VSTUP Běda mi: Trápí mě bezpočtu ran, vidím, jak umírá lid. Důvtip mi itupěl v bezmocnou zbraň není tu čím se obránit. Země je sirá. Siré jsou klíny. Křik rodiček láme se v píseň hran. Jak.houf rychlých ptáků, jak bezmezný, širý ohnivý uragan duše za duší letí smrti do černých bran. Svět zkameněl v hřbitov. Má otčina v něm. Ubohé děti - ponurý chór -mrtvými tělíčky pokryly zem, leží a dýchají do vzduchu mor -Nevěsty, matky - ubohé plačky - v před'chrámy sténají o pomoc. Zal tisíce modliteb z trýzněných hrdel vyrůstá na chorál: Athéno Diova zlatá pomoz nám žít zas dál! ' r L. ' Muž: Ml*š|m|äd^ . z krvavé spouště zvednout- ani hlavu. Už .,ani oheň nechce naše'mrtvé věříme ale, že jsi jediný, kdo by dnes mohl město zachránit. ;;;Sr:a:z;i;^^ která si teybírala krutou daň:^,; života oč toho, irdo neuhodl její hádanku. Osvobodil jsi nás a stal se v ľhébách králem. ■ Proto dnes, Oidipe se uchylujeme ľ-■,; zas všichni k tobě. Najdi pomoc! Jdil vladaři: cqlá tato zem tě nazývá svým spasitelem za to, jak jsi jí kdysi pomoh. a£ si ;;n|lvä že jsi nás napřed pozvedl a pak zas nechal padnout! Zachraň stát a "zem! >;A§|j|||^ že štěstí svítá!' ChceŠ-li vládnout dál .'té zemi jako vládneš, pamatuj, i co s lodí, která'nemá'posádku. Mé děti, ubozí lidé, příliš dobře vím, jak všichni skomíráte. Jako já svou bolest každý za sebe. Já za vás za všechny... Mne duaí pláč pro sebe, pro vás, pro Théby nás všech! IfeTv^ru^ Nespím a kolik nocí jsem už prochodil " jsem nenalezl, jenom jeden::lék a k tomu jsem též sáhl: Kreonta, švagra, jsem poslal do Ľ elf zeptat se :;ív ApblSoh^^ co má být 'řečeno, či vykonáno, aby se*do Thěb za'ee vrátil,život. "Dnes vypršela lháta k návratu. Mám strach, co je s ním, že se zdržel \ než potřebuje k cestěi Ale jak se vrátí^ a't jsem zrádce Jestli nesplním vcecnno, co bůh' přikázali Kreón/.je tady! , přichází .záchrana á štěstí* zprávu od boha - ? - jsou dobrá věc, když vezmtíu šíastný kon ,Ále co bůh? Co řekl? Smíme doufat nebo je všechno ztraceno? Mám podat svou fcprávu tady přede všemi nebo až uvnitř? Přede všemi mluví Vždyt jejich trápení mé souží mnohem ví než vlastní bolest. Co řekl Apollo? Přikázal vyhladit hned s tváře země nákazu jež tu zakořenila, a dál neživit zločin, který.nelze smířit. ;Jak0^ - 6 - Kreon Viníka poslat do vyhnanství, nebo krev prolít za prolitou krevj jež hubí stát. Oidipús Na Čí smrt věštba naráží? Kreon Na Láiovu. Kraloval' po léta.Thébám, než jsi přišel ty. Oidipús ________Slýchal jsem o něm- Sára jsem ho vsak neznal, Kreon , Jeho vrahy nám bůh poroučí teď potrestat. Oidipús Kde ale jsou? Jak hledat stopy svaté řadou let? Kreon Jsou prý tu v zemi. Bledej, najdeš je. Oidipús Kde krále Lála zavraždili? V paláci, venku nebo v cizině? Kreon Odejel do věštírny pro radu, a domů už se nevrátil. Oidipús To s sebou neměl posla nebo aspoň průvodce, který by řek víc? Kreon Ti byli pobiti. Jenom jeden utek v strachu Však málo o tom ví; jen jedno -Oidipús Co? I skrovná stopa může pomoci! Kreon Vyprávěl, že se střetli s lupiči. Ti krále zabili. Prý celá horda. 4 - 7 - To že by si trouŕ lupič? Leda, že ho pohanělo něčí zlato odtud. Tak to vypadalo. Ale nenašel se Žádný mstitel za ubitého. Bylo nám zle. A oo vám bránilo —, vypátrat pravdu, když vám vladař pad? Zpěvačka hádanek. Sfinx. Nutila nás hledět si spíš denních starostí _ , a temnou minulost už nechat spát.. Tak tedy já ji zase'probudím! A odhaibím to zlo až do. kořene. A ty mi pomůžeš společně s tebou pomstím mrtvého a zločin potrestám, jak žádají si bozi i lidský zákon! Je to i v mém zájmu. Kdo zabil včera Láia, dostane dnes možná chu£ i na mou krev. Svolejte lid! Chci zkusit všecko. Bud nám bůh dá štěstí - nebo padneme! Ilil! Přesladké poselství, co v toblě praví bohů i lidí věčný pán? , Neseš nám zhoubu či naději slávy' do, sedmi skvoucích thébských bran? v úzkosti tone -lékaři,, ochrance Apollone > zmatený v úzkosti'trnu již: Co v .střídě hodin přisoudíš? Co pude zítra? Co už dnes? . Pověsti, dítě' Naděje svaté,- "N ' odpověz! - Athéno moudra j nejprve' k tobě, Diová .ďcéro-','utíkám, , ' Slyš.,vJistý Střelôe, zářící Poibe> Apollone, ach pomoz nám! Volám ,i pát-ronku ■ . T : 1 : našeho lidu, stříbrnou lovkyni vždv z, bídy jste nás, vyvedli když na,d Thébami osud zlý .zaplanul .požárem sestupte, bojzi, 'zase k nám spasit zem! s KréS) mor, jde beze' zbraní kolem ,křik a naříkání, pálívmě'a rdousíj bije -Za š en, vraha 'od otčiný daleko pryč, otče Die, sraz ho někam do hlubin, do pustých skal na pobřeží! Kdo dnes přečkal noci stín, stejně zlý den přečká stě$í - Si;§p;;VÍ^^ svými 'blesky vraha sraz! Apollone, lučištníku, kéž tvá zlatá střela v mžiku - vVÄsittí Bim ->r:-::-:-'V''r .:- rodný bože thébské zeměo :;. Souputníku .