tatínek píše notes, jako by to chtěl tím notesem zastavit Ale kdo jsem? A kam jdu? Jako můj tatínek, veliký bojovník ve své malinké válce. Nebo byla ta válka velká? Vyhrál. Umřel. Umřel velikán.
KONEC
r
DOBOVÉ TANCE
Fraška z roku 1852
Texty písní Jan Neruda, J. B. Pichl, anonymové
Hudbu složil Miki Jelínek
(1980)
Dobři lidé kráčejí vyrovnaným krokem k cíli.
Ostatní, aniž o tom védi, tanči kolem nich dobové tance.
Franz Kajka
82
OSOBY
DEVÁTÝ, starosta a hoteliér
DEVÁTÁ Jeho choť
BARTOŠ, průmyslník
HVĚZDENSKÝ, později Houska, básník
HRABĚ, aristokrat a pitomec
JOSEF KUČERA, podučitel
HIML, komisař, profesor, dvorní rada
ŘEHTAČEK, posluha, pobuda, ponocný
CILKA, jeho dcera
MAŘ£NA, cosi jako courá
83
[1]
DEVÁTÝ
Kdepak, pánové, cestovní ruch se rozvíjí. Já říkám, klid a pořádek, to je základ cestovního ruchu. Na zdi tapety, jako ve Švýcarsku. Koberce kokosové, račte si šlápnout, židle čalouněné, na tuhle si, pane hrabe, nesedejte, je trošku zpuchřelá. BARTOŠ
Kolosální hotel. Totiž kapitální. Nčco jako parní stroj. HRABĚ
Tahle je taky zpuchřelá? DEVÁTÝ
Ta ne. (Pro jistotu ji zkusí.) Na tu si můžete bez obav sednout. Přízemí, patro, vzadu jsou konírny. Co jsme se nastarali. Korunu ke korune. Zlatku k zlatec. Já říkám, pilnou prací a šetrností vlasti služ! HVĚZDENSKÝ
Prosté nevídané. Tohle by Némci a Švýcaři nikdy nepostavili. DEVÁTÝ
Ano. Jsou na svétě* možná lepší hotely, ale mají velikou chybu.
BARTOŠ
Jakou, pane starosto?
84
DEVÁTÝ
Vy nevíte, Bartoši? Nestojí v našem městě. Co říkáte, pane hrabě? HRABĚ
Opravdu. Wirklich. Ausgezeichnet. Überwirklich. Pře-opravdu.
HVĚZDENSKÝ
Pan hrabě to řekl skvěle. Ty interiéry. Mosazné kliky. Ve sklepích pivo jako křen. Vypěstuj nejlepší brambory na světě a svět si najde cestu k tvým vrátkům.
DEVÁTÝ
Ano, vrátka tepaná, vrata dubová. V patře pět pokojů. HVĚZDENSKÝ
A zahrada. Umění je od slova uměti. HRABĚ
Zahrada. Jistě. Dvorek. Konírny. To je, hoteliére, jiný užitek z pozemku, původně určeného jako cvičiště Národních gard!
(Poznámka vyvolá nevoli.)
DEVÁTÝ
Kdo by ještě mluvil o Národních gardách, pane hrabě. HRABĚ
Jistě. Někdy mi to oplatíte. DEVÁTÝ
V patře je k službám aristokratický salonek. Celý v modrém.
(Hrabě se houpe v židli. Bartoš jej napodobuje.) BARTOŠ
To je krása. Výsledky průmyslu! DEVÁTÝ (ho vyhodí ze židle)
Nepřehánějte to, Bartoši. Panstvo, zítra hotel otevřu
pro obyčejnou veřejnost.
85
H V ĚZDENSKÝ
Tento hotel si žádá básně. I my básníci měníme tematiku. Vy si, Devátý, stavíte hotel, vám je hej, ale my básníci o tom musíme zpívat. Leť, múzo má, až do hotela.
DEVÁTÝ
Salon řemesel, schody do přístavku. Aristokratický salonek vždy k dispozici...
HRABĚ
A copak je v téhle skříni?
DEVÁTÝ
Tam jsem si dovolil umístit náš revoluční prapor. Pan hrabě se na něj ráčí pamatovat. BARTOŠ
Sám jej věnoval v onom roce 1848 Národní gardě. HVĚZDENSKÝ
Je poset šrámy. HRABĚ
Ano. Jistě. Prapor. Pozemek. Revoluce. Císař prchá do Olomouce. Na pozemku hotel, prapor ve skříni, císař ve Vídni. Prapor dejte raději do komptuáru. Nebo do magacínu. Kroměřížský sněm rozehnán.
HVĚZDENSKÝ
Ano, do magacínu.
DEVÁTÝ
Dáme ho rovnou do sklepa.
HVĚZDENSKÝ
Je zjizvený, ten němý svědek našich Časů.
ŘEHTAČEK
Zjizvený? Patrně ho poblili. Pili v Jičíně, v Sobotce, pili i v Dolním Bousově. Pak se vrátili domů. Němý svědek. Samé lži! DEVÁTÝ (Řehtačka ignoruje) Nebo na půdu za trám!
86
ŘEHTAČEK
Bože, proč si myslíme, že jsou chytří, když jsou blbí? BARTOŠ
Copak je tohle za dveře? DEVÁTÝ
Tam je špajz. Mohl bych prapor zamknout tam, ne? BARTOŠ (lomcuje dveřmi)
A copak máme ve špajzu dobrého? DEVÁTÝ
Nechte ty dveře, Bartoši, Vzadu jsou konírny, to máte svatby, promoce, tamhle sejde na půdu. A vy jste kdo?
(Devátý si všiml neznámého muže.)
ŘEHTAČEK
Přijel z Vídně. To jsou tři dny cesty. Vlak, koňmo a pešky. Ká und ká Aussucher. HIML
Česky cé a ká vyhledavatel. Úředník dvorní kanceláře.
Hotel je krásný, trošku malý a sešlý, ale jinak opravdu
krásný. Starosta jste vy? DEVÁTÝ
Ano, k službám. BARTOŠ
Hotel je úplně nový. Právě jej slavnostně otvíráme. Napijete se s námi? HIML
Vždyť říkám, sešlý, ale krásný. DEVÁTÝ
Nepřehánějte to, Bartoši! HIML
Na zdraví. DEVÁTÝ
A na Jeho Veličenstvo.
87
HIML
Přirozeně. Tři dny cesty, hrom aby do toho! My ve Vídni říkáme, mějte si svá česká města, proč ne, ale mějte je krucifix u železniční dráhy! Máme už v mocnářství Čtyři tratě, ale vy ne! Město v kopcích, to je nápad! BARTOŠ
Komisař má pravdu, chlapi. Parní stroj! Vidíte. DEVÁTÝ
Nežvaňte, Bartoši. A co vás k nám, pane rado, přivádí? HIML
Služba, mladý muži. Nejraději bych do toho kopnul. Přijíždím ve věci spolků proti trůnu, které jaksi... ve vašem městě... (listuje notesem) ...jak se ráčí ta vaše Lhota jmenovat... aha, už to mám, zde to je. (sklapne notes) Nu pánové, před vlastním vyšetřováním si dám vínečko a smečka na víně. Kudy sejde na obecní úřad? BARTOŠ
Tudy, pane profesore. Z Šenku ven. Pak doprava. Jmenuji se Bartoš, průmyslník. DEVÁTÝ
Maximálně jenom gardička, hlouček, snad ani to ne. HVĚZDENSKÝ
Jen pár deklamací, pane inženýre, nevinné veršíky,
trošku potlesku. Mládí. DEVÁTÝ
Nic vážně míněného! BARTOŠ
Již tehdy jsem varoval: nepřehánět! DEVÁTÝ
Nežvaňte, Bartoši. Ani patrony nebyly, pane akademiku, pouhý žertík, špás... pozor, vzadu se kýve zábradlí...
88
[2]
ŘEHTAČEK
Ano, pouhý žertík a nic víc. Ale hlavy budou padat. A toho přetvařování a udávání, těch křivých činů. Hudba
Všichni jsme my plavci na chatrné lodi
jedna hvézda všechny v kraj neznámý vodí
loď pohazovaná v bouřném vlnobití
musí se o hrobní kámen rozraziti
širý svět je mořem tělo tvé je lodí
správce světa loď tvou do přístavu vodí
duše tvoje duše v korábu tom pluje
z ciziny se duše domů navracuje. ŘEHTAČEK
A co ty se tady flákáš, Josefe? KUČERA
Kdysi jste mi vykával. ŘEHTAČEK
Kdysi jo. Ale teď si tě nikdo neváží, tak proč bych ti vykal já, kterýho si taky nikdo neváží? KUČERA
Vlastně máš pravdu. Copak se tady dělo? ŘEHTAČEK
Okukovali hotel. Pak přijel nějaký ouřada a spadl jim
hřebínek. KUČERA
I hraběti? ŘEHTAČEK
Řekl bych, že i hraběti. Co je nového ve Slané? KUČERA
Nic. Plíseň, sníh a štěnice.
89
ŘEHTAČEK
Stejně se ti divím, podučiteli. Všichni si cpou břicha, ty šlapeš závěje. Za co to ještě bojuješ? Za civičkáře? Za niťaře? Za konstituci? KUČERA
Taky. Jenže už nebojujú, šlapu závěje. Možná že se mi líbí, jak jim jdu na nervy. Nebo mám ideály, kdo se v tom má vyznat. ŘEHTAČEK
Kdo jinej než ty! To je pořád vpřed, vpřed! A najednou
prsk! KUČERA
Šlapu do Slané! ŘEHTAČEK
Tak! Slaná, to je vpřed? To jsou ty ideály? Hotel, kamaráde, to jsou ideály. A břicha! KUČERA
To víš, hlad mívám. Cilka někdy taky. Ale někdy se
zase najíme. V hrob předčasný byl národ pochován... ŘEHTAČEK
Co nadějí a tužeb... KUČERA
Kam se to všechno podělo? CILKA
Josefe! KUČERA
Nezoufej, Cilko, člověk nemusí mít pravdu, ale musí
být šťastný. ŘEHTAČEK
A ty nejsi šťastný! Myslel jsem, že když nic jiného, tak jsi aspoň šťastný. CILKA
Je nešťastný, táto. A čím je nešťastnější, tím ho mám
90
raději. Je tím trápením jakoby cennější. My nejsme jako ten čížek, který zapomněl na svobodu, který jen zobe, pije a těší se písní. My chceme i tu svobodu. ŘEHTAČEK
Na pitomou dceru se vyjadřuješ dost šroubovaně. KUČERA
To byla taková básnička. ŘEHTAČEK
Básnička? Maléry? KUČERA
Ale ne. Veršík. Zapomenuv již na svobodu... CILKA Zajatý Čížek nade mnou zrníčka zobe srká vodu
a těší se písní svou.v KUČERA
Písní svou. Přeložili mě do Slané jako zástupce chura-vého podučitele Stehlíka. Ono se to dá říct i obráceně; člověk nemusí být šťastný, ale musí mít pravdu. Pravda, to je to štěstí!
