Anton Pavlovic Čechov ~" "RACEK Komedie, o čtyřech dějstvích Copyright <Ů PiikJídiiteisiví ,\Kl UK Praha 201$ TmnsJaticwxCs Leoš Suich^řipci 200!. 2005 Gríiíic rii:T.is-:ri © Vi^dirnír Vimr 200; SÍ!-8n2Ki-t>: A R T U R první dějství osoby : : ÍRJNA ARKADINOVÁ, provdaná TREPLEVOVÁ, herečka KONSTANTIN TREFLEV, její syn : : PETR SORIN, její bratr . NINA ZAREČNÁ, dcera bohatého statkáře TT.JA ŠAMRAJEV, Sorínův správce PAVLÍNA, jeho žena MÁŠA, její dcera BORIS TRIGOR1N, spisovatel JEVGENIJ DORN, lékař SEMION MEDVEDĚNKO, učitel JAKOV KUCHAŘ SLUŽKA Odehr4i^ se na Sort nově panství. Mezi třetím a čtvrtým dějstvím uběhnou dva roky. ýý.úisí parku na Sorinové panství. Široká alej. vedoucí od diváků do hloubky parku k jezeru, je přehrazena narychlo sflu-Čeuýin pódiem pro domácí představení, takže jezero není ■jí j vůbec vídčl. Po obou stranách pódia jc křoví. Několik židlí SÚ a stolek. Právě zapadlo slunce. ■ :(Na pódiu je za spuštěnou oponou Jakov a další dělníci; ie fslyšet kašel a bouchání. Máša a Mcdvéděnko se vracejí z pw- j^jáiázky) MBDVĚDĚNKO: Proč chodíte pořád v černém? MÁŠA: To je smutek po mém životě. Jsem nešťastná. MhDVĚDÉNKO; Proč? (Přemýšlí) Tomu nerozumím. Jste zdravá, vás otec sice není boháč, ale všeho má dost. Já mám mnohem těžší život než vy. Dostávám vše-■fŇAAA ' ■ hovšudy dva tisíce tři sta a z toho mi ještě strhávají na penzi. A presto nenosím smutek. (Sedá $i) MASA: Nejde o peníze. I chudák muže být šťastný. MbDVf.DfiNKO: To je teorie, ale v praxi je to takhle: já, matka, dve sestry a bráška, ale gáži mám pořád jen d v a tisíce tří sta. A jíst a pít se musí, ne? A čaj A a cukr? A tabák? To se pak napočítáš! MÁŠA fs pohledem nu pódium): Brzy začne představení. MfcDVrófiNKO: Ano. Hrát bude slečna Zarečná a hru napsal pan Treplev. Jsou do sebe zamilovaní a dneska se jejich duše spojí v úsilí vytvořit jeden a týž V umělecký obraz. Ale má duše a vaše nemají místa, I: ve kterých by se spojily. Ja vas miluji, toužím po iv vás a nevydržím sedět doma, každý den chodím pěšky šesl kilometrů sem a šest zpátky, ale vy jste ke mně jenom indiferentní. To je konečně pochopitelné. Nemám peníze, rodinu mám velkou. Koho to láká, vzi't si někoho, kdo nemá co jísl? MÁŠA: Nesmysl. (Šňuve labdk) Vaše láska mě dojímá, ale stejně vám nemůžu odpovědět, to je všechno. (Nabízí mu tabntíírkit) Poslužte si. MBDVEDfiNKO: Nemám chuť. (Pauza) MÁŘA: Je dusno, asi bude v noci bouřka. Vy pořad mluvíte o filozofii nebo o penězích. Podle vás není větší neštěstí ntfž chudoba, ale podle mne je tisíckrát lehčí chodit v hadrech a žebrat než... Ostatně, to vy nepochopíte... (Vejdou Sorin a Treplev) SOR1.N (se. opírá o hůl): Mně je, chlapče, na venkove jaksi... Není to ono, a pochopitelná věc, nikdy si tady nezvykmi. Včera jsem v deset ulehl a probudil jsem se dnes ráno v devět s trikovým pocitem, jako že se mi od dlouhého spaní přilepil mozek k lebce... a hotovo. (Směje se) Po obede jsem zase usnul a teď jsem celý rozlámaný, je mí příšerně, a koneckonců... TREPLI;V: To je fakt, ty máři samozrejme žít ve městě. (SpatfíMášu a Medve.děnka) Panstvu, až to začne, zavolají vás, ale teď tady nemůžete... Odejděte, prosím vás. SORIN (Máše): Slečno, buďte tak laskavá a poproste tatínka, aby zařídil, že na noc bude pes odvázán, protože jinak vyje. Sestra zase celou noe nespala. MÁŠA: Řekněte to mému otci sám, já mu to říkat nt;bu-d.u. Nechtějte to po mně, prosím vás. (Meduědč.nkt}~ vi) Pojďte! MEDVĚDĚNKO (Treplevavi): Tak pred začátkem pro nás pošlete. (Odcházejí) 6] č ech o v RAUiK SORIN: Takže zas celou noc bude výt pes. To jsou věci, ■v-- nikdy jsem nežil tak, jak jsem chtěl. Vzal jsem si třeba dovolenou na čtyři neděle a jedu sem, že si odpočinu a hotovo, ale tady tě lak dopálí všelija- : kými pitomostmi, že hned první den koukáš vypadnout. (Smeje $e) Vždycky jsem odtud odjížděi s radostí... No a teď jsem na penzi, nemám, kam bych šeí, a koneckonců... Aj chceš nebo nechceš -musíš tady žít... JAKOV (Treptevovi): Mladej pane, my se půjdem vykoulí} :pat. iT; TREPLEV: Dobře, ale za deset minut buďte na svých . .místech. (Dívá se na hodinky) Začne to brzy JAKOV: Provedu. (Odchází) TREPLEV (pohlíží na pódium): lak tohle je ceié divadlo. T Opona, pak první šála, pak druhá, dál prázdný prostor. Dekorace veškerá žádná. Pohled přímo na í:: :á ^; jezero a dál až na obzor. Opona půjde nahoru přes-: v ;" ■ ně v půl deváté, až vyjde měsíc. SORIN: To je velkolepé. .: TREPLEV; Jestli Zarcčná přijde pozdč, pak ovšem je cc-íy: 3ý efekt v háji. Už by tu měla být. Otec a macecha ji í hlídají, dostat se z domova je pro ni slejně těžké ja-T;;:: ko doslal se z vězení. (Upravuje si vázanku) Máš roz-fv ■ čuchané vlasy. A vousy taky. Měl by ses ostříhat... •. SORIhi (sc hrabe ve vousech): To je tragedie mého života, "i::/ já jsem i v mladí vypadal, jako když od rána do večera piju - a hotovo. Ženy mě nikdy nenulovaly. (Sedne si) Proč má sestra spalnou náladu? TREPLEV: Proč? Nudí se. (Sedne si k Soriuovi) laní, Má ,'T ..v/: nř-co proti mně a proti predstavení a proti mé hře, :: proío/f ji nehraje ona, nýbrž Zarečná. Ani mou , hru nezná, ale nenávidí ji! SORJN (se směje): To si vymýšlíš, vážné... P Tí V Ni 1 [■>£_!$ t Ví \7 TREPLEV: Má vztek, že tady na té male scéně bude mít úspěch Zarečná, a ne ona. (Podívá ne na hodinky) Psychologickou kuriozitou je má matka. Nesporné talentovaná, chytrá, schopila rozplakat se nad knížkou, naučit se celého Někrasova nazpamět, postarat se o nemocné jako anděl; ale zkus pochválit v její přítomnosti Duseovou. No, Jen to zkus! Chválit můžeš jenom ji, můžeš o ní psát, můžeš jásat, můžeš byt nadšen jejím neobyčejným výkonem v La dáme aux camélias neho v Mámení života, ale protože tady, na venkově, tenhle opiál není, ona se nudí, a zlobí se a my všichni jsme její nepřátelé, my všichni za to mužem. A je pověrčivá, boji se tří svíček a třináctky. A lakomá. V Odcse v bance má sedm milionu - to vím naprosto jisté. Ale požádej ji o půjčku, a začne plakat. SOR1N: Ty sis vymyslel, že tvá hra se matce nelíbí, a jsi z toho podrážděný - tak je to. Uklidni se, matka té zbožňuje. TREPU-V (otrhává okvětní Usiky): Má mě ráda - nemá mě ráda, má mě ráda - nemá mě ráda, má mě ráda -nemá mě ráda. (Směje se) Vidíš, matka mě nemá ráda. A proč tak}'! Chce se jí žit, milovat, nosit světlé blůzičky, ale mně je pětadvacet a neustále jí připomínám, že už není mladá. Když tu nejsem, tak je ji teprve dvaatřicet, ale v mé přítomnosti třiačtyřicet, ň za to mě nenávidí. A taky ví, že neuznávám divadlo. Ona divadlo miluje, zdá se ji. že slouží lidstvu, svatému uměni, dle podle mne je současné divadlo prostě rutina a předsudek. Když se zvedá opona a pří umělém osvětlení v místnosti se třemi stěnami ty velké talenty, kněží svatého umění, zobrazují, jak lidé jedí, pijí, milují, chodí, jak nosí svá saka, a kdvž se z těch banálních obrázků a frázi m -t ■ - i snaží vydojit morálku •••• morálku přízemní, lehce C srozumitelnou a užitečnou pro běžnou domácí po-tíebu, když mi předkládají v tisící variante jedno a totéž, jedno a totéž a pořád jedno a totéž - pak utíkám a utíkám, jako Maupassant utíkal před Eiffeiovou věží, z jejíž banality div nezešílel. ;šO'Kí'ív: Bez divadla to nejde, TRi-PITV; Potřebujeme nové formy. Nové formy potře-C; bujeme, a když nejsou, tak radši nepotřebujeme CC vůbec nic. (Pohlédne, na hodinky) Mám matku rád, pC moc tád; ale ona žije tak nesmyslně, věčně jezdí s tím spisovatelem, její jméno neustále omílají IcCv novinách - a to mě unavuje. Někdy prosté poci-ffe vťuju egoismus obyčejného smrtelníka; bývá mi líto, . .' že má matka je známá herečka, a zdá se mi, že kdy-;C: by byla obyčejná žena, byl bych šťastnější. Strejdo, :'.:':■'[ jaká situace může být zoufalejší a trapnější: stávalo se, že u ní seděli na návštěvě samí slavní lidé, herci a spisovatelé, a mezi nimi jenom já jsem byl ••:'•> . nula a trpěli mě tam jenom proto, žc jsem její syn. Kdo jsem? Co jsem? Odešel jsem z třetího ročníku ' univerzity z důvodu, za něž, jak sc říká, redakce nenese odpovědnost, nemám žádné nadání, v kap-■: se ani pětník, a podle osobního průkazu jsem kyjevský občan. Můj otec totiž byl kyjevský občan, ačkoliv byl taky známý herec. A když mi tedy v mat-. dně salónu všichni ti herci a spisovatelé věnovali svou blahosklonnou pozornost, tak se mi zdálo, že svými pohledy přeměřuji, jak veliká jsem nula -dovtípil jsem se a trpěl jsem tím ponížením... SbRlNÍ: Mimochodem: řekni mi, prosím tě, co je to za •'člověka, ten spisovatel? V něm se člověk nevyzná. Pořád mlčí. TREí'LE'V: Je to chytrý, prostý člověk, trošku melaneho- 8 j Čriciiov Raciík .....■ ■ ■........ První dějství 19 lický, rozumíš. A velmi Čestný. Ještě má daleko do čtyřicítky, ale už je slavný a má, co hrdlo ráčí... Co se týče jeho psaní, tak... jak bych ti to řek? Je to milé, talentované,., ale ... po Tolstem nebo Zolovinedostaneš chuť přečíst si Trigorina. SORIN: A já mám, chlapče, literáty rád. Kdysi jsem si vášnivé přál dvě včel: chtěl jsem se oženit a chtěl jsem se stát spisovatelem, ale nevyšlo mi ani jedno, ani druhé. Být i malým spisovatelem je koneckonců příjemné. TREPLEV (naslouchá;) Slyším kroky... (Obejme Šorma) já bez ní nemůžu žít.,. 1 zvuk jejích kroků je překrásný... já jsem šíleně šťastný. (Treplev jde rychle naproti Nině I.arečné, která přichází) Čarodějka, má touha... NINA (vzrušené): Nejdu pozdě... Ovšemže nejdu pozdě... TREPLEV (jílíbá ruku); Ne, ne, ne... NTNA: Celý den jsem měla strach, bylo mi tak hrozné! Bála jsem se, že mě otec nepustí... Ale teď s macechou odjel. Nebe je červene, měsíc už začíná vycházet, a já ženu koně a ženu... (Směje se) Ale teď jsem ráda. (Pevne lískm: fiminovi ruku) SOBIN (se směje): Oči mate., zdá se, uplakané... Ale, ale! To není dobře! NINA: To jen tak... Vidíte, že sotva dechu popadám. Za půl hodiny pojedu zpátky, musíme si pospíšit. Ne, ne, to nejde, jenom mě proboha musíte pustit. Olec neví, že jsem tady. TREPLEV: Vážně, už bychom měli začít. Musíme všechny zavolal. SORIN; já pro ně skočím a hotovo. 1 Ined tu budem, (jde a zpívá) „Do Francie dva oficíři..." {Ohlédne se) jednou jsem takhle začal zpívat a prokurátor mí povídá: „Vy mate, Excelence, hlas velký'..." Potom se zamys- fc:.:%i:-lel a dodal: „Ale... nesnesitelný" {Směje se a odchází) ^ ŇTŇA: Otec a jeho žena mě sem nechtějí pouštět. Říkají, že je tady bohéma... Mají strach, že ze mě bude herečka... A mě to sem táhne, k jezeru, jako rae-ks,.. Mám vás plnou hlavu. {Ohlížíse) TREPLEV: Nikdo tu není. NINA: Mně se zdá, že támhle někdo... TREPLEV: Nikdo tam není. §p (Polibek) 5 NINA: Co je tohle za strom? = TREPLEV: jilm. NINA: Proč je tak černý? llflt&EPLEV: Je už večer, všechny věci zčernají. Nejezděte hned, já vás prosím. yyMNÁ: To nejde. 