^hakéÄ ;:Zp:i||||^ - 9 - SCÉNA PRVNÍ Oidipús Modlíte se... Vaše modlitby se splní, chcete-li mě vyslechnout a sami hojit rány. íeprv pak vám přijde pomoc, úleva v té bídě, Mně cizí je ta zpráva, cizí čin, a kdybych u vás nezachytil stopu, mnoho bych nesveď. Vždyí jsem přišel k vám až potom. Ale nyní povídám všem Thébanům; kdokoliv z vás ............... zná vraha......Lála,-.....syna Lbdakova , je povinen mi všecko oznámit. A jestli snad má někdo přece strach udat sám sebe, at je bez obav: ' Nic zlého se mu nestane, jen musí opustit zemi - jist a v bezpečí. A kdo víš o druhém, že spáchal vraždu sám nebo cizím prostřednictvím,' nemlč! Sám ti dám odměnu a sklidíš vděčnost. Jestliže ale budete přes*mou výzvu mlčet ze strachu o sebe anebo o přítele, poslechněte, co potom udělám: Tomu člověku $ at je to kdo chce, zde v zemij ve které iíiám- mote ä vládu, nesmí pak nikdo dopřát přístřeší, promluvit s ním jen.slůvko, modlit se s ním, spolu s ním obětovat bohům} nebo mu posvátné vody dopřát. Všichni ho žeňte všade od svých prahů jako morovou ránu, kterou se nám stal, jak právě jasnou věštbou bůh nám zjevil. Tak nyní jdu - být spolubojovníkem božím i toho zabitého. Tak proklínám neznámého zločince, . - 10 - ^^^^^Í-^^:;i^^^!í00^i: bídně zemři!':;-: -í£;;|^^ mou hlavu trest, který jsem tu svolal na druhé! To všechno poroučím vám dodržovat .zločinem neplodnou a hynoucí, .Vždyí i kdyby to neuložil "bůh, Šj£|Šh%^ ;|ía§|ie^ :Aj£ěMay jen abych našel toho, jehož rukou zahynul Láios, Labdakův syn, a dědic pradávného AgénWĚíg;*/V;;-Á bohy zapřísahám, aby těm, . .,;''.;; kdo nezachovají ty příkazy, :p>;olel#e::^ ;'ab:y .:;:\-'\ je schvátí tect ta rána morová anebo ještě horší pohroma! Vám ostatním, kdo souhlasíte, at : pomáhá božská Spravedlnost sama ;. .-.v a všichni bozi aí ;.jsou navždy-s vámi! f v.: Cidipús -;3 t ' Sbor. dMppgí Cidipús ■ Tvá kletba měř zavazuje y vládce, a podle ní ti odpovídám: Já Máš pravduale b-óhy přinutit i|||§|§u^^ dva posly* a třeba srlepý, stejně dobře víš, :.;V;ͧ;b^;|^ yzj|$£^ ptačího letu nebo jakýmkoliv :^ cbces jiným z působeni. Zbav město prokletí'.; :|>:čli|:;t^ ;.l|iypjo!s^ - 12 - Teiresiás Zlé je vědět tam, kde vědění neprospěje. Oidipús Co ti je? Proč se tak třeseš? ■ Teiresiás Pus£ mě-domů1 Když mě poslechneš, poneseme oba dva svůj osud snáz i Ôidipúá Chceš postavit se zákonům své vlasti: jí bys odepřel svou výpověcl! 7 Teireslas________Ty nevíš.....čeho se to domáháš! ................. Chceš skončit ale? Mám skončit zrovna tak? Oidipús Při bozích, neodcházej, když til víš! Teiresiás Nic nikdo nevíte, a já ■ neřeknu dál už ani slovo, abych tě nezničil. Oidipús Ty tedy víŠ a nepromluvíš? Chceš nás zradit? Stát chceš zahubit? Teiresiás Naléháš marně! Ode mne neuslyšíš nicl - Oidipús Ty zloduchu'. Tak tebe.se nic nedotkne a nic tě neobměkčí? Teiresiás Mně spíláš - sebe sám však nevidíš. Jen mne tu ponižuješ! Oidipús Koho by nerozvzteklily tvoje výmluvy! Odmítáš lidem pomoc v neštěstí! Teiresiás Všecko se splní, i když budu mlčet. Oidipús AÍ splní nebo ne, jsi povinen vše říc! Teiresiás UŽ ani nehlesnu. A jestli chceš, zlob se a zuř, jak umíš nejhůř! ipus ÍV^Odiipús í, '^Teiresiás: Oidipús u -Tei^esiás \ť uiďipús ] * 'Teiresiás /'Oidipús S S' -T.eiresiás At T ......... Oidipús , Teiresiás Oidipús 'Teiresiás Oidipús Ted už je ni to jasné a já nebudu :.;rM^ i když jsi vlastní rukou nevraždil -a kdybys nebyl slepý, řekl bych, Opravdu? Pak tě tedy vyzývám, Gidipe, abys dodržel cos řek: :;ÍI|ffil!^ Jak s,e jen odvažuješ tohle vyslovit! .^ák^ Sek jsem, že vrah, po kterém pátráš, jsi ty Mám mluvit dál? Chceš zuřit ještě víc? :-Žvaň si, co chceš? Všecko jsou prázdné ;Tý;^^ •■'kdo jsou ti ;nejdražší, se hnusně stýkáš,^■/ :& nevidíš; svou hanbu! ; ^ že mě smí š věčně urážet? -'.'! ■../ 1ÉB UDUS sias - Oidipús LS ilpíilii ' J ! t < * ztratil jsi nejen zrak, ale i "rozum! 3rzy už budou- stejně spílat tobě. Zplozenče noci, kdo vidí světlo, nemůžeš ty škodit! Ne. Není souzeno, abych tě srazil já, když Apolion Vyxmyslil si ,to Kreón nebo ty? Nač Kreón,- ty se zničíš sám! sii&a^^ člověka povznášejí nad vřavu života - jaká závist jim jde v patách, ; f dal,kdysi, aniž jsem je'žádal -^když tohle stačí, aby starý přítel, můj věrný Hreón chtěl mě lstivě vyštvát nastrčil tady toho pleticháře, kejklíře, potmeěilce kněžoura, který je slepý, ale dobře zaslechne, když někde cinkne mince. Pověz mi: Kdy jsi ty věštil správně! Byla tu Sfinx která zpívala své hádanky ' proč jsi je nerozluštil? Pročpak jsi nespasil občany! Kdekterý člověk je nemoh zodpovědět. Ale věštec, ten přece ano. Pročpak, mlčela. /; tenkrát tvá znamení, let ptáků, bozi? -Až jsem já pouhý hloupý Oidipús přišel a zachránil vás důvtipem Oidipús Teiresias Oidipús - 15 - bez věštných znamení. A mne/frel^^-'-v :^' * pokoušíš svrhnout, a paknastěhovat se conejblíž Kreontovu trůnu? ce;toho všeho všakľ .• ■ 'V-í" |^^Íɧ|j|f ífíacl /^ýÉÉlÄ ;;;h|||p|:fs^ já bych ti ukázal, jak trestám spiknutí! tvým otrokem - jen vládce Ap•lion neznáš svůj původ, n'evšdomky jsi A třebas dneska ještě vidíš, až jediné skály ani zálivu, kde by se neozval tvůj pláč. Ty nevíš jaké jsi schystal spousty bídy j^oBěl^ ': Kre on t a i mé věštby! Na světě ;:,vv H ;r'.. neskončí nikdo strašněji než ty! - y,',: y ".-i Cožpak je tohle ještě možné snést? Jdi, odkuds přišel! Táhni! -Rychle!:': Pryč ,:.\■■ od mého' prahu! \—.■^'^^^iľ3Ľ^:^^S^r'^i^^::; )^W?-.r^-'^. ■■ 7^;>^ví/^:^^;í;^:-; Tví .v- rodiče mívali můj rozum v úctě. Kdo? Zýstan! Co víš o nich? Kdo mě (■Bp * a"1 S IBI *-BÍas d^esaas ■111 ^^^^^^^ P -BP ilIiBÉl iffi «1 1IÍP mm nešek tě zplodí, dnešek zabije. 