostu do domu, M.H./ byla poněkud opožděná." /KSundilek, Kapitoly z brněnské dramaturgie/ Dušan Jeřábek, Mahenova činohra v sezóně 63-64, měsíčník Program SDB, únor 1965: .....Stati o problematice... MČ... v Hostu do domu... působily matoucím dojmem a některé kritické verdikty pokládám - proti názoru naprosté většiny české kritiky... za justiční omyly naší divadelní publicistiky. Nejfrapantnějšf z nich je po mém soudu bryskní a svrchované odmítnutí a nepochopení Kunderova Korzára..." ' K inscenaci Artura Uie: „...Hodit dnes po této vynikající, tvarově i myšlenkově vyhraněné a čisté inscenaci slovem, že to byla inscenace mrtvá, znamená jen desorientovat vedení činohry a soubor sám..." Pražští účastníci brněnského bojování Leoš Suchar ípa. Odkud-kam, Divadelní noviny 8.4.1964: „...Od chvíle, kdy brněnská činohra začala uskutečňovat svůj divadelní program, stala se středem zájmu. Už od samotného počátku jejího nástupu věnoval jí náš časopis pozornost, která se kromě článků projevila i v podobě Klubu Divadelních novin. Domníváme se, že přes všechny problémy a otázky, které se kolem Mahenovy činohry nahromadily, jeto i nadále ojedinělý - a dnes už vlastně jediný -pokus o prosazení důsledné koncepce. Proto jsme se znovu rozjeli do Brna, abychom na II.Klubu Divadelních novin pohovořili o cestě činohry brněnského divadla. Požádali jsme Leoše Suchařípu o úvodní slovo, jehož podstatnou část otiskujeme. Red." „Když jsem před několika lety psal o představení Mystérie buffy, vítal jsem programový nástup Mahenovy činohry jako tvůrčí polemiku, která tehdy byla v československém divadle -a je vlastně i nadále - vzácností. Vise dnes obecně, že šlo o protiklad mezi činohrou Národního divadla pod vedením Ot.Krejči aMahenovou činohrou v Brně; mezi programem v prvním případě neformulovaným, avšak zřetelným zejména po určitém časovém odstupu, a programem jasně formulovaným a nadto vyhlášeným... ...Výhrady ke Krejčové dramaturgicko-inscenačnímu pojetí současnosti byly oprávněné právě v těch případech, které si samo vedení pražské činohry uvědomovalo... Tyto nedostatky byly zárukou, příslibem i motorem dalšího vývoje: v překonávání těchto nedostatečných řešení byl dynamismus Krejčovy éry v Národním divadle. ...Je sporné, lze-li v nových společenských podmínkách navázat víceméně bezprostředně na "tři pevné historické sloupy", jak je označil v Hostu do domu Ludvík Kundera /Piscator, sovětská avantgarda, Brecht/ a tvořit vlastně novou českou divadelní avantgardu na oficiální brněnské scéně... 54 55 Politické divadlo, avantgarda, oficialita. Příliš mnoho pojmů najednou. A přesto se mi zdá, že právě tyto pojmy vytvářejí pohyblivé souřadnice, v nichž je o tvář Mahenovy činohry veden zápas. Prohlubující se poznání těchto pojmů, jejich živější a nedogmatické pojetí tvoří po mém soudu dynamismus programu i Mahenovy činohry. 11' ...si vysloužila Mahenova činohra některá hanlivá označení spjatá mimo jiné j j s naprostým nedostatkem humoru..., mluvilo se o nudných představeních, o večerech politického školení II a podobně. Už v tomto období se však zároveň objevovaly inscenace, které toto hodnocení do jisté míry korigují. I! Pochopíme-li původní znění brněnského divadelního programu jako pracovní hypotézu, můžeme říci, že výsledky II tvůrčí práce vedly k nutnosti upřesnit koncepci, přizpůsobit ji novým podmínkám - divadlo je živý organismus... ...se už zřetelně objevuje pohled na svět a tedy i na dějiny, který lze... charakterizovat jako plebejský: Mahenova činohra už nepředvádí pohyb tříd z vysoké názorové rozhledny, ale vidí jej jaksi zespodu..., získává nová pozorovací stanoviště jmény Švejk, Planchon, Azdak, Nasrěain, Durrenmatt, Falstaff. V důsledku toho objevuje dramaturgie nové politikum tím, jak ztrácí oficialitu, a avantgardnost přestává být dědictvím výrazových prostředků duchovních otců a stává se úhlem pohledu, stává se jádrem názoru... Íl, Dramaturgie tedy připravuje předpoklady, aby to na diváka z jeviště zapáchlo člověčinou... | Ale znovu uprostřed tohoto dalšího údobí tvůrčího vývoje Mahenovy činohry objevuje se inscenace, která znamená další znásobení optiky při pohledu na člověka v tomto světě: je to Bůchnerův Vojcek... Vývoj brněnského divadelního programu je tak dobře čitelný zrovna z dramaturgie... Divadelní názor..., je-li principiálním ideově estetickým hlediskem celého divadelního souboru... prostupuje |i veškerou práci divadla do té míry, že tvoří novou, vyšší, všeobsáhlou a vše si podmaňující jednotu, která uvádí |l na společného jmenovatele dramatické předlohy i značně myšlenkově odlehlé. Takový divadelní názor se prosazuje a realizuje především prostřednictvím režiséra nebo režisérů. Je-li tedy programová kontinuita Mahenovy činohry /dramaturgicky znovu účinně a nanejvýš aktuálně doložená loňskými Vlky/ příslibem možné perspektivy, pak její podmínkou je důrazná aktivizace režie jako způsobu myšlení... u Lednové číslo Hosta do domu otisklo z pera Ludvíka Kundery Nekrolog za Mahenovu činohru, který je vlastně antinekrologem..., vznikl zřejmě z jakési atmosféry, která kolem divadla lij v určité části veřejnosti asi opravdu existuje. Je-li tomu tak, pak nevidím její příčinu ani v programu Mahenovy i1' činohry a v žádném případě v jeho postupné transformaci, kterou považuji za kontinuální a v podstatě zcela přirozenou a plodnou, nýbrž vtom, že tento program se realizuje víc dramaturgicky a jen zřídkakdy se daří provést jej umělecky na jevišti." Jan Grossman, dopis ?e rinfi1fl.fi 19R4: (I _ „Ať už je brněnská problematika jakákoli, - a já o ní spíš čtu, viděl jsem málo -, je jasné, že se v Brně něco děje a že Vaše divadlo prochází nějakým procesem a nějaké dokonce obecněji typické procesy obráží. A to je vždycky nejdůležitější, žádné usilování nemůže jít přímočaře..." Dopis ze dne 1.8.1964: .....rád zůstanu s Vámi ve spojení, už proto, že bych nerad, jak jsem Vám už napsal, považoval svoje brněnské zápisky za ukončené: měly by být spíš začátkem, uvědomil jsem si to znovu, když jsem četl Váš zajímavý článekv Hostu do domu. /Týká se článku Hysterie buffa v 7.č.roč.1964, M.H./ Pokud se týče zájezdu Vašeho souboru a Klubu přátel do Prahy na představení Krále Ubu, jsem upřímně poctěn Vaším zájmem a těším se, že Vás budu moci v Divadle na zábradlí uvítat. ...především bych byl rád, kdybyste představení viděli a kdyby se Vaši lidé sešli i s naším souborem. Ostatně jsme plánovali návštěvu našeho souboru u Vás..." , Bylo někdy brněnské divadlo v jiném stavu nežli krizovém? „V sezóně 1920-1921... se objevily první příznaky rozporů, které se v následující sezóně ještě více vyhrotily a vedly posléze k ostrému střetnutí části brněnské kritiky svedením divadla, zakončeném později Mahenovou resignací na funkci dramaturga." /Karel Buntíálek, Kapitoly z brněnské dramaturgie/ „K r i s e brněnské činohry" /nadpis článku Fr.Gôtze, Jeviště, 1922/ „Krise brněnského divadla vyvrcholila na jaře 1929 ...před příchodem obou avantgardních umělců..."/Honzla a E.F.Buriana, M.H./ /R.Fleischner, Divadlo v přerodu, 1934/ „Kritický stav brněnské činohry zavdal již v dubnu 1932 podnět k anketě ha stránkách Moravského slova, které se zúčastnili přední brněnští divadelní kritikové a teoretikové." /K.Bundálek, Kapitoly z brněnské dramaturgie/ .....Ideové zaměření Honzlovy práce v brněnské činohře zavdalo podnět k ostrým k r i t i ká m ...Honzlova práce v Brně byla „levá" jen ve smyslu formovém, neměla žádné ideové linie..." /B.Václavek, Literární noviny, roč.5.č.12/ „...nepokusil se hlouběji proniknout do brněnského prostředí, jeho umělecká práce zůstala izolována na úzký okruh divadelních znalců... ...Honzlův ústup od pokusů o masové proletárske divadlo kteorii a praxi levých intelektuálů... ...Honzl nerad z Brna odcházel..." /K.Bundálek, Kapitoly z brněnská dramaturgie, autorova informace o výhradách vyslovovaných vůči J.Honzlovi/ .....Po této inscenaci /Nezvalových Milenců z kiosku, M.H./ sestál E.F.Burian kruhům, které ovládaly brněnské Zemské divadlo, nepohodlným a pro příští sezónu s ním již nebyla obnovena smlouva..." /Zuzana Kočová, Kronika Armádního uměleckéhodivadla, 1955/ „...Burian si na sebe nabral příliš mnoho úkolů, než aby je mohl všechny zvládnout. Všechny tyto okolnosti nesporně nahrávaly reakci a přispěly ke krisovému vyostrení situace v brněnském divadle." /Týká se krátkého poválečného Burianova ředitelování v Brně, 1945-1946, M.H,/ /K.Bundálek, Kapitoly z brněnské dramaturgie/ V padesátých letech odešel z Brna do Hradce Králové na dlouhá léta Milan Pásek. Jistě tak neučinil proto, že se mu v Brně dobře dařilo. „...Situace dospěla tak daleko, že se nejpalčivější problémy Mahenovy činohry a posléze i celého brněnského divadelnictví staly předmětem široké diskuse probíhající v brněnském deníku Rovnost od konce září 1957 až do ledna 1958... ...V plném rozsahu se potvrdilo, že se činoherní soubor Státního divadla ocitl ve vleklé umělecké k r i z i." /Týká se období třetího vstupu Aleše Podhorského do brněnského divadelního života vl. 1953-1958, M.H./ To vedlo znovu k rozsáhlé, tentokrát časopisecké diskusi, která tyto slabiny uměleckého programu činohry brněnského Státního divadla odhalovala." /Týká se diskuse v Hostu do domu na jaře 1964,M.H./ /K.Bundálek, Kapitoly z brněnskédramaturgie/ Konjunktura katastrof Ze samých krizí a katastrof se skládají úspěchy brněnského divadla a jeho slavné tradice, k nímž se všichni hrdě hlásí. Nesplnitelné přání Kritika divadelní kritiky. Nebo dokonce sebekritika? Vtip Kritik je slepice, která kdáká, když druhá snese vejce /Giovanni Guareschi, 1908- 1968/ Střet názorů nemusí být střetem mezi lidmi V diskusi v Hostu vyzněly jako nejkritičtějšf hlasy Milana Uhdeho, Viktora Kudělky a Zdeňka Srny. Milan U h d e se nedlouho po naší kontroverzi stal naším úhlavním spolupracovníkem. Na JAMU vedl konzultace diplomových prací, v divadle jsme nastudovali jeho Děvku z města Théby, dramaturgoval u nás lonescova Nosorožce, byl členem redakční rady časopisu Meandr, do rtěhož přispíval, upravoval pro nás Kpllárovy Mravence a psal Komedii s Lotem. A když mě z Brna odsunuli, vyprovodil mě na cestu dp vyhnanství, nikoli bez osobního rizika, povzbudivým rozloučením v Hostu do domu. Viktor Kudělka se v kladném slova smyslu rozepsal oMahenově činohře: v almanachu Divadlo je divadlo vr.1969 /Pokus o specifikaci režijních rukopisů vMČ7, v doprovodné studii 56 57 Supraphonu vr.1972 /Setkání s Mahenovou činohrou/ a v publikaci Putování Múzy Thálie k stému výročí českého divadla v Brně. V roce 1993 bez jakéhokoli důvodu, bez výročí, bez jubilea, bez jakéhokoli vnějšího impulsu, zcela bezdůvodně o mně napsal libý článeček do Svobodného slova. Vzpomněl si v dobrém, jen tak, z čistého srdce. „Nedaleko Mahenova pomníku ...Až doma jsem si uvědomil, jak ten čas letí, a že Miloši Hynštovi, dlouholetému šéfovi Mahenovy činohry, táhne nezadržitelně osmý křížek... Bezmála dvacet roků trvalo, nežli se mohl vrátit na scénu Mahenovy činohry, která bývala svědkem jeho uměleckého i lidského zrání. Vypudila ho odtamtud politika kulturní omezenosti, která víc než na zásadní odpůrce měla spadeno na „kacíře". A Hynšt se hned na počátku normalizačního temna jevil jako „kacíř" obzvláště zavilý a nebezpečný. Režíroval přece Mahenovo Mrtvé moře a to byla jedna z her, která v Hynštově režijním prstokladu podivuhodně rezonovala v myslích diváků posrpnové invazi šedesátého osmého roku... A do programu jedné z činoherních inscenací napsal, že proti 2.000 slov vyjelo 5.000 tanků..." Zdeněk Srna kriticky, publicisticky a zcela důsledně sledoval mou práci i v mém pozdějším slovácko-valašském vyhnanství a zmirňoval tak mou odloučenost od kulturního centra, /činil tak často i Štěpán Vlašín v Uh.Hradišti a Jaroslava Suchomelová v Gottwaldově./ Názorový střet nebyl střetem mezi lidmi. Platí to i o Arturovi Z.ávodském, který se diskuse v Hostu nezúčastnil, zato však nebyl skoupý na kritická slova v letech dalších. I s ním jsme však postupem času a zejména po srpnu 1968 došli k porozuměnítéměř přátelskému. Odvaha k důvěře Byli jsme vděčni těm, kteří nás v době, kdy se pronášely nekrology nad Mahenovou činohrou, nezatratili. Byli jsme štastni, že jsme se jejich důvěře mohli odvděčit již yprobíhající sezóně 63-64 úspěchem obou našich shakespearovských inscenací, Hamleta a Jindřicha IV., které byly vybrány na celostátní festival kčtyřstému výročí narození tohoto světového dramatika. Naše inscenace Vlků ve třetím roce probíhající soutěže k dvacátému výročí ČSSR byla zařazena do Užšího výběru /Kulturní tvorba, 10.12.1964/ a o rok později při uzávěru této soutěže stanul na stupních vítězů náš Kavkazský křídový kruh. Soutěže se zúčastnila všechna čs.divadla s téměř pěti sty představeními. Na podzim 1965 721.10.-30.10/ byla na celostátní přehlídku čs.činoherních divadel Divadelní tvorba 1965 pozvána do Prahy naše inscenace Marata a Mahenově činohře zde byla věnována jedna z pěti mezinárodních volných tribun vedle skupiny Krejčovy, Vinohradského divadla, Divadla na zábradlia Slovenského národního divadla z Bratislavy. Pašije na konci téhož roku 1965 tento trend úspěšnosti završily. Nebylo tehdy jiného divadla v republice, které by ve všech soutěžích.té doby.obstáio tak úspěšné. Nakažlivá epidemie pochyb o Mahenově činohře se ukázala být nezdůvodněná, nekrology nad Mahenovou činohrou předčasné. Dík těm, kdož v sobě tehdy našli odvahu k důvěře. Argumenty skeptiků Vlci a Kruh jsou inscenace „staré", z doby „dávné" konjunktury. Ano, ale Hamlet a Jindřich jsou úspěchy z doby současné, ocejchované za krizovou. A úspěšný Marat jen o rok a ještě úspěšnější Pašije o rok a půl mladší. Hamlet, Diirrenmatt - Herkules Havel - Zahradní slavnost, Brecht - Sezóna 1963 - 1964 Kainar - Nebožtík Nasredin, Shakespeare ■ a Augiášův chlév, Shakespeare - Jindřich IV., Gozzi - Princezna Turandot, Matka Kuráž. Konečně se nám podařilo prosadit Durrenmatta. Oktrojován příkazem rozsáhlých cenzurních škrtů se nám však jeho Herkules nevydařil. Měli jsme raději inscenaci stáhnout, ale zase nám bylo líto autora, o něhož jsme tak dlouho usilovali. - Okusili jsme poprvé zakázaného ovoce absurdního divadla Havlovy Zahradní slavnosti a uvedli i dalšího současného autora, brněnského Josefa Kainara. - Matkou Kuráží jsme již počtvrté zakotvili v hlubinách bezpečnosti Bertolta Brechta. První odcházení dramaturga Bořivoje Srby bylozávažnou komplikací sezóny 1963-1964. „Miloši, děkuji Ti za Tvůj dopis, který jsem právě obdržel, jakož i za uznání mé práce i za přátelství, které mi v něm osvědčuješ. Rovněž já Ti zůstávám vděčen za všechno, co jsi pro mne za léta naší spolupráce udělal. Chápeš ovšem jistě, že za okolností, které doprovázely můj odchod z divadla a které nepochybně i dále trvají, nemám dost sily a vůle pod střechu Mahenky vstoupit a připomínat si tak, co zlého mne tam v posledních měsících potkalo a co zatím ve mně přehlušuje ty lepší vzpomínky..." Bořivoj Srba odešel z divadla 1.11.1963. Podařilo se však přemluvit ho k návratu, takže od příští sezóny 1964-1965 je už opět híavním dramaturgem MČ. Vylepšené aforismy Pravda zvítězila... I když na čas poražena bývá. Lež má krátké nohy... Ale na nich sedmimílové boty. S poctivostí nejdál dojdeš... Jenže dnes se už pěšky nikam nechodí. 58 59 Sezóna 1964-1965 Situace uvnitř souboru Anachronické povzdechnutí Pohled zvenčí Smutná událost Sezóna 1965-1966 Stín Putování divadel Děla dobývala brněnské hradby Benefice Mahenovy činohry Genius loci Putování soch Příklad odjinud Vícesouborová divadla Ztřeštěný nápad PAŠIJE Divadlu nerozumí nikdo Divadlo je skandál Hlasy zatracující Hlasy velebící Hlasy odborné -Kritika brněnská - Kritika pražská - Kritika slovenská a zahraniční Hlasy mocných Ohlasy bezmocných Způsoby boje Obhajoba Pašijí Půtka téměř rekreační Jednou za sto let Vzdálenost mezi Hosana a Ukřižuj se zmenšila V zájmu pravdy VI. NOVÝ ROZMACH 61 VI. KAPITOLA Nový rozmach Sezóna 1964 -1965 Moliere - Don Juan, Sartre - Ďábel a Pánbůh /čs.prem./, VišnSvskij - Optimistická tragédie, Krieža - Aretheios /čs.prem./, Shakespeare - Veselé paničky windsorské, Suchovo-Kobylin - Proces Muromských, Klicpera - Hadrián z Římsů, Weiss - Pronásledování a zavraždění J.P. Marata Äs.prem./, Albee -Kdo se bojí Virginie Woolfové. Sartre a Weiss: velké společenské, historické a filozofické fresky, ale tentokrát západních autorů, v prvním ěs.uvedení. Ve své autorské dílně jsme měli rozpracovány hry: Miroslav Holman - Konec divadla, Karel Kapoun - veršovaná Komedie s dvěma slzami, Ludvík Kundera ■ Zvědavost, Evžen Liška - Co je vaše aneb Manifestace lásky /komedie ze současnosti/, Dimitrij Plichta - Hlavy budoucnosti, Miloš Rejnuš -Ovidiův návrat a Urhamlet, Karel Tachovský - Pes jitrničku sežral /absurdní drama ze současnosti/, Milan Úhde -Komedie s Lotem /novodobé mystérium/. Situace uvnitř souboru Dílenský výbor ROH, Rozbor situace v činohře, 1965: .....Soubor ve své zdrcující většině se vyslovil kladně k programu vyhlášenému s.šéfem Hynštem - čas od času se vyskytovaly námitky proti způsobu uskutečňování programu - toho využili někteří členové umělecké rady k tomu, aby vyslovili názor, že program je dogma a jako s takovým se nedá nic dělat. Tyto názory byly vyvráceny zase většinou... Někteří vedoucí pracovníci dle libosti měnili názor a ne dost seriozně se stavěli k vyhlášeným zásadám programu a své odpůrce udiskutovali a stavěli je do nezáviděníhodného světla, zesměšňovali je..." Vyjádření šéfa k Rozboru: .....Zpráva DV II... jev podstatě nesena konstruktivním duchem /předseda Zlatomír Vacek, M.H./a upřímnou snahou o odstranění některých nedostatků v činohře... Sdílím s DV shodné nebo bljzké stanovisko, pokud jde o ...režijní dozory při představeních, o jednostrannou informovanost vyšších orgánů..., vztah ředitele k činohře, návrh na přeorganizování naší administrativy, zejména náborového oddělení... ...Ža hlavní refrén zprávy ĎV pokládám nespokojenost herců s obsazováním. To se promítá do všeho, do názoru herců na dramaturgii, do vztahu herců k režisérům... V našem souboru není herce, který by pro sebe nevyžadoval velké role... Stará dobrá praxe „figurkářů" byla vystřídána jistým druhem rovnostářství, které vzniklo v procesu nesprávně chápané demokratičnosti. ...Rok 1965 je rokem velkých úspěchů naší činohry... ale osobní rozladěnost rozhoduje o náladách v souboru, nikoli radost z úspěchů kolektivních." Anachronické povzdechnutí z odstupu let Dnes /v devadesátých letech/ prý pražští herci podplácejí režiséry, aby šije neobsazovali v divadle a neznemožňovali jim přijímat chléb náš vedlejší v rozhlase, v televizi, v dabingu, v agentuře, na škole a jinde. Pohled zvenčí na MC1964-1965 .....Za šest roků nového vedení poznala brněnská činohra radost z úspěchů i trpkost proher. Šest roků trvá přitažlivý zápas. Měl energickou expozici, ale hned po ní začaly předčasné peripetie, až se zdálo, že původní prapory budou odloženy. Ale nyní jako by krize byla překonána a započalo další kolo nevzdaného úsilí o sdělné, poutavé politické divadlo dneška... V nové sezóně k tomu přispívá... i provedení Sartrova náročného filozofického dramatu Ďábel a Pánbůh..." /Jan Kopecký, Svět je v rukou člověka, Rudé právo, 5.12.1964/ .....Průbojné síly brněnského divadla v minulosti... Nechceme zavírat oči před tím, jakým nánosem netvůrčího balastu se prodíraly k životu, ba jak je tento balast po největší část existence brněnského divadla přímo dusil. Patrně se příliš nemýlíme, když předpokládáme, že nynější vedení Mahenovy činohry, které se před pěti lety ujalo své práce, cítilo v brněnské divadelní minulosti spíš pouta než křídla k rozletu. Nezastíralo, že chce tato pouta zlomit. Proti univerzálnosti a extenzitě dosavadních cílů činohry postavilo vyhraněhost... Vyvolalo to příval výtek zprava i zleva. Jejich jmenovatel byl společný: vytýkala se neúnosná omezenost manipulačního prostoru dramaturgického i slohového. Ty výtky nechceme bagatelizovat. Ale zároveň se vnucuje otázka: nehlásí se jimi o slovo také staří známí duchové brněnské divadelní tradice...? .... . ...Proto urputné tažení Brněnských proti divadlu realistické iluze, proti divadlu jako zrcadlu života vycházelo z principiálně správného odhadu vývoje divadla a jeho úlohy. Jestliže vůbec v něčem, pak tedy v tom, že brněnské divadlo riskovalo zápas za tento názor, je specifický rys jeho dnešního charakteru... ...Zůstalo v rukou, zvyklých zápasit s včerejškem, dost citu k analýze dneška...? " /Dušan Jeřábek, Kříž tradice a nástrahy současnosti, Divadelní noviny, 23.12.1964/ .....Mahenova činohra vstupovala do minulé sezóny /63-64/ za situace mnohostranně svízelné, za situace, která mnohými /a ne vždy jen nepříznivě zaujatými pozorovateli/ byla označována jako kritická. Vysoký standard, k němuž se činohra dopjala v minulosti řadou význačných, ca vynikajících inscenací, se nepodařilo udržet. ...Profilovou linii repertoáru Mahenovy činohry prvních čtyř sezón nelze dnes charakterizovat a odmítat jako linii zaměřenou myšlenkově k minulosti nebo dokonce k podpoře ustrnulých ideových systémů a metod včerejška... ...Boj leninských principů s neleninskými, úsilí o rehabilitaci humanistických hodnot socialistické společnosti, nutnost soustředit se na analýzu příčin, vedoucích k deformacím našeho veřejného života v minulosti, postavil všechno naše umění před nové úkoly, které byly charakterizovány vS.doplňku programového prohlášení MČ. ...V tom smyslu byla po mém soudu minulá sezóna rozhodným a pozitivním krokem vpřed v dosavadním vývoji Mahenovy činohry, což říkám s plným vědomím toho, že uplynulá sezóna zdaleka neznamenala... náplň závazku, který na sebe Mahenova činohra na počátku sezóny vzala. Ale jde 0 tendenci vývojovou, o směr cesty. ...V souboru... za posledních několik let vyrostli herci, které je dnes už jistě možno plným právem nazvat tvůrčími osobnostmi..." /Dušan Jeřábek, Mahenova činohra v sezóně 1963-1964, měsíčník Program, prosinec, únor a duben 1965/ Smutná událost Na začátku sezóny 1964-1965 tragicky zahynul Miloš Rejnuš, mladý, nadaný, nadějný dramatik a spisovatel, jeden z našich nejbližších spolupracovníků, spolubojovníků a přátel. Při téže autohavárii byl těžce zraněn i režisér Evžen Sokolovský, což vážně narušilo začínající sezónu. Předchozí sezóna zase byla postižena odchodem dramaturga Bořivoje Srby. Bylo nám dáno 1 nerovné bojování s osudem. Režisér Sokolovský se uzdravil, dramaturg Srba se vrátil, ztráta Miloše Rejnuše však zůstala nenapravitelná. Nikdy nepřestanu litovat, že se nám nepodařilo uskutečnit žádnou z jeho nadějných her. Nikdy si to nepřestanu vyčítat, i když jsme jeho Ovidiův návrat uvedli v Činoherním studiu JAMU. Sezóna 1965 -1966 Shakespeare - Sen noci svatojanské, Dúrrenmatt - Romulus Veliký, bratři čapkové -Adam Stvořitel, Kopecký - Komedie o umučení, Rostand - Cyrano z Bergeracú, Gay - Polly, Ibsen - Peer Gynt, LKundera - Zvědavost, Jirásek - Lucerna, Shaw - Androkies a lev, Schisgal - A oo láska?, Hochhuth - Náměstek. Romulus Veliký byl už druhým Důrrenmattem na jevišti MČ. Adam Stvořitel se pokusil prolnout předlohu Čapkovými Rozhlásky, které zhudebnil Pavel Blatný, hrát orchestr Gustava Broma a zpívala Helena Blehárová. Polly nás vyprovodila k pramenům Brechtovy Žebrácké opery. Peer Gynt měl připomenout, že Ibsen je i něco jiného nežli autor měšťanských rodinných dramat, velebřevno /nikoli první/ na cestě k zmáhání velehor, spolehlivá záruka, jak si zlomit vaz. Zvědavost - další hra z pera Ludvíka Kundery, už čtvrtá, počítárne-li i zakázaný Nežert, 62 63 r Náměstek svou kritikou papeže Pia XII. za jeho prohitlerovské postoje za druhé světové války byl v jistém smyslu protiváhou Pašijí. A k tomu navíc Shakespeare, Rostand, Jirásek, Shaw, Schisgal, celkem dvanáct inscenací, oproti obvyklým devíti nebo desíti. I v počtu nastudovaných her se jeví elán, s nímž jsme se vrhli do práce, ale také dobrá vůle dát hercům více uměleckých příležitostí. Sezóna byla ozářena oslnivým světlem Komedie o umučení, Pašijí. Ostatní inscenace se ocitly v přítmí, které by jinak bylo osvětlením normálním. Sezóna měla to podivné štěstí, že byla špatně nasvícena. Stín r 28.2.1966 zemřel profesor Rudolf Walter, herec, režisér, pedagog, ředitel, významná osobnost brněnského divadelnictví a školství, průkopník Divadla jednoho herce. A máj učitel. Putování divadel V Brně jsme postavili novou divadelní budovu. Sudičky /ale zejména lidé/ se zmýlili a dali jí do vínku povinnost sloužit opeře a baletu, Opera a balet se přestěhovaly z divadla Na hradbách do nového divadla Janáčkova, Mahenova činohra přešla z Lidické na Hradby a svou budovu předala Divadlu bratří Mrštíků, které se sem přestěhovalo z DOPZu, a Divadlu Julia Fučíka, které už dříve bylo sloučeno s DBM a opustilo své působiště na Výstavišti, Večerní Bmo putovalo z Juranova domu a zabydlelo se v DOPZu, zatímco přání operety vyměnit Redutu na Zelném trhu za divadlo Na hradbách zůstalo nevyslyšeno. Dvě svědectví o jednom stěhování Děla dobývala brněnské hradby .....brněnská Mahenova činohra se na závěr veletrhu postarala o pravý komediantský divadelní svátek, který v přeplněném veletržním městě vyburcoval desetitisíce diváků, že sotva stačily ulice. V sobotu o půl šesté byla z dosavadního sídla Mahenovy činohry na Lidické ulici stržena stará firma a nesena slavnostně v čele velkého alegorického průvodu všech členů činohry a tisíců milovníků divadla. Vpředu jel vůz zBrechtovy Matky Kuráže, za ním kapela, zbrojnoši, lid zMarata, dvorní dámy, pochodně, světla, komparsy, vše v kostýmech současného.repertoáru brněnské činohry. Na střeše staré Tatry se vezlo velké dělo, standarty a bojová hesla provázela tento břeskný komediantský prův.od...Šel. oklikou kolem starého českého divadla na Veveří i kolem historického Besedního domu, kde kdysi hrávala česká činohra. Do průvodu se zařadila i šestsettrojka, jež vezla zasloužilé umělce brněnského divadla. Napěchovanými ulicemi se průvod ubíral před budovu Janáčkovy opery Na hradbách, kde za bojového pokřiku, recitování bojových veršů a provolávání hesel byly vypáleny dělové salvy a dobývána budova velebné Thálie. Konečně byla dobyta, rozzářily se reflektory a herci nadšeně vtrhli do prostor a obsadili balkon, odkud jejich vojevůdce pronesl svůj státnický projev vítězů, kteří dobyli konečně - po osmdesáti letech svůj důstojný vlastní stánek. Vztyčili na průčelí název „Mahenova činohra" a krátce na to zvedla se opona nad prvním představením v samostatné činoherní budově a sehráli Durrenmattova Romula Velikého pro Klub přátel činohry. V čestných ložích zasedli všichni zasloužilí členové a se slzami v očích vítali tento historický den v dějinách brněnského divadelnictví..." /Jaroslav Procházka, Liliová demokracie, 29.9.1965/ Benefiee Mahenovy činohry „Když po dlouhých jednáních konečně bylo přiznáno činohře právo na důstojný stánek a bylo jí přiděleno divadlo Na hradbách, radovali se z toho nejen členové činohry, ale i její příznivci a hlavně pak členové Klubu přátel Mahenovy činohry. Ti přišli smyšlenkou tuto událost oslavit a přechod do nové budovy provést manifestačné. Iniciativy se chopili členové výboru Klubu a ihned začali celý podnik organizačně zajišťovat. Nastaly veliké přípravy: bylo třeba vyvinout velké úsilí a vložit do něj nemálo nadšení, aby byly překonány četné překážky, které se průvodu stavěly do cesty, někteří herci např. - a je to zcela pochopitelné - pociťovali zábrany ukazovat se v kostýmech a parukách na ulicí. Ale nakonec se zdařilo vše připravit a v památný den 25,zářř v půl šesté večer průvod vyšel. Jeho uskutečnění nezabránila ani poslední, náhle se objevivší překážka, že totiž dvacet minut před zahájením shořela aparatura rozhlasového vozu, ze kterého měl být celý průvod řízen a který mil informovat diváky. Kostýmovaní herci vyšli. S nimi ostatní zaměstnanci činohry, konzervatorista, statisté atd., celkem asi devadesát kostýmovaných lidí. A tu se stalo něco, co nikdo nečekal. Podle návrhu režiséra průvodu měli vyjít kostýmovaní účastníci všemi vchody z divadla na Lidické ulici a spojit se v jeden proud, ah jakmile se objevila skupina herců, tu je obklopila taková spousta diváků a dávala jim takové důkazy náklonnosti, že herci překvapeni, dojati, zapomněli na aranžmá a ostatní průvod se proměnil ve víceméně neorganizovaný proud herců a diváků. Když potom takto obklopeni svým publikem - jsouce při tom j neustále objímáni a pozdravováni - dostali se herci na místo Starého divadla na Veveří, kde se přivítali se starými členy činohry, kteří se pak zařadili také do průvodu. Celá další cesta byla nevídanou manifestací lásky k divadlu. Když průvod dorazil až k dnešnímu Mahenovu divadlu a viděli jsme desetitisícové zástupy, jak nás vítají á provolávají slávu a téměř na rukou posunují herce keychodu do divadla, když v přeplněném vestibulu byl i každý z nás vítán a oslavován srdečnými potlesky, jakož i na balkoně divadla, kam se celý soubor včele ] se zasloužilými umělci, mladými i staršími herci, odebral a byl znovu pozdravován, mnozí z nás tajně stírali slzy I úo]eti..."/Boleslav Roček, měsRníkProgram, prosinec 1965/ \ Celá impozantní akce byla organizována Klubem přátel. Byla to jedna z jeho | nejvýznamnějších akcí. | Genius loci | Každá divadelní budova má svůj. charakter, má mít /!/ svůj charakter, svůj profil, svého anděla strážného, svého genia loci. Když jdeš do Reduty, víš, že tam budou hrát operetu, když jdeš do Janáčkova divadla, víš, že tam budou hrát operu nebo balet, v domě Pánů zFanalu a v Kabinetu múz se dočkáš experimentu, v Divadle bratří Mrštíků pravděpodobně muzikálu, v Mahenově divadle „velké" činohry. To všechno víš, to všechno bys měl vědět. Ale stejně ti to k ničemu nebude, protože když přijdeš do Reduty, ! hrají tam činohru a když přijdeš do Janáčkova divadla, hrají tam operetu, a tak se místo Káti Kabanové setkáš I s Hraběnkou Marici, v Mahenově divadle zase očekáváš Shakespeara a dočkáš se Na tý louce zelený, což je zlé, i ale opak je ještě daleko horší: jdeš Na tu louku zelenou a dočkáš se Shakespearal Ale také kynologické výstavy ■ psů se můžeš v Janáčkově divadle dočkat, tou se provoz nové reprezentativní divadelní budovy zahajoval. Napřed ji občurali pejskové a teprve pak divadelní čurdy. To v Mahenově divadle se střídají jen lidé: činoherci, i opereťáci, a muzikanti z filharmonie. Diváci jsou z toho zmateni. Herci jsou zmateni a mnozí už zaplatili pokutu } za pozdní příchod na představení, protože šli hrát divadlo do Mahenky a ono se toho dne hrálo v Redutě nebo v Janáčkárně, nebo naopak, vyřazení Reduty z provozu situaci mění, ale neřeší, spíše komplikuje. Putování soch Samotní bratří Mrštíkové si to popletli a místo aby se usídlili u divadla, které nese í jejich jméno, vyskočili na zeď Janáčkovy opery. Prý jsou to bratři Masarykové, zaslechl jsem poučené tvrzení kolemjdoucích cizinců. Jiřího Mahena odehnali ód jeho, Mahenova divadla a zahnali ho k operákům, ale ti ho odstrčili do parčíku na druhé straně ulice, odkud se roztrpčen odvrací od vší té nespravedlnosti a se steskem _ pohlíží směrem k někdejšímu divadlu na Veveří, kde sice bylo cítit zelí z přilehlé restaurace, ale nestudil tam mramor. Atak jen Leoš Janáček si našel to správné místo udivadla svého jména aspokojeně si pobrukuje hudební motiv, který právě zaslechl. Moc lidí by rádo vědělo, kdo tu pěknou sochu vytvořil, aie nedozví se to. Prý stačí, když se ví, který hlasatel v rozhlase právě četl zprávy o sjízdnosti silnic a který zvukový technik muk tomu zmáčkl knoflík magnetofonu. Pošeptáno do ouška: Janáček s Mahenem se prý nemají rádi, proto dělají, že se nevidí, ačkoli stojí proti sobě. Příklad odjinud V Ostravě je hned u divadla autobusové nádraží /nebo aspoň bylo/. Jednou třem slezským chacharúm ujel autobus. „Co včil, synci?" „Víš co, pudem do divadla, podívej, hrají dnes Evu, třeba tam bude striptýz!" Byla to však Eva od Josefa Bohuslava Foerstra. Od té doby se z nich stali věrní návštěvníci opery. Ale to už věděli, že se v té budově hrává opera a ne striptýz. Každé divadlo musí mít svého genia loci. Memá-lí ho, zůstane jen locus bez genia. Vícesouborová divadla To je česko-slovensko-východoněmecké specifikum, které nikde jinde na světě nemá obdoby. Jeto důsledek chudoby zdob dávno minulých, dnes jeto produkt národní malosti, zakrývané veljkášstvím. Proč mají vícesouborová divadla také východní Němci, to je mi věru, záhadou, protože žádné výhody ekonomické, provozní, výrobní a tím méně umělecké ze soužití souborů neplynou. Unifikovaná velkovýroba patří do průmyslu; divadlu a umění vždycky zůstane jen neopakovatelný rukodělný unikát, originál. Stovečka činoherců /ani s mimouměleckými pracovníky jich nenapočftiš o moc víc/ může být v tisícičlenném super-kolektivu sborových těles a orchestrů umlácena čepicemi. A geniální ředitelé, kteří neomylně ovládají problematiku operní, baletní, operetní, muzikálovou i činoherní, se záviděnihodným sebevědomím r o z h o d u jí/l/o dramaturgii, o personálních věcech, o uměleckém stylu i hospodaření všech žánrově naprosto odlišných uměleckých těles. Co z toho může vzejít, nežli bolehlav, vysilující, trvalý konflikt mezi ředitelem a jednotlivými šéfy. Tento konflikt je dán objektivně 64 65 r a ani dobrá vůle ho nevyřeší /ředitel Zejda/, tím spíše ho nevyřeší nevůle a napoleonský komplex vládnutí/ředitel Barvfk/. /Tomuto tématu věnuje pozornost 8.kap, této knihy, odstavec o 4.doplňku./ Ztřeštěný nápad .....Pozornosti zasluhuje také námět šéfa činohry Státního divadla Miloše Hynšta, zda by nebylo prospěšné rozpustit všechny brněnské činoherní soubory a vytvořit soubory nové, sestavené se zřetelem k nově rozděleným úkolům," /Jar.Suchomelová, O budoucnosti brněnských divadel, Mladá fronta, 25.3.1964/ Stěhování brněnských divadel bylo vhodnou a zceltf výjimečnou příležitostí k tomu, aby se soubory znovu ustavily na základě názorové příbuznosti adie svobodného rozhodnutí každého jednotlivého herce a herečky, režiséra či výtvarníka. Historická šance byla promarněna. PAŠIJE kapitola sama pro seba KOMEDIE 0 UMUČENÍ A SLAVNÉM VZKŘÍŠENÍ PÁNA A SPASITELE NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA pro rozjímání jednoho každého a pobožného křesťana, co a jak mnoho pro nás podstoupil a vystál a svou krev za nás vylil, aby nás tudy od zatracenívysvobodil. Tak nám tady příklad zanechal, abychme tady zde na světě všecko mile a rádi přeterpěli-----------.......-................-............. a potom za ním se do nebe dostali a s ním se radovali. Premiéra 28.11.1965 Divadlu nerozumí nikdo Zařadili jsme tuto hru, sledujíce dramaturgickou linii, která je v našem programu spojena s odkazem E.F.Buriana. Začínala před lety uvedením jeho Vojny a vyústila do spolupráce s profesorem Janem Kopeckým na textu hry z doby českého lidového baroka z Podkrkonoší. Domnívali jsme se, že to bude výlučnická lahůdka, kterou naservírujeme divadelním labužníkům do foyeru divadla Na hradbách. Během práce však inscenace, zrající představy o ní narostly do rozměrů, které foyer divadla nemohl poskytnout a tak jsme ji nakonec přenesli na jeviště. První reprízy jsme horko těžko „vatovali" publikem, ale pak se jako zázrakem inscenace ujala. Byla však zakázána, plánované reprízy staženy, ale nakonec se podařilo inscenaci probojovat a stala seznínejnavštěvovanější hra posledních desítiletí. Zapět let jsme ji hráli 156x před vyprodaným hledištěm, které tehdy mělo 1,900 míst a mohli jsme ji hrát dál, nebýt posrpnových událostí 1968 a let dalších. Pořádaly se na ni svozy ze širokého okolia celé jižní Moravy a Horáčka, takže někdejší „divadelnívlaky" do Zlaté kapličky v Praze a "divadelní žebřiňaky" do českého divadla v Brně, o nichž jsme četli v dějepisu, jsme nyní poznali zvláštní zkušenosti v jejich novodobé obměně. Diváci jezdili zá námi, my jsme jezdili za diváky. Hráli jsme Pašije na nádvoří zámku ve Žďáru, v amfiteátru ve Strážnici, hostovali v Praze, Bratislavě a Vídni. Zde jsme je uvedli ještě v červnu 1970 na Wiener Festwoche, ale pak byly z repertoáru Mahenovy činohry staženy. Ale za to se Komedie o umučení rozběhla po celé zemi a nebylo téměř divadla, které by v příštích letech o české 66 lidové baroko nezavadilo. /Pašije, hry vánoční aj./ Mahenova činohra tak podruhé ovlivnila celé české, ale i slovenské divadelnictví. Karel čapek měl pravdu, když poctivě přiznal: „Nechceme podvodně předstírat, že divadlu rozumíme, faktem je, že divadlu nerozumí nikdo, ani lidé zestárlí na prknech, ani nejstarší ředitelé, ba dokonce ani referenti." Divadlo je skandál Tedy takové divadlo, které má odvahu sáhnout do nejžhavější společenské materie své doby a vyhmátnout z ní její nejalergičtější téma. Takovým divadlem byla Aischylova Oresteia ve starověkém Řecku před dvěma a půl tisíci lety, Rollandovi Vlci na začátku tohoto století ve Francii, Mickiewiczovi Dziady v padesátých letech v Polsku aj. Až dosud jsme o těchto slavných skandálech četli v literatuře, teď jsme skandál zakusili na vlastní kůži, při Pašijích. Á přece byl rozdíl mezi našimi Pašijemi a uvedenými příklady. Ve starém Řecku se po představení Oresteie poprali na athénských ulicích zastánci matriarchálních tradic a zvyklostí s vyznavači začínajícího patriarchátu, neboř: matkovrah Orestes, mstící zavraždění svého otce matkou Klytaimestrou, byl osvobozen, a to se dle některých mělo a dle jiných nemělo stát, - Při představení Vlků v Paříži se do sebe pustili obhájci odsouzeného kapitána francouzské armády Dreyfusse s těmi, kdož jeho nespravedlivé odsouzení pokládali v zájmu vlasti za nezbytné. /Dreyfussova aféra./ - Dejmkova polská inscenace Dziady vyvolala zápas mezi uskutečňovateli oficiální kulturní politiky a kacíři, kteří se dotkli kriticky vztahů Polska k SSSR. - Šlo tedy vesměs o konflikt dvoupólový, zatímco jiskření kolem našich Pašijí bylo vícepólové, sršelo na všechny strany. Nadávali nám ateisté, že šíříme religiozitu a že vyprodaná hlediště jsou politickou manifestací katolicismu /to byl i oficiální názor úřadů/. Hněvali se katolíci /ale i evangelíci/, žé biblické téma ukřižování nazýváme komedií a znevažujeme i jinak památku Krista, kterého zesměšňujeme například ve scéně, kdy ho čert nese na zádech po žebříku a že jeho kostým měl byt „barvy červeno-modrě a nikdy modro-zelené" a přikládali nárri svaté obrázky, jak měl vypadat. Protestovali i Židé, že farizeové měli v představení zvětšené papírové nosy. Seprali se všichni se všemi, ale také všichni proti všem představení obhajovali, ateisté, křesťané, Židé, neboť dělící čára mezi nimi neprobíhala, jak se ukázalo, po hranici bezvěrců, věřících a jinověrců, ale podle míry jejich dogmatického nebo liberálního vztahu k danému tématu. Takže se nakonec i zápas kolem Pašijí stal dvoupólovým: mezi dogmatismem a svobodomyslností, mezi sektárskou nesnášenlivostí a názorovou tolerancí. Hlasy zatracující N chronologickém řazeni/ „P.T. Tvůrci této Komedie a jeho spolupracovníkům... Český národ... potomci velikého učitele národů JAKomenského... potomci Mistra Jana Husa... V zemích evropských i v naší vlasti položily desítky milionů své životy za Bibli kralickou... a dnes, český lid, hraje „Komedii" o umučení... 