[3]
DEVÁTÝ (sklízí, co nebylo vypito)
No jistě, podučiteii. Berte to rozumně. Víte, jak se na
vás teď dívají. KUČERA
Nevím.
v A. S. Puškin (přeložil E. Frynta)
91
DEVÁTÝ
Řekněte sám, má to smysl? KUČERA
To taky nevím. DEVÁTÝ
Není s vámi rozumná řeč. Nemyslete si, že nejsem s vámi, jsem, ale víte, jaká je doba. Vídeň, Bach, teď zase v Itálii to bouří. Prostě musíte na nějaký čas zmizet z očí. Vyjednal jsem vám místo ve Slané. Tamní Stehlík po-stonává. Ne, neděkujte mi, mohlo to všechno dopadnout hůř. Dvě hodinky přes les a jste tam. Co je to na vás, na Štramáka. A nemyslete si, že za vámi nestojím, já za vámi stojím, i když jste blázen. To místo ve Slané pro vás udržím. A teď musím běžet, tapetujeme přízemí. KUČERA
Řekl mi tenkrát, to ještě neměl ten hotel dostavěný, že mu připomínám jeho mládí, že on taky uměl za konstituci vycedit krev. DEVÁTÝ
To bylo tenkrát. Dneska říkám: já nepotrebujú, aby nad mým hrobem říkali: byl to slušnej člověk. Já svoji krev už vycedil. ŘEHTAČEK
Vycedil? Vycedil! Krev tekla. Píchnul se o rezavý hřebík, když přepočítával dodávku prken. O revoluci vždycky teče krev. A Devátému se ta revoluce zanítila, dostal do ní gangrénu, museli mu ji rozříznout a teprve pak se sotva uzdravil. To jsou oběti!
92
[4]
(Devátý a Bartoš se hledají, asi po flámu,) DEVÁTÝ
Ano... doktormi ránu rozříznul... a vyčistil. Kde jsi, Bartoši? To jsou oběti. Ozvi se, pacholku, stejně vím, žes mě udal ty. Bože, mě bolí hlava. (Pije.) Bartoši... (Zmizí.)
BARTOŠ (vejde)
Ano, já jsem se také jednou opařil ve své manufaktuře... Devátý, kde jsi? Pane starosto? Pane hoteliére? Já jsem se ovšem neopařil kvůli konstituci. Naštěstí taky ta voda nebyla horká. Ale toho civičkáře, co to zavinil, jsem bez milosti propustil. Bože, mě bolí hlava. Devátý, pacholku, ozvi se. Stejně vím, žes mě udal ty... (Pije.)
DEVÁTÝ (vejde)
Asi spí pod schodama, prase ožralé. Na nás si pozvou komisaře! Na nás! To nebude samo sebou, Bartoši, to uznáš, ty prase ožralé. (Napije se.) Fuj, ředím to a sám to piju. Jsem prase. Jsem zničený. A ten podučitel pořád jen kecá! Bartoši!
H VĚZDENSKÝ (spí ve skříni) Aurea prima...
BARTOŠ
Pane starosto, pane hoteliére! Prase ožralé. Asi spí na dvorku. Udá nás. Pozve si komisi. Profesora! (Napije se.) Fuj, ředí to a já mu to piju. Jsem prase.
DEVÁTÝ (jej objeví)
Tady jsi. Hledám tě po celém hotelu, chvíli poslouchám za dveřma a už tě mám. Napil ses?
BARTOŠ
Děkuji, napil.
93
DEVÁTÝ
Ředěná, co? Myslel jsem, žes mě udal, ale slyším, že ne. BARTOŠ
Někdo nás udal všechny. (Napije se.) DEVÁTÝ
To ředím já. Lidi jsou pitomci. BARTOŠ
Mě bolí hlava. DEVÁTÝ
Taky nepijeme nic kvalitního. BARTOŠ
Nic kvalitního tady ani nemáš. DEVÁTÝ
A stejně se napijeme. Někdo nás udal... taková nicotná, bezvýznamná rebelie a bum! Komisař z Vídně! BARTOŠ
Tak nevýznamná ta rebelie zase nebyla. DEVÁTÝ
To ne. Já jsem stál tady u okna. BARTOŠ
Já u dveří. DEVÁTÝ
Vy jste, Bartoši, stál u kamen. BARTOŠ
U kamen? DEVÁTÝ
U dveří stál Houska. Totiž Hvězdenský. HVĚZDENSKÝ
Kamkoli tázavý letí hled, vše nové a mladě jaré! KUČERA
Slyšíš, už jdou. Už to začalo, houfují se. CILKA
Ať jdou, když nejsou zamilovaní. Tebe se to netýká.
94
BARTOŠ
Průmysl vpřed! Umlátíme je českým průmyslem. Ať
žije parní stroj. DEVÁTÝ
Němce nemám rád! A císaře taky ne. HVĚZDENSKÝ
Kdo tyranem, prchni, chraň se, chraň. DEVÁTÝ
Ale stejně vám řeknu, čisto mají všude. Nejlepší Němci jsou mezi Švýcary. Rádi je nemáme, ale jako příklad, proč ne. BARTOŠ
Když dovolíte, pane starosto, mám na půdě spoustu krámů. Třicet párů jezdeckých bot, příležitostná koupě. Dále mám na půdě...
DEVÁTÝ
Nežvaňte, Bartoši!
CILKA
Jozífku, nikam nechoď!
KUČERA
Takhle nemluv. Pokrok, Cilko, za nás nikdo neudělá, ten si musíme udělat sami. Niťaři, civiČkáři, bída a ne-moce. Jdu! Hudba
Kde klobouk tam pero kde bok tam zbraň kdo tyranem prchni a chraň se chraň jeť ztracen kdo ve smích by statnost bral z těch každý by stokráte život dal za národ i lidstvo celé. BARTOŠ (se napije)
Už tenkrát, pane starosto, vylezl z postele od té ženské. Já to tehdy vědět. My se chystáme na pochod a on se válí se ženskou!
95
HVĚZDENSKÝ
Byl zamilovaný, ten náš slavík. DEVÁTÝ
Nežvaňte, Bartoši. Nejdřív jsem s ním mluvil. BARTOŠ
Mluvil jste s ním až potom. To už měl tu gardu sestavenou. DEVÁTÝ
Až potom? Myslel jsem, že předtím. Jo, život se motá všelijak, kdo se v tom má vyznat.
[5]
DEVÁTÝ
Tak co máte, podučiteli? KUČERA
Ráčil jste si mě zavolat vy, pane starosto. DEVÁTÝ
Já? Je to možné, tak pojďte dál. Blíž. Semhle. Já vás neukousnu. Tak co? Vyučujete? Probíráte veverku? KUČERA
Nyní probíráme čtvero ročních období. O tom, jak nám díky Jeho císařské Milosti i zaprší. DEVÁTÝ
To je chvályhodné, vyučovat o počasí. Husity jste už pustil z hlavy? KUČERA
Žactvo slušně čte, píše a počítá. Bohužel nám zatéká do učebny. DEVÁTÝ
To mi neříkáte nic nového. Vy si, podučiteli, pěkně v teploučku vyučujete o veverce, o počasí, ale roz-
96
hládnout se, vykouknout z té vaší kukané, co se děje
ve světě, to se vám nechce, co? KUČERA
Já sleduji, pane starosto. DEVÁTÝ
Nic nesledujete! V zemi to vře! Lidé chtějí dýchat, víte
o tom? KUČERA
Vím, pane starosto. DEVÁTÝ
Nic nevíte! Vídeňská vláda slibuje konstituci! Z Francie se valí ideje. Praha je obležena císařskými a vy si vyučujete o veverce!
KUČERA
O husitech jste mi zakázal.
DEVÁTÝ
Nic jsem nezakázal. A jestli ano, byla jiná doba. A teď
je zase jiná doba. Radím vám, vystrčte nos. A žactvu
řekněte, jak nám Němci oběsili Husa. KUČERA
Upálili, pane starosto. DEVÁTÝ
Pěšky jako za vozem. Hlavně: ven z kukaně! Pokrok
za nás, pane učiteli, nikdo dělat nebude, ten si musíme
udělat sami. Zrušení otroctví... KUČERA
Roboty, pane starosto. DEVÁTÝ
.. .roboty, hygiena, osvěta. Běžte někdy do polí, jak žije lid!
97
[6]
DEVÁTÝ
Tak co, to jsem to řekl! Jasně, stručně, energicky. Tak se mluví, co říkáš? DEVÁTÁ
Já nevím, táto. Podučitel měl u úřadů všelijaké škraloupy a ty ho taháš na radnici. DEVÁTÝ
Škraloupy! Teď je jiná doba. Rakousko se modernizuje, a já jsem rád, že tomu tak je. Copak si myslíš, že mě bavilo dělat jim na radnici pitomce? Že já sám nechci konstituci? DEVÁTÁ
Já vím, že chceš, i když nevím, co to je. DEVÁTÝ
Řekl jsem ven z kukaně! Lidu se uleví a to je správné. Vyšlápneme si do polí, všude smích a zpěv. Za kloboukem modročervenou pentli, hergot, mámo, já mám radost! DEVÁTÁ
Ať mě neumačkáš, abych se tý konstituce ještě dožila. DEVÁTÝ
Neboj se, bude pokrok, hygiena, osvěta, lidský věk se prodlouží, my se konstituce nejen dožijeme, my ji přežijeme. BARTOŠ
Ba ne, to bylo jinak. Nejdřív přijel forman s tou informaci DEVÁTÝ
S jakou informací? HVĚZDENSKÝ
V Praze je revoluce! Hledal jsem vás pod schodama,
na dvoře, ve sklepě. Vojáci oblehli město!
98
DEVÁTÝ
Vojáci? To si nepamatuji. Vím, co jsme řekli my. BARTOŠ
A někdo, kdo se pamatuje, nás musel udat. HVĚZDENSKÝ
Sekery, meče, kyje, kde jste, mužové silní? DEVÁTÝ
Nechte toho, Houska. Ještě nás přivedete do dalšího
maléru. Napijte se. HVĚZDENSKÝ (se napije)
Ředěné, co? Dřív jsem se jmenoval Hvězdenský, teď
jsem Houska. Není čas na básničky. Lítají třísky, asi se
kdesi kácí les. Čím to ředíte? BARTOŠ
Také jsem se chtěl zeptat. DEVÁTÝ
Vodou. Co uděláme? Vždyť jsme nevinní. Ukažte, já se napijú. Volnost, rovnost, i ten hotel jsem postavil. BARTOŠ
Česká koruna. Praktické vyjádření naší myšlenky. Ten civičkář, co mě opařil, měl prý devět dětí! Cha!
DEVÁTÝ Blbost.
BARTOŠ
Pravda, čekal desáté. Cha! Hergot, já se směj u a přitom jsme prakticky zničeni. DEVÁTÝ
Zničeni? Hotel se nejmenuje Česká koruna, nýbrž U vídeňského dvora. Strašně mě bolí hlava. Jak se z to-hodle dostaneme? BARTOŠ MASARYKOVA ľNIVn>/.l
Možná bychom měli zjistit, co ten komisař, vlastně chce.' J
! V iH |   A,iu, \wi A:;,i I
_____I mí.1- to íj a
DEVÁTÝ
Nezapomeňte, BartoSi, že v tom taky lítáte. Halapart-ny, půda a tak dále. BARTOŠ
Jako by se tady houpala podlaha. DEVÁTÝ
Taky se houpe. HVĚZDENSKÝ
Byla by tu jistá nadeje, ale žádá se nekompromisní
upřímnost. DEVÁTÝ
Nu vida! Co na to komisař? HVĚZDENSKÝ
Nic. Ubytoval se. BARTOŠ
A co jména? Ptal se? HRABĚ
Sám jsem jej informoval. HVĚZDENSKÝ
Trošku jsme se zdrželi, pane hrabě. Hledal jsem pány
na půdě, půda prázdná. HRABĚ
Ano, jistě. Dnes máme pondělí. Pondělí je ponděTf, pak
přijde středa, čtvrtek, pátek a tak dál. Nezapomněl
jsem úterý? BARTOŠ
Nezapomněl, pane hrabě. HRABĚ
No vida. To máme dohromady celý týden. Tedy za týden. Jste nějak bledý, pane starosto. BARTOŠ
Je ožralý, pane hrabě. Ostatně já také. To víte, starosti. Peníze přineseme za týden, jak si račte přát.
100
HVĚZDENSKÝ
Já jsem také trošku ožralý, pane hrabě. Však víte, básník. Můžeme je přinést už v pátek.