'Zas mluvíš v hádankách..eí 1 - luštitel, nad kterého nehi. ^ttÍlllllSíl:Ítl .;;^$ěV'Z'rá'nil tam,, , kde opravdu'jsem ,srilný! \: " -Právě ta síla zlomila ti v,az. ' I- kdyby - zachránil jsem tento stát! ■'-IJříve r^eě půjduj řeknu, proč jsem přišel a týmě nézastrašiě. Mne [ nemůžeš zničit. - Pamatuj si,-•Oid.ipe: Muž, kterého hledáš, Láiův vrah L'-~'ae tady! Myslí' se/ že je to,. . Z vidoucího se stane slepcem, i bratrem a své žen,ě "zároveň lože a svého otce zavraždil. jen jednu lež1, smíš teprv tvrdit, že opravdu nic nevidím. mmmm mUEÁ PÍSEŇ* SBORU Na koho myslil si hlas věštby z delfských skal? Kdo - hrůzo hrůzo&cí - tgn zločin vykonal? At prchá teď větrem o závod pryč, jde za ním sám Apollon, Diův syn, má v ruce blesk boží, blesk - ohnivý bič a za sebou Litice - mstitelky vín! Soud boží zasvií nám s vrcholků sněžných hor! Pátrej, kam skryl se, kam, ,ten neznámý, váš mor! iXiie_s_v_p_u.s_t..iná.c.h.,_y__aka lách,. ja k. ■ zab ěhlý býk se skrývá splnění sadbývzlé -Jen darmo se trmácí, nadarmo skryt, hlas boží jde za ním, at kamkoli jde!. S hroznou pověstí, zvěstí neštěstí přišel ten věštec.k nám: Nelze uvěřit, nelze nevěřit ~ kolísám'sem a tam. Že by spor tady Oidipús mladý s Láiem měl? -Věru, já o tom dřív ani potom neslyšel. Dokud mě důkazy nepřesvědčí, . nemohu věřit/ takové řeči, nesmí mě ani v*, snách napadnout, že by byl slavený Oidipús Láiův vrah! Zeus i Apollon věčný lidský shon jistě výborně zná. Nelze věřit však, že by věštcův zrak videi vždy víc než já. V důvtipu, v řeči druhé hned předčí ten, hned ten - Nevěřím dosud,.....______________......................_._....................................... leč až bude osud naplněn! Oidipús spasil před Sfingou zemi, moudrostí, vtipem .................. známý přec je mi, rád ho má všechen lid -nesmím ho proto ani zlou myšlenkou urazit! - 18 - SCÉNA DRUH/ Oidipús Ty? Jdeš mi ještě na oči? To máš tak drzé čelo, že se nestydíš jít až sem ke mně do domu, ačkoliv ukládáš mi drze o život, aby ses zmocnil mojí vlády? Máš me za blázna nebo za zbabělce, že ses. do t«ho pustil? Nebo si snad myslíš, že neprohlédnu tvoji lest ^ a že ji nepřekazím? Jak je hl«upý tvůj pokus bez přátel a beze zlata ulovit samovládu, kterou ti dá jen lid - anebo penízeí Křeon Tak je to přece pravda, co mi donesli!1 To obvinění je tak neslýchané, že nemohu je snést! A jestli králi, myslíš, že jsem td> doopravdy ublížil, v té!těžké době slovem nebo skutkem, nestojím o to, abych ještě žil, pošpiněn nehoráznou pomluvou a jako oběí nejhroznější ze všech křivd. TecŠ budu v zemi černou ovcí, budu považován za nepřítele Théb. To nesnesu! Oidipús Jsi skvělý řečník. Já však nejsem blázen, abych ti uvěřil. Já vím, že jsi můj sok, Kreon Především poslyš - promluvit mě nech! Oidipús Především nevykládej, 5e ty nic Kreon ' Jestli si myslíš, že je bůhvíco bezhlavá svévole, jsi na omylu. Oidipús Jestli si myslíš, že smíš beztrestně škodit svým příbuzným, jsi na omylu. Kreon Důkazy, Sekni, co jsem udělal! _______„ . ..'„J......JLk- «» * 19 - Oidipüs Kr eon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Říkal jsi, že mám poslat pro toho , hadače ctihodného, nebo ne? A ani ted bych názor neměnil. Jak je to dávno, co byl Laios zavražděn? a vrazi ztratili se? Mnoho let. A tenhle věštec věštil už tehdy? ____:_________........_...............Tak. A stejné c-těn. A nezmínil se tenkrát nikdy o mně? Ne. Aspoň v mě přítomnosti ne. A po vrazích jste nepátrali? Ov sem Bohužel bez výsledku. Proč ten mudrc neřekl tedy nic už tenkrát? Nevím. Co neznám, « tom radši nemluvím. Víš víc něž přiznáváš a moh bys promluvit, Pekl jsem vše, proč bych ti něco tajil? Kdyby ses nebyl s Teiresiem spiknul, nikdy by neřek, že jsem Láiův vrah. Víš nejlíp sám, co řek. Teči však ti já smím stejným právem dát pár otázek. Ptej se. Já nezabil. Máš za manželku mou sestru? Ovšem. Nevládnete zemi společně? # OidipÚS Kreon Oidipús Kreon Sbor Oidipús Kreon Oidipús Kreon - 20 - Vyplním jí každé přání. Nejsem vám dvěma roven i já třetí? Tím horší je ta tvoje dnešní podlost! .Přemýšlej trochu o mém postavení: Proč bych měl usilovat o královskou hodnost, za kterou člověk platí věčným strachem, když mohu klidně spát a moc mám stejnou? A když i tak mám vládu v rukou, co mi je po tom, kdo má titul vladaře? Prodělat'protrochu slávy navíc - nač? Kdo není blázen, dá mi za pravdu. Všichni mě dneska mají rádi, ctí mě a kdo jde k tobě, přijde napřed ke mně, sic neprosadí, proč sem přišel. To mi stačí. O tvé žezlo nestojím. Znám cenu moci, umím počítat. Chceš důkazy? Jdi do Delf, ptej se věštírny, jestli jsem ti správně vyřídil její vzkaz. A jestli zjistíš, že jsem se s věštcem smluvil proti tobě, y at na mě dopadne hned dvojí ortel smrti: tvůj i můj vlastní. Nejdříve však důkazy - potom suci! Poradil, pane, dobře každému, kdo sám si nechce přivodit svůj pád, když soudíš zbrkle, často přestřelíš. Když tě však někdo lstivě znenadání přepadne, musíš také myslit rychle. Jestli se budou loudat, on tu zatím prosadí svou a já jsem propás vše. Nač'myslíš? Chceš mě vyhnat z Théb? Ne. Popravit tě. Nenechám tě utéct! Dokaž mi nejdřív moji vinu. Oidipús Kreon Oidipús Kreon Oidipús Kreon Oidipüs .Krebn Oidipús Kreon lokaste Kreon Oidipús Kreon Iokaste Sbor- - 21 - Tak nedáš pokoj? Nepřestaneš lhát? Ty nemáš rozum. Pro sebe až dost. K:ěl by i i zbýt i pro. mne. Ty jsi lotr! A když se mýlíš? - Poslechne, se stejně! I tam, kde špatně vládneš? Théby! Théby! I já k nim patřím, ne jenom ty sám! (Iokasté vyšla z paláce) Co se tu děje? Zrovna tečí je Čas na vaše besmyslné hádky. Země je nemocná - a vy se nestydíte rvát se tu pro nic za nic! Sobci! Jdi domů, Oidipe! Ty, Kreone, jdi také a nedělejte z malichernosti hroznou věc! Oidipús, tvůj manžel, sestro, mi chystá krutý trest a vybírá jen ze dvou zel: vyhnansťfrí - anebo smrt! Tak! Právě jsem ho přistih, že mě chce sprovodit zrádně se světa! zemru jestli jsem tohle spáchal. Při naší lásce věř mu Oidipe! v Vždyt se ti zapřísahali Poslechni! Poslechni mne -a..........všechny-,.......kdo tě mají rádi' Poslechni, prosím! Vládce můj, rozmysli si to.,........uvažuj.!....... Známe ho všichni tolik let: Kreón a zrádce - ale kdež! A sám se ti přec odpřisáh! í v1" 'Oidipús Sbor ; 'Oidipús Kreon Oidipús Kreon Iokaste Oidipús Iokaste- Oidipús Iokasté Oidipús - 22 -Víte co chcete? Vime. Nekrivdi! Není důvodu k obvinení pro dohad, zdaní, pomluvu. Mám strach o svou mroucí zem, nenech ji mučiti se novým zlem! AÍ tedy jde, i když to pro mne znamená jistou smrt. Si vyhnanství. ᣠsi jen jde, když tolik naléháte jen proto ustupuji. Nejsem přesvědčen. Dál budu nenávidět každý jeho krok. Ustcupils, ale schován za svou záší. Jsi slaboch. Neuneseš sebe. Kdy už mě necháš být a půjdeš? Jdu zneuznán tebou, ale u nich zde ve stejné úctě, jako jsem byl dřív! -(Odejde.) Oidipe, vysvětli mi konečně jen, jak vzplál ten nenadálý hněv? Ty, ženo, znamenáš pro mne víc než celý svět. Poslouchej tedy: Kreo"n proti mně ■zosnoval spiknutí - Máš důkazy? Rek, že jsem zabil Láia, . Přišel na to sám nebo ho někdo jiný navedl? Sem poslal pleticháře - věštce. Ale sám se zatím drží chytře stranou. Iokasté Oidipús Iokasté Oidipús Iokasté Oidipús Iokasté OidÍDús - 23 - Pusi z hlavy všechno, cos mi tu teS řek, a poslouchej mne: Není na světě nic co by záviselo na umění věštců. Dokáži ti to nad vší pochybnost: Před .lety dostal Láios věštbu. Nu, neříkám, že ji dal sám Ápollón, jen jeho sluhové - a to, že prý ho jednou zabije syn, který oe narodí v našem manželství. Když potom dítě přišlo na svět, byly mu ani ne tři dny,____.......... král mu dal probodnout a svázat kotníky a pak je sluha podle jeho rozkazu pohodil v pustých skalách Kithaironu. Chlapec se tedy nestal otecvrahem, jak se Laios bál a jak mu věštili; Víme dnes, že byl Laios zabit cizími lupiči na křižovatce tří cest. Nač by sis lámal hlavu s žvásty věštců! Když opravdu chce bůh nám něco zjevit, řekne to jasně a řekne to sám. Ten příběh lokasto, mě mate a najednou mi - proč jen - bere klid. Co tě zase souží, pověz! Jestli jsem dobře slyšel, řekla jsi, že Láia zabili na křižovatce tří cest... v Híkalo se tc - dodnes se to říká. Ve které zemi? Ve Fokidě. Tam se sbíhají cesty z Delf a zAulidy. Jak je to dlouho? Iokasté Oidipús Iokasté Oidipús Iokasté ■Oidipús Iokasté Oidipús Iokasté Oidipús Iokasté Oidipús . Iokasté Oidipús - 24 - V Thébách jsme tu zprávu dostali těsně předtím, než jsi přišel a než ses ujal vlády. Nebesa, co se mnou zamýšlíte! Oidipe, co se děje? Neptej se dál! Však řekni mi, • jak Lái«s vypadal a jak byl starý? - Byl. statný, vlasy už mu prokvétaly - a byl ti podobný,. Ach, běda - tuším, že prve jsem tu nevědomky proklel sám sebe strašnou kletbou! - ' Co to říkáš? Mám z tebe, vládce, strach. Mám hroznou" předtuchu, že ten slepec viděl. Musíš mi ještě něco vysvětlit. Lekáš mne, ale ptej se - Cestoval jen s málo lidmi, nebo s sebou měl, početný průvod jako panovník? Bylo jich celkem pět i s hlasatalem a vů$ jen jeden -^Láiův* Běda, už je to jasné! Ale kdo „vám, ženo, přinesl tenkrát zprávy o vraždě? Jeden náš sluha...-', jediný, kdo. vy váz. A je tu ještě. lokasté / Teä, už myslím ne. Vrátil se tehdy z cesty a když viděl na místě zabitého Láia tebe, na kolenou si u mne vyprosil, abych ho poslala ven k našim stádům, na pastviny. Chtěl odejít co nejdál od města. Svolila jsem. Ač byl otrok zasloužil by si za svou věrnost ještě víc. Oidipús . Moh by se vrátit co nejdříve zpátky? lokasté Jistě ho najdou. Nač ho chceš? Oidipús Já, bojím se, I že důvody jsou teď až příliš jasné* lokasté Snad zasloužím si vědět něco víc. Oidipús Dozvíš se všechno. Komu jinému bych se měl svěřit, Iokasto, než tobě, v Když se můj osud naplňuje. Jsem synem korintského vládce Polyba a moje matka jmenuje se Meropa. V Korintu si mě všichni vážili a já žil šíastně - gdyž tu jedenkrát, bylo to na hostině, jeden opilý host po mně křikl, že jsem otci byl prý podvržen. Ten den jsem ještě - ačkoliv stěží - udržel svůj vztek. Nazítří ráno šel jsem za rodiči a chtěl znát pravdu. Oba dva rozhněvala ta drzá pomluva, a mne těšilo jejich chování. Ta věc mě však už nepustila, víc a víc mě pálila, až jednou, aniž jsem co řek, vypravil jsem se tajně do Delf. Bůh nezcdpověděl to, na co jsem se ptal, zato mi zjevil věci budoucí, strašlivý osud, který na mne čeká: I - 26 - Oidipús že budu se svou vlastní matkou spát, (pokr.) že zplodím rod, všem lidem odporný a že zabijú otce. Když jsem t« uslyšel , utíkal jsem pryč, ......pryč od Korinta, někam, kde bych nikdy se nedočkal splnění té sudby. A tak jsem došel do těch míst, kde zemřel váš králj jak říkáš. Když jsem přiblížil se k onomu rozcestí, zkřížil mi cestu, hlasatel j za ním spřežení á vůz. ......