'IREPLEV; A když k vám pojedu já, Nino? Budu celou t noc stát v zahradě a dívat se na vaše okno NíNA; To nejde, uvidí vás hlídač. Trezor si na vás ještě nezvykl a bude štěkat. TREPLEV; Milují vás, jjf||íNA: Pssi. IREPLEV (slyšíkroky): Kdo je to? To jste vy, Jakové? jAKOV (za podiem); Ano. IREPLEV: Tak na místa! Začneme. Vyšel měsíc? Í||||ř«;W: Ano. . "IREPLEV: Mále líh? Máte síru? Když se objeví rudé očí, tak tady musí být cítit síru. (Nině) Jděte, všechno je " 1 : taní připravené. Máte trému? NINA; Mam. A jakou! Vaše maminka mi nevadí, z ni strach nemám, ale je u vás Trigorin. Před ním se stydím hrát, hrozně. Známý spisovatel. Je mladý? rKIiPI.LV: Ano. NINA: Má kouzelné povídky. y-:. TŘEPIT V (chladně): Nevím, já jsem je neěet. 10] Čechov Racek P u v N! ľíP.JSTVf [SI /MN'Är:ýé>vaší -hře se hraje těžko. Nejsou v ni živé po-/•"•'•• stavy TRBPLÉV: Živé postavy! Nutno zobrazovat život ne takový, jaký je, ani lakový jaky má být, ale takový, jakým se jevi v našich touhách. NINA: Ve vaší hře je málo děje, je to jenom recitace. I ve hře, podle mého názoru, rozhodne musí být láska... (Oba odcházejí za pódium. Vejdou Pávíma a Dom) PAVLÍNA: Padla už rosa. Vraťte se a vemre si galoše. DORN: Mně je horko, PAVLÍNA: Nedáváte na sebe pozor. To je umíněnost. jste doktor a velmi dobře víte, že vlhko vám škodí, ale chcete, abych já trpěla. Včera jste schválně seděl ceiý večer na terase,,. DORN (si notuje): „Nepovídej, že mládí té zničilo." PAVLÍNA: Dal jste se tak unést, tak zanícené jste hovořil s milostivou paní... ani jste necítil, že už je chladno. Přiznejte se, že se vám líbí... DORN: Mné je pětapadesát. PAVLÍNA: Nesmysl, pro mužské to není stáří. Jste bezvadné zachovalý a ženám .st: ještě líbíte. DORN: Tak co byste ráda? PAVLÍNA: Před herečkou si všichni sedáte na zadek,1 A bašta! DORN (si notuje): „Jsem znovu před tebou..Jestliže ve".' společnosti mají radi herce a chovají se k nim jinak než například k obchodníkům, tak je to docela bežná praxe. To je idealismus, PAVLÍNA: Ženy se do vás vždycky /.amilovávaly a véše~v ly se vám na krk. To je taky idealismus? DORN (pokrčí rameny): Tož... Ženy se ke mně chovaly.; vždycky velmi dobře. Milovaly ve mné především' skvělého lékaře. Před deseti patnácti lety, vy se;' budete pamatovat, jsem byl v celém kraji jediný 12j Cííchov Ra.crk j-?í slušný porodník. A potom - vždycky jsem byl ěest-. ný muž. PAVLÍNA (ho chytí za ruku): Můj drahý! '/DORN: Klid. Jdou sem. (Přichází Arkadinovd zavěšená do Šorma, Trigorin, i šůmrajen, M.edvčdčnko a Máša) ŠAMŘAfPV: V roce 1873 v Poltavě na trhu hrála báječně. Prostě úchvatně! Kouzelně hrála! A neračte-lí také : vědět, kde je teď komik Čadirt? lén když hrál Ras-plujeva! Něco jedinečného! Lepší než Sadovskij, ýčestné slovo, velevážená. Kde je teď? KÁKJ&pINOVÁ: Vy se pořád ptáte, co bylo... před potopou. Jak to mám vědět? (Sedm si) íiAMRAjrv (si vzdychne): Pavlík, čadin! Takoví už teď nt-jsou. Divadlo jde ke dnu, milostpaní! Dřív jsme vídali mohutné duby, ale teď vidíme jenom samé pařezy. DORN: Skvělých talentu je teď malo, to je pravda, ale v průměru stojí dnes herectví mnohem výš. ŠAMRATFV: Nemohu s vámi souhlasit. Ostatně, to je věc vkusu. De gustibus aut bene, aut níhil, (Tréplev vychází zpoza pódia) ARKADINOVÁ (Treplevovi): Můj milý synu, kdypak to začne? TRFFLEV: Za moment. Prosím vás, trpělivosti ARKADINOVÁ (recituje z Hamleta): „Můj synu! Nutíš mě hledět na dno vlastní duše, kde se to černá skvrnami. Těch už se nezbavím." TRFPLEV (z Hamleta): „Jak jen můžete žít v páchnoucím loži neřesti a hříchu a oplzle se milovat jak v chlívě." (Za podiem se ozve trubka) Ť^nsb/o, začátek! Prosím o pozornost! (ty.uza) Začínám. ('Zaklepe hůlkou a mluví nahlas) Ó, vy úcty- f:?ff::-První dějství [13 hodné staré stíny, které létáte v nočním čase nad : tímto jezerem, uspěte nás, aby se nám zdálo to, co .}•■■ bude za dvě stě tisíc let |§£ SOKIN: Za dvě stě tisíc let nebude nic. ,|: TRĽPLĽV: lak ať nám tedy zobrazí to nie. äí ARKADINOVÁ: Ták ať, My spíme. |§f (Opona jde nahoru; odhalí st; poklad na jazero; nízko na ||| nebi je měsíc a odráží se ve vadě: na velkém kameni wdí ||:v Nina Zarečna, cela v bílém) ;f|| NINA: Lidé, ivi. orli a křepelky, parohatí jelení, husy, ;|A pavouci, mlčenlivě ryby přebývající ve vodách, mořské hvězdíce i vy, které nebylo mužné spatřit pouhým okem - krátce: všechny životy, všedinV':|§ životy, všechny životy dovršily svůj smutný oRud:'$j$ v kruhu a zhasly; už tisíce let země nenosí žádnoiiA|§ živou bytost a nešťastný měsíc zbytečně rozsvětí.Sfr svou lucernu. Na loukách se už neprobouzejí s křikem jeřábi, a nejsou slyšet chroustí, v korunách lip. Chladno, chladno, chladno, pusto, pusto, pusto úzko, úzko, úzko. (Pauza) Těla živých bytostí zmizela v prachu a věčná hmota ,1 Ar kdo ho neslyší... Ani vy, bledé ohýnky, mě neslyší-: /té.;. K ránu se rodíte z. bažin a bloudíte až do sví-táhl. ale bez myšlenky, In v vůle, bez mihotání ží-;. vota. Otec věčné hmoty, ďábel - ze strachu, aby ve íAAýas nevznikl život - vám každým okamžikem, jako ■ ' v kamenech a ve vodě, mění atomy, takže se neu-síáíe proměňujete. Ve vesmíru je stálý a neměnný jedině duch, {PúUZiV jako zajatec, hozený do prázdné hluboké studny, nevím, co m č čeká a kde jsem. Vím jenom to, že v úporném a krutém boji s ďáblem, prazákladem materiálních sil, je mi souzeno zvítězit a potom se .: hmota a duch spojí v překrásné harmonii a zavlád-■ ne vesmírná vole. Ale stane se to teprve tenkrát, až se po dlouhé, nesmírné dlouhé řadě tisíciletí změní měsíc, jasný Sírius a celá země v prach.., A do té doby hrůza, hrůza... l$ř.{$ífaým; na pozadí jezera se obievf dva rudé body) A iOe, můj mocný protivník se blíží - ďábel. Vidím :: -jeho'hrozné, šarlatové oči.., ARKADINOVÁ: je tu cítit sira. To tak má být? ;l|ÍEl;ÉV-Ano, je proměnila v kamení, ve vodu, v oblaka, a všecbA;™^ ny jejich duše se spojily. Kolektivní světová duše- 1 ARKADINOVÁ (se směje): Ano, to je efekt. !o jsem já... já... Ve mně je duše Alexandra Veliké- ■ TREPLbVi Mami! ho, Caesara,. Shakespeara, Napoleona i té poslední NIKA Nudí se sám... pijavky. Ve mně se spojilo védomí lidí s mstioktv A.. .PAVI.iNA (Dútnovi): Sundal jste si. klobouk. Nasaďte si zvířat a já pamatuji všechno, všechno, všechno A ho, nebo nastydnete.! a každý život prožívám sama v sobě znovu. ARKADINOVÁ: Doktor smekl před ďáblem, otcem věčné (Objevují se bahenní ohýnky) ' hmoty,- ARKADINOVÁ (tiše): To je nějaké dekadentní. . 78?i-LL» í; ítbuchne, nahlas}: Konec hry! Dost! Oponu! TRBPLEV (prosebně a s výčitkou): Mami! ^^iříADiNOVÁ: Co se zlobíš, prosím té? NINA: jsem sama. Jednou za sto let otvírám ústa, abych; mluvila, a môj hlas zní v prázdnotě sklíčené, a ni-: 14] Čechov Racek .JREPLF.V: pošt! Oponu! Spusťte oponu! (Dupne si) Oponu! i (Opeihi jde dolů ) První dějství [1.5 Pardon! já jsem si neuvědomil, že psát hry a hrát na jevišti mohou pouze, nemnozí vyvolení, Tá jsem porušil monopol! Mně... Já... (Chce ještě něco říct, ale mävne rukou a odejde) AKKADINOVÁ: Co je mu? SORIN: Irino, takhle se chovat k mladistvě ctižádosti, děvenko, to nejde. AKKADINOVÁ; Co jsem, prosím tě, řekla? SORIN; Umziias ho. AKKADINOVÁ; On sám upozorňoval, že je to žert, a já se. chovala k jeho hře jako k žer tu. SORÍN: A přece... AKKADINOVÁ: Teď vyšlo najevo, že napsal veliké dílo.; To mě podržte! To znamená, že nezorganizoval to-hle představení a nenasmrděí tady sírou ze žertu. ale pro demonstraci... On nám chtěl ukázat, jak je^ třeba psát a co je třeba hrát. No, to už je nuda, ko-; neckonců. Ty věčné výpad}- proti mně a jMivosti/.;: jak chcete, ale to by otrávilo každého. Je to švehla-, vy ješitný kluk, sorin; Chtěl ti způsobil potěšení, arkadinová: Ano? Nicméně si nevybral nějakou oby-; čejnou liru, ale donutil nás poslouchat ten deka-d en tni blábol. Abych nezhasila žert, jsem ochotná, poslouchat třeba blábol, ale vždyť to má být vyhlál sení nových forem, nové éry v umění. A podle mne to žádné nové formy nejsou, ale proste špatná po-: váha. TKiGORíN: Každý píše tak, jak chce a jak může. ARKAD1NOVÁ: Ať si píše, jak chce a jak může, ale ať n$| nechá na pokoji. DORN: Jupitere, ty se hněváš... :;. \,l ARKADINOVÁ: Nejsem Jupiter, ale žena. (Zapálísi cigňWÍ tu) Já se nehněvám, mě jenom mrzí, že mladý muž ||;í-AA;tráví čas tak nudně, já jsem ho nechtěla urazit. :|LMKDVĚDĚNKO; Nikdo nemá důvod odděloval ducha II^AAod hmoty, protože možná že sám dueli je souhrn plSÁ:'1 hmotných atomů. (Živě, Trigorinovi) A víte, že by ||ýAAštá3o za to, popsat ve hře a potom sehrát na jevišti, % . -jak žije našinec - učitel?! Těžký, těžký má život! .•: ARKAPíXC A A: To máte pravdu, ale nebudeme mluvit ani pflfip/hrách, ani o atomech, je nádherný večer! Slyšíte, pi|ÍApansivo, někde se zpívá?! (Naslouchá) jak pěkně! : PAVLÍNA: fo je na druhem břehu. j|]:.;-jSH|KÄDINOVA (Trigorinovi}; Sedněte si ke mně. Před de-jf ■ :V: seti patnácti lety lady u jezera hrala hudba a ntv ^^l^řetržUč se zpívalo téměř každou noc. Thdy na bfe~ pÄ|;írht je šest lakových panství. Pamatuju smích, hluk, střelbu - a těch milostných vztahů... Jeune premiéra idol. všech těch šestí panství byl tenkrát, áopo i'ií.EUJi vaší přízni (Ukazuje, na Dli fí'.V: P° té malebné cestě bez určitého cíle - zabloudíte |;C V a váš talent vás zahubí. '• / ; TREPLEV (netrpělivě): Kde je Zarečná? pDORN: Odjela domu. I TREPLEV (zoufale): Co mám dělat? Chci ji vidět... Musím ICC ji vidět... já pojedu... (Vejde Máša) l DORN (Treplevovi): Uklidněte se, příteli. TREPLEV: Přesto pojedu. Musím jet. WAŠA: Konstantine, jděte domu. Ceká vás vaše maminka, je rozrušená. TREPLEV: Řekněte jí, že jsem odjel. A prosím vás všech-f' .... ny, abyste mě nechali na pokojil Nechte mě! Ne-ICC'' choďte za mnou! PORN: Ale, ale, ale, chlapče... takhle to nejde... To ne-ÉCiCvní slušné. |1 TREPLEV (se slzami v hlase): Promiňte, doktore, děku-fľ' "ju... (Odchází) mm (vzdychne): Mládí, mládí' : JvíAŠÁ: Když už se neví, co říct, tak se říká: Mladí, mladí.,. (Šňupe tabák) fcipORN (jí vezme iabaierku a zahodí ji do křoví): lír je hnusné! /(Pauza) -.Myslím, že hrají loto. Pojďme, i V MÁŠA: Počkejte. I DORN: Co? I': MÁŠA: Chci ještě jednou říct... Mam chuť si promluví;; Civ'vit..; (Vzrušeně) Nemám ráda svého otce... ale vy ; ľ j ste mí blízký. Nevím proč, ale cítím to celým srdcem, že jste mi blízký... Pomozte, nebo udělám hloupost, vysměju se svému životu, zkazím si ho... |C .Nemůžu dál... ;; DORN: Co? V čem pomoct? pc ÉÍ;V.rCv:: PKVV; DE! st V i [21 MáSa: Trápím se. Nikdo, nikdo nevi o mém trápení. (Položísi hlavu na jeho hruď) Milujú Konstantina. ij DORN: Všichni jsou nervózní! Všichni jsou nervózni! A tolik lásky je všude. Ó, čarodějovo jezero! (Něžn*-) Ale co můžu dělat, dítě moje? Co? Co7 DRUHÉ DĚJSTVÍ Opona 22) č k Hřiště na kroket. V hloubce jeviště je napravo dilm s velkou krásou, nalevo je vidět jezero, vjehoi hladině sc odráží slun-ír. Záhor.y květin, je poledne. Vedro. (Nahraji jeviště sedí ve stínu staré lípy na lavičce y^rkadinoivi, Dorn a Máša. Dornovi na kolenou leží otevře-nň kniha) chov racf.k :||ÍÍKAOINOVA (Máše): Pojďte si stoupnout. .