0, nemylte se, Bůh nebude posmíváni!! Jeden z věřících." Dopis došel ještě před premiérou, jako „Poznámka ke článku ve Sv.slově ze dne 20.11.1965". Ředitel Zejda posílá instanční cestou dopis k vyřízení činohře a připisuje na něj prorocká slova: „Už to začíná - nezná a kecá.Z." Na Vacově plakátu na ohradě u lázní bylo 2.12.1965 přeškrtáno první slovo z názvu Komedie o umučení. Totéž na návěštích u hotelu Continental. Na Lidické ulici byly plakáty strženy. .....Je opravdu velmi těžko pochopit, kolik bezcitnosti, neomalenosti a hrubosti je potřebí k tomu, aby bylo možno největší tragédii dějin nazvat komedií. Za vaše jednání se můžete opravdu stydět! Každý slušný člověk, aťje jakéhokoli světového názoru, musí vaše jednání odsoudit." /MUDr.Petrů Zdeněk, Veselí na Lužnicí412/16.12.1965/ Napsal jsem panu doktorovi, že kdybychom uvedli název ve staročeštině jako Komedyje a napsali to švabachem, že by se asi nezlobil. A stala se ta ojedinělá, pěkná zvláštnost, že nám pan doktor 13.1.1966 napsal: „Omlouvám se za svůj dopis z prosince minulého roku... Příčinou nedorozumění byla nejasná formulace v Lidové demokracii... Přeji Vám do další práce mnoho úspěchů." „Žádám a prosím aby byl úvod změněn... nejako komedie - název, který vedle dalšího nadpisu je špatným paradoxem..."/Karel Kra/íček, NováŘíše25. Dne 7.12.1965/ „SOKOLOVSKÝ AUS I" Nápis křídou na zdi divadla 16.1.1966. „Tak jste klesli v té kdy národ se topiv zlobě, štván - jakv koncentráku! 67 r Národ Husův - Komenského! Hrůza-styďte se!! Až kdysi půjdem kolem vaší Thálie- na dvéře jí s chutí každý naplije! /Anonym/ „Komunisté chtějí ukrást Krista. Ale Bůh to nedopustí. Hanba rukoum svatokrádce!! I" /Anonym/ „Vzhľadom na budúce Vaše predstavenie, ktoré se bfide konat 24.-27.3.66... Vás úctivo si dovolím požiadať, aby v divadle mal p.Ježíš vo všetkých dejstvách šaty farby červeno-modrej a nikdy modro-zelenej. U p.Marie to samé. Ďalej ten spevokol tam sa vôbec nehodí a tiež tí žoldnieri ho dobre nehrajú, sú veľmi rozpustili. Moje hlboko náboženské presvedčenie Vám toto i pri Vašej najlepšej vôli doporučuje. Vaša poslucháčka." „Dostal jsem v těchto dnech vlídný a starostlivý dopis jednoho funkcionáře Židovské náboženské obce, který se pozastavuje nad obrázky Židů v posledním čísle Světa v obrazech..." /Jan Kopecký, 25.3.1966/ „Nechápu jak je možné, že hra je uváděna v takovém stylu. Jak je možné, že Římané jsou oblečeni v úborech, které odpovídají době a že Židé jsou oděni vkaftanech, v úborech, které vznikly až ve středověku. Tváře Židů jsou ve hře znázorněny tak, že předlohou musel být časopis Árijský boj. Dále je historickým falsifikátem dávati vinu za ukřižování Krista Židům. Je mi nepochopitelné, že v době, kdy naši kinematografii proslaví) ve světě film Obchod na korze, uvádíte hru v takovém pojetí. Očekávám Vaše vyjádření..." /Ota Slunský, Zemědělská 4, Brno, 16.8.1966/ „Vy dobytku, co ještě budete zesměšňovat, když saháte po biblických dějinách posvátných. V novinách se stále píše o zvrhlosti mládeže a hledá se příčina a zatím jeto Mahenova činohra, která rozsévá jed mezi mladý národ. Děte ddprdele - slušným slovům nebo pozdravu byste asi sotva rozumněli." /Anonym, Poštovní razítko Štěpánov u Olomouce, 22.8.1966/ „...Osoby to hráli pěkně, ale ta výprava mne velmi zklamala. Tu jsem si představovala vzhledem k těm vysokým cenám mnohem krásnější. To slavné vzkříšení jsem vůbec postrádala. Viděla jsem v duchu před sebou, že se objeví, jak blesk zářící vyjde z hrobu při rachotu hromu, či jako když ten balvan začne padat od hrobu, že na něj vstoupne a vítězně se rozhlédne kolem v běloskvoucím oděvu příp. ještě perličky z brouš. skla že zvýší ten jas. Ale zatím vzkříšení vůbec nebylo. Možná že jste to úmyslně vypustili a že to bude tím více vynikat až v sobotu a svátky... Já jsem to viděla před válkou..., hráli to saleziáni v Brně Žabovřeskách; KristuSv.- byl-opřen o kámen v-zahtadS-Getsemany-a-andíLz pozadí, vystoupil... Na ten dojem nikdy nezapomenu... Jestli nemáte žádná křídla, já bych Vám udělala větší i menší. Ty jsem dělala již jako žákyně měšt. školy v Brně. Z papundeklu a bílého krepového papíru. Zadarmo, jen materiál byste mi dali a neb dokonce ani to ne, jen byste si museli do Prostějova dojet pro to..." /Totková M., Prostějov, Rostislavova ul.5, dne 21.3.1967/ .....Je mým přesvědčením, že pašijová středověká hra „Umučení Ježíše Krista" patří do kostela... nikoli do občanského státního divadla, dokonce v době, kdy budujeme socialistickou kulturu, kterou má divadlo na předním místě propagovat a budovat. Proto prosím, abyste hru „stáhli" z repertoáru, zvláště toho hlasatele s tím: „Pochválen buď J.K.", načež hlediště unisono odpovídá: ji na věky Amen!" Dvě generace učitelské „za císaře pána" obětovaly své kariéry, aby dostaly ze škol tento pozdrav. A dvojí pokolení ho nahrazuje i na vesnicích prostým „Dobrý den!" Co však činíte Vy v socialistickém, resp. v pokrokovém lidově demokratickém divadle, na které přispívá veškeré občanstvo ČSSR?! Přece jsme pokročili od jezuitského baroka a "Temna" k socialistické renesanci!? Či rozhodují jiné důvody než ideové? Plníte sice divadlo, ale přeplňujete také kostely a pomáháte pokrokové občanské výchově ze škol a návratu jezuitského baroka..." /Prof.PhDr. Jan Húsek, člen Sociolog, společnosti a Sociál, akademie, Brno, Lesnická 46, dne 23.6.1967/ „...Kristus na brněnské scéně jest příliš pasivní, ani horký ani studený! Jak stojí v písmě svatém. Nebyl jen Beránek! Když se postavil sám - proti všem! A Jidáš měl příliš málo možnostívyjádřiti duchovní pohnutku činu Jidášova. Nebyla to jen touha po penězích, ale špatnost lidského smýšlení. Především!... Propracujte tyto dvě postavy do důsledků... Píši Vám pod značkou M.M.78, Brno II, 5.12.1967," „Něco tak trapného jsem v životě neviděl" /Útržek papíru, hozený z lože do orchestřiště při představení3.3.1968/ 68 Hlasy velebící „Premiéra měla tak strhující ohlas, že se k ní kritika bude dlouho vracet." /vpa, Svobodné slovo, 3.12.1965/ 4 t „Nespočetněkrát se opakující frenetický potlesk, nemající obdoby." UB.Svrček, Lid.demokracie, 4.12.1965/ .....píši tento list, abych blahopřál všem, kdo o zařazení této hry do repertoáru rozhodovali a zdrželi se agitačních deformací... Nikde žádné zesměšňování, všecko čisté a průzračné jak tehdejší lidová duše sama..."/Prof.PhDr. Boh.Boček, 11.12.1965/ „...Herci, hudba a výprava opravdu zasluhují uznání, Někteří herci nevžili se plně do svých úloh, hráli je, místo aby je prožívali...Bičování mělo být lépe vyjádřeno... Vždyť římské bičování trvalo asi 3/4 hodiny... Anděl měl hlas drsný a strojený. Anděl správně chápaný je vtělená síla a líbeznost... Proto je nemožné, aby měl černé boty... Hudba a sborový zpěv mají velikou úroveň... Výprava režisérská byla obdivuhodná!... Patriarchové... ty jejich lysé hlavy a řídký, lýkový vous silně znevažoval jejich velebné zjevy... Přes uvedené drobné nedostatky hra zcela zaujala... Při první příležitosti koupím celou loži, aby hru viděli všichni členové naší rodiny..." /Dr.Stan. Zháněl, ved.knihovníkFilozofické fakulty, Brno, Jiráskova 74, dne 13.12.1965/ „V té děsné inflaci překomplikované dramatiky to působí jako něžné pohlazení. A přitom je to divadlo současné, dravé, uličnické, naivní a hluboké..." /ES., Brno/ „Dne 15.1.1966 jsme navštívili Vaši činohru „O umučení a slavném vzkříšení..." Líbilo se nám to, máme již znovu zakoupeny lístky na 26.1., 3.2,, 5.2. a doporučujeme to každému, kdo se na náš úsudek ptá. Dovolili bychom si ale upozornit, že Pán Ježíš by měl mít ve třetím jednání, když se zjevuje po svém vzkříšení, jiný, světlý oděv, nejlépe bílý šat a červený přehoz... Přikládáme obrázek..." /Sestry dominikánky, Střelíce u Brna 312, M.Bašíková, 19.1.1966/ „...S.Helebrand z ÚV mně sdělil, že americká televize požádala o právo představení natočit a že ll.odd. k tomu dalo souhlas. Tak se hry podkrkonošských tkalců a knoflíkářů dostanou až za oceán, možná. Kdo by to byl kdy řekl..." /Jan Kopecký, dopis ze dne 26.1.1966/ „Hra ze žádného ateistu neudělá. A opačně také ne." „Kdo se na hru nedívá z hlediska uměleckého, ale náboženského, je sám věřící, i když se vydává za ateistu." „Jak to, že ti Židé jsou tak nosatí?" „Moje matka má 79 let. Šla se podívat na ty neznabohy. Ale moc se jí to líbilo. Začíná nám teď chodit do divadla, kam už léta nevkročila." /Z diskuse s důvěrníky brněnských závodů, 5.2.1966 v Klubu Janáčkova divadla. Podle zápisu J „V Brně se „chodí na pašije" teď víc než na hokej." /Divadelní a filmové noviny, 9.2.1966/ „Ten Ježíš říká samý hezký věci. Jako třeba to o té rovnosti, že si sou lidi rovný. Nebo miluj svýho bližního jako sebe samýho. A že to je nesmysl honit se za bohatstvím atak. A že se má žít po lidsku a pomáhat druhýmu. No - k tomuhle se přeci může přihlásit každej. I ten, kterej v žádnýho Pánaboha nevěří. On je to stejně jen takovej obraz. Hezká pohádka, moc hezká. - Hlas diváka v hledišti." /Divadelní a filmové noviny, 8.2.1966/ „Jak to, že se panu Lakomému tak rychle hojí rány po ukřižování?" /Dotaz z publika/ „Je mi čtyřiatřicet let, nebyl jsem pokřtěn, ve straně nejsem... Byl jsem Pašijemi nadšen... ...V divadle se před Pašijemi dveře netrhnou, netrhnou se ani v kinech, kde běží zfilmované Mayovky. Kristus, Old Schaterhand a Vinetou mají jakýsi společný prazáklad... nesmírná osobní statečnostve službách dobra... Překrásná legenda o ukřižování byla jakousi velmi mocnou organizací zneužita, ale tady ji vidíme bez nánosu, čisťounkou jako pramínek, v ryze divadelní podobě, ve formě, která by musila okouzlit i myslící bytosti z jiných planet, které vůbec neznají křesťanství a která by určitě vzbudila úctu k obyvatelům této naší zemičky. Pocítil jsem zas jednou radost z toho, že jsem příslušníkem národa, jehož,lid ve své prostinké genialitě se uměl takto zmocnit námětu, jehož zneužití mu přineslo tolik utrpení... ...Citlivě dávkovanou ironii jsem necítil jako nadhled nad příběhem samým, ale jako přesně a jemně vyjádřenou převahu nad těmi v hledišti, kteří přišli holdovat svému náboženskému cítění... Vůbec jeto skvělá a rafinovaná záležitost tato inscenace, která umí v počátku vyprovokovat účast publika k akci. Hledištěm zašumí amen - a tím okamžikem je herci, mají, ty, jimž, aniž si to uvědomí, sklapne, vždyť na jevišti není bůh, aie člověk a všichni s tím bezvýhradně souhlasí... 69 Na představení jsem byl se třiceti zemědělci z JZD ...Nejsou náboženskými fanatiky, tím méně ateisty, všichni jaksi věří. NemohJ říci, že by kdokoli z těch třiceti odcházel posílen ve své víře, i když všichni vyjadřovali uspokojení. Pozoroval jsem i velmi zdrženlivé chování jeptišek, čert ví, co si ty ženské o tom myslí, ale stejně se domnívám, že i to je na Komedii velmi sympatické, že přivádí tyto lidi mezi občany..." /Chlebníček, vedoucí Sdruženého závodního klubu Technoplast Chropyně, 10.2.1960/ V měsíci březnu 1966 mělo divadlo objednávky navíc než 10.000 vstupenek do konce sezóny. „Hrozné drama tragické. Když ve Verdiově hudebnízávěti uprostřed zabušily temné rány do dřeva otřásla jsem se až v hloubi duše zděsila jsem se toho křižování do té doby jsem nějak bez účasti smyslů vnímala to hrozné drama tragické. Až včera pří předvedení Komedie o umučení a utrpení Krista při slovech: Ukřižuj, ukřižuj Ho! znovu se smysly zjitřily vědomí se zastřelo a zjevilo se Božství. Jsem tím dramatem strašlivým zcela naplněna až po zabroušenou hranu své bytosti ...A Matka Boží ta mladinká královna neklesá v poslední hodině jen lká majíc Ho mrtvého na klíně /připomíná naši maminku při smrti Aniččině/ ... Ve Vyškově 5.5.1966 Božena Věrná, V přísluníBožím XVII." .....Poprvé jsem byla na představení Komedie o umučení v dubnu a po sedmé 12.6.66... Vaší hrou jsem nadšena... Nemohu a nedovedu vyjádřit svůj obdiv jak bych si přála..." /Zdražilová F., pomocnice lchir.62Fak.nem.Bmo, Pekařská 53/ .....Byla jsem po sedmnácté na Komedii o umučení. Vaše nádherné provedení mne láká tím víc, čím častěji je vidím. Mohla bych o každém z těch herců, kteří hrají v tomto díle, napsat mnoho obdivu. Vaše divadlo splývá úplně s představou osobností v bibli a odpovídá mému vkusu a mým sympatiím. A kdybych byla mladá, snad bych se dovedla i zamilovat do pana Lakomého... Těším se na příští představení." /Zdražilová F., 23.11.1969/ „Málokdy končívá divadelní sezóna takovým svátkem, jakým bylo pohostinské vystoupení činohry Státního divadla v Brně, které hostovalo v Divadle na Vinohradech s lidovou velikonoční hrou... Komedie patří knejvětším dramaturgickým objevům sezóny." /Pavel Grym, Divadlo plné moudrosti a citu, Lidová demokracie, 1.7.1966/ „Jménem padesáti diváků děkuji všem činovníkům Státního divadla v Brně za vzorné provedení... Všichni jsme Vám nesmírně vděčni... Herci svým kouzlem a uměním se překonávali... Zpěvy byly andělské a hudba nádherná. Díky všem... Někteří lidé se ptali, proč P.Marie má obraz srdce na šatě? Proč P.Ježíš - Král Králů - při oslavě nanebevstoupení nemá korunu?... Máme jen jedno přání, abyste pašije dlouho hráli - a všichni lidé Zájemci - aby je mohli vidět, aby se na nedostalo! Díky zavše, díky... Za všechny děkuje Jaroslav Plch, Studená u Telče, 26.9.1966" .....Komedie o umučení... patří mimo My Faire Lady, Lohengrina, Traviaty, Perel panny Seráfinky k nejnavštěvovanějším představením... Touto hrou je dokumentována naprostá náboženská svoboda a snášenlivostv našem socialistickém státě... ...Mrštíkovo divadlo v Brně předvádí V a W Golema, kde se na odpověď jinochovi, že pochází z Brna, dostává velké chvály..., protože se v něm hrá divadlo o Kristu Pánu... A režisér tohoto divadla Evžen Sokolovský dostaldokonce uznání za své režisérské umění od Pavla VI., pochvalu a příslib kardinálskeho klobouku. S úsměvem a rádi uvádíme toto komické extempore." /Dr.Petr Franta, kanovník a kancléř, Brno, Petrov 6/ „Již jednou jsem dal výraz svému nadšení a radosti nad krásným provedením Komedie o umučení... V kritikách bylo operováno lacinou frází, že "lidé si stvořili Boha"...Užvzačátcfch křesťanství se pohané posmívali křesťanům, že je to bláznovství uctívat ukřižovaného boha! Proto je shora uvedená fráze zhola nerozumná a nejapná v ústech člověka dvacátého století... ...Kdosi píše v kritice, že by se hra neměla dávat, nebo jen omezeně, kdyby dělala propagaci náboženství... Ale copak nemají katolíci vé státě, i čistě socialistickém, svaté právo, aby se jim jednou za sto let dala také nějaká náboženská hra...? ...Také nic neměňte na II. jednání, jinak Vám přestanou lidé na tuto hru chodit! Chcete-li něco změnit, tož přílišnou veselost těch třízen ve třetím jednání, které kupují masti a jdou ke hrobu..." /P. Prokop Valena, Brumovice 101... 1966/ „...Jako osoba zcela nekompetentní - farář - kdysi nepatrný ochotník v mládí... dovoluji si dvě malé připomínky. Kostým Smrti nenívhodný ani vtipný. Neříkám, že neodpovídá cudnosti, snažím se nebýt bigotní. A to druhé: postava anděla je správná na počátku..., ale když zvěstuje zmrtvýchvstání Kristovo, užto nemá být postava tak chmurná... Jsou to maličkosti, prosím, nehněvejte se... Odpověď samozřejmě nežádám, ale kdybyste mi snad chtěli vyhubovat, přikládám známku... Připravujeme další výpravu." /P.Josef Smejkal, farář, Řepníky, okr.Chrudim, 6.11.1967/ „...Dověděla jsem se, že byla vydána kniha: Komedie o umučení... Prosím Vás by jste mně napsali ve kterém vyšla nakladatelství..." /Marie Konečná, Lovčice 130, p.Ždánice, 15.3.1968/ „Dovolujeme si vás pozvat k návštěvě stopadesáté reprízy Komedie o umučení,... která Se uskuteční v sobotu 14.prosince 1968..." /Pozvánka zvala současně nátiskovou konferenci, která se konala příštího dne, v neděli15.12.1968 v Mahenově divadle/ „Zu dem grossartigen Erfolg des tschechischen Gastspiel im Theater an der Wien mit der „Komedie o umučení" ...meine herzliche Gratulation!..." Dr.Karl Leopold Schubert 2580 Perchtoldsdorf, Österreich, 15.6.1970 /Přeložil hrudo němčiny pro Universum Verlag ve Vídni, M.H./ Po premiérách v Brně /1965/ a v Praze /1966/, byla hra uvedena Divadlem pracujících v Mostě /únor 1967/, Divadlem Petra Bezruce v Ostravě /květen 1967/, Divadlem FXŠaldy v Liberci /červen 1967/ a rozlétla se i do dalších divadel, např. do Slováckého divadla, ale i na Slovensko do Košic aj. Hlasy odborné Kritika brněnská Karel B u n d á I e k, Nad pašijovou komedií, Rovnost 30.11.1965 „...Nepodařilo se však dát celému představení jednotné ladění... Persónu Ježíš hraje Ladislav Lakomý jako člověka veskrze prostoupeného vlídností a láskou. Pokud zde něco vadí, pak jen přílišné hercovo splývání s postavou... Také v láskyplné Matce zasl. Um. Vlasty Fialové málo rozpoznáváme prostou venkovskou ženu..." Zdeněk S r n a, Lidové pašije z Podkrkonoší, Práce, 15.12.1965 „...Kostely v architektuře, sochy a obrazy svatých ve výtvarném umění, chrámová oratoria a mše v hudbě - tuto problematiku jsme si již ujasnili. V divadelním umění snad nás trochu překvapila..." Jaroslava Sucho mel o v á, Nevšední úspěch, Mladá fronta, 18.12.1965 „...Představení... nevzniklo jako opakování, ale jako samostatný tvůrčí a objevitelský čin... Mahenova činohra usilovala vždy o aktivní účast obecenstva na svých představeních. Nikdy dosud nebyla tato účast tak spontánní jako tentokrát... Prastará lidová předloha umožnila vytvořit theatrum mundi, skrze něž se lidé v hledišti poznali ve svých vztazích k sobě i ke světu..." 70 71 J. Trojan, Muzika ke Komedii o umučení od Jana Nováka v tento čas zkornponýrovaná. Práce 18.1.1966 .....Novákova hudba ke Komedii o umučení má právě tak daleko k obvyklé činoherní hudbě jako celá záležitost k činohře... Hudební stránka povyšuje tak spolu s realizátory textové stránky Komedii na nový umělecký tvar, v naší soudobé hudbě zcela výjimečný... Novákova hudba je vzdálená napodobitelům západoevropských mystérií, jejichž východisko je duchovní, nebo primitivistické rafinovanosti takového Orffa." Artur Z á v o d s k ý, Divadlem lidu k dnešku, Svět v obrazech, 19.3.1966 „...Zdaleka se nezdařilo sjednotit inscenaci tak, aby se nedostával do rozporu styl venkovské prostoty a styl velké barokní podívané, který hlavně druhou část večera přechyluje do poloh náboženského mystéria a vychází tím vstříc některým nábožensky vzrušeným divákům. Patrně k tomu vede již sám text, který Kopecký - na rozdíl od jednoduchosti lidového tvaru - příliš svým úsilím zmonumentalizoval..." Kritika pražská Sergej M a c h o n i n, Literární noviny 15.1.1966 „...Inscenace Komedie o umučení je ...plasticky názornou demonstrací „neznabožství" národní povahy právě proto, že se tyto její světské rysy demonstrují na náboženském tématu. Náboženské mystérium tu ztrácí nadpozemskost a církevnickou hrozivost. Velké a posvátné děje jsou odklety čistotou a lidskostí duše obyčejného člověka... Představení... zazní ve vrcholných scénách druhé části otřesně aktuálně... I dnes jsou Piláti, kteří si myjí ruce, i dnes... jsou demagogové a prodejné duše, i zločin je stejný, má jen jiné metody." ' Jaroslav 0 p a v s k ý, Brněnské pašije, Rudé právo, 31.1.1966 „...Pašijové hry na našem současném jevišti! Už v tom je něco mimořádného... Nerozšiřujeme takovým divadlem náboženské myšlení? Anebo naopak: nedotýkáme se tím urážlivě cítění věřících? Ani jedno ani druhé se na brněnské scéně neděje. Způsob, jímž diváci představení přijímají... může být ovšem různý... Podstatná je lidská skutečnost a zkušenost, skrytá v legendárním příběhu." Jan C ís a ř, Mýtus proti smrti, Divadlo lll-březen 1966 .....lázeň divadelnosti... Svět náboženského mýtu sestál světem mýtu lidského... Z naivity vybudoval mistrovskou stavbu... Tragičnost, jež má velkolepost barokní podívané, zbavuje Ježíše... přirozené pozemskosti... Od lidové polohy k velké tragédií... Protikladnost a nejednotnost výrazových prostředků inscenace je evidentní." Josef T r ä g e r, Kulatý stůl, rozhlasová beseda vysílaná z bytu spisovatele Jana Procházky 30.3.1966. Magnetofonový záznam .....Ta brněnská inscenace je opravdu událostí... Nesouhlasím příliš s těmi hlubokomyslnými úvahami o takové diferenciaci obecenstva, že už pomalu bude vycházet každá kniha zvlášť označená, pro koho je... A tadyhle najednou ty Pašije skutečně sestály něčím, že se až mluvilo o obdobě antického divadla... Chodí na ně lidé, kteří přesně vědí už napřed průběh toho, s čím se tam setkají!... Ono je to předvedeno - právě díky vynikajícímu interpretu Kristovy postavy • vlastně taková nekonečná pouť člověka, který nese křiž světa na těch svých křehkých lidských bedrech a přece ho asi nekonečně povleče dál..." Jan Procházka, Kulatý stůl, rozhlasová beseda 30.3.1966 .....My jsme se tam byli taky s Kachyňou podívat. Mně se ale daleko víc líbila druhá polovina než první, mně se zdálo, že v té první polovině jsou prvky, které to ironizují, to mně vadilo. Od okamžiku..., kdy už Kristus stojí před soudem... tam najednou mě to strhlo..." Arnošt L u s t i g, Kulatý stůl, 30.3.1966 .....Lidé žijí v obrovských protikladech... Hledáme nějaké základní pravdy. Na jedné straně tady došlo k revoluci, která chce miliony lidí přivést ke spravedlnosti, na druhé straně se tato revoluce dopouští někdy tak strašných chyb, že si rveme vlasy..." František Pavlíček, Kulatý stůl, 30.3.1966 .....toto takzvané náboženské divadlo jev podstatě naše antika. V podstatě obdoba starořeckých mystérií. Patrně proto vzniká mezi jevištěm a hledištěm to vzácné vysoké napětí a dokonalá vazba." František R ý d v a I, 0 Komedii - díle vážném i závažném, Český zápas, 10.4,1966 .....nelze jinak než poděkovat za tuto Komedii, jež je záležitostí nesmírně vážnou, o to cennější, protože autentickou..." Alena W á g.n e r o v á, Nad brněnskými Pašijemi, Student 10.5.1966 „...0 brněnském ' představení Komedie o umučení... se už čtyři měsíce mluví i šušká po celé republice. Hlasy souhlasu i nesouhlasu se kříží a prolínají v podivné změti... ...Rozdílné stanovisko vychází ze společného předpokladu - jednoznačného ztotožnění křesťanského mýtu s náboženskou vírou, čímž se církev vlastně stává výhradním „majetrcíkem" a manipulátorem s obsahem Starého a Nového zákona. ...Inscenace Komedie o umučení v brněnském Mahenově divadle je tak vlastně prvním širším pokusem o navázání nového dialogu s křesťanstvím. ...Vedle náboženského tmářství, které horlivě potíráme, existuje také tmářství ateistická, které velmi často naopak vítáme. ...Nestává se člověk, který neví, kdo to byl Ježíš... vlastně cizincem v celé evropské kultuře? Nestává se barbarem...? ...Ukázalo se, že děti, nedávno ve škole vedené k tomu, aby ničily na rozcestích kříže a jiné náboženské symboly, mají přibližně stejný vztah i k řadě symbolů tak říkajíc socialistických... Úcta k jedněm hodnotám jako by znovu nastolovala úctu ke všem hodnotám. A to je právě případ brněnské Komedie o umučení..." Alena Urbanová, Živý pramen, Kulturní tvorba, 9.6.1966 .....Brněnské divadlo vzalo na sebe riziko prvního nárazu, které nebylo malé. ...pobouřilo a pobuřuje slovo „komedie" v titulu... Také z druhé strany se ozvaly hlasy proti, od těch, kterým... vadilo jméno Ježíše v titulu. ...s překvapením můžeme konstatovat, že Komedii o umučení nehrají jako epické divadlo brněnští „brechtovci", naopak,, že směřují k dramatickému divadlu - zatím co principy epického divadla se vším všudy dodržuje Palouš v Realistickém." Milan Lukeš, Literární noviny, 10.6.1966 .....Sokolovský tvoří novou autenticitu tragédie shakespearovského rozměru..., kdežto Palouš dílem restituuje, dílem travestuje lidové představení odněkud z obrozenecké poloviny 19,století, vzbuzující spíše pousmání než dojetí širokou humanistickou apelativností." Rozhlas, Zrcadlo kultury, 14.6.1966 .....První provedení v brněnském velkém hledišti sestálo výjimečnou událostí v našem divadelním životě." Aleš Fuchs, Otázka, která existuje, Divadelní a filmové noviny, 15.6.1966 .....Anebo tomu přikládáme příliš hluboký význam a nejde znovu o nic jiného než o módu..., která diktuje našim divákům, aby sháněli vstupenky na tato představení se stejnou vášní jako na širokoúhlé velkofilmy?" Kritika slovenská a zahraniční Katarína H r a b o v s k á, Keby zrno neumrelo, Kultúrny život, 25.2.1966 „Sokolovského ľudové hry nemožno porovnávať ani s Burianovými, ani soZacharovými... Ak už hľadať spriaznenosť, tak najskôr s Radokovým ľudovým divadlom v Hre o láske a smrti...Možno predpokladať, že tu je nie síce pôvod, ale výborné potvrdenie toho, čo sa tušilo a hľadalo a pomaly dozrievalo - brnenského programu totálneho divadla." J. V i t u I a, Czeskie widowisko pasyje w Teatrze im. J.Mahena w Brnie, Slowo powszechne, Warszawa, 5.3.1966 „Sokolovský se k této obtížné inscenaci připravoval svědomitě a dlouho. Byl kromě jiného i ve Varšavě, prostudoval si známou inscenaci Dejmkovu... Brněnské představení je nezměrně bohaté. Vzniklo tu skvostné, sugestivní divadlo." ' Williarri K u h I k e, profesor University v Kansasu, USA, Kulturní tvorba 1966, č.33 „Výtečné! Představení tohoto druhu by nikdo asi v USA nedokázal. Tenhle styl divadla je u nás skoro neznámý." Zpráva Divadelních novin, 27.9.1967 „Komedie o umučení... vzbuzuje neutuchající pozornost také za hranicemi. Rozšířený americký National Geographic Magazin vydávaný ve Washingtonu, vyslal zvláštního fotografa Jamese 72 73 P.Blaise, který při představení pořídil množství barevných fotografií a na 16 stránkách je reprodukoval ve zmíněném Magazínu. Otiskujeme nebarevnou Blaisovu fotografii Ladislava Lakomého v úloze Krista..." „V Brně posté reprízovali Komedii o umučení v neděli 17.září, to znamená, že ji vnejvětší činoherní budově u nás vidělo zatím 120.000 diváků. Mahenova činohra se chopila riskantní příležitosti; významný pražský režisér se při nabídce Jana Kopeckého netajil obavami, že hra nezíská diváky. Pravdou je opak, ovšem jen o chloupek ušly v Brně Pašije pohromě." Hlasy mocných František Ostrý, vedoucí odd. pro kulturu KNV v Brně, Divadelní a filmové noviny, 9.2.1966 .....Hra byla schválena, pochopitelně s výhradami, jako každá nová hra... Rozdělil bych obecenstvo do tří skupin: část lidí reaguje velmi ostře a to s argumentací, jak je možné, že Státní divadlo uvádí tuto hru, na jakých pozicích stojí... Pak jetu část veřejnosti, jež reaguje velmi kladně..., patří mezi ně duchovní, jeptišky apod. Komentuje uvedení hry jako úspěch křesťanství a ekumenismu ve světě. ...Dokonce jsem slyšel v kuloárech divadla takové hlasy, dokonce několika inteligentních lidí, že prý komunisté uznali, že komunismus nemůže odpovědět na všechno... A konečně bych se zmínil o třetí skupině tzv. objektivních ... Jsou to ti, kteří si kladou otázku, zda se inscenátorům podařilo vyjádřit to základní..., že člověk stvořil Boha, do kterého vkládal své strasti a názory... II. a III. jednání nedává dostatek přesvědčení, že se jim to skutečně podařilo... ...Musíme na všechny reakce pochopitelně reagovat. Uložili jsme divadlu, aby sledovalo ohlas. Ovšem, kdyby se z toho měla stát demonstrace katolické veřejnosti, podněcovaná duchovními, pak bychom museli něco udělat. ...Jsou tu ještě daiší výhrady vědeckých pracovníků, například Krajského výboru Socialistické akademie... Až shromáždíme potřebné materiály, navrhnem diskusi na téma - proč seto realizovalo, jaký byl záměr, a budeme se zabývat samotným uměleckým výsledkem inscenace. ...Jsou názory, že by se dalo upravit nebo předělat druhé dějství... Dnes vám mohu ještě těžko říci, jak budeme reagovat. Ovšem, bude-li to nutné, pak reagovat budeme. Zakázat to pochopitelně nemůžeme, to říkám docela upřímně. Avšak kdyby bylo představení zneužito, dávalo by se méně nebo by se hra na čas vysadila." Ohlasy bezmocných Bořivoj Srba, telegram profesoru Kopeckému „Schůzka o Pašijích bude v pondělí 17.t,m.""ve 13hodin na Krajském výboru. Soudruzi si však nepřejí Vaši účast. Abonentní reprízy zatím staženy. - Zdraví Srba." Katarína Hrabovská, Keby zrno neumrelo, Kultúrny život 25.2,1966 .....Premiéra bola koncom novembra minulého roku. V januári došli zvesti, že sa má stiahnuť. Vždy ma hrozně zaujíma, před čím to vlastně chcú jedni ochrániť tých druhých... A prečo sa vynakladá toľko energie na to, aby sa našla smietka v oku umenia - a tak málo času a síl už poiom ostáva, aby sa odstránilo to brvno z necitlivých očí, čo rukou istou a neomylnou nikdy neťahajú na pranier gýč, ale vždy iba špičkové výsledky umelca?" Alena W á g n e r o v á, Nad brněnskými Pašijemi, Student, 10.5.1966 .....Ti, kteří by představení Pašijí chtěli škrtnout jen proto, že se na něm pokřižovalo několik jeptišek, by si počínali stejně nerozumně jako lidé, kteří kvůli Stalinovi a dogmatismu zatracují cefý marxismus." Způsoby boje Schůze, mítinky. Bylo jich bezpočet. Svolávaly je úřady odpovědné za divadlo s cílem vyvolat protesty, které by ospravedlnily zamýšlený zákaz Pašijí. Svolávali jsme je i my, abychom získali zaštítění a podporu. Té se nám dostalo od celé brněnské umělecké fronty, od všech uměleckých svazů, od brněnské i mimobrněnské kritiky, Ale i mnozí naorganizovaní dělníci, členové brigád socialistické práce, se vymkli ze směru, kterým byli manipulováni, a utrousili slovo ve prospěch Pašijí a ne proti nim, „Straničtí bubáci byli nuceni chystaný zákaz odvolat," vzpomíná ve svém Řečišti Ludvík Kundera. Organizované dopisové akce měly vyvolat dojem o hromadném rozhořčení nad uvedením Pašijí, ale neujaly se. Stejně se nedařily pokusy vyvolat proti Pašijím kampaň v tisku. A tak zůstalo při dopisových akcích spontánních, které zatracovaly, ale i velebily, které byly neurvale vulgární, ale i dojemné svou prostou vroucností. Obhajoby. Mnoho papíru jsme popsali obhajobami Pašijí na stránkách v tisku /pokud byly zveřejněny/i v přípisech stranickým a iidosbrávným orgánům. Nebýt reformních komunistů v tehdejším vedení KV KSČ, tak se Pašije tenkrát a v dalších letech neprobojovaly: vedoucí tajemník KVKSČ Martin Vaculík, po něm Josef Špaček/v r. 1968 účastník Dubčekovy delegace do Moskvy/, vedoucí 3.oddělení Ladislav Manoušek, pracovník tohoto oddělení Kamil Horňák, inspektor pro kulturu na'KNV Miloš Kalenda. Ti tlumili hysterii tupých dogmatiků s krví podlitýma očima. I díky jim se tenkrát podařilo Pašije zachránit a udržet je na repertoáru celých pět let, až do roku 1970, kdy kádry na úřadech byly zgruntu vyměněny a situace „znormalizována", tj. kdy sestálo normálním ničit umělecké hodnoty, mezi něž Pašije bezpochyby patřily: Poslední slovo v boji o Pašije /a nejen o ně/ přece jen měla MOC. Obhajoba Pašijí Článek, který nesměl být zveřejněn „...uvažujme: ve hře vystupují najedná straně chudí lidé, syn tesaře, rybáři, na druhé straně boháči. První mají veškeré sympatie, druzí veškerý odsudek. Chudý je zrazen, jat bohatými a mocnými, nespravedlivě odsouzen... a exponent okupující mocnosti si myje ruce nad průchodem nespravedlnosti. Kdyby osoby zde vystupující neměly jména z bible, byla by hra shledána výtečnou. Oceňovala by se její myšlenka, správné třídní rozvržení společnosti a politický dopad. Biblická jména však alergikům z obou stran zaslepují oči, které pak vidí zkresleně a nedohlédnou k podstatě. Ta je v nesmrtelném smyslu lidu pro spravedlnost, v odporu kjidášským zradám všeho druhu, v odsouzení všech Pilátů, kteří mohou přispět k zastavení bezpráví a neučiní tak... ...Refrénem programového sešitku k inscenaci jsou citace z předkřesťanské kultury babylonské, které dokazují, že motivy bible byly zpracovány již dávno před naším letopočtem. Tak např.: babylónská novoroční slavnost Akitu již v 2.tisíciletí před Kristem zpracovala motiv odsouzence, vedeného na kopec k vykonání exekuce, i motiv jeho zmrtvýchvstání. Tehdy šlo o kult boha Tammuze, později o "umučení a slavné vzkříšení Pána a Spasitele našeho..." V obojím případě jde však o mýtus, lidem stvořený, který v případě Krista měl jistý historický podklad a v případě bible dílo, které skrze křesťanský mýtus obrazilo dobu začátku našeho letopočtu, stejně jako Ilias a Odysseia skrze pohanský mýtus obrazily dobu předantického a antického Řecka. .Ilias a Odysseia jsou pro nás dějepis a literatura, bible však je pro mnohé mystika a náboženství. O Homérovi učíme na školách, dílo evangelistů však přenecháváme církvi. To, co nečiní naše společnost, učinil podkrkonošský lid před staletími; vyložil si bibli sám, bez zprostředkování církve a dokázal, že bible je politikum a ne mystikům... Učiňme alespoň některá srovnání divadelního a církevního výkladu bible. Představa pekla: církev jím děsí a nahání hrůzu, Karlíkův čert vnáší inscenaci je nejkomediálnějším prvkem představení. - Nebe podle církevních představ je zaplněno líbeznými hermafrodity andělů. Částkův anděl však je chlap ve vysokých botách. Když se štefiův Jidáš handrkuje o svých třicet stříbrných, říká: „Vy ste, páni, dost oloupili lidu chudého bez poučení." Tento citát /a mnoho podobných/ byste marně hledali v bibli. - Bičování inscenuje režisér Sokolovský jako operu buffu a v závěru nechá pochodovat postavy hry za zvuků řízné dechovky. - Z hudby Jana Nováka snadno vyposlechneme líbeznost dívčího zpěvu, zpívaného odchovankyněmi Lýskova dětského sboru a nikoli mysteriózním chórem chrámového příšeří. - Karel Vaca výtvarně navrhl lešení, o němž nápis říká, že je to Teatrum mundi. Herci se snaží nehrát své postavy přímo, ale skrze jejich dojemně ochotnické představitele z lidu minulých století. -Persona Ježíš v podání L.Lakomého není bezkrevným schématem jezuitské morality, ale živým1 člověkem. Když ho vedou na smrt a když ho ukřižují, působí to silně emotivně. Je to však emoce religiózní, nebo je to výkřik lidského citu „Ejhle, popravují nevinného!"? Když Kristus vstane z mrtvých, může to být pro někoho mystika, pro mne však to je projev láskyplného srdce lidu, který nestrpěl, aby jeho miláček zemřel navždy. - Jestliže všechny tyto odchylky lidového a církevního ■ výkladu bible neurážejí cit nepředpojatých věřících, jestliže všechno to herecké „neprožívání" postav /Ježíš je Persona Ježíš!/ nevylučuje emoce diváků, pak je to velkou předností inscenace. Interpretace však není jen záležitostí jeviště, ale i hlediště. Není jen záležitostí tvorby, ale i vnímání. Jinými slovy: jeptiška vnímá naše Pašije jinak než docent ateismu. Má to být důkaz o politické neúnosnosti představení...? ...Jeptišky v klášterech a mniši v kutnách hrají džez, jezdí na lyžích, řídí auta. Katolicismus rozlomil svá tisíciletá dogmata a zaháji) ofensivu. Ve Vatikánu se vedou diskuse omarxismu-leninismu a my vystavíme čínskou zeď a budeme se tvářit, že křesťanství neexistuje? K ateismu nelze dojít ignorováním mýtu o Kristovi, ale jeho poznáním. Bez Znalosti křesťanského mýtu nelze nic pochopit ani v oblasti kultury: od literárních zlomků o masíičkáři po Nerudovy Zpěvy páteční, od Cyrila a Metoděje přes husitství až po dnešek. Tisíciletá kultura našeho národa neexistuje mimo křesťanský mýtus, stejně jako antická kultura neexistovala mimo mýtus pohanský. Propagaci ateismu nelze šířit za cenu likvidace kulturního dědictví minulosti. 