HRABĚ
Jistě. Pátek je pátek. Pak máme sobotu. To jsou celkem
dva dny. DEVÁTÝ
Jaké peníze? HVĚZDENSKÝ
Vše už je domluveno. HRABĚ
Jistě. Pan starosta není jako vždy informován? BARTOŠ
Je ožralý, pane hrabě. HRABĚ
Ano, ožralý. Také jsem trošku pil. To máme celkem čtyři ožralé, že ano? Ovšem šlechta není ožralá, šlechta je veselá. DEVÁTÝ
Peníze... jistě. Když jsme neváhali za vlast vytáhnout do boje, nebudeme váhat položit na oltář nějakou tu zlatku.
HRABĚ
Přesněji dva tisíce zlatých.
DEVÁTÝ (hekne)
Naše vlast není zase tak veliká, aby... no dobře, už mlčím. Jo, všelijak se to s námi semílá. Člověk toho moc není, člověk je toho jen pár. A umře.
[7]
DEVÁTÝ
Dokonáno jest, copak to nechápeš? Konec! Sbal fidlátka!
101
KUČERA
Vy už jste je sbalil, pane starosto? DEVÁTÝ
To není ten správny výraz. Co můžeme jiného dělat? KUČERA
Prohrát, pane starosto. Alespoň prohrát. DEVÁTÝ
Už jsme prohráli, chlape zatracená. KUČERA
Neprohráli. Odešli. V tom je rozdíl. Prohraje začátek, ale odejít? Zbude jen prázdné místo a víte, co tam se navalí špíny? DEVÁTÝ
To jsem teda zvédavý, kamaráde, jak prohraješ. Takhle to říkám, pánové. Ať mi nékdo ukáže možnost! Jedinou možnost a já jdu. Rakousko tu bude i po nás. Já kupříkladu postavím hotel, dva vchody, červený tepich, výhradné česká obsluha. Když přijde německý host, objedná si pochopitelně německy, ale najíst dostane po našem, jak nám zobák narostl. Pánové, pojďme se podívat na staveniště!
HVĚZDENSKÝ Pane hoteliére, teď nejde o hotel, ale o Národní gardu. Praha je vzhůru.
DEVÁTÝ (energicky)
Hotel je dost! Česká koruna, praktické vyjádření naSí myšlenky.
HVĚZDENSKÝ
Nebo ještě lépe: Český lev!
DEVÁTÝ
V létě započneme s výkopy!
102
[8]
KUČERA
Posadíme se, je teplá noc, hvězdy, měsíc, mraky. Sem
nepřijde živá duše.
Zapomenuv již na svobodu
zajatý čížek nade mnou
zrníčka zobe srká vodu
a těší se písní svou.
Kolikrát jsem tě viděl, jak jdeš po náměstí a voníš. Ostatních holek ve městě si nevážím, chtějí se vdát za učitele. CILKA
A k čemu je ti ta konstituce? Za tři roky přestaneš podučitelovat a začneš učitelovat? Ptám se, abych to věděla. ŘEHTAČEK
Já osobně to, Cilko, pozorujú jako mravenčí hemžení. KUČERA (nabízí zbraň)
Z jiných obcí už vyjeli. Praha čeká na pomoc celého
národa. ŘEHTAČEK
Nasrat! To je jedinej program, kterej je mi blízkej. Jestlipak víte, pane podučiteli, že na radnici nejsou nadšeni? KUČERA
Civičkáři mají jen tu bílou polívku a Černej chleba. Dětmi jsou požehnaní a hladem taky. To snad starosta ani neví. ŘEHTAČEK
Hlavně neví, kam až hodláte jít. Když vás pověřoval revolucí, myslel, že to ví. Řekl jasně, odsud až posud. Prý mi chodíte za dcerou?
103
KUČERA
Kam až hodlám jít? Až do Prahy. Starosta řekl jasně: pokrok nám nikdo nedá, ten si musíme vzít sami. Slyšel jsem, že vy se tomu pošklebujete? ŘEHTAČEK
Je to možné, já už sám nevím. Šikovný ruce, dobře ošetřené pivo, dobrá strava. To je program. Němci se mejou, tak si vyberte. Ty stroje, ty jim rozmlaťte. Nebo ne, já nevím. Měl jste po okolí všelijakých holek, to je o vás známo. Když jste je opouštěl, brečely. S dcerou to myslíte jak? KUČERA
Stojíte stranou, to je celý váš program. Na to nikdo není zvědavý, stát stranou. S dcerou vážně. Ty ostatní, to nic nebylo. Když jste někde v obci učitelem, jste mladej a krásnej, těžko jim odolat. Bohužel se hlavně chtěly vdát. Cilce jde o víc, proto ji miluji. ŘEHTAČEK
A to si myslíte, že vám ji dám, až s vámi Vídeň zatočí? KUČERA
Vídeň s námi nezatočí. S Vídní je konec. ŘEHTAČEK
Nějaká Vídeň bude pořád. Vídní je! KUČERA
Všichni páni tancovali
mezi nima Porges
městský hejtman vyskakoval
že bude mít pšoures!
104
[9]
(Bartoš a Hvězdenský vejdou. Spatří komisaře, tak se
skryjí. Devátý komisaře nevidí.)
HVĚZDENSKÝ
Pšoures? Je to, páni vlastenci, vůbec České slovo? DEVÁTÝ
A tak to bylo, pánové, pořád. Kecali a kecali, stavba hotelu vázla. Ten jejich pšoures, to je germanismus. Pánové, kdepak jste? (Spatří komisaře, skrýt už se nemůže.) HIML
No vida, pan starosta. A sám. Nejdřív děláme rebelie, pak v tom necháme pana starostu samotného, co?
DEVÁTÝ
Pánové se asi zdrželi...
HIML
A vy koukáte jako holoubě. Tak jak to bylo? Jména, hodnosti a nezapírat. Nebo mi nic neříkejte, stejně všechno vím z anonymních dopisů. Je mi z vás Špatně. DEVÁTÝ
Možná Že snídaně nebyla nejlépe připravena. HIML
Snídaně ušla. Čert to vem! DEVÁTÝ
Tedy nejdřív ten Jičín. Deklamovánky, veršíky... HIML
Vaše ozbrojená garda přitáhla do Jičína v půl třetí... Ale co je mi po tom, že. (Usne.) DEVÁTÝ
Naštěstí já osobně o tom celkem nic nevím, stavěli jsme tenkrát hotel. To máte: cihly, vápno, koberce, hřebíky, políři. A všichni kradli. Nebo chtěli krást.
105
HIML (se probudí)
Hotel? V noci jsem si Šel do přístěnku pro okurku a praskl pode mnou schod. Nenapijeme se?
DEVÁTÝ
Já vám řeknu, jak to bylo, pane profesore. Dodali mi
shnilé dřevo. A těmhle lidem že bych se stavěl v čelo?
To nevím. Stál jsem u okna a mlčel. Učitel na dvoře
cvičil s gardou kvérgrify. Bartoš stál tady. A tamhle
stál Hvězdenský. HVĚZDENSKÝ
Kdež ta strašlivá zbroj
která nejeden zplodila boj? BARTOŠ
Ba ne, já stál tady. Vy jste, pane starosto, stál u kamen
a řekl jste... DEVÁTÝ
A je to vůbec ověřené? BARTOŠ
Bohužel ano. DEVÁTÝ
Kolikrát přiveze forman z Prahy všelijaké zprávy. Jednal jsem s turnovským Hirschem, náš český člověk, poradil mi: dva vchody. Rozený architekt.
(Devátý to říká Himlovi, ten už bohužel spi.)
BARTOŠ
Měli bychom být přirozeně ozbrojeni, jinak Praze nepomůžeme. Konštituční kvéry. Já prohrabu půdu, tam je věcí... DEVÁTÝ
Vy průmyslníci jste nesnesitelní. Běžte už, Bartoši, s tou vaší konštituční sudlicí do prdele. To nevíte, že myšlenka se prosazuje myšlenkou, jako to dělají Švýcaři?
106
HVĚZDENSKÝ
Nad hromy hroznější, nad kyje krasší... (Dál neví a už si nevzpomene. Tak toho nechá.) DEVÁTÝ
Kvérgrify!! Máme-li být ozbrojeni, toť otázka. Dívá se na nás Evropa. Durynkové, Sasíci. Horká hlava je špatný stavitel. Plyš, mosaz, mramor, samé položky.
HVĚZDENSKÝ
Zrzavá liška bombarduje Prahu a vy byste vyrazil ne-ozbrojen?
BARTOŠ
Zrzavá liška byl Lomikar.
DEVÁTÝ
Přirozeně neozbrojen. Objasníme trůnu naprostou legalitu naší akce. Trůn pravda zatím váhá, ale víte, co tam mají lejster? Než je vyplní, podepíšou, orazítkují? Ale tolik mohu prozradit už teď: naše síla nevězí ve zbraních, to svět už ví! V suterénech bude dlažba cementová.
HVĚZDENSKÝ
Windischgraetz je náš Lomikar. Kam jste se poděli, chlapové silní?!
DEVÁTÝ
Vy taky pořád opěvujete, co já musím zachytit do statistik a hlášení. Liška zrzavá byl Lucemburk. Wenzl der vierte! Chcete-li, pánové, konstituci, musíte se naučit poslouchat. Konstitucí bez kázně bychom dvůr nepotěšili. V létě dám před hotel palmy. Tak jiné obce se opravdu chystají?
BARTOŠ
Někde už vyrazili.
DEVÁTÝ
Čili jinde ne, že ano? Proč zrovna my máme být zase první?
107
BARTOŠ
A už jsme někdy byli první? DEVÁTÝ
To nebyli. Německá piva mi do podniku nesmí. Pokud by ovšem přišel kupříkladu Bavorák, dostane své bavorské. Pochopitelně. BARTOŠ
Lidi se smějou, říkají kramář, všechno strčí na půdu, a vidíte: konštituční sudlice, přilbice, praporce... praporec. Pánové, praporec. Prapor!
DEVÁTÝ (užasne)
Sakra, to je nápad. Pořád žvaníte, Bartoši, a najednou máte nápad. Praporec, to je ten nápad.
HVĚZDENSKÝ
Náš praporec, jenž vlaje pod ten sbíhá se síla z kraje jaro je, sníh taje sníh včerejška nám taje...
To mě tak napadlo pár veršíků pro naši věc. Umění je od slova uměti. DEVÁTÝ
Tedy odhlasováno. Z obecní pokladny se pořídí praporec naší Národní gardy. HIML (se probudí)
Do Čech ne! (Měl asi zlý sen.) Pane starosto, mě to nebaví. Vyhládl jsem, kručí mi v žaludku a navíc jsem trošku hladový. Já nejedu z Vídně půl světa vyšetřovat, abych byl hladový!
[10] ŘEHTAČEK
Cvičí ve dvoře kvérgrify! Víš, co to znamená? To je
108
zločin proti majestátu. A majestáty jsou tu proto, aby mohlo být zločinu! CILKA
Pan podučitel není zločinec, pan podučitel je hrdina. ŘEHTAČEK
Hrdina? To by mě nenapadlo. Ledaže... z hlediska jiného majestátu... Dost, moc přemýšlím. CILKA
Všichni jsou hrdinové. Bojují, tatínku, i za ten vᎠpitoměj osud. Mně pan podučitel imponuje. ŘEHTAČEK
Svrhnou majestát, co? A nastolí zas jinej majestát. A zas proti němu budou zločiny. Tatrmani jsou to. Šašci. Není osudu, je pouze břich. Veliký nažraný břich, víc toho v světě nevidím. CILKA
Protože jste slepý, tatínku. Osud existuje, a nejenže existuje, osud bude i zlepšen. Konstituce není majestát, a proto táhne pan podučitel na pomoc Praze! ŘEHTAČEK
A my u toho nemusíme být. Osud nebo břicho, doma budeš. Pro jistotu také nemusíme říkat, že u toho nejsme. Heslo dobyje: čekat. CILKA
Pan podučitel je veliký vlastenec. ŘEHTAČEK
Doma budeš. Cilka je, páni vlastenci, pitomec. Kdyby nám maminka neumřela mladá, přerazil bych ji. Jenže kdo by mi vařil? (Vlastenci se chystají k hostině.)