{Obe vstanou) . Stoupněte si vedle mne. Vám je dvaadvacet a mě | • Téměř dvakrát tolik. Doktore, kdo z nás dvou vypadá mladší. ■ PORN: Vy, samozřejmě, I ARKA0INOVÁ: lák... A proč? Protože pracujú, protože i mám cit, žiju v neustálém shonu, ale vy sedíte po-: řád na jednom místě a nežijete... ]a mám jedno 1 pravidlo: nemyslím na budoucnost. Nikdy nepřemýšlím ani o stáří, ani o smrti. Co nás čeká, to nás nemine. MÄSA: A já mám takový pocit, jako že jsem se narodila ůl děsně dávno: táhnu svůj život za sebou jako ne-konečnv závoj... A časío nemám chuťžíf. (Sedne si) ■Samozřejmě, to všechno jsou hlouposti. Člověk se musí Vzpamatovat, shodit to všechno ze sebe. B0RN (si tiše notuje): „Povězte jí, květy mé..." 1. ARKADINOVÁ; A potom jsem korektní jako Angličanka. : ■ Druhí: duj^tvi [23 Nepovoľujú si, má milá, a vždycky jsem oblečená a učesaná, jak se říká, comme 11 faul. Abycli si dovolila vyjit z domu, třeba takhle do parku, jenom v jupce nebo neučesaná? Nikdy! Proto jsem zachovalá, protože jsem nikdy nebyla euchia, nelajdači-: la jsem, jako některé.., (Založí$i ruce v bok a pwchď] lise po jevišti) Prosím --jako broskvička. Můžu hrát] třeba patnáctiletou dívenku. DORN: No, já přece jenom budu pokračovat, (Bere fotí-i ku) Zůstali jsme u obchodníka a u krys... .■; arkadinová: U krys. Čtěte. (Seäne si) Ostatně, půjčíc mi to, já budu Číst. Jsem na řadě. (Vezme knihu a hle~ dá v ní očima) U krys... Tady io je... (Čte) rrA je jas-nér že rozmazlovat spisovatele románů a poutat je-k sobě, je pro lidi stejně nebezpečné jako pro ob-ehodníka chovat krysy ve svých skladech. Přesto je však mají v lásce. A tedy, když si žena vybere spi4í sovatele, kterého chce získat, obklíčí ho knmpti-menty, laskavostmi a vychází mu vstříc..." No, to';! snad Francouzi, ale na nás lo nesedí, my nemáme* žádný program. U nás je žena obvykle, dřív než sé| rozhodne spisovatele získat sama zamilovaná až. po uši, to mi tedy promiňte. Nemusíme chodit daleko; vezměte třeba mé a Trígorina... (Vejde Sorin, opírá se o häl, a vedle něho Nhttiji Medvěáěnko za nimi tlačí prázdné křeslo) SORIN (tónem, jakým se mazlíme s dětmi): Ano? Máme rái dost? Jsme dneska koneckonců veselé, že? (Arkaáí§ nové) Máme radost! Otec a macecha odjeli do Tvéri a my máme teď celé tři dny svobodí]. .V}| NINA (si sedne vedle Arkadínové a obepne ji): Jsem Mastná!; Patřím teď jen vám! SORIN (st sedá do svého křesla): Dneska jste krásná. ;| ARKADINOVÁ: Vystrojená, pěkná... Za to vás mám ráf 24] Čechov Racek 'r/ilík da. (Líbá hlínu) No, nesmíme ji moc chválit, nebo to v/v?.'.-za křikne m. Kde je Trigorin? ■NINA: Chytá ryby na koupališti. ^ARKADINOVÁ: Že ho to baví! (Chce pokračovat v čtení) :NÍNA: Co to máte? í;ÁR:KADíNC.)Vá; Maupassanta U vody, drahoušku. (Přečte si několik, řádek pro sebe) No, dál je to nezajímavé a není to pravda. ('Zavře knihu) Nejsem ve své kůži. ''•'Prosím vás, eo je to s mým synem? Proč je tak mid-nv a odměřený Celý den tráví u jezera a já ho sko- ]:M{::tO nevidím. .MÁŘA: Není mu lehko na duši. CNině, neuměle) Prosím vás, zarecitujte něco z jeho hry! NINA (pokrčí rameny): Chcete? Je to tak nezajímavé! .víytÁftA (zadržuje nadšení): Když sám něco recituje, ta.k •#Su:'::mu oči planou a v obličeji zbledne. Má nádherný smutný hlas a způsoby ]ako básník, títtw.ije slyšet, jak Sorin chrápe) .DORN;'Dobrem noc. ARKADINOVÁ: Petře! SORIN: Hm? ARKADINOVÁ: Ty spíš? •ŠORIN: Naprosto .ne. WÍ/MfPauza) ; ARKADINOVÁ: Neié.ciš se a to není dobře, bratře. SORIN: Já bych se léčil rád, ale doktor nechce. jSORN': Léčit se v šedesáti letech! S0R3N: I v šedesáti letech chce Člověk žit! ĎOKN (mrzutě): Ach jo! Tak si vemte vaieriánské kapky. ARKADINOVÁ: Mně se zdá, že by mu udělalo dobře, fpf .kdyby jel někam do lázní. ; ľ'ORN: No co? Dá se jet do lázní. Dá se taky nejet. ARKADINOVÁ: Jak tomu mám rozumět? DORN' čemu chcete rozumět? Všechno je jasné, (Pauza) Druiiě d ú i s iv i Í25 MEDVÉDĚNKO: Pan Sorin by měl přestat kouřit. SORIN; Hlouposti. DORN: To nejsou hlouposti. Vodka a tabák zbavují člověka osobnosti. Po doutníku nebo skleničce vodky už nejste Petr Sorin, ale Petr Sorin plus ještě někdo; vaší; já se ztrácí a začínáte mít k sobě vztah jako ke třetí osobě - on. SORiN (se smeje): Vám se to mluví. Vy jste si užil, svého času, ale já? Sloužil jsem dvacet osm let u soudu, ale dosud jsem nežil, nic jsem nezakusil, koneckonců, a - pochopitelná věc - mám strašnou chuť si něco užit. Vy jste sytý a lhostejný, a proto máte sklon k filozofování, ale já chci žít, a proto piju k obědu bílé víno, kouřím doutníky, a hotovo. Ták je to, panstvo. DORN: Člověk musí mít k životu seriózní vztah, ak léčit se v šedesátí, litovat, že jste v mládí nic neužil, to je, s prominutím, lehkomyslnost. MÁ5a (vstane): Je zrejme čas k obědu. (Odchází línou,:: ochablou chůzí) Presedela jsem si nohu... (Odejde) DORN: Půjde a před obědem si dá dvě vodky. SORIN: Je v životě nešťastná, chudinka. dorn: Řečičky Vaše Excelence. SORIN: Mluvíte jako člověk, který má, co hrdlo ráčí. arkadtnovä: Ach, co může být nudnější než tahle mW la vesnická nuda; Horko, klid, nikdo nic nedělá; a všichni filozofují... Je s vámi dobře, přátelé, je příjemné vás poslouchat, ale... sedět v hotelovém;; pokoji a učit se roli je mnohem lepší! nina (nadšeně): Výborně! Já vás chápu. sorin: Ovšemže je to v městě lepší. Sedíš si ve své pracovně, tajemník nepustí nikoho, kdo není ohlášen, máš telefon... na ulici jsou drožky a hotovo,,. M. DORN (si prozpěvuje): „Povězte jí, květy mé.,/ (Vejde Šamrajev, za ním Pavlína) ŠAlvíRAjEV: Tady jsou naši, Dobrý den! (Líbá ruku Arkadi-mroň, potom Nine) Jsem velmi rád, že vás vidím v tak dobrém zdraví. ( Arkadinové) Žena říká, že se dneska chystáte jet do mesta, Je to pravda? ARKADTNOVÄ: Ano, chystáme se, šAMRAJEV: Hm... 1b je báječné, ale čím chcete jet, vele-vážena? Dneska svážíme žito, všichni jsou na poli. A dovolte., abych se zeptal, jaké chcete koně? ARKADINOVD: Jaké? jak to mám vědět - jaké! ..-ŠÓRÍN: Máme přece kočárové. bAMRATPV (rozčikné): Kočárové? A kde vezmu chomou-tyl Kde vezmu chomouty? To je něco nevídaného! Nad tím zůstává rozum stát! Velevážená! Promiňte, v hluboké úctě se skláním před vaším talentem, jsem ochoten obětovat vám deset let života, ale koně vám dát nemůžu! ARKADINOVÁ: A co když musím jet? To já nechápu! MMRAJEV: Velevážená! Vy nevíte, co znamená hospodářství. :ARKADlNOVA (vybuchne): To už znám nazpaměť! V tom ifll^případě hned dnes odjíždím do Moskvy Najměte pro mě koně ve vesnici, nebo odejdu na nádraží .;• pěšky! iiáMRAJEV (vybuchne): V tom případě dávam výpovědí Hledejte sí jiného správce! (Odejde) llllaČ/iJDTNOVÁ: To se opakuje každé léto, každé léto mě ll^tády urážejí! Už sem víckrát ani nepáchnu! . {Áľkadinová odchází směrem ke koupališti; za chvilku 'je videi, ie jde do domu, za ní jde Trigoňn s udicemi a vědrem) SORIN {vybuchne,: Sprosťáctví! To už přestává všechno! ^^Ifiýlám toho po krk, a hotovo. Okamžitě ať sem při-vedou všechny koně! 261 C ľ chov RrtCEK DRIíWí rp.JSTVi [27 NINA (Pavlíně): Odřeknout paní Arkád lnové, slavné herečce! Copak každičké její přání, dokonce vrtoch, není důležitější než vaše hospodářství? je to neuvěřitelné! PAVLÍNA (zoufale): Co můžu dělat? Vžijte se do mé situace: co můžu dělat? SORí.N (Nivě): Pojďme za sestrou.,. Budem ji všichni na kolenou prosit, aby tady zůstala, Nemám pravdu? (Dívá se. směrem, kam odešel Šamrajcv) Nesnesitelný chlap! Despota! NINA (mu zabraňuje vstat): Seďte, seďte... Dovezeme vás... (Nina a Medvčdínko tlačí křeslo) Jak je to všechno hrozné! SORIN: Ano, ano, je to hrozné.., Ale on vezme tu výpověď zpátky, hned s ním promluvím. (Odcházejí; zůstanou jenom Dorn a Pavlína) DORN: S lidmi je nuda. V podstatě by se měl váš muž odsud prosté vyhnat, ale skončí to tím, že ta stará bačkora Sorin a jeho sestra se inu budou omlouvat. Uvidíte! PAVLÍNA: Poslal na pole i kočárové koně. Tyhle různice jsou každý den. Kdybyste věděl, jak mě to rozčiluje! jsem z toho nemocná; no prosím, chvej u se..,} Nesnáším jeho hrubosti, (Prosebně) jevgeniji, drahý,: milovaný, vemte mě k sobě... Náš čas se krátí, už nejsme mladí, tak ať se aspoň na konci života ne' musíme schovávat, nemusíme lhát... (Pauza) \í) DORN: Mně je pětapadesát, už je pozdě měnit celý život. PAVLÍNA: Vím, že říkáte ne, protože tu jsou. ženy, kteřěj vám jsou taky blízké. Vzít k sobě všechny, to se ne dá. Chápu. Promiňte, otravujú vás. (Nina se objeví v blízkostí domu, trhá květiny) /PORN: Ne, to nic. PAVLÍNA: Tj'ápí mě žárlivost jste doktor, nemůžete se samozřejmě vyhýbat ženám. To chápu... /DORN (Nine, která se. blíží): Co se tam děje? :N«MA; Paní Arkadinová pláče a pan Sorin dostal astma-liek v záchvat. DORN (vstane): To abych jim oběma dal valeriánské '.' ' kapky... NÍN A (mu podává květiny): Prosím! : DOŔN: Merci bien. (Jde. k domu) PAVLÍNA (jde s nim): Takové rozkošné květiny! (V bííz-V; kosi i domu tlumeným hlasem) Dejte mi ty květiny! Dejii mi ty květiny! ■ .;. (Když je. dostane, trhá je. a zahodí; oba vejdou do domu) \MUÄ-;(smna): jak je to zvláštní vidět, že slavná herečka pláče a k tomu ještě z tak hloupého důvodu! A není ;T: Tío podivné, že slavný spisovatel, miláček veřejnosti, o kterém píšou ve všech novinách, jehož folky v: -prodávají a díla překládají do cizích jazyků, celý člen chytá ryby a má radost, když chytí dva tlou-f'!'; stě? Myslela jsem si, že známí lidé jsou hrdí, nepří-T... slupni, že pohrdají davem a že svou slávou a les-; kem svého jména se mu mstí za to, že dav si nejvíc :. Váží dobrého původu a peněz. Ale oni pláčou, chy-ý ý Tají ryby, hrají karty, smějí se a zlobí se jako všichni ostatní... TREPLEV (bez klobouku, s puškou a zastřeleným rackem): Vy jste. tu sama? PII Sama. .('íre.plrv klade k jejím nohám racka) TKÍ.PI rV: Byl jsem dnes ničema a zabil jsem toho racka. Kladu ho k vašim nohám. 