74 75 w Jaká je však praxe? Žáci se již v nižších třídách ZDŠ dozvědí, kdo to byl Zeus. 0 Kristovi se do konce vysokoškolských studií nedovědí nic. /S výjimkou hodin nepovinného náboženství, do nichž stejně chodí pramálo dětí, protože se jejich rodiče bojí kádrových postihů pro sebe i pro něJ Antický mýtus jsme pochopili jako literaturu a dějepis, z křesťanského mýtu jsme dodnes nesejmuli nálepku mystiky a náboženství. Nebo jiná nelogičnost: s křesťanskou terminologií jsme se smířili, pokud se skrze ni vyjadřovala revoluce: husitství. Proč ji odmítáme, když skrze ní promlouvá „pouze" smysl lidu pro spravedlnost v době temna?.,. . Biblické téma na divadle pobuřuje, když jiné druhy umění si právo křesťanského mýtu dávno probojovaly. Architektuře uchováváme její chrámy mnohamilionovými částkami ze státního rozpočtu. Výtvarné umění chválíme za krásu jeho Madon, literatura běžně užívá příměrů z bible. Hudbě neupíráme právo na mši a oratorium. V televizi jsme obdivovali Třebechovický Betlém a v rozhlase poslouchali vánoční mši J.J.Ryby, ve statisícových nákladech jsme natiskli vánoční pohlednice s námětem narození Krista. Je snad divadlo posledním hájemstvím nesprávně chápaného ateismu?,,." /Miloš Hynšt, leden 1966/ Žádná z redakcí tento článek neotiskla, v novinách se neobjevil. Zato jsem jeho myšlenky, argumentaci a celé pasáže uplatnil v mnohém vysvětlování a zdůvodňování, které po mně žádaly orgány a úřady. Půtka téměř rekreační a jen kvůli úplnosti „Po marných pokusech dosáhnout od ředitele Kulturní správy Národního výboru hlavního města Prahy s.Milana Krejčího souhlasu pro Vaše pohostinské vystoupení v našem divadle jsem nucen s lítostí Vám oznámit, že naše snažení se nesetkalo s úspěchem. Rozhodující roli tu zřejmě sehrál protest ředitele Realistického divadla, neboť v dopise ředitele Kulturní správy je formulováno přesvědčení, že tři brněnské inscenace na vinohradské scéně by poškodily zájem RD..." /F.Pavlíček v.r., Divadlo na Vinohradech, 31.5.1966/ Vedení SČDU, k rukám Dr.Josefa Balvína .....Toto pohostinské vystoupení bylo sjednáno s Vinohradským divadlem již před delší dobou v rámci dlouholeté spolupráce činohry SDvBrně s tímto divadlem... Jistě v/te, žedd r.1960 pravidelně hostuje činohra SDzBrna v Praze... Tak mohlo pražské obecenstvo spatřit inscenace Zadržitelný vzestup Artura Uie, Mystérii buffu, Kavkazský křídový kruh, Totální kuropění a Zavraždění Marata. Zájezd s brněnskými Pašijemi... není tedy ničím mimořádným... ...Upozorňujeme, ževtéže době, kdy přijela činohra SDvBrně do Prahy se Zadržitelným vzestupem, běžela tato inscenace v Divadle S.K.Neumanna a ředitel tohoto divadla neprotestoval... Jě řbvrišTňoíónč^ kruhem, tutéž hru hrálo Národní divadlo a rovněž neprotestovalo... , ...Vedení pobočky SČDU s velkým pochopením je ochotno ve spolupráci se St.divadlem v Brně umožnit hostování Realistickému divadlu s inscenací Pašijí v Brně..." /Fr.Sokol, místopředseda pobočky SUDU v Brně, 1.6.1966/ .....Jsme upřímně rádi, že se nakonec podařilo ukázat Vaše Pašije pražskému publiku. A potají doufám, že aspoň částečka nadšené divácké odezvy ulpí na naší scéně... Myslím, že je možno mluvit o triumfálním úspěchu..." /píše mi dr.Fr. Pavliček, ředitel Divadla na Vinohradech, 12.7.1966/ Jednou za sto let se přihodí tak veliký úspěch. Co bylo jeho příčinou? Jistěže kvalita inscenace, která byla umělecky nejnáročnější a současně nejlídovější. Kolikrát se podaří tento protiklad překonat?1 Ale byly i jiné příčiny: společenské, politické, náboženské, filozofické, psychologické, dramaturgické, které se spojily k jednotnému účinu, zatímco většinou některá z těchto složek divadelní struktury vybočí z řady. Náboženské téma v době tuhého ateismu. Biblický příběh v divadle místo v kostele. Křesťanský mýtus, vyhnaný ze škol, se usídlí na jevišti. Lákavá vůně zakázaného ovoce. Ale i vnitřní potřeba člověka, jemuž bylo dlouhá léta odpíráno něco, co je pro jeho život nezbytné a čeho se mu teď dostalo i v divadle. Nová dramaturgická oblast, které si české divadlo v poslední ani v předposlední době nevšimlo: české lidové baroko, líbezný akord, doušek vody živé, křišťálová studánka v rozbahněné době existenčních a existenciálních nejistot, hrubostí a absurdity. A také 150 účinkujících, celý činoherní soubor, dva orchestr/, pěvecký sbor... To všechno jsou kolečka složitého soukolí, která do sebe tentokrát dokonale zapadla a vytvořila ČIN. Vzdálenost mezi Hosana a Ukřižuj se zmenšila Dvě sezóny /1959-1961/ vynesly Mahenovu činohru kyýšinám. Za další dva roky se nad Mahenovou činohrou pronášely nekrology /Diskuse v Hostu do domu na jaře 1964/, Po dalším roce zazářily oslňujícím světlem Pašije. A už pouhého půl roku po nich byly vysloveny tyto zdrcující soudy: „Návštěvník... při pohledu zpět na minulou sezónu nemá příliš radostný pocit... /Jde o sezónu s Pašijemi, 65-66! U.W.I Většinou jsme viděli... průměr, šeďa bohužel nechyběla ani banalita... ...Jestliže něco se nedá činohře Státního divadla v Brně vytknout, pak to, žeby málo teoretizovala... Jenže „Grau ist alle Theorie, grün ist das Lebensraum," říkal Goethe... ...Mahenova činohra přišla s jednou tzv. profilovou inscenací a zbytek tvořil průměr, ba podprůměr a - což je nejhorší - kýč, podbízení nevyspělé části publika... ...nastudování Pašijí nebylo bez rozporů... Návštěvníci přicházeli do divadla houfně z mimoestetických důvodů... ...představení nehotová, herecky nepropracovaná /Polly/, ba někdy přímo zmetky /Lucerna/... ...objevilo se jen málo pozoruhodných hereckých kreací... ...Velmi nevýrazné a často stylově rozporné byly scénické výpravy..." /m. J", Lidová demokracie, řfjen 1966, Nad minulou sezónou brněnské činohry/ V zájmu pravdy „V minulých dnech se konala tisková konference... Na tiskových konferencích se novináři obvykle ptají, aby se dozvěděli. Prof. Artur Závodský... tuto tradici porušil. Vystoupil s obsáhlým expozé, v němž hodnotil brněnskou Mahenovu činohru způsobem, který by bylo možno přejít mlčením, kdyby nešlo o člověka v naší divadelní vědě tak vysoko postaveného. Poslyšte, k jakým neuvěřitelným závěrům prof. Závodský dospěl. /Volně interpretujeme./ Koncepce Mahenovy činohry se rozpadla, některé inscenace nedosahují ani dvaceti procent průměrnosti, představení ztrácejí ráz profesionality a začínají mít ochotnickou úroveň atd., atp. Soudný člověk si nutně klade otázku, jaké pohnutky vedly Artura Závodského ktakovým ortelům. Nechce se věřit, žezapomněl na cestu Mahenovy činohry posledních sedmi-osmi let, tak výrazně kontrastující s tím, co bylo ještě v druhé polovině padesátých let... Lze říci, že v posledních letech nebylo jediné divadelní sezóny, v níž by Mahenova činohra na sebe neupozornila alespoň jedním výrazným uměleckým činem. To všechno jsou fakta nadmíru jasná. Obávám se, že je zbytečné stavět je před očí někomu, u koho se zatím projevuje absence snahy posuzovat věci objektivně. Mahenova činohra se nemá za co stydět. Má na čem stavět své další perspektivy." /Svatopluk Turek, V zájmu pravdy, Práce 12.10.1966/ 76 77 Přišel nový ředitel VIL KRIZE Odchází režisér Odchází dramaturg Čs. premiéry v MČ Autorská dílna Odchod dramaturga Srby v dokumentech Herecké divadlo Jiný projev téhož Demontáž programu Odtroubeno Vyjádření ke zprávě VZO KSČ Žádost o zproštění z funkce šéfa činohiy Člověk míní Nový statut činohry „Rozhodnutí ředitele č.22" Změna frontové linie Ošidná hra čísel Sezóna 1966-1967 ■. Druhé pohřbívání? Hlasy střízlivé i povzbudivé 79 r VIL KAPITOLA Krize Přišel nový ředitel Po Miroslavu Zejdovi usedl do ředitelského křesla na začátku sezóny 1966-1967 Miroslav Barvík. Nerozuměli jsme si. Toto konstatuji, aniž soudím. Odchází režisér Eugen Sokolovský /koncem sezóny 1966-67/. Řecká předpona -eu-ve spojení s příslušným slovem vždycky znamená něco pěkného, příjemného, lahodného, blahodárného. Například eu-forie /"příjemný stav tělesné a duševní pohody"/, Eu-menidy /usmířené Lnice/, eu-giene /krásnoočko, bíčíkovec z podčeledi krásnoočkovitých/ atd. No dobře, ale proč potom Eu-ropa? Proč eu-nuch? Proč Eu-gen Sokolovský, který eunušskou bezpohlavností určitě netrpěl? Eu - ve spojení s jeho jménem, jeho křestní jméno ve spojení s příjmením a jeho osobnost ve spojení sMahenovou činohrou však skutečně znamenaly něco, co vyvolává nadšení. Vždyf je tvůrcem inscenací, dnes už legendárních: Artura Uie, Mystérie buffy, Kavkazského křídového kruhu, Totálního kuropění, Marata, Pašijí, Cenci... Pašije! Kdyby nevytvořil nic jiného než Pašije, řecká předpona eu- by byla na správném místě. Režisér robustní, s nezkrotitelnou fantazií, temperamentem a letorou. Nikdy kolem něho nebylo ticho, klid, pohoda, vždycky to kolem něho hřímalo, bylo bouřlivo, někdy proměnlivo. Dnes víme, že vrcholnými léty jeho celoživotní umělecké dráhy byla jeho léta brněnská. Odchází dramaturg Bořivoj Srba /odešel 1.10.1967/ Člověk citlivý, jemný, kultivovaný, zranitelný, názorově až tvrdohlavě vyhraněný, vysoce vzdělaný, s obrovskou schopností inspirovat, nevysychající zdroj podnětů a nápadů, spiritus agens MČ. Jeho dramaturgie měla velkou zásluhu na našich úspěších, ale teď byl pro ni napadán, a to často hrubě a nevybíravě, především však nespravedlivě. Za sedm let svého dramaturgování dokázal vyprodukovat 24 čs.premiér, to jest her, které ještě nebyly u nás /anebo vůbec/ uvedeny. Skoro každou sezónu jsme měli v repertoáru jednu až pět čs.premiér z celkového počtu osmi až desíti nastudovaných her. Je to imponující dramaturgická bilance, která dokázala měrou nebývalou obohatit celonárodní oramaturgickou pokladnici. Nejde ovšem o množství čs.premiér, i když objevnost není zanedbatelnou součástí dramaturgie, ale o schopnost sestavit dramaturgický plán tak, aby společensky rezonoval, aby spoluvytvářel profil divadla, aby měl názor a nebyl jen více či méně dobře sestavenou všehochutí, aby vyhověl i požadavkům návštěvnickým a mnoha jiným a při tom zůstal svým, osobitým a neopakovatelným. Podle někoho byl dramaturg Srba „dramaturgissimem" /Mojmír Weimann/, podle části souboru „nebyla jeho dramaturgie na úrovni" /Václav Kyzlink/. Čs. premiéry v MČ za dramaturga Bořivoje Srby: 1959- 1960: O.Daněk - Pohled do očí, B.Brecht - Zadržitelný vzestup Artura Uie, Wendlerová - Nashledanou v sobotu, V.V.Majakovskij - Mystérie buffa, R.Brandstaetter -Markoltovo šprýmování aneb Frantové a bařtipáni. 1960- 1961: P.Hacks - Mlynář ze Sanssoucci, R.Rolland - Robespierre, V.Višněvskij - První jízdní, L.Kundera - Totální kuropění. 1961- 1962: L.Kundera - Nežert. Premiéra se neuskutečnila, neboť hra byla v poslední chvílí zakázána. 1962- 1963: E.Liška - Chléb, který jíte, Hašek-Grossman - Švejk, B.Brecht - Kulatolebi a špičatolebí, L.Kundera - Korzár. 1964- 1965: J.P.Sartre - Ďábel a Pánbůh, M.Krleža - Aretheios, P.Weiss - Pronásledování a zavraždění J.P.Marata. 1965- 1966: J.Kopecký-Komedie o umučení, L.Kundera - Zvědavost, 1966- 1967: J.Kopecký - Komedie o Anešce, R.Brandstaetter - Rembrandt, P.Shaffer - Královský hon na slunce. .1967-1968: A.Artaud - Pravdivý příběh osmrti Giaccoma i Beatrice a Lukrécie Cencioyých, A.V.Lunačarskij - Crpmwell, V.Gardavský - Já, Jákob. /Srbova dramaturgie přesahuje do této sezóny i po jeho odchodu/. Autorská dílna Vyšlo z ní osm inscenovaných her od čtyř dramatiků: L.Kundera - Totální kuropění, Nežert /zakázán/, Korzár, Zvědavost, E.Liška - Chléb, který jíte, J.Kopecký - Komedie o umučení, Komedie o Anešce, V.Gardavský - Já, Jákob. Další hry jsme měli rozpracovány s těmito autory: M.Holman - Konec divadla, K.Kapoun - Komedie s dvěma slzami /veršovaná/, E.Liška - Co je vaše aneb Manifestace lásky /komedie ze současnosti/, D.Plichta - Hlavy budoucnosti, M.Rejnuš - Ovidiův návrat a Urhamlet, K.Tachovský - Pes jitrničku sežral /absurdní drama ze současnosti/, M.Uhde - Komedie s Lotem /novodobé mystérium/. Do autorského týmu patřili i další autoři, jejichž práce zatím nedozrály k jevištnímu provedení, ale zůstali příslibem pro budoucnost. Shakespeare, Marlowe, Jonson aj. by nebyli, kdyby kolem nich netvořili desítky jiných autorů, z nichž dnes neznáme ani jména. Kde není podhoubí, nerostou houby - to by mělo být mementem každé dramaturgie. Z brněnských autorů mimo naši dílnu jsme uvedli ještě Uhdeho Děvku z města Théby a Milana Kundery Dvě uši, dvě svatby. Odchod dramaturga Srby v dokumentech Ředitel Barvík píše 30.6.1967 dramaturgovi Srbovi: „Jak jsem Vám již telefonicky oznámil, nepřijímám Vaše rozhodnutí odstoupit z funkce dramaturga z těchto důvodů: 1. Situace souboru je nyní taková, že nelze náhle měnit v podstatě celé dosavadní vedení /Hynšt, Sokolovský, Srba/... 2. Šéf činohry Vám projevil důvěru a odmítá pracovat s jiným dramaturgem. 3. I když jste byl hodnotitelskou konferencí kritizován, nejsou mnohé výtky vůči Vám adresovány správně, protože se týkají hlavně zajišťování provozu. 4. „.pokládám koncepci Programu Mahenova divadla za zásadně správnou, a moje připomínky... se týkají spíše rozšíření programu. Nesouhlasím proto s výkladem situace, jako by šlo o likvidaci nynějšíkoncepce... 5. Názorové spory... nejsou důvodem k odstoupení... 6. Jde-li Vám skutečně o jasnou a vyhraněnou linii činohry, pak je třeba ji obhájit a ne opustit, byť se stal tlak proti ní všeobecný. Proto Vás žádám, abyste funkci vykonával dál." Dramaturg Srba 1.8.1967 řediteli Barvíkovi; .....Obdržel jsem Váš list ze dne 30.6.67, ve kterém mi sdělujete, že nepřijímáte mou resignaci na funkci dramaturga... K svému rozhodnutí resignovat... dovoluji si na tomto místě poznamenat pouze tolik: mou resignaci není možno posuzovat v souvislosti s kritikou repertoáru, která byla vyslovena na závěrečné konferenci v červnu 1967, neboť jsem se pro ni rozhodl dříve, než tato kritika, o jejíž počestnosti a upřímnosti si nelze činit iluze, veřejně zazněla. Znovu opakuji, že mé rozhodnutí je v příčinné souvislosti s proměnou mého postavení, k němuž došlo v průběhu uplynulé sezóny, jakož i s Vaším, na konferenci veřejně i jinde zjevným záměrem, dospět k řešení dramaturgické problematiky činohry za cenu mého odchodu... Krom toho.., je jasně patrno, že ve jménu renesance uměleckého programu MČ usiluje část souboru o zvrat celého dosavadního uměleckého směřování našeho ústavu... Nemohu na svém rozhodnutí nic změnit..." Dramaturg Srba 25.9.1967 urguje souhlas se svým odchodem: .....Žádám Vás zdvořile o udělení souhlasu k mému odchodu ze služeb ústavu, jejž spravujete, k datu 1 .říjen 1967. ...Důvody: 1. nesouhlas s některými postuláty Vašeho ideově uměleckého programu Státního divadla vztahujícími se k duchovní bázi divadla a zvláště pak k dramaturgii činohry i opery, jakož i nesouhlas s metodickými postupy směřujícími k uskutečnění Vaší koncepce; 2. nesouhlas s tendencemi... jež... popírají v podstatě dosavadní programové usilování Mahenovy činohry, s nímž byla úzce spjata veškerá má dramaturgická činnost; 80 81 3. skutečnost, že jste pojal záměr dospět k řešení dramaturgické problematiky v činohře za cenu mého odchodu a zveřejnil tento záměr v červnu 67 před souborem činohry i zástupci úřadů; třebaže jste později mou resignaci nepřijal, nedostalo se mi žádných záruk, že by se toto řešení přece jen časem neprosadilo. ...nezbývá mi, než abych dále setrval při svém úmyslu můj pracovní poměr ve Státním divadle co nejdříve ukončit..." Herecké divadlo Ve jménu tohoto uhrančivého hesla vypracoval výbor ZO KSČ zprávu pro závěrečnou hodnotitelskou konferenci sezóny 66-67. Předseda výboru Václav Kyzlink, členové M.Jandeková, J.Kursová, OiSlavík, J.Štefl... Zpráva výboru ZO KSČ 25.6.1967 „Dramaturgie... Přičiněním dramaturgie je herec ochuzován o celou paletu žánrů... Bylo by prospěšné... kdyby se dramaturgie poněkud vzdala uvádění objevného repertoáru za každou cenu... Poměr čísel repertoáru tzv. profilového, takového, který dává bohužel hereckých příležitostí málo... k číslům repertoáru, řekněme hereckého, je nevýhodný pro repertoár herecký... Bsžis_...i repertoár herecký je většinou inscenován způsobem, který hereckou práci znásilňuje... Jistý druh režisérismu... Stylizovaná zkratka se sice hodí do inscenace třeba lidového divadla, ale používána jinde zplošťuje hercovy prostředky... Příliš často je u nás vidět stylizované prvky... JJsieetyJ... role, dávající možnost prožívat... Takové možnosti přináší nejvíce repertoár tzv. psychologický... Osvěžit si poněkud tzv. metodu Stanislavského... Herecké uplatnění a možnost uměleckého vyžití... je minimální... V našem souboru je převážná část umělců, kteří v minulosti za daleko kratší dobu odváděli vysoce hodnotné inscenace... Profil... Realizovat dále divadlo vcelé šíří... Ochuzení naší dramaturgie o takové autory jako je Čechov nebo současní západní dramatici /Williams, Miller/... Tzv.divadlo epické je... podle našeho názoru zbytečné zužování... Domníváme se, že prostor velkého jeviště nezabraňuje uvádění... her komorního ladění... Dožadujeme se změny ve smyslu minimálního počtu velkých historických pláten... a dosazení většího počtu her s obsazením menším... Divili... Ohlas naší práce na veřejnosti /nemyslíme ani tak kritiku jako diváka/ je problematický. Nesporný úspěch Pašijí... by nás neměl uspokojovat. Je dán z velké části tématem... K přípravě sezóny 67-68... Revize dramaturgického plánu z hlediska návštěvnosti a kádrového vytížení souboru... Nekompromisně uplatňovat právo každého umělce na tvůrčí využití..." Jiný projev téhož Zápis ze schůze výboru ZO KSČ, 29.3.1967 .....Výbor projednal návrh na angažování s.Tokoše. Není námitek proti jeho uměleckým kvalitám, ale typově se kryje s mnoha umělci stejných kvalit, kteří v souboru nejsou pracovně využiti. Výbor nesouhlasí proto s jeho angažováním. ...Znovu nesouhlasíme s angažováním slrýbovi vzhledem ke složení a využití dámského souboru. Není typem, který potřebujeme," Demontáž programu Přestalo jít o kritiku Programu a začalo se s jeho likvidací. Zpráva VZO KSČ se mohla opírat o některé názory odborné divadelní kritiky, ale svezli se s ní i ti, jimž nešlo o teoretické problémy estetiky a poetiky, ale o příležitost dostat se k rolím. I zakořeněné staromilské tendence ožily a přihřály si svou polívčičku. I únava z Programu se ozvala v podmínkách krátkodechosti českého divadla. Po osmi letech už přece musí přijít něco j i n é h o, i když to třeba nebude n o v é. A možná i otrlost k úspěchům sehrála své. Se zadostiučiněním pročítám slova Josefa Trägera ze sborníku Pocta a výzva z roku 1934, kdy bylo stálému českému divadlu v Brně padesát let: „V celém našem divadefním tvoření není souvislosti a logického navazování nového průboje na staré dosažené hodnoty... Proto se u nás začíná neustále od začátku, proto každý novátor opakuje dětské krůčky svých předchůdců, proto musí procházet všemi fázemi dosavadního vývoje. Naše divadlo se dosud nepropracovalo k osobitému divadelnímu slohu, který by byl jeho poznávacím znamením." Odtroubeno Ocitl jsem se osamocen proti základní organizaci KSČ, proti části souboru i proti řediteli, který se se zprávou ztotožnil a nepřímo ji inicioval dle svého nechvalně známého přesvědčení, že je nejprve potřebí rozpory veřejně vyostřit a pak je řešit. Zejména „v činohře, kde problémy zřejmě dozrávají kžásadním řešením ve všech principiálních otázkách", což věděl uz5.10.1966, měsíc po svém nastoupení do funkce, jak vyplývá z materiálů pro schůzi celodivadelnf Umělecké rady. Jeden z herců mi tenkrát řekl: „My jsme tu byli a vy jste tu nebyli, my tu budeme a vy už tu nebudete." A jiný tuto starousedlickou sebejistotu vyjádřil ještě lapidárněji: „Buď nás budeš obsazovat, nebo tě smeteme." A slušnější varianta téhož názoru zněla: „Úspěchů je dost a každý dobrý trenér, když už není pro klub co ztratit, pošle do zápasu náhradníky a hráče druhé a další sorty. Měli bychom tak učinit také," Ejhle, jaký vývoj prodělal soubor od někdejších pocitů malověrnosti a nevíry v sebe až po tuto otrlost z inflace úspěchů I Vyjádření ke zprávě VZO KSČ Místo Čtvrtého doplňku Programu. Uvádím jen úvod a závěr elaborátu, protože leccos z jeho mnohastránkové polemiky bylo už řečena a nerad bych se opakoval. „Před čtyřmi lety jsem zveřejnil Třetí doplněk Programu MČ. Odezva byla pro mne osobně nepříjemná, proto jsem se rozhodl nezveřejňovat nadále, cosi myslím. Říkal jsem si: společnost chce polemiku a současně neomylnost. Společnost vyzývá k diskusi, ale těm, kdo mají odlišný názor, projevuje politickou nedůvěru. Společnost chce výměnu názorů, ale preferuje lidi, u nichž nehrozí nebezpečí nepovolených myšlenek, protože u nich nehrozí nebezpečí žádných myšlenek. Společnost chce lidi schopné tvůrčího myšlení, ale staví raději na trubcích, protože spolehlivěji rozžvýkávají myšlenky jiných. Společnost chce umělce společensky angažované, ale vymezuje jim h raníce povolených konfliktů. To jsem si myslel tehdy po zveřejnění Třetího doplňku Programu v roce 1963. S odstupem čtyř let jsem si Třetí doplněk znovu přečetl a myslím, že jsem se mýlil pouze v tom, že jsem se odmlčel. Člověk přece nesmí zakrnět nevyjevenými konflikty, zbaběle střeženými v sobě, nebo v kruhu nejbližších. Ať se raději mýlí při tvůrčím myšlení, nežli aby byl neomylný při jeho stagnaci, člověk přece nesmí zchoulostivět v bezkonfliktním zápecí, ale setrvávat otužilý v myšlenkových průvanech. A tak zde mám Čtvrtý doplněk Programu. Ale nepředložím jej. Místo tvůrčí ofenzívy musím přejít do obrany, musím se vyjádřit ke Zprávě výboru základní organizace KSČ, připravené pro tuto konferenci. Jsem si vědom, že polemizuji současně se s.ředitelem, který se se zprávou výboru ztotožnil a navíc jl doporučil rozšířit. Oceňuji postup KSČ, který zprávu zveřejnil před deseti dny na své členské schůzi a dal tak mně i ostatním možnost připravit si promyšlenou odpověď." Ze závěru: „Lidské vztahy v našem souboru jsou komplikované a prokřižovány nejrůznějšími a nejklikatějšími směry a co je nejhoršího - ustavičně se přelévají podle momentálních nálad. Soubor je jako guma, tam konflikty stlačíš, onde vyrostou. Věci se posuzují podle sympatií a antipatií toho okamžiku, nikoli podle zásad, které trvají. Lásky ani nenávisti nejsou hluboké a podřizují se ochotně osobním taktickým záměrům chvíle. To je naděje jejich pomíjivosti, ale i děs jejich nevypočitatelnosti. A ještě jeden diskusní příspěvek: Je třeba, abych se na tomto plénu vyjádřil také k názoru na prospěšnost odchodu dramaturga Bořivoje Srby. Já se s tímto názorem neztotožňuji, protože si vysoko cením jeho všestranných kvalit. Dále: po souboru kolují zprávy o jednání s.ředitele s některými členy i nečleny našeho souboru o ustavení jakéhosi triumvirátu či podobně. Nehodlám zkoumat opodstatněnost těchto zpráv, spíše se domnívám, že se nezakládají na pravdě. Já pouze prohlašuji, že o ničem takovém nevím. Pídit se po zdroji těchto zpráv /ať už opodstatněných nebo neopodstatněných/ se neslučuje s mou hrdostí. Nakonec poznámka osobní: cítím se osamocen. Stále mám pocit, že tento soubor vodím od úspěchu k úspěchu proti jeho vlastní vůli. často jsme se pohádali a stejně často zase smířili ku prospěchu naší činohry. Tentokrát však vystupuje nový činitel: ředitel.„Mám pocit, že jste mivtéto sezóně nepomáhali, že jsem sesám lopotil s důsledky otřesů, které byly způsobeny zákazy čtyř z plánovaných inscenací v této sezóně /Lesní čtvrť, Tragédie člověka, Smutek sluší Elektře, Špinavé ruce/, že jsem byl dvojnásob sám, když mi onemocněl dramaturg, když zapracovaná tajemnice byla odvolána na jiné místo, když jsem při tom všem režíroval nesnadný Královský hon na slunce bez výtvarníka, vedoucího krejčoven, inspektora osvětlení, kteří byli na zahraničním zájezdu. Já sám jsem se hroutil pod tíhou úkolů, vy jste při tom sestavovali dokument a s.ředitel mi vracel hlášení ze zkoušek, které byly výrobně a technicky naprosto špatně připraveny, s poznámkou, že je to vlastně moje vina. I šéfové jsou lidé, kteří mohou trpět/i když je to neuvěřitelné/, nejen herci nespokojení s obsazováním. 82 83 Jsem rád, že na tuto výroční konferenci činohry přišli členové Poradního sboru KNV, divadelní vědci a kritikové a že se tak stali svědky zániku jedné epochy českého divadla v Brně." /Úvodní referát na této konferenci přednesl Dr. Štěpán Vlašín,/ Žádost o zproštění z funkce šéfa činohry „Žádám o zproštění z funkce šéfa činohry Státního divadla v Brně, kterou jsem zastával osm a půl roku. Důvody: Konstatuji, že můj názor na některé podstatné věci minulého období i dalšího programového směřování Mahenovy činohry je rozdílný od názoru výboru KSČ, jak vyplývá z jeho Zprávy pro výroční konferenci, a rozdílný od názorů ředitele, který se se zprávou ztotožnil, ba okruh rozdílných názorů ještě rozšířil. Nesouhlasím s názorem na prospěšnost odchodu dramaturga dra Bořivoje Srby a zveřejňuji své stanovisko poté, když s.ředitel toto celoroční téma našich rozhovorů zveřejnil na členské schůzi KSČ 15.6.1967. Funkci šéfa činohry ve vícesouborovém divadle lze vykonávat jen za předpokladu úplné a nenarušované svrchovanosti, jakou má ředitel jednosouborového divadla. Takových předpokladů dnes ve Státním divadle není. Za těchto okolností není pravděpodobné, že by další práce souboru pod mým vedením byla úspěšná. činím rozhodnutí o své abdikaci z funkce šéfa nerad a s bolestí, avšak po zralé úvaze a bez rozčilení. Je mi to líto jednak z důvodů osobních, jednak proto, že bezpochyby končí jedna epocha českého divadla v Brně. Vzdávám se funkce šéfa v době plného rozkvětu Mahenovy činohry po stránce umělecké i návštěvnické. Konstatuji to nikoli proto, abych se chlubil, ale proto, aby bylo jasné, že odpovědnost za další osudy činohry převzali jiní. Zůstanu v souboru jako řadový režisér. V Brně 26.6.1967." Člověk míní Rozdrnčely se telefony, rozběhly se dopisy, stížnosti, protesty, stanoviska, elaboráty, prošlapávaly se prokřižované paprsky cest mezi ředitelem, mnou, KNV, KVKSČ, výborem ZO KSC a DV ROH a stále víc se prosazovalo přesvědčení, že kdyby v této chvíli odešel i ten třetí ze tří králů, ten třetí vpředu, že by to bylo pročinohru příliš riskantní: A íak-mou -rezignaci nepřijali- a nabídli mi kompenzaci. Tou kompenzací byl Nový statut činohry o nějž jsme již delší dobu a zejména v posledních měsících zvýšenou měrou usilovali. Činohra mála dle něho zůstat integrální součástí Státního divadla ve věcech správních, provozních, výrobních, náborových a propagačních, ale záležitosti umělecké, dramaturgické a personální měly spadat do její výlučné a svrchované pravomoci. Tento statut byl odsouhlasen a potvrzen provozovatelem a v důsledku toho i ředitelem a začal být ihned uváděn v život. Tak se stalo, že jsem ve funkci zůstal. „Rozhodnutí ředitele č.22- 10.10.1967" V „Dohoda o řešení situace v činohře Státního divadla" .....Realizace ideově uměleckých a tvůrčích představ Mahenovy činohry musí být v souladu s hledisky ekonomického, organizačního a provozního harmonogramu celodivadelního... ...Ve všech ostatních oblastech tvůrčího charakteru, ve věcech ideově uměleckých, dramaturgických, inscenačních, kádrových a jiných bude ředitel i nadále vytvářet podmínky pro samostatnost činohry..." „Akční program Státního divadla," duben 1968 .....ukazuje se nutným vyčlenit z tohoto komplexu samostatnou činohru v Mahenově divadle..." 84 Změna frontové linie „Až dosud probíhala dělící čára mezi divadlem na straně jedné a divadelní kritikou, obecenstvem, kulturní frontou a veřejností na straně druhé. V poslední době se mi zdá, že frontová' linie se prosazuje stále víc uvnitř divadla, uvnitř divadelní kritiky, obecenstva, kulturní fronty a veřejnosti. Na jedné straně názorové barikády stojí někteří divadelníci ruku v ruce s některými kritiky, diváky a veřejnými pracovníky, na druhé straně jsou zase jiní divadelníci /ruku v ruce/ s jinými kritiky, diváky a veřejnými pracovníky. Vzniká ,. nová kvalita dynamiky brněnského divadelního a kulturního života." Tak se mi to jevilo na jednom z divadelních večerů, které pořádala filozofická fakulta brněnské univerzity na konci roku 1967. Ošidná hra čísel Ve výzbroji nepřátel Mahenovy činohry hrály velkou roli důvody ekonomické, návštěvnické, finanční, které někdy byly oprávněné, jindy jen kamuflovaly skutečné důvody jiné. S Čísly se manipulovalo, takže často vypovídaly jen polopravdy, nebo nepravdy. Takováto byla situace: „Od začátku roku do 31.10.67 navštívilo představení MČ 152.697 platících diváků. Při 239 odehraných představeních je to v průměru 639 na 1 představení, tedy počet, který by se do našeho předchozího působiště na Lidické ulici vůbec nevešel. V roce 1963 tržila MČ 1,019.000 Kčs, v roce 1964 997.000 Kčs, v roce 1965 954.000 Kčs, v roce 1966 /první celistvý rok v novém působišti Na hradbách/ však vyskočila tržba prudce nahoru a Mahenova činohra tržila 2,023,243 Kčs, tedy víc než dvojnásobek předchozích tržeb. Tato příznivá fakta byla znevažována poukazem, že to je zásluha jediné ze 14 inscenací běžného repertoáru, a to Pašijí. Pašije tak byly paradoxně stavěny proti nám, místo aby byly připsány v náš prospěch. Pravda však je taková, že kdyby v rozpočtově uzavřeném roce 1966 nebylo Pašijí a my hráli místo nich jiné představení s průměrnou návštěvností 50 procent, což je odhad víc než reálný, byla by naše celková tržba stále ještě velmi uspokojivá: 1,508.076 Kčs, zatím co náš plán tržeb v budově na Lidické byl 1,487.000 Kčs. Jinými .slovy; i bez Pašijí bychom vr.1966 plán tržeb překročili, A v r.1967, dosud neuzavřeném, to bude bezpochyby totéž." I toto vysvětlení jsem podal na divadelním večeru FF UJEP na konci roku 1967 s tím, že "i v příštích letech učiníme vše, aby se příznivý trend vývoje nezastavil, vše, s výjimkou bulvarizace a podbízení". Sezóna 1966 - 1967 Umělecké výsledky se rodily v podmínkách vnitrosouborové krize a v situaci, kdy nám zákaz čtyř her rozmetal celou sezónu. V těchto krkolomných podmínkách jsme uvedli tři čs.premíéry: Shafferův Královský hon na slunce, Brandstaetterova Rembrandta /navazoval na dřívějšího Markolta/ a daiší dílo burianovské provenience, Kopeckého Komedii o Anešce, královně sicilijánské. Ostravského Les jsme předvedli jako „impromptu na rozcestí"', 'dali jsme slovo našemu brněnskému autorovi M.Uhdemu /Děvka z města Théby/ a opět, již potřetí Fr.Důrrenmattovi /Návštěva staré dámy. S Díirrenmattem se nám zatím moc nedařilo/. Tak se nám narýsoval zajímavý řetězec současných autorů,dvou českých, anglického, polského a švýcarského. Ten jsme doplnili úsměvem klasiků, Goldoniho Popraskem na laguně a Shakespearovým Zkrocením zlé ženy a ještě se nám do repertoáru vešel jemný abásnivý Španěl F.G.Lorca s Čarokrásnou ševcovou. Druhé pohřbívání? „V Mahenově činohře po odchodu režiséra Sokolovského a dramaturga Bořivoje Srby nesporně končí perioda, kterou jednou historie přiřadí k oněm vrcholným obdobím brněnského divadla, jakým bylo Mahenovo, Honzlovo, Burianovo, Podhorského a Škodovo... ...je dáno vývojovou zákonitostí, že i toto období, tak jako všechna předchozí, po vyčerpání tvůrčích podnětů končí a další umělecká práce se bude možná vyvíjet ve zdánlivém protikladu k němu..." /K,Bundálek, Brněnské divadelní křižovatky /., Rovnost22.8.1967/ „Budeme stále chodit do Mahenova divadla? ...Nelze ani bagatelizovat ani přehlížet hlasy a mínění, které se v poslední době s takovou vehemencí ozvalo zevnitř souboru činohry..." /Zd.Srna, Práce, 25.7.1967/ 85 4 .....Třebaže můžeme minulou sezónu pokládat po předchozím nemilém výkyvu za období v jistém smyslu konsolidační, příliš spokojeni s ní být nemůžeme..." /klávodský, Nad uplynulou sezónou brněnskýclr činoher, Lití.demokracie, 28.7.1967/ Hlasy střízlivé a povzbudivé .....Byly kritické hlasy projevem netrpělivosti nad tím, že Mahenova činohra se nechytá dost pružně světového dění, nebo oprávněně signalizovaly, že osmiletá tvrdošíjná cesta činohry za vyhraněným cílem již vyčerpala možnosti jednoho programu a je třeba uvažovat o jiném?... Osm let je dlouhá doba v životě divadla. Vytrvat ve své koncepci a nedat se zviklat, je předností silné tvůrčí individuality. Stejně tak ovšem může být důkazem nadšeně poctivého lpění na omylu..." /Jindřich Uher, Myšlenky pro dnešek, Rovnost 2.3.1967/ .....Za této čilé atmosféry v Mahence spočítali, že uplynulo již osm let od doby, kdy se zde poprvé objevila snaha mít jeden, leč vlastnia silný názor. Tak se otevřely v Brně obzory epickému divadlu. A nyní se objevují možnosti pro české divadlo barokní. Je to Jan Kopecký, který zde v posledním období zakotvil hluboce svými komediemi, o něž je zájem diváků záležitostí doslova inflační... ...Ti, kdož dnes stojí kolem Mahenky, jsou rozděleni. Jedni tvrdí - ustrnuli. Druzí říkají-nikoli... ...Mahenka dokázala jít za svým cílem osm let. V krátkodechých podmínkách našeho divadelnictví je to doba velmi dlouhá... ...Brno nedovedlo zatím udělat své umělce tak jako třeba Praha... V letošním roce dostalo z Mahenky sedm herců dobrou nabídku z Prahy. Zatím odešel jeden..." Mir.Suchánek, Brněnská pohlednice, Obrana lidu, 8.4.1967/ .....Píše sedneš rok 1967... Dramaturgie činohry přistoupila na některá nová hlediska..., hledala nové cesty zejména v oblasti současné dramatiky západoevropské /Satire, Weiss, Hochhuth, Důrrenmatt/. To ostatně odpovídá dosavadní vývojové logice činohry: ne náhodou jsou poslední tři z připomenutých autorů tak blízcí dřívějšímu „kmenovému" dramatikovi Brněnských, Brechtovi. Nový a silný zdroj tvůrčích podnětů našla dramaturgie také v hrách lidových /Komedie o umučení, Komedie o Anešce/ zase ve smyslu svého programu spočívajícího na základech Brechtovy divadelní estetiky. Je tedy zřejmé, že přes všechny proměny, jimiž prochází činohra a její dramaturgie, zůstává zde stále atmosféra příznivá divadelnímu názoru brechtovskému..."/0.Je/äŕe/r, B.Brechta Mahenova činohra, měsíčník Program, duben 1967/ „...Od 2.října 1965 září do brněnských večerů jako impozantní dominanta městského centra honosný palác Janáčkova divadla... Brněnská činohra by si zasloužila vlastní budovu... Jak dalece seMahenův "jánošíkovský "duch cítí doma vbarokně secesních""prostorách divadla Nahradbách, netroufám si odhadovat... ...Mahenova činohra v posledních dvou sezónách uvolnila poněkud puritánske zásady svého někdejšího programu... a v nových podmínkách druhé poloviny šedesátých let hledá novou cestu k společenskému účinu divadla. Někdejší tvrdošíjné a cílevědomé prorážení cesty jediným směrem bylo však příliš rychle zaměněno za metodu překotných rozběhů na všechny strany. Je jasné, že na to doplácela osobitost divadla... ...Je ovšem spravedlivé přiznat, že sezóna, která právě končí, přinesla i některé jiné náznaky nebo doklady toho, že Mahenova činohra se nemíní zabydlit v názorovém a stylovém eklekticismu a že chce i nadále zachovat svou vlastní tvář." /Dušan Jeřábek, Nad brněnskou divadelní sezónou, Divadelní noviny, 28.6.1967/ „Přítomné období je pro Mahenovu činohru opět jakýmsi mezičasem, v němž se rozhoduje, co má být podrženo z dřívějška, nakolik bude v tomto bezprostředním odkazu tvůrčím způsobem pokračovat a nakolik bude působit pouhá setrvačnost." /Jar.Suchomelová, Prázdninové zamyšlení nad Mahenovou činohrou, Mladá fronta, 4.8.1967J 86 Režisér, který zůstal V roli Falstaffa Jan Werich Jan Werich mi píše Nazpět k Hajdovi Režisér, který přišel Soubor, který nepřichází ani neodchází Vzpomínka na budoucnost Čtvrtý doplněk Programu Poznámka stranou Absurdní divadlo K absurdnímu divadlu vůbec Divadlo krutosti Čím jsme vlastně byli Brněnští dogmatici - Brněnští revizionisté Cenzura 1959-1970 Praktiky cenzurního zasahování Protikladná hodnocení Program MČ se vyvíjel, ale zůstal týž Osudové dilema Ustrnul na úrovni padesátých let Zradil socialismus A Babička Boženy Němcové Ohlasy Čtvrtého doplňku Čáry, máry, fuk > Návrh na odjmenování divadel "Od Brechta k Laholovi" "Kapitoly z brněnské dramaturgie" V zájmu úplnosti Nový dramaturg Prolínání dramaturgické energie Srbovy a Kunderovy MEANDR Programy k inscenacím Cirkus Múz Projekt CIRKUS MÚZ Dramaturgie Divadla poezie Dramaturgie Divadla ve foyeru Sezóna 1967 -1968 \ Blýská se Zábradlí na hradbách za branou na vinohradech Spolupráce zahraniční Pražské jaro 1j68 Pražské jaro v.brněnském divadle Výroční konference 1967 -1968 O tom, CO ZBUDE Plán první poloviny sezóny 1968 - 1969 A bylo jaro, všechno kvetlo VIII DRUHY DECH 87 A VIII. KAPITOLA | Druhý dech řf i Režisér, který zůstal Alois H a j d a A Nebylo toho tak málo, co Mahenově činohře v tomto režisérovi zůstalo. Přišel i do Mahenovy činohry už v roce 1962, když dva roky před tím hostoval na angažmá v Haeksově Mlynáři i zeSanssouci. V jiných inscenacích hostovali tehdy další režiséři: Smoček, Sokolovský, Jaroš, Němec. ^ Budoucnost ukázala, že jsme tehdy nevybrali špatně. Režisér Hajda stykem s divadlem našeho typu umělecky vyrostl a stal se jedním ^ z nejvýznamnějších brechtovských režisérů u nás, Dodnes se k tomuto autorovi hlásí, i když to v současné době nikterak nevynáší. Pravdou ovšem je, že jakýmsi podivným řízením osudu, aie hlavně podivným řízením Mahenovy činohry, se stalo, že za celou dobu šedesátých let Hajda v Mahenově činohře žádného Brechta "i nerežíroval. Zato po svém nuceném odchodu z Brna po srpnu 1968 uváděl systematicky Brechta * na gottwaldovském jevišti a s inscenací Muž jako muž sklidil velký úspěch na festivalu v Berlíně. , V roli Falstaffa Jan Werich Významnou pro Mahenovu činohru sestála Hajdova inscenace Shakespearova Jindřicha IV. K nastudování role Falstaffa jsme pozvali Jana Wericha, který se tehdy netěšil zrovna velké politické přízni oficiální Prahy. Jednali jsme s ním už dříve o hostování v titulní roli Romula Velikého. Werich však tehdy na brněnské jeviště nevstoupil, protože na ně nesměl vstoupit ani Fr.Durrenmatt, Tentokrát to však vyšlo a Werich s námi začal zkoušet Falstaffa. Zapracoval i dramaturgicky: dva díly Jindřicha IV. stáhl do jednoho večera pod názvem Babí léto a zkoušky se rozběhly. Žel, Falstaffův Werich onemocněl a hra musela být dostudována bez něho. Itak to však byla inscenace významná, která se ocitla mezi nejlepšřmi v soutěži čs.divadel v jubilejním roce čtyřstého výročí Shakespearova narození. Zkoušky, které s námi filozof-klaun Jan Werich absolvoval, byly nezapomenutelné. Jednak jsme si uvědomovali, že mezi sebou máme nesmazatelný kus historie českého divadla, slavné Voskovcovo a Werichovo Osvobozené divadlo, jednak nás uchvacoval a okouzloval svým vtipem, svou životní moudrostí, svou vyzrálostruměleckou i svou důvěrnou znalostí Shakespeara; Pořídilijsme zvukový záznam jeho — projevů, poznámek a postřehů, žel zvukový technik je všechny uvědoměle smazal. Pan Werich se pak léčil na Žlutém kopci a ještě řadu let po uzdravení dojížděl za brněnskými lékaři, kteří si získali jeho důvěru. Jan Werich mi píše „Vážený příteli Hynšte, to neměl být povzdech nad Brnem, ale nad Osudem. Zatím však s Falstaffem ještě musíme počkat, protože pan profesor Hladký tvrdí, abych byl trpělivý a počkal alespoň půl roku, než něco začnu. Kromě toho budu natáčet film asi přes léto. To víte, že bych nejraději Falstaffa dělal u Vás, když užne pro Vaši přátelskou dobrotu, tak už proto, že jsem na Brno pověrčivý. Děkuji Vám za Váš dopis, bucfte zdráv, Váš - Jan Werich, V Praze 29.3.62" /Jan Werich jena Brno v dobrém pověrčivý, protože tu na začátku třicátých let jeho Osvobozené divadlo často a úspěšně hostovalo v divadle na Výstavišti. - M.H./ „Milý pane Hynšte, to máte tak: Dejte Shakespeara kam patří: na jeviště. Zbytek \ uvidíme. Buď to budu hrát v Praze a k Vám přijedu hostovat s radostí a nadšením, nebo to nebudu hrát v Praze "' a přijedu k Vám se podívat. - Nebudu teď pokoušet budoucnost, neboť práce mám nad hlavu, filmujú, hlas zatím > slouží a uvidíme. Přeju Vám mnoho zdaru a dobré pohody. Všem. Váš Jan Werich, upřímně. 28.6.1962". „Milý pane Hynšte, budu krátký a stručný, Nemáte tam někde založenej ten script, kterým ta naše falstaffiáda začla? Víte, ten můj, ze kterého pak vznikl script divadla, kterýžto mám. Potřeboval bych to jako sůl, protože bych si rád osvěžil jisté věci, které jsem zapomněl. Napište mi co nejdříve, neb jsem * netrpezlivý. - Pozdravujte pp. Srbu, Sokolovskýho, říďu and last but not the least Friedmanna. Eto asi tak vsjo. \ Děkuju Vám - Váš Jan Werich - 25.února 1963." 