A tak mě, páni vlastenci, napadá, jestli víte, proč upalovali Čarodějnice nespravedlivě? Víte to? Protože to nebyly čarodějnice, nýbrž blouznivé ženy? Ba ne.
109
Protože je upalovali. Zdalipak mi rozumíte? Nasrat, že ano? Já vím...
[11] DEVÁTÁ
My? Kdepak my a konstituce. My si hledíme hotelu. Ostatně ten můj je, pane komisaři, úplný idiot, ten by na žádnou revoluci myšlenkově ani nestačil. Dáte si ještě slučku? HIML
Sluku už jsem měl. Dám si nadívané tetřevy. To jsou myšlenky v Evropě, co? (Pomrkává na Devátého,) BARTOŠ
Třeba Francouzi, vezměte Francouze.
DEVÁTÝ (jej kopne)
Nežvaňte, Bartoši. Já také býval buřič, což o to. Nevím přesně, kdy se to stalo, ale tolik vím, že jsem chodil do čtvrté třídy. Zachtělo se nám tehdy hry na hulány. Teče vám omastek po bradě, pane profesore.
HIML
Omastek mám rád, neřkuli maso. Zeleninu nejím, nejsem králík, jsem dvorní rada. Už si vzpomínám, krále zabili, ti Francouzi.
HVĚZDENSKÝ
Nepovídejte! Krále?
HIML
Tak. Potom ho snědli.
DEVÁTÝ
Ovšem kam se ten jejich král hrabe na našeho nadívaného tetřívka. HRABĚ
Ano, jistě. Králové, princové, hrabata. To máme dohro
110
mady Šlechtu. Já, pánové, stále nesnesitelně žvaním. Už jsem takový. Myšlenku bych neřekl ani za prase.
HVĚZDENSKÝ
Já jsem jednou četl, že nějaký Angličan si vyjel do Řecka padnout za svobodu. Byl to lord. To my ovšem nemůžeme, copak my máme na Řecko peníze?
HRABĚ
Jistě. To máme: za vlak, za jídlo, noclehy, spropitné, nějaké šatstvo na cestu. Potom to jsou mapy, příručky, jízdní řády. Dále máme plat průvodci, nádražním nosičům, úplatek celnímu orgánu. Jmenoval se Byron. No vidíte, jak blábolím. Ale jsem hrabě. Není to komické? DEVÁTÝ
Shnilé dřevo! Dodali mi shnilé dřevo, to je komické! HVĚZDENSKÝ
Říkával jsem již tehdy v Jičíně, vzhůru na Prahu, ale
vyměňme Prahu za nějakou lepší. Praha není nic moc. BARTOŠ
Raději pijte, Hvězdenský. HIML
Hvězdenský, to jste vy? Myslel jsem, že se jmenujete
Houska. Na schodech se loupe omítka. HVĚZDENSKÝ
Houska jsem teď. HIML
Aha. Na zdraví. Víno je ředěné, ale zato ho vypijeme
víc, že? Pak tam byl kůň. BARTOŠ
Bílý. HIML
Jen tak pro zajímavost, kdopak na něm seděl? Vy? Vy také ne? DEVÁTÝ
Je to zdejší víno, pane komisaři. Voda je také zdejší.
111
BARTOŠ
Jmenoval se Kučera. Býval tady podučitelem. HIML
Kučera? Der Kutscher? Němec? HVĚZDENSKÝ
Vida, Némec. To by mě ani nenapadlo. DEVÁTÝ
A takového jste tu měli mezi sebou. Ale je to bezvýznamný mužík. Už jsme ho přeložili do Slané místo poduč itele Stehlíka.
BARTOŠ
Chodí přes les, v zimě závějemi.
HVĚZDENSKÝ
Mnohdy se brodí, služné má nízké. Němec!
DEVÁTÝ
A v té chvíli jsem zasáhl já. Řekl jsem: sundejte to dítě z koně. Podučiteli bylo tehdy sotva dvacet let. Kůň byl půjčený z pivovaru, hnědý valach se širokým zadkem. Tou dobou došla dodávka mosazných klik z Trutnova.
HIML (listuje notesem)
Tady píšete, že kůň byl bílý.
DEVÁTÝ
Ano, jistě. Bílý hnědý valach z pivovaru. Čistokrevný
hřebec. HIML
Aha. Rozumím. DEVÁTÁ
Dáte si srnčí na švestkách? HRABE
Srnčí. Jistě. Jeleni, kanci, daňci. To máme dohromady lesní zvěř. Hudba
Pijme dál a pijme zas
112
dokud víno těší nás pějme dál a pějme zas dokud těší víno nás přijde čas a víno nic nebude nás těšit víc potom ach už nikdy nic nebudeme zpívat víc.
[12]
ŘEHTAČEK (se probudí)
Co dělají? Žerou? CILKA
Ano, tatínku. ŘEHTAČEK
A mlaskají? CILKA
Trošku. Je to slyšet až na náměstí. Komisař měl devět knedlíků. To se bude pan podučitel divit, až se vrátí za Slané. ŘEHTAČEK
Bože, jak je to možné! Ke všemu knedlíky! I k slukám dají knedlíky! To víš, s panem podučitelem je to moc špatný. CILKA
Tatínku, já si ho vezmu. Vdám se. ŘEHTAČEK
Teď, když ho asi zavřou? To bys udělala pěknou blbost. CILKA
Tatínku, vy říkáte pokaždé něco jiného. Čemu mám vlastně věřit?
113
ŘEHTAČEK
Věř, čemu chceš, ono je to stejně jedno. CILKA
Nejdřív jste říkal: vezmi si ho, bude nadučitelem, pak zase: neber si ho, bude zavřený, potom vezmi, je to hrdina, teď zase, že bude zavřený. ŘEHTAČEK
Tak vidíš, jak je ten svět pestrý. Těch změn, těch nad-šenejch obličejů, co se pak kření strachy a zase hrdinstvím. Bože, kdy já měl naposledy sluku? CILKA
Vy jste, tatínku, inteligentní. Všechno, co řeknete, se později také stane. Ale v obličeji nemáte nikdy žádný výraz. Jste chytrý, ale křivý. ŘEHTAČEK
To víš, slouha bejvá křivej. Kdo ho platí? A má na kabátě rolničky, protože je živej z panáků. K těm se přimkni, ty tě napřímí! CILKA
Třeba rolničky, jen aby v obličeji bylo člověku něco vidět.
[13] DEVÁTÝ
Já říkám, bezvýznamný člověk. Osůbka. Lidová postavička. Nechrne ho, ať si na něj sněží. Vadí nám? Nevadí. KUČERA
Kdyby jen sněžilo, všechno jsme prohráli. Vzdali. Lidé jsou zdrceni, zoufalí, mlčí. Ale řeknu vám, to mlčení je hrozné. Jakmile lid nezpívá, ale mlčí, já bych se bál.
114
DEVÁTÝ
Neprovokujte, Kučero! Důležité je, že jsme nic neztratili. Prakticky jsme dosáhli cíle. Matko, nežere ten komisař příliš? Než tu revoluci uhájíme, on nás dočista vyjí. To by pak nebylo žádné umění kompromisu, ale vyžraný hotel. CILKA
Josefe, já si tě vezmu za muže. ŘEHTAČEK
Vidím, že je nadšený. Psanec, hnaný nesmiřitelným Alexandrem Bachem z místa na místo, ze Slané do Po-lubného, z Polubného do Katusic, z Katusic dál a dál. Sám zaprášený a zlomený, bloudící českou krajinou, opuštěný jako pahýl, vítr mu fičí kol uší, jemu, běžen-ci konstituce. A v té chvíli se mu staví po bok věrná žena! KUČERA
Tatínek má pravdu, Cilko. Já si tě nemůžu vzít ŘEHTAČEK
Jak čestný postoj. Sebe zničím, ale ženu uchráním. CILKA
Já bych byla opuštěná a zaprášená s tebou. ŘEHTAČEK
A měli byste opuštěný a zaprášený dítka. KUČERA
Je to tak, Cilko. Zůstaň ve městě, zapomeň na mě. CILKA
Já nechci být šťastná, když ty nejsi šťastný. ŘEHTAČEK
Ještě ráda jednou přejdeš na druhý chodník, až uvidíš
pana podučitele jít proti sobě. (Přidávají se ostatní a vstupuje do nich vážnost chvíle. Do Mařeny ne.)
115
BARTOŠ
Což o to, bývali jsme, pane komisaři, rošťáci. CILKA
Tatínku, proč jste tak zlý? Proč jsou lidé zlí? Vysvetlí mi
nékdo, proč jsou lidé zlí? HVĚZDENSKÝ
Ovšem i za té revoluce jsme se nasmáli, pane komisaři
To víte, my jsme srandovní národ. Humor musí být. CILKA (Kučerovi)
Proč mlčíš? Já nechci být šťastná, když ty nejsi šťastný.
Půjdu s tebou. HIML
Sám bych se rád zasmál. Však víte, my Němci jsme suchári, my když se zasmějeme, tak leda vám.
BARTOŠ
Kdyby se pan komisař neurazil...
DEVÁTÝ
Zeno, zavolej Mařenu, ať zazpívá.
VŠICHNI Mařeno!
MAŘENA Ano, pane.
DEVÁTÝ
Zazpívej! Však víš, kterou...
HVĚZDENSKÝ
Jak jsi zpívala, když jsme tě vezli na alegorickém voze!
MAŘENA Opravdu tu?
DEVÁTÝ
Jen spusť, ať se pan komisař zasměje. (Následující píseň dá vyrůst manifestaci revolučních hrdi-nů. Všichni se shluknou kolem praporu, hrozí Vídni, hrudě se jim dmou. Jako obraz od Delacroix. Mařena s fangli na vrcholu pyramidy.)
116
MAŘENA
Těšme se dávnou nadějí že se vrátěj dávné časy že se nám zas zajasnějí české meče české hlasy. Český kroj ať každý nese, i vše obyčeje dávné nade všechno ono slavné staročeské:
milujme se nedejme se
nedejme se napijme se
milujme napijme a pak vybijme se... HIML
Já puknu, pánové... MAŘENA
Dokud v nás česká krev plyne
chuť zahřívá srdce síly
sláva česká nezhyne
vznese hlavu lev náš bílý.
Nepřátelům budem hráti
tak jako medvědům v lese
budou oni tancovati
až zazpíváme:
milujme se nedejme se
vybime se napime se
milujme napijme nedejme zapime
a pak vybime se... HIML
Už dost, pánové, nebo puknu smíchy. Ty vaše písně jsou výborné. Folklor. Výšivky a legrace, na to jste majstri. Ne-kejve se tady podlaha? Já vím, prkna starší, zato laciná. Řeknu vám, Vídeň vás za to soudí shovívavě. Čas zahojil jizvy, v přízemí se už nedá bydlet, jak je tam plesnivo.
117
DEVÁTÝ
Šetřili jsme na izolacích. Šlo nám hlavně o patro, v přízemí bydlí personál. HIML
Patro se povážlivě houpe. Ráno jsem přivřel okno,
vypadlo i s futrem. DEVÁTÝ
Zatlučeme to hřebíkama. Máme takový Šikovný postup, dvě prkna křížem, pár hřebíků a hotovo. HIML
A ty praskliny ve zdech? Šetřilo se vápnem, co?! Vápno, pánové, dáváme v poměru jedna ku čtyřem, nejvýše jedna ku pěti. Ve střeše jsou díry. Jinak je hotel hezký. Co jsem to vlastně...?