28 j C bdi o v R aľb k Druhú dějství [29 NINA; Co je s vámi? (Zvedne racka a hledí na něj) TKEPLEV (po pauze): Brzy se stejným způsobem zabijú sám. NINA; Já vás nepoznávám. TREPLEV; Ano, ale nejdřív jsem nemohl poznat já vás. Vás vztah ke mně se změnil, váš pohied je chladný, má přítomnost vás obtěžuje. NINA: V posledním čase jste podrážděný, vyjadřujete se tak nejasně, prostřednictvím jakýchsi symbolů. Ten racek je asi taky symbol, ale promiňte, nerozumím tomu... (Polozíracka na lavičku) jsem moc jednoduchá a nechápu vás. TRIíPUíV: Začalo to ten večer, kdy tak hloupě propadla má hra. Neúspěch ženy neodpouštějí. Všechno jsem spálil, všechno do posledního papíru. Kdybyste jen tušila, jak jsem nešťastný! Ochladla jste ke mně, to je neuvěřitelná hrůza, zrovna jako bych se probudil a viděl, že tady to jezero najednou vyschlo nebo se vsáklo do země. Řekla jste, že jste moc: jednoduchá a nechápete mě. Bože, co je tu k pochopeni?! Hra se vám nelíbila, mým elánem pohrdáte, máte mě za tuctového a bezvýznamného, jakých je mnoho... (Dupne si) Jak dobře to chápu, jak dobře! Mám v mozku přímo hřeb, ať je proklet spolu s mou chžádostí, která mi. jen pije krev.,. (Uvidí Trigvrina, který jde. a čte knížku) Támhle jde opravdový talent; jako Hamlet, taky s knížkou. (Pošklebuje se) „Slova, slova, slova..." Slunce se k vám ještě nepřiblížilo, ale vy už se usmíváte, váš pohled roztál v jeho paprscích. Nebudu vám překážet. (Rychle, odchází) TRIGORIN (si zapisuje do zápisníku): Šňupe tabák a pije vodku... Chodí vždycky v černém. Miluje jí učitel... Ní NA: Dobrý den! TRIGORIN: Dobrý den! Okolnosti se sešly tak neočekávaně, že asi dneska odjedeme. My dva se už sotva někdy uvidíme. Nesetkáváni se často s mladými dívkami, mladými a zajímavými, už jsem to zapomněl a nemůžu si jasně představit, jak se cíti v osmnácti devatenácti letech, a proto jsou v mých povídkách mladé dívky obyčejně nepravdivé. Chtěl bych býí aspoň hodinku na vašem, místě, abych poznal, co si myslíte a vůbec, co jste zač. NINA: A já bych zas chtěla být na vašem místě. TRIGORIN: Proč? NINA: Abych poznala, jak se cítí slavný talentovaný spisovatel, jak se cítí člověk, když je slavný? jak vy pociťujete to, že jste slavný? TRIGORIN: jak? Zřejmě nijak. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. (Zamyslíse) jedno z dvojího: buď zveličujete mou slávu, nebo ji vůbec nijak nepociťuji. NINA: A když o sobě čtete v novinách? TRIGORIN; Když mě chválí, je to příjemné, a když nadávají, tak potom dva dni do mne nic není. NINA: To je báječný život! Kdybyste věděl, jak vám závidím! Lidé mají různý osud. Jedni živoří, tak nudně a bezvýznamně, všichni jsou stejní, všichni jsou nešťastní, zatímco druhým, jako například vám -jste jeden z miliónů - připadl život zajímavý, krásný, plný významu... Jste šťastný... TRIGORIN; já? (Krčí rameny) Hm... Mluvíte O slávě, o štěstí, i o jakémsi krásném, zajímavém životě, ale pro mne jsou všechna ta pěkná slova, promiňte, totéž co marmeláda, kterou nikdy nejím, jste moc mladá a moc hodná. ; NINA; Vy máte překrásný život! TRIGORIN: A co je na něm krásného? (Pohlédne na ho- dinku) já teď musím jít a psát. Promiňte, nemám čas... (Směje se.) Vy jste, jak se říká, brnkla na mou nejzamilovanější strunu a já začínám být rozrušený a trochu se zlobím. No tak, pojďte, promluvíme si. Budeme mluvit o mém krásném, báječném životě... Kde začnem? (Chvilku přemýšlí) Jsou utkvělé představy, kdy človek v c dne v noci přemýšlí například o měsíci. Já mám taky takový svůj měsíc. Ve dne v noci mě zmáhá jedna utkvělá myšlenka: musím psát, musím psát, musím... Sotva dopíšu povídku, tak bůhvíproč musím psát druhou, potom třetí, potom čtvrtou... Píšu nepřetržitě, jak na pokračování, a jinak nemůžu. Co je na tom krásného a báječného, ptám se vás? To je pekelný život! Jsem s vám], jsem vzrušen, a zatím každým okamžikem myslím na to, že mé ceká. rozepsaná povídka. Vidím mrak, který se podobá klavíru.-Říkám si: budu muset použít někde v povídce, že po obloze táhl mrak podobný klavíru. Ve vzduchu |e cítit vanilka. Rychle si zapisujú za uši; přesíádlá vůně, květina vdov, připomenout si líčení letního večera. Všímám si u vás i. u sebe každé veív a každého sío~ va a snažím se rychle ty věty a slova zavřít do svého literárního skladiště: třeba se jednou budou hodit! Když skončím prácí, běžím do divadla nebo jdu chytat ryby; tady bych si mohl odpočinout, zapomenout na všechno, aie ne, v hlavě už se mi převaluje těžká litinová koule - nový námět, á už mě to táhne, ke stolu a musím zas rychle psát a psát. A tak je tomu vždycky, vždycky, sám před sebou nemám klid a cítím, že dávám napospas vlastní život, že kvůli medu, který kdesi někomu dávám, sbírám pyl z nejlepšíc.h svých, květů, trhám ty květy a šlapu po jejich kořenech. Copak nejsem blá- A. Kw IjfA zen? Copak se mí známí ke mně chovají jako ke zdravému člověku? „Copak píšete? Cím nám udě-láte radost?" Jedno a totéž, jedno a totéž, a mně se ;íj|í ■ zda, že ta pozornost, pochvaly, nadšeni, že je to všechno podvod, že mi známí nalhávají jak nemocnému, a někdy mám strach, že se každou chvíli ke mně zezadu přikradou, chytnou mě a pověsily- zou do blázince. A tenkrát, když jsem byl mladý :;':.:|4v. v nej lepších letech, když jsem začínal, tenkrát mé §|:A psaní bylo nepřetržité utrpení. Začínající spisovatel, zvlášť když nemá štěstí, si připadá těžkopádný, :'[=.'..• nešikovný a zbytečný, nervy má napjaté, je podrážděný; věčně se motá kolem lidí, kteří mají s literaturou a uměním něco společného, je zneuzná-ný, nikdo si ho nevšímá, má strach dívat se přímo a směle lidem do očí, jako vášnivý hráč, který nemá peníze. Nenáviděl jsem svého čtenáře, alt: bůh-víproč jsem si ho představoval jako nedůvěřivého IIIÁ- nepřítele. Bál jsem se publika, bylo hrozné, a když se měla hrát nějaká má nová hra, tak se mi pokaždé zdálo, že bruneti jsou nepřátelsky naladěni, zatímco blondýni jsou chladně lhostejní. To bylo pek~ >'!!;;.:•• lo! Ti) bylo utrpení! nina: Promiňte, ale copak tvůrčí zápal a samotný proces tvorby vám nepřináší šťastné chvíle? ýAí: TKIGOR1N: Ano. Když píšu, je to příjemné. A dělat ko-A|:.: rektory taky ale... sotva to vyjde tiskem, tak to ne-•íljí; snáším, a už vidím, že tohle není to, chyba, to jsem vůbec neměl psát, a mrzí mě to, a je mi hnusně... (Smčje se) A publikum: „Ano, je to milé, talentované,.. Milé, ale do Tolstého to má daleko." Nebo: „Překrásná věc, ale Otcové a děti od Turgeněva jsou lepší." A tak všechno bude jenom milé a talentované, víc ne, a když umřu a známí půjdou ko- || Dse in; o tis ? v i [2 lem mého hrobu, tak řeknou: „Zde leží Trigorin, Byl ío dobry spisovatel, ale psal hůř než Tiirgenév." NINA: Promiňte, ale já vám nerozumím, já to odmítám. Vás prosté rozmazlil úspěch. TRIGORIN: Jaký úspěch? Nikdy se mi nelíbilo to, co píšu, jako spisovatel se nemám rád. Nejhorší je, že jsem jaksi omámen a často nechápu, co píšu.,. Mam rád tady tu vodu, stromy, nebe, cítím přírodu, vyvolává ve mně vášeň, neodolatelnou touhu psát. Ale já přece nejsem jenom krajinář, jsem také občan, mám rád svou vlast, národ,.cítím, že jako spisovatel jsem povinen mluvit o lidu, o jeho utrpení, o jeho budoucnosti, mluvit o vědě, o lidských právech a. tak dál, a tak dál, a píšu tedy o všem, spěchám, ze všech stran, mě někdo honí, zlobí se, já pobíhám sem tam jak liška štvaná psy, a vidím, že život a věda jdou neustále kupředu a já za nimi klopýtám jako člověk, kterému ujíždí vlak, a koneckonců cítím, že umím popsat jenom krajinu a ve všem ostatním jsem falešný do morku kostí, NINA: Jste přepracovaný a nemáte čas ani chuť uvědomit si svůj význam. Buďte si nespokojený sám se sebou, ale pro jiné jste veliký a nádherný! Kdybych uměla tak psát jako vy, věnovala bych veřejnosti celý svůj život, ale uvědomovala bych si, že její po-slaní je pouze v tom, aby ke mně vzhlížela a vozila mě na triumfálním voze. TR3GOR1N: No, na triumfálním voze,,, Copak jsem Agamemnoni (Oba se usmějí) NINA: Za štěstí být spisovatelkou nebo herečkou bych vydržela nenávist přátel, bídu, zklamání, žila bych nespokojená sama se sebou a uvedomovala bych si své nedostatky, ale za to bych vyžadovala slávu... opravdovou, hlučnou slávu... (Zakryje st obličej rukama) Točí se mi hlava... HLAS AKKADÍNOVE {z domu): Borisi.! TK1UOK1N: Volají mě... Zřejmé musíme balit. Nechce se mi odjel. (Ohlédne se na jezero) Jaká je tady pohoda... Pěkné!... NINA. Vidíte na druhém břehu ten dům a sad? TRJGORÍN: Ano. NINA; To je panství mé nebožky matky. Narodila jsem se tam. Celý život jsem strávila u toho jezera a znám na něm každý ostrůvek. TRIGORIN: Máte to tady pěkné! (Spatři racka) A co je tohle? NINA: Racek. Pan Treplev ho zabil. TRIGORIN: Krásný pták. Vážně se mi odtud nechce. Přemluvte paní Arkadi.novou, aby tady zůstala. (Zapisuje si do zápisníku) NINA: Co si to píšete? TRIGORIN: Tak. Dělám si poznámky... Jeden námět.., (Schová zápisník) Námět na krátkou povídku: na břehu jezera žije od dětství mladá dívka, taková, jako jste vy; má ráda jezero jako racek, je šťastná a volná jako racek. Ale náhodou se objeví člověk, spatří ji, a nemaje nic jiného na práci, přivede, ji do záhuby, jako tady toho racka. (Pauza. V okně se objeví Arkadinová) ARKADINOVA: Borisi, kde jste? TRIGORIN: Už jdu! (jde a ohlíží se na Ninu; n okna Arkadinové) Co jc? AľOCADINOVÁ: Nejedeme nikam. (Trigorin odchází do domu) NINA (jde. na rampu; po krátkém přemýšleni): To je sen1 Opona } Cechov K/icí:k Druhé Dfijsrví TŘETÍ DĚJSTVÍ jídelna v Sorintmě domě. Vpravo a vlevo jsou dveře. Příborník. Skříňka s léky. Uprostred místnosti je stůl Jsou patrny přípravy k odjezdu; kufr a krabice. . (Trigorin snídá, Máša stojí u stolu) MÁŠA: To všechno vára říkám jako spisovateli. Můžete to použít. Říkám, vám upřímné, že kdyby se zranil nějak vážně, nežila bych ani o chvíli dýk Ale stejně mám odvahu. Zničehonic jsem se rozhodla: vyrvu tu lásku ze srdce i s kořenem. TRIGORIN: jak, prosím vás? MASA: Vdávám se. Vezmu si Medvéděnka, TRI GOR!N: Toho učitele? máša: Ano. TRIGORIN: Nechápu proč. ■ MÁŠA: Milovat beznadějně, celé roky na néco čekat... Ale jak se vdáirt, nebudu mít na lásku čas, nové starosti přehluší všechny staré. A přece jenom, víte, je to změna. Nedáme si jesíě jednu? TRIGORIN: Nebude to moc? MÁŠA: Prosím vás! {Nalévá každému, sklenku) Nedívejte se tak na mě. Ženské pijou častěji, než si myslíte. Málo jich pije tak Zjevně jako já, většinou pijou tajně. Tak je to. A jenom vodku nebo koňak. (Přiťukne ni s ním) Na zdraví! jste takový obyčejný, nerada se s vámi loučím. (Pijí) TRIGORIN: Mně se taky odsud nechce. MÁŠA: Tak ji poproste, aby tady zůstala. TRIGORIN: Ne, teď tady nezůstane, její syn se chová krajně netaktně, Nejdřív se chtěl zastřelit a teď prý se chystá vyzvat mě na souboj. A proč? Hněvá se, štěti se, hlásá nové formy... vždyť je dost místa pro všechny, pro nové i pro staré... tak proč se cpát? MÁŠA: No, taky žárlí. Ostatně, co je mi do toho. (Pauza, Jakou prochází zleva doprava s kufrem; vejde Nina a zastane stát u okna) Můj učitel není moc chytrý, ale je to hodný člověk 3 chudý a má mě hrozně rád. Je mi ho líto. A jeho starou matku taky litinu. No, tak vám přeju všech* no nejlepší. Nevzpomínejte ns mě ve zlém, (Pevně tnu stiskne ruku) Moc vám děkuju za vaše sympatie. A pošlete mi vaše knížky, ale určitě s věnováním, jenom nepište „velevážené", ale prostě takhle; „Marii, která neví, proč se narodila, a neznámo proč žije na tomhle světě," Sbohem! (Odejde) NINA (natáhne k Trigorinavi ruku sevřenou v pěsí); Sudá, nebo lícha? TRIGORIN: Sudá. NINA (si vzdychne): Ne. Mám v nice jen jeden hrášek. Kdybyste to byl uhád, šla bych k divadlu. Kéž by mi tak někdo poradil! TRIGORIN: Tady je každá rada drahá, (Pauza) NINA; Teď se rozejdeme a... třeba se už víckrát neuvidíme. Prosím vás, přijměte ode mě na památku tenhle malý medailón. Dala jsem tam vyrýt vás monogram... a sem na tu stranu titul vaší knížky: Dny a noci, TRIGORIN: To je půvabné! (Líhá medailón) To je kouzelný dárek! 