-------------Muž na něm. sedel - zrovna takový, ................ jak říkáš. Vozataj i on mě násilím chtěli sehnat s cesty. Vozka dorážel. Já ho v zlosti uhodil. Ten muž to uviděl - a vyčíhal si mě. Když jsem šel kolem vozu, dvojitým bičem mě švihl do temene. To mi zaplatil. Udeřil jsem holí zvrátil se dozadu a spad hned s vozu. Tak jsem pobil pak i jeho průvod. Má-li opravdu ten člověk něco společného s Láiem - Kdo je pak větší ubožák než já? Kdo je tu bohům protivnější? Nikdo z občanů země ani z cizinců mi nesmí dopřát střechy nad hlavou, nesmí mě oslovit, jen štvát mě musí od svého prahu, A jen já} já sám jsem vyslovil tu kletbu nad sebou. Nezbývá mi, než zase utíkat. Však domů nesmím, abych nenaplnil to proroctví, krev otce neprolil a nevzal si svou matku za Ženu. - 27 - Irkasté To vše je zlé, však dokud nepromluvíš ■se svědkem, doufej! Oidipús . ■ ■ Kde však mate toho pastýře! Iokasté V čem myslíš, že ti pomůže? Oidipús V čem? Když potvrdí, cos vyprávěla však v úplnosti - unik jsem té kletbě. Iokasté.............._____Co. z tcho, co.....jsem řekla ti - Oidipús Že mluvil o lupičích, lupiči že krále zabili* Jeatli bude zase mluvit o více lidech, nejsem já ten vrah. Nepoplete si přece jediného s početnou hordou! Ale jestli řekne, že to byl osamělý poutník, potom jsem vraždil já. Iokasté Ne. Já si dobře vzpomínám, to .slovo padlo - técí je nemůže už odvolat - Vždy mluvil o lupičích, všichni to slyšeli, ne jenom já. A kdyby tvrdil nám tect něco jiného, nemá to význam. Nikdy nedokáže, že Laios zemřel, jak mu přisoudil Apollon věštbou: že ho vlastní dítě zabije. Ubožátko chlapec. Nemoh h* nikdy zabít, protože sám dávno zahynul. A proto mě už víckrát žádná věštba nevzruší. Oidipús Máš pravdu. Alepošliněkoho pro toho sluhu. Pošlu. Jistě. Hned -L'ed ale pojďme domů. Přeee víš -udělám jenom to, co chceš - tSetí PÍSEŇ SBORU Můj život at v řeči i ve skutcích řídí vždy poslušnost k božím příkazům, jež nestvořil nikdo ževšmrtelných lidí a nepohltí je smrti tůn - I Z nebeské hloubky nekonečné je seslal Olymp na náš svět: V nich velký je» v nich trvá věčně........ a nepocítí tíži let* Vždyt pýcha přec plodí jen tyrany, zvůli lei? bezuzdnost marná je jako stín: jen vykypí k šíleným'vrcholkům zdůli, . hned srazí jí osud zas do hlubin. Než jásot těch vzpour zpitých dolomozí, už polkne je navždycky zmar a noc. Já v zmatcích vždy ve vás jen hledat chci bozi, zbraň sobě i zemi své na pomoc! A ten kdo zpupně chce si vésti, kdo v řeči rouhač jest, kdo neďteá práv a bohy nectí at pozná za to trest! A kd» by rukou svatokrádce po všem, co svaté, sáh, kdo z nepoctivých zisků vratce chce žít Čest šlape v prach, ten měl by se snad, provinilým před^bohy zachránit? Vždyt kdyby tohle dopustili, pak nač je ještě ctít?! Já nemoh bych přec nikdy více, brát bohy na potaz, když před lidmi nepotvrdí se ted tahle věštba zas! Fy, Die, který vládneš světu, slyšela tq, dobře zde! Tvé moci, mocné věky věků ax.....slůvko neujde!....................... Prý věštba o Láiově skonu je prázdná lež a klam! - 29 - S C í H A TŘETÍ- (Iwkasté vygde se služkami) lokasté ■ Oidipús je až příliš rozrušen ........ a zrůdné myšlenky ho trápí* Strach a bolest podryly jeho vůli, rozvrátily soudnost. Vidí, co nebylo, a nevidí, co je, Lpí na kdejakém slově,- vše ho leká - a moje domluvy jsou marné. ■K tobě se tedy Apollone, utíkám: .............--------dej nám. přec smírné rozhřešení. Chvějem b e všichni jako plavci na moři, když kormidelník zešílel* Posel . Hej, cizinci, můžete mi řícj kde je tady dům vladaře Oidipa? A hlavně kde ho najdu? Sbor Tady v tom domě uvnitř, cizince. Ta žena tam je matka jeho dětí. Posel Abys byla s ním vždycky štastná, Aby ses dočkala s ním jen štěstí na dětechí lokasté I já tipřeji všecko stejně tak. Za dobré slovo si to zasloužíš. Co chdeš a co nám. neseš, cizince? Posel Poselství paní - pro-tvůj dům' i tvého manžela. lokasté A Jaképak? Odkud jsi přišel? Posel Jdu sem z Korinta A hned řeknu svůj vzkaz.- Potěší - a jak by ...................netěšil - ale taky zarmoutí.- lokasté Co je to za vzkaz že má tuhle dvojí moc? Posel..................................V........Korintu rozhodli se jmenovat Oidipa pánem celé naší země. í Iokasté Posel Iokasté Posel Iokasté Oidipús Iokasté Oidipús Iokasté Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel - 30 - V Korintu přece vládne Polybos! Už nevládne, už leží v hrobě. Co říkáš? Polybos že zemřel? At na místě umřu taky, jestli ti lžu. Nu, boží věštby, kdepak, kde to jste? Jak dávno je to, co prch Oidipús z domova ve strachu, že jinak by ty zavraždil otce - a ten zemřel ted sám, přirozeně ,aniž «n hnul prsteml (Vejde Oidipús) Iokasté, moje drahá. Pojď si poslechnout zde.toho člověka a uvidíš, jak slavně končí boží proroctví! Kdo je to? Co mi nese? Zprávu. Z Korinta. Přináší ti zprávu: tvůj otec Polybos je mrtev* Jak? Cizince, řekni mi to sám! ^dyž chceš: Tvůj otec umřel. Zavraždili' ho? Nebo byl