BARTOŠ Jak bude s námi?
HIML
Ach ano. Odpouští se vám. Ovšem pozor. (Spatříprapor.) Prapor odevzdáte úřadům. Kvůli praporu jsem přijel.
DEVÁTÝ Jaký prapor?
HIML
Váš. Revoluční. Odvezu jej do Vídně ke spálení. Dvůr
je toho mínění, že prapor by mohl podněcovat... a tak
dál. BARTOŠ
Stál čtyřicet zlatých. HIML (vesele)
Tak ty vám Vídeň asi neproplatí. Dáme si káněčí partičku?
DEVÁTÝ (vážně a tragicky) Prapor ne.
118
DEVÁTÁ (fej kopne)
Prapor sem, prapor tam. (Hvězdensky a Bartoš se přimknou k Devátému.) HVĚZDENSKÝ
Prapor nevydáme. BARTOŠ
Je to symbol našeho všeho. HVĚZDENSKÝ
Je to jediné, co nám zbylo. DEVÁTÝ
Sám jsem jej třímal. HRABĚ
Ach ano, prapor. Vlajky, erby, vyznamenání. To máme
dohromady symboly. Pánové ho nevydají? HIML
A proč, prosím vás? HRABĚ
Kus hadru? DEVÁTÁ
Táto, neblázni. HIML
To bude Vídeň překvapena. Přijede četnictvo. Zatýkání, slídění a stejně bude po praporu. DEVÁTÝ
Prapor nevydáme. Je dobře ukryt ve špajzu. Dělejte si s námi, co chcete, ponižujte si nás, mučte nás, ale prapor nevydáme. HIML
Nechápu. Jste rozumní, dá se s vámi mluvit, vyšli jste mi vstříc, jenom těch udání, co jsem dostal, a najednou: nevydáme... ŘEHTAČEK
Nevydají. Umazán slaninou, marmeládami a drobeč-
119
ky z třené buchty tyčí se v koutě špajzu, ale vítězný,
vlající! DEVÁTÝ
Můžete od nás chtít hodné, ale přeci nemůžete chtíl všechno! HIML
V tom případe tady končím. Podám hlášení, přijedou
myslivci a huláni. Jak myslíte. (Himl sebere Mařenu, něco jídla a odejde.) BARTOŠ
A je pryč. DEVÁTÁ (se rozpláče)
Tolik se toho sežralo a nadarmo. DEVÁTÝ (má vizi hrdinství)
Mlč! Jde o vážnou věc. Náš prapor nebude potupně
spálen ve vídeňských kamnech! Hudba
Kde klobouk tam pero kde bok tam zbraň kdo tyranem prchni a chraň se chraň jeť ztracen kdo ve smích by statnost bral z těch každý by stokráte život dal za národ i lidstvo celé.
PŘESTÁVKA
120
[14]
HIML (se balí)
Himlhergot, tisíc láteř a granátníků! Saprlot! Jářku!
Krucifixaielujá! Zlatý Maďaři! HRABĚ
Balíte se, komisaři?x HIML
Balím! Tři dny cesty! HRABĚ
Jistě. To máte: vlak, koňmo a ještě pěšky. Copak to balíte? (Nahlíží do zavazadel.) HIML
Hlavně knedlíky. Trošku zelí, hrst škvarků. Dva tisíce
zlatých. (Hrabě šacuje zavazadla.)
Ty mám v kapse, v kufrech jsou samé knedlíky. Nosili
mi je po večerech. Úplatek, chápete? HRABĚ
Jistě. Tohle je věšák. HIML
Ten jsem přibalil. Patří hotelu. HRABĚ
Vezměte i záclony. HIML
Jsou v ruksaku. Řekněte, hrabě, co je to za lidi. Všechno přiznají, udají se a najednou ryc. Prapor nevydají!
H VĚZDENSKÝ (vtrhne a hádá se)
Na prapor patří heslo. Navrhl bych veršík.
BARTOŠ (vtrhne a hádá se)
Na prapor patří Pravda vítězí. To je odjakživa naše heslo. Nač ještě další veršíky!
121
DEVÁTÝ (doběhne poslední)
Teď se nehádejme. Je třeba promluvit ke garde, opatřit
slavobránu a hudbu. Kroje a stejnokroje. HVĚZDENSKÝ
Šavle a bodáky. Ukrutné zbraně! DEVÁTÝ
Už jsem řekl, zbraně ne. Stačí, že máme prapor. ŘEHTAČEK
Vidíte, podučiteli, jak jsou z toho praporu zblblí? To je jejich, fangle. Baráčníci. Ale do Prahy ani nedojedou. KUČERA
Proč bychom nedojeli? V čele gardy, národními barvami ozdobené, kráčí pan hoteliér Devátý, za ním továrník Bartoš a básník Hvězdenský. Já, postaven se svou centurií na rohu, komanduji mateřským jazykem a věru že uvolněným hlasem: sláva!
ŘEHTAČEK
Sláva? Čemu sláva, pane podučiteli?
MAŘENA
Dobré jitro, pane podučiteli.
HIML
Nedáte si knedlík, pane hrabě? HRABĚ
Už jsem měl, děkuji. Tak říkáte, huláni, granátníci? HIML
Bohužel ano. Sbalím kufry, dorazím do Vídně a podám hlášení. Zapakujú, pane hrabě, jeátě tyhle koberečky, nač jim jsou.
KUČERA
Národ je na nohou a vy spíte?
MAŘENA
A když spí národ, jsem na nohou zase já. Nebo na zádech, nebo na břiše, jak je ctěná libost. Pan Houska mi
122
například říká Zlatavo. Prosím. Prý by mé ozdobil šerpami a vezl na voze co symbol svobody. Na voze jako na káře. Nejraději mám šlechtice, jsou bílí a plačtiví. A zouvají se. Měšťanstvo mi leze do postele v botech. Jenže na šlechtice málokdy kápnu. Co koukáte, podu-Čiteli? Národy pominou, já ne. Nejstarší zaměstnáni člověka je zemědělství.
KUČERA
Vy musíte být smutná, paní Marie.
MAŘENA
Smutná? Ani ne, spíš zbytečná. Trošku celkově k ničemu. Ale na druhé straně, musí všechno k něčemu být? Já nevím. Vy taky nejste veselej, když vám utekla ta Cilka. Vlastně vám uteklo hodně děvčat, skoro každá tady v okolí. Je to tím, že blouzníte.
CILKA (vejde s pláčem)
Kdepak, já neuteču, já se zamknu. V devět ráno, tatínku, vyrážejí. Můj miláček, pan podučitel, je vede. Vezme si mě? Bude tím nadučitelem? Nebo bude viset jako Hus?
ŘEHTAČEK
Uklidni se, dcero pitomá.
CILKA
Žena má být vdaná, tatínku.
ŘEHTAČEK A zbabělá?
CILKA
Zbabělá? Pro vás jsem zbabělá! Vidím, tatínku, paní podučitelovou, jak vychází z jednotřídky, důstojná a klidná, s košíkem v ruce. (Rozpláče se.) ŘEHTAČEK
Nebreč, Cilko. Proč brečíš? Že jsi zbabělá? Ale jdi... to už láska s sebou nese, že kazí lidem charakter.
123
Kdybys nebyla zamilovaná, ani by sis pana podučitele
nevšimla. CILKA
Já si ho taky nevšimnu. Vyspal se mi s tou... jak tady s ní spí každej... ŘEHTAČEK
No když každej, tak snad nebude tak zle... vida, huba plná konstituce a najednou... Mařena. Sympatický mladík, co? CILKA
Já na Jičín nepotáhnu. Ať ho kvůli té jeho pitomé revoluci třeba zastřelí! ŘEHTAČEK
To se patrně stane. Zítra dorazí do Sobotky, pozítří do Boleslavi. Třetího dne se přiblíží ku Praze. Tak podu-Čitel a Mařena... nu vida. CILKA (pláče)
A tam je postřílí jako králíky nebo povésí jako Husa. Ale člověk není ani králík, ani Hus. Klidné se nechá zastřelit, ale že tady čekám já, to je mu jedno. To není muž, to je kluk... ŘEHTAČEK
Napadlo mě, proč právě já musím mít zbabělou dceru? Když ho miluješ, následuj ho! Nebuď jako já! CILKA
Myslíte, tatínku? Často lžete. Proč je všechno na světě tak složité? Jít, nebo nejít, kdo mi to řekne? Zamknu se v komoře.
[15]
KUČERA
Všechno, paní Marie, k něčemu je.
124
MAŘENA
Čekal jste na Cilku do pěti, nepřišla. Já to vím. KUČERA
Neřekl bych přímo nepřišla. Jen neměla dost odvahy. Člověk, paní Marie, musí mít odvahu, aby byl vůbec živ. MAŘENA
Proč musí? Copak nestačí bejt jenom živ? A vy ji máte? KUČERA
Nevím. Snad. Každopádně se nechci vysmívat. Beru všechno naprosto vážně. To jsou samé obyčejné věci. Ale platí víc než ty neobyčejné. ŘEHTAČEK
Bere vážně pláteníky i civičkáře, problém sociální i konstituci, pokrok a vzdělanost. Inu učitel. Podučitel. MAŘENA
A co? Já pojedu s vámi, podučiteli. Až do Prahy! KUČERA
Vy? Bude se střílet. MAŘENA
Ať. Jste milej, podučitýlku. Ať střílejí, mně už neuškodí. ŘEHTAČEK
Střílet nebudou. Leda sem tam rána. Cesta do budoucnosti není dlážděna kulkami, ale anonymními dopisy. KUČERA
Nemám vás rád, Řehtačku. Vidíte v lidech jen to zlé, krákáte jako havran a přitom lidé jsou dobří, já to vím. HIML
Mně budete něco takového povídat. Kdybych si mohl vyšetřovaných alespoň vážit, jenže jsou jako těsto, že, pane hrabě? Knedlíky dělají znamenité.
125
HRABĚ
Jisté. Na knedlíky jsou machři. Nepřibalíte umývadlo? HIML
Ukažte? Je oprýskané. Myslíte, že přijdou prosit? HRABĚ
Přijdou vyjednávat. Huláni je polekali. Ostatně i mě. To víte, jsem sám namočen. Prapor, to byl můj popud.
[16]
DEVÁTÝ (vtrhne nadšen)
Bylo to prakticky mé vítězství. Sobotka auf, Bousov auf!
HVĚZDENSKÝ (vtrhne nadšen)
Ani jeden Rakušák nevylezl, protože zalezli. BARTOŠ (vtrhne okouzlen)
Pánové, když jsme tak pochodovali k Bousovu, my,
Jičínští a Sobotečtí, pevný krok, jasná mysl, nad námi
prapor... KUČERA (vejde skleslý)
Vždyť jsme se vrátili! Ani do Boleslavi jsme nedojeli. DEVÁTÝ
Vrátili, ale vyhráli. BARTOŠ
Je přirozené, že návrat už jsme tolik neoslavovali. HVĚZDENSKÝ
Ale cesta k Sobotce byla triumfální. Verše, slavobrány,
alegorické vozy... BARTOŠ
A hostiny.
126
KUČERA
Praha je obležena, nejlepší mužové v žalářích, úzkostné ticho po vší zemi. BARTOŠ
Ubohá Praha. V Praze prohráli, ale my zde stojíme. KUČERA
Nestojíme. Utekli jsme. DEVÁTÝ
Utekli, utekli... když pořád melete utekli, tak vám odpovím rázně: stáhli jsme se. Zatím! BARTOŠ
Taktická lest, chápete? Žižka, Lomikar, Dobrovský.