36] Čechov Rackk. TlOiTÍ DĚJSTVÍ {37 NINA: Někdy si na mě vzpomeňte, TRIGORIN: Budu vzpomínat. Budu si vás pamatovat:, jaká jste byla toho jasného dne před týdnem, vzpomínáte si? Když jste měla světic šaty... mluvili jsme spolu... a na lavičce ležel bílý racek. NINA (zamyšleně): Ano, racek... (Pauza) Teď nemůžeme mluvit, jdou sem... Než odjedete, věnujte mi ještě chviličku, na kolenou vás prosím... (Nina odchází vlevo; současně vstoupí zprava Arkadhin-vá, Sortu ve fraku s hvězdou, pak jakov, který se. stará o zavazadla) arkadinová: jen zůstaň pěkně doma, staroušku. Ty s tím svým revmatismem budeš jezdit někde po návštěvách? (Trigorinovi) Tady teď někdo byl? Mina? TRJGORIN: Ano. ARKADINOVÁ: Pardon, vyrušili jsme vás... (Sedne, si) Zdá se, že jsem vzala všechno, Jsem úplně vyčerpaná. TRIGORIN (čte z medailónu); Dny a noci, strana 1.21, řádek 11 a 12. JAKOV (uklízí zc stolu); Pruty mam taky zabalit? TRIGORIN: Ano, budu je ještě potřebovat. Ale knihy někomu dej. JAKOV: Provedu. TRIGORIN (pro sebe); Máte tady moje knížky? . ARKADINOVÁ; U bratra v pracovně, v knihovně, v rohu. TRIGORIN; Strana lži... (Odejde) ARKADINOVÁ; Vážně, Petrušo, měl bys zůstat doma... SORIN: Vy si odjedete, a já mám zůstat doma sám. ARKADINOVÁ: A co ve městě? SORIN: Nic zvláštního, ale stejně, (Směje se) Bude se pokládat základní kámen ke stavbě krajského domu a tak dále... Chtěl bych aspoň na hodinku na dvě duševně pookřát, stejně se tu válím jak odložená 38 [ Čechov Raci; k špička na cigarety. Nařídil jsem, aby v jednu hodh . nu předjeli koně, pojedeme společně. ARKADINOVÁ (po pauze): No, měj se tady dobře, nebud:' smutný a nenastydni se. Dej mi pozor na syna. Pouč ho a ochraňuj. (Pauza) Odjedu a ani nebudu věděl, proč se postřelil. Zdá se mi, že hlavni příčinou byla žárlivost, a čím dřív odsud odvezu Trigorina, tím lip. SORIN: Jak bych ti to řek? Byly i jiné příčiny. Pochopitelná věc: mladý člověk, chytrý, žije na vesnici, v zapadákově, bez peněz, nemá žádné postavení, žádnou budoucnost... Nic nedělá. Stydí se a má strach /. takové prázdnoty. Mám ho hrozně rád, i on je ke mně připoután, ale stejné, koneckonců, zda se mu, že je tady zbytečný, že je darmojed a příživník. Pochopitelná věc: ctižádost,.. ARKADINOVÁ: Mám s ním trápení! (Přemýšlí) Neměl by třeba jít do zaměstnání?... SORIN (si pohvizduje, pak váhavě): Mně se zdá, že by bylo nejlíp, kdybys mu... dala trochu peněz. Především by se měl nějak slušné obléknout, a hotovo, Podívej se na něj: jedno sako už tahá tři roky,-.chodí bez kabátu... (Směje, se) Taky by mu neškodilo, kdyby si chlapec trochu zaflámoval... Podíval se do ciziny nebo co... Vždyť to není drahé. ARKADINOVÁ: Ale stejně... Snad na šaty, to bych ještě mohla, ale do ciziny... Ne, v současné době.nemám ani na ty šaty. (Rozhodně) Nemám peníze! (Sorin se směje) Ne! SORIN (si pohvizduje): No jo... Promiň, má milá, nezlob se. já ti věřím... Jsi velkorysá a šlechetná žena. ARKADINOVÁ (v slzách): Nemám peníze! T ŕ ní nfijf-T-ví {39 SORIN: Kdybych mel peníze, pochopitelná věc, dal bych irm sám, ale já nemám nic, ani pětník. (Směje se) Celou penzi mí bere správce a utratí ji za polní práce, za dobytek, za včely, a Vy mé peníze jsou jako vyhozené oknem. Včely chcípají, krávy chcípají a koně mi nikdy nechce dát-, ARKADINOVÁ; Ano, já mám peníze, ale jsem přece herečka; jenom toalety mě přivedou úplně na mizinu. SORIN: jsi hodná, máš dobré srdce.., Vážím si tě... Ano, Ale zase je mi nějak... (Potácí se) Točí se mi hlava, (Chytne se stolu) Je mi zle, a hotovo... ARKADINOVÁ (polekaně): Pefrušo! (Snaží se ho podepřít) Pctrušo, drahoušku... (Křičí) Pomozte mí! Pomoc!,,. (Vejde Trepko s obvazem na hlavě a Medvěděnko) je mu zle! SORIN: Tó nic, to nic... (Usmívá se. a pije. vodu) Už to přešlo... a hotovo... TREFLEV (Arkadinové): Nelekej se, mami, není to nebezpečné, Strýc to teď mívá &i$to.(Sorinôm) Měl by sis lehnout, strejdo. SORIN: Na chvíli, ano,., Ale přece jenom do města pojedu,.. Lehnu si. a pojedu.., pochopitelná věc... (jde a opírá se o hůl) MEDVĚDĚNKO (ho vede pod paží): Co je to? Ráno po čtyřech, v poledne po dvou, večer po třech.,, SORIN (se směje): Právě, A v noci touží po posteli, Děkuju vám, můžu jít sám,.. MEDVĚDĚNKO: Jaképak cavyky!... (Oba odejdou) ARKADINOVÁ: Tem mě vylekal! TREFLEV: Život na vesnici mu nesvědčí. Nudí se. Takhle kdyby ses, mami, praštila přes kapsu a půjčila mu tak sto nebo dvě sté tisíc, moh by žít ve městě celý rok. ARIKAD1NOVÁ: Nemám peníze. Jsem herečka, ne nejaký bankéř. (Pauza) TREPLEV: Vyměň mi obvaz, marni. Ty to umíš. ARKADINOVÁ (vezme z lékárničky jód a obvaz): A doktor nikde. TREPLEV: Slíbil, že přijde v deset, a už je poledne. ARKADINOVÁ: Sedni si. (Snímá mu z hlavy obvaz) Máš to jak turban. Včera se někdo ptal v kuchyni, jakou že máš národnost. Už se ti to skoro úplně zahojilo. Ještě jeden dva převazy. (Libá mu hlavu) Neuděláš zase bác, až tadv nebudu? TREPLEV: Ne, mami. 7b byla chvíle strašného zoufalství, nevěděl jsem, co dělám. Už se to nebude opakovat. (Políbí jí ruku) Máš zlaté ruce. Vzpomínám si, už je to dávno, tos ještě hrála ve státním a já byl malý kluk, u nás na dvoře byla rvačka, hrozně zbili jednu pradlenu, co tam bydlela. Pamatuješ se? Odnesli ji v bezvědomí... a tys k ní pořád chodila, nosila ji léky, myla jsi v neckách její dětí. Vážně se nepamatuješ? ARKADINOVÁ; Ne. (Dává mu nový obvaz) TREPLEV: Tenkrát bydlely u nás v domě dvě baletky... Chodily k nám na kávu... ARKADINOVÁ: To sí vzpomínám. TREPLEV: Byly takové pobožné. (Pauza) V poslední době, tyhle dny, té mám stejné něžně a bezmezné rád jako v dětství. Teď už mám jenom tebe. Ale proč, proč podléháš tomu člověku? ARKADINOVÁ; Ty mu nerozumíš, Konstantine, je to velmi ušlechtilá osobnost... TREPLEV: Nicméně, když se mu doneslo, že ho chci vyzvat na souboj, tak mu ta ušlechtilost nepřekážela, aby se zatvářil jako zbabělec. Odjíždí. Ostudně utíká! arkadinová; To je nesmysl! Sama jsem ho žádala, abychom jeli pryč. TKEPLEV; Ušlechtilá osobnost! My se tady kvůli němu div nehádáme, a on se nám teď někde v pokoji nebo na zahradě směje... Vychovává Ninu a snaží se ji definitivně přesvědčit o tom, že je geniální, ARKADINOVÁ: Pro tebe je přímo rozkoš, když mi říkáš něco nepříjemného. Já si toho člověka vážím a prosím tě, ňhy ses o něm přede mnou vyjadřoval slušně. tkeplev: a já si ho nevážím. Ty chceš, abych ho taky považoval za génia, ale promiň, já lhát neumím, jeho díla se mí z duše protiví, arkadínová: To je závist Lidem, kteří nemají talent, ale zato jsou samolibí, nezbývá nic jiného než odsuzovat, ty, kdo mají skutečný talent. To je tedy útěcha! treplev (ironicky): Skutečný talent! (Hněvivé) Když na to přijde, tak mám větší talent než vy všichni! (Strhne si z hlavy obvaz) Vy jste rutinéři a obsadili jste první místa v umění, považujete za správné a skutečné jenom to, co děláte sami, a všechno ostatní potlačujete a rdousíte! Neuznávám vás! Neuznávám ani tebe, ani jeho! arkadinová: Dekadente!.,. TRETTEV: Jdi si do svého milovaného divadla a hraj si tam v ubohých slátaninách! ARKADINOVÁ: Nikdy jsem nehrála ve slátaninách! To si vyprošuji! Sám nejsi schopen napsat ani pitomý vaudeville. Prosím, kyjevský občan! Příživník! treplev: Držgreěle! arkadinová: Trhane! (Trepíev si sedne a tiše pláče) Ty nulo! {Rozčileně přejde pokojem) Nebreč. To není třeba,,, (Fláce) Nebreč,., (Líbá ho na čelo, na tváre, na 42 j Čhchuv Racek hlavu) Milé dítě, odpusť... Odpust-hříchy hříšnici, ílft Odpusť mí, jsem tak nešťastná. 'D\ treplev (ji objímá): Kdybys tak věděla! Všechno jsem :tfe ztratil Ona mě nemá ráda, už nemůžu psát... žádná S||Í:. naděje mi nezbyla... ::M-., arkadinová: Nezoufej si,.. To přejde. On teď odjede ■% : a ona tě zas bude mít ráda. (Utírá mu slzy) Tak dost. Potu. smíříme se. ;;íffť- treplev (ji líbá ruku): Ano, mami. .I;.:: ARKADíNOVA (něžně): Smiř se taky s ním. K čemu ten ;Í|p;:' souboj,.. Vždy to není k ničemu. :■;?§:!; TREPLEV: Dobře,,, Jenom, prosím tě, ať už se s ním nemu- :■/;§;:■; sím setkat. Je to pro mě těžké... je to nad mé síly... :jm!:C- (Vejde Trigorin) §j|i' Tak... já půjdu.,, (Rychle uklízí lékárničku) Doktor ..:|p. mi to potom zaváže... [■■Mj-:-. TRIGORPN (hledá v knížce): Stránka 121, řádek 11 a 12... Tady! (Čte) „Jestli někdy budeš potřebovat můj ži- lili"' vot, tak přijď a vezmi sí ho." ^■■Mc arkadinová: Máš už, doufám, všechno sbaleno: ÍÉ|i- TRÍGOR1N (netrpělivě): Ano, ano... (Přemýšlí) Proč. jsem ' iiffcý v tom volání čisté duše pocítil smutek .a sevřelo se" illl^ m* srdce?... Jestli někdy budeš potřebovat"můj zi- ■■ WĚii- vot, tak přijď a vezmi si ho. (Afkadinové) .Zůstaně- :..'