4 Nazpět k Hajdovi I Z Hajdových režisérských prací utkvívají v paměti i jeho inscenace Búchnerova | Vojcka, Gonellyho Černošského Pánaboha, Sartrova Ďábla a Pánaboha, této monumentální filozoficko-historické 1 fresky, jakož i jeho inscenace Gardavského hry Já, Jákob a Kiviho Ševců z Nummi. Jákoba pokládám za dodnes nedoceněného. Biblická tématika na jevišti Mahenovy činohry po Pašijích pokračovala příběhem starozákonním. E.F.Burian své lidové svaté naivízoval, Kopecký, Sokolovský a Srba Komedii p umučení barokizovali, v Oberammergau Pašije katolicizovali, Pasolíni křesťanský mýtus zrealističfoval, Gardavský starozákonní motiv elementarizuje. Hajda v něm rozezvučel nádherně pozemskou poezii Starého zákona a Šalamounovy Písně písní: „Oči jeho jsou perly v mléce omyté... Jako provázek Z červeného hedvábí jsou ústa tvá... Tvé zuby jsou jak ovce před stříží... Tvá ňadra jsou jak dva kolouškové, dvojčata srnčí, jež se pasou v kvítí..." Hajda na tyto verše platonické pozemskosti zhasl veškerá světla, aby oslnivá poezie zaznívala z tmavých hlubin tisíciletého času, soustředěná a ničím nerušena. Hodnotu této inscenaci dávalo i autorství Vítězslava Gardavského, našeho blízkého spolupracovníka, později také krutě sešrotovaného normalizačním mlýnem, Stařecký sentiment: kolik našich tehdejších spolupracovníků, spolutvůrců, spolubojovníků a přátel dnes už nežijel Hajdom, hajdom, tydlidom... Režisér, který přišel Zdeněk K a I o č Přišel ovšem do Mahenovy činohry už dříve, 1,1.1966, když před tím tu pohostinsky zrežíroval Klicperova Hadriána z Římsů. Znali jsme se navzájem dobře, vždyť byl režisérem v jiném z brněnských divadel. Střída režisérů Sokolovský - Kaloč tak byla s předstihem zajištěna. Zdeněk Kaloč byl už tehdy vyhraněnou režisérskou osobností, s talentem, zasahujícím i do jiných uměleckých odvětví: do literatury /je autorem-několika divadelních her/ i do umění výtvarného /umělecká fotografie/. Jeho první zájem v MČ patřil současným autorům, L.Kunderovi /Zvědavost/, R.Srandstaetterovi /Rembrandt/ aM.Uhdemu /Děvka z města Théby/. Svůj komediální rejstřík rozhýřil v Goldoniho Poprasku na laguně Js brilantním výkonem nového člena činohry O.Slavíka/ a v Aristofanově Ženském sněmu, který tentokrát předvedl antiku v její komediální podobě. Obě tyto inscenace prozářily repertoár MČ bujným veselím a prokázaly i moderně výtvarné cítění režiséra. Profilovou se stala jeho inscenace Šúdrakova Hliněného vozíčku, staroindické hry, jejíž zařazení vycházelo z přesvědčení, že obrodu evropského divadla bude nutno hledat v Orientu, neboť Západ se už vyčerpal a lze se od něho nadít jen kosmetických úprav nebo totální destrukce, ne však gruntovní obrody. Estetický kodex orientálního divadla je pro východní národy až příliš svazujícím dogmatem, ale pro divadlo evropské je studnicí impulsů zcela nových a obrazujících. To věděl už Bertolt Brecht, když se učil od divadla čínského. Režisér Kaloč si již zde začal osvojovat prvky svého jevištního rukopisu, svého uměleckého prstokladu, který se pak stal součástí jeho osobitosti /obrazivě symbolická práce se závoji aj./. Jeho tvůrčí energie a občanská zaujatost byla politickými událostmi šedesátého osmého roku podnícena k uměleckým činům inscenacemi Euripidových-Sartrových Trójanek a lonescova Nosorožce. Pokud jde o lonesca, prokázal věc nevšední: že absurdní divadlo nemusí být čímsi podivným, podivínským, výlučným, odtrženým od reality, ale že může být akutně burcujícím politickým činem. Takovým jeho Nosorožec na počátku roku 1969 skutečně byl: obludný nosorožec na počátku obludné éry. Občanská verva vystačila Kaločovi i na Puškinova Borise Godunova, kterého jsme zařadili do repertoáru také pro jeho závěrečné „A lid mlčí." Lid skutečně mlčel, aie za to úřady promluvily: Boris Godunov byl s okamžitou platností zakázán a náklady na něho, které byly vyčísleny na 250.000 Kčs, byly předepsány k náhradě. Kdo ten pakatel tenkrát zaplatil, dodnes nevím, protože jsem v té době Mahenovu činohru už dva měsíce nevedl. Soubor, který nepřichází ani neodchází Odcházejí režiséři, dramaturgové, šéfové, ale soubor zůstává. Soubor vždycky zůstává. Soubor až příliš často bývá nesm rtelný právě v té své méně kvalitní části. Soubor MČ však po krizové sezóně 1966-1967 v sobě nalezl dost dobré vůle, dost odpovědnosti, dost obrodné síly a krizi překonal. A to byl základní předpoklad, aby bylo možno v Programu a díle pokračovat. Soubor, který vyrostl na "režisérském" a "dramaturgickém" divadle, soubor, který na úrovni vystřídal „starou hereckou gardu" brněnského divadla, soubor typově pestře složený as mnoha vynikajícími talenty... Uvědomuji si, že bych měl věnovat víc pozornosti právě hercům, těm, kteří bojovali se mnou, i těm, kteří bojovali proti mně, kteréžto dělení byío ovšem měnlivé. 88 89 Vzpomínka na budoucnost V dobách zkonsolidované a znormalizované totality, někdy v sedmdesátých letech, kdy jsem už dávno byl mimo Mahenovu činohru a mimo Brno, jsem inkognito navštívil představení Malované na skle v Redutě. Herci se dozvěděli o mé přítomnosti a závěrečnou písničku mi přišli zazpívat do hlediště. Obklopili hiě, podávali ruce a objímali mě. Mělo to svou dohru, prý narušuji proces konsolidace, ale pro mne to byla ta nejkrásnější tečka za dvanácti lety každodenního pracovního styku s herci, za dvanácti lety, která jsme v dobrém i méně dobrém prožili společně. A kdoví, možná jsme se měli i rádi. Čtvrtý doplněk Programu ze září 1967 Témata: Charakteristika doby, v níž se ustavičně zrychluje technický i historický pohyb při trvajícím zaostávání humanitních disciplin a morálky. - Disharmonie civilizace a kultury. - Revoluční moc musí být nahrazena právní jistotou. Vzkříšení křesťanského mýtu, který spolu s mýtem antickým je kolébkou, obsahem a podstatou evropské kultury a v posledních dvou desítiletích byl u nás vytěsněn za hranici povolených témat. Renesance bible. /Po Pašijích Jákob./ Problém osobnosti v podmínkách exploze informací. - Problém osobitosti divadla a jeho vyhraněného profilu. Refrén všech dosavadních programových elaborátů. Genius loci. Nežádoucnost vícesouborových divadel. Provincialismus, žába na prameni brněnské kultury a nejen jí. Vytvoření režisérských štábů, v nichž by vedle režiséra a jeho asistenta byl nejen dramaturg příslušné inscenace, ale i její výtvarník, komponista, skladatel a trvale pro všechny inscenace i hlasový poradce, střežící kulturu mluvy. - Založení mimického sboru a činoherního časopisu. - Hledání možnosti experimentování s divadelním prostorem, Bez vzniku nového divadelního prostoru nevznikne nová divadelní epocha. Divadlo ve foyeru a zřízení pokusné scény při plánované generální adaptaci divadla Na hradbách. Kapitola o mravnosti a pravdě orientuje pozornost k opomíjeným otázkám etiky, zahlušené agresivitou politiky, ekonomiky a ideologie. ................__________Citace:.........._.............___________.................._______________ „Základní jistiny dosavadního Programu zůstávají tytéž: p o I i t i č n o s t, to jest odvaha sahat do nejžhavější materie dneška, e p i č n o s t, která umožňuje polyfonnízáběr složité skutečnosti. metaforičnost, dávající přednost básnické parabole před přímým zobrazením světa, antiiluzivnost, která jako všechny předměšfanské epochy nezapírá, že divadlo je divadlem a umožňuje o b č a n s ký prožitek herce... ~~ ...Jestliže se někde začíná jevit další pohyb našich divadelních představ, pak je to v prvcích totálního a rituálního divadla /Královský hon na slunce/, krutého divadla /Cenci/ a v prvcích, které bych označil jako elementární nebo elementarizující prvky divadelního zážitku /Jákob/. ...Vyvíjejí se názory na pxáci. Církev ji označila jako zlo, jako trest pro člověka, socialismus v ní vidí naopak smysl života... Vyvíjejí se faktické i estetické představy pohybu. Srovnejme Wolkerův básnický obraz „s halenkou rudou přissátou k ňadrům, s bělounkou suknicí přissátou k nohám, s šátečkem, písničkou rozezpívanou" - srovnejme tento básnický obraz rozmáchnutého pohybu s dokumentárním fotozáznamem člověka, vznášejícího se vesmírem: kosmonaut působí staticky, ačkoli se řítí nepředstavitelnou rychlostí. - S rozvojem techniky a civilizace vznikají nové skutečnosti optické i akustické, vznikají zvuky, šelesty, šumy, které lidstvo dříve neznalo. Hudba proto nemůže nadále vystačit s omezenou tonální materií, ale bude ji muset rozšířit o vjemy, které mění ucho člověka. Též charakter zpěvu se zcela logicky mění... Vše se mění. Vwíjí se i povědomí společnosti o sobě samé... v údobí vědecko-technické revoluce vývoj skutečnosti předbíhá fantazii... ...Z hlubin předkřesťanských tisíciletí vane Starým zákonem průvan, o němž slabikáře katolické věrouky nedávají ani potuchy... | , * ■ ...Věs.divadelnictví vznikla nová situace tím, že jsme dohnali veškerá zpoždění r t za cizinou a nezbývá, nežli abychom tvořili ze svého... t ...tlak doby nemusí být vykonáván jen normativní estetikou ze strany státu, ale i konjunkturou módních vln ze strany umělecké fronty. Nebylo by lepší zanechat snahy přiblížit se panující normě i vkusu a hledět, kde jsem já sebou samým? Je-li tvůrce robustní, nechť neusiluje qminiaturu, a je-li křehký, | nechť nerozplameňuje pátos... Osobnost umělce... Bez toho budou dál naši umělečtí kadeřníci vyrábět série .J módních přelivů od platinové blond zidealizovaného života až po havraní čerň absurdního humoru. Z blondýnů )f nadělají brunety, z brunetů zrzky, zrzkům dají odstín tizián a posléze nebude, nikdo vědět, co je pravá tvář » a co přeliv, co je pravá tvář a co póza, co je uvnitř a co se jeví navenek, co je podstata a co nános. Nebudou í to vědět ani umělci o sobě samých, Proto jim zbude už jen kariéra, možnost osobité tvorby nenávratně ztratí... £ ...U nás ani největší duchové moderního divadla nevydrželi a podlehli vlivu měnícího t se estetického vkusu, popřeli sebe sama. Neučinili tak z bezcharakternosti, ale z upřímné, bolavé, nicméně mylné *< sebekritičnosti. Hledali, avšak od pravdy se vzdalovali, protože se vzdalovali od sebe samých. Předválečný • Burian lidových suit sestál po válce Burianem Krčem na břehu, Honzl režírující kdysi Prsy Tiresiovy i u Osvobozených končí v Národním divadle režií Maryši. Frejka zůstává sebou samým za cenu dobrovolné smrti. Co je to v podmínkách poválečné čs.kultury, že své tvůrce láme a ohýbá? Co je to v charakteru čs.umělců, , že nakonec, přece jen uvěří ve svou vlastní omylnost a naplní všeobecnou normu vkusu deformací vlastní ; osobnosti?.... Nechť umělec zdokonaluje sebe sama, ne atrapu svá osobnostil... 5. ...Všestranně konfliktní mezilidské vztahy jsou obrovským problémem naší společnosti... Bude-li tento problém vyřešen, odkryjí se obrovské rezervy pracovní energie pro naše národní 1 hospodářství, z něhož kvantitativními hledisky již nelze vybičovat nic. To platí všeobecně a pro náš soubor snad palčivěji než kde jinde... - ...bez pravdy tonejde, bez takové pravdy, která přináší radost zvítězení, nikoli z iluze dokonalosti." Poznámka stranou Rozsah Třetího a Čtvrtého doplňku je výrazně větší než rozsah Prvního a Druhého doplňku. To proto, že jsme kdysi začínali ofenzivně a postupně jsme byli nuceni stále více místa a času věnovat i obraně. A obrana může vyvolat nesebekritičnost, nebo dokonce sebechválení, což mi na tomto mém i vzpomínání vadí. Absurdní divadlo -— Ve své deváté sezóně, 2.2.1968 jsme uvedli Genetovy Služky. Strhl se pokřik o naprosté a dovršené zradě původního programu. Jiní si pochvalovali jeho rozvíjení. V obou případech však se zapomínalo, že tento typ divadla nás zajímal už dávno. Už v roce 1964 jsme uvedli Havlovu Zahradní slavnost. Byl to jeden z výsledků naší spolupráce s pražským Divadlem Na zábradlí a jmenovitě s Janem Grossmanem. O rok později /1965/ se na našem repertoátu objevil Albee /Kdo se bojí Virginie Woolfové/ a v dalším roce /1966/ Schisgaľ /Ä co láska?/. PoGenetových Služkách jsme dospěli až ke klasikům absurdního divadla lonescovi /Nosorožec, 1969/ a Beckettovi /Čekání na Godota, 1970/. V žádném případě tedy nešlo o náhlý, nečekaný a neorganizovaný zvrat, o názorový kotrmelec, ale o jednu z průběžných dramaturgických linií, která ovšem nikdy nebyla linií hlavní a určující. Byl to jakýsi levoboček našeho programu, který i v sezóně 67-68 byl vyvážen jednou z našich jistin, Lunačarského Cromwellem. K absurdnímu divadlu vůbec „Vůbec? Není zbytečné to vůbec?" „V tom je právě obsažena základní idea Vaší Excelence." Ale to jsme sklouzli do dialogu Krutického a Glumova z Ostrovského Chytráka. Kdoví, odkud se to vzalo? Ale když už se tak stalo, tož ještě citát Mamajeva z téže hry: „Já si píšu, píšu rád a hodně." Absurdní divadlo, to není úpadkový buržoázni směr poloviny 20.století, ač právě touto optikou jsme byli mnohými posuzováni. Absurdní divadlo má své kořeny hluboko v historii, v gagu starorímskych mimů, na vystoupeních středověkých kejktířů, v lazzi komedie delľarte, v žertech klaunů a šašků, ve slovních nesmyslech... Francois Rabelais je mistrem nesmyslné prózy a poezie. - B.Brecht zobrazoval svět absurdními obrazy... Groteska němého filmu... Tovšechno jsou inspirační zdroje absurdního divadla, jak ' je Martin Esslin vypočítává a uvádí do souvislosti s lonescem, Beckettem, Pinterem aj. I Na jeden zdroj však Esslin zapomněl, je jím A.P.Čechov: Charlotta ve Višňovém sadu f vypovídá o svém smutném životním údělu a nejednou „vytáhne okurku z kapsy a kousne si" ...V dopise 90 91 Gorkému z 16,10.1900 Čechov prše: „Představte si, napsal jsem hru! Hrdinky jsou tři, každá je svérázná a všechny tři jsou generálske dcerky a jsem tak rád, že svrbení, které jsem cítil na konečníku už celé léto, pominulo." Čechov nepotřebuje cvrčky, ale gag, začínám mu rozumět. Dost pozdě. Vzdálenost mezi absurdním a epickým divadlem zdaleka není tak veliká, jak se všeobecně míní. Proč by se jinak Václav Havel dal inspirovat Brechtem k napsání své varianty Žebrácké opery? Divadlo krutosti Seznámili jsme se s ním prostřednictvím našeho spolupracovníka z nejbližších, Jana Kopeckého, který pro nás přeložil hru původce divadla krutosti Antonína Artauda „Pravdivý příběh o smrti Giaccoma Cenciho a Beatrice a Lukrécie Čendových, popravených pro zločin otcovraždy minulou sobotu 11.září 1599 za panování svatého otce papeže Klementa VIII. z rodu aldobaranského." Její premiéra byla 15.9,1967, -Kopecký také přeložil knihu estetických a filozofických názorů Artaudových LeThéátre etson double. Dvojník? Dvojenec? - lámali jsme si hlavu spolu s překladatelem. Měli jsme možnost seznámit se s touto knihou už v době, kdy její překlad teprve vznikal, kdy byl ještě v rukopise. Artaudovy názory nebyly pro nás bez zajímavosti: návrat k elementárním zdrojům divadelnosti, ke kořenům pradivadla. Artaudův vliv se projevil u nás nejen v inscenaci Cenci, ale i v starozákonním Jákobovi, i v staroindickém Hliněném vozíčku a v Shafferově Královském honu na slunce, v němž byly rozehrány rituály starých Inků, masky a další prostředky totálního divadla. .....Artaudovi šlo o obrodu divadla... 0 velké lidové divadlo, výjimečný slavnostní akt, obdobný dávným rituálním obřadům, z nichž se zrodilo. 0 akt kolektivní katarze." /Jan Kopecký, Před premiérou, Div.nov.13.9.1967/ .....Není náhoda, že riskantní pokus s Artaudovým textem se u nás udál právě vMahenově divadle. Úsilí brněnského souboru harmonuje s divadelními názory Artaudovými i s povahou jeho tragédie. Také zde se už po několik let vracejí k základům, aby zde nalezli obrazující inspiraci pro dnešní divadlo. Komedií o umučení a Komedií o Anešce nám Mahenovo divadlo nejenom vrátilo kus zapomenuté lidové kultury, ale zároveň dalo zřetelný podnět i soudobé divadelní kultuře. Obě lidové komedie souvisejí co nejtěsněji s poslední inscenací." /Jar.Opavský, Pokus s Artaudem, Rudéprévo,4.10.1967/ Čím jsme vlastně byli Setrvávání na kmenových autorech nám vyneslo výtku neschopnosti vývoje, konzervatismu, dogmatismu. ........Obohacování novými -autory "bykr vykládáno- jako bezkoncepčnost, bezpáteřnost, zrada, těkání, r e v i z i o n i s m u s. v Brněnští dogmatici Sokolovského Ui byl zcela jiný nežli ten Brechtův v Berlíně. Bohumír Macák mluví o "brněnské aplikaci brechtovské poetiky". Naše vzory byly pro nás inspirací, ne příležitostí k napodobení. -Sokolovského Pašije byly zcela jiné nežli Burianovy lidové suity. Náš program nebyl hlásnou troubou vládnoucího estetického ani politického vkusu, ale naopak, rodil se v konfliktu sním, v konfliktu s normativní estetikou a kulturní politikou. V konfliktu se socialistickým realismem jsme pro své činění volili raději pojem divadla politického. Brněnští revizionisté Z tohoto hříchu nás usvědčí nejlépe statistika cenzurního zasahování do činnosti Mahenovy činohry v letech 1959-1970: Cenzura 1959 -1970 Pohled do očí, 1959. Nelíbí se interbrigadista ze španělské války."Měli jsme potíž s Hlavní správou tiskového dozoru /HSTD/, která nám Pohled zakázala. Přesvědčeni o správném politickém vyznění hry jsme však již schválení probojovali!" - psal jsem autorovi Oldřichu Daňkovi v červenci 1959. Mystérie buffa, 1960. KNV se zdráhá povolit pro nesrozumitelnost. První jízdní, 1961. Nesouhlas VZO KSČ z důvodů návštěvnických. 92 Švejk, 1962. Neslučuje se s budovatelským úsilím socialismu. Nežert, 1962. Zakázán, neuskutečněn pro destruktivní vztah k naší současnosti. Vlci aJizva,1963. Porušování socialistické zákonnosti, to ano, ale přece jen... Herkules a Augiášův chlév, 1964. Důrrenmatt je nežádoucí, zkresluje pohled na světovou socialistickou soustavu. Jindřich IV., 1964. Námitky proti hostování Jana Wericha. Turandot, 1964. Pětihodinový výslech na StB: připsané texty písní /Kopta, Pokorný/ urážejí socialismus a hanobí naše společenské zřízení. Pašije, 1965. Šíří religiozitu, vyvolávají nábožensky tmářské vášně. Lesní čtvrť - Calábek, 1966, Smutek sluší Elektře - 0' Neill, 1966, Špinavé ruce - Sartre, 1966, Tragédie člověka - Madách, 1966, Čtyři zákazy v jedné sezóně. U nás není špinavých rukou ani tragédií. Sartre se spřáhl s intelektuálskym světem proti nám. /Špinavé ruce jsme uvedli alespoň v činoherním studiu JAMU7 Děvka z města Théby, 1967. Autor Milan Uhde je nežádoucí. Já, Jákob, 1968. Opět náboženské téma a k tomu ještě z pera V.Gardavského! Torzo naděje, 1968, Mrtvé moře, 1968, Trójanky, 1968. Bezprostředně po 21 .srpnu jsou fanaticky protisovětské. Nosorožec, Í969. Protisovětská provokace, Milan Uhde dramaturg! Dvě uši, dvě svatby, 1969. Další nežádoucí autor Milan Kundera. Kat, 1969. Už nadpis provokuje v době kádrové očisty. Muž jako muž, 1969. Nepovolen sovětský klaun Jengibarov. Inscenace se neuskutečnila. Balladyna, 1969. Nepovolen polský režisér Dejmek a polský scénograf Stopka. Inscenace se neuskutečnila. Boris Godunov, 1970. Stažen z repertoáru, vysoká pokuta. Tartuffe, 1970. Veřejná prověrka za účasti funkcionářů a pracujících. Organizovaný lyně nevyšel, Ani s našimi externími spolupracovníky to nebylo v pořádku: Gardavský, Grossman, Kopecký, Uhde, Werich... za mnohé jiné. 93 Praktiky cenzurního zasahování Existoval úřad Hlavni správy tiskového dozoru - HSTD, ale ten do podstatných věcí většinou nezasahoval, ten se spokojil škrtáním jednotlivých slov nebo vět, o čemž dal písemné vyrozumění, to jest, existují doklady. Podstatné eenzurní zásahy byly iniciovány KV KSČ a převodovým soukolím převáděny na KNV, který měl k dispozici svou kulturní komisi. Byly však i případy přímého zasahování vyššího stranického orgánu na základě stranické kázně a ukládání stranických úkolů vedoucím divadelních souborů s tíni, aby stažení inscenace nebo její přepracování zdůvodňovali uměleckými, provozními nebo jakýmikoli - jen ne politickými - důvody. Pozvali si na sekretariát vedoucího souboru, případně i předsedu základní organizace KSČ a sdělili verdikt. Někdy vykonávali tlak na vedoucího souboru přes základní stranickou organizaci. Zákaz Kunderova Nežertu nám přišel do Umělecké rady zdůvodnit pracovník KV KSČ Arnošt Klimeš, ale tento způsob přímého styku byl ojedinělý. Většinou se vše odehrávalo v anonymním zákulisí, v přítmí, za oponou, jíž trhl čas. Někdy se tyto věci vyřizovaly zkrátka, rychle a jednoduše - po telefonu. Všechny tyto formy cenzurování měly společného jmenovatele: nezanechaly žádný písemný doklad. To až v sedmdesátém roce si cenzura přestala brát servítek a uhodila okatě a přímo: Godunov. Po pravdě budiž řečeno i to, že obrovský kus práce na tomto poli vykonala autocenzura, ochotná, spontánní, ba iniciativní. Je v nás historicky vypěstovaná a uplatňuje se ještě dnes, kdy už ji nikdo nepožaduje. Protikladná hodnocení Mahenovy činohry byla následná, ale i sousledná. Byli jsme posloupně, ale i současně prohlašováni za dogmatiky i revizionisty, za politické komisaře i protisocialistické živly. Rozpornost těchto soudů však nevyplývala z rozpornosti Mahenovy činohry, ale z rozpornosti společnosti, z diferencované odborné a divácké obce. Každé vnímání je už interpretací a naše tvorba byla vnímána a interpretována podle politického, ale třeba i jiného zaměření vnímatele v době aprílového politického počasí, v němž nastala obleva. Program MČ se vyvíjel, ale zůstal týž Trvale znějící akord byl obohacen novými tóny. Z kvintakordu se stal septakord a posléze i nonový akord, ale tónina se nezměnila, tónina zůstala táž. Stop! V této chvíli by B.Macák fekl totéž,co v diskusi v-Hostu-do domu v 64.roce: „S jakou naprostou jistotou dovede /rozuměj: Hynšt/ bez hlubšího zamyšlení přezírat odůvodněné kritické postřehy! On/rozuměj Hynšt/ patří k těm, kdož jsou s Mahenkou nejvíc spokojeni a zřejmě nehodlá dělat v práci žádné závěry... Není právě takový málo kritický postoj kvlastní práci jednou z hlavních příčin nynějšího stavu Mahenovy činohry?" Osudové dilema s nímž se potýká každý, kdo žije odpovědně svůj život: Zůstat svůj. Ale vyvíjet sel Vyvíjet se. Ale zůstat svůj! Uděláš o jeden krůček méně, než by bylo třeba, protože se bojíš, že když uděláš ještě jeden krok, vzdálíš se od sebe, ztratíš svou tvář. Nechceš být korouhvičkou a staneš se zatvrdlým gypsovým panákem. Uděláš o jeden krůček více, než by bylo třeba, protože se bojíš, kdybys ho neudělal, že ustrneš a vývoj tě převálcuje. Nechceš být gypsovým panákem a utoneš v močále hromadně vyznávaného nebo nařízeného vkusu. Ustrnul na úrovni padesátých let řekli - a řeknou - o mně. Odpovím: Já si počkám. Vývoj jde ve spirále. Ve skrytu duše však vím, že vývoj jde také v kruhu, ve slepém kruhu. Anebo, a to nejčastěji, je to tobogan: šup s ním nahoru a šup s ním dolů. Zradil socialismus zradil sám sebe řekli - a řeknou - o mně jiní. Odpovím: „Pravda je proces, nikoli strnulé dogma abstrahované od překotného toku dějin, absolutizované v čase a prostoru... Kdo si neuvědomí dynamičnost pravdy, marně budé vyčítat, proč jsme pravdu dneška neprobojovali včera... Jeto bezcharakternosť, nebo kategorie pravdy, která je pohybem?... Pravda nemá nikdy konečnou podobu. Pravda musí být znovu a znovu objevována, proto vyžaduje tolik neustálého myšlenkového úsilí, tolik tvůrčích názorových střetnutí. Pravda musí být znovu a znovu prověřována, proto je slepá víra jejím úhlavním nepřítelem a tvůrčí skepse předpokladem jejího poznání. Tvůrčí skepsí ovšem rozumíme činorodý proces, nikoli apatii černé nevíry..." Tento sermon o pravdě cituji ze sebe samého, z Třetího doplňku Programu a citaci doplním slovy Lunačarského: „Pravda je často nepodobná sama sobě, nesedí na místě, pravda letí, pravda je konflikt, pravda je boj, pravda je zítřek a musíme ji vidět právě takovou." A Babička Boženy Němcové by řekla: „Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem." Ohlasy Čtvrtého doplňku Čtvrtý doplněk byl diskutován na Filozofické fakultě UJEP 4.12.1967, ve vedení činohry 6.12.1967, v Umělecké radě činohry 14.12.1967, na plenárních schůzích činohry koncem roku 1967 a 20.1.1968, v Externí umělecké radě činohry 6.2.1968, individuálně s prof. Kopeckým a dr.Srbou a j., jakož i na stránkách Indexu č.3, rač.1968 v polemice s J.Suchomelovou. Ludvík Kundera vdopise 21.9.1967: „Milý příteli, Štěpán Vlašín mivčera ukázal obšírné doplňky k Programu MČ a mluvil velmi optimisticky. Nemohl byste mi jeden průklep zapůjčit?..." Vítězslav Gardavský vdopise 27.11.1967: „...svelkým zájmem jsem si přečetl Čtvrtý doplněk Programu MČ. Je to způsob, který se mi velmi zamlouvá - nejde tu stále o něco nového podle toho, odkud vítr vane, ale o kontinuitu, v raz se pohled prohlubuje konfrontací nové skutečnosti a dosavadních stanovisek, v níž se nic minulého neztrácí, ale integruje se do nových souvislostí, jež se vyhranily tak, že jsou patrné..." František Tenčí k vdopise z listopadu 1967: .....nesoustředil jsem se jen na četbu, ale z iniciativy úvah i nad ní jsem glosoval..." Milan U h de na schůzi Ex.um.rady MČ 6.2.1968: .....Vadí mi pozitivní pátos... dávám přednost destrukci, čas ještě neuzrál k nové syntéze..." Kamil H o r ň á k na schůzi Ex.um.rady 6.2.1968:.....Úvodní kapitola o charakteru doby svou potenciální obludnou vizí vědecko-tebhnické revoluce působí pesimisticky... Nebezpečí ideologické inverze..." Štěpán Vlašín na schůzi Ex.um.rady, 6.2.1968:.....Více akcentovat přihlášení se k prvním létům Programu..." V Externích uměleckých radách tehdejších let s námi spolupracovali: V.Gardavský, K.Horňák, D.Jeřábek, A.Přidal, Fr.Tenčík, J.Tomeček, M.Uhde, Š.VIašín, J.Kopecký: .....Elaborát začíná ztrácet sílu, když se začíná obracet do oblasti ryze divadelní..." B. Srba: „...elaborát je lepší, když opouští oblast filozofie, kde nemůže, nežli diletovat... Nejlepšíje kapitola Genius loci..." J. Suchomelová - Index č.3, roč.1968, Programy a tvorba. J.S, kritizuje čtvrtý, ale i všechny předchozí programové elaboráty a zjišťuje rozpor mezi teorií a praxí. Např. požadavek šíře a pestrosti žánrů „nebyl prakticky nikdy splněn"......Prvotní program určoval cíle divadla velmi všeobecně..." ..."Doplněk z července 1960 se ostře distancuje především od čechovovské dramatiky... Třetí doplněk koriguje -jako ostatně už druhý doplněk - jednostrannost předchozích stanovisek...." Ve Čtvrtém doplňku „Hynšt kvalifikuje oprávněnou společenskou kritiku jako konjunkturu bořitelství... Vychází se ...důsledně zvnějších podnětů..., které jsou postupně zužovány... Výsledkem je ..."zapojování" - jak časy jdou, různého druhu a na různé úrovni. Tak rozumí Hynšt političnosti, již uvádí mezi čtyřmi základními kameny vlastního divadelního programu na prvním místě. Formulace „také do dialogu s křesťanstvím se Mahenova činohra zapojila" připomene i svým funkcionářským jazykem doby, kdy se divadlo zapojovalo do zakládání JZD a zvyšování těžby uhlí... VMahenově činohře od začátku existoval rozpor mezi složkou dramaturgickou a hereckou... V úsilí o osobitý styl se stává dominantní složkou dramaturgie. Sekněme hned, že její vůdčí postavení přetrvává vlastně až do těchto dnů..." 94 95 V Mladé frontě 15.6.1968 tento názor ještě opakovaně zdůrazňuje: „V Mahenově činohře se herci museli vypořádat s divadelním názorem, který využíval sice herce pro své cíle, ale zároveň jeho tvůrčí podíl na inscenaci ohraničoval." Tyto kritické statě J.Suchpmelové rezonovaly s vnitrosouborovou diskusí z konce minulé sezóny, jejímž hlavním tématem bylo „herecké divadlo" alias „režisérismus". Pisatelka se v tomto sporu postavila na stranu herců. Ale zato měla pravdu, když mi vytkla funkcionářský jazyk. Na stať Programy a tvorba jsem odpověděl statí Programy a bezprogramovost a tak to tenkrát trochu na stránkách Indexu zajiskřilo. Nemělo by však smysl reprizovat v této chvíli má tehdejší stanoviska, která by v mnohém opakovala, co i na těchto stránkách bylo už řečeno. Jde jen o to ukázat, na jakých sporných tématech jsme ši tehdy lámali /nebo brousili?/ zuby. Už to nebyly mléčné zuby a ještě to nebyly stařecké protézy. Čáry, máry, fuk Jaroslava Suchomelová měla v mnohém pravdu. Snažil jsem se slyšet pod jejími kritickými soudy tón, který by mě přesvědčil, že jsou míněny přátelsky, ale přiznám se, že se mi to příliš nedařilo. Přičítal jsem to však na vrub své ješitné nedůtklivosti, jíž není zcela prost žádný člověk. Ale najednou - čáry, máry, fuk - zvedl se osudový vítr, zatočil s námi a J.Suchomelová i já jsme se octli na téže lavici obžalovaných jako protisocialistické živly. Posadil nás na ni udavačský pamflet, který po srpnu 1968 sesmolil „obrozený" výbor brněnské pobočky SČDU a říkal mu Zpráva 0 divadlech jihomoravského kraje. Ještě o něm bude řeč v 9.kapitole tohoto vzpomínání. J.Suchomelová i po všechna další léta kriticky a publicisticky sledovala mou práci v Brně a později i v Gottwaldově, iniciovala poslední interview se mnou před mým nuceným odchodem z Brna /byl to interview o Play Strindberg v Mladé frontě 5.6.1970/ a jeden z prvních interview po mém návratu do Brna ve dnech něžné revoluce /Miloš Hynšt, režisér kočující a teoretizujkí, Zemědělské noviny, 19.4.1990/. Naše utkání na stránkách Indexu neovlivnilo objektivitu jejích dalších soudů. Znovu se ukázalo, že střet názorů nemusí být střetem mezi lidmi. „Kritika nevynáší definitivní soud, ale vstupuje s umělcem do dialogu, který podle okolností může být oběma stranám užitečný," /J.Suchomelová, měsíčník Program, květen 1968/ Návrh na od j menovaní divadel Podal jsem jej už v dobách totality, ale kupodivu, dodnes mina něj nikdo neodpověděl. Uvádím jeho úvod..jako.důkaz, že problém..profilu-divadla.mě-prov.ázel. po.celýživot......... „Jsou divadla Malá a Velká akademická umělecká. Jsou Divadla Zdeňků Nejedlých 1 Mrzkých bratříků. Divadla Vítězných únorů i Divadla pracujících! takže nepracující do divadla nesmějí, není jasné, zda nepracující herci nebo nepracující obecenstvo, a Únor je vítězný jen pro jedno divadlo které se tím liší od jiných divadel zatímco bulvárním se nepojmenovalo žádné divadlo ačkoli bulvár dělají všichni takže divadla jsou naprosto stejná jenom se jinak jmenují k čemužbystačilaadresa - Amen." „Od Brechta k Laholovi" „Mahenova činohra. Jak je to dávno, co mně tito herci hráli Brechta, Majakovského, Višněvského a divadlo na mne naléhalo, abych odcházel posílen, vyzbrojen historickým optimismem? Něco se tu proklatě změnilo I ...K latentnímu varovnému konfliktu herce s dramaturgií přibýval postupně konflikt další, vážnější a jak se ukázalo rozhodující pro další osudy divadla: konflikt života v socialistickém Československu s ideovým programem dramaturgie. Ukázalo se, že umělecko-politický apel k hledišti se začíná míjet účinkem tím víc, čím víc se rozcházela realita společnosti, v níž žili diváci i umělci, s revolučními ideály, k nímž se oficiální mluvčí a vůdcové společnosti proklamativně hlásili. Zde je důvod, proč se domnívám, že krize brněnské činohry nemá své nejhlubší kořeny ani v odchodu Srby a Sokolovského, ani v žádných dílčích uměleckých problémech, nýbrž že je přímým důsledkem krize společnosti." /Sergej Machonin, Od Brechta k Laholovi, Literární noviny 11.7.1968/ „Kapitoly z brněnské dramaturgie" Napsal je Karel Bundálek a vyšly v roce 1967. Mahenově činohře šedesátých let zde věnují pozornost strany 101 -120. 96 Zápory Mahenovy činohry „Inscenace Brechta na počátku jubilejní sezony a Majakovského naíe/íml a Mystérie buffa, M.H./ se v mnoha směrech vymykaly původnímu programovému piohlašenJ^/AÍ^ Na základě značně zjednodušeného rozboru stavu divadelnosti ve světě-Tzč^i? například pomíjela teorie dvou kultur/ a neméně schematizující charakteristiky socialištickéh^^K v doplňku podniknut pokus analyzovat konkrétní situaci čs.divadelmctví... ''"^ es ...Je nutno dát souboru dramaturgii velkých plátenafundamentálnfch-.myšienek /1 .doplněk/. Zkušenost dalších let však ukázala, že tento názor byl mylný... ,.-n-. ,i p'-y ...Umělecké vedení Mahenovy činohry si dost dobře neuvědomovalo historickou podmíněnost této podoby a etapy politického divadla... /Pisatel má na mysli politické divadlo E.Piscatora a sovětské avantgardy. M.H./ Tím, že Mahenova činohra přistoupila k této problematice v podstatě s historicky podmíněným pohledem, dospěla... do slepé uličky... Historismus - pro tehdejší fázi vývoje Mahenovy činohry tak příznačný... ...Sklon k schématu a frázi v herecké práci byl nutným rubem programové tendence Mahenovy činohry... ...Hrát i hry, věnující pozornost vztahu jedince a společnosti... Avšak vedení MČ bylo příliš soustředěno na vnější obrysy vytčeného modelu divadla... ...V následujících dvou sezónách vývoj Mahenovy činohry ustrnul a nastal bludný pohyb v kruhu... Promarněná příležitost Majakovského Horké lázně... Na polovině cesty zůstal Strakonicky dudák/režie Sokolovský/, nezdařil se Hynštův pokus o scénický výklad Aischylovy Oresteie... Ani Korzár Ludvíka Kundery... nedokázal účinně promluvit k současnosti... ...Ve světě, z něhož se vytratily lidské vztahy, ztrácí svůj smysl všechno /Vl.Janovic, Drama odlidštěného světa, krajové vysílání čs.rozhlasu/. Tato slova velmi naléhavě platila i o ideově uměleckém programu Mahenovy činohry." Klady Mahenovy činohry Karel Bundálek kladně hodnotí inscenace Brechtova Zadržitelného vzestupu Artura Uie, Majakovského Mystérie buffy, Burianovy Vojny, Brechtova Kavkazského křídového kruhu, Višněvského První jízdní, Búchnerova Vojcka, Kainarova Nasredina, Shakespearova Hamleta a Jindřicha !V„ Havlovy* Zahradní slavnosti, Sartrova Ďábla a Pánaboha, Weissova Marata a Komedie o umučení, Bez povšimnutí, ať už v dobrém či zlém, zůstává Brandstaetterovo Markoltovo šprýmování, Conellyho Černošský Pánbůh a proroci, Rollandovi Vlci, Brechtova Matka Kuráž, Suchovo-Kobylinův Proces Muromských, ačkoli to nebyly inscenace bez chuti a bez zápachu. „:..Zůstává historickou skutečností, že jeden z popudů působících při této proměně čs.divadelnictví vyšel právě z programového směřování činohry Státního divadla v Brně... ...se tu objevily tendence, které představují skutečný historický přínos Mahenovy činohry do našeho divadelního života. ...Historický přínos Mahenovy činohry... se stal záhy majetkem řady dalších divadel rozvádějících tento divadelní názor dále, při čemž na zdroj impulsu se zapomnělo... ...Třetí doplněk Programu vyvodil závěry nejen z nálezů, ale i ze ztrát... ...V koncepci ideově uměleckého programu MČiv jeho scénické realizaci došlo ke změnám, které slibovaly obnovit přerušenou vazbu mezi jevištěm a hledištěm... ...Ve formulaci programu politického divadla i v jeho umělecké realizaci došlo v Mahenově činohře... k důležitému kvalitativnímu zvratu... ...Směřování k politickému divadlu představuje relativně nejdelší tvůrčí období v celém dosavadním vývoji činohry Státního divadla v Brně, období, které při všech svých nedostatcích a omylech přineslo mnoho přímých i zprostředkovaných podnětů, ať již v oblasti dramaturgie /orientace na epické divadlo/, původní dramatické tvorby /připomeňme souvztažnost mezi slohotvorným úsilím činohry a hrami Ludvíka Kundery, M.Rejnuše aM.Uhdeho/, nebo ve vlastní inscenační oblasti, včetně scénografie /M.Tomek, K.Vaca/a scénické hudby/J.Novák, J.Berg/... ...Nejzávažnější umělecký čin z poslední doby - nastudování lidové Komedie o umučení... ...V dalším období svého vývoje spojila tedy Mahenova činohra svůj divadelní názor, usilující ukázat co ještě může divadlo, se záměrem ukázat co všechno může člověk uprostřed dějin. Brněnský program politického divadla tím vstoupil do vyšší, humanističtější fáze..." 97 V zájmu úplnosti Škoda, že později, s odstupem sedmi let, v článku Být divadlem své doby ve Scéně ze dne 29.10.1984, se tento vstup „do vyšší humanističtější fáze" jeví pisateli Kapitol jako vstup „do krizových let" a "nejzávažnější umělecký čin z poslední doby", Komedie o umučení, není vůbec vzpomenut. Cituji: „S příchodem krizových let se směřování brněnské činohry k politickému divadlu myšlenkově rozmělnilo. Její jeviště se otevřelo hrám, které sice odpovídaly nastoupené scénické poetice, ale světonázorově se s brechtovskou filozofií divadla mnohdy rozcházely. Až v průběhu sedmdesátých let, když si činohra pod vedením Oldřicha Vykypela vytyčila program směřující k socialistickému angažovanému divadlu, se podařilo tuto stagnaci překonat." Nový dramaturg . Ludvík- Kundera Nastoupili.1,1968. Jakýpak „nový" dramaturg, když to s námi táhl od začátku! Na samém prahu naší etapy stál jeho překlad Brechťova Artura Uie a po něm následovaly další jeho překlady Brechta, jehož byl, spolu s R.Vápeníkem, výlučným překladatelem do češtiny: Kavkazský křídový kruh, Kulatolebí a špičatolebí, Matka Kuráž. Přeložil pro nás Buchnera, Weisse a uvedli jsme tři jeho vlastní hry: Totální kuropění, Korzára a Zvědavost /Nežert byl zakázán/. Jeho zasednutí k dramaturgickému kormidlu bylo tedy organickým vyústěním naší dlouholeté dosavadní spolupráce. Básník, dramatik, překladatel, redaktor, výtvarník, dramaturg... Spřízněná duše. Konstituování nového vedení Mahenovy činohry bylo završeno. Pustili jsme se znovu do díla. Personální kontinuitu při střídání hlavních dramaturgů zajišťoval druhý dramaturg Jaromír Vavroš, který nastoupil do Mahenovy činohry už 1.1.1961. Prolínání dramaturgické energie Srbovy a Kunderovy .....Jednu věc považuji za nutné říci zvýšeným hlasem: Takovéto změny v "garniturách" znamenají obvykle zlom, úplně jinou linii. V tomto případě tomu tak není..." /L.Kundera, Cesta k epickému divadlu, Zemědělské noviny, 4.2.1968/ „...Hledání započaté rakem 1959 bude bohdá pokračovat..." /LKunderá, Mahenova činohra včera-dnes-zítra?Almanach, listopad 1969/ "Jistiny "Mahenovy činohry' zůstávají tedy "zachovaný."