(šeptem) Prý zatkli osm set lidí. HVĚZDENSKÝ (šeptem)
Popravovat je budou na Staroměstském, jako tenkrát. DEVÁTÝ
Habsburk je prevít, já Habsburka znám. HVĚZDENSKÝ
To není ani Durynk, ani Sas. DEVÁTÝ
Když pomyslím, co by s námi bylo, kdyby nás nestihl
včas jízdní posel... BARTOŠ
Jaký posel? MAŘENA
Pane podučiteli, s kým to pochodujete? KUČERA
Já vím, paní Marie, někteří lidé spíš počítají pro sebe. S tím se ovšem nedá nic dělat, to je běžné, i když nepříjemné. MAŘENA
Nedávno mi kdosi ukradl kabelku, to bylo taky moc nepříjemné. Ovšem pro toho, kdo mi ji ukradl, to bylo naopak příjemné, že, Bartoši?
127
KUČERA
Proč mi to vykládáte? Vy byste nerada, aby se poměry zlepšily? Kdo jiný má poméry zlepšit než ten, kdo je zlepší. MAŘENA
Ale jo, pane podučiteli, já mám ráda, když se poméry
zlepšej. Ale komu, že jo? Komu se zlepšej, ten je rád,
ale komu se zhoršej, ten je zase nerad. ŘEHTAČEK
Celý dějiny v jedny větě? Nebo zase kecám? DEVÁTÝ
Ona osoba s námi do Prahy nepojede. BARTOŠ
Pošpinila by náš prapor. HVĚZDENSKÝ
Škoda. Na voze, v bílé říze, prsa venku... to by byla
svoboda... DEVÁTÝ
Vědět, že drží s tím Němcem Kučerou...
[17] DEVÁTÝ
Vida, podučitel. A celý skleslý. Mějte rozum, Kučero. My teď trošku couvneme, abychom příšté, v lepší chvíli, vyrazili na zteč! To bude Habsburk překvapen!
[18] MAŘENA
Co já už viděla pánů, pane starosto. Ve všelijakých kabátech a s všelijakým nadšením. I bez kabátu. I se strachem. Nebo bez kalhot. V posteli už to tak je, že
128
Člověk odloží šaty. A říká mi múzo! V bílé říze, kozy venku, jako by ženská byla na svčtč kvůli vám! Kvůli komu? Vím já? Někteří odkládají všechno, pane starosto. I nadšení, i strach. A jak se odstrojujou, tak se logicky taky zmenšujou. Až z nich najednou není nic. Odložej i sebe. I toho, co chodí světem místo nich. I toho, co místo nich leze do postele. Někteří zase neodloží vůbec nic. Chrastí v posteli jako ruksak s nádobím. A to se, pane starosto, divíte, že chci pochodovat na tu vaši Prahu? Jsem jenom osoba. Věšák. Odložte si. Nebo se aspoň zujte!
(Starosta prchne.)
Copak, Josefe, copak ti je? Máš smutný oči, jako bys brečel.
KUČERA
Není čas brečet
MAŘENA
Ale jo, brečel jsi. To já poznám. Cilka, viď, Cilka tě
trápí. Říkáš jí skřivánku? KUČERA
Čížku. Podle takový básničky. MAŘENA
Já vím. Zapomenuv již na svobodu, zajatý Čížek nade
mnou... KUČERA
Vy tu básničku znáte? MAŘENA
Tady ji zná každej. Brumlával jste ji Cilce v parku.
Smutnej jste moc? Vám se nechce táhnout na Prahu? KUČERA
Po krátkém výcviku vyrazíme. MAŘENA
Na radnici se svítí dlouho do noci.
129
KUČERA
Ale k jednaní, totiž k tém jejich žvástům* mé nepripustí. MAŘENA
Nevadí, můžeme délat praktické věci. Poslat telegramy
do Jičína. KUČERA
Večer půjdu na radnici. Pánové, věci jsou tak a tak,
ráno vyrážíme! Půl mésta jde s námi. MAŘENA
Já zůstanu doma, Josefe. KUČERA
Ty? Proč? MAŘENA
Jednoho dne ti to starosta vmete do tváře. Říkával mi,
zadeček jako cibulička, prsíčka jako dvé ředkviček,
nožičky srnčí krok. Ale pak budu osoba. KUČERA
Jaká osoba, co to povídáš? MAŘENA
Pošpinila bych prapor. KUČERA
Ty? To je vyloučeno. MAŘENA
Možná že i ty ho pošpiníŠ...
[19] BARTOŠ
Dovezl jsem z Francie takový stroj: nahoře jsou špul-ky, dole chňapadla, transmise, pedály. Nebudu pány unavovat technikou, pohání to parní stroj, do krabic
130
padají hotové civičky. Úplný zázrak, najednou se v té civičkárné jinak dýchá. Ušetřeno patnáct civičkářů. DEVÁTÝ
Mohu jmenovat podobný příklad: řekl jsem turnovskému Hirschovi: z kuchyně mohl by se udělat koupelnou průchod do jídelny místo salonu umístěné. Mezi kuchyni a nejbližší pokoj vsunula by se koupelna z předsíně udělaná a předsíň by se zmenšila ve prospěch prostředního pokoje. Tím by se získalo trošku větší místo pro třídílný pokoj, který by se mohl přepažit a stát tak salonkem, z něhož by byla přístupna ložnice, sloužící za jídelnu. Tím by se získaly prostory v podstřeší. Ostatní požadavky na kolny, chlévy a dřevníky zůstaly by nedotčeny. Bude-li tomu tak, možno okna arkýřovi-tě povysunouti a jídelnu spojit se zasklenou verandou, popřípadě se zimní zahradou.
HVĚZDENSKÝ
Navrhl jste to výtečně. Hotel je změněn k nepoznání.
DEVÁTÝ
Předělán, pane, předělán. Stavba, původně určená k něčemu jinému, po úpravách slouží zase něčemu zcela jinému. A to je právě pokrok, předělat, změnit, sloužit něčemu jinému, než původně bylo určeno.
HVĚZDENSKÝ
Skvělá myšlenka. Všechno, co člověk používá, bylo původně myšleno za jiným účelem. Umění je od slova uměti.
BARTOŠ
Svět vědy, biologie a vodních mlejnú. Někdy mě až jímá úzkost, když si představím, co všechno dokážeme. Hudba
Kde klobouk tam pero kde bok tam zbraň kdo tyranem prchni a chraň se chraň
131
jeť ztracen kdo ve smích by statnost bral z těch každý by stokráte život dal za národ i lidstvo celé. DEVÁTÝ
Kde jste se toulal, podučiteli? Vás je potřeba tady, na radnici. KUČERA
Byl jsem v šenku. Rozdělili jsme se do setnin. DEVÁTÝ
Tak ono v šenku bylo živo? Trošku unáhleně, co? Kdo vás, Kučero, pověřil revolucí, co? KUČERA
Nebudeme se nikoho ptát! Parní stroje naházíme do potoka, šlechtu vyženeme, robotu zrušíme. Hraběti jsme zabavili čtyřicet mušket. Pušky jsou rozděleny po centuriích, mužstvo cvičí za humny kvérgrify!
DEVÁTÝ (vybuchne, pak se uklidní)
Když už se stalo, dejte mi, podučiteli, k šesté hodině nastoupit gardu. Promluvím.
KUČERA
Ve starých kabátech jako Voltaire, ale v tváři máme vítr. Jičín, Sobotka, Dolní Bousov, Benátky nad Jizerou a Praha!
HVĚZDENSKÝ Vídeň!
BARTOŠ
To je vysloveně protirakouská činnost, co ten poduči-tel vyvádí. DEVÁTÝ
Patrony jim naštěstí hrabě nevydal. BARTOŠ
Jak to, že nevydal?
132
HRABĚ
Patrony zůstaly ve špýcharech. BARTOŠ
Copak puška bez patron má smysl?
[20] HIML
Puška je trestná i bez patron. To je názor rakouské vlády. Myslíte, že přijdou? Už je půl jedenácté.
HRABĚ Určitě.
HIML
A budou prosit? Ponižovat se? HRABĚ
Jistě. Je to otázka dvou tří dnů. HIML
Dobře, počkám tři dny. Himlhergot, abych zas rozbaloval. Na druhé straně, tři dny cesty do Vídně, pak zase zpět a zase do Vídně, sem tam, copak jsem nějaký blbec? HRABĚ
Nabídněme jim kompromis. Lva odpárat, nápis odpárat a prapor ať si nechají. Dobré, co? Diplomatické. HIML
Cha. Říkám cha. Copak je někdo takový idiot, aby na váš veselý návrh přistoupil? Nápis odpárat, lva odpárat, výtečně, hrabě... Vidím, že jste opravdu aristokrat. (Směje se hraběci hlouposti.) Hudba
Pijme dál a pijme zas dokud víno těší nás
133
pějme dál a pějme zas dokud těší víno nás přijde Čas a víno nic nebude nás těšit víc potom ach už nikdy nic nebudeme zpívat víc.
[21]
ŘEHTAČEK
Dopadli jsme, pane podučiteli, co? KUČERA
Tak nevím. Sobotka, Jičín, Dolní Bousov... ŘEHTAČEK
Ani jeden stroj v potoce. My v hrobě předčasném. KUČERA
Copak je možné mezi námi žít? ŘEHTAČEK
Ano, volnost, rovnost, stroje v potoce. Zmatení programu a nejasnost idejí vzápětí přinášejí zlehčení povah a výlučnou péči o prospěchy hmotné. KUČERA
Teď leží všude těžké mraky. Řekněte mi, Řehtačku, kam se podělo včerejší nadšení? ŘEHTAČEK
Uschlo, příteli podučiteli. Teď je třeba hledět, na koho to všechno strčit. Asi to budete vy. KUČERA
Já vím, vy sám jste zbabělý. Ale copak mohou všichni lidi opustit sami sebe? Říct, já nejsem ten, který jsem? ŘEHTAČEK
To jsou ty prospěchy hmotné. Lidi chtějí kosit trávu,
134
a navečer špásovat s maminami. Pokrok, to je jen na chvíli, to dlouho nebaví. Je to věc nejasná. KUČERA
Nebaví? Vždyť je to pro ně. V Jičíně jsem promluvil k civičkářům a niťařům. Trůn je silný, protože jsme poslušní. Jak je to snadné: stačí neposlechnout! BARTOŠ
Pane hoteliére, podučitel vylezl na koně a řeční na nádvoří. DEVÁTÝ
Podučitel je osůbka, Bartoši. Promluvím s ním. Pane
podučiteli, co blbnete? KUČERA
Pálí vás moje výstižná řeč, starosto? DEVÁTÝ
Mám jistou zodpovědnost. Sám jsem vás vybral. Ale vy si nejste vědom mezí! KUČERA
Zamával jsem, Cilko, šavlí, ale to už od Boleslavi dorazil jízdní posel, že Praha je poražena. BARTOŠ
Snad abychom sundali to dítě z koně? KUČERA
Nevadí, my jdeme dál. Vždyť tančí, kdo jde. Revoluce
se šíří. Není jen Praha, je venkov, je lid, je národ! HVĚZDENSKÝ
Panu podučiteli je prakticky sotva dvacet let, ale kůň
je bílý, čistokrevný. KUČERA
Hoteliéra jsem si ani nevšiml, Cilko. Rozplamenil jsem civičkáře a niťaře řečí plamennou. Když dodal jsem neopatrně, baby v našem středu nepotřebujeme a věru že trpěti nebudeme... smutné přichystalo se mi
135
divadlo. Krom jediného, mnou vyznamenaného kaprála obrátili se všichni zády jakoby na povel a počali se do všech úhlů světa rozcházeti.
DEVÁTÝ
A je to za námi. Zabouřili jsme si...
BARTOŠ
Ukázali svou sílu...
HVĚZDENSKÝ
A vyhráli. Škoda jen, že ten učitel pořád provokuje.