nemocen? En, starý člověk -ten už moc k smrti nepotřebuje. Umořila ho zřejmě choroba. A vše, co.....nese s sebou stáří. I - 3-1 Oidipús Ženoľ Kdopak by ještě veril delfským proroctvím. Křiklounům - povětrným věštným ptákům! Podle nich měl jsem zabít otce. Ale •n zemřel sám a ted už leží v hrobě a já se meče ani nedotkl a byl jsem tady! Konecí Konec! Polybés odpočívá v podsvětí a s sebou odnes navždy všecka zlá bezcenná proroctví! . Iokasté A neřekla jsem ti to už dávno? Oidipús Sekla, ale strach, mě zmát, Iokasté ■ Neber si ted už k srdci vůbed nič! Oidipús Ne - vždyt-mi hrozí ještě sňatek s matkou! iokasté Čeho se bát, když člověku přec vládne náhoda jen a budoucnost zůstane smrtelníkům navždy utajena. Žij nazdařbůh, žij ze dne na den, jak nejlíp umíš - lepší rady není. Pust z hlavy strach ze sňatku s matkou! Leckdo spal ve snách s vlastní matkou - ale to nic neznamená. Nevšímej si toho a bude se ti lehce žít! Oidipús LeČ dokud ona je naživu, mám pořád proč se. bát! Iokasté Otco-va smrt ti dává velikou naději, Oidipús ' Matčin život však mi hrozí. P*sel Ale koho se to bojíš? - 32 - PoseKpokľc )Pročpak máš, králi, ze své matky strach? Oidipús Před časem zvěstoval mi Apóllsn, že si svou matku vezmu za ženu a svého otce krev že proliji vlastníma rukama, Jen proto jsem prch z Korintu a odešel jsem do Théb. ;Posel A proto ty ses bál? Tak já tě strachu zbavím, Já tě z těch oba, chlapče vyvedu, Z Korintu utekl jsi zbytečně! ........_________Domova odřekl se kvůli rodičům! Tak poslouchej: vy vůbec nejste příbuzní. Oidipús Cti říkáš? Polyb«s že není můj otec? Posel Bodejt! Je jím zrovna jako já,. Oidipús On mi dal život. Tys mi cizí. Posel Dal ti asi stejně života, co já. Oidipús Tak proč mi říkal "synu"? Posel Dostal tě ode mne darem. Oidipús Byl by cizího tak miloval? Posel Sám zůstal bezdětný. Oidipús A tys mě koupil nebo^ jsem tvůj syn? Posel Ne. Na_šel jsem tě v kitairónských roklích, Oidipús Co jsi tam dělal? Posel Vodil ovce na pastvu. Oidipús Byls tedy na jar .jako pasák jeho stád? Posel A tenkrát jsem tě ubožátko zachránil. - 33 - Oidipús Proč ubožátko, byl jsem na tom zle? Posel Podívej, králi, na své kotníky; Oidipús Proč připomínáš starou bolest? .....Posel Já ti rozvázal pouta z probodaných nohou. Oidipús . Zlé znamení mi dali do vínku! Posel A podle něho dostal jsi i jméno: Oidipús, chlapec s oteklými kotníky. Oidipús........----Od—k-o-ta-O-jal _e ?___P_d_ svý_dh_vo d i č ů? Posel Nevím. To ví spíš ten, kdo mi tě dal. Oidipús Tys nenašel mě sám?.Ty jsi mě dostal? Posel Přinesl mi tě cizí člověk. Oidipús Kdo? Můžeš mi říc? Posel Prý sloužil u Láia, Oidipús U dřívějšího vládce tét« země? Posel Baže. Pás jeho stáda. Oidipús A ještě je živ? Mohu ho vidět? Posel To musíte vědět nejlíp vy domácí. Oidipús Zná mezi vámi zde někdo takového muže - z venku anebo odtud? Oznamte mi to! To bychom mohli všechno vypátrat. Sbor To n ení n i kde jiný ,. nežli ten , kterého sháníš:. svědek vraždy. ................Zeptej se Iokasty a ta ti řekne. - 34 - Oidipús Ty ho znáš? Mluví Korinťan 0 tomtéž sluhovi, na kterého tu cekáme? Iokasté A co vlastne říká? Nech ho .......... a nestarej se o zmatené řeči! Oidipús Tíi .přece nejde! Když jsem zachytil už tolik stop a mohu odhalit svůj původ! Iokasté Jestli je ti život milý, _nefc'h toho, přestaň! Nepouštěj se dál! Stačí, že trpím""oa""-~~~~-............... Oidipús Klid, vzpamatuj se - 1 kdybych byl jen synem otrokyne a třeba stokrát míň^než otrokem -tebe to neponíží. Iokasté Poslechni mě - prosím tě, dost už! Oidipús Ne, já musím vědět pravdu! Iokasté ^adíni ti dobře, chci jen tvoje dobro! Oidipús Takové dobro ale nechci zase já. Iokasté Chudáku - kéž se nikdy nedovíš, kdo jsi! Oidipús Tak přivedou mi toho sluhu? Iokasté Běda ti! Jenom to ti.mohu říc a víc už ani slovo - (Odejde) Sbor Odešly. Oidipús AÍ přijde cokoliv! I když můj rod je sebe nižší, chci jej znát! Ona je žena. Její ctižádost ......je......dotčena, a polévá ji stud. ž e snad jsem z nízkých lidí. Ne!: .' A kdybych byl i synem náhody, to nevezme mi nikdy moji Cest, Z té matky jsem se narodil. A bratři mí proměnliví, měsíce, mi daly ponížení i velikost. Jsem tím, kým jsem a jiný nikdy nebudu! Jestli umím. jenom trochu předvídat a ducha mám, při úplnku zítra yám ;;zat£n;$|^ ■;fc;'ípb$^ :;jf5z/.;':;j^ ■ diiíf||fp';ě^ ' ýttcliíí^p^íípi^' p;';: -{tň :: - ■ a ty,spásný Apollone, Kdo tě, dítě, zrodil? Která věčně mladá boží dcera? Kdo ti otcem byl? , Pan ,: bůh;:©tf|ííhor a strání,; nebo Hermes zatoulaný, :;- či zas Foibos zn en a dání ^:-■;.;.;:; ■ do pastvisek, luk a plání ;'/';; z lásky . zabloudil? v Či pán výšek, horských hřbetů, Bakchos,\darem dostal tě tu .■ v*.[ od svých hravých vil? -'- V Oidipús Oidipús Oidipús Sluha Oidipús Sluha - 36 - On je to, poznávám ho - je to on! •Podívej se mi zpříma do očí a odpovídej na otázky! Patřils? v U ■:: :r j^kd:y::;:^á;i.oý Tak, byl jsem jeho otrok. Narodil .jsem se v jeho čelédníku. . :;ij:^ ' A' tady toho muže poznáváš? Udělal něco? A vůbec - o kom mluvíš? Zde o tom. Potkal jsi h o někd^7 :;Neýž;;p^pmíá^ ;v V:';:--;' Já .mu to', pane, ale všecko hned zas . připomenu. Vždyí si určitě pamatuje ty kitaironské stráně, : kde pásal on dvě stáda, já jen jedno, a tak 'jsme od jara' až do zimy tři roky žili vedle sebe. Já na zimu sháněl do své ohrady f ■;■ a on zas do Láiových ovčinců. ■■ Mám pravdu nebo ne? >::::- "} Snad máš. To už -, jsou léta! '.'