Ž'dóšavadních inspiračních zdrojů zesílil tehdy ten burianovský. Po Pašijích jsme uvedli další Kopeckého hru z období českého lidového baroka Komedii o Anešce, královně siciliánské, Máchova-Burianova Kata /1969, opět v režii manželky E.F.Buriana Z.Kočové, která současně v Činoherním studiu JAMU nastudovala Burianovu Lásku, vzdor a smrtí a Calábkovo Zavraždění svaté Celestýny, kuplířky z města Salamanky /1969/, lidový morytát dle starošpanělského Rojase. Naléhavěji jsme si začali uvědomovat svou orientaci na dramatiku „malých" národů, která pokračovala Finem Aleksisem Kivim /Ševci zNummi, 1969/ aKolumbijcem Buonaventurou /Na pravici Boha Otce, 1970/. MEANDR časopis Mahenovy činohry. Blahodárný důsledek osamostatnění činohry v rámci Státního divadla. Mimo celodivadelního měsíčníku Program začal vycházet i vlastní časopis činoherní. Navázal na svého chudého, ale dlouhodobého předchůdce Zpravodaj Mahenovy činohry. MEANDR, ornament antických váz, klikatá přímka, vybočující tu doprava tu doleva i vracející se zpět a přece stále směřující kupředu. Zákruty, tvořící přímku - pěkný paradox -, někdy také slepý kruh, jako na těch antických vázách. Takové je směřování lidstva, takový je vývoj světa, s mnoha retardačními odbočeními i návraty, kamsi směřující klikatina, bludiště, v němž lidstvo věčně hledá svou Ariadninu nit. Bylo to milované dítko nového dramaturga, jemuž redakčně pomáhal Rudolf Žák, Redakční kruh: V.Gardavský, A.Hajda, M.Hynšt, D.Jeřábek, Zd.Kaloč, J.Karlík, J.Kopecký, M.Uhde. MEANDR - ostrůvek demokracie. Pociťovali jsme silně potřebu vyjevovat své názory, formulovat je, zveřejňovat, vystupovat s nimi, vyvolat diskusi, která by mohla v moři totality vytvořit ostrůvek 98 demokracie. Meandr rozšířil naše publikační možnosti, ale byl k dispozici i nečlenům divadla, každému, kdo měl co říci a chtěl to říci. Měl bohatě fotodůkumentační vybavení. Kdo dnes vlastní jeden a půl ročníku této svérázné tiskoviny, má v rukou vzácný unikát, který vypovídá o divadle i o době, v níž jsme žili. A činí tak často způsobem kacířským. Prý: „Proti dvěma tisícům slov vyjelo pět tisíc tanků." Prý: „Železo zrezaví, myšlenky nabudou lesku," zaprovokoval a zaprorokoval jsem si tehdy a kupodivu, proroctví se vyplnilo. Programy k inscenacím v českých divadlech přinášejí informace o osobách a obsazení, v lepších případech o uváděné hře a jejím autorovi, zřídka však vypovídají o stanoviscích tvůrců inscenace, dramaturgů, režisérů, herců divadla. Inscenátori mají nechuť psát a zdůvodňují ji tím, že oni promlouvají svou inscenácia není již třeba berliček slovního doprovodu. Není to však často jen zástěrka, která zakrývá nedostatek koncepčního teoretického myšlení, Kterým naopak oplývaly všechny velké osobnosti světové i české dramaturgie a režie? Nebo je to strach ze zranitelnosti napsaného slova? Nebo...? Cirkus Múz Tak jsme nazvali experimentální scénu, kterou jsme chtěli založit ve zkušebně bývalého divadla na Veveří do té doby, než plánovaná generální adaptace divadelní budovy Na hradbách nám neposkytne vhodnější prostory pro tento účel. Potřebu kompenzovat velké jeviště s komorním prostředím, tradiční divadelní prostor s netradičním, klasické divadlo s experimentem, pociťovali zřejmě už naši předchůdci: E.F.Burian za svého působení v Brně na začátku třicátých let založil Studio, které však trvalo jen několik měsíců a Aleš Podhorský snil o "malé, pokusné, novátorské scéně", která však zůstala jen ve stadiu neuskutečněného záměru. Pro nás byla možnost bezprostředního, blízkého styku s divákem o to naléhavější, že se náš hlavní program orientoval na společenské, historické a filozofické fresky, na divadlo zástupů. A komorní styk herce s divákem by rozšířil hercovo umělecké vybavení a současně by divákovi rozšířil divadelní nabídku o další způsob uměleckého projevu. Založili jsme proto už v době svého působení v divadle na Lidické ulici Divadlo poezie, které se hrálo zejména o nedělních dopoledních jako matiné. Divadlo poezie nás potom provázelo, s několika přerušeními, i do budovy divadla Na hradbách, kde jsme je však přezvali na Divadlo ve foyeru. Do pořadů poezie nám totiž stále více vnikala divadelnost a tento trend pokračoval a krystalizoval v představu experimentálního divadla, v němž by bylo možné hledačství dramaturgické i inscenační a prostorové, ověřování rizikových pokusů, které jsme si na hlavní scéně nemohli dovolit. Odtud nápad zřízení Cirkusu Múz. Burianovo Studio, Podhorského Pokusná scéna a naše Divadlo poezie a Divadlo ve foyeru, to jsou milníky na cestě k Cirkusu Múz a - budiž doplněno z hlediska budoucnosti - i na cestě k dnešní Malé scéně /donedávna Divadélku na hradbách/. V nedávné době se nám v Brně zrodil Kabinet Múz při Ha-divadle na Sukově ulici. Podobnost názvů sotva mohla být vědomá, vždyť náš Cirkus Múz nikdy nespatřil světlo světa, zardoušen politickými událostmi 68. roku v samotném zárodku. Je to však podobnost zajímavá. Projekt CIRKUS MÚZ /Úryvky/ „Projekt CIRKUS MÚZ je divadlem a zdivadelňováním všeho, všech druhů umění a žánrů a myšlenek a signálů a činů syntézou dramaturgie a žánru stylu výrazu provozu a chvíle s bezmeznou důvěrou v autentickou sílu osobnosti na obou stranách rampy... ...Projekt CIRKUS MÚZ naznačuje možnosti žánrů a tedy způsobů myšlení jazyka budoucích dohovorů: Mluvené divadlo Čtené divadlo Divadlo montáž Přednáška divadlo Museum divadlo Výtvarné divadlo Divadlo kabaret Zvukový kabinet Divadlo panoptikum Zpívané divadlo Divadlo koncert Divadlo happening Divadlo session Divadlo pokleslých žánrů a tvarů Divadlo mystifikace Divadlo permutující tyto a jiné možnosti divadla... ...CIRKUS MÚZ připravuje Josef Berg Alois Piňos Dějiny hudebního pokusnictví v Praze a na Moravě s praktickými ukázkami a cvičeními publika i závěrečným průvodem a ohňostrojem k oslavě Múz /Divadlo session/ Ladislav Novák Mezi druhou a třetí Poslední rozhovor Siorgionova bouře /Hypnogogické divadlo/ Vítězslav Gardavský Striptýz duší /Divadlo session/ Alois Piňos Rudolf Žák Vyvolávači oidipovský komplex a další. Rudolf Žák, březen 1968. /Index, červenec 1968/ 99 Dramaturgie Divadla poezie Láska a žal /12.4.1959/, Jak Ivové bijem o mříže /24.5.1959/, Večer milostné lyriky 76.7.1959 v Domě pánů z Kunštátu/. Dokumentace o dalších pořadech chybí a paměť je nespolehlivá. Dramaturgie Divadla ve foyeru Činnost Divadla poezie byla obnovena po překonání vnitrodivadelní krize v roce 1967 pod názvem Divadlo ve foyeru. Sezóna 1967 -1968: Sezruč - Motýl mina ruku sednul Z5.10.1967/, Hastings - Mlčení Lee Harvey Oswaida /22.11.1967/, A.Mariengof - Skandální Bůh /13.4.1968/, Čechov - Újezdní Hamlet/8.5.1968, začátek Částková Divadla jednoho herce/ Sezóna 1968-1969: Halas,-Torzso naděje/3.9.1968, bezprostředně posrpnové okupaci/, Vančura - Luk královny Dorotky /11.10.1968/, Nezval - Manon Lescaut /16.12.1968/, Merz-Qualtinger- Pan Karlíček/21,4.1969/ Sezóna 1969-1970: Frisch - Velký hněv Filipa Hotze/10.12.1969/ Divadlo ve foyeru skončilo současně s dosavadním vedením Mahenovy činohry. Sezóna 1967 -1968 Bylo toho dost, co se nepodařilo: Jak se vám líbí, Čínská zeď, Služky, Léto, Inferno. Divím se, že to nebylo ještě horší vzhledem k složitosti situace, v níž jsme na troskách začínali znovu. Ale urodily se též inscenace, které signalizovaly naději, které udržely laťku a v lecčem byly přínosem: Artaudův Příběh o smrti Čendových, čs.premiéra. První pokus o realizaci Artaudova „krutého divadla" u nás, první provedení této hry od její premiéry v Paříži vr.1935, první seznámení s Artaudovou filozofií a poetikou u nás. Aristofanův Ženský sněm navazuje na někdejší Oresteiu a chce ukázat antiku tentokrát v žánru komediálním a z dílny režiséra Kaloče, který potvrzuje své kvality. Lunačarského Cromwell, čs.premiéra, udržuje kontakt s jedním ze základních inspiračních zdrojů našeho programu, se sovětskou divadelní avantgardou. Gardavskéhp Já.Jákob, čs.premiéra, vychází z naší autorské dílny a opět zpracovává biblické téma, tentokrát starozákonní. I tudy vede cesta k pramenům pradivadla, Šúdrakův Hliněný vozíček. Přes antiku /Aristofanes/, Malou Asii /Jákob/, dospíváme do Indie /a v budoucnosti chceme i do Číny a do Japonska/, neboť v orientálním divadle nacházíme mnohé inspirace pro dnešek. Každý začátek je těžký, ' každý konec je těžký, a to mezi tím je taky těžké. Blýská se tentokrát na časy. Aneb Důvěra pomáhá. .....Setkal jsem se v Brně s týmž krásným zaujetím a nebojácností jít do nevyzkoušených oblastí, jaké provázely předchozí pokusy s českými lidovými hrami. Škoda, že vnitřní příčiny vyvolaly rozchod „silné party" ve vedení divadla. Mahenova činohra vyvolávala konflikty i rozruch, mohla být kritizována i napadána - která druhá velká scéna u nás si však dovedla v posledních letech vytvořit profil tak výrazný a přitom získat postupně i široké publikum, jako Mahenova činohra za vedení Hynštova a dramaturgie Srbovy?" /Jan Kopecký, Před premenu, Literární noviny 13.9.1967/ ' .....V divadelní veřejnosti je už obecným tajemstvím, že dramaturg činohry podal výpověď a šéf činohry demisi ze své funkce. Přijetím těchto personálních změn by byla skutečně zakončena jedna z nejplodnějších a nejúspěšnějších epoch v historii brněnské činohry..., jak to naznačoval odchod Sokolovského a to ještě před tím, než vydala všechny své plody. ...Podařilo-li se vedení Mahenovy činohry po devět sezón bojovat o osobitou, neopakovatelnou tvář velké činohry /Krejčův pokus v Národním divadle trval dobu podstatně kratší, Radokovo úsilí je v počátku/, znamená to při všech nedostatcích, chybách, zákonitých i zbytečných prohrách úspěch přesahující lokální.ibrněnský význam. ...růst režiséra Kaloče s jeho pracovním týmem i Milošem Hynštem připravený Čtvrtý doplněk Programu tvoří, podle našeho soudu, předpoklad k nové vývojové fázi Mahenovy činohry." M.Sfna, O činohru s vlastní tváří, Práce, 20.9.1967/ „...Státnídivadlojekonglomerátem čtyř uměleckých souborů Šéf činohry Miloš Hynšt /a s ním řada dalších lidí/ zastává názor, že je třeba konglomerát čtyř souborů pod jedním ředitelem rozbít. Prof.Barvík a ještě jiní se domnívají, že z různých důvodů je účelné konglomerát držet. Zatím, než'dojde v Brně ke konkrétnímu řešení, bylo letos na podzim dosaženo mezi prof.Barvíkem a doc.Hynštem „gentlemanské dohody": činohra se osamostatní v rámci statutu Státního divadla ve věcech ideově tvůrčích, dramaturgických a kádrových. Společné zůstanou záležitosti finanční, výrobní a provozní. Je to sice řešení poloviční, ale na cestě k důslednému osamostatnění a emancipaci činohry představuje důležitý krok vpřed. ...Ke konci minulé sezóny nabídl šéf činohry demisi. Nebyla přijata. Tím bylo vlastně řečeno, že činohra má pokračovat v realizaci politického divadla, Tento program byl vyhlášen roku 1959 a pak zpřesňován i modifikován třemi doplňky/z roku 1960,1961,1963/. Nyní jej dále konkretizuje Čtvrtý doplněk, který vydal M.Hynšt v září 1967. Podle něho vidíme, že vedení činohry Státního divadla v Brně nadále podržuje zásady a poetiku dosavadního programu." /AZávodský, Brněnské divadelnictví včera, dnes a zítra, Rovnost2.12.1967/ .....V žádné jiné etapě nevyšlo z Brna tolik skutečných, prokazatelných podnětů..." /LKundera, Cesta k epickému divadlu, Zemědělské noviny, 4.2.1968/ „...Dvě mocné vlny zájmu se v minulosti vzedmuly a učinily středem pozornosti brněnskou Mahenovu činohru: v průběhu necelého uplynulého desetiletí stala se totiž tato scéna dramaturgicky z nejzajímavějších v Československu a bez nadsázky lze tvrdit, že dokonce v lecčem určila „módní" linii širokému divadelnímu ruchu u nás. Myslíme v této chvíli hlavně na éru brechtovských inscenací a nedávnou renesanci staročeských lidových her." /zn. „vl. ".Brněnská činohra hledá nové cesty, Lidová demokracie, 12.7.1968/ Zábradlí na hradbách za branou na vinohradech S Janem Grossmanem jsme sjednali na příští sezónu pohostinskou režii Molierova Tartuffa a pokračovali tak v dlouhodobé spolupráci s ním a s jeho Divadlem Na zábradlí. S Otomarem Krejčou jsme uzavřeli smlouvu o uskutečňování všech nových inscenací Divadla Za branou v předpremiérách v Brně. S Františkem Pavlíčkem, ředitelem Divadla na Vinohradech, jsme dohodli vzájemné výměnné zájezdy a spolupráci. „...Těšíme se, že činohra Státního divadla bude v nastávající sezóně pokračovat v organizování zájezdů nejlepších souborů naší republiky... Po Divadle zabranou pozdravíme v Brně Národní divadlo pražské a bratislavské, dále vinohradské divadlo a leckdy - s vybranou inscenací - i divadlo z Ostravy a Olomouce. Umělecký šéf činohry Miloš Hynšt řekl letos na výroční konferenci: Divadlo Na hradbách by se mělo stát c e n t r e m , v němž poznáme nejenom nejlepší činoherní soubory naše, ale i celé Evropy. Cíl je to veliký... Ale jen s velkým cílem rosteme..." /zn. J", čeho je třeba, Lidová demokracie, 11.9.1968/ Spolupráce zahraniční Kazimierz D e j m e k, Teatr narodowy, Varšava .....Především přijměte mé srdečné díky za pozvaní k pohostinské režii ve Vašem divadle. Děkuji rovněž za zaslané vstupní informace /dopis ze dne 7.6./, týkající se mé spolupráce i za další zaslané materiály /text hry atd./. Vše jsem v pořádku obdržel. ...Promiňte, že se tok jednání poněkud zpomalil, ale situace v posledních týdnech byla pro mne komplikovaná. V současné době Vaši žádost ornou pohostinskou práci již obdržel Pagart a doufám, že bude kladně vyřízena. Ihned po konečném rozhodnutí Pagartu zahájím s Vaším divadlem další jednání. ...Termíny nastudování, které v dopise navrhujete, jsou pro mne výhodné a věřím, že se v září při výběru obsazení Balladyny v Brně setkáme. Na spoluprácí se souborem Státního divadla se již velice těším..."/Dopisze dne 18.7.1968/ „Kazimierz Dejmek do Brna" „Šéf činohry Státního divadla v Brně doc.Miloš Hynšt pozval k pohostinské režii dramatu Julia Slowackého Balladyna vynikajícího polského režiséra Kazimierze Dejmka. Dejmek vede Teatr narodowy ve Varšavě a proslul především inscenací staropolských lidových Pašijí. Vloni s tímto divadlem 100 101 hostoval v Praze. Premiéra inscenace Balladyriy je stanovena na 31.ledna 1969." /zn.,ý", Lidová demokracie 11.9.1968/ Leonid Jengibarov, sovětský klaun. Jednali jsme s ním o nastudování titulní role v Brechtově hře Muž jako muž. Jednání nám vydatně prostředkoval Jan Grossman: „1. ...0 Jengibarova žádá naše divadlo /tj.Divadlo Na zábradlí, M.H./ pro festival v říjnu. Shodou okolností jsem svou Žádost o spolupráci v Brně mohl spojit i s produkcí nového filmu Věry Chytilové a přímo s Věrou Chytilovou, která by ho taky na podzim chtěla. Jengibarov je možností spolurežie v Brně nadšen, ale vše závisí na rozhodnutí sovětského ministerstva. Vzhledem k dosavadnímu mlčení a předešlým zkušenostem a zejména k současné politické situaci považuji možnost Jengibarova v Brně za vyloučenou... Navrhuji celý plán Muž jako muž přesunout a jednat dále, protože bych to rád, udělal u Vás třeba později, a nerad bych se Jengibarova vzdával, protože jsem si jist, že budé absolutním ziskem a novem pro takový druh inscenace. I zde by mohlo mít Brno prim. 2. ... Další řešení Tartuffa - kterým jsem nadšen - v obsazení Sloup a další. Event. alternace... 3. ...text Nesvadby, což je další možnost. Objevila se až po našich telefonech. Je to hra, na které jsem s Nesvadbou předběžně spolupracoval pro nás... Když se před týdnem definitivně rozhodlo, že Havel a já odcházíme z Divadla Na zábradlí, Nesvadba tuto hru - jako i jiní autoři, o které byste se třeba mohl zajímat, stáhl a dal jí mně k dispozici..." /Dopis, který mi J.Grossman pSe koncem července 1968/ K bližšímu vysvětlení záležitosti přispěje pozdější Grossmanovo vyjádření v Divadelních novinách 7.10.1968: „Během minulé sezóny docházelo mezi uměleckým ředitelem Divadla Na zábradlí a mnou stále častěji k zásadním rozporům. Výsledkem byla moje žádost o rozvázání pracovní smlouvy od 1.1 .příštího roku, kterou jsem později navrhl na termín dřívější, Zároveň se mnou odešel z divadla i Václav Havel. Odcházím ze Zábradlí ze stručně zmíněných důvodů, nikoli však proto, že jdu do Brna. S Milošem Hynštem jsem pouze a už dříve jednal o pohostinskou režii nejspíše Tartuffa; k té vzhledem k mimořádným událostem/okupace 21 .srpna, M.H./Časově nedošlo, ale doufám, že k ní dojde, jako snad i k jiné mé externí spolupráci s tímto divadlem, jehož práce si vážím." Vraťme se zpět, k minulé sezóně. Jan Grossman mi 1.8.1968 telegrafuje: ...............„Jengibarov v dnešní .....situaci..... prakticky.......vyloučen,.,,.........Navrhuji novinku Jos.Nesvadby..., kterou autor nabízí Brnu jako premiéru v mé režii..." Pražské jaro 1968 Lednové zasedání UV KSČ vyhlásilo proces demokratizace. Akční program z dubna 1968 se pokusil dosavadní podobu socialismu reformovat: právo bylo nadřazeno politice, soudům byla zaručena nezávislost, vedoucí úloha KSČ byla zrušena, byla zaručena i svoboda slova a shromaždování, svoboda pohybu a cest do zahraničí, tajné hlasování nastoupilo místo aklamační jednomyslnosti", republika byla federalizována a podnikatelské prvky měly povzbudit socialistické hospodářství... Znělo to jako opojná hudba sfér. Předběhli jsme vývoj, stali se průkopníky nového uspořádání společnosti, české kacířství znovu ovlivnilo svět. Tak jsme to tenkrát vnímali: s nadšením. Teprve později jsme byli poučeni, že socialismus nelze reformovat, že socialismus je nenapravitelný. Pražské jaro v brněnském divadle 30.1.1968 odhlasovala členská schůze ZO KSČ v MČ souhlas se závěry lednového zasedání UV KSČ á celý soubor se solidarizoval. 29.4.1968 ředitel Barvík na mimořádné schůzi vedení divadla protestoval proti nařčení, že se dosud nevyjádřil k demokratizačnímu procesu. 18.5.1968 ve zprávách SčDU v článku „Dobová kuriozita" sepíše o dubnovém zasedání Koordinačního výboru všech brněnských uměleckých svazů a také o tom, že ředitel Barvík, jako někdejší „muž Jiřího Hendrycha" byl ustanoven do funkce proti mínění Svazu a "proti všem", neboť podle názoru Václava Zykmunda se proti M.Barvíkovi zdaleka nestaví jen divadelníci. 17.6.1968 vedení pobočky SČDU potvrzuje svůj trvající nesouhlas s jmenováním s.Barvíka do funkce ředitele SDB, zminuje.se o jeho „preferování hudebně dramatických žánrů v rámci SDB", o jeho „administrativně direktivním řízení", o tom, že byl „výrazným představitelem Hendrychovy politické linie /např. zveřejněný postoj k sjezdu Svazu čs.spisovatelů/" atd. Pise se mi to nedobře vzhledem ke konfliktnímu vztahu mezi ředitelem Barvíkem a mnou, protože to může být vykládáno jako zneužití politické situace, jako msta. Moc mi to vadí. Ostatně přeskočme dva. roky a konstatujme, že Mi Barvík byl nakonec zbaven funkce ředitele z důvodů přesně opačných: že v srpnových dnech dal k dispozici divadelní rozhlasové studio pro „ilegální", „protistátnľ'vysflání. , r 4.7.1968 zaslala MČ redakcím novin své kladné stanovisko k Dvěma tisícům slov, k rezoluci, která mobilizovala občanské svědomí národa: .....Ve dvou tisících slovech nespatřujeme úmysl burcovat k protisocialistickým tendencím..., nýbrž jen a jen upřímnou snahu posílit progresivní tendence naší společnosti i svědomí a aktivní postoj každého z nás..." Podepsáno 84 členů Mahenovy činohry. Výroční konference 1967 - 1968 Úryvky z mého referátu: .....Končíme pracovní rok s událostmi historického významu: demokratizační ahumanizační proces... Pokus spojit - po údobí diktatury proletariátu - socialismus s demokracií... Demokratizační proces, to je proces kvality proti nekvalitě... ...Dvojí možnost vývoje, dvojí nebezpečí vývoje: restituce dogmatismu a zdeformovaného socialismu nebo restituce kapitalismu a cesta vpřed s ideálem v zádech... ...Dnes máme samé demokraty a žádné konzervativce, samé lidi pokrokové a žádné zpátečníky, samé hrdiny a žádné darebáky. Národ bez darebáků je podezřelý!... .Rehabilitujeme Mílu Bukovanskou a dra Václava Renče, ale viníci jejich osudu nás nezajímají... ...Jaké to bude bez cenzury? Katastrofa. Nepotřebuje umění překážky, aby se muselo vzepnout k jejich překonávání? /Tvrzení nabízím svým protivníkům jako terč, do něhož se snadno strefí/... ...Většinové principy demokracie, nebo vláda progresivní menšiny?... ...Zkoumat vývoj frekventovaných a opotřebovaných pojmů „antiiluzivnost", „epičnost", „metaforičnosť aj.... Političnost, to je dnes především kruté vyjevení pravdy... Antiiluze, řekněme dnes spíše nová iluze, taková, která může vyplynout i z divadelnosti, ne jen z naturalistické věrohodnosti... ...Nalézt npyé komunikace mezi hercem a režisérem. Zvýšenou měrou platí, že herec je dnes rozhodujícím činitelem k završování programu,.. Styl není nepřítelem herce. Jen malí herci nejsou schopni stylotvorné transformace, stylotvorného zakomponování... ...Profesionalita... Přeceňujeme myšlenku, nedoceňujeme profesionální technické vybavení herce... ...plebejstvím proti nebezpečí velkooperního pozlátka, tyátrem proti uhlazenosti aranžovaného pátosu, robustností, barbarstvím, syrovostí autentických materiálů proti iluzím kašírované krásy. To neznamená vyhnat z jeviště poezii, ale právě jen vyhnat kašírovanost a pozlátko... ... Prokletí apologetismu... Stále něco před někým obhajujeme. Obhajujeme, že jsme neopustili zásady své poetiky, svého programu, že na nich trváme. Obhajujeme je, i když nám je třeba nikdo nebere, i když je třeba nikdo nenapadá, obírajujeme je už jaksi a priori a pro jistotu. Apologetika čouhá z našich inscenací, z mých inscenací, to je především m o j e sebekritika... ...De iure je ředitel odpovědný za všechno, de facto za svůj soubor odpovídá šéf. Tam, kde ředitel chce de facto zodpovídat za soubor, buď šéfa nahrazuje a pak je šéf zbytečný, nebo se s ním dostane do konfliktu a pak tím trpí divadlo. Nebo je zbytečný ředitel, protože vedoucí funkci v souboru s právem konečného rozhodnutí vykonává šéf de facto, ačkoli de iure k tomu není oprávněn. Existence celodivadelních orgánů KSČ a ROH je stejně nesmyslná jako funkce ředitele, pokud tento chce vykonávat víc, nežli jen funkci manažerskou a pokud zaměstnanecké orgány celodivadelní chtějí suplovat zaměstnanecké orgány v jednotlivých souborech, pokud je chtějí mentorovat. Legislativní principy vícesouborového divadla kulhají na obě nohy. ...Další Doplňky Programu už nebudou... Příštipkaření... nastavovaná kaše. Teoretické myšlení a formulování zůstane, avšak více ve smyslu analýzy dosaženého stavu, méně ve vytyčování perspektiv..." 102 103 jistot, aniž by kamufloval? O tom, CO ZBUDE „Hledání započaté rokem 1959 bude bohdá pokračovat. Trochu málo? Kdo má víc Jsou tu však naštěstí sny: Sen o vydupání původní tvorby, o skutečné tvůrčí dílně, která by... /nechrne to nedořčeno/. Sen o hledání a nalézání nových českých prapramenů. Sen o neeklektické konfrontaci s českou* klasikou. Sen o vyzkoušení nových režijních a hereckých postupů a experimentů na pomezí divadla - na jevišti „studia" /tedy i sen o „studiu"/ či kdekoli. Sen o jednom alžbětinci do roka. Sen o zrodu nově divadelní fantazie. Sen o možnosti několikaleté dramaturgické kompozice i stavby... Uskuteční-li se něco málo z těchto snů plných nerealit - cíp, cár, fragment - pak snad také něco ZBUDE." /Ludvík Kundera, Co zbude?, Almanach, 1969/ Plán první poloviny sezóny 1968 - 1969 Hrubín, Oldřich a Božena, 27.10.1968. Režie Hajda, dramaturgie Kundera Výprava Vorel, hudba Novák nebo Ištvan Kolár, Mravenci, prem. 16.11.1968. Režie Jurda, úprava a dramaturgie Uhde Výprava Zezula Moliere, Tartuffe, 29.11.1968. Režie Grossman Výprava J.Krejčí Brecht.Muž jako muž, 10.1.1969. Režie Grossman-Jengibarov nebo nová hra Nesvadbová, režie Grossman Renč, Marco Polo. Režie Kaloč Slowacki, Balladyna, prem. 31.1.1969. Režie Dejmek Výprava Stopka Marlowe, Eduard II. Režie Hynšt nebo Sokolovský Jengibarov, klaun v činoherní roli, slibuje vzrušujícípřístup k Brechtovi. Slowackého Balladyna jakoby se rozpomněla na prvotní Program z r,1959, v němž se píše, že "v repertoárech celých dlouhých posledních let se neobjevila žádná vpravdě romantická, divadelně vášnivá hra typu Viktora Huga či Slowackého." Nuže, zde je. Trochu nejistot kolem hostování Jengibarova vyvažovala slibná vyhlídka na dvojí pohostinskou režii J.Grossmana. Oba naši režiséři se chystali k práci na hrách současných českých autorů, Hajda opět sahal do hlubin prahistorie a pradivadla a Kaloč chtěl přivést na svět další hru z naší autorské dílny. A bylo jaro, všechno kvetlo Podivuhodné jaro, které tenkrát v 68,roce začalo už v lednu a trvalo celého půl roku. Bylo to "pražské jaro", protože rozkvetlo po celé republice. Pro přírodu to bylo jaro dlouhé, pro dějiny až příliš krátké. Rozkvetly naděje, dýchla svoboda..., mohl by být konec, šťastný konec, happy-end. Ale není. Květy nestačily uzrát v plody, protože po jaru přišel hned mráz. A našemu vzpomínání chybí ještě celé tři roky. Chybí mu katastrofa. Á žádná divadelní hra, ani žádná událost, ani žádné vzpomínání není úplné - bez katastrofy. 104 21. srpen 1968 Zanechte vší naděje „Čechové zlehčení, cizozemci vás sužují' Hrubín, Euripides, Sartre, lonesco, Puškin Čtení mezi řádky, mluvení mezi slovy Společné nebe jeviště a hlediště Nešťastný národ Podobnost zcela rozdílná Politické aktivity IX. KATASTROFA Mezi ranami biče Prověrka bratislavská Prověrka pražská Jediný statečný Prověrka brněnská Sezóna 1969-1970 Ještě jedno zatracení Ještě jedno sblížení Zpátečka pokračuje Dopisová akce Zamřížované oslavy Šroub se utahuje, úspěchy pokračují Divadlu vskutku nerozumí nikdo Zábrany k objektivitě Zrušení dohody o osamostatnění činohry Odvolání z funkce šéfa činohry Poverovací dekret nového šéfa Pomluva Exploze protestů a solidarity Výjimka Tříbení Prosba Likvidační protipohyb sílí Základní ustanovení Jurdova vedení Dramaturgický plán Jurdova vedení Kreontovi sekretáři vybavují případ Antigony Dočentiv maringotkách Sezóna 1970 -1971 Ten humor vás přejde, hoši Sprška úderů houstne Vavříny zbloudily Cenzura v prenatálním stavu Lynč, který nevyšel Plýtvání spravedlností Odstřel pokračuje Emocionální paměť se obohatila Tomu se říká zásadovost Výpověď o pokrytectví Vyhazov z divadla Výměna Pepíků za Frantíky a Mirečků za Karlíčky Obětní beránci Velkorysost manipulátorů Na březích Moravy a Dřevnice "Zemské divadlo konečně očištěno" Vyhazov z Janáčkovy akademie Procedura vyhazování Byla i jiná stanoviska Upálení na pomalém ohni Alopecia totalis Sebezamyšlení Hřebík do zatlučené rakve Kryptokracie se prohlubuje Pro i pro, proti i proti Každý je strůjcem svého neštěstí Až za hrob Úkol, který čeká na své splnění Z rozhledny času Katarze Nedokončené rozběhy 105 IX. KAPITOLA Katastrofa 21. srpen 1968 Mezinárodní právo bylo pošlapáno, hodnoty zdevastovány, mravnost přišla vniveč, lupičský čin byl vydáván za „bratrskou internacionální pomoc", byl to výsměch spravedlnosti, pravdě, slušnosti... Zanechte vší naděje V několika dnech jsme nastudovali Halasovo Torzo naděje /prem.3.9.1968/. Hráli jsme je ve vestibulu, na schodišti divadla Na hradbách za manifestační účasti obecenstva. Potřebovali jsme se opřít jeden o druhého a společně jsme hledali posilu u básníka, kterému kdysi také zbylo z naděje jen torzo. Až příliš často zůstávala českému národu z jeho nadějí jen torza. „Pravda vítězí" tvrdí standarta prezidenta republiky, ale druhou část Husovy moudrosti nevyjevuje: „i když na čas poražena bývá." A čas porážek bývá u nás dlouhý, třeba i tři sta let. Nevyjímal by se lip na standartách všeho druhu nápis, který je nad vchodem do Dantova Pekla - „Zanechte vší naděje"? Ostatně, „pravda prý nikdy nevítězí, pouze její protivníci umírají"/Max Plaňek, 1858-1947/. „Lasciate ogni speranza!" „Čechové zlehčení, cizozemci vás sužují" Současně s Torzem naděje jsme nastudovali Mahenovo Mrtvé moře, které svým pobělohorským dusnem rezonovalo s našimi pocity bezmoci, ale^oučasně nás posilovalo vzorem člověka statečného, jakým byl sedlák Havelka. Ten byl tehdy stejně jako my dnes vystaven deformující síle moci a nedal se zlomit, vydržel. Přiznám, že jsem navštěvoval reprízy této hry ne jen z povinnosti režijního dohledu, ale právě pro to povzbuzení, kterým působila. Hru jsme posunuli od realismu směrem k baladě tím, že jsme doni zakomponovali Selské očenáše /Lameníatio rusticana/, jimiž se ujařmený český lid před stoletími modlil k Bohu za ochranu před vrchností, za spravedlnost a za potrestání viníků. Současně však i burcoval k činu: „Vzhůru, Cechové, vzhůru se strojte!" Očenáše velmi působivě zpíval Oldřich Celerýn a letáčky s textem těchto očenášů rozdával obecenstvu. I funkcionáře v hledišti jimi podaroval. Tise pak na nás zlobili, stejně jako když při představení Pašijí vedle nich seděla jeptiška. Prý to děláme schválně. „Ach!ach! Bože, proč nás trápí tak vojáci mnohem ukrutněji než pohané Turci? I proč jich netresčeš, zdaž z nich moci nemáš? Jsouce Pán přemocný, předce se jim díváš! Otče náš!" Hrubín, Euripides, Sartre, Ionesco, Puškin Tak různé jazyky z různých zemí a časů, a jak stejnou řečí v oněch dnech promluvily! Dodnes vidím, jak pod Kaločovou režisérskou taktovkou ze všech skulin a otvorů vtrhly na trojské jeviště kobylky okupantů, kdysi řeckých, dnes v sovětských helmách /Euripides-Sartre, T r ó j a n k y /. Dodnes slyším, jak serozkejhaly husy ahusáci, když se objevil na jevišti obludný Nosorožec, ten lonescův iten sovětský. Také Hrubínoyo Krvavé spiknutí včechách /Oldřich a Božena/ z úsvitu našich dějin oslovilo dnešek. A Puškinův Boris Godunov promluvil účinně tím, že jeho „lid mlčí". Nořili jsme se do hlubin dějin i do prvotních pramenů tragična. Čtení mezi řádky, mluvení mezi slovy Čtení mezi řádky, to je předmět, který se na školách nevyučuje a přece jej každý Čech dokonale ovládá. I psaní mezi řádky je u nás dobře zavedeno. V divadle tu funkci plní mluvení mezi slovy. „Skutečné významy slov jsou vždycky teprve v intonaci," zjišťuje Josef Škvorecký. Někdy se mezi řádky čte i to, co tam napsáno není a mezi slovy se slyší to, co není vysloveno. Například Drdovy Hrátky s čertem si náš divák tehdy vyložil jako boj dobra s mocnostmi pekelnými, které byly poraženy, jakož i dnešní mocnosti pekelné poraženy budou. Přání je otcem myšlenky. A pěkná přání nelze nikomu zazlívat. Vždyť číst mezi řádky, psát mezi řádky a mluvit mezi slovy, tp naučily českého člověka dějiny, krušné dějiny. Společné nebe jeviště a hlediště Při představení Madáchovy Tragédie člověka v pražském Národním divadle před sto lety si obecenstvo spolu s herci s chutí zazpívalo Marseillaisu, hymnu francouzské revoluce, k nelibosti rakousko-uherských úřadů, - Brněnští diváci v r.1918 ze samé radosti, že skončila válka a po třech stech letech vznikl samostatný svobodný stát Čechů a Slováků, si se slepým žebrákem z Tylovy Fidlovačky zanotovali Kde domov můj. -V roce 1965 a v letech dalších zahajoval Opovědník představení Pašijí pozdravem „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus" a obecenstvo, dlouhá desítiletí peskované ateismem, mu spontánně odpovídalo „Až na věky amen," - Na mítincích ve dnech něžné revoluce v roce 1989 si herci na jevišti s diváky v hledišti povídali a zpívali, neboť nastal čas velikého osvobození. Stejně krásný, vřelý, ba dojemný byl vztah mezi jevištěm a hledištěm v oněch tragických srpnových a posrpnových dnech 1968. Proč se společné nebe jeviště a hlediště, to nádherné společenství herce s divákem, vyklene vždycky jen y osudových chvílích dějin? „Nešťastný národ jehož dnešek rezonuje s nacistickou okupací 38, a 39.roku /Torzo naděje/, jehož dnešek rezonuje s dobou našich dějin, kdy exponenti cizích mocnostítéž zasahovali do našich vnitřních záležitostí /Oldřich a Božena/, jehož dnešek rezonuje s třistaletým temnem našeho národního osudu /Mrtvé moře/, jehož dnešek rezonuje s předantickou dobou řecké invaze a rozkotání Tróje /Trójanky/, jejž okolnosti nutí aplaudovat Martinu Kabátovi v jeho bojí s mocnostmi pekelnými /Hrátky s čertem/. V této výhni byl ukut náš národ. Nešťastný národ, který nikdy nikoho nenapadl." /Z mého projevu na nesedě o premiérách první poloviny sezóny 1968-69/ Podobnost zcela rozdílná V pohnutých květnových dnech bezprostředně po válce 1945 pro mne přijel na motorce doLoštic na severní Moravě herec Jaroslav Moučka, aby mě odvezl do Jihlavy, kde jsme chtěli co nejdříve uvést v živbt Horácké divadlo, české divadlo v německé Jihlavě. V pohnutých srpnových dnech 1968 pro mne přijeli autem na chatu u Vranovské přehrady herec Václav Postránecký a Jaromír Pásek, aby mě odvezli do Brna, kde bylo potřebí dohodnout, jak se postavit k okupaci „spřátelených armád". Jak podobné a přitom tak rozdílné! Tehdy šlo o věci radostné, příznivé, krásné, tentokrát o věci zlé, nešťastné, tragické. Tehdy šlo o vítězství, tentokrát o porážku. Jeli jsme do Brna silnicemi, na nichž byly všechny směrovky na křižovatkách pozpřehazovány, přesměrovány, museli jsme přemlouvat vojáčka RA, aby nás pustil do Brna. A Brno, to byly jediné živé happeningové noviny, jediná obrovská propagační nástěnka, pořízená tentokrát spontánně a ze svobodné vůle, nikoli z placené uvedomelosti. „Lenine, vzbuď se, Brežněv se zbláznil!" Hromady zahozených legitimací Svazu československo-sovětského přátelství na náměstí Svobody, tabulky s názvy ulic strženy, jmenovky u domovních zvonků odstraněny. Když se zachránci socialismu ptali, kde je rozhlas a televize, byli posláni na opačnou stranu Brna. A když se jim přece jen podařilo obsadit budovy rozhlasu a televize, vysílal už český rozhlas a televize odjinud, odkudsi, neznámo odkud. Teprve později vyšlo najevo, že to bylo z budovy nového divadla. Jiná města zase vítala „osvoboditele" černými prapory ve vylidněných ulicích. Vynalézavost českého národa byla veliká. A nikdo nic neorganizoval, vše vzplanulo spontánně, ze zraněného srdce. Tuto schopnost má český národ zakódovánu v genech. 0 dvacet let později, ve dnech něžné revoluce dokázaly statisícové masy v Praze zvládnout samy sebe, bez jediného dopravního strážníka. Škoda jen, že tyto celonárodní euforie mívají tak krátké trvání. Ale ono to asi jinak nejde, kdyby euforie byla trvalá, nebyla by to už euforie, ale zvyk. 106 107 s okupací". /vysočanského/." Politické aktivity 21.8.1968 organizuje ředitel Barvík celodivadelně „první prohlášení o nesouhlase 22.8. odříká zájezd lipské opeiy do Brna. 23.8.... dílny vyrábějítransparenty a fotolaboratoř portréty Svobody a Dubčeka. 24.8.: „Budeme se řídit jen pokyny čs.vlády, nového ÚV KSČ a XlV.sjezdu 25.8.1968 „Nepořádat žádná představení do doby, než odejdou z území ČSSR cizí vojska..." To bychom se načekali! Proti vzplanutí spravedlivě rozhořčeného okamžiku chladnokrevná, postupná, trpělivá, dlouhodobá, důkladná, důsledná, nesmiřitelná likvidace všeho zdravého, co se právě zrodilo a začalo se rozžŕvat. Polítiční machři, tuzemští i zahraniční, proti naivním snílkům. Šance zcela nevyrovnaná. 3.9. odesílá Mahenova činohra kondolenční listy manželům Žemličkovým v Omicfch 134, okr.Brno-venkov, jímž okupanti zabili syna, a paní Marii Debnárové vHostěnicích 124, okr.Brno-venkov, která přišla o manžela. 3.9. vyslovujeme souhlas s odmítavým stanoviskem Městské odborové rady k moskevským protokolům. "Nemůžeme se ztotožnit s vynucenými stanovisky, která jsou uvedena v komuniké... Nesouhlasíme s kompromisně řešenou otázkou odchodu okupačních vojsk až po tzv.normalizaci poměrů v ČSSR, ale žádáme jejich okamžitý odchod..." 3.9. vypovídáme smlouvu o družbě s divadlem v Poznani: „Jaro přišlo letos do Československa již v prvních lednových dnech, kdy nejlepší a nejpokrokovější síly naší vlasti... nastoupily přes veškerý odpor konzervativců a dogmatiků v zemi i za jejími hranicemi do rozhodujícího boje s deformovaným pojetím socialismu... ...Osm měsíců čs.jara otevřelo... cestu k socialismu s lidskou tváří a prosadilo celou řadu demokratických svobod, mezi nimi i zrušení cenzury... .. .Avšak vedení pěti států a dělnických stran Varšavské smlouvy svoje nepochopení a obavy z tohoto vývoje vystupňovalo v nátlak a odpor, který vyvrcholil v noci z 20.srpna 1968 bezpříkladnou a ničím neospravedlnitelnou okupací ČSSR vojsky těchto pěti států, mezi nimi i vojsky Vaší země... -............V uplynulých letech jste několikráte navštívili naši zem, poznali její směřování i lidi a navázali - jak jsme se domnívali - upřímná a hluboká osobní přátelství. Nechce se nám věřit, že Vaše dosavadní mlčení znamená souhlas s okupací naší země i polskými vojsky..., s nepravdami, které Vašé noviny, rozhlas a televize šíří o naší zemi, s postojem a činy Vašich vůdců... V této situaci nemůžeme upřímně a s čistým lidským i občanským svědomím plnit smlouvu o družbě a spolupráci..." Polská odpověď 7p. 17.10.: „Výzvu, kterou jsme od Vás obdrželi, nemůžeme nechat bez odpovědi. Nalezli jsme v ní doklad Vaší politické krátkozrakosti, doklad neschopnosti rozeznat přátele od nepřátel. ...podlehli jste nepřátelské propagandě, kterou ve Vaší zemi provádějí síly kontrarevoluce i o Vaší aktivní spolupráci s těmito silami... ...V této situaci rozhodnutí přijatá vládami socialistických států se stala bolestnou, ale nevyhnutelnou nutností." 14.11. celozávodní výroční konference ROH: „Ve jménu ušlechtilých ideálů polednového obrodného procesu... pro budování socialismu s lidskou tváří... Jsme otřeseni srpnovými událostmi, přišla doba obviňování z kontrarevoluce a revizionizmu... Tato obvinění jsou nepodložená a zprofanovaná... Náš vývoj neprobíhá bez cizích vlivů... Naprostý souhlas s činností sdělovacích prostředků..." /Předsedajícím této konference, která hýřila obrodným elánem a předsedou celozávodní organizace ROH byl Miroslav Hoftka, tentýž, který mě o půl druhého roku později jako člen tříčlenné komise vyloučil z KSČ./ 16.1.1969 došlo ksebeupálení Jana Palacha. „Jaká jeto doba, v níž jedním ze světel je hořící lidské tělo?!" Takový byl nápis na pomníku svatého 19.1. navázal ředitel divadla M.Barvík kontakt s Brněnským studentským centrem, jemuž dal bezplatně k dispozici nahrávací studio, natočil projev kPalachovu úmrtí a promluvil před představením. 25.1. v sobotu, v den pohřbu Jana Palacha, se v žádné z budov Státního divadla nehrálo a na všech budovách byly vyvěšeny černé vlajky. 30.1. výroční schůze KSČ žádá svolání XlV.sjezdu... „Distancujeme se od vystoupení svého člena Václava Kyzlinka na aktivu KV KSČ, na kterém jmenovaný jménem členstva pronesl soudy o tajemníku KVKSČ L.Manouškovi, aniž k tomu byl pověřen. Stranická organizace v Mahenově činohře se plně staví za ...LManouška..." ...Rozhodnutí herců MČ „neúčinkovat při dabování filmů, jejichž producentem, je některý z pěti států, které v srpnu 68 vyslali svá vojska do ČSSR. Toto rozhodnutí je dočasné a váže se na zastavení Zpráv a vysílače Vltava". 10.4. se ustavuje Klub sólistů Mahenovy činohry. 12.4. vydává Klub rezoluci, v níž se vyjadřuje k ohlasu hokejového utkání ČSSR -SSSR v noci z 28. na29.března: „Plně chápeme a sdílíme nadšení nad dosaženým výsledkem ve sportovním utkání..., avšak nemůžeme souhlasit s vandalskými akcemi, v něž tyto lyže spontánní projevy v některých místech přerostly... Nesdílíme názor, že původcem antisovětských projevů byly a mohly byt masové sdělovací prostředky..." V Brně proběhly spontánní ohlasy ukázněně, důstojně a byly imponující, V utkání jsme zvítězili. Národ v tom spatřoval důkaz toho, že jsou věci, ve kterých může být malý národ lepší nežli národ velký, že může být i vítězný. Může se někdo divit, že se národ radoval? Večer po utkání vyjely do ulic stovky a snad tisíce osobních aut, které s rozžatými reflektory a houkajícími klaksony projížděly křížem krážem městem. Takovou symfonii hned tak neuslyšíš. Kde se vzaly tu se vzaly, najednou se odkudsi vyrojily, nikdo je neorganizoval, opět zapracovala geneticky zakódovaná schopnost dějinami tvrdě trénovaného národa vynalézat spontánně a pohotově projevy své nepotlačitelné svobodomilovnosti. 24.4. se Klub sólistů zastává Emila Zátopka, proti němuž byia podnikána diskriminační opatření. V listopadu 1969 koloval mezi lidmi ilegálně kolportovaný ..Dopis ARolženicyna Svazu sovětských spisovatelů" .....Teď není doba..., kdy se Vám zlíbilo vyloučit Achmatovovou. Teď není doba, kdy jste s pokřikem vypověděli Pasternaka... Chybí Vám argumenty, zbývá jen jednomyslné hlasování a administrativní mašinérie.....Nepřátelé" ospravedlňují existenci Vašich funkcí... Go byste si bez nepřátel počali?... Nenávist se stala Vaším sterilním ovzduším... Kdyby zítra roztály ledy Antarktidy, všechno lidstvo by bylo zaplaveno. Komu byste pak nalévali do hlavy ideu třídního boje? Nemluvím ani o tom, co by se stalo, ažj>y několik posledních dvounožců bloumalo po zemi, která je radioaktivní a uhynuli by... Člověk se odlišuje od zvířat myšlením a jazykem... Měl by být svoboden. Spoutáme-li člověka řetězy, navrátíme ho do zvířecího stavu..." Zpátečka Ke spontánnímu, vítězícímu demokratizačnímu pohybu začai být organizován mocenský protipohyb. 