BARTOŠ
Kdyby jen on. Moc lidí si nedá pokoj. A přitom pan ministerský předseda Alexander Bach má veliké pochopení pro civičkářské dílny. DEVÁTÝ
Musíme se učit od Švýcarů. Poměry se zklidnily, příští měsíc otvírám hotel, jste zváni. Trošku nám spadl strop, podepřeli jsme to klackama, zatím drží. Hudba
Všichni jsme my plavci na chatrné lodi jedna hvězda všechny v kraj neznámý vodí loď pohazovaná v bouřném vlnobití musí se o hrobní kámen rozraziti širý svět je mořem tělo tvé je lodí správce světa loď tvou do přístavu vodí duše tvoje duše v korábu tom pluje z ciziny se duše domů navracuje.
[22] CILKA
Tatínku, pan podučitel Kučera se vrátil a odpustil mi. Všichni couvli, on ne! Já ho miluji.
136
ŘEHTAČEK
Jednoho dne dopadne jako parní stroj. Hodí ho do potoka. CILKA
Pana podučitele neumlčí. Proč jsem byla tak zbabělá? ŘEHTAČEK
Kecy. Kecy, to byla vždycky naše zbraň. Neumlátit, ale ukecat. Akorát že jsme nikdy nikoho neukecali. Klidně se za pana podučitele vdej. CILKA
Tatínku, už zase říkáte něco jiného. Co je vlastně pravda? ŘEHTAČEK
Všechno, dcero pitomá. Všechno je pravda. My lidé jsme v zásadě všichni dobří, to doba nás bohužel třídí na zbabělé. Chceme kosit ty louky. CILKA
Nikdy mu neřeknu, že mi s někým spal, mrzelo by ho
to. Ublížila bych mu, muž potřebuje oporu, ne výčitku.
(Praví Himlovi.jenž nechápe.) HRABĚ
Bavíte se, komisaři? HIML
Trošku. Poslyšte, hrabě, jak dlouho budu čekat? HRABĚ (krči rameny)
Myslivci, huláni a dragouni, těžko říci. Asi budou
muset přijet. HIML
Co by jezdili. Počkáme pár dní, vlastenci přijdou prosit. A my jim odpustíme. HRABĚ
To nevím. Pár dní, těžko říci. (Vrtá se v zavazadlech.) Jako by tady plesnivěly knedlíky.
137
HIML
Co by plesnivěly! Promiňte, sám ztrácím trpělivost Nemyslete si, hrabě, že mi na té vaší rebelii nějak záleží. A celá Vídeň mi může být taky ukradena, ale něco tam halt dovézt musím. Kolega Hauptvogel si vyšetřuje v Budapešti, grófové, ohnivé Maďarky, chápete... A já, prý karty. Kolega Hauptvogel tokajské, já knedlíky! (Mává zavazadlem a všimne si.) A ještě mi začínají plesnivět. Proboha, hrabě, nemohl byste to popohnat? HRABĚ
Ano. Jistě. Karty, holky, chlast. To máme dohromady disciplinární komisi. Vynasnažím se, komisaři, ale bude to stát nějaké peníze. To víte, vlastenci- Jsou neústupní. HIML
Peníze? Nakonec budu platit já jim? Řekněte mi, hrabě, co je tohle za obec? (Zadumá se nad knedlíky v zavazadlech.) No jo, sajou vlhko, to dá rozum.
[23] Hudba
Když jedni kradou na tisíce
nezbyde druhým o nic více
než co by větřík smet
kde chudý s chudým jdou do páru
tam zloděj sedne do kočáru
tak to chce tento svět. HVÉZDENSKÝ
Vám je, pánové, hej, vy si žijete, ale co já, který musím
o těch vašich životech zpívat? BARTOŠ
My to máme také těžké. Pálili jsme ty ohně.
138
DEVÁTÝ
Přípravy děly se vždy tajně. BARTOŠ
Starší uctívali památku Husovu spíš niterně, my mládež demonštratívne. Jednou vzplál vzpomínkový oheň přímo pod okny pana starosty. DEVÁTÝ
To jsem pochopitelně ještě nebyl sám starostou. Stráž s bodáky vyrazila... BARTOŠ
.. .a vtom oheň na druhém konci obce. Poté telegrafováno na komisařství...
DEVÁTÝ
Vyslán hejtman...
BARTOŠ
My husité potrestáni pokutou deseti zlatých. DEVÁTÝ
A vtom nový zločin. Husité dostaví se na komisařství v žebřiňáku, ověnčeném chvojím. V čele tabule: Nedejme se! BARTOŠ
Mnozí nám tehdy spílali rebelů. A dnes? HVĚZDENSKÝ
Dnes... DEVÁTÝ
Na to odpověz si každý sám. (Klepáni)
Herein! HRABĚ
Tu jste, páni vlastenci. Hledám vás po celém hotelu. Situace je krajně vážná. Pan profesor nehodlá diskutovat. Je sbalen, do tří dnů odjíždí.
139
DEVÁTÝ
Já vím, sbalil v hotelu kdeco. Jenže musím mlčet HRABĚ
Situaci nezlehčovat. Jsou tu určité poznatky o činnosti podučitele. Je zde ten prapor. Velké dotčení a pobou-reni. BARTOŠ
My jsme loajální, my jsme spořádaně a průmysl a parní stroj a němčina. My ano. Tak co po nás ksakru ještě chtějí! HRABĚ
Prapor. Však víte. Doktor nežertoval. Totiž profesor. Nebo komisař, nebo co on vlastně je. DEVÁTÝ
Dvorní rada. My jsme vyhověli, tak ať nám krucifix
ten prapor nechá! Co mu to udělá! HVĚZDENSKÝ
Je ve špajzu, ani s ním nepoburujeme. DEVÁTÝ
Já nevím, co si ta vídeňská vláda vlastně představuje. A ten profesůrek. Ať si na nás dají pozor, my máme trpělivost, ale nikoliv donekonečna. My bychom se také mohli opět zvednout. Sešikovat se pod praporem! Jestli nám ho nenechají, já nemluvím do větru! Copak nám k čertu nemůžou nechat ten náš ubohý prapůrek? Nemohl byste, hrabě, nějak poprosit? HVĚZDENSKÝ
Co řekneme dětem, až se zeptají, kde máte, tátové silní, prapor? HRABĚ
Totiž, už jsem jednal. Stálo by to ovšem nějaké peníze. Ne mnoho.
140
DEVÁTÝ
Sto zlatých, stačí? BARTOŠ
Celých sto zlatých? DEVÁTÝ
Nejsme žádní ubožáci, aby nás polekalo sto zlatých.
Co je to sto zlatých pro vlast? Hudba
Tužme svaly tužme paže
tužme svaly tužme
Buďme skály buďme stráže
pilně vlasti služme
Lvírodého národa
lvírodého národa
jehož sluncem svoboda
dokud český zpěv nezhyne
nezhynou Čechové... (Během hudby vyplatí vlastenci hraběti, co slíbili.) DEVÁTÝ
A ten podučitel ať si na mě dá pozor! Co to nesou? ŘEHTAČEK
List od Jeho hraběcí Milosti. DEVÁTÝ
Už nebude hraběcích milostí. Svět patří nám, hoteliérům.
HVĚZDENSKÝ
Nebavte se, pane starosto, o filozofii s posluhou.
BARTOŠ
Vídeň se třese a hraběcí milost nám píše. Dřív jsme se dostavovali my. DEVÁTÝ
Opravdu od Jeho Milosti. Copak nám píše?
141
HRABE
S tím dopisem je to těžké. Nedám jím zbrani, vtrhnou
na zámek. Dám jim zbraně, budu později sám viset. UŽ
to mám, dám jím prapor! HVÉZDENSKÝ (vezme Devátému dopis, čte)
V národních barvách... der Lôwe, to je po našem lev...
s nápisem Wahrheit sieght! Kterého národa barvy Jeho
Milosti myslí? BARTOŠ (se zmocni dopisu)
O puškách nic? HRABĚ
Kdepak, pane profesore. Ona už i puška bez patron je trestná věc, doktore. A tak vám, komisaři, říkám, pušky nakonec narabovali. Prapor, to je nevinná věc. HIML
Co je mi, Vaše Jasnosti, do toho! Kvůli vám tu nejsem.
Kvůli nim taky ne, nad nimi se Vídeň leda ušklíbne. HRABĚ
A proč tu, profesore, jste? HIML
Vím já? Řekli jeď, jedu. Bunty, spolky, vytrhat bejlí. Narabovat kufry, to jako šlechtic chápete. (Tfyplati hraběti dávno domluvený obnos.) Do kafe mi napadala omítka, to není hotel, to je kůlna!
HRABĚ (Devátému)
Stran pozemku pro cvičiště Národních gard... (Dál Šeptá. A odejde. Ještě stihne Bartošovi vytrhnout listinu.)
HVÉZDENSKÝ
Pozemek pro cvičiště Národní gardy? Jak to, že o tom nic nevím?
DEVÁTÝ
Hotel musí stát na pozemku, to dá rozum. Ve vzduchu
142
hotel nepostavíš. Tak jsem hrabete trochu zmáčknul, mné by pozemek neprodal, Národní gardě neodmítne.
HVĚZDENSKÝ Důmyslné.
BARTOŠ
Mohl by tady postavit hotel nějaký Němec. V Praze teď bude taky všechno jinačí. DEVÁTÝ
Nemyslete si, že v konstituci přestanou existovat hotely. Naopak. Cestovní ruch bude větší. To bude furt, jak lidi jezdí s pokrokem sem a tam, někde musí přenocovat, ne? Čili okna, stropy, leckde se dá ušetřit, já za svou osobu, aniž bych... CiviČkáři kdepak. Ti ne. Copak jsem to vlastně chtěl? Aha. Víte, co je to parní stroj? Tak vidíte!
HVĚZDENSKÝ
Proti parnímu stroji jsem také. Člověk má žít národopisně! Totiž, pro parní stroj jsem také!
DEVÁTÝ
Na cvičišti postavíme kiosk. Kiosk předěláme v hotel, hotel v grandhotel. Kdyby se stavba hejhala, ze všech stran ji podepřeme větvemi. Jako takový se ujímám vedení Národních gard. BARTOŠ
Já ovšem mám na půdě konštituční sudlice a helmice.
HVĚZDENSKÝ
Ale jste skrček, Bartoši. Máte, pravda, civičkárnu, ale není to na vás, bohužel, vidět. Pan hoteliér je urostlý a já plánuji napsat hymnus: Kam jste se poděli, chlapové silní! V takovém hymnu nemůže vystupovati skrček.
DEVÁTÝ
Správně. Jen si vzpomeňte na Husa.
143
Hudba
Jen jen vzpomeňte si na Husa
na na hranici žhnoucí
od které duch český chytil
aby temnoty osvítil
jako slunce skvoucí. HVĚZDENSKÝ
Je to jediné, co nám zbylo. BARTOŠ
Je to symbol našeho všeho. DEVÁTÝ
Ano, prapor nevydáme! Ponižujte si nás, kůži z nás stáhněte, ale prapor nevydáme! (Nadšeni ovšem opadne, jako by se polekal vlastních slov.) Nevydáme. Uznejte, pánové, přece jim nedáme i prapor. Všechno už nám vzali. BARTOŠ
Ale co bude, když ho nevydáme? HVĚZDENSKÝ
Co bude s námi? Sám jste viděl toho komisaře, jak se
hněval, jak blýskal očima. BARTOŠ
Možná že je to jejich plán. HVĚZDENSKÝ
w
Ze na to čekají. BARTOŠ
Aby nás mohli zničit! DEVÁTÝ
Já vím, rádi nás nemají. Něco vám řeknu, oni se nás bojí. Viděli jste toho komisaře, jak se lekl? BARTOŠ
Lekl se, to je pravda, ale taky se rozhněval-
144
HVĚZDENSKÝ
To víte, jednou je to buričský prapor, tak se mu nemůžeme divit, že ho chce.