■'.•.".'..; Posel S.Vaha Posel :Mluh^í::-Oidipús Oidipús Sluha Oidipús Sluha Oidipús Sluha Oidipús Sluha> Oidipús Sluha Oidipús S}uha Oidipús Teá. však nelži: vzpomínáš jaks mi dal tenkrát dítě, abych si je vychoval jako vlastní? i A c,o s tím? y Nač to tu říkáš? To tvé tehdejší dítě je tady, ■ . Dej pokoj! Buď zticha! Jenom h6 neokřikuj! Zasloužil bys ty^"stař^ý~sám a ne-on -za-svou řeč! A co jsem, dobrý pane, udělal? Zapíráš dítě, o kterém on mluví. Nic neví. Žvanil Tak ty po dobrém nic neřekneš? Nu, po zlém promluvíš{'..;■. Snad nechceš mučit starce? Svažte mu hned ruce - rychle! V:y." Ouvejí Zač? Co chceš? Dal jsi mu dítě, jak tu říká? A měl jsem rovnou pojit na-jnístěí Však na to dojde, jestli neřekneš hned pravdu. A když řeknu, pak tím spíš. Ten chlap se zřejmě vytáčí - ^■■r:;";^vA;::-?>v:v-'-f'' S^-^^.l--. Ne! Ne! Vždyč říkám: dal jsem, dávno - .^■[:-':^--''^-)\ ' Kdes je' vzal? Tvé bylo, nebo cizí? - 38 - Sluha M°je ne. Dal mi je tady jeden.. Oidipús Kdo to byl? ........ . . Byl Thában? A Jde bydlel? Sluha Neptej se už dál! Oidipús Musím ti říkat dvakrát? Mluv! SBiuha Narodilo se tady u Láia. Oidipús Otrok nebo jeho vlastní? Sluha --------------•............___________________________...................... Ach; je ale teti abych šel s tou hroznou věcí ven - Oidipús A já ji slyšel. Musím! Mluv! Sluha Pr ý jeho vlastní. Tvoje žena ti nejlíp řekne, co a jak. Oidipús Dostals je od ní? Sluha Od ní, pane. Oidipús Proč? Sluha Abych je zabil. Oidipús Zabil? Lžeš! Sluha Bála se hrozné věštby. Oidipús Jaké? Sluha Dítě prý mělo zabít svoje rodiče. Oidipús Tak proč jsi je dal tomu starci tady? Sluha Z lítosti, pane. Myslil jsem si, že je •dnese domů k nim; a tak je zachrání. No zachránil je - Pro nejhorší zlo! Jestli jsi ten, za koho on tě má, čeká tě strašný osud, Oidipe. - 39 - Qidipús Tak jsem se vrátil tam, kde se mě právem báli. Tak skončil jsem - já, narozený z těch, ze kterých jsem se neměl narodit, 8 manžel tam* kde láska plodí hřích a vrah těch ha které jsem jaktěživ já neměl vztáhnout ruku. Všechno je jasné* Světlo světa, dnes tě vidím naposled! VÚTÁ. PÍSElí SBORU Sbor Ach běda, smrtelní! Sen štěstí, sníte sic, leč počet vašich dní je pouhopouhé nic -a nikdo z lidí víc než zdání proradné ve světě nepolapí a marně se v něm ztápí, než do tmy propadne.. Téct, když mám před očima tvou velkost a tvůj pád, Oidipe, sotva budu kdy koho po osudu blaženým nazývat. Měl statků bezpočet, jak lovec štěstí byl: Jen vystřelil - a hned šíp zasáh plný cíl. Zlou Sfingu zahubil, věštkyni na.šich běd, a krutou vražednici už málem vítězící odehnal od hradeb. A stal se naším králem a ctil ho celý svět - A dlouho vážen všemi vlád požehnanou zemí kol starých slavných Théb, A teď? Kdo hloub kdy do propasti pad v běhu života! Kdo. v......horším víru ran a strastí s lodí svou ztroskotal! .....-......- ........... Ó, žel, Oidipe, slavný pane, - 40 - žes na své poutí plané tím bědným sňatkem spěl sem do přístavu zkázy, kde byl jsi zároveň své matce v loži synem a v loži manželem -a otcovské kdys lože tě mohlo v sobe snést a nehleslo - slyš, bože! -že przníš krev a čest! AÍ sám jsi nechtěl sebevíce: Sas šel. a Sas tě stih, čas, vševidoucí soudce, mstí se, čas trestá dávný hřich_~ 0 žel, Láiovo bědné dítě! 0 žel,.té chvíle, kdy tě zrak prvně uviděl! Ted lítost darmo bere mé d,uši mír a klid, déšť hořkých nářků budu bez konce světem lít - Vždyť - má-li pravdu říci - tys spasil zem a stát a jenom tobě díky zas mohu klidně spát! - - 41 - Z X V E R Muž z domu lokasté není í lokasté je mŕtva. Sbor ........ lokasté je mrtva. Muž Zabila se sama. Vám poštěstilo se nebýt u toho, já ale viděl celounbrůzu zblízka. Vfcazila rozrušená do domu, rvala si nehty vlasy jako šílená a vběhla do ložnice:.......za sebou zabouchla na závoru. Volala mrtvého Láia. Vzpomínala na jeho dávnou lásku, která zplodila itcavraha. Vzpomínala, .jak ji tu nechal, aby rodila vlastnímu synu děti. Proklínala to leže, na kterém SÍ4 neštastná, z manžela porodila manžela a z dítěte pak děti. V tom vtrh dovnitř s křikem Oidipús a my. se dívali už jenom na něho. Bval, řádil, meč chtěl, hledal ženu - ne, prý ženu ne, prý lůno mateřské své a svých dětí. Jenom démon snad mu ukázal, kde je. On vrh se ke dveřím. Visela uvnitř, hrdlo v oprátce. Sotva ji zahléd, hrozně vykřikl a urval provaz. Chudák, zhroutila se na podlahu. A vtom - hrozný pohled -jí strhl zlaté spony se šatů ...... a vrazil si je do očí a řval, že nesmí vidět už, co vytrpěl, ani co spáchal na zemi. Tak naříkal a zas a zas.......a.......zas se bodal pod víčka. Krvavé zornice mu tekly po tvářích - a nebyly to kapky, ale příval, celý proud zčernalé Irve. Tak se neštěstí teď navršilo na oba. Jen poslouchejte. Křičí, aí otevrou hned brány, at .ukáží celým Thébám otcovraha, jenž s vlastní matkou - ne, dál nemohu -Sám se chce vyhnat ze země - že dál nemůže zůstat doma, když se sám proklel tou hroznou kletbou* (Z paláce přichází os lepený Oidipús, Společný zpěv) ' Příšerný