.. ^ me tady ještě jeden den! • ' • (Arkadínová vrtí hlavou) . ■ ji-^rs Zůstaňme tady! v ||:: ARKADINOVÁ: Já vím, co tě tady drží, můj milý Ale.měl by ses ovládat Jsi trochu opilý měl bys vystřízlivět. fÉJI' TRIGORIN: Ty buď střízlivá, buď chytrá, buď.moúdrá, ;:W:r proboha tě prosím, podívej se na to jako opravdo- IIÉI' vá přítelkyně... (Tiskne jí ruku) Umíš se obětovat... ÉtpL Buď mou přítelkyní, pusť mě,,. arkadinová (velmi rozrušená): To jsi tak zamilovaný? . j.o. :; dějství TRIGORIN: Přitahuje mě to k ní! Možná že je to právě to, co potrebujú. ARKADINOVÁ: Lásku venkovské holčičky? jak málo se znáš! TRIGORIN: Lidé někdy chodí jako ve snu, a já taky; mhivím s tebou a jako kdybych viděl ve snu ji.,, Zmocnil se mě sladký nádherný sen... Pusť mě... ARKADINOVÁ (se chvěje): Ne, ne... jsem obyčejná žena, se mnou se nedá takhle mluvit,.. Netrap mě, Borisi,.. Mám strach... TRIGORIN: Kdybys chtěla, dovedeš být neobyčejná žena. Mladá láska, ta rozkošná, ta poetická, ta, která nás přenáší do světa snění, jenom ta jediná může způsobit, aby byl člověk šťa&tný! Takovou lásku jsem ještě nepoznal.., V mládí jsem na to neměl čas, běhal jsem po redakcích, třel bídu,.. Teď konečně přišla láska, přitahuje mě... Má to cenu, abych před ní prchal? ARKADINOVÁ (s hněvem): Ty ses zbláznil! TRIGORIN: iřeba jo! ARKADINOVÁ: Všichni jste se dneska domluvili, že mě budete trápit! (Pláče) TRIGORIN (se chytá za hlavu): Nechápe to! Nechce to pochopit! ARKADINOVÁ; Copak jsem tak stará a šeredná, že se dá bez rozpaků se mnou mluvit o jiných, ženách? (Objímá ho a líbá) Ty jsi zešílel! Jsi můj miláček, můj nádherný mužský... Jsi poslední kapitola mého života! (Kleká si) Ty jsi moje radost, moje pýcha, moje blaho.,. (Objímá mu kdem) Jestli mé opustíš třeba jen na hodinu, neprežijú to, zblázním se, jsi můj úžasný, jsi můj velkolepý pán... TRIGORIN; Někdo sem může přijít. (Pomáhá jí vstát) ARKADINOVÁ: Ták ať, já se za to nestydím, že té milujú. (Líbá mu ruku) Poklade můj, ty blázne, ty chceš vyvádět, ale já nechci, já tě nepustím... (Směje se) Jsi můj... jsi můj,.. Tohle čelo je moje, ty oči taky, ty nádherné vlasy hebké jako hedvábí jsou taky moje... Ty jsi celý můj. jsi lak talentovaný/ chytrý, jsi nejlepší ze všech dnešních spisovatelů, jsi jediná naděje Ruska.,, Máš tolik upřímností, prostoty, svěžesti, zdravého humoru.,. Dokážeš několika slovy zachytit postavu nebo krajinu, lidi jsou u tebe jako ze života. Ne, tebe nelze číst bez nadšení! Ty si myslíš, že h pochlebu ju? Ze ti lichotím? Tak se mi podívej do oři... podívej se... Takhle vypadá lhářka? Aspoň vidíš, že jedině já si uvedomujú tvou cenu, jedině já ti říkám pravdu, můj milý... Pojedeš? Ano? Neopustíš mě? TRIGORIN: Nemám žádnou vůli... Nikdy jsem neměl žádnou vůli.,, jsem malátný, otylý, vždycky poslušný - copak se to může líbit ženám? Vem si mě, odvez mě, ale nepouštěj mě od sebe ani na krok... ARKADINOVÁ (pro se.be): Teď je můj. (Nenucené, jako by se nic nestalo) Ostatně, když chceš, můžeš tu zůstat. Pojedu sama a ty přijedeš potom, za týden, Opravdu, kam bys spěchal? TRIGORIN: Ne, teď už pojedeme spolu. ARKADINOVÁ: Jak chceš. Když spolu, tak spolu.,, (Pauza, Trigvrin si něco zapisuje do knížky) Co si píšeš? TRIGORIN: Ráno jsem slyšel pěkný výraz: Panenský les... To se může hodit, (Protahuje se) 'lák jedem? Zase ty vagóny, nádraží, kiosky, kotlety, řeči ve vlaku... &AMRAJRV (vojde): Mám tu Čest s politováním vám oznámit, že je zapraženo. Je čas, velevážená, jet na nádraží; vlak přijíždí ve dvě nula pět, A prosím vás, milostivá, nezapomeňte se optat, kde je íeď herec Suzdalcev, Jestli je živ a zdráv. Kdysi jsme toho spolu vypili!... Hrál báječně ve Vykradené posté... S ním byl tenkrát v angažmá tragéd Izmaj-lov, také znamenitá osobnost,,. Nespěchejte, velevážená, máte ještě pět minul čas. jednou hráli v nějakém dramatu spiklence, a když je najednou odhalili, tak se mělo říct: „Padli jsme do léčky" -a Izmajlov řek: „Léčky jsme dopadli..." (Směje, se) Léčky jsme dopadli!... (Bohem jeho řeči se Jakož? stará o kufry. Služka přináší Arkadinovč klobouk, plášť, deštnílc a rukavice, všichni pomáhají Arkadinové. při oblékáni Z levých dveří vyhlédne kuchař který po chvíli nerozhodné vejde. Přichází. Pavlína, potom Sovin a Medvěděnko) PAVLÍNA (s košíkem): Tady máte na cesiu švestky... jsou sladké. Třeba se vám bude chtít mlsat... ARKADÍNOVÁ! jste moc hodná, Pavlíno, PAVLÍNA: Sbohem, drahoušku! A odpusťte, jestli něco nebylo zrovna tak... (Pláce) AKKADSNOVA (ji objímá): Všechno bylo dobře, všechno : bylo dobře. Jenom nesmíte plakat, PAVLÍNA: Cas se nám krátí! ARKADÍNOVÁ: Co mužem dělat?! SORíN (v plašíi s pclerínou, v klobouku, s holí, vyjde zleva a jde přes pokoj): Sestro, máme nejvyšší čas, abychom nepřišlí pozdě, koneckonců. Jdu se posadit. (Odejde) ■ MF.DVnnfiNKO: Půjdu na nádraží pěšky... Taky vás vyprovodím, Budu tam hned... (Odejde) ARKADÍNOVÁ: Na shledanou, přátelé... Když budeme y živi a zdrávi, tak se v létě zas uvidíme... (Služka, kuchař a jakov líhají Arkadinové ruku) Nezapomínejte na mé. (Dá kuchaři sto rublů) lady : mate stovku, rozdělte se. KUCHAŘ: Děkujeme uctivě, milostpaní! Šťastnou cestu. Udělala jste nám radost! JAKOV: PJej bůh, abyste šťastné dojeli! ŠAMRAJEV: A napište nám! Sbohem, pane Trigorin! ARKADÍNOVÁ: Kde je Konstantin? Řekněte mu, že už jedu. Musím se rozloučit. No, nevzpomínejte ve zlém. (jfíkovoví) Dala jsem kuchaři, stovku. To je pro tři lidi. (Všichni odcházejí. Scéna je prázdná, je slyšet, jak se všichni loučí. Služka se vrací pro košík se švestkami, který zůstal na stole, a odchází) TRIGORIN (se vrací): Zapomněl jsem hůl, bude, myslím, na terase. (Jde a u levých dveří potká Ninu, která vchází) To jste vy? Odjíždíme. NINA: Cítila jsem to, že se ještě uvidíme. (Nadšeně) Pane Trígorine, rozhodla jsem se definitivně, kostky jsou vrženy, jdu k divadlu. Zítra tady už nebudu, odejdu od otce, opustím všechno a začnu nový život,., Odjíždím jako vy.,, do Moskvy, Tam se uvidíme. TRIGORIN (se ohlíží): Nastěhujte se do hotelu Moskva... A hned se ozvěte... Molčanovka, ícn dům, co je obchod s módním zbožím... Spěchám,,. (Pauza.) NINA: ještě chviličku... TRIGORIN (polohlasem): jste tak krásná... Jaké štěstí, že se brzy uvidíme! (Nina mu položí hlavu na prsa) ■ Zase uvidím vaše nádherné oěi, ten překrásný • úsměv... ty rysy vyjadřující andělskou čistotu ... C Má drahá... (Dlouhý polibek) Opona Mezi třetím a čtvrtým dějstvím uplynou dva. roky. 46] Čechov Raci:k Tfí.RTí r> ě> j s t v i [47 ČTVRTÉ DĚJSTVÍ Salón v Šormové dome, který Treplev proměnil v pracovnu. Vpravo a vlevo jsou dveře, které vedou do vnitrních pokojit Vzadu uprostřed jsou skleněné dveře; které Dědou na terasu. Kromě obvyklého salónního nábytku stojí v pravém koute psací slul, vedle levých dveří divan, knihovna, knihy leží na oknech a na židlích. Je večer. Svítí jediná lampa se sfínidiem. Pološero. Je slyšet, jak šumí stromy a vítr skučí v komíne. (Mudvěděnko a Máša vejdou) MÁŠA (volá): Konstantine! Konstantine! (Rozhlíží se) Nikdo tu není. Milostpan se každou chvíli ptá, kde je Kosta, kde je Kosťa... Nemůže bez něho/žít... MEDVĚDĚNKO: Bojí se samoty. (Poslouchá) To jei strašné počasí! Už druhý den. MÁŘA (povylahuje knot v lampě): Na jezeře jsou viny. Obrovské. MEDVĚDĚNKO: Venku je tma. Mělo by se říct, aby strhli v parku to divadlo. Stojí tam holé, ošklivé jako kostra a opona se plácá ve větru. Když jsem včera šel kolem, zdálo se mi, jako by tam někdo plakal. MÁS A: No prosím... (Pauza) MEDVĚDĚNKO; Mášo, pojedem domů! MÁŠA (vrtí odmítavě hlavou): Já tady budu spát. MEDVĚDÍÍNKO: (prosebně): Pojeď, Máso! Naše děťátko bude mít jistě hlad. 48] Čí-chov Rachu MÁSA; Hlouposti, Někdo ho nakrmí. (Pauza) MEDVBDĚNKO; Škoda, Už je třetí noc bez matky. : MÁÍA: S tebou je nuda. Dřív jsi někdy aspoň filozofoval/ ale teď pořád: dítě, domů, dítě, domů - nic jiného od tebe člověk neslyší. MEDVĚDĚNKO: Pojeď, Mášo! MÁŘA: Tak jeď sám, MEDVĚDĚNKO: Tvůj otec mi nedá koně. MÁŠA: Dá. Jen ho popros a dá. MEDVĚDĚNKO; Patrně ho poprosím. Ták zítra přijedeš? MÁŠA (šiiupe tabák): No ano, zítra. Dej už pokoj.., (Vejdou Treplev a Pavlína. Přeplev nese polštář a pokrývku, Pavlína ložní prádlo; položí to na divan, Treplev jde ke. svému stolu a Dosadí se) i r Proč to sem nesete, mami? PAVLÍNA: Milostpan chce ustlat tady u Kosti. MÁŠA: Ukažte... (Stek) PAVLÍNA (vzdychne): Starý člověk je horší něž malé dítě... (Jde k psacímu stolu, opře se lokly a divá se do rukopisu) : -(Pauza) MEDVĚDĚNKO; lák já jdu. Sbohem, Mášo. (Lůmnháu) Sbohem, maminko. (Chce. políbit ruku Pavlíně) PAVLÍNA (zlostné): No tak! Spánembohemj MEDVĚDĚNKO: Sbohem, pane Treplev, (Treplev mu mlčky podá ruku; Mcdvědčnko odejde.) PAVLÍNA (se dívá do rukopisu): To si nikdo nemyslel, že z Vás, Kosfo, bude opravdický spisovatel. A prosím, teď - slávabohu - dostáváte peníze z časopisů: (Pohladího po vlasech.) A je z vás fešák... Milý Kosťo, buďte trochu laskavější k mé Mášeneel... MÁŠA (ustýlá): Nechte ho být, mami. PAVLÍNA (Trcplevovi): Vždy ona je fajn. (Pauza) Čtvrti; d p j st ví [49 Žena moc nepotřebuje, Kosťo, stačí, když se na ni laskavé podíváte. Vím lo podle sebe. (Treplev vstane od stolu a mlčky odejde.) MAŠA; Teď jste ho rozzlobila. Co za ním lezete? PAVLÍNA: je mí tě líto, MaSenko. MÁŠA; To tak potrebujú! PAVLÍNA: Co já se kvůli tobě nasoužím. Nejsem slepá, všechno to chápu. MÁŠA: To jsou všechno hloupostí. Beznadějná láska -to je leda v románech. Blbost. Člověk se musí držet na uzdě a nečekat na bůhvíco, nečekat na zázrak... Když i:i srdce napoví, že miluješ, tak máš tu lásku hnát pryč. Semjonovi slíbili, že ho přeloží na jiný okres. Až se odstěbujem, zapomenu na všechno... vyrvu to ze srdce i s kořeny, f Pres dva pokoje je slyšet melancholický valčík.) PAVLÍNA: Kosťa hraje. Tô znamená, že je mu smutno. MÁŘA (tiše zakrouží dva tři valčíkové obraty): Hlavně, žtí ho nebudí] mít na očích, mami. Kdyby mého Semjoua přeložili, tak mi věřte, že za měníc zapomenu. Jsou to všechno hlouposti. (Otevřou se dveře vlevo. Dom a .Medvěděnko tlačí křeslo, ve kterém sedí Sorirt) MFDVfiDÍiNKO: Nás je teď doma šest. Spočítejte si, co se vydá jenom za mouku, DORN: To bych se napočítal. MBDVĚDĚNKO: Vám se to směje! Máte peněz jako želez. DORN: Peněz? Za třicet let praxe, kamaráde, takové praxe, že jsem se nezastavil ve dne v noci, se mi podařilo dát dohromady jen dvě stě tisíc, a ty jsem nedávno utratil v cizině. Nemám vůbec nic. Máša (Medvěděnkovi): Tys neodjel? MEDVĚDÚNKO (provinile.): A co? Když mi nechce dát koně! % m. MÁŠA. (zatrpkle, polohlasem): Nejradši bych tě.neviděla! (Křeslo zůstáván levé části pokojc^PavHnůéM^ • se posadí vedle něho; Medvěděnko zarmoucen ýoodejáe) DORN: lady se to ale změnilo! Ze salónu jste udělali pracovnu. : •'-éé^.