BARTOŠ
Ale také je to náš revoluční prapor a on se nemůže divit, když ho nevydáme. DEVÁTÝ
On se také nedivil. Jde po nás. Chtél by nám zakroutit
krkem, aby se zalíbil nahoře, sketa! HVĚZDENSKÝ
Ale vydat prapor nemůžeme. BARTOŠ
Nesmíme. DEVÁTÝ
Ty jeho oči. Jak zlobné jimi blýskl. HVĚZDENSKÝ
Jistě si řekl, no vida. BARTOŠ
Tváří se jako beránci, ale jsou to buřiči. DEVÁTÝ
Když prapor nevydáme, bude po nás veta, to je jisté, ale vydat ho nemůžeme. BARTOŠ
Co kdybychom... je to jen návrh, nic víc... co kdybychom odpárali... víte, co Vídni leží v žaludku.
HVĚZDENSKÝ Myslíte nápis?
DEVÁTÝ
A to zvíře. Zvíře taky.
HVĚZDENSKÝ
Já nevím, odpárali, to je skoro jako vydali.
DEVÁTÝ
Ne tak úplně. Prapor by zůstal náš. Ztrácíme detaily, je to bolestné, ale celek zůstává zachován.
145
BARTOŠ
Koneckonců lev se může kdykoliv zase přišít. HVĚZDENSKÝ
To je pravda. A nápis také. (Poznámka: V inscenaci v Činoherním studiu v Ústi nad Labem měli všichni tři herci nůžky na párání praporu připravené v kabátech. To zdokonaluje smysl scény: vědi předem, kam se doberou.) (Pářou tedy prapor.) DEVÁTÝ (ještě váhá)
Jen aby se spokojil. Možná odpářeme a pak nám řekne: dejte i látku. I tyč. BARTOŠ
Že by hnal véc do krajnosti? HVĚZDENSKÝ To nemyslím. DEVÁTÝ
Rádi nás nemají. Dobře védí, že stačí málo a budeme
jim nebezpeční. HVĚZDENSKÝ
I teď jsme jim nebezpeční. BARTOŠ
Moc se s námi nebratříčkoval. Najedl se, to ano, ale nic
víc. I z hotelu se odstěhoval na zámek. HVĚZDENSKÝ
Rekl hraběti, že v hotelu je nebezpečno. DEVÁTÝ
Bojí se nás. BARTOŠ
Říkal, že by ten hotel mohl každou chvíli spadnout.
HVĚZDENSKÝ
Myslel tím, že ani v hotelu si před námi není jist.
DEVÁTÝ (se rozhodl)
Pánové, raději přidáme toho Němce. Nápis, lva a Němce. To snad jako záruka loajality postačí.
146
BARTOŠ
Jakého Němce? DEVÁTÝ
Toho Kučeru. HVĚZDENSKÝ
Podučitele. On je to Němec? DEVÁTÝ
Der Kutscher. Sám pan profesor to říkal. Má prý ve
Vídni příbuzné. BARTOŠ (vše pochopil)
Proto on se do všeho tak hnal. Jemu se to buntuje, když
má ve Vídni známosti. Ale co my? DEVÁTÝ
Nám zbývá jen odvaha. HVĚZDENSKÝ
Za námi nikdo nestojí, krom pokroku. DEVÁTÝ
Prostě ať opustí obec. Ať si jde třeba do Vídně, když
ho tam srdce táhne. HVĚZDENSKÝ
My se s nim párat nebudeme. BARTOŠ
Nikdo se nám nemůže divit. DEVÁTÝ
Drželi jsme podučitele, pokud to šlo, ale už to prostě nejde. Taková je situace. BARTOŠ
Buntoval civičkáře a dodnes buntuje. Víte, jak tehdy
řekl: Vzhůru na Prahu! HVĚZDENSKÝ
To řekl on? Myslel jsem, že to řekl pan starosta. DEVÁTÝ
Já? Já tehdy stavěl hotel, já měl své práce dost. Myslím, že jste to řekl vy!
147
HVĚZDENSKÝ
Já si nevzpomínám. Ostatně, o jaké Praze to mluvíte?
(Už dopárali.) BARTOŠ
Z naší obce na Prahu nikdo netáhl. DEVÁTÝ (zarazí jej tento nápad, ale hbitě jej přijme za
svůj)
Také se nepamatuji. HVĚZDENSKÝ
Je tu bohužel ten prapor. (Právě teď je věcný!) BARTOŠ (je ještě věcnější)
Pouhý prapůrek. Vidíte, nikde žádný nápis, žádný lev. DEVÁTÝ (patos)
Ovšem náš, i když prapůrek. Dám se, pánové, před
ním vymalovat. HVĚZDENSKÝ
Báječný nápad. I já. BARTOŠ
V nějakém statečném postoji. Kupříkladu. (Ukáže,) HVĚZDENSKÝ
Nebo takhle. (Ukáže) DEVÁTÝ (si stoupne doprostřed)
Ano, takto bude nejlepší. Hrdinství, praxe se snoubí se
vzletem básníka. Klid, úsměv, nikde žádný lev. Hudba
Všichni jsme my plavci na chatrné lodi jedna hvězda všechny v kraj neznámý vodí loď pohazovaná v bouřném vlnobití musí se o hrobní kámen rozraziti širý svět je mořem tělo tvé je lodí správce světa loď tvou do přístavu vodí duše tvoje duše v korábu tom pluje z ciziny se duše domů navracuje.
148
[24]
DEVÁTÝ
Říct vám to musím, podučiteli. A lepší, když to povím
já, než aby to řekl cizí. KUČERA
Copak, stalo se něco vážného? DEVÁTÝ
Bohužel, Jozífku. Moc vážného. Bránili jsme té, bránili jako vlastního, ale neubránili. Moc na nás tlačili, vyhrožovali a nakonec už nešlo o nás, ale o celou obec. Bohužel, musíš pryč.
KUČERA
Jak pryč? Kam pryč?
DEVÁTÝ
To víš, v té Slané, lidi na to poukazují, říkají, huntoval, bouřil a teď si jakoby nic učí ve Slané. KUČERA
Já jsem přeci nebuntoval. A když, tak s vámi. DEVÁTÝ
Já vím, Josefe. Já jen, co lidi říkají, a znáš lidi, jací
jsou. KUČERA
Jací? DEVÁTÝ
Nakonec sis to zkazil sám, jen ty sám. Podívej se, my se bijeme o prapor, daří se nám, a co ty! Co se díváš? Nedívej se! Nemysli, že mné je lehko! Já mám zodpovědnost! A starosti! Aby tu naši myšlenku někteří nezašantročili. V noci nespím, ráno mi máma nadává, pak zase do práce, zase do těch denních šarvátek, milimetr po milimetru, v hotelu mi praská klenba, strop se sype, děti zlobí, vyšetřování na krku, já nevím, kdo by
149
se mnou měnil. Můžu od toho jít, klidno, řekni slovo, já půjdu. Mlčíš? Tak jdi ty. Seber se a jdi, ale nekaž nám, prosím tě, naši věc. Zítra ráno opustíš obec, to je rozhodnutí, to my dva nezměníme. Nečum na mě! Jozífku, kluku, dítě. A někdy za šera přijď zadem do hotelu, kuchařka ti dá od večeře. Když odcházíš, je to, jako bych odcházel já sám, tak to cítím, to mi věř. Tak nečum a táhni! Takoví jako ty všechno zničí, všechno zkazí, rozbijou. Takový svině jako ty! (Před chvílí jej políbil teď se rozpláče.)
KUČERA
Nebrečte, starosto.
DEVÁTÝ
Já nebrečím, já tě mám rád. Proč žijou, řekni mi, proč žijou na světě takový kreatúry jako ty! Copak nemůžeme být všichni jako já? Hudba
Kde klobouk tam pero kde bok tam zbraň kdo tyranem prchni a chraň se chraň jeť ztracen kdo ve smích by statnost bral z těch každý by stokráte život dal za národ i lidstvo celé.
[25] CILKA
Vždycky jsem chtěla žít klidně, jako paní podučitelová. Děti, včely a výlety. Proč jde čas jinudy? Když jsi stál v čele gardy, líbil ses mi. Pak jsem měla strach, že nebudu žít klidně. Teď už ho nemám, ale šťastná nejsem. Můj zbabělý tatínek je šťastný. Léta stál stranou, aby se přidal k tomu, koho vyženou. To je rozumné a krásné.
ISO
ŘEHTAČEK
Moment, aby se mi rozumělo. Jít, to jdu. Je hospod, Josefe, kde nám ještě nalejou. Vypijeme sklenici nebo dvě. Ale jestli si všimnu, že máš v koutě opřenou zas nějakou fangli, tak si odsednu. O tom uvažuj, to je celý tajemství, celej ten krám. KUČERA
Takhle jsem nikdy neuvažoval. Přál jsem si učitelovat Mít děti. Poseděli u mě pláteníci a civičkáři. Nic neřekli, poseděli a zase šli. Život se neskládá ze slov. Co se mnou, přátelé? (Odejde.) Hudba
Co se ti krásného jeví v nadšenosti
nenalezneš nikdy v holé skutečnosti
přece však tvé vidy nejsou bez podstaty
mají ideály původ věčný svatý. HIML (užasle)
A proč mu, pane hrabě, neřekla, že s ním čeká dítě?
Měl by radost. HRABĚ
Dítě. Ano. Potomci. Děti a rodiče. To všechno je dohromady čas, který běží. A všechno spolkne, nic nenechá na pokoji. Sežere i nás, šlechtu. Není to komické? HIML
Nejde mi to do hlavy. Děti, to je přeci radost, nebo už taky ne? ŘEHTAČEK
Alespoň něco nepochopíte, pane dvorní rado. Berte to jako divnou věc. Tři dny cesty, divná věc, tři dny zpátky. Ty se zvedej, Mařeno, je čas. Pana podučitele ženou. Cilka mi jednou řekla, alespoň tvář, alespoň výraz v ní. (Řehtaček a Mařena odcházejí.)
151
CILKA
Tvář, to je hodně, to je moc. Narodí se mi dítě a bude mít tvář. Musí ji mít, proč by se jinak narodilo?
[26] DEVÁTÝ
Pevná tvář, to je náš pocit, tu máme. Zvítězili jsme. Prapor jest nám zachován. HIML
Ovšem pod jednou podmínkou, pane starosto. Lev odpárat, nápis pryč, prapor odevzdáte školní radě co prapor zdejší jednotřídky. (Teď spatří, že vše už bylo vykonáno. Je zděšen.) Prosím vás, proč mu neřekla, že s ním bude mít dítě?
(Nikdo Himlovi neodpoví, prchne i se zavazadly.)
DEVÁTÝ
Jistě. Uchován bude čekat. Nedali jsme ho, takoví jsme. Myslejí si, že nás udolají pivem, ale my to pivo obrátíme proti nim. Jednoho dne zvedneme hlavu a vyrazíme od Pinkasů, od Schnellů, od Černého pivovaru, od Koně. Proudy od Vejvodů se budou slévat se zástupy od Glaubiců a Jelínků. Všichni vstaneme, Gambrinus i Velkopopovické, Smíchov, Branický speciál, a slavné Plzeňské. Bože, mně se bortí hotel. Střecha se propadá, vodovod tryská zdmi, v saloně šlechty potopa. Proč mu neřekla, že bude mít dítě? Nás slavných budou plné ulice. Copak všechno na světě není jasné a rozumné? Podučitel Josef Kučera, propuštěn ze služby v městečku L., zemřel v roce 1879, v bídě a zapomenut, stár 51 let. Hotel v L. stojí dodnes. Padá, podpíráme ho, ale stojí. Pak se mi smějte, že jsem ten hotel vybudoval.
KONEC
FOXTROT
Burleska
(1982)