21 .srpna 1968 okupace. 3.9.1968 vydává Úřad pro tisk a informace Pokvnv č.1: „1. Nepublikovat nic, co by mohlo vyznít jako kritika Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a komunistických stran v těchto zemích... 2. Nezveřejňovat informace a články, které by napadaly cizí vojenské jednotky na území našeho státu, vyzývaly ke konfliktům a akcím proti nim. 3. Nepoužívat termínu okupace a okupant." 2.4.1969 vydává vláda usnesení č.44 „o opatřeních ve sféře informačních prostředků a k zabezpečení veřejného pořádku: ...Upřímná snaha vlády řešit vnitropolitické problémy spořádaně a demokraticky, je... zneužívána k rozněcování vášní..., ke zcela hazardním a protisocialistickým vystoupením... Vláda usiluje maximálně o to, aby inscenátori neodpovědných vystoupení byli odhaleni a podle platných zákonů přísně potrestáni..." 18.4. toto usnesení dále rozžvýká Krajský národní výbor, jehož odbor kultury vydává svá další opatření:.....důsledně zabránit všem... tendencím, které by mohly vést kzneužití veřejné činnosti kulturních a uměleckých institucí, k napadání KSČ..., k zneužití pro útoky, invektívy a různé dvojsmyslné narážky 108 109 vůči SSSR a ostatním socialistickým zemím... Ředitelé organizací... budou vyvozovat důsledky útěch pracovníků, kteří by tyto principy porušovali." , . ■ 24.4. proces dalšího přežvýkávání pokračuje v "Pokynech ředitele Státního divadla v Brně." „Žádám všechny šéfy těles a dramaturgy..., aby před odesláním do tiskárny předkládali všechny korektury programů, letáků, vložek, plakátů a divadelních časopisů či jiných publikací... řediteli..., aby dodržovali zásadu pravidelných porad o inscenačních koncepcích chystaných titulů..." 18.7. Vasil Bilak na aktivu západoslovenského KVKSS v Bratislavě informoval 0 21 .srpnu 68 takto: „Jednali jsme v předsednictvu o přípravě sjezdu... Když nám oznámili, že pražské letiště je obsazeno, nastala panika... Mlynář měl hned pohotové prohlášení..., snažili jsme se toto prohlášení nepřijmout... Křičelo se tam: tisíc let bude proklínán ten, kdo by se odvážil nesouhlasit s tímto prohlášením... národ ho vyvrhne ze svého středu. No i tak někteří soudruzi hlasovali prsti... ...Původně bylo v úmyslu, že přijedou čtyři divize. Ale potom, když viděli..., že předsednictvo se postavilo proti, i vláda, Národní shromáždění..., tak potom sem hodili těch dvacet devět divizí a byli jaksi odhodláni zválcovat to i se Západním Německem... Už v květnu nám řekli v Moskvě... my Československo nevypustíme ze spojenectví i kdybychom pro to měli riskovat třetí světovou válku. To nám jasně řekli už4.května. Řekli nám: podívejte se, my víme, že jsme si to pokazili na deset, možná patnáct let..., 1 když nám budou nadávat, historie nám dá za pravdu." /Tento list byl distribuován jako ilegální tiskovina/ Září 1969. Z uložené korespondence Mahenovy činohry zmizely všechny „srpnové" dokumenty. Listopad,1969 - výzva ministra kultury Brůžka. Vybízí k hromadnému podpisování rezoluce ve smyslu „konsolidace" a "normalizace." Jeden den přišel telegram, že vedoucí pracovníci divadla ji musí podepsat do 14 hodin příštího dne a získat pro podpis další členy. Jiný, státně důležitý noční telegram z téhož dne přikazoval, aby se příštího dne soubor Mahenovy činohry zúčastnil vystoupení Vachtangovova divadla z Moskvy v Praze, bez ohledu nato, že za několik dní budou, hrát Vachtangovci v Brně, Pro jejich návštěvu jsem byl ředitelem divadla pověřen „zastupováním divadla v plném rozsahu"..." a to proto, že "sám nenízcela zdráv". Výzva ministra Brůžka obsahovala i odsouzení uměleckých svazů pro jejich demokratizační, reformní zaměření. S podivem jsem se díval, jak divadelníci ochotně, bez jakýchkoli zábran, podpisují ministrovu rezoluci, ačkoli byla v rozporu se závažnými usneseními, vyplývajícími z členství ve Svazu. Kolik takových rezolucí, navzájem se vylučujících, jsou lidé nuceni za svůj život podepsat?! Schizofrenie svědomí? Apatie vypěstovaná dobou? - Brůžkovu výzvu jsem nepodepsal. I to mi později bylo připsáno na účet. Za těchto "vzrušených politických"' ókolhóští á měži řáhámi biče byla naplňována sezóna 1968-1969. Mezi ranami biče Sezóna 1968-1969. Zakázali nám pohostinskou spolupráci s režisérem Dejmkem a jeho výtvarníkem Stopkou, čímž odpadla Balladyna. Zakázali nám sovětského klauna Jengibarova, čímž odpadl Muž jako muž. Sešlo i z pohostinské režie J.Grossmana, čímž odpadl Tartuffe. Další jsme změnili sami: Kolárovy Mravence jsme nahradili Mahenovým Mrtvým mořem a nově jsme zařadili do repertoáru Euripidovy-Sartrovy Trójanky, lonescova Nosorožce a Puškinova Borise Godunova, aby naše dramaturgie zastala živá, aby zvučela udáíostmi, jimiž jsme žili. A uvedené hry, byť většinou klasické a historické, to měrou vrchovatou dokázaly. Soubor pak ještě navíc, v tzv. „Dubčekových směnách", to jest ve svém volném čase, nastudoval Drdovy Hrátky s čertem. Onen rozporuplný soubor, plný vnitřních konfliktů, ukázal, že mimo svých kvalit uměleckých má i své kvality mravní: smysl pro spravedlnost, obětavost, pracovitost, ba i nadšení. Rozházelo se naprosto všechno, ale všechno se zase znovu poskládalo - mezi ranami biče. Držičovo Dundo Majore, to byl vděk Jugoslávii, která se v srpnových dnech postavila za nás. Milan Kundera - Dvě uši, dvě svatby, to bylo přihlášení se k dalšímu kacíři. Mezi ranami biče jsme stačili nastudovat i Čapkova Foltýna y adaptaci Fr.Pavlíčka, který jako člen ÚVKSČ dokázal s několika dalšími jednotlivci na plenárním zasedání ÚV narušit mechanismus jednohlasnosti a v hysterické atmosféře dogmatiků, obdařených mocí, hlasovat proti vstupu vojsk a proti umrtvování demokratizačního procesu. -Shakespeare /Král Lear/, Lope deVega /Blázni z Valencie/ a Nash /Obchodník s deštěm/ rozšířili počet nastudovaných her na jedenáct. Divadlo ve foyeru k nim přidalo další čtyři inscenace: Halasovo Torso naděje, Vančurův Luk královny Dorotky, Nezvalovu Manon Lescaut a Merzova-Qualtingerova Pana Karlíčka. V autorské dílně jsme kuli Renčova Marca Pola/Muž, který se vrátil/, Kopeckého Komedii o Libuši a,dívčí válce v Čechách a další jeho hry, biblickou Komedii o Davidovi a staroegyptské texty Síň obou pravd, Ludvík Kundera se pustil do adaptace Komenského Labyrintu srdce /o mnoho let později š velkým úspěchem uvedeného Divadlem ná provázku/ a do Komedie sněžení /o čtyřech ženách Karla IV./. Spolupracovali jsme dále s Alenou Bernáškovou /Černá komedie/, s P.Ganem /Austerliťz bez Eroicy/, s V.Gardavškým /Legenda o Františkovi a Kláře/, sM.Holmanem, sV.Kudělkou /Flirty, láska, milováni/, s Eliškou, s Jos.Nesvadbou /Motorocily/, sA.Přidalem /hra o Jiřím Poděbradském/, sJ.Ptáčkem /A kdo by chtěl opustit město babylonské/, s Pavlem Švandou, s K.Tachovským VSIavnfkovci/, s M.Uhdem /Guvernérovo zmrtvýchvstání/. Zajímali jsme se i o současné hry, které vznikaly jinde, o Havlovu Svatbu a o Procházkovo Ucho. V některých případech byla spolupráce teprve v zárodečném stavu, v jiných už značně pokročilá. Přiznám, že jsme v skrytu duše počítali s tím, že tato současná dramatika, kterou se nám podařilo v tak hojné míře v naší autorské dílně iniciovat, vyklene třetí vývojový vrchol Mahenovy činohry po vrcholu brechtovském a lidově barokním. Když se dnes s odstupem let dívám na tu dobu, zdá se mi neuvěřitelné, že jsme zvládli takové množství práce a že jsme je zvládli na dobré úrovni, jak soudí druží. Invaze bezpráví zřejmě dokázala zmobilizovat síly a vybičovala k výkonům, které by za normálních okolností nebyly možné. Soubor dělal zázraky. Ani mezi ranami biče, ani při přibíjení na kříž tvorba neustala, nemohla ustat, museli jsme naplnit činy sezónu 68-69. Jak se nám to podařilo, o tom vypovídá ohlas našich zájezdů do Bratislavy a do Prahy. Prověrka bratislavská 30.3,1969 Mrtvé moře, 31.3.1969 Oldřich a Božena „Spolupráce Brno - Bratislava" „Ojedinělá a nárazová spolupráce brněnské Mahenovy činohry a činohry Slovenského národního divadla vyústí zřejmě ve spolupráci trvalou... Tyto otázky byly předmětem jednání šéfa Mahenovy činohry Miloše Hynšta, dramaturga Ludvíka Kundery a režiséra Aloise Hajdy ve středu 11.prosince 1968 v Bratislavě." /Rudéprávo, 22.12. '1963/ „Treba poznamenať, že brnenskí herci k nám /a naši do Brna/ prišli po federalizácii prví, a to si treba vážiť." /zn.Ru.Práca, 1.4.1969/ „Renesancia spolupráce" „Zbližovanie divadiel... Včera dopoludnia sa brnenskí umelci stretli v Klube SND s bratislavskými novinármi a zástupcami vedenia SND. V srdečnej diskusii si navzájom vyjasnili stanoviská k rozvíjaniu umeleckých i spoločenských kontaktov... Je chvályhodné, že SND a SD z Brna pripravili renesanciu spolupráce českých a slovenských divadiel, ktorá kedysi pekne prekvitala." /zn.vš, Smena, Bratislava/ „0 výmene hodnôt" „Včerajšia srdečná debata brnenských a bratislavských divadelníkov s novinármi v Klube SND znovu potvrdila, že česká a slovenská divadelná kultúra pociťujú potrebu vzájomne sa poznávať a vymieňať si umelecké hodnoty... Vyplývalo to zo slov Miloša Hynšta, riaditela Mahenovej činohry, Jozefa Karlíka, Rudolfa Žáka, Ivana Turzu, riaditeľa SND, Martina Gregora, šéfa činohry SND, ako aj divadelných kritikov." /Pravda, 1.6.1969/ „Dva pohľady do histórie" „Vidí sa mi, že formálne či nadiktované „družby" medzi slovenskými a českými divadlami patria minulosti. Nahrádzajú ich nové, úprimné a prepotrebné vzťahy... Bratislavská činohra SND sporadické výmenné zájazdy s pražským ND obohatila, zdá sa, o častejšie a nie menej osožné hosťovanie s Mahenovou činohrou v Brne... Inscenácia Mahena i Hrubína... Obe sú nielen slovom, ale i činom v dejinách súčasného divadla..." /GabrielRapoš, Práca, 2.4.1969/ „Slová na čase" „...Obe predstavenia boli významným oživením hladiny bratislavského divadelného života... Sú totiž ukážkou toho, ako sadá robiť divadlo spoločensky angažované... a pri tom netézovité, nešuštiace frázou a siláckym slovom, jednoducho umelecké..."/ž/j. vš.Smena, 9.4.1969/ 110 111 1 .Aktuálne histórie" .....nezľaviť v snahe o spoločensky vyhrotenú údernosť znamená v žiadnom prípade neustúpiť od prvoradosti estetických kritérií... O tom nás v pozitívnom, no i v negatívnom zmysle viac-menej presviedčajú aj obe brnenské predstavenia... Mŕtve more - to je kategorický imperativ týchto dní... Oldřich a Božena je text prinajmenšom tak aktuálny ako text Mahenov..." MŠulek, Večerník/ „Ani predstieranie, ani ilustrácia" .....Tento sympatický súbor, jeden z protagonistov československého divadelného kumštu, znova dal lekciu /nielen Bratislave/, ako treba modifikovať dramaturgiu, aby bola umelecky náročná a časové zároveň priebojná, aktuálna... ...Nebyť oficiálnosťou ergo štátnosťou poznačenej „firmy" tohto divadla, príliš by som sa asi nemýlil, ak by som ho... zaradil medzi ensembly šo značne jednoliatou programovou produkciou, ktorú sme vídávali len v „súkromných" divadlách bardov domácej a svetovej divadelnej kultúry /E.F.Burian, K.S.Stanislavskij, B.Brecht a ...Namiesto Mahenovho lipnutia na dokumentoch a presile dišputácií, vyznačuje sa H rubínová hra rozletom fantázie... V prospech umeleckých hodnot Hrubínovej hry hovoria v neposlednom rade jednak výdobytky zhruba pätdesiatročného vývinu českej drámy..., jednak aj to, že Hrubín napísal svoju tretiu hru v období nadišlého zenitu vlastných tvorivých sil... Ak napriek tomu vyvolalo predstavenie Mrtvého mora živú odozvu, tak sa o ňu zaslúžili... tri činitele: s prehľadom a citlivo koncipovaná réžia M.Hynšta, pozoruhodná kreácia J.Štefla v kľúčovej postave... a napokon časovosť uvedenia... ...Režisér Hajda... kvapôčku sa mohol viac potrápiť s modelovaním kreácie Juty /Kružíková/, no vcelku odviedol kus talentovanej roboty. Mnohé výkony sú toho rukolapným svedectvom. Menujme aspoň dva: robustné rozporného Oldřicha v podaní J.Dufeka a úlisného, v prejave brilantne precízneho J.Karlíka/Guntr/. ...Už teraz sa tešíme nadalšie pohostinné vystúpenie divadelníkov z moravskej metropoly." /ANoskovič, Nové slovo, Bratislava/ „Dva večery s brnenskou činohrou" „Medzi paradoxy prvých mesiacov nášho federalizovaného štátu azda na prvé miesto patrí fakt, že dávno a dlho predtým sa zo slovenskej strany nemanifestovala toľko ráz atak úprimne česko-sfovenská vzájomnost ako v tomto čase... Živý ohlas, s akým prijalo obecenstvo obe predstavenia brnenského Štátneho divadla, ktoré po prvom tohoročnom zájazde/26,]anuára s Komédiou o umučenia slávnom vzkriesení/ prišlo o dva mesiace opäť do Bratislavy../Slovenské pohlady, VI., 1969/ Slovenské národné divadlo nám oplácelo naše návštěvy a přijíždělo do Brna se svými významnými inscenacemi Sartrova Ďábla a Pánaboha, Bukovčanova Pštrosího večírku, se Zvonovým Tancem nad pláčem, Schillerovým Donem Carlosem aj. Prověrka pražská Divadlo na Vinohradech, 9.6.1969 Mrtvé moře, 10.6.1969 Já, Jákob, 11.6. Trójanky .....Zájezd brněnské činohry poslouží jistě, jako už několikrát, k cennému dialogu Prahy s Brnem, a jestliže se vskutku uskuteční myšlenka družby a stálých výměnných zájezdů této scény s pražským Vinohradským divadlem, lze tuto skutečnost jen uvítat." /zn. cim, Zemědělské noviny, Praha, 7.6.1969/ „Silné zážitky z návštěvy brněnského Státního divadla v Praze" „Tři večery - tři výrazně apelativní inscenace... Spatřil jsem trojjediné dílo zrozené jediným záměrem, v němž se s naléhavou upřímností kladou tytéž otázky, kterým se nemůžeme vyhnout... Ale musím se přiznat především k uspokojení z toho, že Státní divadlo v Brně pokračuje ve svém dlouholetém ideálu divadla jako velké společenské tribuny." /Bohuš Štěpánek, Večerní Praha, 12.6.1969/ „Návštěva z Brna v Praze" „...Užtato repertoárová skladba sama osobě byla přitažlivá...Mahen sevPraze nehraje. Biblický esej filozofa Gardavského, tématicky originální přínos české dramatice, bohatý krásou starozákonního jazyka, obraznosti a kulturou výrazu se asi hned tak na pražských jevištích neobjeví, neboť -bohužel - jevíc literaturou než divadlem. A konečně Trójanky, známé z nepodařené inscenace v Divadle E.F.Buriana před několika lety: příležitost k srovnání a spravedlivějšímu ocenění Sartrovy adaptace... ...Příběh statečného sedláka Havelky /Mrtvé moře/ ze sedmdesátých let osmnáctého století, z let fyzického i duchovního útlaku, tiže prožité porážky i zoufalých výbuchů nadějí a vzdoru, 112 bezpečně našel cestu k našemu vědomí i dnes a v tichém srozumění podal ruku těm, kteří mají odvahu klást si i zodpovídat s Mahenem podobné otázky i v těchto dnech... ...Druhý večer byl zajímavý nejen hrou, ale také pozoruhodnou režijní prací Aloise Hajdy a hereckým výkonem Václava Postráneckého v titulní roli, za niž byl odměněn v soutěži Divadelních novin pro mladé herce první cenou... A konečně talentovaný režisér nejmiadší generace Zdeněk Kaloč překvapil zralostí své práce..., napravil pošramocený pražský dojem z této Sartrovy hry... Tehdy působila víceméně odtažitě... dnes jako „Zeitstück"... ...Brněnská pohostinská vystoupení tedy bezesporu... vydala dobré svědectví o néhalasném usilování souboru být působivým, nepovrchně politicky angažovaným, moderním divadlem." /Alena Stránská, Svobodné slovo, 13.6.1969/ „Sbližovánív Brechtem" „Státní divadlo z Brna má v struktuře českého divadelnictví zvláštní postavení. Stalo se jakýmsi oponentem a experimentátorem z tvrdohlavého záměru. Zhruba před deseti lety vyhlásilo svůj vlastní program antiiluze a společenské angažovanosti, dalo si do štítu Bertolta Brechta... inspirovalo divadelní obec, aby senad Brechtovým dílem hlouběji zamyslela. A ještě podstatnější je fakt, žetoto hlubší seznámení sBrechtovým odkazem... pozvolna poznamenávalo i samu Mahenovu činohru. Vznikly totiž inscenace, které přestaly chápat člověka pouze jako demonstrátora doby, ale začaly jej ukazovat ve vztahu k této době... herec přestal být pouze nositelem obecného významu, ale stai se konkrétní postavou, která skrze své jednání tento význam sděluje. Velmi zřetelně se tento posun v brněnském úsilí projevil v tomto týdnu, kdy mohl pražský návštěvník na scéně Vinohradského divadla sledovat tři inscenace tří různých režisérů... V těchto inscenacích jako by se soustředily jisté znaky brněnské činohry - od počátku jejího formování i omylů po jisté objevy i další inscenační možnosti..." /zn. cim, Zemědělské noviny, 13.6.1969/ „Cena vlastní tváře" „Mahenovu činohru Státního divadla v Brně charakterizuje již po léta sympatická tvrdohlavost, s niž si umínila být a zůstat vždy a za všech okolností sama sebou a dělat „divadlo světa", v němž je neopakovatelný osud jedince konfrontován s úhrnnou dějinnou zkušeností... Tři inscenace, které přivezla, jsou různými odpověďmi, které dává dnešku minulý čas." /Alena Urbanová, Práce, 18.6.1969/ „Brno na Vinohradech" „...Tři reprezentativní hry, odlišné tematicky i inscenačně, dosvědčují i v této vybrané ukázce, že celkové úsilí tohoto divadla má zřetelný program i vůli tento program naplňovat. I když tento program nenaplnily tři uvedené inscenace stejnou mírou a se stejnou uměleckou intenzitou..." /M.Křovák, Svoboda, 20.6.1969/ Jediný statečný Při představení Mrtvého mořev Divadle na Vinohradech 9.6.1969 s námi seděl v lóži někdejší předseda ÚV Národní fronty Fr. K r i e g e I, onen J E D I N Ý z československé Dubčekovy delegace, který po srpnové okupaci 1968 nepodepsal pokořující moskevské protokoly. Jsem šťastný, že jsem se osobně seznámil s člověkem, o němž lze říci, že byl STATEČNÝ. Prověrka brněnská „Deset premiér a jedna jako přívažek aneb Zmoudření Mahenovy činohry?" „Čím se liší letošní sezóna Mahenovy činohry od většiny předešlých sezón? Na první pohled dosti zřetelně tím, že nepřinesla ani jedinou československou premiéru... Tato vůle k československým premiérám, která bývala až do letošní sezóny jakousi brněnskou specialitou, mohla se různému oku jevit různě: jednou třeba jako chvályhodné úsilí o osobitou dramaturgickou koncepci; jinému, který dá spis na kvalitu textu než na jeho novost, jako provincialismus naruby, jako křečovitá snaha odlišit se stůj co stůj a všemu-navzdory. Nová dramaturgie v čele s LKunderou se tedy letos zřekla ctižádosti přichystat publiku další dramaturgické senzace..." Svrbí mě jazyk, nedá mi, abych tentokrát neskočil do řeči: Takže by bylo lepší, kdybychom ze strachu z výtky ctižádostivosti, dramaturgických senzací a provincialismu naruby nebyli uvadli Artura Uie, Mystérii buffu, Markolta, První jízdní, Totální kuropění, Ďábla a Pánaboha, Marata, Anešku, Královský hon na slunce, Cenci, Play Strindberg aj.? Výčet čs.premiér, které se nám nepodařily, nebude uspokojivou odpovědí na tuto otázku! Ale vraťme slovo Viktoru Kudělkovi: 113 „.. .představuje letošní sezóna umělecky vyrovnaný celek, v němž není povážlivějších výkyvů v kvalitě jednotlivých inscenací, Nemohou-li se letos Brněnští pochlubit úspěchy tak průkaznými, jako bylo svého času nastudování Komedie o umučení, Kavkazského křídového kruhu nebo Zadržitelného vzestupu Artura Uie, nemůže jim na druhé straně už nikdo předhazovat umělecké nezdary a prohry na způsob loňského Interna, Lucerny, Války s mloky, Pána z Prasečkova, Mlynáře ze Sanssouci atd., jichž v předposledních sezónách bývalo víc než dost... ...přes všechny výstřelky a kotrmelce, přes všechno bloudění mohou v tomto souboru vyrůst nejen dobří herci, ale čas od času i skutečná režisérská osobnost... ...Nedostatek prostoru pro skutečnou hereckou tvorbu býval v letech počátečního „šturmu a drangu" Achillovou patou Mahenovy činohry. Postupem doby se sice repertoár začal zbavovat původní antipsychologické ortodoxie, ale herci - až na několik výjimek - si s náročnějšími a složitějšími postavami mnohdy nedovedli poradit... Letošní sezóna je i po této stránce znamením obratu a příslibem do budoucna." /Viktor Kudělka, Divadelní noviny, 2.7.1969/ „Sezóna umělecké konsolidace" „O málo déle než deset let od chvíle, kdy se ujal vedení Mahenovy činohry v Brně Miloš Kynšt, se tato naše přední činoherní scéna dočkala nepochybně blahodárného údobí vnitřní konsolidace. Nad jiné roky ji výrazně předznamenává právě uplynulá sezóna, o jejíchž převážně solidních uměleckých úspěších se už objevují v našem tisku odborné přehledy. ...nelze přičíst uplynulé sezóně pronikavé inscenační úspěchy, jakých jsme bylí svědky čas od času u E.Sokolovského, ale poctivou, stále se prohlubující a odpovědnou uměleckou práci... ...Konstatování, že je uplynulá sezóna Mahenovy činohry obratem k lepšímu, je potvrzeno i mimobrněnskými úspěchy zájezdovými, především pražskými a bratislavskými." /Vladimír Pazourek, Svobodné slovo, 15.7.1969/ „Brněnské ohlédnutí" „Bývaly časy • a není to tak dávno - kdy snad každá premiéra Mahenovy činohry přitahovala do Brna nejpřednější pražské kritiky a kdy Brno bylo právě zásluhou Mahenovy činohry pokládáno právem za nejdůležitější centrum české divadelní kultury, vedle Prahy. To byla éra přibližně let 1959-1965... ...V posledních dvou až třech sezónách pozornost věnovaná Mahenově činohře zejména pražskou kritikou, značně opadala. Nebylo celkem divu. Program tzv. epického a politického divadla... se z hlediska uměleckého vyčerpal a z hlediska našeho vnitropolitického vývoje se stal neproduktivní. Evžen Sokolovský odešel do Prahy a Mahenova činohra se ocitla v situaci, kdy musela - ať přiznané nebo nepřiznané -v podstatě znovu začítbudovatsvůj-umělecký program........................................-......... -................... ...Letošní návštěva Mahenovy činohry v Praze však ukázala, nebo aspoň naznačila, že toto divadlo neustalo ve svém hledání nových cest a že je v něm dostatek tvůrčích sil k tomu, aby soutěžilo o jedno z předních míst v českém divadelnictví. ...Letošní sezónou udělala Mahenova Činohra důležitý krok ktomu, aby se vrátila na jedno z předních míst v českém divadelnictví." /Dušan Jeřábek, Svět práce, 23.7.1969/ „Mahenova činohra včera, dnes a zítra" „Mahenově činohře začíná skutečně nová éra až rokem 1959 - a to nepopřou ani duchové této éře nenaklonění. Triu Hynšt - Sokolovský - Srba, teamu na brněnské poměry nebývale činorodému a cílevědomému, připisují už dnes na konto kladů dvě NEJ: vůdčí team byl nejdéle „u toho" ...a přinesl víc nesporných podnětů českému divadlu/ale i dramatu/, než kdykoli předtím, tedy nejvíc... .. .Mahenova činohra za dvě sezóny po násiupu zmíněného tria dosáhla vlastní tváře a tím se odlišila od devadesáti procent českých divadel... ...Z původní „naivní" političnosti, která nezhrdala plakátovitostí, stávala se zvolna apelatívni političnost sond... ...Jsou-li první léta „nového programu" ve znamení přijetí a "přetavení" impulsů divadla politického, epického, brechtovského..., jsou jeho „poslední léta" /nikoli konečná/ ve znamení objevení českého lidového baroka... ...Odchodem obou S /Sokolovský v červnu, Srba v září 1967/se nic nepřetrhlo a nic nebylo přerváno... Hledání započaté rokem 1959 bude bohdá pokračovat." /Ludvík Kundera, almanach Divadlo je divadlo, 1969/ „Podíl scénografie v inscenacích Mahenovy činohry" „Směřování k syntetickému nebo totálnímu divadlu patří k jednomu z výrazných rysů již několikrát modifikovaného uměleckého programu činohry Státního divadla v Brně." /Karel Bundálek, almanach Divadlo je divadlo, 1969/ Sezóna 1969 - 1970 předposlední. Mácha - Kat, Calábek - Zavraždění svaté Celestýny, kuplířky z města Salamanky, /čs.premiéra/, Kivi - Ševci z Nummi /čs.premiéra/, Důrrenmatt - Play Strindberg /čs.premiéra/, Buonaventura -Na pravici Boha Otce /čs.premiéra/, Puškin - Boris Godunov... . Desetiletá programová linie burianovské inspirace pokračuje v peřejích času Máchovým Katem /opět v režii Burianovy manželky Zuzany Kočové/ a Calábkovou hrou, .která do burianovského typu lidového divadla vnáší odstín jarmarečního morytátu /"špalíčky", knížečky blešího formátu, prodávané i přednášené na jarmarcích/. Pokračujeme i v orientaci na dramatiku malých národů, která v současné politické situaci nabývá ha významu /Kivi-Fin, Buonaventura-Kolumbijec/, počtvrté se pokoušíme o Důrrenmatta, tentokrát úspěšně a končíme Puškihem:.....a lid mlčí." Zbytek už padá na vrub nového vedení, neboť uprostřed sezóny jsem byl z funkce odvolán a dramaturg Ludvík Kundera dal výpověď. Ve zbytku sezóny byl ještě nastudován Tylův Strakonický dudák, Shafferova černá komedie a Williamsova Vytetovaná růže. Mezi hrami této sezóny jsou opět čs.premiéry, a to hned čtyři. Tak k dosavadním 24 čs.premiérám přibyly další 4, tj. 28 čs.premiér za 11 let.Skoro totéž množství čs.premiér - 31 -, vyprodukovala brněnská činohra od roku 1918 do roku 1958, tedy za 40 let při mnohonásobně vyšším počtu studovaných her. Nešlo nám ovšem o ctižádostivou honbu za dramaturgickými senzacemi, ale o vědomí povinnosti vůči současné a zejména vznikající dramatické tvorbě. Této povinnosti jsme se nikdy nezříkali. Vskutku jsme nestáli o to, aby za české národní mužstvo hráli černoši. Nechtěli jsme kvalitu jen nakupovat, snažili jsme seji i vytvářet. To je úkol z nejtěžšfch. Ještě jedno zatracení Na podzim 1969 se Miroslav P I e š á k ve sborníku Divadlo je divadlo zamyslel nad širší problematikou „divadla v provincii", nad divadly brněnskými i nad Mahenovou Činohrou. Kladně ocenil její inscenaci Pašijí, „které volně navázaly na výboje moderního evropského divadla a samostatně inspirovaly domácí divadelníky". Současně však vytýkal Mahenově činohře řadu podstatných věcí: Revolta Mahenovy činohry.....nepramenila však z vnitřních kořenů našeho divadla a ani se neopírala o pravdivou analýzu doby a společenské situace, v níž jsme se nacházeli, ale těžila z cizích, do značné míry překonaných principů politického a epického divadla... ...Pražský komplex... Myslím, žernu můžeme připsat na vrub i snahu Mahenovy činohry, která se ve svých písemných prohlášeních snažila vnutit Otomaru Krejčovi teoretický dialog, když nedokázala vyprovokovat přímou soutěž v divadelní praxi... ...Brněnští divadelníci... svou poetikou nedokázali žádné z moravských divadel „nakazit", inspirovat... ...Brněnský komplex nadřazenosti ignoruje... /úspěchy oblastních divadel,M.H./ a snaží se je zlehčit... ...Kolísavou úroveň mají nejen jednotlivá představení /má na mysli všechna brněnská divadla, M.H./, ale není tu ani osobností, na něž by bylo lze trvaleji spolehnout, které by byly zárukou aspoň profesionální kvality inscenací /v poslední době dávají jistou naději jména Kaločovo a Páskovo./..." /Miroslav Plešák, Divadlo v provincii, sborník Divadlo je divadlo, podzim 1969/ Ještě jedno sblížení S Miroslavem Plešákem jsem se sešel o jedenáct let později ve spolupráci v gottwaldovském divadle, kde on byl dramaturgem a já režírujícím exulantem. Spolupráce trvala osm let a byla velice pěkná, Sblížili jsme se na textech Brechta, Rollanda, Gorina, Švarce, Šatrova, Semeráda aj., tedy na dramatice a poetice, která mě činila trvale a tvrdohlavě nepolepšitelným. M.Plešák inicioval a redigoval knižní vydání mých Divadelních esejů /není jeho vinou, že nevyšly/ a z jeho bezděčného podnětu vznikla vlastně i tato kniha. Z názorového protivníka sestál spolupracovník, ze spolupracovníka spolubojovník a ze spolubojovníka přítel. Další příklad toho, že vztahy mezi lidmi nejsou osudově nezvratné, nezměnitelné a jednou pro vždy dané a že v mnohém protivníkovi je obsažen 114 115 potencionální spojenec. Možností jeho objevení bychom neměli zhrdnout, Měl jsem v životě štěstí, že s mnohými svými odpůrci jsem se později setkal na téže straně fronty. „Dnešní svět lze dnešním lidem vylíčit jen tehdy, líčíme-li jej jako svět, který lze změnit." /B.BrechV Zpátečka pokračuje 13.8,1969 ředitel Barvík v interview pro Rovnost oznamuje na prahu nové sezóny, že "nás čekají velké personální změny a to nejen proto, že letos celá zasloužilá garda šedesátníků odchází do důchodu". . 6.9.1969 CZV KSČ rozesílá „Návrh thesí k diskusi: Komunisté CZO KSČ a vedení Státního divadla v Brně považují za svou povinnost vyjádřit své stanovisko k současné politické situaci... S nadšením jsme uvítali Leden... Těžce jsme pak prožívali dny, kdy různé samozvané výbory a kluby, pod rouškou oprávněné kritiky chyb, urážely a nakonec odstraňovaly i poctivé komunisty z vedoucích míst... Vidíme, jak výročí srpnových událostí zneužívají skuteční nepřátelé socialismu..." 13.9.1969 přeje Jan Kliment v Rudém právu „Všechno nejlepší soudruhovi Barvíkovi k jeho životnímu jubileu... S.Barvík stál^vždy věrně se stranou, ať pracoval kdekoli. Ve funkci tajemníka čs. svazu skladatelů, v generálním sekretariátu Ústředního akčního výboru Národní fronty po Únoru, ve Státním výboru pro umění, na ministerstvu školství nebo v sekretariátech ÚVKSč... Věděl vždycky, kde je jeho místo..." Dopisová akce „Váženy s.ředitely... jestli máte zato, že divadelní kus, který jste hráli 17.9.69 večer je kulturní výchova pak je to hnusné. Asi zapomínáte že v divadle sedí matka s dcerou aneb se synem a stydí se jeden přes druhého. To už jsme došli v naši kultuře tak daleko? Tak asi naši mládež nevychováme. Máme zato, že nejsme na divokém západě, ale v kulturním Československu. Další dáváme do tisku Rudého práva." /Adast-Adamw, účastníci divadla 18.9.1969J'/Týká se představení M.Kundery Dvě uši, dvě svatby.M.H./ „...doufáme v umoudření šéfů..., aby svými hrami posilovali věc socialismu... a nikoli obráceně... lonescův Nosorožec - antisovětská tendence je jasná již z programu /červen/. Podněcuje k trucu, místo toho, aby pomáhala k uklidnění nacionálních emocí... Kunderova Dvě uši, dvě svatby... to má být forma vyššího humoru? Domnívám se, že motivem hry je zlobná nenávist vůči celé naší socialistické společnosti /hudební znělka Kupředu levá,!!! v ní/... Na státní scéně si zasloužíme víc než otevřené či skryté, poťouchlé politické pamflety, kořeněné nejhrubšími slovními výrazy..." Zdeněk Culík, vzorný pracovník státních orgánů, majitel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, majitel Čs.válečného kříže 1939 /domácí odboj/, předseda OVNF a předseda kontrolní komise KVNF, Brno-Obřany 22.10.69/Ředitel dává dopis desetkrát opsat./ Téhož dne prše Zd.Culík i na Městský a Krajský výbor KSČ: .....Již na aktivu funkcionářů našeho obvodu v červnu t.r. domáhal jsem se a také další soudružky, aby strana zasáhla, aby z repertoáru byly tyto hry vzaty... Vrstvě s emocemi, zejména mladým, se hry velice zamlouvají, vždyť potlesk bouřil místy v běhu hry, ale řady předplatitelů se pozastavují... Smysl těchto... her je skryt v tendenci: rozbíjet vše, i společenskou morálku, až na dno, aby nezůstalo nic než anarchie... Platit za "uměni"' přispívající k deformování a anarchizování duší a hlav, to je snad přespříliš ohleduplné..." Jiný pisatel: „...Místo ušlechtilých produktů lidského ducha... realizuje vedení divadla literární brak typu Kunderových Ptákovin, Gardavského Jákoba a v posledních dnech Calábkova Zavraždění. Takové kulturní odpadky, jejichž hlavní funkcí je touha po autorských ziscích... Pro těch několik reakčních narážek a jinotajů, které nacházejí odezvu u zanedbatelné části dezorientovaných hlupáků ve ztemnělém hledišti, snad divadlo nehrajete... Na vědomí MěstV KSČ, Ministerstvu kultury." /Ing.Mojmfr Eliáš, CSc, Brno, Rybáfská 44a 17.11.1969/ Z mé odpovědi: .....Rád bych si s Vámi pohovořil, ale Vy jste bezpochyby nezamýšlel svůj dopis jako námět k diskusi, jak vyplývá z toho, že jej zasíláte současně KSČ a Ministerstvu kultury... ...Pokládáte Kunderovu Ptákovinu za literární brak. V zářijovém čísle měsíčníku Divadlo je otištěna anketa 35 českých divadelních kritiků a vědců, z níž vyplývá, že Ptákovinu pokládají za nejlepší českou hru minulé sezóny... ...Zabránit „krátkým spojením" mezi jevištěm a hledištěm, to se vymyká z možností divadla, to je problém společnosti." Další dopisy: .....Nosorožec... byli jsme touto hrou pohoršeni. Snad nebudeme proto podezíráni z „nosorožectví" ...Hra nás znovu vrhá nazpět do zmatků nedávno uplynulých měsíců... Narovnání poměrů u nás... rozhodně, nepřispívají výroky jako - úřady přešly na stranu nosorožců - dáíe - všechno nám vykradli aj. ,. ...Antisovětismus... hraničí až s hysterií, jak se projevovala u některých svedených našich mladých lidí... Protisovětská hesla na zdech setřel čas, ale z našeho divadla burácejí dodnes..." /Alois Jurečka, důchodce, Brno, Purkyňova 92,27.11.1969/ Z mé odpovědi: .....Dovoluji si Vás upozornit nato, že ve Francií je tato hra napadána z pozic francouzské politické pravice jako hra, objektivně pomáhající komunistům..." Nabídl jsem setkání. Nereagoval. Ani ostatní pisatelé dopisů na mou nabídku setkání a pohovoru neodpověděli, „Promiň soudruhu, že se nepodepisuji... Mám otázku - odpověď si dejte sami - „pro koho a jak se hraje Kat v Mahenově divadle?" Je někdo odpovědný za sledování projevu mnohých herců, účastní se někdo z KV těchto představení...? Což nevidíte, jak se působí na matení pojmů a rozvracení důvěry v politiku naší strany...? Za Manouška jsem se tomu nedivila... Nebojte se a pošlete si aktiv upřímných soudruhů na představení... Nic se nestane, když zastavíte činnost těchto herců... Ráda ve věci pomohu, zatím nemohu, pochopíš proč. Sloužit lidu se u nás zaměňuje za škodit straně. Udělejte konec tomuto řádění... Jestli se situace nezlepší, obrátím se na s.Husáka. Práci čest. Zatím se nepodepíši."/Anonym/ Redakce Rovnosti, Jindřich Uher, 1.12.1969: „Posíláme Vám kopii dopisů, které nám předali soudruzi z KV KSČ k příp. publikování. Žádáme Vás, abyste nám laskavě řekli svůj názor na obsah dopisů." Moje odpověď: „...Dopisy o divadle se psávaly,... píší se i dnes. Rozdíl je snad jen v tom, že jindy bývají adresovány těm, jimž jsou určeny, tj. divadelníkům, zatím co dnes se adresují sprše nadřízeným orgánům... Z toho vyplývá, že pisatelům nejde tako výměnu názorů, jako spíše o administrativní zásah,., ...Dopisová kampaň na naši inscenaci Pašijí před čtyřmi roky... tehdy ovšem šlo o záplavu dopisů, spontánních i objednaných.podepsaných i anonymních.kladných i záporných, šlo o množství diskutujících. Dnes jde, pokud je nám známo, vcelku o čtyři kritické dopisy od srpna 1968, včetně těch dvou, které jste nám poslali k vyjádření... ...Připomínky k Nosorožci a Dvěma uším... jsou zjednodušující a plynou ze stejně pochybné logiky jako kdysi otázky, proč hrajeme Brechtův Zadržitelný vzestup, když u nás fašismus není, proč hrajeme Hamleta, když Polonius tak nevhodně připomíná prezidenta Novotného... Nelze přece dosazovat neopracované reality života tam, kde jde o umělecké zobrazení skutečnosti... ...Můžeme zaručit své upřímné úsilí dělat dobré divadlo... Ale k tomu bychom potřebovali též trošku klidu a důvěry." /Pokud je mi známo, dopisy v Rovnosti otištěny nebyly,/ Zamřížované oslavy Do této sezóny spadají oslavy 85.výročí stálého českého divadla v Brně a zaokrouhlená výročí dalších brněnských divadel: Divadlu bratří Mrštíků je 25 let, loutkovému divadlu Radost 20 let, Činohernímu studiu JAMU 20 let a Satirickému divadlu Večerní Brno 10 let. Při té příležitosti vyšly tři jubilejní publikace: Almanach 66,67,68,69 s bohatou fotodokumentací a dva sborníky, Plamen divadla a Divadlo je divadlo. 14.11.1969 předložil ředitel Barvík Radě KNV návrh na Čestný diplom Rady JmKNV všem souborům Státního divadla, včetně kolektivu dílen. Činohra byla provozovatelem z tohoto návrhu vyškrtnuta. „Dva divadelní sborníky" .....Rozsahem menší Plamen divadla /Od kočovných společností k dnešním časům/ uspořádal Artur Závodský. Je věnován významné herecké rodině Pechů-Pešků... Druhý, rozsáhlejší sborník redigovala Jaroslava Suchomelová. Sborník statí, úvah a glos se snaží obsáhnout především současnost brněnského divadelnictví; všímá si všech divadel, nechce oslavovat, ale spíše kriticky komentovat dnešní usilování... Mahenově činohře jsou věnovány dvě studie: Karel Bundálek si všímá scénografické tvorby a Viktor Kudělka režijních rukopisů... V některých úvahách zaráží ustavičný návrat komplexu provincie. Jakoupak provincií je druhé největší město ve státě...? ...škoda, že se sborník nedokázal dopracovat větší objektivity soudů a často se dává spíše vést přátelskými či averzními vztahy. Tak se stalo, že desetiletá významná éra Mahenovy činohry, dramaturgické usiiování Bořivoje Srby a Ludvíka Kundery, Inscenační výsledky režisérské trojice Hynšt- 116 117 1 Sokolovský-Hajda /a později Hynšt-Hajda-Kaloč/ nedošly spravedlivého ocenění. Bylo by to třeba právě v době, kdy odchodem Hynštovým končí významná etapa brněnského činoherního divadelnictví..." /Š.V., Dva divadelní sborníky. Rudé právo 7.2.1970/ Šroub se utahuje, úspěchy pokračují .....Obrat nastává v sezóně 1959 až 1960. Do funkce šéfa činohry přichází Miloš Hynšt a povolává za své nejbližší spolupracovníky režiséra Evžena Sokolovského a dramaturga Bořivoje Srbu. Vytvářejí a jevištně realizují vyhraněnou koncepci politického divadla. Brněnské divadlo se stává středem zájmu a impuls Mahenovy činohry je přijímán jako iniciativa prospěšná celému českému divadelnictví. Je přirozené, že za deset let Hynštova šéfování se ledacos změnilo a obraz divadla, ke kterému Mahenova činohra směřuje, se obohatil o nové tóny a barvy." /Jaroslava Suchomelová, Z historie brněnského divadla, Zemědělské noviny, 16.9.1969/ „...K novému rozmachu politického, zřetelně k epickým postupům inklinujícího divadla, dochází v činohře Státního divadla po nástupu jejího šéfa Miloše Hynšta, dramaturga Bořivoje Srby a režiséra Evžena Sokolovského. Původně stroze proti psychologizujícímu divadlu zaměřené úsilí, spjaté s uváděnírp her Brechtových, Rollandových, Višněvského, Dúrrenmattových atd., nabývá postupem času jiných kvalit/např. příklonem klidovým hrám - Komedie o umučení a.y." /Artur Závodský, Jubilejní týden brněnských divadel, Lidová demokracie, 1.12.1969/ .....V nejednom případě Brno, ať již dramaturgicky či interpretačně, předbíhalo i Prahu; nedávné období brněnské činohry to ostatně výrazně potvrzuje..." /zn. Gm, Brněnské divadlo má co oslavovat, Lidová demokracie, 3.12.1969/ 13.12.1969 Mrtvé moře se hrálo ve Vídni. Krajanům se představení líbilo, velvyslanec Komárek měl výhrady. 