pohled! Jaktěživý nepamatuji horší rány - Zešílel? Jaký démon divý tu bídu množí bez ustání! Běda ti, běda, nešťastníku - Sta otázel mám na jazyku, sta chtěl bych ještě odpovědí, sta myšlenek mi ještě schází - Však ptát se tebe? Bozi vědí, i pohled mě až v kostech, mrazí. Kde jsem to. Kde to jsem - ?! Kam do tmy prchá mi to hlas? Karas mě to vystval, běse» Tma, neodvratná tma. Děsivý, strašný svět! Už zhlt tě, spolk tě již - a ty ho nezlomíš - Zlý vítr do plachet. Ty? TyT A ty. Tys zůstal u mne snad? Chceš slepci strážcem být? Můj smutný osud znáš a přece zůstáváš a chceš......mě., ochránit?' I když si kolem mne tma staví věčnou hráz, já - já tě vidím dál, jak když jsem vídával -vždyt a spon mám tvůj "hias"! I Náš.sboru Oidipús. Sbor Oidipús Sbor Oidipús - 43 - Jak sis moh sám tak strašně vyrvat zrak! To není strašné. K čemu bych měl zrak, když v celém světě není, není nic, nač bych se podívat moh rád. Možná máš pravdu, možná, snad. Jen se mnou pryč, pryč odtud, ven! Ach, odveďte mě přec! Jseijj zkáza - i i dmi zlořečen a bohům proklatec. Kéž jsem tě nikdy nepoznal.__________________........ Ty nejednal jsi psrávněí Tehxly ani ted. Než slepý - radši vůbec nebýt živ! Ty mi chceš ještě radit? Učit mě, že tohle nebylo to nejlepší, co jsem moh udělat? Sám nevím, jak bych jednou s vidoucíma očima sestoupil do podsvětí, jak bych moh otci a matce ubohé se tam podívat tváří'v tvář, když na těch dvou tak jsem se provinil, že provaz by byl za to ještě málo. Nebo má mě potěšit snad pohled na děti_, zplozené sám víš jak? Sám na sobě jsem odkryl poskvrnu, a tecí bych si měl troufnout podívat se lidem do očí! - Ne! Nikdy! Kdyby šlo ucpat si i v uších sluch, zamk bych své tělo na dva západy a sladce nevnímal už vůbec nic. Ach proč, proč jsi mi, Kitairóne, poskytl útočiště a.....pročs mě., radši......hned nezabil, abych nikdy nepoznal, svůj původ, Polybe, ach Korinte, který jsem léta darmo nazýval 44 Oidipús svou otčinou, jak jedovatý květ jste ve mně vypěstovali. Ach, rozcestí, trojité na dně lesní rokliny, úvoze s křižovatkou - z mých rukou jsi kdysi pil otcovu krev, mou vlastní krev! i£ch, pamatuješ, co jsem spáchal na tom místě, co potom, když jsem přišel sem? ... . Manželské svazky, daly jste mi život a na obrátku promenTly^pa-k ...... svůj plod zas v ploditele. Tak jste . přivedly na svět, otce, bratry, děti, rodiče, ženy, matky, nevěsty -vše propleteno v krvesmilnou zmšt, že člověk ještě nikdy nespáchal něco tak hnusného. Však co je hnus dělat,, o tom je stejně- hnus i mluvit. (Vejde Kreón) Kreón Oidipe, nejdu se ti vysmívat, anebo vyčítat tu starou křivdu. Vy ale,, když už ztratili jste stud před lidmi, strachujte se aspoň bohů a nevystavujte tu nahou hrůzu dennímu světlu. Odvezte ho domů. Jen rodina má právo hledět tváří v tvář rodinnému neštěstí Oidipús Tys přisel, nejlepší člověk, k tomu nejhoršímu -vyslyš mě! Sobě sám tím prospěješ! Kreón 0 co mě žádáš?! Oidipús Vyžeň mě ihned z ■ t éhle■ • země.......kamkoliv,., kde zemru a kde se mnou předtím nikdo neztratí ani slovo! Mreon Oid.ipús Kreón Oidipús Kreiín Oidipús - 45 - Udělal bych to už dávno. Ale musím se dotázat napřed boha, co teá dáli Ortel zněl jasně: Otcovrahu smrt! Tak* Ale jistota je jistota. Radši se zeptám, jak se zachovat. A to jen pro mne? Teá, jak doufám, uvěříš bohům konečně i'ty. Nech mne jít do hor, tam odkud jsem přišel, do Kitairónu, který matka a otec, dokud ještě žili, určili mi za hrob. AČ zemru podle vůle těch, kdo chtěli moji'smrt! Já vím, že ani nemoc, ani věk v mě nesprovodí se světa.. . . Vždyt já jsem jako dítě smrti unikl jen proto, abych propadl až na dno neštěstí. Osude můj, aí jsi j jaký chceš, běž dál! A tebe prosím, Kreonte, tu mrtvou pohřbi řádně - byla to tvá sestra, 0 syny nestarej se, nemusíš, budou z nich muži, .poradí si sami. Prosím tě ale, dcery, dcery mé, ty neopouštěj, Kreonte, a dopřej lmi, abych je směl ještě jedenkrát spatřit - ne, pohladit - leč jak? Rukama jejich bratra, které zohavily nedávno ještě jasné oči jejich. otce tak - tak, jak ho tu spatří? Ach hrůza, já ho znám,ten hořký osud, který vás «bě čeká na světě. Všichni vás budou ..urážet a tupit, otce vám připomínat, krvesmilnou matku. Oidipús (pokr.) Kreon Oidipús Kreon Oidipús Kreon Oidipús Kreon Oidipús Kreon Oidipús Až potom dorostete k sňatku, děti, kdo si pro vás přijde, :.to se odváží vzít na sebe tu potupu, jež z mých rodičů přešla na vaše. A dál? Skončíte samy, siré, neplodné* Kreontej tys jim dneska jediný zbyl jako otec! Neopouštěj je! Přestaň už naříkat! A. vrat se domů! Ne i Dej mě vyhnat ze země! To smí jen bůh - já ne. Bohové mě nenávidí. 0 to dřív tě vyslyší. Myslíš - '?. Co nemyslím vážně, nikdy darmo neříkám. Odvedte mě tedy odtud! Zavolej sluhy,, aí ,ě odvedai! Nechtěj všecko! Už jednou 'jsi měl vše -a čehos dosáhl, a kde jsi skončil. Občané mých rodných Théb -hleďte, to je Oidipús, slavný hledač hádanek, ze všech nejmocnější. Muž, jehož'štěstí vzbouzelo závist ve všech občanech!■ Do takové propasti srazil ho zas světa běh! - 47 - Oidipús Proto tvora smrtelného (pokr.) který ještě hledí vstříc poslednímu 'dnu své tužby neblahoslav nikdo, dřív, pokud nedosáhne cíle života, zlem nedotčen. KONEC