-y) _: MÁŠA: lady se panu Trepievovi pracuje pohodlněji, Může, když se mu zachce, jít do parku a tam přemýšlet. ;:;NA SOR1N: Kde je sestra? y: DORN: jela naproti Trigorinovi na nádraží. Bude tu hned..: SORIN: Když jste se rozhodli napsat pro sestru, tak jsem asi vážně nemocen. (Odmlčí se) To jsou věci, jsem vážně nemocen a nedávají mi žádné léky. DORN: A co chcete? Valeriánské kapky? Sodu? Chinin? SORÍN: No, zase začíná ta filozofie. To je trest boží! (Ukáže hlavou na divan) Tady lo jc pro mě? PAVLÍNA: Ano, milostpane. SORÍN; Dekuj u vám. DORN (si notuje): „ Měsíc pluje po noční obloze../' SORIN: Chci dát Kosťovi námět na román. Měl by se jmenovat „člověk, který chtěl". Uhomme qui a voulu. V mládí jsem chtěl být spisovatelem - a nebylo z toho nic; chtěl jsem krásně mluvit - a mluvím, že je to odporné (Pošklebuje se); „Tento a netento, koneckonců, a hotovo ~" - kolikrát jsem smolil hlášení, až jsem se zapotil; chtěl jsem se oženil - a neoženil jsem se; vždycky jsem chtěl žít ve městě - a prosím, končím svůj život na vesnici, a hotovo. DORN: Chtěl jsem být vládním radou - a vyšlo mi to. SORIN (se směje): O to jsem se nesnažil To vyšlo samo-sebou, DORN; Když je někomu dvaašedesát a naříká nad svým životem, no uznejte, že to není velkorysé. SORIN: Vy jste ale beran! Pochopte, že se mi chce žít! DORN: To je lehkomyslnost. Podle přírodního zákona musí každý život jednou skončit. SORIN; Uvažujete jako přejedený člověk, jste sytý, a proto lhostejný k životu, je vám všechno fuk. Ale ze smrti budete mít taky strach, DORN: Strach ze smrti je zvířecí strach... Člověk ho musí potlačovat. Vědomě se bojí smrti jen ti, co věří ve věčný život, protože mají strach ze svých břichů. Ale vy, za prve, nevěříte, a za druhé, jaképak vy mále hříchy? Dvacet pět let jste seděl u soudu - to je všechno. SORIN (se směji',}: Dvacet osm let... (Vejde Treplev a sedne si na stoličku u Soňnovýcb nohou. Maša z něho celou dobu nespustí oči) DORN: Vytrhujeme pana Trepleva z práce. TREPLEV; Ne, to nic. (Pauza) MEDVĚDBNKO: Dovolte, abych se zeptal, doktore, které město se vám v cizině nejvíc líbilo? DORN; Janov. TREPLEV: Proč Janov? DORN: Tam jsou na ulicích davy Udí. Když večer vyjdeš z hotelu, tak je celá ulice zaplavená lidmi. Pohybuješ se potom v tom davu bez cíle, sem a .tam, klikatou cestou, žiješ s tím davem, duševně s ním splýváš a začínáš věřit, že je skutečně možná jedna světová duse, na způsob té, kterou jednou ve vaší hře hrála Nina Zarečná. Mimochodem, kde je teď Zarečná? jak se jí daří? TREPLEV: Asi je zdráva. DORN: Slyšel jsem, že měla jaksi zvláštní život. O co jde? TREPLEV; To by bylo dlouhé povídání, doktore. DORN; Tak to zkraťte. (Pauza.) 52] Čechov Racek | TREPLEV: Utekla z domova a chodila s Třigorinem. Víte % o tom? [: DORN: Vím. . TREPLEV: Měia dítě. Umřelo. Třigorin ji nechal a vrátil '•/.:•: M; se ke svým dřívějším láskám, jak se dalo čekat. ■ ý. Ostatně, on nikdy dřívější lásky neopouštěl, doved ':'■'; to bezcharakterně hrál na obě strany. Natolik jsem pochopil z toho, co znám, soukromý život se jí na- • ' prosto nepodařil. || DORN; A v divadle? f; TREPLEV: Zdá se, že ještě hůř. Začala v letním divadle f u Moskvy, potom odjela na venkov Tehdy jsem ji nespustil z oči a jezdil jsem všude za ní. Hrála tenkrát samé velké role, ale hrála je přibližně, špatně, |: mluvila nepřirozeně a měla prudká gesta. Někdy I" bylo vidět, jak s talentem něco křičí nebo jak s la- |: lentem umírá, ale So byly jenom záblesky. |:.: DORN: 1b znamená, že přece jenom talent má? TREPLEV; Tcžko říct. Asi ano. Viděl jsem ji, ale ona mě i nechtěla vidět a v hotelu mě k ní taky nepustili. Chápal jsem, jak jí je, a nevnucoval jsem se. |-' (Pauza) Co ještě chcete věděl? Potom, když už jsem se vra-:|: til domu, dostával jsem od ní dopisy Dopisy inie- •|; ligentní, vřelé, zajímavé; nestěžovala si, aie já cítil, |: že je hluboce nešťastná; co řádek, to nemocný, ':[, napjatý nerv. A měla i trochu vyšinuté představy ) Podepisovala se Racek. Mlynář v Rusalce říká, že je havran, a ona v dopisech pořád opakovala, že je |v racek. Teď je tady % DORN': jak to - tady? f TRBPf.RV: Ve městě, v hostinci. Už tam bydlí pět dní. Jel jsem za ní a tuhle Máša tam byla taky, ale ni-koho k sobě nepouští. Pan Medvěděnko tvrdí, že !'• Čtvrte dějství [53' ji vidél včera odpoledne v polích, dva kilometry odtud. MEDVĚDÉNKO: Ano, viděl jsem jí, šla směrem do města. Pozdravil jsem a ptám se, proč k nám nejde na návštěvu. Řekla, že přijde. IREPLBV: Ta nepřijde. (Pauza) Otec a macecha ji nechtějí znát. Všude rozestavili hlídače, aby ji nepustili ani na panství, (Odejde s Dor-nem k psacímu stolu) jak je to snadné, doktore, byt filozofem na papíře, ale jak je to těžké, být jím ve skutečnosti! sorin: Byla to rozkošná dívenka. dorn: Cože? sorin: Povídám, že to byla rozkošná dívenka. Vládní rada Sorin byl do ní jeden čas dokonce zamilovaný. dorn: Starý s vodník. (je slyšet Šamrajevův smích) Pavlína: Zdá se, že naši přijeli z nádraží.,, TREPLEV: Ano, slyším matku. (Vejdou Arkadinová, Trigcrin, za nimi Šamrajev) šamrajev (vchází); My všichni stárneme, jsme vlivem živlů celí zvětralí, ale vy, velevážená, jste pořád mladice... Světlá blůzička, temperament... grácie... ARKADINOVÁ: Vy mč zas chcete uhranout, je s vámi nuda! TRIGORIN (Sorimvi): Dobrý den, pane Sorine! Copak, zase stůněte? TO od vás není pěkné! (Spatří Mášu, radostné) Mášo! maša: Vy jste mč poznal? (Tiskne inu ruku) TRIGORIN: Vdaná? Máša: Dávno. trigorin: jste šťastná? (Zdraví se s Domem u Me.dvedc.n--ketu, polom váhavě přistoupí k Treplevovi) Vaše matka! 34] Čl-.chov R a c r k říkala, že jste zapomněl na to, co bylo, a už se nehněváte. (TrepSev mu padá ruku) ARKADINOVÁ (Treplevovi): Boris ti přivezl časopis s ivdií " novou povídkou. TREPLEV (bere časopis, Trígormovi): Děkuju vám. jste velmi laskav. (Sednou si) TRIGORIN: Mám vyřídit pozdravy od vašich ctitelů... V Petrohradě i v Moskvě je o vás zájem a všichni se mě na vás vyptávají. Ptají se, jak vypadáte, kolík je vám let, jestli jste brunet nebo blondýn... Všichni si myslí, bůhvíproč, že už nejste mladík, A nikdo nezná vaše pravé jméno, protože všechno tisknete pod pseudonymem, jste tajemný jako Železná maska. TREPLEV: Zdržíte se dlouho? TRIGORIN: Ne, hned zítra jedu zase do Moskvy. Musím. Spěchám, abych dopsal povídku, a potom jsem slíbil něco do sborníku. Krátce: všechno při starém! ■ (Během rozhovoru staví Arkadinová a Pavlína dopro-střed pokoje hrací stolek a otevřou ho; šamrajev zápalu- ' je svíčky a přistavuje židle. Vytahují ze skříně loto) Počasí mé zrovna pěkné nevítá, je tam strašný vítr. Zítra ráno, když se utiší, půjdu k jezeru chytat ryby. Mimochodem: musím si prohlédnout park a to místo, kde - vzpomínáte? - kde se hrála vaše : hra. Mám takový námět, jenom si musím vybavit v paměti místo děje. ;;;MÁSA (Šamrajcvovi); Tatínku, že si může vzít Semjon ko- A;, ně. Musí jet domů. .ŠAMRAJEV (sepošklebuje): Koně... domů... (Přísně) Vidě-AA Jas to sama; teď se vrátili z nádraží. To je mám zase . hnát? A-V ČlVKlls UB.iSTVÍ [55 MÁŠA: Ale máš přece jiné koně... (Vidí, že Šamrajev mlčí; mávne rukou) S vámi je řeč!,,, MEDVĚDĚNKO: Půjdu pěšky, Mášo. Vážně... PAVLÍNA (vzdychne): Pěšky v Lakovém počasí... (Sedá ar k hracímu stolku) Prosím, panstvo. MEDVĚDĚNKO: Vždyť je to jenom šest kilometrů... Sbohem. (Líbá Máše niku) Sbohem, maminko. (Pavlína mu neochotné podá ruku k polibku) Já bych nikoho neobtěžoval, aie naše děťátko.,, (Všem se uklání.) Sbohem... (Odcházía vypadá provinile) ŠAMRAJEV: Však dojde. Není generál, aby se musel vozit. PAVLÍNA (klepe na síní); Prosím, panstvo. Neztrácejme čas, za chvilku bude večeře. (šamrajev, Máša a Dorn si sedají ke stolu) ARKADINOVÁ (Trigorinovi): Když přijdou dlouhé podzimní večery, hraje se tady loto. Tohle je stařičké loto, to s námi hrála ještě nebožka matka, když jsme byly děti, Nechcete si před večeří dát partii? (Posadí se s TngOľinem ke stolku) je to nuda, ale když si člověk zvykne, dá se to hrát. (Rozdá usem po třech kartách) TREPLEV (listuje v časopise): Svou povídku si přečet, ale mou ani nerozřezai. (Položí časopis na psací stůl, potom zamíří ke dveřím vlevo; když jde. kolem Arkadmové, políbí ji na hlavu) ARKADINOVÁ; A íy, Kosťo? TREPLEV; Promiň, nějak se mi nechce... Půjdu se projít. (Odejde) ARKADINOVÁ; Sází se padesátník. Doktore, vsaďte za mě. DORN; Provedu. máša; Všichni jste vsadili? Tak já začínám.,. Dvacet dva! ARKADINOVÁ: Mám! 56} C tí c H o v R a c E K MÁŠA: Tri!... DORN; Ano. máša; Dal jste tam trojku? Osm! Osmdesát jedna! Deset! šamrajev: Pomalu! arkadinová: Měla jsem v Charkově úspěch, lidičky ještě teď se mi z toho točí hlava! MÁS A: Třicet čtyři! (Za scénou se. ozve melancholický valčík) arkadinová: Co dělali studenti - to byly ovace.., Tři koše, dvě kytice a tohle... (Sundá si z poprsí brož a hodí ji na stůl) ŠAMRAJEV: No, to je kousek... MÁŠA: Padesát!... DORN: Rovných padesát? ARKADINOVÁ: Měla jsem nádhernou toaletu... Což o to, obléknout, to já se umím. PAVLÍNA: Kosta hraje. Chudák, je mu smutno. ŠAMRAJEV: V novinách mu moc nadávají. MÁŠA; Sedmdesát sedm! ARKADINOVÁ: Kdo by si toho všímal! TRIGORIN: Má smůlu. Ne a ne se trefit do toho pravého tónu. Všechno je to takové podivné, nejasné, místy to vůbec nedává smysl. Nenapíše ani jednu živou postavu. MÁŠA: Jedenáct! ARKADINOVÁ (se ohlédne na Sorina): Petruso, ty se nudíš? (Pauza) DORN: Vládní rada spí. MÁŠA: Sedm! Devadesát! TRIGORIN: já mít takové panství, někde u jezera, to bych tedy nepsal. Přemohl bych. v sobě tu vášeň, a nic jiného bych nedělal, než chytal ryby MÁŠA: Dvacet osm! TRIGORIN: Vytáhnout třeba okouna - to je takové blaho! ČTVRTĚ OĚfSTVf [5? DORN; A já zas panu Treplevovi věřím. Něco v něm jel Něco v něm je! Myslí v obrazech, jeho povídky jsou barvité, výrazné a na mě silně působí. Skoda itín, že nemá určitý cíl. Vyvolává dojem a víc nic. A jenom dojem, s tím se daleko nedostane. Milostivá paní, jste ráda, že máte syna spisovatele? ARKADÍNOVÁ: Představte, si, že jsem od něho ještě nic nečetla. Pořád nemám čas. MÁSA: Dvacet šest! (Treple?> Uše vstoupí a jde ke svému, stolu) SAMRAJEV (Trigorinovi): A víte, pane Trigorin, že tady zňstala vaše věc? TRIGORIN: jaká? ísamrajev: Jednou mladý pán zastřelil racka a vy jste mi nařídil, abych ho dal pro vás vycpat. TRIGORIN: Nepamafuju se. (Přemýšlí) Nepamatuju! MÁŠA: Šedesát šest! Jedna! TREPLEV (otevře okno, naslouchá): To je tma. Nechápu, proč jsem dneska tak nervózni. ARKADÍNOVÁ: Kosťo, zavři okno, táhne. (Přeplev zavře okno) ..; máša: Osmdesát osm! TRIGORIN: Končím, panstvo! C ARKADÍNOVÁ (vesele): Bravo! Bravo! y ŠAMRAJEV: Bravo! .C ARKADÍNOVÁ: Ten člověk má ve všem štěstí - všude.