11.1.1970 Bratislava, Play Strindberg.....A opat návšteva z Brna... Transponovanie nedáva ani divákovi možnosť úniku z ringu, ktorý stojí na javisku a kde sa častujú dobre mierenými údermi traja herci. Ten prostor ohraničený pružnými povrazmi sa totiž volá život a zmietajú sa v ňom tri unavené bytosti, ktoré udržuje pri živote zotrvačnosť ohyzdností, ktoré si navzájem hádžu do tvárí. Už nie iba o manželstve je táto výpoveď..." /G.Rapoš, O obludnosti života, Práca/ „Včerajšie pohostinské predstavenie Statného divadla z Brna znamená predovšetkým dramaturgický podnet a rozšírenie repertoárovej palety pre bratislavského diváka..." /L.O., Tragikomický rozklad manželstva/ „Skôr ako sa ozval prvý gong do dvanástich kol zápasu Alice a Edgara, spôsobila aspoň mierny šok scénická" realizácia Dú postavený ring s reálnými, hrubými lanami a na javisku oproti hladisku sedia na stupňovitej tribúne další diváci... Brnenskí umelci nesklamali. Nielenže bravúrne zvládli náročné aranžmá..., ale predviedli ukážku dokonalého hereckého majstrovstva." /AReis, Strindberg a la DQrrenmatt, Lud, Bratislava, 15.1.1970/ „Činohra SDvBrně hostovala 11.ledna v Hviezdoslavove divadle v Bratislavě s Durrenmattovou hrou Play Strindberg v režii M.Hynšta. Inscenace se setkala s tak vynikajícím úspěchem, že činohra Slovenského národního divadla požádala o opakování zájezdu se stejnou inscenací ještě v této sezóně." /Výstřižekz novin bez data a bez názvu/ Divadlu vskutku nerozumí nikdo Tento Čapkův bonmot jsme si připomínali před čtyřmi roky při Pašijích, které jsme zamýšleli jako lahůdku pro omezený počet labužníků v Divadle ve foyeru, a stala se z nich nenavštěvovanější inscenace posledních desítiletí, ne-li vůbec. Play Strindberg v box-ringu jsme původně chtěli uskutečnit jako experiment ve zkušebně na Veveří, která se měla stát pokusnou scénkou s názvem Cirkus Múz. A nakonec i tato neuetivájnscenace zakotvila v oficiálním, honosném prostředí divadla Na hradbách mezi pozlacenými prdelkatými andělíčky. I ona se těšila přízni odborné kritiky i diváckému zájmu- širokých vrstev, i ona byla z repertoáru násilně stažena. Zábrany k objektivitě Necituji brněnské divadelní kritiky Play Strindberg, protože jsou vesměs kladné. I o Ševcích z Nummi a o inscenaci Na pravici Boha Otce bylo napsáno dosti příznivého k tomu, abych měl zábrany zevrubně citovat, protože by to vyznělo jako sebechvála. Proto se spokojme konstatováním pokračujícího umeleckého vzestupu, který byl knokautován v najlepším. Zrušení dohody o osamostatnění činohry 6.1.1970 mi píše ředitel Barvík lístek s hřejivým oslovením „Vážený a milý příteli..." 12.1.1370 rnšf rinhnnn n osamostatnění činohry. „Vzhledem k situaci, která nastala z hlediska umělecko-provozního vMahenově divadle /nápadný odliv diváků/ á vzhledem k negativním ekonomickým výsledkům Mahenova divadla za r.1969... rozhodl jsem se po konzultaci s nadřízenými složkami /provozovatelem/... prohlásit naši dohodu z podzimu 1967/o umělecké autonomii UDÍ za zrušenou a neplatnou a přejít k normálnímu přímému řízení činohry jako jednoho z těles Státního divadla. Moje odpověď 14.1.70. .....v pátek 9.1.1970 jste mě pozval ke schůzce... jíž se zúčastnil též dramaturg Ludvík Kundera... a na níž jsme souhlasně konstatovali..., ževjednání budeme pokračovat za týden, v pátek 16.1.1970. Do té doby nebudeme naše jednání zveřejňovat. Byl jsem proto velmi překvapen, když se v úterý 13.1.1970 objevil na denní vývěsce činohry Váš dopis... adresovaný mně, avšak zároveň daný na vědomí „všemu členstvu Mahenovy činohry, voleným orgánům divadla a nadřízeným orgánům /provozovateli/..." Smlouva, kterou jste formuloval jako „Rozhodnutí ředitele č.22", byla čtyřletá, termínovaná do podzimu 1971. Prohlašujete ji za neplatnou v lednu 1970, i když byla časem prověřena jako dobrá... Jestliže smlouvu dnes jednostranně rušíte, vedou Vás k tomu důvody bezpochyby jiné... Před vánocemi 1969 jste mi přes třetí osobu /rektora JAMU, dr.Burjanka.M.H./ vzkázal a 9.1.1970 osobně vyzval k dobrovolné abdikaci a též dramaturgovi Kunderovi jste doporučil odchod na půlnoční placenou dovolenou, ačkoli jste jeho dramaturgii při řadě příležitostí kladně hodnotil... ...Ekonomické důvody pro zrušení smlouvy jsou také nepřesvědčivé... Rán činohry byl v minulých letech dočasně nadsazen v důsledku zcela ojedinělé návštěvnosti Pašijí. Byli jsme Ujištěni, že po odehrání Pašijí bude opět plán úměrně snížen. Místo toho jsme však někdejším překračováním plánu tržeb dnes potíráni... Je nutno sedneš vrátit k původnímu plánu tržeb prvého roku našeho působení v divadle Na hradbách... Tržebnost roku 1969 vykazuje vzestupnou tendenci. Vyplývá to ze srovnání druhého pololetí 1968 - 454.583 Kčs a téhož období 1969 - 604.172 Kčs. Proč tomuto příznivému vývoji neponecháváte prostor a čas?... Stáhl jste z repertoáru bez porady se šéfem inscenaci Kata, návštěvnicky nejslabší, ale též inscenaci Dvě uši, dvě svatby, návštěvnicky nejlepší... Hovoříte o krizi provozu Mahenova divadla, ač v jiných dokumentech zdůrazňujete dovršení konsolidace celého Státního divadla pod Vaším vedením..." Odvolání z funkce šéfa činohry /15.1.19707 „...protože došlo kvážným chybám v uměleckém provozu, které měly za následek velký pokles návštěvnosti, časté narušování výrobního plánu, značné finanční ztráty a hlavně nakonec ztrátu důvěry v možnost nápravy pod Vaším vedením... Neplnění ideově uměleckého programu ředitele..." /"Ztráta důvěry" - právnická floskule, kterou se tehdy zdůvodňovaly ortely vyhazovu ze zaměstnání. Vůči mně zde použity poprvé./ 23.1.1970 Moje odpověď: .....ekonomické argumenty jsem Vám vyvrátil dopisem ze dne 12,1.1970. Proto svůj odvolací výměr opíráte též o argumenty „ideově umělecké." Ty však jsou po mém jedenácti letem vedení činohry ještě méně přesvědčivé. Při osobním setkání jste uváděl zdůvodnění politické: tlak, který je na Vás vykonáván „shora." Existuje-li takový tlak, pak nezapomínejte, že jste k němu dal popud i Vy sám svými osobními hlášeními 0 pravicovém oportunismu ve vedení Mahenovy činohry apod.... ...Svůj odvolací dekret, ale zejména poverovací dekret mého nástupce podpíráte tvrzením o projednání v orgánech... Já osobně ořádnosti Vašeho projednání pochybuji. Pokud jde o činohru, vím, že jste věc projednával s výborem KSČ, ale výbor s Vaším zamýšleným řešením zásadně nesouhlasil. /Předsedou výboru KSČ v Mahenově činohře byl tehdy J.Karlík a byly v něm další nejvýznamnější osobnosti souboru, A.Hajda, L.Lakomý.../ S dílenským výborem ROH jste věc neprojednal vůbec a členstvo činohry, jehož se Vaše zásahy životně dolýkají, se do této chvíle nemohlo k němu vyjádřit, protože možní svolavatelé schůze se obávají výtek organizování nátlakových situací. Poverovací dekret nového šéfa .....Žádám Vás, abyste... mně navrhl opatření k urychlené normalizaci práce celé činohry..., abyste jmenoval novou uměleckou radu a projednal s ní koncepční, dramaturgická, repertoárová 1 kádrová opatření..." /"Normalizace" - později tak hojně frekventované slovo, jetu! Ředitel Barvík nabízel šéfovskou funkci Milanu Páskoví, Josefu Karlíkovi, Aloisů Hajdovi a dalším, ale ti funkci nepřijali. Obrátil se proto na Rudolfa Jurdu./ 118 119 1 Pomluva Ředitel přikázal, aby mu Rudolfa Jurdu urychleně sehnali a vyřídili mu, že se má okamžitě dostavit do ředitelny. Ředitelův emisar ho zastihl u holiče. Když mu řekl, o co jde, R.Jurda se zvedl z holičského křesla a úprkem běžel k řediteli - s namydlenou tváří. To ovšem není pravda, že ano, možná zesílené přirovnání, možná vtip, možná... Ale že tato zkazka existovala, to pravda je. Když mi ji někdo vyprávěl v domnění, že mě tím potěší, odpovídal jsem; Caeterum autem censeo..., že Rudolf Jurda je výborný herec. Exploze protestů a solidarity 5.1.1970 Evžen Sokolovský odříká pohostinskou režii- „...Pokud z funkce šéfa činohry odejdeš, nemohu v žádném případě inscenovat v Brně Život Eduarda II. Moje hostování... v Brně je vázáno výhradně na Tvou osobu a není moci v tomto státě, která by mě donutila pracovat v Brně, pokud tam Ty nebudeš..." 16.1.1970 Ludvík Kundera dává výpověď: .....Solidarizuji se zcela s dosavadním šéfem činohry Milošem Hynštem. S argumenty, jimiž je podezděn jeho vyhazov, upřímně nesouhlasím. Jsou uměle vykonstruované a licoměrné. Tzy. krize je do Mahenovy činohry vnášena dodatečně zvenčí; to je způsob, který se mi z duše příčí. Navíc se vše děje v době očividného růstu celého souboru a jeho režisérů i v době nesporných tvůrčích úspěchů Miloše Hynšta. Bylo mi poznati, že slovo dané na ředitelství divadla neplatí zhola nic. Nevůle projevovaná více či méně zakrytě vůči mé dramaturgii i přímé zásahy proti ní by mi stejně znemožňovaly jakoukoli tvořivější práci. Je mi to líto, protože stavba, která stěží povystoupila z přízemí, nemusela snad být marná. Nehodlám však vnášet uměleckou problematiku do věci, v níž o umění zřejmě vůbec nejde..." /Toto své stanovisko zveřejnil L.Kundera i v tisku. - Řediteli Barvíkovi se podařilo 'za rok vypudit z divadla Sokolovského a Srbu a za další dva roky Hynšta a Kunderu, pravily divadelní tamtamy./ 17.1.1970 Zdeněk Srna, dopis: „...nehodlám kondolovat... K tomu, že sis uchoval svůj charakter, není třeba projevovat soustrast, právě naopak... Mahenova činohra v letech 1959-1970 je pojem, který pro divadelníka něco znamená... Jestliže ne zcela dobrovolně předáváš žezlo....můžeš to udělat s vědomím, že to bylo plodných deset let..." ....... ...................... 17.1.1970 Ivo Osolsobě, dopis:.......................................... „Vážený pan Miloš Hynšt, pro věčné časy šéf činohry z jejího nejslavnějšího období 1959-1970..." 19.1,1970 SČDBJi zápis ze schůze: Svaz čs.divadelních a rozhlasových umělců, odbočka Brno, předseda B.Srba. .....Vedení pobočky se dozvědělo z novin, že byl odvolán umělecký šéf Mahenovy činohry Miloš Hynšt. Hlavní dramaturg Ludvík Kundera dal v této souvislosti výpověď. Důvody odvolacího dekretu Miloše Hynšta jsou provozní. V diskusi bylo vysloveno podivení a nesouhlas s důvody i způsobem odvolání. Svaz opět nebyl v této záležitosti konzultován. V tajném hlasování bylo jednomyslně rozhodnuto vypracovat stanovisko vedení pobočky k tomuto neúnosnému postupu... a odeslat je kompetentním orgánům.,." Stanovisko SČDRU: „Téměř ve všech divadelních institucích našeho kraje projevují se - tu více, tu méně - neklid a nervozita vyvolaná vnějšími vlivy. S veškerou důtklivostí upozornujmeme zejména na případy drastických zásahů do organismů dvou předních divadel našeho kraje: Divadla pracujících v Gottwaldově a činohry Státního divadla v Brně... Tato kádrová změna... je hrubým, naprosto nedomyšleným a proto pro nás nepřijatelným zásahem... Pobočka SČDRU... nemůže souhlasit s těmito necitlivými postupy... a důrazně proti nim protestuje..." 20.1.1970 Jan Kopecký, dopis: .....Co se stalo, nesu jako křivdu. Myslím, že pod Tvým vedením se brněnská činohra vepsala do vývoje divadla a kultury v naší zemi způsobem, který něco znamená a nebude moci být nikdy zapomenut. Osobně Ti děkuji za všecku krásnou spolupráci, která také v mé práci a v mém životě znamenala mezník. Jsem za to Tobě a brněnskému divadlu hluboce zavázán a upřímně vděčen..." 120 731 1970 Veřejný dopis brněnských kritiků řediteli Barvíkovi: .....Vzhledem; k tomu, že jste 15.ledna uprostřed sezóny odvolal šéfa činohry Státního divadla N souvislosti s tím podal demisi hlavní dramaturg činohry/ a vzhledem k tomu, že ve veřejnosti 0 tom kolují nejrozmanitější zprávy, dovolujeme si Vás, jako divadelní referenti, požádat, abyste v nejbližších dnech uspořádal o důvodech tohoto svého rozhodnutí veřejnou tiskovou konferenci. 0 této naší žádosti na Vás informujeme současně všechny redakce brněnských deníků..." Podepsáni: Artur Závodský, Karel Bundálek, Jaroslava Suchomelová, Vít Závodský, Zdeněk Srna, Dušan Jeřábek, Štěpán Vlašín, Zdenka Jeřábkova. ?9.1.1970 Abdikace výboru Z0 KSČ na protest proti mému odvolání. 4.2.1970 Klub přátel Mahenovy činohry, zápis ze schůze: „Výbor Klubu přátel prohlašuje, že mu kritická situace a zásadní změny v Mahenově činohře nezůstaly lhostejné a bez pocitu lítosti." 11.2.1970 Jindřich Uher, Divadelní noviny: „Řádky pro Miloše Hynšta..." „Novinová zpráva o Hynštově odchodu z Mahenky byla tak strohá... člověku se má za práci aspoň poděkovat. Patrně to ještě udělají velkoryseji jiní a zahanbí těchto pár řádků... Ale i kdyby ne, pravdou je, že lidé přicházejí a odcházejí, zatím co jejich divadlo trvá, stálo-li za cosi. Etapa Miloše Hynšta -k němuž se druží všichni další spolupracovníci - v Mahenově činohře tuto ryzost nepochybně má." 16.2.1970 František Pavlíček, ředitel Divadla na Vinohradech, dopis: .....rád bych Ti právě v této době poděkoval za spolupráci, která mně v mnohém byla povzbuzením... a abych Ti vyjádřil úctu a dík za dílo, které se Ti v Brně podařilo vytvořit. To je podstatné a nejpodstatnější- navzdory pokřikům, intrikám, represím a všem ostatním projevům tuposti a nerozumu,.," 1B 2 1970 Abdikace redakční rady časopisu Meandr. Dopis šéfredaktora L.Kundery řediteli Barvíkovi: „Z vyhlášky ze dne 4.2.70 se dovídám o reorganizacích postihujících i časopis Meandr a o jeho oficiálním hodnocení. Pro osvěžení paměti cituji onen odstavec: „Meandr jako samostatný časopis činohry SD bude vycházet dále pod jiným vedením proto, že vznikl na návrh uměleckého ředitele, ale nesloužil činohře, nýbrž výlučným experimentálně literárním zájmům. Proto nenašel ohlas u čtenářů, mnoho set každého čísla zůstalo neprodáno a jen za rok 1969 činil schodek Kčs 30.000. Nový Meandr bude plně sloužit uměleckým potřebám a propagaci činohry, jejich herců a tvůrců." Tvrzení, že Meandr nesloužil činohře... neodpovídá pravdě... V10 číslech I.ročníku a ve 4 číslech ll.ročníku... bylo potištěno 364 stran. Z toho počtu se váže bezprostředně k dnešní práci Mahenovy činohry stran 262I /Fotografie z inscenací a medailony herců a inscenátorů, texty z historie MC, ankety, ukázky z chystaných a uváděných textů her, atd..../ ...Pokud jde o čtenářský ohlas, je úměrný okolnostem... Od početného administrativního aparátu divadla se Meandr nedočkal nižádné náborové podpory... ...V řádkách o Meandru se bohužel zcela - a obávám se, že záměrně - zamlčuje ohlas v tisku, a to denním i odborném. V tomto ohledu skutečnost vysoko předčila naše očekávání... ...Na efekt jevypoěítána ztrátová cifra 30.000 Kčs. Ale jen pro toho, kdo neví, že veškeré naše kulturní časopisy jsou a musí být ztrátové... ...Odbor kultury JmKNV ve svém přípise ze dne 12.11.69, č.j.kult.1336/69 uvádí: ...Časopis Matice moravskě... má schodek 45,000 Kčs, měsíčník Opus musicum... má schodek 33.400 Kčs, měsíčník Program Státního divadla s nákladem 4.000 výtisků má schodek 30.000 Kčs. U Meandru s nákladem 2,500 výtisků stojí černé na bílém: + 5.500 Kčs.../!/ ..."Hodnoceni"' časopisu Meandr v ředitelské vyhlášce hrubě zkresluje, ba hanobí práci, kterou jsme - já a Rudolf Žák - dělali s opravdovou chutí, se zápalem a se snahou, aby nejen na jevišti, ale 1 časopisecky zůstaly po Mahenově činohře těchto let trvalejší hodnoty a stopy..." .....Teď, když po odchodu Ludvíka Kundery končí i naše členství v redakčním kruhu, chceme Vám aspoň sdělit, že při všem respektu k Vaší pravomoci nemůžeme Vaše hodnocení Meandru přijmout jako spravedlivé... S pozdravem Vítězslav Gardavský, Alois Hajda, Miloš Hynšt, Dušan Jeřábek, Zdeněk Kaloč, Josef Karlík, Jan Kopecký, Milan Uhde, Rudolf Žák." 121 18.2.1970 Vladimír Pazourek, Svobodné slovo, kritika Na pravici Boha Otce: .....Herci víc než pochopili, že se loučí se svým šéfem a dali do hry srdce a tvořivé kvality... Epilog jedenáctilétého působení šéfa Mahenpvy činohry, před nedávnem zproštěného této funkce, je výrazně tragikomický..." 19.2,1970 dopis diváka: .....Hodně na Vás vzpomínáme v těchto pohnutých dobách - náš obdiv patří Vám! - Waignerovi." 26.2.1970 dopis diváka: „...Jako jedna z mnoha diváků bych Vám chtěla převelice poděkovat... Lidé jednou objeví to pravé, co jste jim chtěl prostřednictvím divadla dát... S úctou Matoušková." 9.3.1970 MilaaJMa, Host do domu č.6: „Milý Miloši Hynšte, O Vašich režiích i o Vašem uměleckém programu jsem napsal hodně nesouhlasných slov v době, kdy jste stál v čele Mahenovy činohry, takže cítím jakési právo a jakousi povinnost ozvat se veřejně také teď, kdy už Mahence nešéfujete. Kdybych měl nějak označit těch jedenáct nedokončených sezón, po které jste brněnskou činohru vedl, nezaznělo by jméno Brechtovo, Piscatorovo, Mejercholdovo a Burianovo, jež jste si vepsali Ve znak. Leccos se měnilo a měnil jste se i Vy. Nejtrvalejším na Vašem úsilí i na úsilí Vašich druhů mi připadá snaha překonat zaběhaný a většinou neplodný provoz kamenného divadla. Současné české divadlo mělo štěstí, že mu vznikla vyhraněná střediska v Činoherním klubu, v Divadle Za branou a v Divadle Na zábradlí. Vy a Vaši spolupracovníci jste se pokusili ustavit něco podobného V rámci tělesa, které se tomu celým svým ustrojením vzpíralo. Neodvažuji se dnes soudit, zda se Váš pokus odehrál na příhodné půdě - a není to ani nutné. Jsou tu jeho nesporné výsledky - a za ně chci poděkovat. Získal jste do Brna Evžena Sokolovského, který elektrizoval své okolí, samozřejmě nábojem kladným i záporným. Dramaturgem jste udělal nejprve Bořivoje Srbu a po jeho odchodu jste pro tuto funkci přemluvil Ludvíka Kunderu, který dnes opouští své místo zároveň s Vámi. Oba tyto vzdělané a zaujaté divadelníky by Vám většina činoherních šéfů mohla závidět. V posledních letech Vašeho vedení strhla na sebe pozornost mimořádná režisérská osobnost Zdeňka Kaloče: Přivedl jste do Brna Aloise Hajdu, který trojici režisérů poctivě doplňoval. A to vynechávám řadu skladatelů a výtvarníků. Říkalo se, že divadlo Vašeho vyznání nedává dost příležitosti hercům. Snad to někdy bylo pravda, ale přesto mi "Vaše" údobív Mahenově divadle zůstane spjato s výkony Fialové, Kružíkové, Karlíka, Lakomého, Jurdy, Husníka a dalších.. Nechci, k Vám být.sentimentální; vím, že. by. se všichniuplatnili i bez Vás. Zaujímalo mě něco jiného: každý z těch, které jsem jmenoval, Vás občas a někdy i dost často umělecky zastiňoval - a Vy jste se k tomu stavěl vždycky vzorně. Bez závisti, s vnitřním šéfovským uspokojením. Uměl jste spojovat neústupnost s tolerantností. Jinak bych nemohl jako spolupracovník čas od času klepávat na Vaši, Srbovu nebo Kunderovu pracovnu. A klepával jsem tam rád, protože jsem věděl, že nenarazím na postoj institucionálně odosobněný, nýbrž na někoho, koho znám, jak jen člověk může znát druhého člověka. Šéfovská křesla jsou odnímatelná, a je to tak dobře. Nesmí se však pominout věci a hodnoty, jež tu jsou a odejmout je nelze. Snažil jsem se je připomenout těmito řádky a připomněl jsem si je i na představení Dürrenmattovy hry Play Strindberg, kterou jste znamenitě zrežíroval. Přeju Vám další takové režie, a až zas jednou budete mít někde řídit divadlo, určitě se přihlásím." 313.1970 Abdikace vedení brněnské pobočky SČDRU. Zápis ze schůze: „...Z20 členů vedení 14 rěsignovalo. Jsou to tito členové: J.Budíhský, A.Hajda, M.Halouzka, doc.M.Hynšt, H.Kubasta, M.Kůra, V.Nosek, B.Roček, O.Roubínek, S.Skopal, dr.B.Srba /předseda/ dr.Z.Srna, prof.A.Závodský, S.Zindulka. Ze svých funkcí neodstoupili: dr.L.Panovec, M.Pásek, K.Šeda, M.Zejda. Dodatečně rezignovali: A.Růžičková a L.Lakomý, kteří nebyli na schůzi přítomni... ■ ■•Ještě před složením funkcí projednalo vedení jihomoravské pobočky návrh tříčlenné skupiny ss.Páska, Zejdy a Sedy na zrušení stanovisek a usnesení z let 1968-69. Hlasováním aklamací se z 10 v tu chvíli přítomných členů vedení vyslovilo 5 proti návrhu, 4 pro návrh a 1 se zdržel hlasování..." 122 Výjimka Zápis ze schůze Dílenského výboru činohry ROH, 16.1.1970: „Situace v činohře - s.Vágner informoval o rozmluvě o situaci v činohře se s.ředitelem. DVII projednal dopis s.Hynšta ze dne 14.1.1970 avzal jej na vědomí... Zapsal J.Vavroš" /Předsedou DV ROH v činohře byl M.Vágner, jednatelem J.Vavroš, oba bezpartijní./ Tříbení Dalo by se říci: v procesu exekuce všichni byli p r o odsouzeného, nikdo proti, jeden se zdržel hlasování. Prosba Uvedl jsem na předchozích stránkách tolik pěkného o sobě samém, až je to trapné. Ale prosím čtenáře, aby uvěřili, že jsem to nečinil pro oslavu své osoby, ale jako veřejné a adresné poděkování a projev úcty těm, kteří semne zastali, ačkoli to bylo spjato s osobními riziky, neboť písnička o narušovaní „konsolidačního" a "normalizačního" procesu se tenkrát zpívala hodně nahlas. Předchozí stránky nechtějí vyprávět o mně, ale o krásné lidské solidaritě a osobní statečnosti mnoha lidí, i těch, kteří se mi již do tohoto svědectví nevešlí. Kéž uvedené příklady jsou nakažlivé! Likvidační protipohyb sflí 29.1.1970 dostává výpověď i dramaturg a redaktor Meandru Rudolf Žák, Prohlášení komunistů Státního divadla v Brně, Rudé právo a Rovnost 14.3.1970: „Celozávodní výbor KSČ... jednal na své mimořádné schůzi dne 23.2,1970 ...o problémech, které se vyhrotily v uplynulých dvou měsících... Jedním z nich je i odvolání šéfa činohry soudruha Hynšta... Vtéto velmi napjaté situaci se angažoval i výbor Svazu českých divadelních a rozhlasových umělců... CZV KSČ vyzývá všechny komunisty ve vedení pobočky SČDRU... k zaujmutí zásadního stanoviska a k přihlášení se ke známým čtyřem podmínkám ÚV Národní fronty ze dne 7.1.1970... CZV KSČ znovu zdůrazňuje, že bude i nadále uskutečňovat jednomyslně přijaté a v tisku zveřejněné stanovisko, kterým se kladně postavil za zářijové plénum ÚV KSČ a usneseníXIII. sjezdu KSČ o kultuře..." Základní ustanovení Jurdova vedení MČ, 2,2.1970 „1. Činohra se přihlašuje k typu divadla: socialistické lidové divadlo 2. Socialistické lidové divadlo plně vyjadřuje současné potřeby společnosti, stojí na pozicích otevřené a upřímné pomoci zdravým proudům společnosti a napomáhá tvořit platformu pro uplatnění zájmů a cílů KSČ 3. Socialistické lidové divadlo vytváří prostor pro nejsiršf vyjádření a uplatnění slovesného umění 4. Socialistické lidové divadlo... je určeno pro všechny, nikoho nevylučuje, nevytváří zájmy elity, úzký okruh návštěvníků... Jeho působnost míří především do hlediště, ale musí se také promítnout v souboru činohry, v jeho postojích, názorech... 5. Socialistické lidové divadlo je divadlem politickým vtom nejvlastněiším slova smvslu: napomáhá... při budování socialismu a plně se za socialismus staví 6. Socialistické lidové divadlo působí silou a talentem herecké tvorby, emocionálně. Způsobem... srozumitelným zobrazuje člověka, ne jako zjednodušený princip myšlení a konání... 7. Socialistické lidové divadlo v prvé řadě počítá sJeicem... 8. Socialistické lidové divadlo... sé především orientuje na dramatiku socialistických zemí, SSSR... 9. Socialistické lidové divadlo předpokládá složení uměleckého souboru, které bude odpovídat zájmům a cílům divadla." /Podtržená slova jsou dílem autora Základních ustanovení./ 123 Dramaturgický plán Jurdova vedení MČ 1970-71 „...jeveden snahou uplatnit vskutku realistický postoj činoherního souboru k politické skutečnosti a celospolečenským problémům současné etapy konsolidace a normalizace... Překonat všechny tendence, které zužují umělecké směřování činohry do jednostranného intelektuálně racionálního chápání společensko-politických úkolů... Svůj vztah kprocesu konsolidace jsme vyjádřili nejenom vúvodu..., ale i v celku předkládaného dramaturgického plánu... Režisérský sbor tvoří většinou dosti vyzrálé a již vyhraněné osobnosti, jejichž tvůrčí směřování bude možno jen zvolna a citlivě ovlivňovat novým směrem... Zapojit se plně do konsolidačního proudu... Realizovat jednotnou umělecko-provozní koncepci Státního divadla rovněž v pravidelném využití všech možností, které poskytují budovy Státního divadla /Janáčkovo divadlo, Reduta, Divadlo ve foyeru/... Zrušení dohody o autonomii činohry a naopakozačlenění činoherního souboru do celku Státního divadla... Na konci sezóny bude hrát činohra ve čtyřech scénických prostorech,.." Elaborát s datem 30.4.1970 podepsali: R.Jurda, šéf činohry, a Jaromír Vavroš, dramaturg. Externí dramaturgická spolupráce LBařinková. /L.Bařinková vstoupila do svazku divadla jako dramaturg 1.6.1970./ Kreontovi sekretáři vybavují případ Antigony /pravil Dúrrenmatt/ A Kreontovi sekretáři vybavovali také případ můj: ing.Priester, předseda prověrkové komise KV KSČ a její členové Miroslav Hoňka a Václav Kyzlink. Neznámý Kreon kdesi v nadoblačných výšinách rozhodl vyloučit mě z KSČ a jeho sekretáři dole se teď o to úpěnlivě, ale s chutí, snažili. Nedali mi do rukou žádné písemné zdůvodnění, žádnou obžalobu, nic. Vše se odehrávalo jen v rovině ústních sdělení, neboť mluvené slovo je blahodárně nezachytitelné, pomíjivé a nebude-li slova psaného, nebude svědectví, které by bylo třeba - kdoví? - v budoucnosti likvidovat. A přece existuje jakýsi tlustospis, do něhož mi nedali nahlédnout, ale z něhož mi citovali argumenty tohoto druhu: už v roce 1960 začal připravovat svou budoucí kontrarevoluční činnost tím, že uváděl sovětské hry, jimiž chtěl zmást pracující a získat si jejich důvěru. A cosi o zavlečení Mahenovy činohry na protisocialistické a protisovětské pozice mi bylo dáno vyslechnout, o religiozitě Pašijí, které rozdmýchaly klerikální vášně, o reakčním kádrovém složení pedagogického sboru herecké katedry JAMU, za niž zodpovídám, vytkli mi, že jsem abdikovat z funkce ve vedení pobočky Svazu, místo abych zde prosazoval „správná" stanoviska a hlediska KSČ, že jšerri nepoíp^'vyWminisfiiá B'rä'žkäTže jsem býľ'členení šäružeriro."," že jsem napsal do Meandru článek o tom, jak proti dvěma tisícům slov vyjelo pět tisíc tanků, že jsme v Činoherním studiu JAMU uvedli Sartrovy Špinavé ruce a že jsem toto Studio, jako jeho vedoucí, dal k dispozici brněnským vysokoškolákům pro tryznu za Palacha... Takže přece jen se zřejmým úspěchem doluji z poznámek a z paměti slova, která nikdy nebyla napsána, ale jejichž důsledky byly realizovány. Na jednoho toho bylo ažaž, několik obžalovacích spisů by se tím uživilo. Ba přišili mi na tričko i ideově špatný závěr Horkého opery Jed z Elsinoru, kterou ovšem režíroval Milan Pásek, ale nechal jsem je při tom. 30.4,1970 jsem byl z KSČ vyloučen. Docenti v maringotkách Intelektuálové u vrtných souprav geologického průzkumu, - Práce, matka pokroku. -Novodobí Ikarové, jejich rozlety a pády. - Osudy iidív dopisech. Docent dr. Vítězslav G a r d a v s k ý, CSc, filozof, autor knihy Bůh není ještě zcela mrtev aj., podplukovník, docent na Vojenské akademii v Brně. Rozlet: 28.8.1967 .....Řadu věcí chci pozměnit, zejména přesněji postavit mýtické figury Iva, osla a gazely, komponovat jednotlivá jednání podle určitých předznamenání, propracovat motivaci a vztah osob" atd. /Týká se hry Já, Jákob, jejíž uvedení jsme připravovali na 4.4.1968, M.H./ 27.11.1967 „...Budu rád, budu-li se moci účastnit na práci, kníž mi zvete..." /V.G. přijímá členstvív Externí umělecké radě MČ./ Bez data „Dovoluji si Vám nabídnout slíbené čtení, snad se nebudete otravovat příliš... Chtěl bych Vám také osobně poděkovat zámožnost u Vás učit..." /Týká seLsgeody o Františkovi a Kláře a vstupu V.G. do pedagogického sboru JAMU. M,H./ 124 V létě 1969 P.F.1971 Vražné 15.10.1973 6.12.1965 7.5.1966 24.5.1967 12.9.1968 3.1.1969 12.3.1969 21.5.1969 Pád: „Vážený příteli, přečetl jsem si podruhé Váš dopis, tentokrát po návratu z dovolené a těsně před odjezdem do nemilované práce. Jsem rád, že se Vám Weiss líbil. Pro mne to byla řada dobrých, i když pracných večerů v maringotce... /Týká se Weissova Éterlina. M.H./ ...Teprve, když tvůrce nemůže publikovat... nastává situace pravdy a prověření: zda jeho práce je nutná bytostně, čije nutria-jen z druhotných motivů /zisk, sláva, proslulost atd./. První pracují dál, druzí za takových nepříznivých podmínek dříve či později odpadají... Nakonec šeptáte, zda bych prošel jako překladatel. No, to vůbec nevím. Zatím o tom velmi pochybuji. Ale vdaném případě by snad byla pomoc nablízku: L.K... Ale o tom je, myslím, zatím předčasné uvažovat. „Přej prstem ukáže tam k nebi modrýmu a trable uiítnou Jo nejsem včerejší to všechno povím mu mám trablů plnej hřbet já ke rej nemám nic slyším to vyprávět už hezkou řádku let a nikde nic nikde nic nevidět /Volně podle Jerryho Hudsona The Man/" „V tisku jsem se dočetl, že gottwaldovský Muž jako muž je v Berlíně. Zřejmě to dalo dost diplomatické práce, aby se tam dostal. A Mahenova činohra byla zase v Polsku. A Vy jste v UH a já zas tady, ve Vražném, okres Jeseník nad Odrou a zítra přímo vtom Jeseníku, takže všichni nějak cestujeme, a tak je vše v úplném kosmickém pořádku a v krásné a spravedlivé rovnováze. V.G." Univ.prof.dr. .lan Kopecký. DrSc. profesor Univerzity Karlovy, teatrolog, spisovatel, v srpnových dnech náměstek ministra kultury. Rozlet: .....Obracím se na Tebe, šéfa činohry, abych poděkoval Mahenovu divadlu za péči a lásku, s jakou nastiirlnvaln Komedii o umučení..." .....0 Anešku je velký zájem z několika divadel... já bych to rád dělal s Vámi... Národní divadlo nadhazuje možnost simultánní premiéry..." „Dopustil jsem se v názvu chyby a z Francesca jsem učinil Giacoma. Definitivní titul hry je tedy tento: Pravda o smrti hraběte Eenci... atd." .....Ve věci našeho milého hosta je vše v podstatě zařízeno. Nemám zprávy, zdali na své návštěvě za změněných okolností /tj. po srpnu 68, M.H./ trvá..." /Týká se polského režiséra Kazimierze Dsjmka, jevištního autora polských Pašijí, který u nás měl režírovat Slowackého Balladynu. M.H./ „...Novou komedii o Libuši jsem Sokolovskému poslal o vánocích a předběžně s ním hovořil ve smyslu, jak jsme se domluvili..." .....Posílám Tobě a Ludvíku Kunderovi první část JJayJda... Dělám tuhle věc s myšlenkou na Brno a na Vás..." .....Ivana mne požádala /Ivana Vadlejchová, dcera J.K., spolupřekladatelka Na pravici Boha Otce, M.H./, abych poslal s dopisem zároveň tento text komedie Na pravici Boha Otce, protože Ti poslala exemplář, v němž zůstaly neopravené chyby..." Pád: 125 Habrkovice 15.10.1969 30.12.1969 21.4.1970 3.5.1970 27.6.1970 18.12.1970 13.4.1976 10.9.1978 10.2.1982 29.5.1986 14.8.1992 23.8.1992 Můj dopis: 15.12.1992 „...Milý příteli, díky za pěkná slova, díky! Utekl jsem se do ticha venkova, do své komůrky, ke svým „psacím" plánům..." .....Pustili mě na svátky mezi své, ještě se do nemocnice vrátím..." „...píši Ti po operaci, přece jen mne k tomu bolesti dohnaly..." .....Vtomtotýdnu Ti pošlu kompletní Hru o masti a dryáky... Posílal jsem Ti své věci, když jsi byl šéfem činohry - budu vtom pokračovat i nyní, budu je posílat příteli... Na pravici Boha Otce jetu „šlágr"/týká se inscenace v Národním divadle v Praze, M.H./, stále vyprodáno dopředu, inscenace má výborné herecké výkony /Záhorský-Petr, Peralta a Peraltona v podání Šejka a Holišové, Navrátil Belzebub je výtečný - ale režijně jíchybi dno pochopení pro rovinu hry, poezii a filozofii divadla, které je u Tebe tak znamenitě vystiženo. A chybí jí brněnský výborný Celerýnův Praporečník-principál,,, Píšu v horizontální poloze, ještě hodně musím odpočívat." .....myslím na dopis Tobě, ale nejsem schopen se k němu soustředit. Prožívám dost těžké chvíle..." .....Kéž nadcházející rok napraví, co zůstal Tobě dlužen ten letošní. Upřímně Ti přeji, abys byl zdráv a nedal se zlomit... Jsem přesvědčen, že nadejde čas, kdy se křivdy musí napravit..." .....Mnoho vzpomínek z mého vandrování po české vlasti, které stále pokračuje a nemá konce..."/Vandrování v maringotce geologického průzkumu, M.H./ .....Žiju smutné dny, každé přátelské slovo pomáhá..." .....Před nedávnem jsem skončil svou desítiletku v terénu a jsem tak nyní užv.v. /S důchodem samozřejmě náležitě nízkým, jak jinak při mzdě „na vodě" nebylo možno očekávat/..." Vážený a milý, velmi milý příteli, myslil jsem na Tebe velmi často v těch uplynulých týdnech, od té doby, cos mi poslal své programové statě, které jsem četl s mimořádným zájmem, ba vzrušením. /Týká se mých článků v programech k inscenacím, které jsem tehdy režíroval. M.H./ ...Pohltil mě zcela Artaud... Je to tak, jak i ty jsi napsal ve svém březnovém dopise -Ustavičně se opájet novými problémy, toť jediný prostředek, jak vydržet..." .....Milý Miloši, letní pozdrav Ti tentokrát posílám - z nemocnice. Od konce března trávím tu s mnohými přestávkami jaro i léto. Napřeďzánětledvin /3 operace/, potom infarkt, zápal plic a embólie, a nyní „čtvrtá ledvinová", abych se vyjádřil v duchu citátu. Je to se mnou špatné. Vám všem přeji zdraví, zdravia zdraví. Tvůj Jan." „Jene, příteli z nejmilejších, i letošní Tvůj prázdninový pozdrav potěšil, žel, tentokrát i zarmoutil, neboť jsem netušil, že jsi nemocen... Proč semne zpráva o Tvém churavění tak dotkla? Patrně jsme přáteli, ani o tom nevíme. Na hrušky jsme spolu nechodili, ale sblížila nás společná láska: divadlo... Ty jsi pro mne byl vždycky ten o málo starší a o hodně moudřejší partner, který mě uchvacoval svou obrovskou odbornou erudicí, elánem, inspirující silou. A dovedl jsi mě podepřít, když mi bylo zle, ačkoli Tobě bylo hůř: žil jsi v maringotce, místo v přednáškových sálech univerzit, sám jsi potřeboval posilu a přesto jsi mě tenkrát /bylo to v Liberci, pamatuješ?/ vybavil krásnou metaforou o člověku, který se ocitl na dně, myslel, že je vše ztraceno a najednou uslyšel z druhé strany vstřícné zaklepání. Já bych Ti měl dnes to povzbuzení oplatit, ale jak to udělat, aby mi z toho nevyšla ohmataná fráze?... Tuším, že jsi kdysi při svém pobytu v nemocnici objevil pro sebe a pro divadlo Nezvalovu Atlantidu. Jaký nový duchovní kontinent nám objevuješ v těchto dnech? Pokud jde o mne, já jsem svou vnitřní emigraci završil v dobrovolnou izolaci. Nezdá se mi totiž, že by se naplňovalo skutkem heslo na naší prezidentské standartě... Ale snad se i náš národ dočká vstřícného zaklepání!... Moc Ti přeju: uzdrav se, uzdrav se, uzdrav se!!! Tvůj Miloš." .....Stále jsem nemocen a vyřazen z práce. Minulý týden mi zemřela sestra a Ivanině manželovi tatínek... Ať máte u Hynštů rok jako /následuje znaménko % OBRAŤ. Na líci pohlednice je bezoblačné, modré nebe. M.H./ Tento novoroční pozdrav jsem Pour Feliciter /Pro štěstí/ obdržel v den, kdy Jan Kopecký už nežil. Zemřel 20.12.1992. Jan Kopecký, univ. profesor, PhDr.,DrSc. strávil v maringotce deset let svého nejproduktivnějšího života. Chtěl jsem podat svědectví o dvou z bezpočtu lidských osudů, které byly v konsolidační a normalizační mlýnici rozdrceny, ale přerostlo mi to ve výpověd1 o přátelství, které v dobách zlých dokázalo posílit. Sezóna 1970 -1971 dvanáctá a poslední. Dvanáct je hodin ve dni, dvanáct je měsíců v roce, dvanáct je apoštolů Kristových, Dvanáct je tucet. Úroveň je tuctová. Zůstal jsem v souboru jako řadový režisér, Ten humor vás přejde, bosi Měli pravdu. Iz tohoto vzpomínání humor postupně vyprchal, zrníčka vtipu se poztrácela, zůstalo jen černé těsto. 16.5.1970 Sprška úderů houstne Dopis šéfa činohry Rudolfa Jurdy Miloši Hynštovi:.....Musím Vám s politováním oznámit..., že Vaše účast na tomto zájezdu nyní definitivně odpadá..." /Jde o zájezd s Pašijemi do Vídně na Wiener Festwochen.M.H./ Vavříny zbloudily Pašije sklidily ve Vídni oslnivý úspěch. Vavříny přijali ti, kdo předchozí éru, z niž tato inscenace vzešla, právě popřeli. Vavříny zbloudily i ve Finsku, kam Mahenova činohra vyvezla Kiviho Ševce z Nummi a třikrát je předvedla v Helsinkách a třikrát v Tampere. „Češi se zmocnili našich Ševců z Nummi zcela bez předsudků, vrcholně i temperamentně a osobitě, zcela rozbili naše zakořeněné mýty..." /Kansanuutiseť „Došlo k paradoxní situaci, že jsme si nikdy neuvědomili základní „profinskosť Kiviho postav tak jasně jako právě na tomto představení Ševců z Nummi". /Hufvudstadsbladet/ „Česká verze Ševců z Nummi rozhání naše zkamenělé představy o finské lidové komedii." /Helsingin Sanomat/ „Každý by měl vidět tuto inscenaci bez předsudků, živou a plnou grotesknosti." /lita Sanomat/ Úspěch byl veliký a zasloužila se o něj dramaturgicko-objevitelská energie Ludvíka Kundery, režisérské umění Aloise Hajdy, scénografická vynalézavost Ladislava Vychodila i skladatelská průbojnost Miloše Ištvana. Nikdo z těchto tvůrců však nebyl zahrnut mezi účastníky zájezdu, s výjimkou režiséra Hajdy, kteiy marně protestoval a dožadoval se účasti svých spolupracovníků. A tak projevy upřímného nadšení přijímali také ti, kteří neměli s českou inscenací finské klasiky nic společného, ti, kdož právě zformulovali antiprogram Mahenovy činohry. Cenzura v prenatálním stavu 27.8.1970 Výnos ředitelův: .....Státní divadlo usiluje o to, aby dramaturgické a inscenační záměry byly v naprostém souladu se společenskou potřebou dneška. Před započetím studia zhodnotí umělecká rada tělesa režijní plán a koncepci inscenátorů. Po každé prověrkové zkoušce zhodnotí šéf tělesa s kolektivem inscenátorů za mé přítomnosti dosažené výsledky a budou učiněny závěry." Ředitelovým výnosem je tak umně sestrojeno síto, jehož pasivní i aktivní součástí je kdekdo, každý prosívá a každý je prosíván. Vzniká kolektivní autocenzura pod svrchovanou pravomocí ředitele. Zodpovídají všichni, vládne jeden. Cenzura před i po i v průběhu. Zejména cenzura před je dobře vymyšlená. Je to cenzura, aby k cenzuře vůbec nemuselo dojít, je to cenzura a priori, cenzura v prenatálním stavu, Ještě nic není, a už se to cenzuruje. Na počátku nebylo slovo, ale cenzura. Marně se pokouším představit si, jak Hilar či Burian, Stanislavskij či Brecht, Barrault či Brook předkládají „před započetím studia" své „režijní plány a koncepce" k projednání a jak „po prověrkové zkoušce" jsou činěny závěry za přítomnosti ředitele. 25.9.1970 - vzkaz šéfa Jurdy, který mina první zkoušku Tartuffa doručila na útržku papíru dramaturgyně Bařinková: „Chtěla jsem Vám před první zkouškou tlumočit prosbu 126 127 p.Jurdy, abyste o výkladu koncepce Tartuffa hovořil až na" zítřejší zkoušce, neboť ji chce s Vámi/dnes kolem 14.hod.prokonzultovaf předem." Listopad 1970 Odňali mi rozezkoušenou roli v televizní hře Pařížská komuna. Role musela být přes protesty režiséra Baladi přeobsazena. 16.12.1970 Veřejná generálka Tartuffa. Bylo na ni pozváno na 500 funkcionářů KV KSČ a KNV, jakož i důvěrníci ze závodů s výzvou o písemné sdělení názoru. Přišlo jich asi 250. Lynč, který nevyšel „Lid" se měl vyslovit proti zradivšímu režisérovi, Můj vyhazov by tak byl zdůvodněn a ospravedlněn politicky i mravně, Mám důvodné podezření, že jedině proto si mě tu ještě rok hýčkali. Byl jsem tehdy jedním z nejlépe placených režisérů: dvanáct měsíčních platů za jedinou režii! Milostiplný příval pokračoval, Ale stejně nadarmo. Přítomným se představení docela líbilo a dobře se bavili. Tak jsem musel odejít do vyhnanství na základě rozhodnutí, ne na základě práva, byť jen kamuflovaného. Plýtvání spravedlností Byl jsem zbaven šéfovské funkce a exkomunikován z komunistické církve. Připravuje se můj odsun z divadla i z Akademie. Je potřebí vyrábět ospravedlňující argumenty tím usilovněji, čím méně se to daří. 6. a 7.1.1971, Rovnost Před plénem KV KSČ o kultuře. Karel Bundálek, K otázce straníckosti divadelního umění: „...Prvopočáteční nedostatek prostoru nebo odvahy k experimentu se zvrátil v pokusnictví, které opomíjelo společenskou stránku a stalo se samo sobě cílem. Ostatně dramaturgie Mahenovy činohry sama před časem přiznala, že se příliš soustředila na vnější rysy modelu epického divadla a méně pozornosti věnovala ideovému zacílení své práce. Atak pod pojem totálního nebo syntetického divadla bylo možno stejně dobře směstnat Brechta a Weisse jako existencionalistické dramatiky a divadlo krutosti domácí i zahraniční provenience..." Karel Bundálek před čtyřmi lety /1967/ v Kapitolách z brněnské dramaturgie: „...Zůstává historickou skutečností, že jeden z popudů při proměně /českého divadelnictví.M.H./ vyšel právě z programového směřování činohry Státního divadla v Brně... Historický přínos Mahenovy činohry... se stal záhy majetkem řady dalších divadel..." Karel Bundálek vr.1971 pokračuje: „...Zejména v padesátých letech věnovalo naše divadlo pohybu společenských sil značnou pozornost... Zatím však /v šedesátých letech, M.H./ využívala Mahenova činohra specifických divadelních prostředků a postupů k tlumočení zabstraktnělých pravd, nikoli k analýze současných problémů. Když pak pražská kritika začala Mahenově činohře vytýkat anoříkání, vedlo to ke změnám a doplňkům, které v podstatě znamenaly revizi a úplné rozmělnění původního ideově uměieckého programu..." Karel Bundálek v roce 1967: „...V koncepci... programu Mahenovy činohry... došlo ke změnám, které slibovaly obnovit přerušenou vazbu mezi jevištěm a hledištěm. /Podtrhl M.H./ Ve formulaci programu... došlo k důležitému kvalitativnímu zvratu... Třetí doplněk Programu vyvodil závěry nejen z nálezů, ale i ze ztrát..." Karel Bundálek vr.1971: .....Brněnský program politického divadla tím vstoupil dovyšší, humanističtější fáze." „...V důsledku těchto chyb a omylů, které vedly k opuštění principu straníckosti, začaly se pak na konci šedesátých let objevovat názory, které popíraly angažovanost uměleckého díla a naopak zdůrazňovaly jeho estetickou autonomnost... Takové a podobné názory představovaly vyvrcholení krizového období našeho divadelnictví..." Poznámka: Rozdílné hodnotitelské soudy byly proneseny v odstupu čtyř let, ale týkají se téhož období MČ! Z citací to jasně vyplývá, pro jistotu to však připomínám, Odstřel pokračuje 22.1.1971 „Zjišťuji, že jsi nám nenahlásil formou dovolenky svůj odjezd na pohostinskou režii v Nitře... R.Jurda, šéf činohry" 28.1.1971 jsem nesměl být pozván napredaní ceny za inscenaci Ostrovského Lesa, kterou jsem nastudoval ve Slováckém divadle a která zvítězila v celostátní soutěži. Březen 1971, Zpravodaj Klubu přátel MČ: „Výroční valná hromada byla připravována v ne zrovna dobrém ovzduší vztahů vedení Mahenovy činohry - Klubu přátel. Došlo totiž k jistým trapnostem a polemikám ohledně výsledků stěžejní akce roku - Ceny diváka 1970... Nemůžeme se ubránit pocitům distancování se vedení MČ od celé záležitostí... Na závěr několik slov nejsmutnějšťch. Z výboru Klubu... odchází poměrně velký počet osvědčených a dobrých pracovníků..." /Předsedou Klubu byl Josef Doležal, místopředsedy Oldřich Žák a Štěpánka Lánová.../, /Cenu diváka 70 udělil Klub přátel mně jako režisérovi a některým hercům a přes protesty vedení činohry a ředitelství divadla na svém stanovisku setrval. Cena diváka se tehdy udělovala poprvé a od té doby se uděluje každoročně dodnes na základě tajného hlasování všech členů Klubu, ale i nečíenů, o nejlepší režii či herecký výkon. Vedení činohry a divadla pak zabránilo alespoň tomu, aby se ceny předávaly před oponou, se zdůvodněním, že soutěž není sdostatek reprezentativní. Klub pak ceny předával na své valné hromadě. Já jsem se omluvil, abych pořadatele neuváděl v nebezpečí. M.H./ 29.3.1971 mi nebylo povoleno hostování v Saarbrúckenu v Západním Německu, kde jsem měl v době od 16.4.1971 do 19.5.1971 nastudovat Suchovo-Kobylinovu Svatbu Krečinského... Jak by ne, když jsem nesměl režírovat ani na záhumencích tuzemských, s výjimkou toho jediného, který mi určí? Emocionální paměť se obohatila Režíroval jsem Mahenova Dezertéra a řadu jiných her s tématem štvanectví, ale vždycky jsem čerpal z inspiračních zdrojů druhotných, z literatury, z filmu atp. Teprve teď se mi dostalo zážitků autentických, neprostředkovaných, prvotních, osobně prožitých. Pocítil jsem, co je to naprostá bezmocnost vůči řádícím nositelům moci, vůči nespravedlnosti a bezpráví, zakoušel jsem strachy existenční i existenciální, byl jsem smutný z toho, že se mi lidé vyhýbali, že jsem v nich při náhodných a nevyhledávaných setkáních vyvolával rozpaky. Nezlobil jsem se pro to na ně, vždyť jsem věděl, že jejich kádrové profily jsou posuzovány spíše jejich vztahem ke mně, nežli k socialismu a dělnické třídě. „Hynštovština", tak se "tomu" tehdy v kádrových pohovorech začalo říkat, je zlo, které je potřebí vymýtit! Jsem zavázán straně a vládě, že měrou dosti hojnou obohatily mou emocionální paměť, takže až příště budu režírovat nějakou hru o štvancích, dokážu to už lip. Tomu se říká zásadovost Po Mrtvém moři, Trójankách a Nosorožci byly staženy i Pašije /pro jejich religiozitu/, Boris Godunov /pro jeho destruktivní politický výklad/, Kat /pro slabou návštěvnost/, Dvě uši, dvě svatby /pro jejich dobrou návštěvnost, vyprodáno, ale napsal je Milan Kundera a ani to, že je režíroval šéf Jurda, je nezachránilo/, Play Strindberg a Na pravici Boha Otce /protože je režíroval Hynšť. Tomu se říká rozhodnost a zásadovost! Výpověď o pokrytectví Tartuffe. S chutí jsem se do něho pustil. Nemohlo být tématu aktuálnějšího v době, kdy začalo velké převlékání kabátů a duší, kdy se v míře nevídané začaly pěstovat ředkvičky, nahoře rudé, uvnitř bílé. Atak jsem rád vyměnil plánovaného 0'Neillova Velkého boha Browna zaMolierova Tartuffa, výrobně připraveného, ale neuskutečněného před dvěma roky. Umístil jsem ho na šachovnici /inspirace režisér Grossman a výtvarník Jaroslav Krejčí/. Na šachovnici dějin? Světa? Kostýmy připomínaly šachové figurky, jimiž bylo postrkováno z místa na místo, někdy podle skutečných pravidel šachu, podle pravidel existujících mimo člověka. Byla to však metafora ošidná, protože lidmi, na rozdíl od šachu, je manipulováno bez jakýchkoli pravidel. Ovšem degradace člověka na figurku, která je tu od toho, aby s ní bylo manipulováno, to zůstává. Vyhazov z divadla Návrh na výpověď k projednání se ZV ROH: 17.3.1971 Státní divadlo v Brně dává výpověď, kterou se rozvazuje pracovní poměr sjednaný smlouvou ze dne 19.8.1970 /pracovní poměr trvá od 1.1.1959/. S.Miloslav Hynšt 128 129 svou činností narušil socialistický společenský řád a nemá proto důvěru k zastávání dosavadní funkce/par 46, odst.le, zák.42/70 Sb./. Pracovní poměr skončí dne... 31.3.1971 Moje odpověď: .....Žádám bezplatnou dovolenou podobu přestavby divadelní budovy Na hradbách.,." 7.4.1971 .....Vaši žádost o povolení neplaceného pracovního volna jsme zaslali k vyjádření na KNV. Bez souhlasu nadřízeného orgánu Vaší žádosti nemůžeme vyhovět. - Karel Šeda, ředitel." 23,4.1971 byla má žádost zamítnuta, výpověď potvrzena, ale její zdůvodnění přeformulováno takto: „...S.Hynšt nesplňuje předpoklady a požadavky stanovené a kladené na funkci režiséra Mahenovy činohry v její nové koncepci a nemá proto důvěru potřebnou kzastávání jeho dosavadní funkce. Tříměsíční výpověď podána vdubnu 1971, pracovní poměr končí 31.7.1971 /par.46, odst.le.zák.č.42/70 Sb./." Současně byla zdůrazněna možnost odchodu ze Státního divadla „po oboustranné dohodě." 28.5.1971 V jedné ruce výpověď, kterou dostávám, v druhé výpověď, kterou dávám. V prvním případě angažmá jinde neseženu, v druhém případě to není vyloučeno. A teď se projev, hrdino a jediný živiteli čtyřčlenné rodinyl Moc jsem si přál, abych byl vyhozen /situace značně ironická/, protože by zůstal dokument o nelidskosti režimu, ale nakonec jsem dal výpověď sám a pomohl tak zvůli obléci se do právního hávu. Na výpověď jsem však připsal rukopisně, že byla vynucena. Myslel jsem, že mi listinu vrátí, ale oni ji přijali. Jenže já teď nevím, jestli jsem odešel z divadla dobrovolně, nebo jestli jsem byl vyhozen na základě „ztráty důvěry". Výměna Pepíků za Frantíky a Mirečků za Karlíčky probíhala tehdy na široké frontě. Atak sestálo, že administrativně vyhazovači proceduru se mnou prováděl už nový ředitel Státního divadla Karel Šeda. Ten mi také tlumočil zákaz mého pohostinského režírování v kapitalistické cizině. Důvod? Rozhodnutí vyšších orgánů. - Dosavadní ředitel Barvík byl z ředitelské funkce odvolán, protože v srpnových dnech dal neprozřetelně rozhlasové studio divadla k dispozicí „protistátnímu" vysílání. Ironická vynalézavost osudu je veliká. Šachové figurky se vystřídaly, šachovnice zůstává. To už dávno nebyli na KV KSČ reformní komunisté, to už převzali otěže a hlavně bič do svých rukou normalizátoři, fanatičtí dogmatici s klapkami na očích, nesmiřitelní sektáři, kteří vládli nad osudy bludiček'brněnské umělecké fronty!" Obětní beránci Spolu se mnou musel z divadla odejít i režisér Alois Hajda. Byli jsme dva, kterým se dostalo cti stát se_obětními beránky a sejmout hříchy z nabobtnalého tisícihlavého kolektivu všech těles Státního divadla a všech brněnských divadel dohromady. „Hynštovština" byla potlačena a socialismus ve Státním divadle a ve všech brněnských divadlech byl zachráněn. Velkorysost manipulátorů nekli mi: V Brně zůstat nemůžeš. Kam chceš jít, do Horáckého divadla v Jihlavě, nebo do Slováckého divadla v Uh.Hradišti? Odpověděl jsem: Na západ se u nás odjakživa emigrovalo a já emigrovat nechci. Mimoto jsem v Horáckém divadle kdysi řediteloval, přece se tam teď nemohu vrátit jako delikvent. Na východ se zase vnáší osmině světa posílá do vyhnanství, když to nejde na Sibiř, tak aspoň do Chřibů. Ale já bych šel nejraději na jih, jako Havlíček Borovský, jenže v Brixenu prý divadlo nemají. A tak jsem se ocitl ve vyhnanství „uherském". Na březích Moravy a Dřevnice jsem pak strávil osmnáct let svého neproduktivnějšího věku. Napřed jsem se deset let díval, jestli v Moravě, na jejímž břehu stojí Slovácké divadlo, teče voda, jak se na správnou řeku sluší a patří, nebo jestli tam tečou slzy, jak tvrdil neznámý kronikář moravského Slovácka před třemi staletími, kdy jihovýchodní Moravu sužovaly nájezdy maďarských, tureckých a tatarských hord za Bočkajova povstání. A zjistil jsem, že i v sedmdesátých letech dvacátého století je voda v řece Moravě poněkud slaná. Dalších osm let jsem strávil v městě Gottwaldově. Chodil kolem fabrik na obuv, zvědavý jestli to tam šlo lip za šéfa, jak tvrdila fáma, nebo bez šéfa, jak tvrdil Svatopluk Turek. Všichni říkali, Že to 130 tam za šéfa klapalo lip, přestože na zlínské ševce místo šéfa ve dne v noci osobně dohlížel z piedestálu v nedalekém parčíku, samotný Kléma. Ten dal městu vše, i své religiózní jméno. Celkových osmnáct let vyhnanství mi poskytlo mnoho příležitostí k poznání věcí, které bych jinak nepoznal. Ironickou shodou okolností to byla léta mé umělecké zralosti, k jejímuž uplatnění mi l,:obě zmíněná divadla dala nejlepšímožné podmínky, Pro vždy jim za to zůstanu vděčný. „Zemské divadlo konečně očištěno" „Ze Zemského divadla v Brně odcházejí propuštění... S nimi odchází poslední zbytek mladé průbojné generace divadelní, která bláhově chtěla kdysi z brněnského divadla udělati nejmodernější scénu republiky. Odcházejí proto, aby bylo učiněno zadost politickým zájmům, které před uměleckou tvorbu stavějí do popředí otázku osobního názoru jimi vykládanou ve smyslu známého přísloví „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej." Protože.., byli toho názoru, že těžce zasloužený chleba nezavazuje k duchovnímu otroctví, musí jiti. Není to žádným zvláštním objevem, že příčinou jejich nuceného odchodu je jejich světový názor. Tvůrčí umělec nesmí svobodně myslet. Za něho myslí a uvažují různé výbory, komise, subkomise a on smí pouze provozovati umění pohybující se v dovolených mezích morálky, zákonů... ...Loučíme se..., které již na scéně Zemského divadla jako jeho členy nespatříme a děkujeme jim za to, že v úhoru divadelní tvorby brněnské poskytli nám několik krásných chvil. Tento výstřižek z novin, podepsaný šifrou rf. - Richard Fleischner, mi k mým padesátinám poslal Zdeněk Srna. Ale jámu stejně nevěřím, že to bylo psáno před 65 lety a že se to týkalo E.F.Buriana a Niny Balcarové. Vyhazov z Janáčkovy akademie To vše ti dám, budeš-li se mi klaněti a dáš-li výpověď devíti pedagogům, působícím na divadelní katedře, za kterou zodpovídáš a kterou jsi kádrově tak špatně sestavil. Šlo o těchto devět pedagogů: Vlasta Fialová, Alois Hajda, Josef Karlík a Ladislav Lakomý z oborů herecké tvorby a uměleckého přednesu a Vítězslav Gardavský, Vojtěch Jestřáb, Bořivoj Srba, Milan Uhde a Igor Zhoř z předmětů teoretických. Teoretici sice spadali do kompetence Karla Bundálka, který vedl katedru teorie, ale já jsem nechtěl zapírat, že na školu byli povoláni z mé iniciativy a na mé přání a tak jsem převzal odpovědnost i za ně. Výpověď jsem nikomu nedal. Čeho jsem se tedy mohl nadíti, nežli že jsem dostal výpověď já sám? V lednu 1971 4.2.1971 20.9.1971 26.9.1971 17.11.1971 6.12.1971 Procedura vyhazování jsem požádal rektora JAMU prof.Kudláčka, aby mě zprostil funkce vedoucího herecké katedry. Byl jsem proskribovaný a chtěl jsem rektorovi usnadnit jeho nepříjemnou situaci, mi rektor vyhovuje a do funkce vedoucího herecké katedry jmenuje prozatímně prorektora doc.K.Bundálka. dostávám výpověď. „V rámci provádění nutných opatření v pedagogickém procesu nanáší škole dávám Vám ke dni Lřijna 1971 výpověď z vedlejšího pracovního poměru docenta. Podle odst.3, par.70 zákoníku práce skončí Váš pracovní poměr uplynutím jednoměsíční výpovědní lhůty, tj. dnem 31.října 1971... V zastoupení K.Bundálek." Pár řádků, jejichž napsání trvalo pár minut. Ale co z toho pošlo, trvalo 18 let. A v osudu člověka mělo platnost konečnou. Rektor Kudláček odmítl výpověď podepsat. jsem žádal „řádné písemné zdůvodnění výpovědi", protože formulace, že se tak stalo „v rámci nutných opatření v pedagogickém procesu", je nejasná a nepřesvědčivá, urguji odpověď, které se mi zatím nedostalo. Odpověď přichází: .....K Vašim dvěma dopisům ze dne 26.9. a 17.11. t.r. Vám sděluji, že ve smyslu směrnic ministerstva školství o kádrové práci bylo potřebí posílit stav pedagogů v hlavních oborech. Po ztrátě členství v KSČ nemohl jste vykonávat pedagogickou činnost a neměli jsme možnost Vás zaměstnat v nepedagogické oblasti, zvláště když jste byl u nás zaměstnán ve vedlejším pracovním poměru. Tím se Vám neuzavírá cesta k opětovnému návratu do pedagogického působení na JAMU, jestliže ve svém novém působišti prokážete politickou a uměleckou angažovanost ve prospěch 131 socialistické společnosti. Prorektor K.Bundálek." /I tento „dárek k mým padesátinám" odmítl rektor Kudláček podepsat./ 20.12.1971 jsem rektorovi, výboru ZOKSČ a závodnímu výboru ROH napsal dopis, z něhož vyjímám:.....Pokud budou odpovědní pracovníci a funkcionáři brát za bernou minci závěry, které jsou v rozporu s jejich vlastním názorem a osobní zkušeností, potud se nevymýtí podhoubí, z něhož roste nespravedlnost, Vyslovuji se svou výpovědí z JAMU i s jejím zdůvodněním zásadní nesouhlas:" „Já vím, zasekl, ses, ale ... přeskoč sám sebe!" povzbudil mě přátelským slovem Ludvík Kundera. Byla i jiná stanoviska ,„Milý pane profesore! Promiňte to oslovení, ale pro nás vždy zůstanete naším profesorem, čestným, nekompromisním, náročným a hlavně objektivním a spravedlivým. V každé době a v každé situaci. - Jamáci z Plzně. Plzeň 15.12.1971" /Podepsáno šest absolventů JAMU: Daniela Bakerová, Zdeněk Maryška, Bené Přibyl, Milan Rybák, Věra Vlčková, Viktor Vrabec./ „Vážený pane docente! Dovolte, abych se připojil do zástupu gratulantů k Vašemu jubileu a poděkoval Vám při té příležitosti za to, jakým lidským příkladem jste pro nás, své žáky, byl a především i v této době zůstáváte... Váš vzpomínající Jarda Someš, Jihlava 14.12.71". Tak jsem se trochu pochlubil, budiž mi to prominuto. Ale když to tenkrát tolik hřálo, těšilo, posilovalo! To byl také dárek k padesátinám, tentokrát bez uvozovek. Upálení na pomalém ohni 15.1.1970 jsem byl zbaven funkce šéfa činohry. 17.3.1971 tedy po roce a dvou měsících jsem dostal z divadla výpověď. 20.9.1971 po dalším půl roce jsem dostal výpověď z JAMU. Moje likvidace byla prováděna pozvolna, po etapách, ohleduplně, žádné „kách"! a hotovo, byla to likvidace hygienická a humánní. Ve středověku se tomu říkalo „upálení na pomalém ohni." Alopecia totalis To je nemoc, která způsobuje vypadávání vlasů a vousů. Její příčinou je psychické trauma, nebo delší dobu trvající duševní stres. Tou nemocí jsem onemocněl. Byl jsem jak jezu látko, hlavu holou jako koleno. Utěšovaljsem se:-aspoň nebude mít kat možnost uchopit mou useknutou hlavu a ukázat-ji zvlčilému davu. Sebezamyšlení Chtěl jsem podat objektivní svědectví o brněnském divadelním bojování 1959-1971. Ale nevniká mi do pera stále více subjektivních nářků? Nestěžuji si? Nestýskám si? Nehořekuji nad svým zmarněným životem? Nebo dokonce: nechlubím se, že mi bylo ubližováno? Hřebík do zatlučené rakve Udavačský pamflet, paličský list, obžalovací spis psaný kolegy /!/, politický paskvil, výkřik bezcharakternosti, krvelačný manifest, jinak též Zpráva brněnské pobočky nového, obrozeného Svazu divadelních umělců z konce roku 1973. „Od počátku šedesátých let... začaly i do činnosti jihomoravské pobočky... pronikat požadavky... naprosté „tvůrčí svobody." Dále názory, zpochybňující hodnoty socialismu, především zásady vedoucí úlohy dělnické třídy a komunistické strany, zdůrazňování požadavku, aby se inteligence stala samostatnou politickou silou... ...Podněty ktomuto protistranickému působení v divadlech vycházely především z ústředních orgánů Svazu... Všechny pokusy opřít se těmto snahám byly označovány za dogmatické a levičácké, byly zesměšňovány a odsouzeny k izolaci... .. .Na schůzi pobočky na jaře 1966, svolané z iniciativy tehdejšího předsedy pobočky E.Sokolovského došlo k otevřenému střetnutí s nadřízenými orgány... Šlo o jednání týkající se uvedení hry Komedie o umučení..., proti jejím už vedení měl krajský výbor KSC ideové výhrady... Tak se tato inscenace stala jednou z křižovatek na cestě..., která se rozcházela spotřebami socialistické společnosti... Tato inscenace sestála nežádoucí politickou manifestací všech idealistických- a klerikálníeh sil..,.. Ve jménu, boje proti dogmatismu... mohla být na naše scény zanášena náboženská. ideologie,, wfetswWfemiu?^.^^^, nihilismus... ...Na podzim roku 1967 byl místo režiséra Sokolovského zvolen předsedou pobočky dr.Sokol a činnost pobočky se... začala čím dál tím více politicky, protistranicky a protisocialisticky aktivizpvat- ...Na jaře 1968 byl ustaven Koordinační výbor tvůrčích svazů, který svolal na 26.4.68... široký míting... útoky proti straně a... na stranické funkcionáře..., zejména na s.Arnóšta Klimeše a některé funkcionáře brněnské kulturní fronty, s.J.Burjanka, M.Axmana, M.Barvíka aj. Obsáhlé politické stanovisko přednesli na mítingu malíř, teoretik a kritik V.Zykmund, předválečný člen strany, a dr.Bořivoj Srba... ...V divadlech byly pohotově ustavovány Kluby sólistů, které byly rovněž řízeny pobočkou... Dovedení krajské pobočky SČDRU i do vedení divadel se dostaly docela skupiny pravicově orientovaných umělců, které podchytily a aktivizovaly všechny bezzásadové a protisocialistické síly... ...Politicky negativně se vedení pobočky ještě víc zaktivizovalo při vstupu sovětských a ostatních vojsk Varšavské smlouvy... ...Předseda... dr.Sokol přešel na ÚV SČDRU do Prahy avedení pobočky převzal dr.Srba - tajemníkem se stal tehdejší pracovník ideologického oddělení KV KSČ Kamil Horňák. Vedení pobočky a někteří členové se plně podíleli na rozdmýchávání nacionalistických protisovětských nálad... ...Dne 16září 1968 se vedení pobočky připojilo kvýzvě pražského Koordinačního výboru... a doporučilo divadlům přerušit jakékoli styky, institucionální i osobní, s umělci a uměleckými svazy „5 zemí"... ...V průběhu roku 1968-1969 jihomoravská pobočka... stále hlouběji sklouzávala do protistranických pozic. Současně však již z iniciativy nových funkcionářů KV KSČ a některých komunistů v pobočce začínal mezi členy pobočky diferenciační proces... 9.března 1970 na schůzi vedení pobočky... byla ustavena komise ve složení; s,M.Pásek, s.K.Šeda, sJvi.Zejda, jejímž úkolem bylo zhodnotit činnost vedení i celé pobočky a formulovat návrh stanoviska vůči NF. /ÚV Národní fronty stanovil čtyři body, jejichž splnění bylo podmínkou pro vstup „obrozených" svazů, politických a kulturních organizací do nové NF. M.H./ Když uvedená komise na příští schůzi vedení pobočky v dubnu předložila hodnocení a požadovala sebekritický přístup... i distancování od všech chybných stanovisek minulosti, rezignovali všichni členové kromě s.M.Páska, K.Sedy, M .Zejdy a L.Panovce. Tím prakticky byla ukončena činnost bývalého vedení a celé pobočky. ...V dalším vývoji byl rozpuštěn SČDRU a později ustanoven přípravný výbor pro vytvoření nového svazu. 2.10.1972 byla ustavující schůze... a v listopadu 1973 byla ustavena jihomoravská organizace SČDU... ...Celý vývoj můžeme demonstrovat na zvratech ideově uměleckého programu, dramaturgie a repertoárové politice Mahenovy činohry: Původní směr formulovaný v prvním programu MČzroku 1959, namířený proti „dramatice rozkladu a zmaru" za "dramatiku životního kladu"...byl čtvrtým doplňkem z r.1967 a jeho praktickou aplikací úplně popřen... čtvrtý doplněk žádal mimo jiné rehabilitaci bible a židovského mýtu i dialog s křesťanstvím. Prakticky to byl vývoj od Mystérie buffy přes Uie, Kavkazský křídový kruh, První jízdní až k divadlu absurdity, krutosti, prvkům tzv, elementárního divadla v Gardavského hře Já.Jákob, k divadlu protistranickému v Kunderově Rakovině a konečné v srpnu 68 až k protisovětské hysterii poplatnému pásmu Torzo naděje a Mrtvé moře. ...prosazeny pratimarxistické názory v teorii i umělecké kritice... Užv roce 1964 byl brněnskou kritikou velmi kladně hodnocen Havlův protistranicky pamflet Zahradní slavnost. Jaroslava Suchomelová hru charakterizovala jako „výsměšné antidrama,.,, které má schopnost vyjadřovat se kotázkám, které ještě nebyly dekretovány..." ...K soustředěnějšímu, i když ještě zastřenému útoku na kulturní politiku strany... došlo v souvislosti s uvedením Komedie o umučení... Dne 9,2.1966 tehdejší šéf Mahenovy činohry s.Hynšt v Divadelních novinách psal: „V současné době pokládám za aktuální politickou materii vztah marxismu a křesťanstvív politické praxi i ve filozofii..." ...Bohužel vedoucí oddělení kultury JmKNV nevyvodil ztěchto poznatků závěry v praxi v řízení činoherních divadel. ...Rozmělňováním zásadních marxistických postojů touto idealistickou filozofií, jak ji realizovalo vedení činohry v čele s M.Hynštem, B.Srbou, E.Sokolovským a později L.Kunderou byla připravena půda k přechodu na nacionalistické a protisovětské pozice, tak jak byly v letech 68-69 v dramaturgickém plánu Mahenovy činohry realizovány hrami Hrátky s čertem, Mrtvé moře, Trójanky a hlavně Nosorožcem a Ptákovinou Milana Kundery. Zvláště inscenace Nosorožce úpravou Milana Uhdeho, který upravil i program, dostala ostře 132 133 protisovétský ráz, neboť na zadní straně tohoto programu byla kresba namířeného tanku... Hra sama svým inscenačním ztvárněním působila, jak napsala J.Suchomelová v Mladé frontě..., že „nosorožci jsou oni, tj. spřátelená vojska..." ...Svou roli v tomto procesu sehrál i časopis... Meandr, redigovaný tehdejším dramaturgem R.Žákem, který zvláště v ročníku 68-69 se postavil na nacionalistické stanovisko. Časopis se stal časopisem určité části tzv. „brněnské kulturní elity".. .V Meandru ze dne 3.října 1968 v článku Antika-pravzpoura Miloš Hynšt psal: „Odkazem antiky je vzpoura. Lidstvo může žit vpravdě, ale musí krvácet, nebo může nekrvácet, ale musí žít v nepravdě." Svoje antická přirovnání Miloš Hynšt politicky vyvrcholil v březnu r.1969 v článku „Železo zrezaví, myšlenky nabudou lesku", ve kterém mimo jiné napsal:.....proti dvěma tisícům slov vyjelo pět tisíc tanků. Slova explodovala, rozum a pravda se postavili proti síle moci. Železo zrezaví, myšlenky nabudou lesku. O tom bych chtěl režírovat hru bez obav, že její rezonance bude na úkor její uměleckosti..." ...Byly to důsledky... liberalistických pravicově oportunistických, revizionistických, maloměštáckých a antispvětských sil..." Kryptokracie se prohlubuje Pěkně slovo za slovem, jméno za jménem, datum za datem - a obžalovací spis je tu. Zvučí zlověstným slovníkem někdejších politických a soudních monstrprocesS. To nejsou charakteristiky událostí a osob, to jsou ortely. Viníci jsou ostře nasvíceni, soudcové zůstávají ve tmě. Kaňka kryptokracie se rozpfjí odshora až dolů. Tentokrát už i Kreontovi sekretáři, kteří vybavují případ Antigony, zůstávají neznámí, bezpečně skryti pod kolektivní, anonymní nálepkou Svazu. Nepodepsali se pod „Zprávu" ze skromnosti nebo z prozíravosti? Dík své „neúprosné poddajnosti" zůstali sedět ve svých vyhřátých křeslech i po onom něžném listopadovém zvratu 1989 a dnes se v pohodě těší ze svého věrně a pilně zaslouženého odpočinku, pokud je už před nebeskou branou příznivě neprokádroval sám svatý Petr. Nevím, kdo tento skvost lidské bezcharakternosti napsal, ale zcela určitě vím, že když se dnes s některým z jeho autorů setkám, bude se na mne přívětivě usmívat. Pro i pro, proti i proti Každý, kdo se chtěl stát členem jihomoravské pobočky nového, „obrozeného" Svazu divadelních umělců, měl potvrdit, že se Zprávou souhlasí. Pro Brůžka i pro Svaz, pro Zprávu i pro demokracii, pro i pro, proti i proti, vše se odsouhlasí, aby nebylo dáno zahynouti nám ni budoucím. Každý je strůjcem svého neštěstí .........V roce 1972"přijel na "několik" "p7eästávéní do SIcTváckého "divadla eřnisarKV KSČ Josef Veselý a vyzval mě, abych napsal do Rovnosti sebekritiku, nebo abych ji pronesl v rozhlase či v televizi, že pak na mne bude pohlíženo příznivěji. V dopise mé manželce' napsal:.....jako každý jiný musí si i on /tj. já - M.H./ umět říci, co z té minulosti jeho i minulosti souboru, vysoké školy či uměleckého svazu, v nichž působil, pokládá za živou či mrtvou součást své i naší socialistické přítomnosti. Musí to podle mého soudu říci, aby ti, kteří žijí dnešním společenským programem, věděli o tom, že i on jím žije a že je o něm přesvědčen... ...To, o čem tu píši, by pak mohlo být pro stranické orgány a státní kulturní správu... podnětem ktomu, aby odůvodněně učinili... rozhodnutí, které by bylo oboustranně žádoucí a prospěšné a dalo by širší pole pro režisérskou působnost Tvého manžela..." Projevil jsem naprostý nedostatek sebekritičnosti a popel na hlavu jsem si nenasypal. Nebudu jim přece v redakci, nebo v rozhlase či televizi dělat svinčík. Rok 1977 Rok 1977 Od 1.1.1978 Březen 1978 134 Až za hrob Výstavka 30 let JAMU. Mé jméno se tam nevyskytlo, ač jsem 10 let vedl hereckou katedru. Zákaz předvést na divadelní přehlídce v Gottwaldově mou inscenaci Oklamaných, kterou jsem nastudoval ve Slováckém divadle a kterou výběrová komise doporučila. /Nakonec pro onemocněnív souboru se stejně na přehlídku dostala./ jsem byl vyškrtnut ze seznamu premiérových hostů Divadla na provázku, v okamžiku, kdy toto přešlo do svazku Státního divadla. Jak malicherná, nanicovatá a bez úrovně jsou tato komáří štípnutí vykonavatelů močil Milan Pásek mi nabídl angažování do Divadla bratří Mrštíků, ale nebylo to povoleno. Avšak slyšte! Nebylo to povoleno ne pro mé nedostatky, ale pro mé přednosti, -■ neboť Slovácké divadlo by se beze mne neobešlo! Ze zamýšleného angažmá zbyly dvě pohostinské režie. 7.2.1980 jsem slyšel v rozhlase, že ve Slováckém divadle jsou tři režiséři: Karel Neubauer a Hugo Domes. Inu, socialistické počly. Rok 1983 Vyškrtnut z návrhu na cenu J.K.Tyla v Roce českého divadla. Rok 1984 Sté výročí stálého českého divadla v Brně. Nebyl jsem pozván na žádnou z přemnohá akcí, ačkoli desetinu těch let jsem vedl činohru. Rok 1984 Škrtnut z návrhu na cenu Literárního fondu. Rok 1988 Odmítl jsem převzít státní vyznamenání, už nevím jakého řádu, které mi měl předat ředitel gottwaldovského divadla Jaromír Roštínský, jemuž jsem tím způsobil nepříjemnosti. Ať mi odpustí. 48 let se mi dařilo procházet životem bez jakýchkoli vyznamenání, přece si to nakonec nepokazím. /Jako pointa je to dobré zakončení, ale Cena osvobození města Brna z roku 1968 mi to komplikuje. Pravda znemožňuje vtip./ Úkol, který čeká na své splnění První část šedesátých let Mahenovy činohry /1959-1967/ byla prozkoumána poměrně důkladně kritikou brněnskou, pražskou a bratislavskou. Druhá část /1967-1971/ na své objektivní zmapování teprve čeká, neboť to, co se o Mahenově činohře po srpnu 1968 psalo, co se o ní mohlo psát, nebo muselo psát, nebylo vždycky objektivní. Poctiví, čestní, neprodejní kritikové, kteří si uchovali páteř /a byla jich většina/, byli zakřiknuti, situace jim nedovolovala psát se vší otevřeností a svobodně, riziko nezmanipulovaného psaní se zvětšovalo, šroub vládnoucí represivní politiky se pomalu, ale jistě utahoval. Úkol zmapování pohnutých srpnových dnů a posrpnových roků MČ zůstává na pořadu dne. Z rozhledny času Viktor K u d ě I k a, Setkání s Mahenovou činohrou, Supraphon 1972: „Brněnská Mahenova činohra patří už dobrých deset let k exponovaným a ambiciózním souborům, které mají ctižádost ovlivnit dnešní i zítřejší podobu celého našeho divadelnictví... ...Závažná dramaturgicko-inscenační linie nového vedení Brněnských... v první fázi... Brněnský styl sestává výrazným stylem dramaturgicko-inscenačním, aniž se stejně projevuje jako styl herecký: jako by nevycházel z herce, aie byl pomocí herce demonstrován... Postupem doby začal se repertoár zbavovat původní antipsychologické ortodoxíe a ... vytvořily se předpoklady pro další rozvinutí slohu, zejména ve složce herecké. Druhá fáze... neprobíhala užve znamení antiiluzionismu za každou cenu, neutápěla se v přemíře historičnosti, ale snažila se dát repertoáru ideovou páteř v podobě naléhavě dnešních her... V třetí, dosud nezavršené fázi i nadále převládá směřování k syntéze, která by shrnula a rozvinula výboje předchozích špičkových inscenací, ale zároveň se poučila z omylů a proher. Nebylo možno přehlédnout, jakým vývojem, modifikacemi a proměnami prošel zatím nejen ideový program, ale také slohotvorné úsilí Brněnských - ve všech základních složkách: režijní, scénografické a zejména herecké..." „Když se herecké trojicí Jurda, Fialová, Karlík dostane příležitosti zahrát si na jevišti pohromadě, když právě jenom oni tři nesou tíhu celého představení, jak tomu bylo na sklonku šedesátých let V inscenaci Play Strindberg, prožívali diváci v hledišti hvězdné hodiny českého divadla." /Tento poslední dokument je ocitován z jiné studie Viktora Kudělky, ze sborníku Putování Múzy Thálie z r.1984./ Zdeněk Srna, projev na závěrečné konferenci činohry 28.6.1980: .....Přelom padesátých let v šedesátá je výrazný, hluboký a významný... Orientace, kterou převzala a rozvinula činohra Státního divadla v Brně byla rozhodně něčím osobitým... Brněnská činohra jako umělecky i názorově vyhraňující se soubor se dostala z provinciálních souvislostí do popředí pozornosti našeho divadelnictví. A třebaže během doby došlo nejen k umělecké, ale i názorové rozplizlosti... nelze tu přejít jedno závažné: právě Mahenova činohra mířila v interpretační rovině ktomu, aby sestála českým střediskem moderního brechtovského divadelního názoru a samozřejmě i herectví. Jsem dalek toho, abych... tuto éru chtěl glorifikovat, ale domnívám se, že je tu třeba kriticky postihnout nejen její zápory, ale i klady. I to, že tu rok od roku herecky rostla podstatná část souboru." .Výročí, které není v kalendáři, Divadelní septy 29/1989: 135 J „Třicet let uplynulo od chvíle, kdy došlo k výměně ve vedení Mahenky, k výměně, která se ukázala mnohem víc než obvyklým střídáním šéfa a jeho ekipy... ...Totální kuropění - ten první český muzikál sui generis... Dnešním dvacetiletým by se asi zdálo naivním představení Mystérie buffy v hale Královopolské strojírny, ale my, kdož jsme tehdy brali divadelní rozum, jsme byli uchváceni opravdovostí snahy po skutečné společenské výpovědi divadla.... . ...Éra tzv. politického brechtovského divadla v Mahence v počátku šedesátých let čeká na své důkladné a nezaujaté, odborně fundované zhodnocení. Už by na ně byl vpravdě čas. Jako vůbec na celé zhodnocení tohoto neopakovatelného fenoménu v dějinách českého divadla, kterým byla jeho šedesátá léta. Než k tomu dojde, připomeňme si občas některá fakta, aťneupadáme soustavně do oné ztráty kontinuity, která se tak neblaze projevuje v našem kulturním povědomí... ...Bez téhle éry Mahenky, která začala v r.1959... by nebylo impulsů, které vedly ke vzniku Divadla ná provázku a ke všemu dalšímu, co tak pronikavě poznamenalo tvář našeho divadelnictví... ...105 let existence českého divadla v Brně není v historii jeho činohry příliš bohaté na období skutečně koncepční a tvůrčí, abychom kolem jeho existence, byť vyvolávající jakékoli problémy, mohli chodit se zavřenýma očima." Katarze Každý člověk a každý kolektiv za dobu své existence zažije mnoho krásných věcí: nadšení pro společné dílo, solidaritu, přátelství, odhodlání bránit hodnoty, právo, spravedlnost, svobodu i za cenu osobních rizik... Mnoho z toho jsem zažil v průběhu vzpomínaných dvanácti let. A děkuji za to, Každý člověk a každý kolektiv za dobu své existence zažije mnoho ošklivých věcí: zradu, zklamání, křivdy, prodejnost, udavačství, sobectví, kariérismus, nesvobodu, neochotu riskovat při obraně hodnot... Mnoho z toho jsem zažil v průběhu vzpomínaných dvanácti let. Zato neděkuji, i když by to bylo velkorysé. Asi to tak musí být. Dobro bez zla by zevšednělo a zlo bez dobra by nemohlo směřovat k nápravě. Dobrým lidem poděkujme. Zlým - zavěsme metály. Nedokončené rozběhy Mahenova činohra za dvanáct let/1959-1971/ zaznamenala dva vrcholy své tvorby, féň's'Bŕechfém á ten s českým 'lidovým"barokem a chystala sě ztéci vrchol třetí, spojený s hrami současných autorů z naší vlastní dílny. To se však už neuskutečnilo; neboť obludná normalizace nenormálního sešrotovala každou hodnotu i každou naději na ni. A také snad proto, že historickým údělem brněnské činohry je nedokončenost jejích rozběhů. „Co spojuje generaci posledních desíti let se všemi jejími vzpomínanými předchůdci?/S Mahenem, Honzlem, Burianem, Waltrem, Podhorským, Jiřikovským, Škodou, Skřivanem - M.H7 Nu ovšem: osud nenaplněných plánů, nedobojovaných zápasů, nedokončených rozletů." /Dušan Jeřábek, Meandr č.2, září 1968/ Brněnské divadelní programování 1959-1971 Tři poznámky k dokumentům Závěr s dvěma otazníky Tak skončila jedna etapa dějin brněnského divadla. 136 EPILOG Zamýšlel jsem to jako obraz divadla a vyšel mi z toho i obraz doby. Brněnské divadelní programování 1959-1971 to jest základní Program MČz r.1959 a jeho čtyři doplňky z let 1960,1961,1963 a 1967 si nenárokují úroveň divadelněvědnou, ale mohou leccos vypovědět o stavu, vývoji myšlení a tvorby MĎ té doby. Jsou to referáty pro tvůrčí konference souboru, ústně přednesené, určené pro poslech, ne pro čtení. Jejich hlavním účelem bylo přinutit se k formulování a tím i přesnějšímu vyhraňování představ o divadle, jaké jsme chtěli dělat, a také rozhýbat přemýšlivost souboru, vyvolat myšlenkový kvas a diskusi, což v době, kdy nám bylo dáno bát se čtenářů jediné knihy, nebylo tak zcela bez významu. /Timeo unius libri lectorem./ Byly určeny především pro potřeby vnitrodivadelní a zdaleka nejsou neomylné. Je nutno je chápat jako první slovo do pranice, nikoli jako konečné resumé. To vyplynulo teprve z diskusí, které jsme organizovali na půdě činohry i mimo ni, v Externí umělecké radě, na filozofické fakultě brněnské univerzity, v Klubu přátel, na tiskových konferencích a jinde, Nedostatek demokratičnosti rozhodně programotvornému úsilí Mahenovy činohry vytýkat nelze. Vnitrodivadelní dokumenty byly vždycky poskytovány k informovanosti odborným divadelním kruhům, redakcím, kritikům, teatrologům, přátelům i nepřátelům. Bylo s tím spojeno riziko zranitelnosti, ale současně i naděje, že otevřenost a upřímnost se třeba nevyplatí svým nositelům, ale může se vyplatit divadlu. Teoretickou programotvorbu Mahenovy činohry spoluvytvářely v první fázi vzpomínaného období i odborné studie dramaturga Bořivoje Srby. Tři poznámky k dokumentům Snažil jsem se uvedené dokumenty neovlivňovat, nekomentovat, neredigovat, nepřistřihovat, nepřibarvovat, nesestavovat je v zaujaté montáže. Chtěl jsem, aby působily v celé své neomalené autentičnosti. Podařilo se? Ne zcela. S přibývajícími stránkami as přibývající intenzitou subjektivních zážitků mi v závěru některé nezbytné vysvětlující poznámky začaly přerůstat v poznámky komentující. K deformaci pravdy však tím nedošlo, o tom jsem přesvědčen. Z případných pochybností budiž, prosím, vyjmuta alespoň má nejupřímnější snaha o nezaujatost a objektivitu. Stále totiž „při vší úctě k Platonovi zůstává mou nejmilejší přítelkyní pravda". " Druhá poznámka je zvlášť naléhavá: Dokumenty z padesátých a šedesátých let nelze posuzovat měřítky posttotalitní doby, tj. doby po 17.listopadu 1989. Anachronická měřítka, která nás determinují, jsou nesmírně silná a sugestivní. Překonat je a zbavit se jich je velice nesnadné, Poznámka třetí: Husitství se vyjadřovalo v náboženské terminologii, ale jeho obsah byl společensky revoluční. Dokumenty z doby totality se mohou vyjadřovat terminologií marxistickou, ale jejich obsah může být kacířský. Závěr s dvěma otazníky Rozsáhlá, tvrdá, otevřená, nemilosrdná diskuse, boje na všechny strany, boje hlava nehlava. Byli jsme tak slabí, že jsme nezvládli situaci, nebo jsme byli tak demokratičtí, že jsme úspěšně iniciovali svobodu slova? „Bude boj. Předvídám ho. Dávám mu přednost před pokojným zahníváním," napsal jsem na začátku svého brněnského působení v roce 1959. Dnes, s odstupem desítek let, se táži: Nebyl boj tím jediným, čeho jsme dosáhli? Psáno v letech 1995-1996. 138 Miloš Hynšt BRNĚNSKÉ DIVADELNÍ BOJOVÁNI' 1959-1971 /Vzpomínky a dokumenty/ Divadelní fakulta JAMU Mozartova 1, Brno Grafická úprava přebalu Josef Ruszelák 1.vydání 1996 Náklad 400 výtisků Publikace byla vydána za podpory Ministerstva kultury ČR ISBN 80-85429-30-6