\ (Vstane) Teď si půjdem něco sníst. Naše proslave-nost dneska neobědvala. Po večeři budem pokračovat. (Treplevovi) Kosťo, nech. své rukopisy, jdem jíst. treplev: já nechci, mami, jsem sytý. -V arkadínová: jak myslíš. (Budí Sorina) Petrušo, večeře! (Bere Samrajeva pod paží) Budu vám vyprávět, jaký-jsem měla v Charkově úspěch... .CC i ■'4 {Pavlína zháší na slole svíčky, potom s Dóiiieinřodihčí^ křeslo. Všichni odejdou do levých dveří. Ňä šcéM zňstár. ne Treptev sám u psacího stolu) TREPLEV (se chystá psát; čte, co už má napsané): Sám jsem toho namluvil o novvch formách a teď cítím, že už pomalu sklouzávám k rutině. (Cic) „Plakát na plotě hlásal... Bledá tvář, orámovaná tmavými vlasy..." Hlásal, orámovaná... To je ubohé. (Přeškrtne to) Začnu tírn, jak hrdinu probudí Šumění deště a všechno ostatní vyhodím. Líčení měsíční noci je dlouhé a vyšperkované. Trigorin si vypracoval své postupy, má to snadné... Na hrázi se mu leskne hrdlo rozbité láhve, mlýnské kolo vrhá černý stín - a měsíční noc je hotová. A já mám chvějivé světlo a klidné záření hvězd a vzdálené tóny klavíru utiebající v hustém voňavém vzduchu... Kdo to má číst? (Pauza) Ano, víc a víc jsem přesvědčen, že nejde ani o staré, ani o nové formy, ale o to: že člověk píše a nemyslí na žádné formy, píše, protože mu to leží na srdci. (Někdo klepe na okno, které je nejhlíž stolu.) Co to bylo? (Dívá se oknem) Nic tam nevidím... (Otevře skleněné dveře a hledí do parku) Někdo běží po schodech. (Volá) Kdo je tady? (Přeplev odejde; je. slyšet, jak rychle, jde po terase; za chviličku se vracíš Ninou Zarečnou) Nino! Nino! (Nina mu položí hlavu na prsa a tlumené vzlyká) TREPLEV (dojatě): Nino! Nino! To jste vy?... Vy....Já to tušil, celý den mě píchalo u srdce. (Svléká jí klobouk V--- a pláštěnku) Má dobrá duše, ona přišla, má .milá! Neplačte, nebudem plakat, 58] č li c HOV IÍACtiK čtvrtě dějství [59 n lna: Někdo tu je. iK;:Pl.LV: Nikdo tu není. fj' NINA: Zamkněte dveře, nebo sem přijdou. ,J iREľí.i-.V: Nikdo nepřijde. nina: Vím, že je tady Arkadinová. Zamkněte dveře... ľREPLRV (zamyká dveře vpravo, jde k levým dveřím): Tady ÄH není klíč. Postavím sem křeslo. (Staví ke. dveřím křes- U lo) Nemějte strach, nikdo nepřijde. nina (mu hledí upřeně do tváře): Ukažte, ať se na vás po- dívám. (Rozhlíží $e) je tu teplo, pěkně je tady... ..'! Tohle byl tenkrát salón. Hodně jsem se změnila? • ! TREPLEV: Ano... Zhubla jste a máte velké oči. jak je to ':;:;J divné, že vás zase vidím, Nino! Proč jste mě nechtě- .y| la vidět7 Proč jste dosud nepřišla? Vím, že jste při- ■;.■■%. jela už skoro před týdnem... Chodil jsem za vámi A.f několikrát denně a stál pod oknem jako žebrák. .< nina: Měla jsem strach, že mé nenávidíte. Každou noc f se mi o vás zdá, žc se na mě díváte a nepoznává- .'Alte mě. Kdybyste věděl! Co jsem. přijela, chodím §Hf pořád tady-., u jezera. U vašeho domu jsem byla -;;:-| mockrát a netroufala jsem si jít dovnitř Pojďte, po- Wk sadíme se. .-J' (Usedají) Sednem si a budeme si spolu povídat a povídat, je Alf tady pěkně, teplo, útulno... Slyšíte vítr? Turgenčv A§ píše: „Dobře je tomu, kdo za takových nocí sedí Alf- pod střechou domu a má teply kout." Jsem racek... ! Ne, co to povídám. (Mne. si čelo) Co jsem to chtěla? . Ano... Turgeněv... ,,A pomoz bůh všem poutníkům : I bez přístřeší..." To nic. (Pláče) Aifj TREPLEV: Nino, vy už zase... Nino! žf NINA: To nic, uleví se mi tím,., Dva roky jsem už ne- f§§ plakala. Včera pozdě večer jsem se šla podíval do parku, jestli tam ještě je naše divadlo. A stojí tam : "| dodnes. Rozplakala jsem se poprvé po dvou letech a ulevilo se mi, bylo mi hned veseleji. Vidíte, už neplačú. (Bere Trepleva za ruku) 'lák z vás je teď spiščA '. vatel... Vy jste spisovatel, já jsem herečka... Oba jsem spadli do víru... Žila jsem bezstarostně jako dítě - probudíš se a začneš zpívat: milovala jsem vás, snila jsem o slávě, a ted7 Zítra brzy ráno musím do Jelce, třetí třídou... s obyčejnými sedláky, a v jelcí za mnoti budou vzdělaní obchodníci lézt se svými íichotkamL Život je drsný! TREPLEV: Proč do Jelce? NINA; Dostala jsem tam angažmá na celou zimu. Musím odjet. TREPLEV: Nino, já vás proklínal, nenáviděl, trhal jsem vaše dopisy a fotografie, ale věděl jsem v každém okamžiku, že jsem k vám navěky připoután, Nejsem schopen vás přestat milovat, Nino, Od tc doby, co jsem vás Ztratil a co jsem začal publikovat, je pro mě život nesnesitelný - utrápím se,,. Moje mládí je nenávratně pryč a mne se zda, že už jsem na světě devadesát let. Volám vás, líbám zem, po které jste chodila, kamkoli se podívám, všude vidím vaši tvář, váš laskavý úsměv, který mi svítil na cestu v nejlepších letech mého života... NINA (roztržitě); Proč to říká, proč to říká?. TREPLEV: jsem sám, nikdo mě nezahreje svou přítulností, je mi zima jak ve sklepem', a kdybych psal co chtěl, všechno je to suché, bez citu a ponuré, Zůstaňte tady, Nino, proboha vás prosím, nebo dovolte, abych jel s vámi! (Nina si rychle nasazuje klobouk a obléká si pláštěnku) Proč, Nino? Proboha, Nino... (Treplev se, dívá, jak s/í Nina obléká) (Pauza) 60] Cl:. c110 v Krt c r k A ČTVRTÉ D rIS T V í [61 NINA: Moje koně sloji u branky. Nedoprovázejte mě, půjdu sama... (Vslzách) Dejte rm trochu vody... TREPLEV (jídává napít): Kam teď jdete? NINA: Do města. (Pauza) Paní Arkadínová je tady? TREPLEV; Ano... Stryci se ve čtvrtek udělalo zle, tak jsme jí telegrafovali, aby přijela. NINA: Proč říkáte, že jste líbal zem, po které jsem chodila? Měl byste mě zabít. (Skloní se ke stolu) já jsem tak unavená! Chvilku si odpočinout... aspoň chvilku! (Zvedne hlavu) Jsem racek... Ne, ne. Jsem herečka. Ano, herečka! (Zaslechne smích Arkadínová a Trigorina, naslouchá, pak běží k letným dveřmi a dívá se klíčovou dírkou) On je tu taky,., (Vrací se k Třepíc-vovi) No, ano... To nic... Ano... On nevěřil divadlu, pořád se smál mé touze a já pomalu taky přestávala věřit a klesala jsem na mysli... A k tomu starosti o naši lásku, žárlivost, věčný strach o malého... Začala jsem být malicherná, prázdná, a na jevišti jsem byla úplně bezradná... Nevěděla jsem, co s rukama, co s hlasem, jak se postavit. Vy si neumíte představit ten pocit, když herec ví, že hraje strašlivé, jsem racek. Ne, to nechci říct!,., Pamatujete, jak jste zastřelil racka? Náhodou přišel člověk, spatřil ho a - nemaje nic jiného na práci - přivedl ho do záhuby... Námět na krátkou povídku... To není ono,,. (Mne si čelo) Co jsem to chtěla?.,. O tom divadle. Teď už to tak není,.. Už jsem skutečná herečka, hrajú s rozkoší, strhuje mě to, jsem na jevišti šťastná a připadám si krásná. A teď, co jsem. tady, chodím hodně pěšky, pořád chodím a přemýšlím, přemýšlím a cítím, že každým dnem jsem trochu silnější... Teď vím, Kos to, už jsem po- 62] ČUCHOV R A C t K :i> chopila - to je jedno, jestli člověk hraje divadlo nebo píše ~ že hlavní není sláva, není oslnivost, "'■\ prostě to, po čem jsem toužila. Hlavní je naučit se ■:| trpět. Umět nést svůj kříž a věřit, já věřím - a už mi ■1 není tak lěžko - a když myslím na své poslání, ý nebojím se života. ::l TREPLEV (smutné): Jdete svou cestou, našla jste ji a víte, kam jdete, ale já se ještě pořád zmítám v chaosu f snění a obrazů, a nevím, proč a kdo to potřebuje. Já :.| nevěřím, a nevím, co je mé posláni. U NINA (naslouchá): Psst... Půjdu. Sbohem. Až ze mě bu- ;i| de veliká herečka, přijeďte se na mě podívat. Áf Slibujete? A teď... (Stiskne mu ruku.) Už je pozdě. :ý Sotva stojím na nohou... jsem vyčerpaná, mám 1: hlad... ::A TREPLEV: Zůstaňte, dám vám večeři... NINA: Ne, ne... Nedoprovázejte mě, půjdu sama.,. .-••"I Mám tu koně... Tak ona ho přivezla s sebou? No co, je to jedno. Až uvidíte Třigorina, neříkejte mu ■| nic. Mám ho ráda. Mám ho ráda, dokonce víc než dřív... Námět na krátkou povídku... Milujú | ho, miíuju ho vášnivé, zoufale ho milujú. Dřív A nám bylo dobře, Kosfo! Pamatujete? Takový pru- f zračný vřelý, radostný a čistý život, takové city ci- A ty jako něžné krásné květiny... Pamatujete?... Á| (Recituje) „Lidé, ívi, orli a křepelky, parohatí jeleni, :? husy, pavouci, mlčenlivě ryby přebývající ve vo- dách, mořské hvězdice i vy, které nebylo možné spatřit pouhým okem - krátce všechny životy, ;,;:-|' všechny životy, všechny životy dovršily svůj osud A;l v kruhu a zhasly... Už tisíce let země nenosí žád- ff nou živou bytost a nešťastný měsíc zbytečně rdz- ; A svěcí svou lucernu. Na loukách už se neprobouzejí s křikem jeřábi a nejsou slyšet chroustí v korunách lip,..'' (Prudce obejme Trepteva a odbavte skleněnými dveřmi) TRí-PLíiV (po pauze): Jestli ji někdo potka v parku a řekne to matce, tak bude zle. Mohlo by ji to zarmoutit... (Asi dvě minuty trhá mlčky všechny své rukopisy íí kazí je pod stôl, potom otevře dveře a odchází) DORN (se. pokouší otevřít levé dveře): To je divné. Ty dveře jsou snad zamčené.,. (Vejde a dá křeslo na místo) Dostihy s překážkami, (Vejdou Arkadinová, Pavlína, potom jakov s láhvemi, Máša a potom Šamrafev a Trigorin) arkadinová: To červené víno dejte sem, na stůl. A pivo pro Borise. Budeme hrát a pít. Pojďte se posadit, panstvo! PAVLÍNA (lakovovi): Hned taky přines čaji (Zapaluje svíčky, posadí se. k hracímu stolku) SAMRAJEV (vede Trigorina ke skříni): Tady je věc, o které jsem prve mluvil... (Vyndá ze skříně vycpaného racka) Tohle jste chtěl TRIGORIN (se dívá na racka): Nepamatuje se! (Přemýšlí) Ne pamatuj u! (Vpravo za scénou výstřel; všichni sebou trhnou) ARKADINOVÁ (polekaně): Co to bylo? DORN: Nic. Nechal jsem vedle brašnu s léky, asi tam něco prasklo. Nedejte se rušit. (Odejde pravými dveřmi a za půl minuty se vrací) Vždyť jsem to říkal Praskla lahvička s éterem. (Notuje si) „Já stojím před tebou a znova okouzlen..." arkadinová (si sedá ke stolu); Fuj, to jsem se lekla. Připomnělo mí to, jak,,. (Zakrývá si obličej rukama) Až se mí zatmělo před očima... DORN (listuje v časopise, Trígoňnmň): Tady byl asi před dvěma měsíci uveřejněn článek... od nějakého Američana, a já se vás chtěl zeptat, .mimocho- 64] Ckcjhov Rachk I ■f. I í d e m... (Bere. Trigorina kolem pasu a odvádí ho k rampě)... protože mě ta otázka velíce zajímá.,. (O tón níž, polohlasem) Odveďte někam paní Arkadínovoů. }de o to, že Tŕeplev se zastřelil... Opona ČTVRTĚ DĚJSTVÍ [65 Předchozí svazky edice D 1. svare k: Ivan ZmatHk: ČECHOV A M ROŽEK aneb 1., i s to vání v paměti 2. svazek: A. F. Čechov: RACEK 3. svazek: A. P. Čechov: STRÝČEK VÁŇA 4. svazek: A. P Čechov: TŘI SESTRY 5. svazek: A. P. Čechov: VIŠŇOVÝ SAD 6. svazek: Sla.womh M rožek: H1ÍBAC 7. svazek: A.P. Čechov: IVANOV 8. svazek: J. Brdečka: LIMONÁDOVÝ [OL